D+C - 4. kapitola

Překlad: Simča

"Vy nehledáte lásku, to ona si hledá vás. Má to trochu co činění s osudem, vírou a co je napsáno ve hvězdách.

-Anais Nin

CORALINE

Při jízdě autem domů jsem se snažilana něj nemyslet, ale přesto jsem si zapnula telefon,doufajíc, že zavolal nebo napsal, i když jsem ho opět odmítla. Avšak místo toho, abych viděla něco od něj, jsem měla čtyřicet zmeškaných hovorů odImani. Do prdele. Vždy jsem měla vypnutý telefon, protože nikdo z nich nikdy nezavolal,zvláště když ještě měli peníze na svých účtech. Za čtyři roky, co jsem byla pryč, si nemyslím, že bych od nich měla nepřijatý hovor z jakéhokoli jiného důvodu.

Je v pořádku, že jo? Strýček Adam byl v mé kanceláři dnes dopoledne; řekl byněco…

Vytáčejíc ji, jsem ji volala zpět.

"Kde jsi? Volala jsem ti snad miliónkrát!" Vykřikla a pak vypukla do záchvatu vzlyků.

"Imani…"

"Coro." Vzlykala.

"Imani? Jsi v pořádku? Co se děje?"

"Otisse v klubu dostal do bitky a zmlátili ho opravdu špatně a skončil v nemocnici. Museli ho dát do kómatu."

"Ach můj bože, je mi to tak líto! Jak ti můžu pomoc?"

"Můžeš sem přijít? Nemůžu ho vidět sama, teď ho probudí. Co když si mě nebude pamatovat nebo něco?!"

"Imani, dýchej, jo? Nejsme ve filmu, bude si tě pamatovat. Ve které nemocnici jsi? Budu tam."

"Děkuju. Pamatuješ si cestu?"

"Jo. Hned jsem tam, jo? "

Neznala jsemmoc dobře Otise, ale jaké monstrum by někomuublížilo do bodu, kde by ho potřebovalidát do lékařsky indukovaného kómatu, proboha?

DECLAN

Nemocnice nebyla ode mne tak daleko a chtěl jsem jít sám. Ale Sedric požadoval, abych měl někoho na zálohu. Obvykle nechával takovéto věci našim mužům. Že právě zavolal nám, znamenalo, že vidělSevenBloods jako skutečnou hrozbu, a že je chtěl pryč ze svého města co nejdříve. Převlékl jsem se celý do černého a jel teď na motorce. Řídítka jsem svíral pevně, jak jsem uháněl ulicí, předjíždějíc více než dvě auta, než jsem zajel na parkoviště nemocnice. Našel jsem parkovací místo asundal si helmu. Eric a Patrick už tam byli. Podali mi pistoli a zamračil jsem se na ni, než jsem zavrtěl hlavou.

"Nechci, ji. Vy buďte v pozoru. Pochybuju, že zbraň ho vyděsí. Ví, že ho nemůžu jen tak tady zastřelit. Budu muset být více… kreativní." Upravil jsem si své rukavice a slezl z motorky.

Patrick přikývl, jak jsme zamířili dovnitř. "Slyšel jsem, že většina lidí z jeho partyho minulou noc opustila. Má jen pár přátel kolem sebe právě teď. Pokud budou nějaké potíže, máme tu své lidi."

Odmlčel se, jakmile jsme se dostali dovnitř. "No tak proč si neuděláme nové kamarády?"

Jedna ze sester na příjmu se mě pokusila zabránit jít dovnitř. Eric k ní promluvil a bez jakýchkoli

dalších otázek, jsme jeli nahoru výtahem. Nenáviděl jsem nemocnice. Vracelo mi to jen vzpomínky, ale byl jsem si jistý, že to byl důvod, proč mě sem Sedric poslal, chtěl se ujistit, že jsem mohl pracovat na místě, které jsem nenáviděl a stále měl čistou hlavu.

Když jsme otevřeli dveře, zjistili jsme, že místo bylo přízračně tichý; všechny sestry se motaly kolem asi jakoduchové.

"Támhle," zašeptal Eric a ukázal na pokoj, a já šel k němu a zatlačil do dveří.

Otis ležel v posteli s rukou v sádře, oteklým rozbitým obličejem a malou ženou, která seděla vedle něj a plakala. Nicméně, ani jeden z nich neupoutal mou pozornost. Bylato Coraline, kdo mě překvapil, jak tam stála stranouještě v těch zatracených šatech z dnešního odpoledne. Poklesla ji brada, když

mě viděla a byl jsem si jistý, že kdyby bylo jiného místa, a jakékoli jiné doby, sdílel bych její údiv.

Nicméně jsem jiignoroval a zaměřil se na muže v posteli.

"Ahoj, Otisi," řekl jsem, když jsem přešel k nohám postele.

"Vy dva se znáte?" Malá žena vedle něj si otřela oči.

"Často se střetáváme, žeOtisi? Dámy, vadilo by vám, kdybych si promluvil se svým přítelem v soukromí? Opravdu chcivědět, kdo mu to udělal."Přinutil jsem se soustředit na muže před sebou.

"Kotě, jdi," zašeptal k dívce vedle sebe.

Podívala se mezi nás.

"Kotě," řekl přísněji.

"Imani, pojď, pojďme ti sehnat něco k jídlu," řekla Coraline když přišla vedle mě, a já si přál, abych mohl natáhnout ruku a dotknout se jí.

Ignoroval jsem nutkání se na ni podívat, jak ona a její kamarádka odešly.

"Co chceš, Callahane?" Zeptal se mě Otis. "Zlomit mi kosti vám lidem nestačilo?"

"Právě teď na mě nadáváš? Měl bych se cítit zle pro zasranýho debila, který zneuctil mou rodinu? Máš štěstí, že kosti se ti vyléčí. Kdyby bylo na mě, uřízl bych ti jazyk."Odpověděl jsem, když jsem popadl kapačku a obtočil ji kolem jeho krku.

"Agh-" pokusil se křičet, ale já ji utáhl ještě pevněji, nutíc ho drápat po mých rukou.

"Řeknu to jen jednou. Máš dvě možnosti – pracuj pro nás, nebo zemři pro ně. A pamatuj, pokud si vybereš špatně, smrt přijde v pomalých, bolestivých dávkách," zasyčel jsem.

Jen mírně jsem uvolnil kapačku, ale on plýtval slovy.

"SevenBloods mě zabijou."

Znovu jsem ho škrtil a lapal po dechu, když jeho tělo se zvedalo z postele.

"Dlouho před SevenBloods a ještě dlouho potom, co se tvoje ubohý malý krysy zabijí, naše rodina, našilidébudou stále zkurveně tady. Takže znovu, vyber si moudře, protože, zatímco mluvíme, tvůj klub lehá popelem."

Jeho oči se rozšířily, když se na mě podíval. "Co chceš?"

"Drogy," zasyčel jsem. "Odkud je máte?"

"Já ne-"

"Co myslíš, že praskne dřív, tahle hadička nebo tvoje průdušnice?"

"Prosím…"

"Mluv."Zvedl jsem mu hlavu a pevně za ní zatahal, než jsem si dovolil hadičku uvolnit.

"Je to muž. Je z Mexika. Neznám jeho jméno, ale seženu ho, přísahám. Zjistím ho, jakmile se zítra odtud dostanu. "

"Budeme v kontaktu. Do té doby odpočívej. Zajímalo by mě, co budou dělat se zraněným psem doma,"řekl jsem, když jsem ho úplně uvolnil. Zakašlal, jak jeho dobrá ruka se natáhla až ke krku.

"Jak se znáš s Coraline Wilsonovou?"

Zvedl na mě zmateně obočí. "Myslíš tu děvku s vyčnívajícím zadkem? Nemá s náma nic společnýho. Jsem s její sestřenicí jen proto, že řekla, že by nám mohla pomoci vypratnějaké naše peníze přes banku jejího strýce. "

"SevenBloods drží peníze v WMB? A to jsem si myslel, že to bylo tady zbytečné,"řekl jsem bez emocí, než jsem kopl do jeho zlomené ruky.

"Co to kurva?!" Vykřikl, když si ji přitáhl k hrudi.

"Neoznačuj přede mnou ženy za děvky, nebo tě zabiju," ušklíbl jsem se, když jsem šel ke dveřím.

Eric stál a čekal, dohlížejíc na Otisovu přítelkyni. Přešel jsem kolem ní a zastavil se před Coraline.

"Drž se od něj dál, a pokud ti záleží na tvé sestřenici, ujisti se, že zůstane taky." To bylo všechno, co jsem měl v plánu ji říct. Nemohl jsem… bylo to příliš blízko. Nikdy by mě nenapadlo, že dvě části mého života by se takhle srazily. Byl to budíček. Nebyl jsem jen chlap… i když mě nutila se tak cítit. ByljsemCallahan, a Callahani bylimonstra v oblecích.

"Declane?" Zavolala za mnou.

A já jsem mohl slyšet její podpatky, když šla za mnou k výtahu.

"O čem to mluvíš? Co se s Otisem děje? "

"Jen mi věř-"

"No, nevěřím ti. Pokud se něco děje, prosím, řekni mi. Znáš člověka, který to udělal? Jak je to vážné?" Zeptala se, když se otevřely dveře výtahu.

Muž, který toudělal, byl můj bratranec, a muž, který udělá ještě něco horšího, jsem byl já.

Chtěl jsem jí. Chtěljsem jí strašně moc, ale nemohl jsem… co kdyby mě viděla dělat ještě něco horšího, nebo co kdyby se do něčeho zapojila. Co by se stalo, kdyby se znovu moje světy srazily, když by byla kolem?

"To je jedno, Coraline." Povzdechl jsem si, když jsem vstoupil do výtahu. Neměl jsem s ničím začínat.

"Declane, proč jsi právě teď tak chladný?" Zamračila se zmateně. "Jsi jako zcela jiná osoba."

Protože teď jsem nebyl sám sebou; Byl jsem člověkem, kterým mě moje rodina potřebovala. Ale nemohl jsem jí to říct.

"Coraline, třikrát v průběhu minulého týdne jsi mě odmítla. Nebudu se za tebou už honit. Prosím, ustup, byl to dlouhý den." Dveře se zavřely a cítil jsem jak úlevu, tak zklamání, jak jsem se opřel o zeď. Ale pak se dveře otevřely, a když ruka zůstala na tlačítku, její oči se zaměřily na mě.

Coraline, ne, odstrkuj mě, máš pravdu, tvoje instinkty mají pravdu, ublížím ti.

"Taky odcházím," lhala,jak nastoupila ke mě.

Kurva. Byl jsem vyřízený. Mít ji tak blízko u sebe v prázdném výtahu, nemohl jsem to vydržet.

Popadl jsem ji a přitiskl ji ke zdi.

"Neměla jsiotevírat dveře."

"Ale já otevřela." Její hnědé oči hledaly mé.

Mé oči spočinuly na jejích rtech. "Měla by ses držet dál od Otise. Protože má špatné přátele."A já jsem z nich ten nejhorší.

"Dobře?" Stále vypadala zmateně.

"Kdybych tě teď políbil, co bys udělala?" Zašeptal jsem.

"Políbila tě zpátky."

"Vím. Ale co bys udělalav okamžiku, kdybychom seodtrhli. Znovu utekla? Jak jsem řekl, ty nevíš, co

chceš, a nehodlám tě nechat si se mnou zahrávat."

Vyšel jsem z výtahu, a z nějakého důvodu jsem se cítil, jako bych nemohl dýchat, jako by mi doslovakradla vzduch z plic, když nebyla u mě blízko. Řekl jsem jí pravdu ale i lhal jsem. Chtěl jsem se za ní honit. Ale realita začínala účinkovat, a magie mizela. Vidět ji stát vedle Otise jako jejího přítele, když jsem vešel s cílem mu ublížit, bylo až moc.

Vyšel jsem ven, když mi zazvonil telefon.

"Declan," zamumlala jsem, aniž bych se obtěžoval zkontrolovat ID volajícího.

"Budu se držet dál od Otise," zašeptala do telefonu a já se otočil, abych ji našel ještě uvnitř vchodu do nemocnice, jak na mě zírala. "Nemám přítele, snoubence nebo manžela. Jednou jsem měla zlomené srdce jedním frajerem. Takže jsem trochu zklamaná. Nechci být jen další dívkou, se kterou si pohraješ a nebo vyjebeš. To je důvod, proč jsem tě odstrkovala, ale opravdu tě mám ráda."

Odejdi, Declane.

"Co musím udělat?" Řekl jsem místo toho, a bylo to jako by oficiálně moje mysl a moje srdce proti sobě vyhlásili válku.

"Nevím?"

"Co kdybychom se odtud dostali a zjistili to?" Cítil jsem se, jako bych mohl myslet lépe, kdybych nemusel myslet na nejhorší část mě… nebo možná nemyslet vůbec.

"Ty vedeš, já budu následovat." Přistoupila ke mně.

"Ne." Zavrtěl jsem hlavou, jak jsem přešel k ní. "Ty jsi ta, kdo vede. Bylo to tak od prvního dne. "

"No, pak to převezmi," řekla přímo přede mnou, když zavěsila.

"S radostí."

CORALINE

"Můžeš otevřít oči."

"Zastavili jsme?" Až moc jsem se bála podívat a moje sevření na něm se upevnilo.

Mohla jsem cítit, jak se mu hruď pohybovala nahoru a dolů přede mnou, a já věděla, že se tiše směje. Vzali jsme místo mého auta jeho motorku. Chtěla jsem se s ním o tom hádat, protože jsem byla ještě v šatech, ale natáhl ruku, posadil mě na ni a ujistil mě, že budu v pořádku. Naštěstí jsem byla schopna sepřezout z podpatků do balerín, které jsem měla v autě.

Nakukujíc, jsem si všimla, že se zastavil a nyní jsme byli na Navy Pier. Slezl jako první a já přehupla nohy na stranu nejrychleji a nejelegantněji, jak jsem jen mohla. Slezla jsem a on se usmál, když mi nabídl ruku.

Chytla jsem se ji a on nás vedl k ruskému kolu, které ozařovalo noční oblohu.

"Declane." Vydechla jsem, když předběhl frontu.

"Nedělej si starosti," odpověděl, jak muž za strojem na něj kývl. Cítila jsem potřebu zamávat nebo se omluvit lidem, kteří stáli ve frontě, ale byla jsem na gondole, než jsem měla šanci.

"Callahanitvoří svá vlastní pravidla, pamatuješ?" Řekl, když se kolo pohnulo, dovolujíc dalším lidem nastoupit do své vlastní gondoly.

"Jo, ale lidé sibudou myslet, že vy Callahani jste kreténi."

Pokrčil rameny. "Koho zajímá, co si myslí ostatní? To je ten problém na světě, každý si dělá starosti s tím, kdo si co o nich myslí a ani je nemusí znát. Tak dlouho, dokud si nemyslíš, že jsem kretén, jsem v pohodě."

"Co tě nutí si myslet, že si to nemyslím?" Zkřížila jsem si ruce.

"Dávala bys přednost sem jet celou tu cestu a čekat hodinu ve frontě?"

Měl pravdu a on to věděl. Souhlasila jsem.

"Dobře. Nejsi pro mě kretén. "

"Perfektní. A teď mi pověz o idiotovi, který ti zlomil srdce."

Zasténala jsem, když jsem se podívala ven na molo. Proč jsem to vytáhla? Ach jo, měla jsem strach, že by už odešel nadobro a nechtěla jsem to.

"Coraline, řekla jsi, že jsi byla zklamaná, ale my všichni jsme," zašeptal.

"Před dvěma lety, když jsem byla naStanfordu, jsem poznala basketbalového hráče, což ve skutečnosti měla být první rudá vlajka. Věděla jsem, že se mu líbí hodněchodit na párty, ale myslela jsem, že je jiný, a myslela jsem, že jsme spolu chodili, ale jak se ukázalo, choval se jako bychom spolu chodili, jen když jsme byli sami a bylo to skvělé. Ale kolem jeho kamarádů, nebo při zápasech, působil jako bych byla jen další holka, kterou znal. Pak sezóna byla opravdu intenzivní. Věděla jsem, že ostatní holky proklouzávaly do jejich hotelů v průběhu zápasů venku. Tak jsem se rozhodlaho překvapit."

"A byl s někým jiným?" Zeptal se, jako by to byl nejčastější příběh na světě, ale na druhou stranu to opravdu tak bylo.

Usmála jsem se. "Byl s dalšími dvěma dívkami. Stála jsem tam a zírala v šoku, než jsem se otočila a utekla-  jsem běžec, v případě, že by sis nevšiml. O hodinu později za mnou přišel, hádám, že poté, co byl s nimi hotov. Řekl mi, že jsem jeho dlouhodobá kočka, holka, kterou by přivedl mámě domů a že by mi neměly vadit ostatní holky, že si jen hrál, než my dva budeme mít vážnější vztah.Tehdy jsem ho praštila a jela domů autobusem. Konec."

"Milovala jsi ho?" Jeho oči byly jemné a sledoval můj obličej, jako by se ve mně snažil číst.

"Jo. Myslím, že ano? Nejsem si jistá. Myslím, že jsem byla zamilovaná do představy být zamilovaná."

"Takže po tom, ses odstřihla od všech citů?"

Nechtěla jsem zacházet hlouběji do svých emocí.

"Říkal jsi, že jsme všichni zklamaní, tak mi řekni, kdo ti ublížil?"

Usmál se a pod světlem ruského kola, vypadal hříšněa nevyzpytatelně.

"Nikdy předtím jsem nebyl zamilovaný."

"Ale řekl jsi-"

"Řekl jsem, že všichni jsme zklamaní. Ale ne každý je zklamaný láskou, Coraline. Nikdy jsem nikomu nedal své srdce, což by mělo jen dokázat, že je se mnou něco špatně. Lidé by se měli zamilovat a řešit zlomené srdce, myslím, že je to zdravé. "

"Ale…"

"Ale nebudu nutit sám sebe, abych se do někoho nebo do něčeho zamiloval. Až se to stane, stane se."

"Tak z čeho jsi zklamaný?"

"Z mé minulosti. Mépřítomnosti. Mé budoucnosti."

"Někdy mám pocit, že se mi snažíš něco říct, aniž bys to opravdu říkal."

Uchechtl se, když si sundal rukavice. "Mám tě rád, Coraline. Nemám tušení proč, ale je to tak, a chci těpoznat víc, protože mám pocit, že se to děje… alespoň pro mě. Jedu na výlet na pár dní, tak pojeď se mnou. A slibuju, že se ujistím, že se budeš bavit od chvíle, kdy se tam dostaneme."

"Dobře."

***

Navy Pier - http://static.thousandwonders.net/Navy.Pier.original.2099.jpg