FL - 4. kapitola

Překlad: Hannah
Kor.: Maxi

Ahojky děvčata,

    chtěla bych Vám všem moc a moc poděkovat za tak úžasné komentáře které nám píšete. Moc to těší a motivuje k dalšímu překládání.
Knížka mě opravdu zaujala, a i když mě z ní nejednou zamrazilo „důvod brzy zjistíte“ je tu hodně dobrých a zábavných scén, takže se máte opravdu na co těšit. Jsou tu postavy, které budete zbožňovat, smát se s nimi, plakat, ale taky nenávidět a nad určitou postavou vám budem rozum stát.  Brzy se na scéně objeví Kash a Mason, kteří jsou vážně zlatíčka. Navíc Rachel má v průběhu plno dobrých hlášek ;) No....uvidíte sami. Mám napřekládáno už více kapitol, takže zatím by to mohlo vycházet tak, že budu posílat jednu kapitolu denně a možná se to i zvyší na dvě.... uvidíme ;)
Jste opravdu užasní, a doufám že s námi vydržíte až do konce (tý jo, to bylo jak z ukázky na Prostřeno) :D

Hannah

Pivo s Blakem byla větší zábava, než jsem si myslela. A nakonec jsme spolu strávili i čtvrteční odpoledne. Vypadal znovu jako Blake, za kterým jsme já a Candice lítaly jako malé. V pátek jsem vstoupila do tělocvičny, přišel za mnou se třemi růžemi a zubil se tak, až se mi zastavilo srdce. Vysvětlil mi, že středeční procházka s netopýry a čtvrteční sledování filmů na gauči, počítal jako rande. Takže páteční večer bude třetí a zasloužím si tedy tři růže.

Neubudu lhát, totálně mě dostalo to, jak byl sladký, vzala jsem si od něj tři růže a dala mu pusu na tvář před celou skupinou holek, které naprosto ignoroval. O hodinu později mě Candice vytáhla do centra na pedikúru, abych byla připravena na nadcházející rande. Chtěla vědět každý detail o času strávený s Blakem. Opravdu byla velkou fanynkou celé téhle randící akce.

Byl sladký, pozorný a prostě úžasný. Ale byla jsem ráda, že mi zatím dával prostor. I v mém pokoji, při sledování tří filmů, se mě nesnažil vtáhnout do náruče, nebo mě zkusit políbit. Což Candice bere jako špatné znamení. Nechával mě určovat tempo a já jsem mu nemohla být více vděčná.

Ale v pátek večer to bylo..... zvláštní.

Blake mě vyzvedl ve svém stříbrném Lexu a vzal mě do Oázy. Restaurace s nejkrásnějším výhledem nad jezerem při západu slunce, který nastal zrovna při našem příchodu. Upřímně si myslím, že jsem nikdy neviděla něco tak krásného, a zrovna když jsem se to chystala říct Blakovi, přišel k nám číšník s jídelními lístky. Bez nahlédnutí mu je Blake hned vrátil a objednal za nás jídlo i pití. Ani jsem se nepodívala, co nabízejí. Ale i přesto bylo jídlo výborné tak, že bych pro něj i umírala. Ale z toho, jak se ke mně choval, jsem předpokládala, že mi to maso i nakrájí a bude mě krmit. Konverzace mezi námi nebyla skoro žádná, dokud jsme se nevrátili do auta.

„Nechceš zajít ještě na skleničku?“ Zeptal se na cestě zpátky do kampusu. Zřejmě nezaznamenal, jak trapná poslední hodina byla.

„Dvě margarity mi stačily.“ Jeho smích zatřásl celým autem a najednou položil svoji ruku na mé stehno a zlehka ho stiskl.

„Dobře žádný další pití. Nechceš ještě něco podniknout?“

„Ehm...“

„Líbí se ti koně?“

„Koně?“ To jsem nečekala. „Samozřejmě že mám ráda koně.“

„Tak co by si řekla na to, kdybychom se projeli v kočáře, dole na šestý ulici, předtím než tě odvezu domů? Zní to dobře?“

„Já nevím.“

„Rachel, udělal jsem něco? Připadá mi, že jsme se vrátili o dva kroky zpět.“

„Ne, omlouvám se..... jsem jen unavená. Byla jsem utahaná celý den. Nevadilo by ti odvézt mě zpátky?“

„Samozřejmě, vždycky je tu zítřek.“

Potlačila jsem sten a natlačila se ke dveřím, co nejvíc to šlo. Celou cestu měl ruku položenou na mém stehně a jemně jezdil prstem nahoru a dolů. Ve snaze neplácnout ho po ruce, jsem si ty svoje položila na hruď a snažila se mu propálit ruku pohledem. Poté, co jsme dorazili na kolej, šel se mnou celou cestu až k pokoji, než mě najednou opřel o dveře a naklonil se ke mně. Uhnula jsem hlavou na stranu, ale nevypadalo to, že mu to vadí. Popadl mé boky a přitlačil své tělo k mému. Začal mě líbat na krku a přísahám, že si přičichl k vlasům, než zakňučel. Snažila jsem se nereagovat.

„Blakeu prosím, můžeš přestat?“ Odtáhl se a jeho oči zaplály.

„Dobře.“ Způsob jakým se na mě podíval zpod řas, mi způsobil mrazení. A ne to dobré mrazení. „Uvidíme se později.“ Odrazil se od dveří, otočil se a odešel.

„Rach, vzbuď se a řekni mi všechno!“

Druhý den ráno otevřu oči, a co vidím, je Candice, s její příliš velkou energií a zasténám.

„Kde jsi včera byla, když jsem dorazila na pokoj?“

„S Jeffem.“ Odmávla jeho jméno. „A teď mi pověz, jak probíhalo tvé rande?“

„Wow, Jeff taky jo? Pěkný Candice.“

„Nezamlouvej to!“

Zvedla jsem se a opřela se o lokty. Z předchozí noci jsem si připadala jako přejetá párem volů.

„Bylo to příšerné.“ Její oči se rozšířily.

„Co tím myslíš? Co jsi provedla?“ Mrcha.

„Proč si myslíš, že jsem provedla něco já?“

„No, tak se na to podívejme.“ Začala počítat na prstech. „Za prvé jsi s ním na rande ani nechtěla jít. Za druhé, Blake mi nepsal o tom, jaké to bylo, na rozdíl od středy a čtvrtka, kdy jste si vyrazili. Za třetí si s ním na rande nechtěla jít.“

„To už jsi říkala.“

„Přesně tak a jelikož je to důležitý důvod, tak to musím říct dvakrát. Takže, co se stalo?“

Povzdechla jsem si a padla na postel.

„Bylo to divné. Jako kdybychom si neměli o čem povídat. Což je divné, protože jsme se bavili celou dobou, co jsme byli spolu během středy i čtvrtku. A ani mi neukázal jídelní lístek, místo toho za mě objednal jídlo i pití. Jako kdybych byla tříleté dítě.

„To je všechno?“

„No jo... uf. A když jsme se vraceli, tak se začal chovat tak, jako by celý večer byl normální a vůbec ne trapný. Pak jsme se vrátili na pokoj a on mě natlačil na dveře a začal líbat na krk. A když jsem mu řekla, ať přestane tak se choval divně. Jako šíleně-děsivě divně a pak odešel. Nevím, celý večer mi připadal jako propadák.“

Candice nic neříkala, jen na mě zírala.

„Co?“

„Zbláznila ses? Ty jsi mu řekla, ať tě přestane líbat?“ Opravdu? To bylo všechno, co z toho pochytila? „Jo, to rande se nepovedlo, tak proč bych chtěla, aby mě líbal? Možná kdyby to bylo podobný jako ty dva dny předtím, tak bych ho......“

„Ne, ne Rachel. O můj bože. To musíme napravit. Nemůžu uvěřit, že jsi zkazila celý rande potom, co jsem s tebou včera provedla.“

„Wow.“ zavrtěla jsem hlavou a flákla sebou zpátky do polštáře. Byla jsem tak ohromená, že jsem nevěděla co říct.

Zaběhly jsme si na snídani a já se vracela s nadějí, že se budeme učit na závěrečné zkoušky, které jsou už příští týden. Jenže během celé cesty zpět se mě Candice snažila poučovat, co všechno jsem dělala špatně na včerejší schůzce. Začínám pochybovat, že se ke mně s učením připojí.

Ani ne dvě minuty potom, co jsme se vrátily na pokoj, někdo zaklepal na dveře. A překvapení, zasraný překvapení - Blake West se čtyřmi rudými růžemi.

„Uvědomuješ si, že je sobota ráno a není ještě ani devět hodin?“ Řekla jsem a nasadila na něj hlas Californský mrchy. Blake se ušklíbl.

„Dobré ráno Rach. Můžu tě vzít na snídani?“

„Oh... zrovna jsme na ní byly.“ Ani jsem se nesnažila znít zklamaně. Candice mi poslala varovný pohled, a já předstírala že jsem si toho nevšimla.

„No, to je v pohodě.“ Jeho úsměv byl plný sebedůvěry. „A co takhle místo toho kafe?“

„Popravdě jsem se zrovna začala učit na závěrečky.“

„O důvod víc si to kafe dát, udrží tě vzhůru.“ Pane bože, co je to s ním a Candice? Nepoznají náznaky? Nedivím se, že jsou příbuzní.

„A proč vlastně nejdeme všichni? Candice dáš si kafe?“

„Ne, jsem v pohodě. Zrovna jsem napsala Ericovi, ať mi přijde pomoct s učením.“ Zrádce. Podívala jsem na Blakea a jeho vítězný úsměv.

„Můžeš mi dát pár minut?“

„Uvidíme se dole.“ Předal mi růže, mrknul a odešel halou pryč.

„Tak dneska Eric, jo?“ Myslím si, že vy dva už toho máte spolu nastudováno dost. Co kdybych tu zůstala a pomohla ti? Nemůžeš si dovolit projet další zkoušky.

„Raději už jdi.“ Nadzvedla otráveně obočí. „Prosím, řekni mi, že se chystáš převlíknout!“

Podívala jsem se dolů na své kalhoty na jógu a koncertní triko Iron Maiden. „Ha... tak to opravdu ne. Je brzy a já s ním jdu jen na kafe. Což znamená, že můžu jít tak, jak jsem.

„Nemůžeš jít takhle, když chceš dostat kluka tvých snů. Můžeš to nosit, jen pokud tě nikdo neuvidí, ty to víš Rachel.“

Bože tahle celá věc ohledně randění s jejím bratrancem jí dělá více dramatickou než normálně. Svážu si vlasy do drdolu, popadnu kabelku a povzdechnu si. „Uvidíme se později.“

Blake neřekl ani slovo, když jsem si sedala na místo spolujezdce a ani celou cestu do Starbucks, který se naštěstí nachází nedaleko školy. Jediné potvrzení o jeho existenci bylo to, když mi znovu položil svoji ruku na mé stehno a stlačil ho. Až příliš. A moc se toho nezměnilo, ani když jsme dorazili do kavárny. Nepovídali jsme si, jeho ruka byla znovu blízko mého stehna a oba jsme zírali na zem.

Aspoň mě nechal vybrat to kafe. To bylo to jediné dobré na dnešním ránu. Jen tak tak jsem se nezaradovala nahlas, když mi zazvonil telefon.

„Kdo je to?“ Blake se zamračil a byl víc, než jen trochu naštvaný. Podívala jsem se na displej a pokrčila rameny.

„Ou... to je jeden kamarád, chce se s námi dnes večer učit ve studijní skupině. Začala jsem dávat svůj telefon do kabelky, když jeho ruka vystřelila a chytil mě za zápěstí.

„No, je neslušné ho nechat čekat. Nechceš mu odpovědět?“ Vypadal jako by se snažil držet pod kontrolou. Cukla jsem rukou a on mě pustil. Ksakru, co má za problém? Byla to jen zpráva.

„Tak dobře.“

„Jen mu dej vědět, že nemůžeš.“

„Co prosím?“

Naklonil se dopředu a jeho oči se zúžily.

„Upřednostňoval bych, kdybys studovala pouze s Candice.“

Tak teď mě naštval. Nevlastní mě. A určitě není můj přítel. Psal mi Aron, kamarád, který je gay a Blakovi se nelíbí, když se na mě dívá.

„A odkdy rozhoduješ, s kým se můžu vídat? Podívej, možná jsi mě špatně pochopil za ty poslední dny, ale musíš pochopit, že my dva nejsme spolu. Takže mi neříkej, co mám dělat!“

Jako když zmáčknete vypínač, jeho obličej se změnil zpátky na jeho uvolněný sexy výraz.

„Máš pravdu. Myslím si, že je dobrý nápad studovat i s jinými lidmi než je Candice. Jsem si jistý, že bez ní nikam nechodíš.“ Počkat. Cože? Jeho nálada se změnila a já jsem zmatená. Je to, jako kdyby vedle mě seděli doktor Jekyll a mistr Hyde.

Když jsem konečně přestala otevírat a zavírat pusu jako nějaká ryba, zavrtěla jsem hlavou a povzdechla si. „Mimochodem, opravdu se potřebuji vrátit na kolej.“ Zvedla jsem se k odchodu, aniž bych mu dala možnost říct ne. Bez dalšího slova mě Blake následoval k autu. Neřekl po cestě nic, ale znovu položil svoji ruku na mé stehno. Jeho stisk byl pevný... nebo si to je představuji? Zaparkoval na prostorném parkovišti mimo kolej, a když jsem chytla za kliku, tak mě stiskem na stehně zatlačil zpátky do sedačky. Podívala jsem se na něj a překvapil mě se svým neutrálním výrazem. „Dojdu ti otevřít, počkej chvilku.“

Do háje, doufám, že mě nepůjde vyprovodit. Vsadím se, že Candice je s Ericem stále zamčená v pokoji. Jakmile uvolnil ruku, moje stehno pulzovalo a já v tu chvíli chtěla mít kraťasy, aby viděl, jakou škodu způsobil. Otevřel dveře spolujezdce a já vystoupila, aniž bych se na něj podívala. Šli jsme beze slova s menším odstupem. Ulevilo se mi, když před vchodem na koleje začal zpomalovat.

„No tak díky za ka.....“ Chytil mě hrubě kolem pasu, natlačil proti zdi a přerušil moje strohé loučení. Předtím, než jsem si uvědomila, co se děje jsem ho odstrčila pryč. Jeho tělo opustilo to mé a otočil se k autu.

„Uvidíme se později,“ Mrknul a šel k autu.

Nemám tušení, jak vypadal můj obličej. Ani to jak jsem se v tu chvíli cítila. Byla jsem znechucená, rozmrzelá, zmatená a naštvaná. Trvalo nějakou chvíli, než jsem se uklidnila, otřásla se a odešla na kolej.

Nevím, jestli o tom budu schopna mluvit s Candice, nebo jestli ji něco říkat vůbec chci. Znám jí a vím, že to celé přetočí, že jsem něco udělala špatně já, nebo že nevím, jak se líbat. Netřeba říkat, že jsem se bála střetnutí s ní. Štěstí bylo ale na mé straně. Eric musel být s Candice ještě v pokoji, protože dveře byli zamčené a na tabulce u dveří napsáno „NEVSTUPOVAT.“  

Napsala jsem jí SMS, jestli mi může dát můj laptop a knihy před dveře, zatímco půjdu do koupelny, takže bych se mohla vyhnout červenající se Candice a Ericovi. Poté, co jsem si vyzvedla věci před pokojem, šla jsem do zasedací místnosti a vytáhla telefon, abych konečně odepsala Aronovi.

Já: To zní dobře. Kdy a kde?

Aron: V sedm ve Starbucks.

Skvělý, stejně jsem se tam chtěla vrátit. Povzdechla jsem si, otevřela knihu a snažila se nemyslet na Blakea.