Elite - 33. kapitola

Překlad: Mili

Ruce se mi potily. Musela jsem si je pořád otírat o džíny. Nixon mi neřekl jediné slovo, když jsme jeli na určené místo nebo na flek, jak tomu říkal. Nebyla jsem si jistá, jestli byl hluboce zamyšlený nebo jenom nasraný na to, že jsem chtěla nechat Phoenixe žít. V každém případě jsem byla připravená na to, až můra dnešního dne konečně zmizí.

I ve svém oblečení jsem se cítila nesvá, jako by sem nepatřilo, stejně jako zbytek mé osoby.

Jak jsem se vůbec v těchto nesnázích ocitla?

Jo, jasně. Děda, rodiče... uff. Hádám, že staré rčení je pravdivé. Nemůžete změnit to, do čeho jste se narodili.

Po pár minutách jsme konečně odbočili na ulici za starou restaurací a zastavili.

"Jsi připravená?" Řekl Nixon bez emocí.

Zakroutila jsem hlavou. Nebyla jsem připravená. Jak bych na toto mohla být připravená? Čelit chlápkovi, který se mě snažil znásilnit? Zvláště před jinými lidmi? Nebyla jsem připravená na nic z toho a nechtěla jsem nic víc, než strčit hlavu do písku a předstírat, že se nic z toho nestalo.

Neuvědomila jsem si, že se třesu, dokud mě Nixon nevzal za ruku, aby si ji přiložil ke rtům. "Budeš v pořádku. Slibuju. Nedovolím, aby se ti cokoliv stalo."

Jeho oči měly barvu ledu. Dotkla jsem se jeho tváře. Zamrkal a ztěžka vydechl. Bylo to pro něho stejně tak těžké jako pro mě. Věděla jsem to. Stejně tak jsem si byla jistá, že kdyby někdo zametl s mojí rodinou nebo s těmi, které miluji, nepřemýšlela bych dvakrát o tom, jestli mu ublížím, ale bylo úplně něco jiného, když jde teď o mě, když to všechno mám na svědomí já. Věděla jsem, že Nixon touží utrhnout Phoenixovi ruce od těla, ale nevím, jak bych zvládla po nocích spát, kdybych věděla, že to všechno mělo co dělat se mnou, že to bylo moje vina.

Otočila jsem se od Nixona a otevřela dveře od auta. Dva kroky. Udělala jsem dva kroky, když jsem se zastavila, zavřela oči a řekla si, že to bude v pořádku. Nixon na mě zavolal a já obešla auto, abych se k němu mohla přidat. Chytl mě za ruku a přitáhl si mě k sobě, jak jsme kráčeli do staré opuštěné budovy.

Rozhodl se mě navštívit můj smysl pro humor, když jsem skoro vyslovila, že ta budova a jeho příjmení mají stejný základ? (pozn. italské příjmení Abandonato=z latiny význam opuštěný versus "abandoned building"=opuštěná budova)

Místo toho jsem si olízla své suché rty a polkla uzlík strachu v mém krku.

Procházeli jsme matně osvětlenou chodbou a pak zatočili doleva, kde bylo shromážděno několik mužů, kteří se smáli.

Smáli.

Cože?

Rozhlédla jsem se kolem sebe.

Místnost nebyla tak spoře osvětlena, jak jsem očekávala. A Phoenix nebyl spoutaný v řetězech. Místo toho seděl tiše na židli s rukama svázanýma zipovými pouty.

Muži v místnosti jedli a pili víno. Do háje, bylo to skoro jako nějaké hody!

Po chvíli každý z nich zaznamenal naši přítomnost a upustil jídlo, které jedl a položil sklenici s vínem. Koutkem oka jsem zahlédla dědu, jak se vydal mým směrem.

Podívala bych se na něho nebo ho aspoň vzala na vědomí, kdybych se Phoenix nezadíval přímo na mě a neušklíbl se.

Špatný nápad.

Vrhla jsem se na něho, než mě mohl kdokoliv zastavit, a udeřila ho do obličeje tak silně, až mi pulzovala ruka.

Zanadával a spadl na betonovou zem.

V místnosti se rozlehlo ticho.

"To je všechno?" Posmíval se Phoenix ze země.

Vykročila jsem, abych ho kopla do hlavy, ale Nixon si mě jemně přitáhl do náruče, zatímco několik mužů pomáhalo Phoenixovi zpátky do židle a připoutávali mu ruce.

Děda si odkašlal. "Mohou všichni členové komise prosím povstat?"

"Komise?" Zopakovala jsem a nespustila oči z Phoenixe.

Nixon si mě posunul blíž k sobě. "Každá rodina je zastupována jedním člověkem. Je to způsob, jakým zasedáme. Každý ten člověk má svého představitele, který dá svůj hlas."

"Jsi jedním z nich?" Zeptala jsem se s pohledem do jeho očí.

"Naneštěstí ne. Protože jsem jeden z šéfů, tak jsem ze své rodiny vybral někoho jiného."

"Koho?"

Nixon se kousl do rtu a jeho piercing se ve svitu pokojového světla zaleskl. "Chase."

"Oh." Zakývala jsem. "Tak to je dobré."

"Skvělé," řekl Nixon suše a očima zabloudil ke dveřím, do kterých právě vcházel Chase.

"Všichni jsou přítomni," oznámil děda. "Každý představitel komise má právo promluvit jménem své rodiny. Já půjdu poslední s ohledem na předmět zájmu."

Následovalo několik zareptání a kývání hlavami.

"Já jdu první." Někdo vystoupil dopředu. Nepoznávala jsem ho, ale připadlo mi, jako bych měla. Vypadal o pár let starší než já, blíž k Nixonově věku. Očima prolítl místnost a zakotvil pohledem na mně. "Trace, že?"

V jeho hlase jsem zaslechla mírný přízvuk. Nebyla jsem si jistá, jestli se mi posmívá nebo to je prostě způsob, jakým jeho hlas zněl. I tak jsem pokývala hlavou a čekala, až bude mluvit dál.

Nixon vedle mě se napjal, když se ten chlap přiblížil. "Faust Assante, k tvým službám." Široce se na mě usmál, sklonil se nad mou rukou a ucítila jsem jeho teplé rty na kloubech svých prstů, když mi na ně vtiskl polibek. Mohla bych přísahat, že jsem uslyšela Nixona zavrčet. "Teď." Faust se narovnal v celé své výšce, tyčil se nade mnou a hlavu naklonil na stranu, když mě skepticky soustavně pozoroval. Kdybych tento rok už neměla plné zuby sexy chlapů, pravděpodobně bych si spolkla jazyk. Ten chlápek vypadal stejně tak dobře, jen na něm bylo něco děsivě chladného.

"Tvoji část příběhu, jestli ti to nevadí." Zakýval. "Až budeš připravená, Trace."

"Moji část?" Vyjekla jsem. "Znamená to, že on dostane taky možnost se vyjádřit?" Ukázala jsem třesoucím se prstem na Phoenixe. "Potom, co mi udělal? No, Fauste..." Vyslovila jsem jeho jméno jako sprosté slovo. "Moje část se dá dost dobře shrnout do jednoho slova. Znásilnění. Ten kluk sedící tamhle mě zbil, udělal mi modřiny a snažil se ze mě servat oblečení. Když jsem řekla ne, on řekl ano, když jsem ho odstrkovala, tlačil mě zpátky, takže to je v podstatě moje část. Zabil by mě, kdyby nezasáhl Chase s Nixonem."

"To nevíš." Ve Faustových očích něco zablesklo. "Konec konců, jestli to, co máš teď na sobě, je známka toho, co nosíš každý den, tak bych řekl, že dráždíš."

Nixon mě šoupnul za sebe a stoupl si před Fausta. "To si ze mě musíš dělat prdel, kdo si sakra myslíš, že jsi?"

Faust se ušklíbl. "Konstatuju pouhý fakt. Když si žena o něco říká a není opatrná, no, tak dostane přesně to, co si zaslouží."

Nixon se tvrdě rozmáchl a uštědřil Faustovi jednu do čelisti, ten se odplachtil k zemi. "Někdo další, kdo chce říct Trace, co si zaslouží? Poslužte si." Dýchal přerývaně, když tam tak stál a čekal, až někdo promluví. Děda si stoupl po jeho boku a zrovna tak Chase. Zbylí muži v místnosti přešlápli na nohách a podívali se na mě. Na místě jsem chtěla umřít. Co bylo tak špatného na tričku a džínách? Rozpačitě jsem si stáhla tričko níž, aby mi zakrylo zadek. Možná měl Faust pravdu. Možná jsem si o to nějakým způsobem říkala. Podívala jsem se na své třesoucí se ruce. Ucítila jsem kolem sebe teplé paže a okamžitě jsem věděla, čí jsou. Ne Nixonovy, ne dědovy, ale Chasovy. Přivinula jsem se k němu. Jeho vůně - všechno na něm bylo důvěrně známé.

"Mám něco, co chci říct," povídal Chase a pořád mě držel.

Všechny oči se obrátily k němu.

"Měl jsem toho hajzla zabít ve chvíli, kdy jsem ho viděl, jak leží na Trace, abych byl upřímný, jediný důvod, proč jsem to neudělal, byl ten, že jsem chránil její čest. Takže jestli někdo z vás chce něco říct, řekněte to teď. Jenom tady ztrácíme čas a upřímně, každý nádech, co ten zmrd vdechne, mě uráží natolik, že mu chci rozdrtit průdušnici."

Zbytek komise si navzájem jeden druhému něco pošeptal a pokýval. Dopředu vystoupil jeden muž. "Nepotřebujeme slyšet už nic dalšího. Pane Alfero?"

Děda vypadal odhodlaně. Odstoupil od Nixona a přešel k Phoenixovi. "Této rodině jsi ublížil naposledy."

Phoenix se ušklíbl. "O tom vážně pochybuju. Konec konců, je jen otázka času, než přijdou na to, kdo ona je. A až to zjistí, tak nebude nic, co tě zachrání. Ani tvoje moc, ani tvoje peníze nebo tvoje jméno. Přijdou si pro vás všechny. A já se budu smát z pekla."

Někdo podal dědovi pálku.

Zbledla jsem.

Tvrdě s ní máchl a udeřil Phoenixe do hlavy, čímž ho se zavrčením poslal k zemi.

Děda se otočil. "Tvoje volba, Trace. Je to na tobě."

Podívala jsem se kolem sebe na všechny vyčkávající pohledy. Chase měl paže stále omotané kolem mého pasu. Pomalu jsem se z jeho objetí vypáčila a přiblížila se k Phoenixovu bezvládnému tělu. Všechno, co jsem potřebovala, byl jeden pořádný kopanec mezi jeho nohy. Ráda bych si myslela, že jsem mu znemožnila mít děti, aby neotrávil zemi svým potomstvem. Už byl sice v limbu, ale usmála jsem se nad myšlenkou, že se probudí do tak nesnesitelné bolesti, že bude chtít umřít.

"Bude žít," zašeptala jsem a otočila se k Nixonovi. "Pamatuješ, co jsi řekl o celé té věci s narafičením něčeho na něj?"

Nixon jednou zakýval. "Hotovo."

Vydechla jsem úlevou a přešla k Nixonovi, ale ten se otočil, aby si promluvil s Faustem, který se v tu chvíli dal dohromady a stoupl si.

Chase mi otevřel svou náruč. Vešla jsem do ní a položila hlavu na jeho hrudník. "Měla jsi mě nechat, ať ho zabiju."

"Promiň, že jsem ti zkazila zábavu," zamumlala jsem.

Chase si povzdechl. "Ne zábavu. Ale potěšení."

***

Připadalo mi to jako o hodiny později, když se Phoenix probudil a řval bolestí. Nixon kontaktoval Phoenixova otce a požádal ho, aby se s námi setkal na místě.

Dean De Lange vešel dovnitř a zanadával. "Phoenixi, co jsi to udělal?"

"Jo." Vysmíval se mu Nixon. "Co jsi to udělal?"

Phoenix se uculil. Zuby měl obarvené krví v místě, kam byl několikrát bit. "Myslíš, že mě můžeš umlčet?" Zasmál se. "Otče, hádej, kdo je tvoje malá Tracey? Měl bys to vědět, konec konců, zabil jsi její rodiče."

"Cože?" Pan De Lange zbledl a zíral na svého syna. "O čem to sakra mluvíš?"

"Je konec. Nejsem hloupej." Odplivl si Phoenix. "Ty jsi to zařídil. Vím všechno a teď to ví i oni."

"Já jsem ne - " Zopakoval jeho otec, ale jeho slova byla umlčena výstřelem ze zbraně. Vydechla jsem, když padl na zem a všude kolem byla krev. Podívala jsem se na Nixona, ale ten vypadal ve stejném šoku jako já. Ale děda nebyl vůbec v šoku. Ve skutečnosti to byl on, kdo mířil zbraní.

"Je konec," řekl děda chraptivě.

Phoenix se smál ze svého místa na podlaze, s krví stékající mu po bradě. "Ach, zdaleka není konec... máte vůbec představu, co jste právě udělal?"

"Zabil jsem muže, který zavraždil mého syna!" Zařval děda.

"Lhal jsem." Zakřenil se Phoenix. "A teď se to nikdy nedozvíte. Mimochodem, gratuluju k zabití jediného člověka, který mi stál v cestě stát se šéfem. Právě jste mi vykoupil svobodu."

"Hovno ti vykoupil!" Nixon udělal krok dopředu, ale děda natáhl ruku, aby ho zastavil.

"Válka se blíží," řekl Faust vedle mě.

"Siciliáni přichází." Zasmál se Phoenix ze země.

"Bůh nám všem pomáhej." Zaklel Chase a tahal mě ven z místnosti, přičemž celou cestu nadával v sicilštině.