MTT - 9. kapitola

Překlad: Sabča

Summer

Snažila jsem se udělat svůj článek do školy a potlačila jsem svoje překvapení, když jsem viděla Reida v baru, když jsem vešla dovnitř. Myslím, že se mi už nemohl vyhýbat. Kývla jsem na něj hlavou na uvítanou a dala jsem si tašku do kanceláře. Když jsem neviděla Ryana nebo Taga, nahlas jsem zasténala. Vypadá to, že dnes večer to budeme jen já a Reid. No, sakra. Už je to týden co jsem viděla Reida u něj v bytě, ale od mé hlavy nebyl daleko. Když jsem včera večer v práci dostala pozvání na rande, opravdu jsem řekla ano. Potřebovala jsem jít dál, a stýskalo se mi po Reidovi.

„Jak se máš?“ zeptala jsem  a všimla jsem si tmavých kruhů pod očima. Vypadal unaveně.

„Dobře, ty?“ zeptal se mě, odhodil utěrku, když utřel sklo.

„Jsem v pohodě, chybíš mi, myslím,“ vyhrkla jsem, musela jsem s ním být upřímná.

Jeho obličej se zjemnil. „Bože, taky mi chybíš,“ řekl tiše. Tak tiše, že jsem to skoro neslyšela.

„Můžeme být jen přátelé? Přestat se navzájem vyhýbat?“ zeptala jsem se.

„Přátelé?“ zopakoval, zvláštní pohled zablikal v jeho očích.

„Jasně, myslím. Musí to být lepší než tohle, ne?“ ukázala jsem rukou mezi námi. Nesnáším naše neustále vyhýbání se a tu trapnost a pocit že je tak vzdálený.

Jednou kývl, ale nevypadal moc nadšeně. „Kde je Ryan?“zeptala jsem se. Stal se jedním z mých nejlepších přátel. Dává na mě pozor, a vždy se spolu bavíme.

„On je se svojí novou holkou z tohoto týdne,“ odpověděl Reid a pečlivě sledoval mou tvář. Já vím, že hledal jakékoliv známky žárlivosti. Žádné ale nenajde, protože Ryan a já jsme jen přátelé, nic víc.

„Ona je zlato,“ řekla jsem s úšklebkem, vzpomínala jsem na večer, kdy jsem se s ní setkala poprvé. Ta kočka byla úžasná. Skončila jsem s vysokým hodnocením, když jsem Ryanovi blahopřála, protože s ní udělal dobře.

„Jsme v pohodě?“ zeptal se náhle Reid, jeho nálada se změnila.

„Jasně,“ řekla jsem, jedna strana mého rtu se zvedla. Co jiného můžu říct?

„Neviděl jsem tě v tělocvičně,“ řekl. Bože, jeho oči jsou tak modré. Jsou modřejší než Ryanovi? Zdá se, že ano.

„Šla jsem jednou s Xanderem, ale to je tak všechno. Myslím, že radši cvičím doma Zumbu.“ Začala jsem utírat sklo.

„Budu předstírat, že vím, co to je,“ řekl.

„Je to takový taneční cvičení.“

Pozvedl obočí. „To zní žhavě.“

Usmála jsem se, očima jsem skenovala prázdný bar. „Nikdy jsem tohle místo neviděla tak mrtvý.“

„Je to tak tu a tam,“ pokrčil rameny.

„Co chceš, abych udělala?“ zeptala jsem. Podle mě tohle místo vypadá dostatečně čistě.

„Můžeš utřít nějaký stoly,“ řekl. Kývla jsem, vzala jsem sprej a utěrku a důkladně otřela všechny stoly. Vytáhla jsem vysavač a ujistila jsem se, že je podlaha bez poskvrnky. Když jsem nemohla najít nic jiného na práci, šla jsem a postavila se vedle Reida, který procházel tržbu u pokladny. Podíval se na mě, jeho výraz byl nehlídaný.

„Vím, že jsem kretén, Sum. Bože, ty jsi krásná. Já jen, potřebuji nějaký čas. Můžeš mi to dát?“ zeptal se, jeho oči jsou intenzivní.

„Nechápu, co ode mě chceš, Reide,“ odpověděla jsem, nedívala jsem se jinam.

„Chci tebe, ale nemůžu tě mít,“ řekl, jeho výraz byl zamyšlený.

„Můžeš mě mít, já jsem tady! Ty jsi ten, kdo se odtahuje pryč, a hraje si se mnou na teplou a studenou.“ Opravdu to chci pochopit, ale on mi toho moc nedává.

„Není správný čas, nemůžu se teď s nikým zaplést.“ Pak hlasitě zabouchl pokladnu.

„Přesně tak, takže můžeme být přátelé. Můžeš šukat koho chceš, a já můžu dělat totéž,“ řekla jsem a posuzovala jsem jeho reakci.

Nevypadal nadšeně. „Snažíš se mi říct, že jsi s někým šukala?“ zavrčel, a viděla jsem u něj záblesk bolesti a lítosti, před tím, než ten výraz zamaskoval.

„To, co říkám je, že to není tvoje věc,“ řekla jsem, můj jemný tón se změnil na drsný.

„Kdo?“ zavrčel, jeho zuby byly zaťaté.

„Nikdo,“ řekla jsem rozmrzele, vydechla jsem úlevou, když vešel zákazník. Nicméně, když jsem viděla blondýnku, moje nervy ze mě dostaly to nejlepší.

„Kdo je ta děvka?“ zeptala jsem se Reida, tak hlasitě aby to slyšela i ona.

„Nemluv o ní takhle,“ vyštěkl, přešel k dívce a potichu s ní mluvil.

Co to sakra?

Šla jsem do kanceláře a začala jsem probírat papíry, nechtěla jsem Reida vidět s jinou ženou. Proč je vždycky kolem?

Trvalo to asi půl hodiny, když přišel Reid. „Summer, máme zákazníky.“

Beze slova, jsem dala papíry dolů a vydala jsem se obsloužit pár dívek, které se právě staly legálně dospělé.

„Co vám můžu nabídnout?“ zeptala jsem se roztomilýho černovlasýho kluka. Vypadal, že je asi v mém věku, s vytáhlými rameny a jasně modrýma očima.

„Dám si pivo,“ řekl s úsměvem.

„Jaký druh?“ 

„Jaký pro mě vybereš,“ řekl a opřel se o bar. Vybrala jsem to nejvíce holčičí pivo a předala mu ho. Zasmál se, zavrtěl hlavou a předal mi peníze.

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se.

„Summer, ty?“

„Harlen, těší mě.“ Pak se na mě díval, když si dal malý doušek piva.

„Mě taky.“

„Ještě jsem tě tady neviděl,“ řekl.

„Jsem tu tak trochu nováček,“ řekl jsem mu, dala jsem si vlasy za ucho.

„Můžu tě vzít ven?“ vyhrkl, a nadechl se. Přistihla jsem se, jak jsem se naklonila, když se mi zalíbil jeho plachý výraz.

„Ani náhodou, sakra, Harlene,“ slyšela jsem zavrčení za mnou. Vydechla jsem, čímž jsem odfoukla své vlasy.

Harlen vypadal překvapeně. „Je tvoje?“

„Vyslýcháš mě?“ zeptal se Reid, ocelovým tónem.

Harlen zavrtěl hlavou. „Uvidíme se ve čtvrtek, Reide,“ řekl, hodil po mě toužebný pohled, předtím, než přešel ke stolu s několika dalšími kluky.

Povzdechla jsem si. „To bylo opravdu hrubý.“

„Chceš  kluka nebo muže, krásko?“ zeptal se s našpulenými rty.

„Chci tebe, ale ne vždy dostaneme, to co chceme, že? Zjistila jsem, to už jako velmi mladá. Je třeba, abys přestal s celou tou „pokud tě nemůžu mít já, tak nemůže ani nikdo jiný“ věcí, protože je to sobecné a začíná mi z toho být špatně.“

Reid si otřel rukou tvář, zůstal zticha vteřinu předtím, než odpověděl. „Chceš, abych řekl, že je v pořádku, abys byla s jiným chlapem? Protože to se nikdy nestane. Nikdy.“

Dupla jsem nohou frustrací. „Kam šla tvoje přítelkyně?“ zeptala jsem se s úšklebkem.

„Ona není moje přítelkyně, Summer,“ řekl trpělivě.

„Tak kdo to je?“ zeptala jsem se.

„Proč žárlíš?“ řekl, zkřížil si ruce na prsou.

„Co myslíš?“ vyštěkla jsem, okopírovala jsem jeho postoj.

„To není moje holka, neměl jsem přítelkyni od...“ jeho hlas  se vytratil, dal si pozor, aby toho nenechal více proklouznout.

„Od koho?“ zeptala jsem se se zvědavostí.

„Nikoho,“ řekl a očima se mi vyhýbal.

„Kdy?“ 

„Asi před dvěma lety,“ řekl. Před dvěma lety? Když ztratil svého bratra?

„Dobře,“ řekla jsem a přestala s dvaceti otázkami.

„Dobře?“ zopakoval, vypadal podezřívavě.

„Jasně, hele, můžu zítra přijít do práce trochu později? Jdu ke kadeřnici.“

„Žádný problém. Co uděláš?“ zeptal se a znělo to, jako by to opravdu chtěl vědět.

„Zkrátím je.“ 

Zamrzl, obrátil se a zíral na mě. „Jak zkrátit?“

Ukázala jsem mu to rukama. „Těsně nad ramena.“

„Nezkrátíš si je,“ řekl a zamračil se.

„Promiň?“ řekla jsem pomalu, byla jsem si jistá, že jsem ho správně neslyšela.

„Miluju tvoje vlasy, nezkracuj si je,“ prosil, přičemž vzal pramen mých vlasů a díval se na něj.

Zasmála jsem se jeho zoufalému výrazu. „Tak co? Když si je zkrátím, tak už podle tebe nebudu atraktivní?“

„Jako by se to mohlo stát,“ zamumlal a prstem přejel po mojí tváři. „Ty nevíš jak krásná jsi, Summer. Proč myslíš, že ti říkám krásko? Jsi jiná, zvláštní. Kurevský poklad.“

Měla jsem z jeho slov husí kůži.

„Poslouchej, já...“

Přestala jsem mluvit, když jsem viděla přijít skupinku lidí a zničili tak ten okamžik.

*********

„Nelíbí se mi to,“ řekl Xander už po desáté.

„Můžeš se chovat na svůj věk? A ne jako můj otec?“ zamračila jsem se a upravila jsem si výstřih svých černých šatů. Prohrábla jsem si své čerstvě zastřižené vlasy, a milovala jsem tu měkkost a strukturu.

„Jsem tvůj bratr a je moje práce dávat na tebe pozor. Co když se ten kretén o něco pokusí?“ zeptal se a vypadal, že asi brzy ztratí hlavu.

„Je to jen rande! Vrátím se za pár hodin. Nevrhnu se na něj na první schůzce Xandere!“ vysvětlila jsem a obrátila jsem oči v sloup.

Xander se zasmál a prolomil tak napětí. „Měj u sebe svůj telefon. Je nabitý?“

„Ano, budu, a ano, je. Uklidni se, bratříčku.“ Řekla jsem, stoupla si na špičky a políbila ho na tvář.

„Nikdy nebudu mít dceru,“ trucoval a nalil si skotskou.

Zavrtěla jsem hlavou. „Jsi stará duše, Xandere. Musel ti to udělat ten čas, co jsi byl ve vězení.“ Zavtipkovala jsem.

„Ale no tak, byla to jenom jedna noc,“ řekl a jeho rty zaškubaly.

„No, určitě víš, jak udělat první dojem,“ řekla jsem suše, což způsobilo, že se jeho tělo třáslo smíchy.

„Reidovi se tohle líbit nebude,“ řekl, když jeho smích odezněl.

„Není to jeho věc,“ řekla jsem, můj hlas trochu váhal.

„Jsou tu věci, které o Reidovi nevíš a nemyslím si, že by ses ho měla vzdát,“ řekl mírným tónem.

„Myslela jsem, že nejsi fanoušek mě a Reida?“

„Nebyl jsem. Ale on je kolem tebe jiný. A je děsivý, takže tě bude vždycky chránit. Musím mít svoji sestru v bezpečí,“ řekl.

Zazvonil zvonek a Xander spěchal otevřít. Každý něco naznačoval o Reidovi, ale nikdo mi nedal odpovědi. Tohle hovno mě dohání k šílenství. Když jsem viděla, že u dvěří je můj táta a ne moje rande, Lyle, zamračila jsem se.

„Dobře, chytil jsem tě dřív, než dorazilo tvé rande,“ řekl táta se zlým úsměvem.

„To není veřejná show, chlapy,“ řekla jsem a třela si spánky. Přísáhám, že jsem cítila přicházet bolest hlavy.

„Jo, ale tohle je pro nás poprvé, co tě posíláme na rande s cizím chlapem,“ zašklebil se Xander.

„Vypadáš nádherně, Summer Ray,“ řekl Jack a šťastně se usmíval.

„Prosím, nepoužívej moje prostřední jméno,“ prosila jsem, což oba rozesmálo. „Myslím to vážně, Summer Ray, no tak,“ zasténala jsem.

„Sluší ti to.“

„Jo, kdybych byla hipík,“ vklouzla jsem do svých žhavých růžových botiček na podpatku a dala si černou pletenou vestu.

„Jsi připraven jít, Xandere?“ zeptal se ho táta.

„Kam vy dva jdete?“

„Máme nějakou práci na dnešní večer,“ odpověděl můj táta. Šla jsem do svého pokoje, abych si vzala kabelku. Když jsem šla zpátky mohla jsem slyšet jak si šeptají. Opřela jsem se o dveře a napjatě jsem poslouchala.

„Reid neví, že jde na rande, že?“ zeptal se Jack Xandera.

„Ne.“

„Je dobře, že bude dnes večer na zápase,“ řekl táta, znělo to ustaraně.

„Nejspíš sem večer, ale přijde. Minule to udělal,“ dodal Xander. Vyšla jsem ven, zúžila jsem na ně oči.

„Co se dnes večer děje?“ zeptala jsem se. Zazvonil zvonek a oba vypadaly, jako že se jim ulevilo. Když se oba otočili a pokusili se otevřít dveře, chytila jsem je za jejich košile.

„Ani náhodou. Dobrou noc, oba dva. Máte co vysvětlovat, až se vrátím.“ Políbila jsem je oba na tvář a otevřela jsem dveře. Stál tam Lyle, v tmavých džínách a pevném bílém tričku. 

Myslím, že jsem se trochu vyfintila.

„Ahoj, Lyle,“ řekla jsem s úsměvem. Vrátil mi úsměv, ale pak náhle klesl. Podívala jsem se za sebe a viděla jsem, jak za mnou stojí táta a zastrašující aura ho obklopovala.

„Jsem Jack Kane, slyšel jsi o mě, chlapče?“ zeptal se Lyla. Lyle polkl a dvakrát přikývl. „Správně. Postarej se o moji holčičku.“

„Ano, pane,“ řekl Lyle, polkl tak tvrdě, že jsem viděla poskočit jeho ohryzek.

„Dobře,“ řekl táta a snížil napětí. Šli jsme s Lylem do auta a zamračila jsem se, když se ani neobtěžoval otevřít mi dveře.

„Kam jdeme?“ zeptala jsem se ho, když jsme oba byli uvnitř.

„Chtěl jsem tě vzít na večeři. Ale mám vstupenky na akci, takže jdeme tam,“ řekl a podíval se na mě, jako bych měla být šťastná.

„Dobře.“

„Po setkání s tvým otcem, vím, že budeš ráda. Kurva, nemůžu uvěřit, že jsem na rande s dcerou Jacka Kana,“ řekl a zněl jako by byl v euforii.

„Co tím myslíš?“ zeptala jsem se.

„Co? Ale nic.“

„Vysvětli,“ požádala jsem.

„Je to překvapení,“ řekl a pustil hudbu, takže jsem nemohla mluvit.

Kretén.

Zastavily jsme se doma u jednoho Lylova kamaráda, kde mě nechal sedět v autě po dobu patnácti minut. Tohle je nejhorší rande vůbec. Ani jsme nebyli na večeři. Lyle se nakonec vrátil a šli jsme do  skladu, který vypadal riskantně.

„Co je tohle za místo?“ zeptala jsem se a moje oči těkaly kolem. Šli jsme dovnitř a viděla jsem velký dav lidí. Lyle podal chlapovi u dveří dva lístky a měla jsem husí kůži, když dal ruku kolem mě.

„Vstupenky za normálních okolnosti stojí dvě stě dolarů,“ pochlubil se.

„Dobrý pro tebe,“ zamumlala jsem. Lyle mě vedl k jiné sekci a když jsem se podívala nahoru, ztuhla jsem.

Byla tam osmiúhelníhová klec, podobná té, která je v tělocvičně táty a uprotřed byl Reid.

„Reide?“ zašeptala jsem, moje rty se pohybovaly, ale žádný zvuk nevyšel. Dívala jsem se, jak se utkal s jiným klukem, který se zdál být trochu větší než on.

„Co je to?“ zeptala jsem se Lyla, který mi dal zmatený pohled. Boj začal a já zavřela oči a opřela jsem se o zeď. Slyšela jsem fandění a křik, právě včas abych viděla Reida praštit soupěře přímo do obličeje. Usmála jsem se, ale trvalo to jen několik vteřin, protože pak Reid dostal zásah do břicha. 

Zase jsem zavřela oči.

Nemůžu se dívat. Můžu?

Když jsem otevřela oči, Lyle byl ztracen v davu. Prostě mě opustil. Kurevský idiot.

Dívala jsem se, jak kolem sebe krouží a poskakují. Reid náhle natáhl nohu, aby kopl, a pak se stáhl zpátky, když dal úder v plné síle. Dostal svého protivníka proti kleci s rukama kolem něj a udeřil ho do zátylku. Dav šílel a já jsem otočila hlavu a podívala se po Lylovy znovu, ale nikde jsem ho neviděla. Podívala jsem se zpět do klece, kde Reid vítězil. Z nosu mu kapala krev, ale kromě toho vypadal nedotčený. Ten druhý vypadal úplně potlučeně.

Proč to Reid dělal?

A proč to držel v tajnosti? Je to ten důvod, proč se mnou nemůže být?

Zavrčení mi uniklo z úst, když jsem neviděla někoho jiného než Xandera, Ryana, Dasha a tátu stát kolem Reida.

Viděla jsem červeně. Nemyslím si, že jsem někdy byla tak moc naštvaná a zraněná v mém životě. A  když blondýna přišla k Reidovi, prohrála jsem.

Trvalo mi dobrých deset minut, než jsem došla k nim, dav do mě narážel a nemohla jsem jít dost rychle na těchto podpatcích. Byla jsem v pokušení dát je pryč, ale při pohledu na podlahu bych pravděpodobně potřebovala injekci. Když jsem se konečně dostala do jejich blízkosti, Reid byl pryč. Zaklela jsem a přišla jsem ke skupině lidí, kteří se staly součástí mého života.

„Zajímavé setkání s vámi všemi tady,“ řekla jsem suše, ukázala jsem své emoce.

Čtyři páry očí se na mě podívaly, jejich emoce se vystřídaly od šoku až po vinu.

„Co tady děláš?“ zavrčel můj otec, vypadal rozzuřeně. Rozzuřeně?

„Tohle je místo kam mě přivedlo moje rande,“ řekla jsem a zašklebila jsem se při slově rande.

„Co to kurva?“ zařval Xander, prohlížel si mě.

„Jsem v pořádku,“ ujistila jsem ho, a dala jsem obviňující pohled každému z nich. Můj táta a Xander vypadal naštvaně, Ryan vypadal provinile a Dash se na mě usmíval, vypadal jako by se mu ulevilo, že to konečně vím.

„Kde je?“ zeptala jsem se, nebylo třeba vysvětlovat, o kom jsem mluvila. Když neodpověděly, zvedla jsem hlas. „Kde sakra je?“

„Pojď, vezmu tě,“ řekl Ryan, přešel ke mně. Snažil se mě chytit za ruku, ale já se odtáhla.

„Nebuď taková, zlato,“ řekl smutně, svraštil čelo.

„Vy jste mi všichni lhali. Copak mi nevěříte?“

„Samozřejmě, že ti věříme, jen to není to pravé místo pro ženy,“ řekl mírným tónem, který mi brnkal na nervy.

„Nejsem slabá, Ryane,“ otevřel pro mě východ a já jsem šla.

Viděla jsem Reida opřeného o zeď, otíral si krev z nosu. Hodil si ručník přes rameno a pak se ta blodnýna naklonila a políbila ho na rty.

Odvrátila jsem se, tak rychle jak jen to šlo, slzy se utvořili v mých očích. Ryan zamumlal kletbu za mnou a pak jsem slyšela křičet jméno Reida a zamotala jsem se do davu, dokud jsem nepřišla na to jak se odtud dostat. Běžela jsem ven, na parkoviště a rozhlížela jsem se a přemýšlela, co mám teď sakra dělat. Můj telefon stále zvonil a viděla jsem Reidovo, Ryanovo, Xanderovo, Dashovo a mého táty číslo. Když jsem viděla Lyla opřeného o své auta, usmála jsem se. To je nepravděpodobný zachránce.

„Lyle, potřebuju někam svéz a ty už mě dnes večer na žádnou akci nebereš,“ upozornila jsem ho, když jsem se blížila k jeho autu.

Zamračil se. „Dobře. Jen protože tvůj táta by mě jinak zabil.“ Dostala jsem se do jeho auta, vydechla jsem úlevou, když jsme se dostali na hlavní silnici. Dala jsem telefon na tichý režim, nechtěla jsem s nikým právě teď mluvit. 

„Proč jsi mě tam přivedl?“ zeptala jsem se ho.

„Vždycky chodím na souboje, když můžu, a nechtěl jsem to promarnit kvůli rande. Pak když jsem zjistil, kdo je tvůj táta, napadlo mě, že bys tam tak jako tak chtěla jít,“ vysvětlil.

„Proč? Co to má co dočinění s mým tátou?“

„Tvůj táta provozuje ty souboje, Summer,“ řekl a díval se na mě, jako bych byla blázen. Na chvíli jsme vstřebávala tuto informaci. Táta organizuje tyto souboje.

No, to je pro mě kurevská novinka.

„Kam jedeme?“ zeptal se a oči měl na silnici.

„Já nechci jít domů,“ trucovala jsem.

„Můžeš zůstat v mém pokoji na koleji,“ nabídl.

Musela jsem vypadat podezřívavě, protože se zasmál mému výrazu. „Můj spolubydlící je pryč, můžeš spát v jeho posteli.“

„Jsi si jistý?“

Přikývl, jeho oči těkaly ke mně a pak zpátky na silnici. „Neboj se, nic ti neudělám. Vlastně mám rád svoje koule.“

„Na co jsi myslel, když jsi mě tam nechal samotnou uprostřed chaosu?“

„Ztratil jsem tě, snažil jsem se tě najít. Taky jsem ti napsal,“ řekl.

Zkontrolovala jsem svůj telefon a tam od něj byla opravdu zpráva a ptal se, kde jsem. Ignorovala jsem dvacet šest zmeškaných hovorů a zkontrolovala zprávy. Pět od Reida, které jsem se ani neobtěžovala přečíst. Místo toho jsem napsala Xanderovi a dala mu vědět, že jsem v bezpečí, a že zítra přijdu domů. Okamžitě odpověděl, psal že mu mám zavolat a že přijde a vezme mě domů, ale ignorovala jsem ho.

„Takže bojují pro peníze?“ předpokládám.

„Ano. Vstup je každý za dvě stě a to jde do finanční odměny pro vítěze,“ vysvětlil.

„Co víš o Reidu Knoxovi?“ zeptala jsem se.

„Kromě toho, že bych ho nechtěl naštvat?“

Obrátila jsem oči v sloup. „Vyhrává hodně?“

„Neporažený,“ odpověděl, a já nebyla překvapená ani trochu.

„Ještě něco mi můžeš říct?“

„To je skoro všechno, co k tomu říct. Řídí se pravid ly MMA, bojují a někdo vyhraje. To to shrnuje.“ Zaparkoval auto a šel na svojí kolej. Divila jsem, když jsem viděla, že je to tam docela uklizené.

„Objednám nám pizzu, můžeš si odpočinout,“ řekl, zatlačil mě jemně k pohovce. 

Ukázalo se, že Lyle není tak špatný po tom všem.