Elite - 32. kapitola

Překlad: Mili

"Trace, podívej se na mě."

Zasténala jsem a zavrtěla hlavou.

"Trace!" Ten hlas byl zoufalý.

Oči se mi mihotavě otevřely a uviděla jsem, jak se nade mnou sklání Nixon. "Trace, potřebuju..." Nixonovy oči se v panice rozšířily. "Potřebuju vědět, jestli se něco stalo, jestli - " Nixon zanadával a kousl se do rtu, když mě jeho oči úpěnlivě prosily.

"Ne," řekla jsem chraplavým hlasem. "Přišli jste zrovna včas." Chtěla jsem křičet a řvát, i když se nic nestalo, ale byla jsem tak traumatizovaná a tak vyděšená, že jsem nevěděla, co mám dělat. Celé tělo jsem měla otupělé. Byla jsem rozpolcená mezi tím, že jsem chtěla Nixona políbit a říct mu, že všechno bude v pořádku a tím, že se chci probrečet do žalostného kómatu, abych vymazala, co se právě stalo.

Snažila jsem se uklidnit své třesoucí se tělo. To bylo kousek od toho, aby se s ním něco nezvratně nestalo.

Znovu jsem se bezděky otřásla a Nixon řekl něco v sicilštině, očividně Chasovi, který mě pořád držel.

"Trace, holčičko, já - " Dědovy oči byly naplněné slzami, když si klekl. "Měl jsem to vědět. Nevím, co bych dělal, kdyby se Nixon a Chase - " Polkl. "Nemůžu tě ztratit. Rozumíš? Nemůžu, Trace. Jsi můj život."

Věnovala jsem mu nejistý úsměv. "Nikam neodcházím, dědo."

S úlevou si povzdechl a stoupl si. "Nixone, zůstal bys s ní, prosím tě?"

Nixon vypadal tak v šoku, jak jsem se já cítila. Co se stalo s tím, že ho chtěl zabít? Jednou kývnul. Děda pohledem zakotvil u Phoenixe, který bolestí omdlel. "Budu mít všechno nachystané na tvůj příjezd... pane."

Bylo to poprvé, kdy jsem slyšela, že děda říká pane někomu mladšímu, než je on sám a skutečně v tom označení zazněl respekt. Ten šok musel projít i Nixonem, jeho obočí se krátce pozvedlo, načež na dědu krátce kývnul a potřásl si s ním rukou.

"Rodina drží pospolu," řekl děda, když si s Nixonem třásl rukou.

"Ochráním tuto rodinu až do svého posledního dechu, to přísahám."

"Teď už to vím." Dědovy nosní dírky se rozšířily. "Tracey, miluju tě, holčičko. Prosím tě, v mé nepřítomnosti poslouchej Nixona, budu na telefonu, ale jak si určitě umíš představit, musím se teď o něco postarat." Očima zablikal zpátky k Phoenixovi. Dva muži si na sebe zvedali jeho tělo.

"Až budeš připravený." Děda poplácal Nixona po zádech a odešel.

"Připravený?" Zeptala jsem se hlasem stále nakřáplým z vyčerpání. Nebyla jsem ani tak zvědavá. Spíš jsem potřebovala něco, na co se budu soustředit. Kdyby ne, byla jsem si jistá, že bych se ztratila.

Nixon polkl. "Připravený ho vymazat."

Obočí jsem svraštila vysílením, když se Nixon sám pro sebe temně usmál a sehnul se k zemi, až mu zapraskaly kolena. "Zabít ho, až budu připravený ukončit jeho život, Trace."

"Oh." Nebyla jsem si jistá, jak se ohledně toho mám cítit. Věděla jsem, že je to zlý člověk. Věděla jsem, že by mě znásilnil a možná i zabil, ale bylo v pořádku ho za to zabít? Život za život?

Snažila jsem se zvednout na nohy a skoro jsem upadla. Nixon mě chytl a pokynul Chasovi."

Chase se na vteřinu zastavil.

Nixon zvedl obočí. "Chasi, můžeš jít."

"Ale..." Chase si olízl rty a ruku položil na má záda.

Povzdechla jsem si a vešla do Chasovy náruče. Nixon vypadal zmatený a trochu naštvaný.

"Děkuju, Chasi." Zabalila jsem ruce okolo jeho krku a zavřela oči. "Miluju tě." Ano, Nixon pomohl s mou záchranou. Ale Chase zachránil můj život doslova svou bystrou otázkou. Krk se mi s přicházejícím pláčem sevřel, jak mě hřály Chasovy modré oči.

"Taky tě miluju, farmářská holko." Odtáhl se a zvedl rukou moji bradu. "Zavolej, kdykoliv mě budeš potřebovat, dobře?"

Zakývala jsem a on ustoupil  a odešel z místnosti.

V momentě, kdy se dveře zavřely, mé tělo se začalo hroutit k zemi. Nixonovy pevné paže se kolem mě obtočily. V mžiku mě zvedl do vzduchu a nesl do koupelny.

"Ne, prosím, já jenom - " Bojovala jsem proti němu, když mě přinášel do místnosti a pomalu mě posadil na jednu z malých laviček v koupelně.

"Trace." Nixon sevřel můj obličej ve svých dlaních. "Podívej se na mě."

Pevně jsem zavřela oči.

Vydechl. A nakonec jsem se slzami padajícími mi po tvářích otevřela nejdřív jedno oko a potom druhé. Nixonovi se leskly oči, když mi svým palcem utřel tekoucí slzy z tváře. "Chvála bohu, že nemám zkušenosti s takovými věcmi..." Na okamžik se mu rozšířily nosní dírky. "Ale napadlo mě, že bys možná chtěla koupel nebo sprchu nebo tak něco."

Přikývla jsem a zhroutila se ve vzlycích. Všechno na těle mě bolelo, i pokožka. Chtěla jsem, aby se mě Nixon dotýkal, aby mi řekl, že jsem pořád hezká, že to, co se stalo, nebyla moje vina, že Phoenixova ohyzdnost mě nepoznamenala.

"Jsi překrásná, Trace," zamumlal Nixon, když mě políbil na čelo. "A Phoenix je monstrum. Víš to, že? To, co udělal - je neodpustitelné, a slibuju ti, že to napravím."

"Tím, že ho zabiješ?" Zeptala jsem se slabým hlasem.

Nixon zavrtěl hlavou. "To bude na tobě, miláčku. Nechci tě už víc naštvat, ale věř mi, když řeknu, že ani moje ani tvoje rodina to nenechá jít bez přísného potrestání. Obvykle nepředáváme lidi úřadům, ale jestli chceš, aby po zbytek života hnil v pekelné díře, tak stačí, když řekneš jediné slovo. Můžu na něho během pěti sekund hodit kšefty s prostitucí a drogami. Sakra, narafičím na něho vraždu politika. Stačí, když řekneš jediné slovo."

Žvýkala jsem si spodní ret a pomalu jsem zvedla ruce k Nixonovi. Jestli mě odmítne - budu zlomená navždycky. Potřebovala jsem ho víc, než jsem potřebovala sprchu, víc než jsem se potřebovala zabývat Phoenixem. Chtěla jsem zapomenout. A i když jsem rozkázala svému srdci, aby Nixona přestalo milovat - nikdy neposlechlo. On byl všechno, co jsem chtěla, všechno, o co jsem se starala.

Ovinula jsem mu paže okolo krku. Ztuhl, ale objal mě zpátky.

"Pomůžeš mi?"

Nixon povzdechl. "Cokoliv potřebuješ. Jsem tady, Trace."

"Nepůjdeš nikam?"

"Ne."

"Budeš předstírat, že mě dneska máš rád a zítra mě budeš nenávidět?"

"Do pekla, ne."

"Budeš říkat, že mě miluješ a potom to vezmeš zpět?" Hlas mi zněl pohnutě, když mi po tváři tekly další slzy. Co to se mnou sakra bylo? Vím, že jsem byla silnější! Podívala jsem se na Nixona a čekala.

Nixon se ode mě poodtáhl a podíval se mi do očí. "Poslouchej mě, protože nechci, abys to někdy zapomněla."

Těsněji mě k sobě přitiskl a houpal mě ve své náruči. "Pamatuješ, co jsem říkal o slibech?"

Zakývala jsem.

"Já jsem slíbil, Trace. Jako muž jsem slíbil tvému dědovi, že se ti nic nestane. Věřil tomu, že čím dýl spolu budeme, tím dřív si Phoenix poskládá všechny kousíčky dohromady. Už tě za všechno vinil. Kdyby nás spolu vídával..." Zanadával a na krátký moment se podíval pryč, než se zase uzamknul s mým pohledem. "Musela jsi tomu uvěřit. Nevěděl jsem, co jiného udělat. Myslel jsem si ten den předtím, když jsme spolu mluvili - sakra, Tracey, myslel jsem si, že mě znáš líp. Budu tě ochraňovat až do dne, kdy umřu, i kdyby to mělo znamenat, že tě budu ochraňovat od sebe samého. Protože, když tě ochraňuju od sebe, chráním tě zároveň od nich."

"Ale neochránil jsi."

"To teď už vím. A nejdu pryč, ale Chase - "

" - miluju ho taky." Pokrčila jsem rameny. "Byl tady pro mě, když ty jsi nebyl."

"Miluješ ho tak, jak miluješ mě?" Zeptal se Nixon.

"Kdo říkal, že tě miluju?" Odpálila jsem zpátky.

"Ty."

"Kdy?"

"Tu noc, co - "

Zakřenila jsem se.

"Jsem rád, že máš pořád svůj smysl pro humor." Nixon zakoulel očima a sklonil hlavu níž. "Pochopím, jestli nebudeš připravená. Sakra, já nevím, jestli já jsem vůbec připravený, ale, Trace, fakt tě chci políbit."

Zatřepala jsem hlavou. "Nejdřív koupel, nechci na sobě mít nic z něho, až se mě budeš dotýkat ty."

Nixon zakýval a ustoupil, když jsem si před ním stoupla. Jemně mi pomohl z bundy, kterou mi Chase dal.

"Ten zkurvysyn!" Vypadal, jako by chtěl rozmlátit zeď. Shlédla jsem dolů a všimla si modřiny, která se mi tvoří na břiše. Nixonovy oči se zaleskly, když mi odsouval vlasy z ramene a odhalil krk. Jsem si jistá, že na něm byly taky modřiny.

Člověk by si pomyslel, že když stojím před Nixonem jen v sukni a podprsence - že se budu cítit vystavená a zranitelná, ale místo toho jsem se cítila pohodlně, normálně. Jako by byl jediná osoba, před kterou můžu stát nahá i poté, co jsem si prošla takovým utrpením, a cítím se takhle v bezpečí.

Zavřel oči a stiskl si kořen nosu. "Zlomit mu ruce nebylo dost. Ani náhodou. Vyříznu mu jazyk a - "

" - můžeme o něm nemluvit?"

"Promiň," zamumlal Nixon. Sáhnul na kohoutek na vaně a pustil vodu. Vylil do ní pěnu, takže jsem s překvapením zvedla obočí, ale on je zahudroval, ať se neptám a k tomu něco o Chasovi a nahotě. Udělala jsem si v duchu poznámku, že se na to Chase musím zeptat, až ho uvidím.

Srdce se mi sevřelo. Přemýšlet nad Chasem mi připadlo vtipné. Bylo to divné, ale chybělo mi, že ho nemám kolem sebe. Chyběl mi jeho smysl pro humor, přátelství, které jsme měli a jeho šíleně ochranitelský postoj. Stýskalo se mi po něm, protože mě mohl svými vtípky odehnat od démonů, které mi Phoenix přinesl do života.

Zmatená jsem ty myšlenky setřásla pryč a čekala, až se naplní vana. Voda nebesky voněla.

Nixon se pohnul ke mně a promnul si zadní část krku, než mě jemně pootočil a rozepnul mi zip sukně. Ta spadla na zem.

Svýma rukama se lehce dotýkal mých stehen a zkoumal modřiny, pak mě otočil zpátky k sobě. Párkrát polkl a pak mi pokynul k vaně.

"Budu se dívat jinam, než do ní vlezeš, mělo by tam být dost bublin, aby tě zakryly.

"A kdyby ne?"

"Tak budu dělat, že nic nevidím," řekl se zaťatými zuby.

Rychle jsem ze sebe stáhla podprsenku a kalhotky a nořila se do vany. Bohužel jsem nepočítala s tím, že to klouže, tak jsem s křikem uklouzla do pěny, ale chytly mě silné paže, které se otřely o má prsa.

Samozřejmě, že Nixon, vždycky hrdina, stál za mnou a nehybně mě držel, zatímco jsem se o něho opírala.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se hrubým hlasem.

"Jo, promiň, je to kluzké."

Zasténal a velice něžně mě skládal dolů, až jsem pomalu klesala do vody.

Zabodával se pohledem do mých očí, když jsem se pomalu nořila do bublin.

"Zatracené bubliny," zabrblal a sedl si na lavici vedle vany, zatímco si rukou projížděl ve vlasech.

"Máš něco proti bublinkám?"

"Jo. Mám." Nixon ukázal na vanu. "Prakticky líbají každou nahou část tvé pokožky a já tu sedím a dívám se." Temně se zasmál. "Jednou mi někdo vytrhl nehet z prstu..." Polkl a podíval se pryč. "Toto je mnohem horší."

"Kvůli bublinkám?" Snažila jsem se nesmát, ale cítila jsem se dobře po tom pekle, kterým jsem zrovna prošla.

"Jo, kvůli těm zatraceným bublinkám. Už jsi hotová?" Zavrtěl se na sedadle.

"Zrovna jsem vlezla dovnitř."

Nixon zanadával a svěsil hlavu do dlaní. "Jasný. No, nemůžeš... to... urychlit?"

"Myslela jsem, že chceš, abych si odpočinula. Byla jsem napadená."

Pohnul se tak rychle, že jsem sebou trhla. Během sekundy měl ruce ponořené pod vodou, vyrval mi mycí houbu z ruky a začal zvolna umývat má záda. Jeho ohryzek poskakoval, jak s každým tahem polykal.

Celá zatracená koupelna by mohla hořet a stejně bych nebyla schopná odtrhnout oči od jeho tváře, když namáčel houbu do vody, pak něžně přejížděl po mé nahé pokožce a odplavoval pryč mýdlo i zbytky toho, co se mi stalo před hodinou.

"To je tak příjemné." Zavřela jsem oči a houbu nahradily jeho ruce, kterými mi začal masírovat krk a ramena.

"Jen abys věděla," zachraptěl a rukama hnětl mou kůži. "Nikdy ve svém životě jsem se nemusel tolik ovládat."

"Upevňuje to charakter," zamumlala jsem a otevřela jsem oči.

Nixonovy ruce ztuhly a zrak mu padl na můj hrudník.

Mentální poznámka, bublinky mají tendenci mizet, když jste ve vaně moc dlouho. Jeho sevření na mé kůži zesílilo jen moment předtím, než zavřel oči a přitiskl k sobě rty, mezi kterými vyfoukl trochu vzduchu.

"Promiň." Pohnula jsem se, abych se zakryla, ale bublinky mizely rychle.

Otevřel oči. "Nemusíš se omlouvat." Nixon pomalu polkl. "Nikdy se neomlouvej za to, že jsi krásná - že jsi perfektní. Jsi..." Jednou rukou pozvedl mou bradu. "Dokonalá."

Možná to bylo stresem z dnešního dne, ale cítila jsem se jakkoliv, jen ne dokonalá. Cítila jsem se špinavá, odporná, použitá. Celkově jsem se cítila jako ta děvka, kterou mě každý nazýval, jako kdyby to, co Phoenix udělal, byla moje vina. V každém případě jsem zase začala vzlykat, tentokrát bez studu, když jsem uzamknula svůj pohled s jedinou osobou, díky které jsem se cítila úplná, i když jsem uvnitř byla zlomená a zbitá.

"Trace." Nixon kolem mě ovinul své svalnaté paže a bylo mu jedno, že ho promáčím, vyzvedl mě z vany.

Beze slova popadl nejbližší ručník a zabalil ho kolem mého chvějícího se těla, potom mě znovu zvedl do vzduchu jako malé dítě a nesl mě do dalšího pokoje.

V rohu byla postel a malý stůl, hádala jsem, že tady přespávají kluci, když jsou poblíž - buď to nebo bylo tohle místo jeho tajná skrýš. Totiž, ten kluk byl perfektní. Pravděpodobně měl taky super schopnosti nebo něco.

Nemusela jsem Nixona o nic žádat. Jako by přesně věděl, co potřebuju a kdy to potřebuju. Přinesl mi tričko a tepláky, které voněly jako on.

Když jsem si začala oblíkat tričko, zavřel oči jako gentleman, i když jsem ho o to nežádala.

Poté, co jsem si dooblékla i tepláky, jsem ho políbila na tvář. Můj způsob, jak mu poděkovat a říct mu, že jsem hotová s oblékáním.

Upustil ručník na zem a vzal mě do náruče. Se zavrčením si mě na posteli přivinul k sobě.

Neuvědomila jsem si, že pořád brečím, dokud mi neutřel pár zbloudilých slz.

"Nedovolím, aby se ti něco stalo - přísahám na svůj život, že tě budu chránit, dokud neumřu," zašeptal Nixon chraplavě.

"To je dost velký slib."

"No, ty jsi dost důležitá osoba. Důležité osoby si zaslouží velké sliby, a ty, Trace. Ty si zasloužíš celý svět."

Zakroutím hlavou. Proč jsem se najednou cítila tak nejistá? Způsobily ve mně Phoenixovy ruce opravdu takový nepořádek? Nebyla jsem zvyklá na pocity, že si nic víc nezasloužím.

Nixon si mě s nadávkou přitáhl blíž k sobě. "Zasloužíš si bílé šaty, Trace. A květiny a hudbu. Zasloužíš si první tanec se svým manželem. Hvězdy v jeho očích, když tě uvidí, jak procházíš uličkou. Zasloužíš si zámek a prince. Muže, který tě zbožňuje, rodinu, co se pro tebe obětuje, přátele, kteří se o tebe postarají. Trace - zasloužíš si to všechno, ale musíš tomu věřit."

Popotáhla jsem. "Co když chci prostě tebe? Co když chci tuhle jedinou věc?"

"Zatraceně, Trace, já jsem ten jedinej, který si tě nezaslouží. Nejhorší část je, že to vím, ale stejně tě chci."

"Chceš?"

"Potřebuju." Zaskřehotal. "Potřebuju tě tak, jak potřebuju srdce, aby pumpovalo krev v mém těle, jako potřebuju dýchat vzduch, jako potřebuju gravitaci. Do pekla, Trace, ty jsi má gravitace. Když jsem s tebou, cítím se soustředěný a jsem celý v prdeli, abych tě přesvědčoval o něčem jiném. Jsem příliš sobecký na to, abych tě dal do náruče někoho jiného, i když vím, že moje náruč je ta nejhorší, ve které můžeš být."

"Ale já chci..." Spodní ret se mi chvěl. Tvrdě jsem do něho kousla, abych mohla dokončit větu. Nadechla jsem se pro uklidnění a začala znovu. "Já tě chci."

Dech se mu zadrhl a pak se jeho rty ocitly na mém krku. Teplo jeho doteku mnou explodovalo. Naklonila jsem se k němu. Nixon zamumlal něco v sicilštině a něžně mě položil na záda. Nepřikryl mě svým tělem, i když jsem chtěla. Místo toho zůstal po mé pravé straně a dál mě líbal na krku, pak na bradě a nakonec na očích.

"Kde se tě dotkl?"

"Eh?"

"Kde?" Pobídl Nixon jemně.

Ukázala jsem na krk, kde mě Phoenix držel. Nixon políbil přesně to místo, kde jsem si byla jistá, že se taky začne ukazovat modřina. Ukázala jsem na paži. Nixonovy rty se dotkly místa, za které mě Phoenix popadl, a takhle to šlo dalších deset minut a Nixon smazával každé jediné místečko, které bylo narušené Phoenixem.

"A tady." Ukázala jsem na své rty.

Nixon se usmál a pohltil - ne jen políbil - má ústa. Jeho rty úplně pokryly moje a jazykem vklouzl dovnitř a tlačil proti mému.

Chytla jsem ho rukama kolem krku a pevněji si ho přitáhla k sobě. Po chvíli zaváhání se přesunul nade mě, opatrně, aby mě svou váhou nerozmačkal. Ruce ponořil do mých vlasů a prohloubil polibek. Kousla jsem ho do rtů a cucala jeho piercing.

Z jeho úst uniklo zavrčení a vzal mé tváře do rukou. Mé tělo se pořád ještě necítilo dost blízko u něho, tak jsem se prohnula v zádech, abych mu vyšla naproti, ale byla jsem něžně zastrčená zpátky do postele.

"Zabíjíš mě, Trace." Zasténal Nixon do mého krku. A s dalším povzdechem se odtáhl pryč. "A pravděpodobně se celou noc budu nenávidět za to, že to řeknu, ale po tom všem..." Zakroutil hlavou. "Nemůžu... nemůžu - " Olíznu si rty a nakloním se dopředu.

"Ach, sakra." V dalším okamžiku byly jeho rty na mých. Políbili jsme se dychtivě a nedočkavě. On tlačil, já ho přijala, on zatahal, já jsem stiskla. Mé tělo se dočista vnořilo do jeho. Chtěla jsem ze sebe strhat oblečení, ztratit se v něm, abych zapomněla na noční můru, která se mi právě stala.

Pohnula jsem se s rukama k jeho tričku.

Někdo si hlasitě odkašlal.

Nixon ode mě odskočil a odsekl. "Mělo by to být něco dobrýho, Chasi, nebo tě uškrtím."

Chasovy oči se soustředily na mě a na sekundu jsem se cítila vinná. Podívala jsem se na pozici, ve které jsem byla, pod Nixonovým tělem, popadající dech a zarudlá vzrušením.

Po tom všem, kdy mi Chase řekl, že mě miluje a dal mi svou bundu, aby mě zakryl. Olízla jsem si rty a všimla jsem si, že Chasovo obočí vylítlo nahoru. Párkrát zamrkal mým směrem a sevřel rám dveří. Jeho klouby změnily o barvu několik odstínů až doběla předtím, než ze mě spustil oči a podíval se na Nixona.

"Jen jsem si říkal, že bys měl vědět, že pan Alfero má všechno připravené. Zdá se, že byl víc než nadšen, že má dát do kupy několik chlapů. Nemyslím si, že bys nechal Phoenixe umřít bez toho, aniž by si Trace škrtla."

"Škrtla?" Zopakovala jsem.

"O Phoenixe." Chase se zasmál, ale v očích se mu úsměv neodrazil. "Chceš mu jednu střelit, ne? Protože jestli ne, tak já rozhodně zatraceně chci. Sakra. Zlomím mu pro tebe klidně obě nohy."

Věděla jsem, že to myslí vážně. Taky jsem věděla, že kdybych jeho a ostatní nechala se pustit do Phoenixe, měla bych na svědomí vraždu. Řeší se v mafii tímto způsobem všechno?

"Jak se máš?" Chase vešel dál do místnosti. Nixon vystřelil ruce nahoru, aby ho zastavil.

"Má se dobře," odpověděl Nixon místo mě. Zatnul čelist a přimhouřil na Chase oči.

"Umí odpovědět sama," namítl Chase. "Trace, já - "

Nixon vyskočil z postele. "Řekl jsem, že se má dobře. Už tě tady nepotřebujeme. Jasný? Napiš mi do zprávy adresu a já tam každou chvíli budu. Musím jí opatřit něco, do čeho se obleče."

Chasovy nosní dírky se rozšířily. "Nad tím jsi asi měl přemýšlet předtím, než jsi z ní začal to oblečení sundávat."

Nixon se vrhl na Chase. Vyhrabala jsem se z postele, abych zasáhla, a skoro jsem zakopla o vlastní nohy. "Kluci, přestaňte!"

Zbláznili se? V tom pokoji bylo příliš testosteronu a já už měla za celý den rvaní dost. Ochraptělým hlasem jsem znovu zakřičela, abych získala pozornost.

Chase po mně sáhl jako první, ale Nixon si mě přistrčil k tělu a políbil na hlavu. "Promiň, Trace. Já jen... sakra, jsem jenom trochu mimo kvůli všemu, co se dneska posralo."

Polkla jsem knedlík v krku a podívala se Chasovi do očí. Chvíli mě propaloval svým pohledem, než zakroutil hlavou a odešel.

Srdce se mi sevřelo a roztříštilo na milion kousků. Všechno zabolelo znovu. Co se to se mnou děje? Opravdu jsem milovala Nixona, ale Chase... no, Chase byl posledních několik týdnů můj nejlepší přítel, když byl Nixon pryč v dohadech o Phoenixovi a se zlem své rodiny.

Byla jsem unavená a vystresovaná. To bylo ono. Nic víc to nebylo. Odstrčila jsem city, které jsem chovala k Chasovi, do zadní části své mysli a opětovala Nixonovo objetí.

"Co teď?" Zeptala jsem se.

"Teď..." Povzdechl si. "Rozhodneš, jestli bude žít nebo umře. Jen abys věděla, hlasuju pro smrt."

"A jestli ho chci potrestat, ale nechat ho žít?"

Nixon na pár sekund neodpověděl. Nakonec mě pustil a šel směrem ke dveřím. "Budu se snažit poslechnout."