Elite - 30. kapitola

Překlad: Mili

Probudila jsem se v Chasově náručí. Takhle jsem si zrovna svůj středeční den neplánovala.

Horkost jeho těla mě úplně přehřívala a když se k tomu připočte to, jaký měl účinek na mou osobu, cítila jsem se lehce klaustrofobicky. S jedním trhnutím jsem spadla na zem. A Chase, samozřejmě, spadl na mě.

"Co to sakra, Trace?"  Otevřel oči, když se vzepřel nade mnou a zmateně se díval z pohovky na mě. "Mohla jsi mi aspoň říct o tom, že se mě budeš snažit zabít!"

"Zabít tě?" Pozvedla jsem obočí. "Jasně, co kdyby se to nepovedlo jedním malým spadnutím? Tvoje mrňavé srdce by to nevydrželo?

Jeho oči se zúžily. "Podívej, vím, že máš zlomené srdce a jsi naštvaná a bla bla bla, ale musíš být hnusná ke klukovi, který ti pomohl, když ses nervově zhroutila přede všemi studenty?"

"Máš pravdu," omlouvala jsem se.

Zakřenil se. "Věděl jsem, že to pochopíš. Od teď žádné útoky. Slezu z tebe dolů, pomůžu ti na nohy a pokusím se nezírat ti na zadek, až se budeš ohýbat pro tašku."

"Jaký jsi gentleman," zabručela jsem, když mi podal ruku a pomohl mi nahoru.

Chase si hvízdnul, když jsem šla sebrat tašku. "Promiň, Trace. Lhal jsem, není divu, že byl Nixon - "

"Můžeme prostě... o něm nemluvit." Hodila jsem si tašku na rameno a zkřížila ruce.

Chase zakýval a zvedl ruce v obraně do vzduchu. "Jsme dohodnutí. Počkej, vezmu si vstupní kartu a odprovodím tě na kolej."

"To nemusíš. Už jsi mě tady schoval na celé ráno a - "

"Trvám na tom. Kromě toho je to teď tak nějak moje práce."

"Tvoje práce?"

"Chase Winter k vašim službám. Zvykni si na to, bejby, jsem tvůj oficiální bodyguard."

"Říká kdo?" Zvolala jsem.

"Ehm, Nixon? Tvůj děda? Mo? Každý, kdo tě miluje..."

"Nixon mě nemiluje."

Chase si povzdech. "Odmítám se tímto teď zabývat. Věř si, čemu chceš, ale ten borec by si radši uřízl ruku, než aby někomu dovolil ti zkřivit jediný vlásek na hlavě."

Opět hrozily slzy. "Někdy, Chasi... ta emociální zranění bolí nejvíc." Potlačila jsem hněv a vydechla. "Radši bych byla, kdyby mě zbil. Řezné rány se vyléčí, modřiny vyblednou - ale zlomené srdce? To si s sebou nese jizvy po celý život."

Chase si s těžkým povzdechnutím nacpal kartu do kapsy a přitáhnul si mě k boku, aby mě mohl políbit na vršek hlavy. "Nemyslím si, že může jakýkoliv kluk slíbit, že ti nezlomí srdce. Ale já ti můžu slíbit, že každý další blbeček, který to zkusí, se ocitne na druhé straně mojí pěsti."

Zakývala jsem.

"No tak, Trace..." Jeho modré oči tančily. "Jeden úsměv. Věnuj mi jeden úsměv předtím, než vyjdem ven."

Zakoulela jsem očima.

"Prosím?" Chase vystrčil spodní ret.

Můj ubohý pokus o úsměv vypadal pravděpodobně spíš jako grimasa, ale stačilo to na to, aby ho Chase pokýváním hlavy schválil a šli jsme ke dveřím.

Jakmile jsme vykročili ven, pro uklidnění jsem se nadechla čerstvého vzduchu. Lidé se pohybovali po kampusu a nikdo se nezdál být moudřejší z toho, že jsem vyšla z úkrytu.

"Vidíš?" Zašeptal mi Chase do ucha. "Ticho po pěšině."

Opravdu to neměl říkat, protože během chvilky přišlo to, čemu se říká peklo na zemi.

Lidé si začali šeptat a ukazovat, což nebylo nejhorší, až dokud jedna holka nevykřikla couro a nějaký kluk nezačal skandovat děvko. A protože, přirozeně, nuda podporuje hloupost, tak se zbytek lidí přidal, až dokud jsme s Chasem doslova nechodili v rytmu toho skandování.

Stiskl mi rameno a řekl všem, ať se jdou vysrat, což mě přinutilo se víc skrčit a udržovat vážnou tvář.

Jakmile jsme přišli ke kolejím, projel kartu. A v té chvíli dveřmi vycházela ta samá holka-ďábel z koupelny.

"Říkala jsem ti to." Ušklíbla se. Očima zajela k Chasovi. "To je od tebe pěkné, že se postaráš o Nixonovo špinavé kazové zboží."

Snažila jsem se Chase vytlačit přede mě. Už jsem měla toho děvkařského označení, které mi vystačí málem na celý zbytek života, až nad hlavu, ale odmítl se pohnout.

"Kazové zboží?" Zopakoval Chase. Ou-ou. Ten tón hlasu jsem znala. Byl to ten samý tón, kterým si mě dobíral první školní den. Ta holka právě otevřela Pandořinu skříňku, která měla zůstat zavřená.

Chase pustil mou ruku a začal kolem ní kroužit.

Škrtnuto. Ta skříňka měla zůstat přibitá hřebíky a zahrabaná tak hluboko, že by dosáhla až k sedmému pekelnému kruhu.

"Caro..." Chase zaklonil hlavu dozadu a zasmál se. "Skoro jsem zapomněl, jak vtipná je ta tvoje malá pusa, což je šílené, protože bych mohl přísahat, že ještě minulý týden byla omotaná kolem Phoenixovýho čůráka."

Už jsem myslím dávno zčervenala.

Cara otevřela pusu dokořán.

"Ou, bejby, to má být pozvání?" Zasmál se posměšně Chase. "Zajímalo by mě, co si myslí tvůj přítel o tom, jak za jeho zády šukáš Phoenixe? Hmm? Zajímalo by mě, co by Deacon dělal. Ne, vlastně..." Luskl prsty. "Vím úplně přesně, co by dělal. Odkopnul by tvou tlustou prdel a přešel by dál k jiné kurvě, co pro něho roztáhne nohy. Na druhou stranu má na tobě možná rád, že jsi tak snadno k mání. Hej, proč bych mu vlastně nezavolal zrovna teď hned a uvidíme, jestli s námi nechce do trojky? Sakra, uděláme čtverku, protože se ti zjevně líbí, co vidíš. Jdu do toho."

Carin spodní ret se začal třást. Chtěla jsem Chase zastavit, ale byla jsem až moc vyjevená z toho, co za věci chrlí z pusy.

"Neříkej mu to. Prosím tě, jenom..." Cara se podívala na mě v naději, že jí pomůžu. Já se okamžitě podívala na Chase.

"Víš, za co stojí holky jako ty?" Zašklíbl se Chase. "Za nic. Vůbec za nic. Jsi laciná. Nezavolám Deacona, protože opravdu věřím tomu, že on je tvůj lístek do pekla. Tvoje budoucnost mi je jasná jak den. Budeš jako jeho perfektní Stepfordská panička stát v pozadí a zdvořile se usmívat, zatímco on bude vyjebávat každou prostitutku, která bude ochotná podržet chlapovi jako on, a ty budeš obdělávat Phoenixe a kohokoliv dalšího, kdo ti zrovna věnuje kus svého volného času."

Po tváři jí stekla slza.

"Probuď se." Chase teď stál přímo před ní. "Nikdy nebudeš tak dobrá jako Tracey. Nebudeš nikdy dost dobrá na to, abys lízala zatracený chodník, na který kdy vkročí její noha. Teď mě poslouchej a poslouchej velice pečlivě."

Zakývala.

"Už nikdy se nepodíváš jejím směrem. Uslyším, jestli ano. A zničím tvůj perfektně upravený obličej. Jestli dýchneš samý vzduch jako Tracey bez mého svolení, ukážu ti, jak vypadá udušení k smrti, a jestli o ní nebo o Vyvolených budeš rozšiřovat jakékoliv drby..." Usmál se. "Tak do Vánoc bude tvoje ruka minimálně bez jednoho z těch tvých pěkných manikúrou opečovávaných prstíků. Rozumíme si?"

Cara už naplno brečela. Rychle zakývala hlavou a utekla.

"Přeju pěkný den!" Zavolal Chase.

Ohromeně jsem tam stála a zírala na Chase, který šťastně vypisoval smsku a začal si pískat.

"Co to sakra - "

"Co?" Pokrčil rameny. "Hej, jdeme dovnitř. Je mi zima."

"Jasně." Otupěle jsem ho následovala do budovy a pak k výtahům, kde projel kartu a neúnavně si pískal.

Vždycky jsem si myslela, že Nixon je ten děsivý. Ten, kterého se všichni báli.

Očividně jsem Chase podcenila... celou dobu.

Stáli jsme v tichosti. Opravdu jsem nevěděla, jak začít tu určitou konverzaci. Víte, tu, která začíná jako... 'Co se to do háje zrovna stalo?'

Místo toho jsem použila, "No, dokážeš být děsivý."

Chase pokrčil rameny. "Je to rodinná záležitost."

No do háje.

"Skvělé." Očima jsem ho lustrovala. Byl vyrovnaně klidný. Já se cítila na zvracení, a to jsem ani nebyla zapojená do té jejich malé slovní výměny. Nepřekvapilo by mě, kdybych uviděla Caru ve večerních zprávách, protože se pokusila zavraždit Chase ve spánku.

Dveře výtahu se otevřely. Chase počkal, až se k němu přidám a pak mě následoval do mého pokoje, mezitím házel varovné pohledy na každou holku, která se na mě opovážila podívat zlým okem. Nemám pochyb o tom, že zvěsti o tom, jak se obul do Cary, budou po celém kampusu ještě před večeří.

"Díky za to, že jsi mě doprovodil domů." Otevřela jsem dveře.

A Chase šel za mnou dovnitř.

"Ehm, co děláš?"

"Svou práci." Zakřenil se a sedl si na moji postel. "Tak teď si můžeš jít dělat domácí úkoly, ať se pak můžeme dívat na film."

"My?"

"Jo. Jako ty a já? Co je, máš tu někde schovanou krávu?"

Zamrkala jsem.

"Svatá krávo, máš tu krávu? To by bylo úžasný."

"Jo, Chasi. Mám krávu pod postelí. Je neviditelná, takže ji nemůžeš vidět. Ale někdy v noci vyjde ven a chce si hrát. Co máš sakra s mozkem?"

Zamrkal, vytáhl z mého nočního stolku upíří román a začal si číst. "Domácí úkoly," nařídil a zněl znuděně. "Teď."

"Okej, taťko."

"Ooou, řekni to znovu. Akorát mi teď řekni tatínku, zatímco budeš - "

"CHASI!"

Zakdákal, olízl si rty, poslal mi pusu a znovu začal číst. Jestli to měl být můj neustálý bodyguard, doufala jsem k bohu, že Nixon nebo děda najdou jiný způsob, co se mnou, až budu ve škole. V žádném případě bych nezvládla Chasovu přítomnost ve dne i v noci.