CYL - 21. kapitola 2/2

Překlad: Verča

Ještě jsme lapali po dechu, když si Jett zapínal džíny a pomáhal mi z pultu. Zabalila jsem si župan okolo svého třesoucího se těla.

„Jsi v pořádku?“ Řekl Jett umísťující mi polibek na čelo.

Přikývla jsem, přemýšlejíc, že nepotřebuji zrcadlo k tomu, aby mi řeklo, že jsou mé tváře červené. Nikdy předtím jsem se nemilovala v kuchyni, takže další naše prvenství.

Uklidili jsme nepořádek a vymazali všechny důkazy našeho intimního zasedání, užívající si přítomnost toho druhého, bez nutnosti mluvit. V době, kdy jsme skončili, bylo chvíli po deváté. Jett sledoval můj pohled na hodiny a objal mě. „Unavená?“ Zašeptal.

„Velmi.“

„Byl to těžký den. Myslíš, že by ses mohla postarat o před-půlnoční občerstvení?“ V očích mu zajiskřilo neplechou a na okamžik jsem si nebyla jistá, jestli mluví o jídle nebo o sexu – dokud nezačal vyprazdňovat těstoviny do síta.

„Mám hlad,“ řekla jsem. „Ty dokonči večeři a já se dojdu převléknout.“

„Nebuď tam příliš dlouho, ženská.“ Řekl a hravě mě plácl přes zadek. S chichotem jsem proklouzla kolem něj.

Vklouzla jsem do čistých džínů a trička s dlouhým rukávem. Byla jsem v půlce chodby, když jsem si všimla, že Jett stál u okna, v temnotě obývacího pokoje.

„Vyděsil jsi mě.“ Nervózně jsem se zasmála.

„Psst.“ Přitiskl prst na ústa a pokynul mi abych k němu šla blíž. Po špičkách jsem šla k němu a přemýšlela, co se sakra děje.

„Co se děje?“ Zašeptala jsem, protože jeho paranoia byla nakažlivá. Zatáhl závěs. Trvalo mi několik vteřin, aby se mé oči přizpůsobily tmě a můj mozek ještě několik sekund zpracovával to, co jsem viděla. V blízkosti domu stál muž, jeho rysy byly rozmazané v měsíčním světle, takže jsem nemohla rozeznat jeho obličej.

„Zůstaň tady a buď zticha,“ zašeptal Jett.

„Zbláznil ses? Nezůstanu tu stranou,“ zašeptala jsem. Umlčel mě tím, že přitiskl prst na mé rty a pokynul mi abych tu zůstala. Sledovala jsem ho, jak proklouzl ke dveřím. V jeho ruce byla pistole. Musela to být tatáž, kterou jsem viděla v autě. Musel si ji schovat do kapsy bundy nebo do krabice s potravinami. Rukama jsem si zakryla ústa, abych potlačila výkřik.

Pane Bože!

Chystal se střílet a někoho zranit.

Mé srdce se rozbušilo tak silně, že vše co jsem slyšela, byl můj krevní oběh. A pak jsem začala přemýšlet. Co když ten druhý muž má taky pistoli a střelí Jetta? Co když ho Jett zabije a skončíme ještě ve větších potížích? Co když tam je víc lidí a čekají až Jett vejde do pasti?

Nechtěla jsem, aby můj muž zemřel. Musel zůstat uvnitř – se mnou a nechat dveře zavřené, tak aby nikdo nevstoupil dovnitř a my mohli zavolat pomoc.

„Jette, ne.“ Zašeptla jsem, vrtíc hlavou aby zůstal. Ale on mě ignoroval. Než jsem se stačila pohnout už byl pryč. Paralyzována strachem jsem odtáhla závěs stranou. Vetřelec byl pryč a Jett zmizel z mého vidění.

Neměla jsem v úmyslu zůstat na místě a čekat na katastrofu, která se stane. Uháněla jsem ze dveří tak tiše, jak jsem mohla.

Venku byla černočerná tma. Měsíc se schovával za mraky, ale vzduch byl překvapivě uklidňující. Neslyšela jsem žádné zvuky, teda až na cvrlikání cvrčků. Šla jsem kolem bílých balustrád, dolů po kamenných schodech. Pod nohama mi křupal štěrk k místu, kde jsem si myslela, že jsem viděla mizet Jetta. Moje oči se pomalu přizpůsobovaly tmě, abych viděla cestu, sice slabě, ale viděla jsem stíny stromů a větve. Přesto moje odvaha byla silnější než můj strach. Byla to pravda. Láska dodává odvahu.

Šla jsem kolem domu, téměř až k verandě, když se Jett a další chlap objevili v mém zorném poli.

„Odhoď zbraň, než tě zastřelím.“ Jettův hlas byl chladný, neúprosný. Hlas, který jsem předtím nikdy neslyšela. Hlas tak zatraceně sexy, usmála bych se pýchou, kdybych nebyla tak vyděšená. Pod mýma nohama praskla větvička. Jett otočil ostře hlavu a i ve tmě jsem viděla jeho pohled na mých očích. Skoro jsem viděla jeho rozzlobené vrásky kolem úst.

„Co to sakra? Vrať se dovnitř, Brooke.“

Ty krávo, byl žhavý, když byl naštvaný. Jeho tón mě přikoval na místě.

„Co jsem ti řekl, Brooke? Vrať se dovnitř,“ zasyčel Jett.

Moje nohy ale byly stále přilepené.

„Otoč se,“ nařídil Jett tomu chlapovi.

„Jette?“ Zvedl ruce a otočil se. Prvních dvou věcí, kterých jsem se všimla, byla černá kožená bunda a tetování.

Byl to ten samý chlap z baru – ten, od kterého nemohla Sylvie udržet ruce.

Několikrát jsem zamrkala, a snažila si uchovat si muže v paměti. Silná čelist. Propíchnuté obočí. Robustní postava. A byl vysoký; téměř stejně vysoký jako Jett. Jo byl to určitě ten stejný chlap a stále vypadal jako drogový dealer.

„Musel nás sledovat z klubu,“ řekla jsem. „Mám zavolat policii?“

„To je tvoje holka?“ Zeptal se muž. Nemohla jsem si nevšimnout pobavení v jeho hlase.

„Jsem rád, že jsi ji našel, chlape.“

„Kenny.“ Jett ho poplácal po rameni. „Chystal jsem se tě zastřelit. Jo, to je ona.“

„Ty ho znáš?“ Krok za krokem jsem se k němu blížila. Jett mě objal a přitáhl si mě blíž.

„To je Kenny.“ Řekl Jett.

Přistoupila jsem blíž a natáhl ke mně ruku. „Jsem Kenny. Jettův přítel.“

„Těší mě.“ Potřásla jsem mu rukou, moje srdce stále bušilo, protože jsem se nemohla zbavit pocitu, že byl zapojen do nějakého temného podnikání.

Tvoje dívka.

Moje mysl kroužila kolem Kennyho slov. Nazýval mě tak Jett před jeho kamarády?

„Co tady děláš?“ Řekl Jett. „Teď to dává smysl, proč jsem se ti nemohl dovolat.“

„Šel jsem na rande.“ Kenny se zazubil.

Zamrkala jsem, věděla jsem s kým šel, ale stejně jsem se ho musela zeptat.

„Rande? S kým?“

„Blondýnka – Sylvie,“ řekl Kenny.

„Kde je?“ Zeptala jsem se.

„Řekla mi, že nemůže použít přední dveře, protože je někdo doma, tak jsem ji doprovodil. Neměl jsem ponětí, že tu jste vy. Myslel jsem, že žije s rodiči.“ Kenny vypadal jako milý chlap. Přátelský. Slušně vychovaný. Rozhodně není takový, jak jsem si myslela. A byl Jettův přítel.

„Chceš jít dál?“ Zeptala jsem se. „Chtěli jsme se najíst a jídla je dost.“

Jett pozvedl obočí. Pokrčila jsem rameny a usmála se na Kennyho v naději, že přijme mé pozvání, protože jsem chtěla poznat Jettovo přátele. Chtěla jsem o něm vědět všechno.

„Díky,“ řekl Kenny.

Rozsvítila jsem světlo v hale a byla už na půl cesty do kuchyně, když jsem zahlédla Sylvii otevřenými dveřmi v obývacím pokoji. Při pohledu na Kennyho se usmála a otevřela ústa, aby mi to vysvětlila. Přerušila jsem jí.

„Ano, já vím. Už nám to řekl. Ukázalo se, že je to Jettův kamarád.“

„Jak dlouho jste do toho zapojeni?“ Zeptal se Jett.

Sylvii poklesla čelist. „Co je to kurva s tebou? Vypadám snad, že jsem blázen a jsem v sektě?“

„Je to klub,“ řekla jsem. „A myslím, že se Jett ptal na tebe a Kennyho.“

Jett se otočil zpátky na mě, s mírným podrážděním v očích. „Říkal jsem ti, abys to nikomu neříkala.“

„Ona ne,“ řekla Sylvie. „Jsem jen psychická.“

Smála jsem se jejímu sarkasmu. Můj smích odumřel kvůli Jettově zlostnému pohledu. „Jsme nejlepší přátelé, navždy. Nikdy mě nezradí.“

Sylviina brada vystřelila vzhůru a její oči zářily pýchou. „To je pravda. Jsem nejdůvěryhodnější osoba na světě. Tajemství je u mě v bezpečí, dokonce ve větším než u CIA.“

„Dobře.“ Zamumlal Jett.

Byli jsme v kuchyni, když Kenny řekl Jettovi, „Vytáhl jsi na mě zkurvenou zbraň. Snažíš se na ni zapůsobit, chlape?“

„Není třeba. Už se stalo.“ Jett se usmál a mrkl na mě.

Země, spolkni mě!

„Promiňte, nechtěla jsem vás rušit,“ zašeptala Sylvie.

„To ne.“

Přinutila jsem se k úsměvu a modlila se, aby si můj ruměnec spletla se spálením od slunce. Kdyby se vrátila o několik minut dřív, nachytala by nás uprostřed intimního sexuálního aktu.

„Byli jsme zaneprázdněni vařením. Správně, Brooke?“ Řekl Jett. „Učil jsem ji, jak připravit maso.“

Kenny se zasmál.

„Álé to je hezké,“ řekla Sylvie, nevšímající si mé hanby, která uvnitř mě hořela. Jettova ruka mi přitom celou dobu odpočívala majetnicky na mém zadku, jako by tam patřila.