Enforce - 1. kapitola

Překlad: Mili

Držte si klobouky, dámy, jízda začíná :D ;)

Začátek úplného konce

Nixon

Sledoval jsem, jak zástup aut mířil po cestě k černé železné bráně, jako by to byla hranice, která je zachrání, kdyby měla v zemi vypuknout válka. Legrační, neměli ani ponětí, že válka - a samotný Lucifer - už uvnitř dávno okolkuje, v bezpečí od policie, v bezpečí od federálů, kohokoliv, kdo by mohl být hrozba.

V bezpečí ode všech, jen ne ode mě.

Očima jsem blýskl po Phoenixovi po mé pravici. Zakřenil se na nějakou novou dívku, která kolem něho prošla a koketně na něho zamávala.

Tvrdě jsem ho loktem udeřil do žeber.

Jeho úsměv zhořkl, když se na tu dívku znovu podíval a vystrčil na ni prostředník.

Pamatuj si své místo.

Řekl jsem to klukům jednou, dvakrát, milionkrát, a pořád bojovali s tím, že tu nebyli pro to, aby chodili do školy, nebyli tady pro to, aby se kamarádili. Nebyli jsme v pohodě. Byli jsme v zatracené válečné zóně.

A Phoenixova rodina byla náš jediný klíč k vykoupení.

"To vypadá, že to bylo poslední." Chasův chladný pohled prozkoumával hlavní silnici, která vedla ke kampusu. Z bezpečnostního hlediska bylo jednodušší mít jednu cestu dovnitř a jednu ven. Škoda, že život tak pohodlný nebyl.

Pokud by sem někdo nepatřil, trvalo by nám pár minut - špatně - pár sekund, abychom je vyloučili, jejich rodinu, a přitom by to vypadalo jen jako velice nešťastná náhoda.

"Moment." Tex zamžoural směrem k železné bráně. "Myslím, že je tam ještě jedno auto."

"Houby tam je," zamumlal jsem. "Počítal jsem auta. Díval jsem se na seznamy. Nechybí nám nikdo."

Chase mi vytrhl seznam z ruky a začal pročítat jména všech přihlášených prváků. Z jeho zaksichtění jsem měl chuť ho kopnout do prdele, když zvedl hlavu a podával mi papír zpátky.

"Slyšel jsem, že ve Wyomingu je v tomto ročním období krásně."

"Co?" Vytrhl jsem mu list a začal jsem lačně lustrovat jména.

Jedno bylo vynechané.

Tracey Rooks, žena, 18, Casper, Wyoming.

"Skvělý." Hodil jsem papír na zem a ušklíbl se. "Holka, která pravděpodobně smrdí jak kravské lejno. Jaký má profil?"

Nikdo neodpověděl.

Řekl jsem to hlasitěji, tentokrát se zaťatými zuby.

Tex byl první, který odpověděl. "Nemohli jsme nic najít."

"Nemohli. Jsme. Nic. Najít," zopakoval jsem. "To má kurva znamenat co?"

"Hele..." Potřásl Tex hlavou. "... Sergio na tom dělá, ale ta holka kolem sebe nemá moc informací. Rodiče mrtví, babička mrtvá, jediný žijící příbuzný je děda a nějak se taky ztratilo číslo jejího pojištění a rodný list."

"Ztratilo." Olízl jsem si rty. Říkal jsem své hlavě, aby tam nechodila, říkal jsem svému srdci, aby zatraceně zůstalo v hrudi a přestalo mít naděje, když mi myslí probíhaly obrázky. Tmavé vlasy, tmavé oči... "Nixone, já tě zachráním."

"Kámo, jsi v pohodě?" Strčil do mě Chase loktem.

"Pojďme ji uvítat v Eagle Elite."

Nikdo se nehnul.

"Řekl jsem..." vyšel jsem směrem k dívčím kolejím. "... pojďme ji uvítat."

"Proč mám pocit, že je to špatný nápad?" Zamumlal si Tex pod vousy.

"Pro jednou drž, Texi, zavřenou hubu a zůstaň v pozadí, nastartuj na tváři svůj hovnožroucí úsměv a nechej mě a Chase se s tím vypořádat. Myslíš, že bys to mohl udělat? Hmm?"

"Vem si Xanax," zabručel Phoenix.

Hodil jsem jeho směrem rozzuřený pohled.

Zamumlal si pro sebe nadávku a odkráčel s Texem ke stromům, zatímco my jsme pokračovali těch pár kroků k dívčím kolejím.

Auto bylo vypůjčené.

Děda byl starý.

Dívka byla... mladá.

A měla s sebou skoro hovno. Její kufr byl pokrytý nálepkami. Děda jí podal malou krabičku a mohl bych přísahat, že z jejího oka unikla slza, která se kutálela po její hladké tváři.

"Sakra, ne," zabručel jsem. "Řekni mi, že nevidím slzy."

"Holky tady nebrečí."

"To ne," souhlasil jsem.

"Není jako ostatní."

"Ne."

"Potřebujeme Mo."

Tomu jsem se zasmál. "Potřebujeme zázrak." S nadávkou jsem rychle vytočil číslo na oddělení pro ubytování a nařídil opatření, aby Nová Holka byla nastěhovaná do třetího patra.  Mo, moje sestra-dvojče, měla bydlet na tom samém poschodí. Byl jsem si jistý, že bude potřebovat všechnu možnou pomoc. V žádném případě by tu malý Wyoming nepřežil celý rok bez někoho dalšího, ne že bych z toho skákal radostí. Ve zpětném pohledu to pravděpodobně byla moje první chyba.

Oficiálně jsem ji tak pozval do svého života - prostřednictvím své sestry.

"Máme tady novou holku," řekl jsem dost hlasitě na to, aby se Tracey otočila a zalapala po dechu. "Takovou strašně čistou a nevinnou. Úplně jako jehňátko. Že, Chasi?" Naklonil jsem hlavu a věnoval jí úšklebek.

Starý pán sáhl do své bundy. To byl pohyb, který jsem velice dobře znal. Další nápověda. Nebyl to, co říkal, že byl. Nebyl tím, kým říkal, že byl. Jako by si všiml mého chladně uvažujícího pohledu, sundal ruku a blýskl po mně nuceným úsměvem. "Uvítací výbor? Toto místo je na každý pád velmi milé."

Musel jsem respektovat jeho kontrolu. Způsob, jak ochranitelsky stál před Tracey, jako by měl být jedinou věcí, která mi stojí v cestě předtím, abych ji mohl zhltnout.

"Je tu nějaký problém?" Poškrábal se na hlavě a pak si vyhrnul rukávy a odhalil tak malé tetování. Takové jsem viděl jako dítě, ale neuměl jsem si ho zařadit.

"Znám tě odněkud?" Vyhrkl jsem.

Zasmál se. "Znáš hodně farmářů z Wyomingu?"

Byl to jeho tón, který mě přesvědčil, způsob, jakým lehce zavrtěl hlavou a čekal na mou výzvu. Byl to ten samý pohled, kterým se na mě díval můj strýc, když chtěl, bych přestal naléhat.

Byl to pohled, který mě učil otec, když mi bylo deset let a poprvé jsem byl týraný.

Dívka na nás zírala. Snadný cíl. Nechám toho starého pána na pokoji; až příliš mi připomínal mě samotného. A to připomenutí jsem nepotřeboval. Ne teď.

Zvedl jsem ruce a líně se poškrábal.

Oči té dívky se vykulily, když zírala na mé tělo.

Chase mě bouchl do zad.

Loudavě jsem vykročil dopředu a pozvedl její bradu mým směrem, abych ji mohl zavřít pusu. "Mnohem lepší." Olízl jsem si rty a bojoval s nutkáním ji políbit. Jo, ztrácel jsem kurva rozum. "Nelíbilo by se nám, kdyby se náš charitativní případ udusil létajícím hmyzem hned první den." Její rty se zachvěly, když se ze mě podívala na dědu. Pustil jsem ji a předtím, než mohla cokoliv udělat, prošel jsem kolem ní s Chasem v závěsu.

Potřeboval jsem s tou holkou stejně mluvit ještě u registrace. Zmizeli jsme za budovou, ale vrátím se. Jen jsem potřeboval, aby děda odjel.

Během chvilky jsem nahlédla zpoza budovy, když auto zrovna odjíždělo. A ta dívka už byla jenom moje. Srdce mi bušilo v hrudi a na sekundu jsem zalitoval toho, co jsem se chystal udělat.

Ale jiný výsledek by mohl skončit buď její smrtí nebo jí vystavenou v nebezpečí. S podivného důvodu jsem nechtěl někoho, jako je ona, na Eagle Elite. Nepatřila do mého světa.

Zasloužila si laťkový plot.

Manžela.

Dobré zážitky z vysoké školy bez spolužáků, kteří by nejradši byli svědky její sebevraždy, než aby tu další čtyři roky přežívala.

Zničili by ji.

A ona by tomu snadno napomohla.

Jediný způsob, jak je v tom porazit, bylo - být první, označit ji za svůj cíl, za naši hračku.

Nikdo si nebude zahrávat s tím, co je moje.

A ve finále si s ní nikdo zahrávat nebude. Dovolí mi, abych si pohrával s její nevinností. Budu s ní před nimi mávat jako s mrkvičkou a na konci dne bude nedotknutelná.

Vydechl jsem, když se podívala na budovu, zírající jako někdo, kdo byl vyučován doma a nikdy předtím neviděl vysokou budovu.

Byla příliš hubená.

V hlavě jsem si napsal poznámku, abych jí dal jednu ze svých vstupních karet - nepotřebovala vědět, kolik stojí - nebo že by každý student zabíjel, aby ji mohl mít. A Mo se postará o zbytek.

Bude jíst s námi.

A nebude za to nic chtít.

Aspoň to jsem pro ni mohl udělat, za to, co ode mě bude muset strpět.

Olízl jsem si rty a znovu jsem k ní přistoupil, tentokrát jsem se proklínal za každý krok, který jsem udělal. "Ztratila ses?"

"Ne." Zakřenila se. Sakra, byla ještě hezčí. "Evidentně bydlím ve Spojených státech." S pokrčením ramen se pokusila zvednout svůj kufr a málem se u toho převrátila na ten svůj pěkný zadeček.

Ztlumil jsem svůj smích a věděl jsem, že Chase za mnou dělal to samé. Být hrubý k této dívce bylo jako kopat do štěněte. Ale svět byl zlý. A já jsem nenáviděl, že musím být její průvodce v této realitě - její princ temnoty.

Sakra, udělal bych cokoliv, abych mohl být hrdina.

"Jsem Nixon." Stoupl jsem si přímo před ni a lustroval jsem ji od levného oblečení až po škaredé boty.

"Tracey, ale každý mi říká Trace." Podala mi svou ruku.

Ta moje mě svrběla od toho, jak jsem se jí chtěl dotknout.

Cítit její pokožku.

Místo toho jsem se zamračil a otřel si ruku do džínů, jako by měla nějakou nemoc.

"Pravidla."

"Cože?" Ustoupila o krok dozadu.

Chase prošel kolem mě. "Má pravdu. Jakkoliv jsi pěkná, farmářská holko, tak ti někdo musí vysvětlit pravidla."

Svým nevinným pohledem blikala mezi námi dvěma. "Může to být rychle?"

Jo, znovu jsem ztratil rozum. Chase byl možná na nejlepší cestě nasrat si do kalhot. Poslední osoba, která mu odmlouvala, byl Phoenix, a skončilo to několika rozmlácenými kostmi a výletem k zubaři.

"Slyšels to, Chasi?" Řekl jsem okouzleně. "Má to ráda rychle."

"Škoda." Chase přistoupil o krok blíž, až se skoro dotýkal jejího těla. "Já bych jí to rád udělal pomalu."

Šmejdil po ní očima, jako by to byla první holka, kterou za celý svůj život uviděl. Proběhla mnou žárlivost. Co to kurva? Nebyla jeho. Ne že by byla moje, ale stejně. Stál u ní moc blízko, moc blízko.

"Pravidla." Chase ustoupil dozadu. Můj srdeční rytmus se vrátil do normálu. "Nemluvit s Vyvolenými, pokud nejsi požádána s nimi mluvit." Kroužil okolo ní a až moc dlouho jí zíral na zadek, než pokračoval.

"Kdo jsou ti - "

" - Ne. Zrovna jsi porušila pravidlo. Mluvím já, Nová Holko." Chase se ušklíbl. "Ježíš, Nixone, tuhle bude těžké zlomit."

"Vždycky takové bývají," řekl jsem a zvedl jí bradu. "Ale myslím, že tuhle si obzvlášť užiju." První pravda, kterou jsem řekl. Užiju si ji až moc.  Užiju si ji až moc, protože mi připomíná někoho, koho jsem dřív znal. Někoho, kdo mi nabídl, že mě zachrání, když už nebylo možné mě zachránit, někoho, kdo mi utíral slzy a plakal, jako by tím procházela sama.

Chase pokračoval s pravidly. Bylo mi čím dál tím hůř, když její obličej poklesával.

Nakonec se zeptala, "Je to všechno?"

"Ne," zapulzovala ve mně čirá touha, když jsem k ní přišel, potřeboval jsem se jí dotknout, potřeboval jsem vědět, že je opravdová, i když jsem věděl, že se chovám jako totální a naprostý šílenec. Chase a já si promluvíme později. Znal mě líp, než jsem znal sám sebe. Zacházím moc daleko - obtěžuju tím sebe, obtěžuju tím ho.

Rukou jsem pohladil její paži, putoval dál k jejímu rameni, přesunul jsem ruku ke krku a pak jsem palcem přejel přes její chvějící se rty. Chtěl jsem si ji nárokovat, přivlastnit si ji, donutit ji křičet - ne strachy, ale čistou rozkoší. Neměl jsem ponětí, kdo byla, ale nutila mě chtít. A to byl ten problém.

Poprvé za ta léta.

Jsem chtěl.

Nemohl jsem chtít.

Měl jsem umřít navzdory svým vlastním tužbám.

Protože v obrovském schématu toho všeho? To nebylo o mně. Bylo to o krvi, rodině a ochraně. Krví dovnitř, krví ven.

Její oči se zúžily. Zuřil jsem, že nereagovala tak snadno, naštvaný sám na sebe za to, že mé vlastní tělo trpí, jsem odsekl.

"Cítíš to? Zapamatuj si to teď, protože od následující chvilky se nás už nemůžeš dotknout. Jsme nedotknutelní. Pokud byť jen kýchneš naším směrem nebo pokud se nadechneš stejného vzduchu, udělám ti ze života peklo. Tento dotek, který teď cítíš na své pokožce, je jediný případ, kdy cítíš jinou lidskou bytost, která je tak silná jako teď já poblíž tebe. Takže, jak jsem řekl..., zapamatuj si to, a možná ti jednou tvůj mozek udělá velkou laskavost, když zapomeneš na to, jaké to je, když se tě někdo, jako jsem já, dotkne. Potom, a jedině potom, budeš možná schopná být šťastná s nějakým průměrným přítelem a se svým patetickým životem." Pryč ode mě. Pryč od toho všeho. V bezpečí.

A po jejích tvářích spadlo několik dalších slz.

A v tu chvíli jsem věděl, že to byl začátek konce.

Mého konce.

Mého pádu.

Mého zničení.