Elite - 22.kapitola

Překlad: Mili

Snažila jsem se začíst do posledního románu o zombie, který jsem si koupila do své elektronické čtečky, ale pokaždé, když autor popisoval oči hlavního hrdiny, tak myslím na Nixonovy. Pokaždé, když se pár v knize políbil, myslela jsem na jeho rty.

Opravdu jsem byla patetická.

Půl hodiny po Nixonově poslední smsce jsem slyšela zvuk omdlévajících holek na chodbě. Okej, možná jsem neslyšela je, ale slyšela jsem Nixona. Smál se.

S vydechnutím jsem si přiložila čtečku na srdce. Milovala jsem jeho smích.

Vážně, potřebovala jsem, aby sem někdo zašel a praštil mě čtečkou do hlavy. Chovala jsem se bláznivě. Znám ho jak dlouho, dva týdny? Ani to pořádně ne.

Byla jsem horší než dvanáctiletá fanynka Justina Biebera, postižená onemocněním Bieber fever nebo jak tomu říkají.

Dveře od pokoje se prudce otevřely.

"Máš vstupní karty do všech pokojů nebo co?" Vyskočila jsem z postele a bojovala s nutkáním vypořádat se s vysmátým Nixonem.

"Samozřejmě." Zakřenil se způsobem, který říkal 'Jsem důležitý, tak proto'.

Zakoulela jsem očima. "Nevidím popcorn?"

"Co se toho týče." Poškrábal se na hlavě. "Chase se nudil, takže..."

"Večírek je tu!" Zavolal Chase ode dveří, naložený takovým množstvím potravin, že by nakrmil malou vesnici. "Pohni se, Nixone. Je čas na romantické filmy a já mám k tomu zboží."

"Dělá si srandu?" Zkřížila jsem paže a zkoumala Chasovy oči.

"Ne," řekli zároveň.

"Jsem to pořád stejný úžasný já. Mám v sobě dva Red Bully, tak se omlouvám, že jsem tak hlasitý. Sakra, já se nudil. Zachránili jste mi život." Chase mrknul a rozložil dobroty na stůl v pokoji. Vypadá to, že pokaždé zapomínám na to, jak byl atraktivní. Skoro mi bylo líto kohokoliv, kdo s tím klukem skončí. Byl druhý nejžhavější kluk tady, hned vedle Nixona, a pravděpodobně s ním bylo stejně tolik problémů. No, možná ne tak moc, ale skoro. Konec konců, jsou rodina.

Nixon s bouchnutím zavřel dveře, k velkém zklamání na chodbě postávajících holek, které mě lustrovaly očima, jako bych byla nevěstka století.

"Takže..." Začala jsem rozbalovat jídlo. Ani nechci vědět, kolik ochranky si s sebou ten kluk vzal, aby toto všechno získal. "Jaký jste, kluci, přinesli film?"

Chase se zasmál. "No, je vtipné, že se ptáš."

"Chasi," varoval ho Nixon, ale Chase mluvil dál.

"Nixon se šklebil nad vaším zničeným rande, tak jsem si pomyslel, wow, co by mu pomohlo, aby se cítil líp? Co by ho inspirovalo k tomu, aby byl víc romantický? Prosím tě, krávy, člověče? Fakt?"

"To náhodou bylo romantické," bránila jsem Nixona a šla do jeho náruče, nemohla jsem si pomoct, chtěla jsem být blízko něho.

"Krávy. Krávy jsou romantické?" Chase potřásl hlavou. "To si teda nemyslím. A podle mého názoru, nebo názoru mé drahé matky, Nicholas Sparks je něco. Takže se budeme dívat... chvilka napětí, prosím."

Nixon a já jsme na sebe jen zírali, když Chase bouchl rukama do stolu. "Zápisník jedné lásky!"

"Zastřelte mě hned." Zabručel Nixon.

Zasmála jsem se. "Hej, je to dobrý film."

Chase mrkl na Nixona. "Řekni to, kámo. Řekni to."

"Říct co?"

"U-upíři?" Hádal Nixon a citoval Twilight. Vzal Chase do kravaty a řekl něco sprostého. "Fajn, dobře jsi vybral Nicholase Sparkse. Dobrá práce. Ale je strašná škoda, že takový typ romantiky nemůžeš použít k tomu, aby sis našel svou vlastní holku."

Chase se odtáhl a pokrčil rameny. "Už jsem svou holku našel."

Nixon přimhouřil oči.

Chase vykročil ke mně a objal mě paží. "Vidíš. Vymyslel jsem to skvěle. V momentě, kdy vybouchneš - a buďme upřímní, jsi jako časovaná bomba - tak zaútočím já."

"Romantické." Vystoupila jsem z Chasova objetí a odstoupila.

Nixonovy oči se změnily v led, když se podíval na Chase. "Ne v tomto životě, kámo."

"Nikdy nevíš," vypálil Chase zpátky.

Počkat a kdy se to změnilo ve vážnou debatu? Oba dva vypadali, jako by chtěli rozdávat rány.

"Okej, příliš mnoho testosteronu!" Vstoupila jsem mezi ně. "Jdeme se podívat na ten film, jo?"

Chase se dostal z ráže a usmál se. "Jistě, počkej jenom, až vytáhnu chipsy a omáčku. A jo, popcorn. Taky jsem donesl nějaké lékorky a Skittles.

"Skittles?" Zopakovala jsem.

"Chce, abys ochutnala duhu." Zabručel Nixon. "Je to jeden z jeho tahů, a pak si dá skittles do pusy a dá ti pusu. Je to dost únavný trik, který, zdá se, nemůže pořád vypustit, he, Chasi?"

"Debile," zažertoval Chase a odešel nashromáždit všechno jídlo.

Nixon si lehl na mou postel a natáhl ruku, abych šla za ním. Přitulila jsem se k jeho boku a do minuty jsem cítila, jak se mi klíží oči.

"To je dobrý," zašeptal mi Nixon do ucha. "Můžeš spát. Vím, že jsi měla hrozný večer."

"Ale..." Neotevřela jsem oči. "Měli jsme si promluvit o dnešním večeru a proč máš zbraně a... Skittles."

"Skittles?" Zasmál se. "Co, chceš ochutnat moji duhu?"

"Miluju duhy." Usmála jsem se.

Eh? Musela jsem už snít, protože bych mohla přísahat, že jsem uslyšela Nixona říct. "A já vždycky miloval tebe."

"A já tebe," řekla jsem na to, protože vím, že jsem snila a bylo v pořádku něco takového říct ve snu.

Nixonovy teplé rty se ocitly na mém krku. "Jsem rád, že jsi v bezpečí, Trace. Teď už spi."

Byl cítit tak dobře. Přitulila jsem se, co nejblíž jsem mohla, a strčila mu hlavu do ohbí paže. Byl to úžasný sen, být v jeho náručí, být v klidu.

***

Zvuk budíku mě vytrhl ze spánku. Málem jsem spadla z postele, když jsem zírala na mobil. Kdo ho nastavil?

Měla jsem tam zprávu od Nixona. Moment, Nixon? Kde je?

NASTAVIL JSEM TI BUDÍK NA SEDMOU, KDYBY SE NÁHODOU DĚDA OBJEVIL DŘÍV. UKLIDILI JSME JÍDLO, ALE CHASE TI TAM CHTĚL NECHAT SKITTLES. UŽÍVEJ JE MOUDŘE! BAV SE, A PROSÍM, BUĎ OPATRNÁ.

Můj úsměv byl tak obrovský, že jsem se divila, že mě z toho nebolel obličej. Rychle jsem mu odepsala zpátky.

DÍKY, ŽE JSI NEOCHUTNAL MOJI DUHU. SLIBUJI, ŽE NA SEBE BUDU DÁVAT POZOR. A NIKDO NA MĚ NEZAÚTOČÍ, KDYŽ NEBUDEŠ POBLÍŽ. JSI MAGNET NA ZBRANĚ! UVIDÍME SE DNESKA VEČER?

Úzkostlivě jsem si mačkala ruce, zatímco jsem čekala na odpověď.

NECHEJ ROZSVÍCENÝ SVĚTLA.

Se šťastným povzdechem jsem mu poslala smajlíka a podívala se, kolik je hodin. Bylo krátce po sedmé. Měla jsem dost času na to, abych se osprchovala a udělala ze sebe člověka.

Vzala jsem si kosmetickou taštičku a dala si na sebe župan a žabky.

Sprchy byly plné. Naštěstí jedna z nich byla volná. Vtrhla jsem tam předtím, než to udělá někdo jiný a umyla si vlasy. Horká voda měla na mé bolení za krkem léčivé účinky. Proč mě vlastně bolelo za krkem? Zahýbala jsem hlavou a vydechla. Nixon. Usnula jsem na jeho paži. Už se nedivím, že mě bolel krk.

S úsměvem na rtech jsem vypochodovala ven v ručníku a shromažďovala si své věci, abych se mohla vrátit zpět na pokoj. Když jsem šla ke dveřím, ty se otevřely a málem do mě vrazila jedna z holek z koleje.

"Čubko." Protáhla se kolem mě.

"Prosím?"

"Slyšelas mě." Ušklíbla se. "Jsi čubka. Dva kluci v noci v pokoji? Opravdu? Víš, že si s tebou Nixon s Chasem jenom zahrávají, že? Jsou Vyvolení a ty jsi nikdo. Případ pro charitu. Kromě toho... po škole se vykládá, že dáváš každýmu."

"Hmm." Dala jsem si ruku v bok. "Zajímá mě, co by na to řekl Nixon."

Na krátký moment jsem v jejích očích mohla vidět záblesk strachu, ale pak pokrčila rameny. "Řekni mu, co chceš. Protože za pár dní to nebude nikoho zajímat. Budeš ho nudit. Vždycky se nudí. Jsi jako lesklá nová hračka a věř mi, když řeknu, že Nixon si rád hraje. Přeju ti hodně štěstí, abys našla kluka, který s tebou vůbec promluví, až tě Nixon zlomí a strčí zpátky do díry."

Ohromeně jsem zírala, když kráčela pryč. Holky kolem mě procházely. Já se nemohla ani pohnout. Žaludek se mi zauzloval. Co když měla pravdu? Neznala jsem ho moc dlouho a nebylo divné, jak blízko jsme se k sobě dostali? Není to normální. Nebyla jsem natolik zaostalá, abych si myslela, že na našem vztahu bylo cokoliv normálního. Bylo to divné, ale fungovalo to, ne?

Skousla jsem si spodní ret a odběhla do svého pokoje.

Monroe seděla na posteli a vypadala, jako by byla minulou noc důkladně prolíbaná.

"Mám to brát tak, že Tex byl pozorný?" Rozhodla jsem se neříct nikomu o tom, že jsem z koupelny vyběhla jak vyděšené kuře a skládala jsem si věci, zatímco jsem čekala na odpověď od Monroe.

"On je tak..." Povzdechla šťastně. "Perfektní."

"Tex?" Zasmála jsem se. "Mluvíme o Texovi, že?"

"Zmlkni!" Hodila mi na hlavu polštář a zachichotala se. Ach bože, byla v tom po uši. Jakože já měla co říkat. Já ve skutečnosti vzdychala, když jsem četla smsku ani ne před půl hodinou. "On je prostě tak sladký a moje rodina ho dočista povoluje, což znamená hodně!"

Ruce se mi zastavily na županu. "Tvoje rodina je tak nějak přísná?"

"Tak nějak?" Odfrkla si. "Poslední kluk, se kterým jsem se scházela, utekl s křikem, a to si nedělám srandu. Moje rodina je především o vystupování a konexích. Naštěstí Tex má všechno, co má můj otec rád."

"Co tím myslíš?"

"No, pro začátek, jeho rodiče zrovna koupili softwarovou společnost za několik milionů dolarů a Tex za pár let převezme rodinný byznys. Teda, ne tak jako Nixon. Hádám, že věci se dějí rychleji, než myslíš, ale Tex je další a - "

"Čekej." Zvedla jsem ruce nahoru. "Nixon vede váš rodinný byznys?"

"Ne jenom jeden." Kousla do nehtu od palce. "On tak nějak na všechno dohlíží. Něco jako generální ředitel všech generálních ředitelů, víš, co tím myslím? Nebo třeba majitel celého kšeftu. Cokoliv. No, a Tex - "

"Čekej, ještě jedna otázka. Proč je teda Nixon ve škole?"

Monroe se zasmála. "Měla jsem za to, že za tu dobu už znáš mého bratra. Víš, jako že víš stejně jako já, že vlastně nechodí do školy."

Ach můj bože. Můj kluk byl zběh. "On to vzdal?"

Věnovala mi zmatený pohled. "No, technicky už absolvoval. Měl už tolik kreditů dopředu, že se letos rozhodl, že má dost kreditů na to, aby byl prezident studentského spolku, takže tak. Proč myslíš, že to vypadá, jako by byl všudypřítomný a měl vstupní karty ke všemu? Nedali by to jen tak nějakému studentovi."

"Ale..." Zmateně jsem začala přecházet po místnosti. "Proč mi to neřekl?"

"Klídek." Monroe vyskočila z postele a přitáhla si mě do objetí. "Není to žádné tajemství. Všichni to ví. Jsem si jistá, že jen předpokládal, že ti to někdo už dávno řekl."

"Správně." Zasmála jsem se, i když jsem cítila, že je to nucený úsměv, a začala svou ranní rutinu. Vadilo mi, že mi Nixon nic neřekl. Ale co mi vadilo víc, tak to byl fakt, že jsem mu posledních pár dní slepě důvěřovala, aniž bych ho donutila k tomu, aby mi zodpověděl moje otázky.

Z nichž hlavní je... Kdo on k čertu je?