Higher - 7. kapitola

Překlad: Lucka

Ahoj holky, omlouvám se za tu pauzu, ale byla jsem teď časově hodně zaneprázdněná a na překlad už mi nezbylo kdy. Tak snad má ještě Beth a Zach nějaké příznivce … J

Minuty uplynuly v tichu. Chtěla vstát a skočit si do sprchy. Ale několik věci jí zastavilo. Zaprvé, nebyla si jistá, jestli je po tak intenzivním orgasmu schopná chůze. A za druhé, to nejděsivější, nebyla si jistá, jestli může projít kolem Zacha, aniž by na něj skočila a prosila ho, aby z ní vyšukal tu bolest a zmatek. Protože ta touha se vůbec nezmenšila. Ani trošinku. Její vnitřnosti zůstávaly nadále na cucky a její pohlaví se cítilo bez něj stejně prázdné. Její tělo jednalo nezávisle na jejím srdci a hlavě.

Srdce jí tak bušilo, že sotva slyšela něco jiného, pomalu se zvedla na loktech a podívala se dolů na podlahu.

Zach ležel na zádech, hruď se mu zvedala a klesala jeho rychlým dechem, oči měl pevně zavřené.

Nakonec se překulil a vzpřímil se. Jeho obličej byl napjatý ovládajícími emocemi, nozdry měl rozšířené, jak dýchal. Na jeho tváři se silně zračila ta muka a divoké vzrušení, až se jí zadrhl dech. Prudce otevřel oči. Tmavé, rozbouřené zorničky se na ni zaměřily, připoutaly ji s tím neochvějným důrazem, který ji od té doby, co se potkali, nikdy nepřestal znervózňovat.

„Ty se ke mně vrátíš, Bethany.“

Prudce zavrtěla hlavou, držela se své bolesti a připomínala si, proč se nemohla vzdát jeho železné vůli. Nemiloval ji. Miloval někoho jiného. Někoho jiného mrtvého.

„Ale ano, vrátíš. Nepřestanu to zkoušet, dokud to neuděláš,“ pokračoval důrazně. „A víš co se potom stane?“

Agrese v jeho hlase jí vyslala záchvěv obav podél páteře. „Copak uděláš, Zachu?“ vyzvala ho.

Zazubil se v předstíraném úsměvu. „Potrestám tě za to, co nám děláš. Budu tě drsně šukat celé dny. Dokud tvoje hlasivky nevypoví službu, jak budeš křičet o slitování. A víš ty co? Já nepřestanu. Protože každý den, který nás držíš od sebe, každou minutu, kterou udržuješ tuhle vzdálenost, se stávám o něco víc posedlejší, o něco víc kurevsky bezhlavě šílený z toho, jak po tobě toužím. A ty zaplatíš, Bethany. Draze. Vezmi si několik minut. Přemýšlej o tom a posuď si, jak daleko chceš tohle zatáhnout. Já nikam nejdu. A teď, kde máš koupelnu?“

„Koupelnu?“

Shlédl ke svému rozkroku a zpátky na ní, jedno obočí pozvednuté. „Udělal jsem se, jak se sledoval tvoje prsty šukat tuhle těsnou, sladkou kundičku. A právě teď jsem kurevskyzaneřáděnej.“

V jeho hlase nebyl ani náznak rozpaků. Ani špetka. Vstal z podlahy s ohebností, na kterou byl tak krásný pohled. Udělal krok k posteli a sjel její nahé tělo těma jeho žhavýma, smrtícíma očima.  Ty vzplály ještě žhavěji, když spočinuly mezi jejíma nohama. Důkaz jejího orgasmu bylo poněkud těžké přehlédnout. K čertu, byla úplně promáčená.

„Kundičku, která patří mně. To je další, za co budeš muset zaplatit, mimochodem. Koupelna?“

S roztřesenou rukou ukázala na zavřené dveře napravo její ložnice. Ustoupil od nohou postele, pohledem stále přetrvával na jejím pohlaví. Když nakonec svůj pohled pozvedl k jejímu, odsouzení a hlad v těch šedých hlubinách jí zastavili dech.

Otočil se pryč, s jednou rukou ve vlasech, jak kráčel do koupelny a zabouchl za sebou dveře.

Bethany se zhroutila zpátky na postel, nadechovala se a vydechovala ve velkých, zoufalých doušcích.

Chtěla ho přimět, aby trpěl. A přiměla. Ale tím, že ho popichovala tím, co nejvíc chtěl, na sebe strhla ještě víc pozornosti. Zachary Savage věděl, že udělal chybu. Věděl, že jí ublížil – a mlčky v tom pokračoval. A malá část z ní dokonce připustila, že ho obdivovala za to, že přiznal tu skutečnost, že jí ublížil. Ale ona také použila ten nejnebezpečnější způsob potrestání, který mohla vymyslet, aby mu ukázala, jak moc byla rozervaná tím obrovským problémem, se kterým se nevypořádali.

Jak po něm mohla takhle toužit, když se možná mohl dopustit toho nejodpornějšího zločinu?

Stiskla si dlaně přes tvář a zachvěla se, když si ho vybavila, jak se svíjel na její podlaze. Sakra, snížila hrdého a sexuálně dominantního muže k tomu, aby se udělal do kalhot, jako nějaký hormony poblázněný puberťák.

Z hrdla jí uniklo malé zahihňání. Sevřela jazyk za zuby, když slyšela otevírající se dveře. Když vstoupil, přitáhla si prostěradlo přes tělo.

„Sprcha je celá tvoje,“ řekl. „Až budeš klouzat tím mýdlem po celém svém malém žhavém těle, pamatuj na to, komu patří. A kdo si ho bude znovu nárokovat, velmi brzy.“

Přistoupil a shlédl na ní. Jeho oči byly neproniknutelné, jako by z nich smyl každý výraz, když byl v koupelně.

Pomalu se sklonil a lehce ji políbil na čelo.

„Šťastné narozeniny, bejby,“ zamumlal.

Potom odešel.

*****

Celou noc spala tvrdým a bezesným spánkem, vzbudila se, až když v osm hodin zazvonil budík. Přibouchla ho rukou, převalila se na posteli a okamžitě byla promáčená živými vzpomínkami.

Bože. Co to udělala? Horkost jí stoupala po krku a do tváře, jak si vybavila svoje drzé, neuvěřitelně nebezpečné chování. Jedna její část zůstala ohromená, že jí Zach nepřeválcoval. Byl daleko za hranicemi své vytrvalosti.

A pro muže, který potřeboval sex tak moc, jako Zach, nevzít si co bylo tak lákavě a bezostyšně před ním vystaveno … otřásla se, když si na něj vzpomněla, jak se ztratil na její podlaze.

Jednou chtěla zkusit použít sex, aby se k němu dostala. V Marakéši, ale rozmyslela si to. Ale minulou noc zašla příliš daleko na to, aby si to pořádně promyslela.

Litovala toho teď?

Zavřela oči a uznala, že pocit viny nebyl prvořadý. Ale to co udělala, vytvořilo tikající časovanou bombu trýznivého hladu v obou z nich.

Zaplatíš za to … Potrestám tě …

Tak moc, jak zkoušela být uražená tou výhružkou, tak nemohla popřít, že myšlenka na to, být Zachem vážně potrestána, přiměla její vnitřnosti převrátit se spalujícím očekáváním. Nezáleželo na tom, kolika sexuálními hračkami si prošla, Zachova Savageho značka sexu by vždycky trumfnula cokoliv, s čím by mohla přijít v oddělení sebeuspokojení.

Zazvonil telefon a vytrhl jí z jejího žhavého snění.

„Ahoj, Bí,“ Keely ji zdravila hlasem mnohem více tlumeným než s její obvyklou hyperaktivní svižností.

„Ahoj,“ odpověděla a odmítala si přiznat, že jedna její část doufala v někoho jiného, někoho s mnohem hlubším hlasem na konci linky.

„Posrala jsem minulou noc tvoje narozeniny. Je mi to líto.“

Bethany si povzdychla. „Nebylo to všechno na hovno,“ odpověděla. Její tvář znovu vzplála, když si vzpomněla, jak ta noc skončila. Zažila vážně intenzivní orgasmus a sledovala jednoho z nejdynamičtějších, nejvíc sexy mužů planety, jak ztratil kontrolu na podlaze její ložnice. „Alespoň teď vím, jak chutná koktejl FuckMe Blue.“

Keely se zasmála. „Jo, musíme si zase jeden den vyjít na koktejlovou jízdu. Bez jednoho bláznivýho pronásledujícího přítele, samozřejmě.“

Vzplanul v ní výbuch hněvu. „Není bláznivý pronásledovatel, Keely. On jenom …“

„Opravdu, ale opravdu tě strašně chce?“ Lítostivá Keely rychle ustupovala a naštvaná Keely se prosazovala.

Bethany sevřela pevněji telefon. „Nevím, co je. Mimochodem, ty jsi mu řekla, kde mě najde, pamatuješ?“

„Jistě, předhoď mi to. Ale vážně, co budeš dělat Bí? Mám pocit, že neodejde.“

To ani nechci. Zavřela oči a polkla nad silou té myšlenky. „Chce, abych mu dala hodinu. Abychom si promluvili.“

„Možná bys to měla zvážit.“

„Co když mě jenom poplete slovy, aniž by mi řekl, co opravdu potřebuju vědět?“

„Musíš se sama sebe zeptat, co je pro tebe důležité. Být s ním bez ohledu na to, co víš o jeho minulosti nebo ne. Myslíš, že ti to nakonec řekne, až bude připravený?“

„Nevím. Možná.“ Bethany se zamračila, jak se jí paměť vyostřila. „Minulou noc řekl něco o tom, že kdyby měl možnost, řekl by mi to.“

„Kdy minulou noc?“ Ostře se zeptala Keely.

„Já … on mě sledoval domů,“ řekla, potom vyhrkla dříve, než mohla Keely mluvit, „chtěl se ujistit, že jsem se dostala bezpečně domů. Věděl, že jsme pily.“

„Jasně. Okej. Takže ty myslíš, že nevyzrazuje jeho minulost kvůli něčemu – nebo někomu – co ho drží zpátky?“

„Neptala jsem se.“

Keely si odfrkla. „Tetička Keely si myslí, že si s ním potřebuješ promluvit, holčičko. Točíš se v kruzích, jako pes za svým ocasem. Oba mě začínáte dohánět k šílenství. Vyřeš si to v sobě, potom mi zavolej. Mám nějaké šťavnaté detaily k mojí nezávaznýšoustačce z minulé noci.“

Bethany se zasmála. „Ty sis minulou noc s někým zaskotačila?“

„No jasně. Poté co si mě opustila, jsem potřebovala utopit svůj smutek. A ten správný chlap šel kolem, tak jsem se svezla s proudem.“ V telefonu se ozval hluk následovaný hlasitou ránou. Keely se polohlasně zasmála. „Musím jít. Moje rande se snaží utéct z pout.“

„Ježíši, Keely!“

„Zmlkni. Nesuď, dokud nevyzkoušíš. Jé, hej, to je nápad. Můžeš uvázatSavagek nějakýmupevnýmu sloupku a hrozit, že ho neuvolníš, dokud ti neřekne všechny jeho tajemství. Můžu přijít s pár –“

„Ne, díky,“ vložila se do toho rychle Bethany.

Keely si pozvdychla. „S tebou není zábava.“

Bethany se protáhla a koukla na hodiny. Potřebovala vstát. Její rodiče dorazí během hodiny. „A ještě než zavěsíš, zítra se vracím zpět do práce, takže už žádné textovky Sheeně.“

Nejen proto, že potřebovala výplatu, potřebovala se rozptýlit prací, aby se nepomátla. Nebo hůř, zvažovala, co minulou noc Zach naznačil, že odsunou tu záležitost se smrtí jeho ženy stranou a budou bez ohledu na to pokračovat.

„Jsi si jistá?“ V Keelyině hlase bylo slyšet znepokojení, které Bethany připomnělo, v jakém zmatku byla během posledního týdne.

A jaký zmatek ještě pořád uvnitř sebe cítila.

Nadechla se. „Nemůžu nechat mojí práci, Keel. A nemůžu se pořád schovávat ve svojí ložnici a doufat, že se všechno samo spraví.“

„Okej. Takže večeře a drink ve středu?“

„Jasně. Zavolám ti.“

Položila telefon a odhrnula přikrývku. Vylezla z postele a na minutu ztuhla, jak jí vzpomínka na Zacha v její ložnici zasáhla plnou silou.

Za denního světla byla ještě víc překvapená jeho sebekontrolou. Kdyby byli v obráceném postavení, pochybovala, že by se dokázala zastavit, aby na něj neskočila.

Jejich sexuální přitažlivost se nezmenšila ani trošičku – sakra, bylo to tak planoucí, jako vždycky. A přesto respektoval její přání a držel si odstup.

Nezáleželo na tom, jak moc ho chtěla nenávidět za to, že ji držel mimo důležité části jeho života, Zach měl takovou morální zásadovost, že jí to bránilo v tom, aby ho zcela nenáviděla.

Pokud byl opravdu důvod, proč nemohl mluvit o tom, co se stalo mezi ním a Farrah, měla právo ho tlačit do toho, aby jí to řekl?

Zmatek ji následoval do sprchy a sledoval ji, i když si natahovala světle modré capri kalhotya bílý top. Nazula si boty na klínku, akorát když zazvonil zvonek u dveří.

Pustila své rodiče dovnitř a přijala kytici od svého otce.

Profesor Todd Green vůbec nevypadal jako typický profesor. Upřednostňoval popsaná trička a mokasíny spíše než tvídová saka a kravaty. Byl vysoký, s plnou hlavou šedivějících, tmavě hnědých vlasů, vypadal jako přerostlý teenager.

„Veselé narozeniny, zlatíčko.“ Políbil Bethany na tváře, potom se na ní zamračil. „Ty jsi zhubla. Jíš pořádně?“ zeptal se.

„Jsem v pohodě, tati.“ Sklonila hlavu, takže nemohl vidět skryté stíny a ve spěchu utíkala do kuchyně. Následoval ji a sledoval, jak aranžuje květiny do vázy.

„Jsi si jistá?“

„Nech ji být, Todde,“ odehnala ho její matka. „Jak bylo v Paříži?“

„Ehm, bylo to skvělý. Spousta zábavy a … dobrýho jídla.“ Vyslala zoufalou modlitbu, aby horkost, která se jí tvořila za krkem, nevzplanula v její tváři.

Otočila se od zvědavých očí svých rodičů, vrátila se do obýváku a dala si na čas umisťováním květin na konferenční stolek.

Mezitím než se její rodiče přesunuli zpět do místnosti, úsměv, který trénovala několik minut před zrcadlem, byl na místě.

„Takže, mami, myslela jsem, že bychom mohli zajít do pár uměleckých galerií tady v okolí? Je tady jedna nová, myslím, že se ti bude líbit. A potom zajdeme na oběd?“ řekla povzneseně. Její matka byla závislá na uměleckých galeriích, zejména těch, které představovaly místní umělce.

„To zní skvěle. Chtěla bych najít něco do pokoje pro hosty. Ale jsou to tvoje narozeniny, zlatíčko. Jsi si jistá, že to je to, co chceš dělat?“

Její otec protočil oči nad svojí ženou a dělal na Bethany vražedné posunky.

„Jsem v pohodě, mami. Taky ráda půjdu.“

Felicity Greenová našpulila rty. „Vidíš, Todde. Ne každý si myslí, že nakupování umění je podobné, jako chytit mor.“

Její otec ucouvnul. „Jsem si jistý, že nějaký hloubkový průzkum by prokázal opak, drahoušku.“

Ale to už byl Bethanin úsměv méně napjatý, vzala si kabelku a následovala své rodiče ze dveří. Bylo skvělé, cítit se zase alespoň z poloviny normální a vychutnávat si jednoduché škádlení svých rodičů a jejich vzájemnou náklonnost. Nepřehlédla otcovy starostlivé pohledy, když vstupovali do výtahu, ale nepřestávala se usmívat, rozhodnutá zachovat si statečnou tvář i přes její chaotické emoce.

Pocit déjavu ji zasáhl v okamžiku, kdy prošla vstupní halou a vyšla do slunečního svitu.

Auto s řidičem bylo zpět u obrubníku. Se srdcem až v hrdle sledovala, jak Zach otevřel zadní dveře a pomalu vystoupil.