BMH - kapitola 6 - 10

Překlad: Ivča

Kor.: Evča

Kapitola 6

EVA

Šílím ze svých spolubydlících. Týden poté, co se ta zlá čarodějnice přihnala z Floridy a zahrála si s Masonovým a Reesiným životem, se podivnost v našem bytě zdvojnásobila až tak, že jsem se dusila i já. A byla to Masonova vina.

Reese se snažila posunout dál, aby setřásla návštěvu paní Garrisonové. Ale Mason jí to nedovolil. Pořád se choval, jako by byl zpráskaný pes, kterého příliš mockrát nakopli do žeber. Skrýval se před Reese, nedokázal se jí podívat do očí a přestal se jí úplně dotýkat. Jeho vina byla tak hmatatelná, jako bych měla v puse příšernou pachuť i já. I když je Reese obvykle veselá, dokonce i ona se přestala chovat vesele.

Oba byli tak zoufalí; nenáviděla jsem to.

Takže když jednou večer Mason vešel do kuchyně, když jsem si připravovala svačinu – mrkve a jablka na plátky na arašídovém másle, protože jsem chtěla porodit zdravé dítě – položila jsem nůž, vzala ho za ruku a trhla s ním. Měla jsem těch kravin dost.

Snažil se mi vytrhnout, ale nepustila jsem ho.

„Toto musí přestat,“ zasyčela jsem a podívala se ke dveřím, jestli náhodou nejde Reese, aby mě neviděla na něj řvát.

„Co? Právě jsem vešel do kuchyně.“ Vytrhl mi ruku a zamračil se.

Odfrkla jsem si. „Kdyby jen to. Pořád jsi sklíčený a vysává to z Reese život. Doufám, že si to uvědomuješ.“

Zbledne a vím, že si toho všiml…a nenávidí to. Ale zatne čelist a vím, že je na mě nasraný, že jsem to vzpomněla. Přijde ke mně a zašeptá: „Co bych s tím měl dělat? Nemůžu to zarazit. Už se to stalo.“

„Ano, to stalo. Ale je konec. Už jen kontroluj sám sebe, jak na to reaguješ. A opravdu na to špatně reaguješ. Stahuješ Reese ke dnu i s tebou.“

Zmučeně se na mě dívá. „Nemyslíš si, že to vím? Zabíjí mě, že ji každý den vidím tak zraněnou. Ale nevím, jak to zastavit. Na zemi není dost omluv, abych napravil, co se stalo. Nejde – „

„Přestaň.“ Převrátím oči a dám mu ruku na pusu, aby sklapl. „Říkáš to úplně špatně. Nepotřebuješ hledat její odpuštění, protože už ti odpustila. To je na Reese to nejúžasnější. Odpouští. A ještě úžasnější na ní je, že se posunuladál. Jen o tom přemýšlej. Řekl bys, že měla přítele, který se ji pokusil zabít a skoro uspěl jen 4 měsíce předtím, než jsi ji potkal? Ne, protože má tu super sílu překonat špatné, hnusné a traumatické věci. To je na ní krásné. Taky by překonala tu poslední epizodu s paní Garrisonovou, ale ty jsi jí to nedovolil. Pokaždé, když se odtáhneš, nepodíváš se jí do očí, nebo se vyhneš rozhovoru, zabíjí ji to.“

Mason zavře oči a zakryje si obličej rukama. Viditelně polkne a chvíli mu trvá, aby se uklidnil. Pak vydechne a spustí ruce.

„Přísahám bohu, Evo. To je to poslední, co bych chtěl, ale jen nemůžu…bože.“ Utře si oči. „Nevím, jak to překonat. Nezasloužím si odpuštění. Ne…jak bych se měl dotknout něčeho tak čistého a úžasného, když jsem tak špinavý?“

Koušu se do rtu, když se mi do očí začínají hrnout slzy. Zatracené těhotenské hormony. Nenechají mě být, že? Ale srdce se mi kvůli chudákovi Masonovi láme. Neměl by se mučit za to, čím byl.

Zvednu kousek jablka pokrytý arašídovým máslem, kousnu si, začnu žvýkat a snažím se chovat klidně, jako kdybych nic necítila. Když se Mason snaží přede mnou emocionálně nesložit, olíznu si prsty a utřu pusu. Nakonec si odkašlu.

„Takže, četla jsem poslední dobou všechny články o budoucích matkách. A jsou opravdu super. Procházejí týden po týdnu těhotenstvím a řeknou ti, jak velké tvé dítě je v porovnání s kouskem ovoce.“ Položím si ruce na břicho a zakřením se. „Holčička je teď velká jako ananas, mimochodem.“

Mason mrkne a dívá se na mě, jako kdybych byla úplně mimo. Ale dostávala jsem se k tomu.

„Tady je rada, která mi pomohla nevyšilovat ze všech chyb, se kterými se musím vyrovnávat, které udělám jako matka. Říká se, že jsou nevyhnutelné, víš. Nezáleží na tom, jak skvělá chci být, pokazím to. A bojím se, že zničím svému dítěti život. Ale přečetla jsem, že když ji miluju a budu se snažit ji udělat šťastnou, zbytek zapadne na místo. Disciplína, záchvaty vzteku, vše. Místo bych se topila ve svých chybách, poučím se z nich. A čím šťastnější bude, tím víc budu já.“ Chytnu Masona za ruku.

„Posloucháš mě, Masone Lowe? Jen Reese miluj a dělej ji šťastnou. A když jí budeš dělat radost, budeš šťastný i ty. Místo abys v sobě držel vše, co jsi udělal špatně, odpusť sám sobě a posuň se dál, protože nejhlavnější je udělat ji šťastnou. Ostatní jsou kraviny.“

Trochu mi stiskne ruku. „Chci to,“ ujišťuje mě upřímně. „Udělám to. Chci jí ukázat, jak moc ji miluju, aby se usmívala, ale já…“ Zavrtí bezmocně hlavou. „Teď si ani neumím představit, co bych mohl udělat, abych toho dosáhl.“

Otevřu pusu, když mě něco napadne. „Řeknu ti, co uděláš. Vytáhneš ten zásnubní prsten, který skrýváš pod oblečením a požádáš ji o ruku. Dnes.“

„C…“ otevře pusu a zadrhne se, než se na mě zamračí. Přijde ke mně a rychle se podívá ke dveřím do kuchyně, než se otočí a tiše zasyčí: „Jak o té skříni, sakra, víš?“

Odfrknu si a mávnu rukou. „Ale prosím tě. Pokud chceš něco skrýt před svou přítelkyní, příště si vyber lepší místo. Reese ráda nosí tvoje trička, když tady nejsi. Už před měsíci ten prsten našla.“

„Ona…“ zavrtí hlavou, aby to popřel, a pak chce něco říct, ale nic inteligentního z něj nevypadne.

„Měl jsi ji slyšet,“ řeknu. „Právě jsem usínala, když jsem uslyšela křik. Myslela jsem si, že ji někdo vraždí. Když jsem se vybelhala z pokoje, tančila okolo a snažila se ho nasadit, ale prsty se jí třásly, že se netrefila. Byla tak šťastná, že brečela. Nevím, jestli jsem ji někdy tak předtím viděla.“

Mason zadrží dech. Přemýšlí. „Líbil se jí?“ Tváří se tak nadějně a nejistě, že ho praštím do ruky.

„Líbil? Sakra, ne, nelíbil se jí. Milovala ho. A pro tvou informaci, Lowe, máš bezvadný vkus na šperky. Bože, kdo by si myslel, že vybereš tak nádherný prsten? Vážně jsem ohromená.“

Zakření se, že se celý rozzáří. „Opravdu?“

„Ano. Tak najdi v sobě toho zlého kluka, dobře? Toho, který je sebejistý a udělá mou Ree Ree šťastnou.“

Mason kývne. „Dobře.“ Začíná se otáčet, jako kdyby to chtěl udělat teď, ale zarazí se. „Počkat. Nemůžu. Pořád jsem nenaplánoval perfektní žádost. Pořád přemýšlím, musím ji vzít do skvělé restaurace, aby jí to číšník přinesl v jídle, nebo – „

„Přece nechceš, aby to bylo takové klišé. Možná piknik – ach, hej. Miluje park naproti přes ulici, jako já. U jezera je velký strom. Můžeš tam rozprostřít deku, nakrmit pár kachen, jíst romantickou svačinu a pak, víš…udělat to.“

Kouše se do rtu a zvažuje to. „Nevím, jak se jí na to zeptat.“

„Ach, jakkoli.“ Strčím ho do místa, kde jsem ho praštila. „Pokaždé, když jsem tě slyšela jí říkat, jak moc ji miluješ, vždycky jsi vybral skvělou řeč, kde jsi řekl něco romantického, až by se každý knižní hrdina mohl stydět. Jen mluv a slova přijdou. Slibuju ti to.“

„Ale chci, aby to bylo perfektní.“

Povzdychnu si. „Reese nechce perfektnost. Ta chudák zmatená holka chce tebe. Takže…dej jí sebe.“

Přemýšlí o tom. Vypadá tak šťastně a vyděšeně. Žaludek se mi z toho chvěje očekáváním. Chci ho znova strčit a říkám: „Už to udělej,“ když kývne.

„Dobře. Jdu to udělat.“

Skoro se počůrám nadšením. Ale jsem ostražitá z jeho nadšeného pohledu. „Dnes,“ říkám.

„Jo,“ řekl. „Dnes večer.“

Chci ho obejmout, ale to by bylo divné, protože naposledy, když jsem se ho snažila dotknout, hledala jsem v něm toho blbce, abych ukázala Reese, jak ji podvádí, jako každý jiný idiot. Ale nebyl podvádějící bastard; odstrčil mou ruku a Reese se na mě otočila, jako bych bodla do zad celé století. Nechci na to vzpomínat, odkašlu si, projedu prsty vlasy a jsem ráda, že Reese vešla do kuchyně.

„Takže, co si uděláme na večeři?“ zeptá se a vůbec neví, o čem jsme s Masonem mluvili.

Mason vyskočil, protože byl zády ke dveřím a neviděl ji přicházet. Provinile se na ni podívá a odfrknu si. Je čas dát to do pohybu.

„Už z vás šílím,“ řeknu. „Oba dva doma bloumáte a už to stačilo. Oba vás dnes večer oficiálně vykopávám ven. Odešla bych, ale…nerada v tomto stavu chodím daleko, takže musíte jít vy. Zabalím vám svačinu a radši byste se neměli vracet, dokud se nedomluvíte. Chápete to?“

Reese zvedne obočí a tvrdě se na mě podívá. „Páni. Omlouvám se, že si naše drama pohrává s tvým životem, E. Nech mě – „

„Hrášku.“ Mason jde k ní, obejme ji okolo pasu a ta se na něj překvapeně podívá.

Když vytřeští oči, pevně se usměje. „Jen…poslechni ji a půjdeme na pár hodin ven. Jen my dva.“

Okamžitě kýve, ale trvá jí pár chvil, než řekne: „D…dobře. Jo, to zní dobře.“

„Skvělé.“ Pomalu se začne usmívat, protože Reese ihned roztála. Přísahám, že je opravdu snílek.

Pak ji políbí na čelo a pustí ji. „Vezmu si…z ložnice čepici. Budu hned zpátky.“

Musím se otočit, abych nevyzradila celé tajemství, ale jsem za ni tak šťastná. Nemůžu se dočkat, až ji pak uvidím po návratu z pikniku s Masonem. „Takže, jaké chcete jídlo?“ zeptám se a už otevírám lednici a vytahuju lahůdky. Sendviče jsou super lehké jídlo na žádost o ruku, jakou by ráda měla Reese.

Snaží se mi pomáhat s balením jídla, ale taky je nedočkavá a zvědavá, co by s Masonem mohli slavit, takže za mnou většinou jen chodí, když beru ovoce, zeleninu a její oblíbené čokoládové sušenky.

Když se Mason vrátí do kuchyně, dá si ruku do kapsy a opře se ramenem o rám. Všimnu si, že si zapomněl nasadit čepici, ale Reese ne. Jen se zamilovaně usmívá.

Kření se, když se na ni dívá. „Připravená?“

„Jo,“ odpovím za ni a mávám malou lahví vína za Reesinými zády, aby Mason mohl vidět poslední věc, kterou jsem strčila do tašky, než ji zavřu. „Asi byste měli jít. Bavte se. Nevracejte se brzy a nakrmte za mě kachny.“

Dám si popruh přes rameno, dám Reese ruku na záda a popoháním ji k Masonovi. Narovná se, obejme ji okolo pasu a přitáhne k sobě. Pak se na mě zakření a vezme si tašku. „Díky, E.“

Reese se najednou zvědavě podívá na nás oba. Polknu a doufám, že neviděla, co se děje. Pak se otočí ke mně. „Asi se nás chceš zbavit. Chceš tady udělat nějakou divokou párty?“

Odfrknu si. „Jo, má za mnou přijít tajný přítel a budeme pracovat na druhém dítěti.“ Ale když jsem to řekla, představila jsem si Masonova spolupracovníka Picka. Ale zavrhla jsem to, převrátila oči a poplácala si bříško. „Páni, proč jsi tak paranoidní?“

„Jo, Reese.“ Mason ji pohladí po ruce a proplete jejich prsty. „Kdo se stará, proč chce, abychom byli pryč? Jen se budeme bavit.“

Otočí se k němu a řekla bych, že zapomněla, kdo jsem. „Dobře,“ řekla. „Asi jsem připravená.“

Jsem ráda, že na sobě má něco roztomilého. Nikdy by mi neodpustila, kdybych ji nechala odejít z tohoto domu na žádost o ruku v něčem starém a nedbalém. Ale i vlasy vypadají roztomile, když je má svázané v culíku.

Jdu za nimi, když přecházejí po obývacím pokoji ruku v ruce. Ani jeden z nich se neohlédne. Ale místo aby mě ten pocit opustil, jsem spokojená. Páni. Asi v tom článku byla pravda a mělo by to tak být. Udělej někoho šťastným a ten pocit se ti vrátí. Jak úžasné zjištění.

Pořád si přeju, abych měla křišťálovou kouli, abych mohla odposlouchávat a vidět velkou žádost, když se posadím na gauč se zdravou svačinou, vytáhnu si Reesin počítač na klín a chci se podívat na dětské stránky.

Dívám se na stránky pro matky, které miluju. Když jsem se konečně poučila, že nemůžu jít ven a nakoupit cokoli, po čem mé srdce touží, začala jsem si psát věci, které musím dítěti pořídit za dostupnou cenu.

Reese mi nechala jednu svou starou tašku Dolce a Gabana, kterou můžu použít na tašku na pleny. Byla černá, zlatá s leopardím potiskem, ale přemýšlela jsem, že bych potřebovala i růžovou s pár kapsami na všechny nezbytnosti, které s sebou budu potřebovat nosit.

Když se probírám stránkami, myslím na Masonova spolupracovníka. Pořád mi vadí, že znal mou minulost. Jako by mě to pořád svědilo pod kůží, nesnáším, že to o mně ví. A nejsem si jistá, že jsem ráda, jaký má vliv na mé tělo. Zvykla jsem si na fakt, že se na mé prázdné místo nikdy nedostane žádný kluk. Chci smazat sex z celého svého života. Tak proč mě zajímá, jak Pick vypadá bez trička, nebo kolik tetování a piercingů má pod zbytkem oblečení?

Přeju si, abych mohla smazat všechny pocity a to, co o mně ví. Zadumaně šiju, přemýšlím a nic mě nenapadá. Ne, že by záleželo na tom, co jsem s ním udělala. Pochybuju, že ho někdy uvidím znova. Kdo se stará, co o mně věděl?

Pokud to neřekne Masonovi.

Ach, sakra. Nemůže to říct Masonovi. Mason by to řekl Reese. A pokud by to věděla Reese –

Musím ho přesvědčit, že to tak není. Jo. Příště, až ho uvidím – a najdu si způsob, jak ho potkat – udělám přesně to.

Když se otevřou hlavní dveře, vyskočím a jsem překvapená, kolik času uběhlo. Reese a Mason vejdou do obývacího pokoje, usmívají se a smějí.

Mám před sebou a na gauči hory materiálu, nůžky a jehlu. Jsem tak zabraná do vyšívání písmene R – posledního písmene – na bok tašky, pak zakřičím a bodnu se do prstu.

„EVO! Ach můj bože, ach bože. Podívej! Podívej!“ Reese se hrne ke mně s nataženou rukou a mává na mě diamantem na prstu. „Věříš tomu? Věříš tomu? Zasnoubili jsme se!“

Dívám se na prsten, který jsme už obě viděly před měsíci. Pak se na ni podívám a suše odpovím: „Jsem…šokovaná.“

Reese mi vytrhne ruku a zamračí se na mě. „Ach. Nejsi vtipná. Je to šťastná novinka. Úžasná novinka.“

Křením se a převrátím oči. „A jsem za tebe šťastná. Upřímně. Gratuluju.“

Když Mason zavře dveře, opře se o ně a sleduje nás na gauči, podívám se na něj a zvednu obočí. „Skvěle, pane Lowe.“

„Pane Lowe,“ Reese si povzdychne, když vyklouzne rukou z mé a jde ke gauči. „A já budu paní Lowová. Paní Reese Lowová. Teresa Alison Lowe. Ach můj bože, miluju to!“

Obejme ho a začne ho líbat na obličeji. Směje se, vezme jí tváře do dlaní, aby ji mohl sladce políbit na rty. „Co? Už pochybuješ o tom, že se to děje?“

„Ne.“ Povzdychne si a opře mu hlavu o rameno. „Ne tak docela. Ale pořád nemůžu uvěřit, že je tady. Že se to děje a je to opravdové.“

„Samozřejmě, že je to opravdové. Miluju tě, Reese.“ Zavře oči a políbí ji na spánek. „Udělal bych cokoli, abych ti to dokázal.“

Žárlím na ně. Dokážu to spolknout kvůli tomu, že jsem splnila roli Amora. Dělání dobrých skutků je úžasné. A jsem ještě spokojenější, protože jsem udělala šťastnou právě Reese. Ale proč bych taky nemohla být tak šťastná?

Protože jsem si to nezasloužila, připomínám si.

„Dej mi dvě minuty,“ řekne Reese Masonovi, když se od něj odtahuje a podle pohledu vím, co má v plánu.

Oči se mu rozzáří a dlouho ji drží za ruku, než ustoupí z jeho objetí. „Ano, madam,“ mumlá, než se kření jako kluk, který brzy zasune.

Když se Reese chichotá, odfrknu si. Myslím, že oba zapomněli, že existuju. Když se Reese otočí a vyběhne z obývacího pokoje, Mason si povzdychne a podívá se mi do očí. Když mě vidí, okamžitě se mu změní nálada. Odkašle si a snaží se zamrknout touhu, ale nešlo mu to.

„Takže,“ řekl a hraje si špičkou boty s látkou, která je na zemi. „Díky.“

Pokrčím rameny, jako kdyby to nebyl velký problém, a dál vyšívám R. „Alespoň to jsem mohla udělat.“

„Jo, ale…zachránila jsi nás. Reese a já jsme se topili, dokud – „

„Ach, nebuď dramatický.“ Nemůžu ho nechat být sentimentálním, protože pak bych byla emocionální a musela znova brečet a vinit za to nevinné těhotenské hormony. „Milujete se. Nic to nezmění. Jen jsem ti trochu rozjasnila myšlenky.“

„No, to jsem zrovna potřeboval a budu za to navždy vděčný.“ Jde ke mně a nakloní hlavu na stranu, aby se podíval, co vyšívám. „Tak se bude dítě jmenovat?“

Zalapám po dechu a zakryju slova rukou, i když je už četl…a viděl. „Neopovažuj se to někomu říct,“ varuju ho. „Zvláště ne Reese. Už tak se baví tím, že ho hádá.“

Oči mu zajiskří a kření se na mě. „Mám pusu na zámek. Ale jen proto, že ti něco dlužím.“ Pak se podívá ke dveřím, které vedou na chodbu a k jeho a Reesině ložnici. „Myslíš, že už to byly dvě minuty?“

„Myslím, že to bylo jen 30 sekund, ty nadrženče.“

Zamračí se, dá si ruce do kapes a zabručí, než zamumlá: „No, už se nemůžu dočkat.“ Pak je pryč a spěchá, aby se věnoval své snoubence.

Usměju se a zavrtím hlavou. Mám ráda jejich lásku. Užívám si, když je vidím zvládat překážky a ráda vím, že budou žít šťastně až na věky. Ale taky z toho mám depresi.

Věděla jsem, že mám svou holčičku. Až se narodí, asi budu mít dost práce s její výchovou, než abych myslela na to, co mají Reese a Mason, ale taky to trochu bolí a chci být taky tak milovaná. 

Kapitola 7

PICK

Už dva týdny uběhly od chvíle, co jsem se oženil, zjistil opravdové jméno Zvonilky a měl jsem pocit, jako kdyby se celý vesmír otočil vzhůru nohama.

Doma se nic nezměnilo kromě toho, že paní Rojas, matka 4 dětí a naše sousedka souhlasila, že pohlídá Juliana tři dny v týdnu. S trochou víc svobody, jak tomu Tristy říkala, se její nálada mnohem zlepšila. Byl to větší nápor na náš rozpočet, ale stojí to za to, když bude Trist šťastnější a bez drog.

Ani v práci se nic nezměnilo. Do garáže pořád jezdí auta a do klubu chodí zákazníci pít.

To já jsem trpěl.

Vnitřně jsem byl vyšinutý. Byl jsem neklidný se vší tou energií, kterou nemám jak vypustit. Pořád musím myslet na Zvonilku. Věděl jsem, že je to blbost. Opravdová Zvonilka – Eva Mercerová – nebyla osobou, kterou jsem si myslel, že je. Nikdy se nedáme dohromady a asi si spolu nikdy nepromluvíme, i když se uvidíme. Určitě přechází pouliční živly, jako jsem já a pokračuje dál bez toho, aby si uvědomila, že se do někoho z nich zamilovala. Měl bych na ni zapomenout.

Ale nemohl jsem si pomoci. Pokaždé, když jsem pracoval s Masonem, jsem se sebou bojoval, abych nezjišťoval víc věcí. Kde žije, jak to má s láskou k tomu debilnímu příteli a jaké má největší naděje a sny. Chci vědět všechno. Nezáleží na tom, kolikrát jsem mluvil s Lowem, pokaždé jsem se zarazil, abych se neptal na sestřenici jeho přítelkyně.

Ani mi neřekla, kdy má termín. Zajímalo mě, jak blízko k němu má, nebo jestli už porodila. Byla to holka, nebo kluk? Sakra, tolik jsem toho nevěděl. A nejhorší ze všeho bylo, že byl čtvrtek. Věděl jsem, že budu znova pracovat s Masonem, který věděl tolik informací, které jsem chtěl znát.

Když jsem přišel do práce, byl za barem. Přišel jsem brzy, protože jsem doufal, že budu mít čas s ním mluvit. Musela existovat nějaká nenápadná cesta, jak by se o ní zmínil bez toho, abych odhalil, jak zoufale to chci vědět.

Myslel jsem si, že na mě Noel bude křičet něco o apokalypse, protože poprvé v životě nejdu pozdě. Ale nikdo nic neřekl a nebylo co dělat, jen čekat, až začne směna. Uvědomil jsem si, že nevidím fotbalovou hvězdu. Ale Ten byl u stolů, a pokud tady byl, pak Noel bude taky, protože vždycky jezdil se spolubydlícím.

„Kde je Gamble?“ zeptal jsem se.

„Má zlomené srdce.“ Ten náladově dával stoly na místo, aby servírky snadno obcházely stoly.

Ach, sakra. To bylo potřetí v týdnu, co Gamble nepřišel. „On a přítelkyně profesorka to nezvládli, co?“

„Je úplně na dně,“ řekl Hamilton a smutně zavrtěl hlavou. „Nikdy jsem nikoho neviděl tak rozrušeného po ztrátě přítelkyně. Opravdu ji miluje.“

„Sakra.“ Zavrtím hlavou.

Jaká škoda. Před dvěma týdny jsem žárlil na Gambla a jeho ženu, když přišla do baru, aby jej viděla. Měli mezi sebou intenzivní spojení. Bylo škoda, že je to pouto neudrželo pospolu. A nedávalo mi to naději v mé vlastní situaci. Ale taky mě to nezadrželo před mým plánem. Mise: zjisti přesné informace od Lowa, se rozběhla.

Dívám se na něj, když skládá peníze do pokladny a snažím se odhadnout jeho náladu. Díky bohu z něj nevyzařují vibrace zlomeného srdce. Zdál se být dost melancholický po konfrontaci s tou pumou. Doufám, že ho jeho holka nevyhodila, protože pak by mi určitě nic neřekl o její sestřenici.

Ale dnes vypadá dost čile. Píská si nějakou písničku, kterou neznám. Tak otevřu pusu, abych se zeptal, jakou má náladu, když se za mnou Ten nadavuje.

„Vole, co to máš na tričku?“

Vedle něj se objeví o chvíli později Hamilton a zašklebí se, když se mi dívá na záda. „Vypadá to, jako kdyby ti někdo poblil záda.“

„Sakra.“ Chytím se za rameno a otočím hlavu, abych se na to podíval. A jo, Julian mě pozvracel, než jsem ho vzal k paní Rojasové. „Muselo mě pozvracet moje dítě.“

Ten otevře pusu. „Co? Řekl jsi dítě? Od kdy máš dítě?“

Zamračím se a pořád se snažím podívat přes rameno, bych viděl, jak zlé to je. „Asi tři měsíce.“

„Kurva, to mě poser.“ Ten na mě čumí s otevřenou pusou. „Proč jsi nám nikdy neřekl, že jsi táta?“

Otočím se a pokrčím rameny. „Nevím. Nezdálo se mi, že by vás zajímaly historky o výměně plenek a uspávání.“

„No, ne, ale…“ zavrtí hlavou. „Sakra, chlape. Zapomněl jsi to dovézt do zdárného konce?“

Povzdychnu si a vím, že by dlouho trvalo vysvětlit mou situaci – a vím, že Ten by si mě podal za to, že vychovávám dítě někoho jiného – když Jessie, naše dočasná šéfová, jež zastupuje svého otce po infarktu, vyjde z kanceláře.

„Dobře. Všichni jste tady.“ Tleskne vesele. „Počkat.“ Zarazí se. „Kde je Gamble?“

„Je mu zle,“ zasyčí na ni Ten. „Nech ho, kurva, být.“

„Sakra.“ Kouše si spodní ret. „Chci, abyste udělali aukci, už chvíli jsme ji tady neměli, ale pokud budete pracovat jen 4 – „

„Zvládneme to,“ rychle řeknu. Aukce přinese další peníze a vždycky jsem rád za další zvláště poté, co máme ještě chůvu.

„No, pak…to zvládněte.“ Jessie na mě mávne rukou a tak vím, že to mám na starosti. Pak se otočí a jde k východu, abychom to zvládli sami.

„Co je aukce?“ zeptá se první Mason.

„Ach, zlato jsi v tom.“ Ten si tře ruce o sebe. „Zákaznice budou zběsile přihazovat – jen o večerech pro ženy, víš – a nějaká šťastná žena ráda zaplatí, aby měla barmana podle své volby, který se o ni postará po zbytek noci.“

„Nejlepší na tom je, že ten, kterého si vybere, dostane taky 50%“ řeknu mu.

Mason svraští obočí a podívá se na Quinna, který vytřeštil oči.

„Budeme v dražbě…my?“ Quinn vypadá pobouřeně.

„Hej, je to zábava.“ Ten ho strčí do ramene. „Jen musíš flirtovat do zavíračky a ujistit se, že jí nedojde pití. Všechny kočky si zašmátrají.“

„A ty dostaneš 50% kořisti,“ zopakuju.

Ale ani Quinn nebo Mason z toho nejsou nadšení.

„Vole.“ Ten mi ukáže na záda a zavrtí hlavou. „Asi by sis chtěl vyčistit tričko. Žádná žena si tě nevybere s tímto hnusem na zádech.“ Pak zavrtí hlavou a mumlá si něco o tom, že jsem táta, než dokončí úpravu stolů.

Ale sakra, měl pravdu. Vytáhnu telefon z kapsy a doufám, že Tristy bude ochotná donést mi dolů tričko. Určitě nemám dost času jít domů, převléknout se a spěchat zpátky, než otevřeme. Určitě musela využít příležitosti svobody. Nevzala mi to, když jsem volal domů a nikdy jsem neměl její číslo na mobil, protože jsem si ho pro ni nemohl dovolit.

„Sakra.“ Když si dám telefon do kapsy, chytnu se za límec a přetáhnu si tričko přes hlavu, abych se podíval, jak zlé to je.

„Opláchnu si to,“ řeknu komukoli, kdo poslouchá. Ale když vzhlédnu, díval se na mě Mason.

„Páni,“ řekl, když viděl můj odhalený hrudník. „Máš na srdci vytetované Zvonilka a Skylar.“

Dám si na to ruku, abych ta slova ochránil. Asi bych raději od něj slyšel o svém piercingu v bradavce, než zmínku o tetování.

„Jo,“ řekl jsem, svraštil obočí a byl připravený nakopávat zadky, kdyby znevážil zmínku o mé rodině, po které jsem vždy toužil, ale začínal si pak uvědomovat, že ji nikdy nebudu mít. „Co s tím?“

„Nic.“ Zavrtí hlavou, ale dál se na to místo dívá. Vzhlédnu a konečně dodá: „Já jen…je to podivná ironie. Myslím…“ trochu se ošije. „Neříkal jsi Evě předtím Zvonilko, když tady byla s Reese?“

Kurva.

V puse mi vyschne a podívám se na Masona. Ale jak si to mohl, sakra, pamatovat? Neměl se soustředit na pumu, která měla mít jeho dítě?

„E…Eva?“ zaskřehotám a zamračím se, jako kdybych neměl ponětí, o kom mluvím. „To byla ta těhotná blondýnka, že? Tvoje…sestřenice tvé přítelkyně, nebo tak.“

Sakra, teď vypadám jako blbec. Ví, že kecám. A jo, zúžil oči, protože ho asi zajímalo, co se mnou je.

Pokrčím rameny. „Měla na tričku Zvonilku. Jak jinak bych jí měl říkat?“

„Nijak, jen tak. Nevím.“ Mason mávne rukou. „Ignoruj mě. Jen jsem překvapený, že vidím jméno Skylar, to je vše.“

Svraštím obočí a jsem zmatený. „Počkat. Proč? Kdo je Skylar?“

Mason vydechne, než řekne. „Nikdo. Ještě ne. Tak pojmenuje Eva svou dceru, až se narodí.“

„Co?“ opřu se o stůl a hledím na něj s otevřenou pusou. Ale ne. Ne, ne, ne. To se nemůže stát. Vize se mi hned vrátila. Myslel jsem si, že omdlím, ale příliš brzy jsem mrkl a zaměřil se na Masona.

„Hej, jsi v pořádku?“

„Já…“ párkrát si poplácám hrudník. „Jo,“ zaskřehotám nakonec. „Jsem v pohodě. Super. Takže…bude mít holku, jo? Eva?“

Pomalu kývne a pobaveně mě sleduje. „Jo. Vlastně odmítá každému říct, jaké jméno vybrala, ale viděl jsem ji to vyšívat, tak mě nutila přísahat, abych to neprozradil.“

„Přinutila tě přísahat?“ zamračil jsem se a pořád si tiskl ruku na hrudník, abych udržel všechny rozbité kousky uvnitř, než se rozpadnou, protože sakra…Zvonilka bude mít opravdu holku pojmenovanou Skylar. A nemám s tím nic společného. „Pokud jsi musel přísahat, tak proč jsi to řekl, kurva, mně?“

Mason na mě překvapeně hledí a řekne. „Ehm…asi protože jsem nevěděl, jak to bude důležité, když to budeš vědět. Pochybuju, že se s ní znova potkáš.“

Bože, musí mi to tak tvrdě hodit do obličeje?

Odkašlu si a podívám se na tričko ve své ruce. „Jo,“ řeknu chraplavě. „Dobrá poznámka.“ Mávnu na svoje pozvracené oblečení a jdu pryč, protože potřebuju utéct. „Uvidím, jestli to půjde dolů.“

Nepamatuju si cestu na záchody. Ani si nepamatuju, že jsem pustil vodu. Věděl jsem, že se najednou dívám na tričko, které drhnu pod studenou vodou a vidím svůj vlastní odraz v zrcadle.

„Kurva,“ mumlám si a hodím pozvracené tričko na svůj odraz. „Kurva.“

Couvám, než zády narazím na zeď, chytnu se za bušící spánky a sjedu dolů, než sedím na podlaze, držím si hlavu v dlaních a opírám se lokty o kolena, když se snažím dýchat.

Jak se mi to mohlo stát? Julian, Zvonilka a teď Skylar bude opravdový člověk a nikdo z nich nepatří ke mně, sakra. Moje rodina. Moje šťastně až na věky. Ježíši…

Madam LeFrey nelhala, když řekla, že mi vrátila naději. Deset let jsem toužil po těchto věcech, po věcech, o kterých jsem si nebyl jistý, že je chci. Ženu? Děti? To nebyl můj styl, ale pořád jsem po nich toužil každým dechem a toužil jsem se cítit tak jako v těch náhledech. Toužil jsem po lásce, pýše z úspěchu, láskyplnosti, být milovaný druhými a být někde a s někým, kam patřím. A teď…teď nebylo nic. Žádná láska, štěstí, ani spokojenost.

Ruce se mi začaly třást a pevně jsem zavřel oči. Deset let jsem doufal, že ty blbé náhledy mohou být skutečností. Nešňupal jsem, což nebyl malý skutek vzhledem k tomu, odkud pocházím. Vložil jsem dost síly do toho, abych byl dobrý vzhledem k tomu, kde jsem žil, kde se všichni podváděli a kradli. Tak snadno jsem mohl následovat jinou cestu. Ale chtěl jsem být dobrý člověk, který si nakonec zaslouží Zvonilku.

Kromě toho, že nikdy nebudu dost dobrý pro tu bohatou a rozmazlenou holku, kterou jsem viděl na Facebooku. Ne, že by na tom záleželo. Už měla někoho jiného. Toho zkurveného debila, který ji oplodnil; který s ní zplodil Skylar.

Mou Skylar.

Sevřel se mi krk, vzhlédl jsem a praštil hlavou o zeď. Poté, co jsem se soustředil na dýchání, mi bylo zle, ale vstal jsem na nohy, vytáhl mokré tričko z umyvadla a namočil si vlasy, když jsem si ho oblékal.

Musím začít pracovat a vyhrát aukci. Moje zkurvené šťastně až na věky se nestane, tak si budu muset asi dál dřít prdel, abych napravil to nynější.

Kapitola 8

EVA

„Dobře, vím, že bych měla pracovat na závěrečné eseji do Světových děl, ale ehm, vůbec mi to nemyslí.“ Stěžuje si Reese, když sedí na gauči vedle mě. „Pojďme se místo toho raději dívat na film.“

Nakloní se ke mně, když pracuju na novém projektu držáku plínek, který si chci pověsit na postýlku, když si bere ovladač. „Takže, na co máš náladu? Na Jaka Gyllenhaala, Channinga Tatuma, nebo Zaca Efrona? Já jsem pro Zaca, protože vypadá jako Mason.“

Nakrčím nos a přestanu stříhat látku. „Mason vůbec nevypadá jako Zac.“

„Promiň? Oba jsou sexy. To stačí.“ Posadí se, přehodí nohy přes opěrku a použije zbytek místa na mém klíně jako polštář. Nesnáším, že je tak pružná. Někdy bych se taky ráda tak hýbala…kdybych neměla okolo pasu těch 30 liber.

„Vůbec se sobě nepodobají.“ Pokračuju ve stříhání, aby byly kousky nepravidelné a vypadalo to jako třásně.

„Dobře. Na kterého herce je podle tebe Mason podobný?“

Ehm. Nestarám se o to, na koho se Mason podobá. Když je zasnoubená, je ještě víc protivně zamilovaná, než obvykle. Bylo to praštěné.

„Nevím,“ řeknu. „Možná Toma Wellinga zamlada, Tylera Hoechlina, nebo ach…Dannyho z Baby Daddy[1].“

„Bože, ano. Danny je sexy. Mason by rozhodně mohl být Danny.“

„Zajímalo by mě, jak se doopravdy jmenuje,“ řeknu nahlas. „Myslím Dannyho.“ Chudák kluk je asi unavený z toho, že mu lidé říkají Danny, když je někým jiným.

„Kdo se stará,“ řekne Reese. „Je sexy a to mi stačí. Stejně by měl mít v seriálu víc scén bez trička.“

Dokončím vystřihování, vložím nůžky do tašky i s látkou a odfrknu si. „Je bez trička skoro v každé epizodě.“

„Já vím.“ Reese si přivlastní ovladač k televizi a začne přepínat kanály. „Ale ani tak jich není dost.“

Zasměju se a na chvíli odložím práci, když si užívám skvělou chvíli s nejlepší kamarádkou. Zvednu jí tmavé vlasy, začnu jí je splétat a uvědomím si, že brzy takové chvíle nezažijeme. Vezme si Masona a já budu mít Skylar. Míříme jinými směry. Lepšími, ale jinými. Strašně mi bude chybět.

„Hej, co toto?“ našla film na Amazon Prime a mávla ovladačem na televizi, aby si získala mou pozornost.

Vzhlédnu a zamračím se. „Určitě v tom nehraje Jake, Channing, nebo Zac.“

„Ale je tam krásný Chris Hemsworth[2]. Takže…je to to samé. Budeme se na to dívat.“

„Dobře, hrášku,“ souhlasím a použiju přezdívku, kterou jí říká Mason. „Cokoli moje krásná a roztomilá nevěsta chce.“

Ale když zmáčkne přehrávání, zazvoní jí telefon.

Reese ze mě hbitě sleze jako netěhotná holka a běží si do kuchyně pro telefon. „Je to Mason,“ volá a řekne chraplavě a přitažlivě: „Ahoj, nejkrásnější muži na světě. Jak se máš?“

Chvíli poslouchá, odmlčí se a významně se na mě podívá. „Ach, jo, že?“ Nepříjemně se zašklebí. „No, jistě. S Evou určitě rády dovezeme Pickovi nové tričko.“

Při zmínce toho jména se narovnám a věnuju jí extra pozornost, když se mi krev řítí zbytkem těla.

Reese se mi podívá do očí a zvedne obočí, když dál mluví do telefonu. „Dobře. Jistě. Taky tě miluju. Ahoj.“ Když to zavěsí, příliš samolibě se usmívá. „No, no, no.“

„Co?“ řeknu, protože se chci dozvědět trochu víc informací o Masonovu spolupracovníkovi. „Proč přivezeme Pickovi nové tričko?“

„Věděla jsem to!“ ukáže na mě prstem a mračí se. „Věděla jsem to. Jsi do něj udělaná, že? Že? Ano, jsi!“

Zrudnu a zatnu zuby. „Dej mi chvíli,“ mumlám. „Mám za sebou sedm a půl měsíce těhotenství. Poslední věcí, kterou chci, je zaplést se s nějakým klukem.“

Kromě možná toho kluka. Ehm, proč na něj nemůžu přestat myslet? Jednou jsme se před týdny setkali a to bylo vše.

„Nevím,“ mumlá Reese a poklepává si prstem o bradu. „Becca řekla, že nikdy nebyla nadrženější, než když byla těhotná.“

Zamračím se. „Jo, kromě toho je s tvou sestrou určitě něco v nepořádku.“ To byl asi můj problém. Kvůli zatraceným těhotenským hormonům jsem byla nadržená. Ale proč byl Pick jediný, který je probudil k životu?

„Hej, je dost sexy,“ řekla Reese, jako kdyby odpovídala na mou nevyslovenou otázku. „Teda ne tak sexy, jako Mason. Ale určitě je na něm něco úžasného. Díky tetováním a piercingům vypadá divoce a nekontrolovatelně.“

„Cokoli,“ odseknu a zamračím se na ni. Není na něm nic divokého. A mimochodem: „Je víc sexy, než Mason.“

Sakra, právě jsem souhlasila, že mě přitahuje a nepřemýšlela jsem o tom. Nechtěla jsem mít ve své blízkosti muže. I uvažování o mužích a vztazích, když jsem trochu přemýšlela, že budu samoživitelka, zdálo se to směšné. Co to se mnou bylo?

Reese si nevšimla mého vyděšeného výrazu; příliš se zaobírala svým nesouhlasem. „To není možné. Nikdo – a tím myslím nikdo – není víc sexy, než Mason.“

Soucitně jí poplácám ruku. „Jo, jen si to říkej, drahoušku. Co bude s tím Pickovým tričkem?“

Byla jsem strašně zvědavá. Roztrhala mu ho nějaká zákaznice? Ne, že bych ji za to vinila. Byla jsem zvědavá, jak vypadá bez trička. Určitě vypadal jako Jake Gyllenhaal…s více tetováními. Mňam.

„No asi tvůj milovník přišel do práce bez vědomí, že má na zádech dětské zvratky.“ Když se překvapeně opřu do pohovky, zvedne obočí. „Věděla jsi, že má dítě?“

„Ne.“ Zavrtím hlavou a jsem zklamaná, což nedává vůbec smysl, protože já mám své vlastní dítě. „Mluv dál.“

Převrátí oči, ale vyhoví mi. „Mimochodem nemá čas si zajít domů a vzít si nové, takže Mason chtěl vědět, jestli bych – ale jsi v tom se mnou taky, protože tě miluju a vím, že ho chceš vidět – vzala jedno jeho tričko a dovezla ho jeho kamarádovi.“

„Samozřejmě, že ho vezmeme.“ Vstávám z gauče a mám pocit, jako by mě vytahovali na břeh jako velrybu, když se nemůžu pohnout a natahuju ruce pro pomoc.

Reese se slituje a vytáhne mě nahoru.

Uhladím si tričko přes bříško a zadýchaně řeknu: „Díky. Dneska jsem prala a žehlila. Myslím, že nahoře na pračce je krásně připravené tričko.“

Když spěchám na chodbu, abych ho přinesla, Reese jde za mnou. „Opravdu ho máš ráda, že?“

Odfrknu si a vezmu tričko, které se brzy bude tisknout na Pickovu nahou kůži. Ach, povzdychnu si. Ale dál předstírám, že to na mě nemá vliv, protože upřímně pořád vyšiluju, že mě tak ovlivňuje.

„Ani ho neznám.“ Chtěla jsem o něm vědět všechno.

Usměje se a zvedne obočí, když jdeme k hlavním dveřím. „Ach, nemysli si, že jsem zapomněla, jak s tebou tu noc flirtoval. Hodně. Jako: Nejez ty oříšky, Zvonilko. Donesu ti nový balíček.“ Když si dramaticky přehodí vlasy a snaží se ho napodobovat, když to řekl. Já si odfrknu a převrátím oči.

„Jsi tak ubohá.“

„Cokoli. Mohla jsem být dočasně zaujatá tou čarodějnicí a mrchou v jedné osobě, která přiletěla z Floridy na létajícím koštěti,“ řekne Reese: „a pak jsem se zasnoubila s Masonem a – ach můj bože, pořád nemůžu uvěřit, že jsme se opravdu zasnoubili. Opravdu se to stalo, E. S Masonem jsme se zasnoubili.“

Trochu zaječí a natáhne levou ruku, aby ukázala prsten, který si určitě nikdy nesundala ani ve sprše.

„Není to nejkrásnější diamant, který jsi viděla?“

Usměju se, protože se snadno zaměřila na něco jiného, než na Picka a mně, tak kývnu. „Ano, zlato. Je dobrý.“ Otevřu jí dveře, abychom šly ke starodávnému autu, které si s Masonem koupili tento týden.

Byla bych překvapená, kdyby ta rachotina přežila alespoň měsíc.

„Dobrý?“ podívá se na mě, jako bych byla na cracku. „Je úžasný. Jestli existuje symbol, který dokazuje, jak moc mě miluje a chce být se mnou po zbytek života, tak je to toto. Je to určitě taaaakový symbol.“

Dál překypuje nadšením, než jsme u klubu, když jí zazvoní telefon. Žaludek se mi sevře obavami, že by to mohl být Mason, protože má Pick už tričko od někoho jiného. Chtěla jsem být tou, která se o něj postará.

Hmm, to musí být těhotenské hormony, které ve mně probouzení mateřské instinkty, protože jsem se určitě nikdy nechtěla starat o nějakého kluka a to z žádného důvodu. Divné.

Řekla bych, že jí musela volat Masonova máma, když slyším kousky rozhovoru. „Dobře. Změna plánu,“ řekla mi, když zavěsila a hodila telefon na palubní desku. „Sarah má chřipku, takže Dawn potřebuje, abych zašla do lékárny.“

Masonova máma Dawn obvykle kvůli dceři vyšiluje, i když je to jen malý problém, protože má DMO. Vícekrát za týden se musí Reese nebo Mason hnát k ní, aby jí pomohli. Vím, že do toho nemám co mluvit, když z nich v současné době tahám peníze…no, ale mám opravdu pocit, že Dawn na svého syna klade příliš mnoho povinností. Nedivím se, že cítil takový tlak, až začal prodávat své tělo jejich ďábelské domácí, nebo jak jí Reese s oblibou říká: čarodějnické mrše z Floridy.

„Ale co Pic – „ začnu, než zvedne ruku.

„Jsme jen asi blok od klubu. Vyložím tě u hlavních dveří, pojedu do lékárny, dovezu to Dawn a pak tě vyzvednu cestou domů.“

Bude si muset dost zajet, aby mě vyzvedla cestou domů, ale věděla jsem, že vždycky cítila naléhavou potřebu pomoci, když od ní Masonova máma něco potřebovala. Tak jsem byla zticha.

„Dobře.“ Dám si Pickovo tričko do kabelky a čekám, než zastaví u obrubníku.

„A pamatuj si.“ Reese na mě mrkne a kření se. „Je úplně v pořádku, pokud z toho potetovaného prince budeš chtít strhat všechno oblečení a…olizovat ho. Jsi těhotná. Tvé hormony jsou mimo kontrolu. Není to tvoje chyba.“

Převrátím oči a mé těhotenské hormony jsou v pohotovosti, když si představím, co Reese právě řekla. „Díky moc za tvé svolení.“ Otevřu dveře a dodám: „Ale když jsem naposledy poslechla své hormony, dostalo mě to do této situace. Takže si myslím, že si to nechám ujít.“

„Ale Mason ho má opravdu rád. Říká, že je Pick jeho nejoblíbenější spolupracovník…a nejen protože skvěle pracuje, ale skvěle se chová k ženám. Asi ví, jak přimět každou ženu, aby se cítila výjimečná.“

Dívám se na ni a snažím se ignorovat zklamání. Chová se tak ke všem ženám, co? Věděla jsem, že je to dobrá věc. Byla to dobrá věc. Ale taky to znamenalo, že si mě nevybral. Vůbec jsem nebyla výjimečná, jen další bezejmenná žena, kterou musel hýčkat.

Zavrtím hlavou a říkám si, že je to jedno. Držím se dál od všech mužů. Soustředím se jen na své dítě.

Ale uvnitř to bolí. Asi bych neměla znamenat nic pro kluka, na kterého nedokážu zapomenout už druhý týden.

Zavrtím hlavou, setřesu ze sebe zklamání a pošlu Reese pusu. „Ahoj, zlato. Dej za mě Sarah pusu, jo?“

„Dobře.“

Když Reese vyrazí, otočím se a dívám se na neonová světla klubu Forbidden. Do otvíračky zbývá 10 minut, tak spěchám a zaklepu na sklo v hlavních dveřích, než se na druhé straně objeví kluk, kterého neznám a nakoukne na mě.

Vytáhnu z kabelky Masonovo tričko a mávám jím, jako bych nabízela mír, než odemkne a otevře dveře.

„Čau,“ řeknu a nejistě se na něj usměju. „Jsi Gamble, správně?“

„Quinn,“ opraví mě.

Takže znám jeho jméno. „Quinn,“ zopakuju. „Správně. Čau, nevím, jestli si mě pamatuješ. Jsem Masonova sestřenice Eva.“ Brzy budu, to je to. „Nesu tričko.“

„Pro Picka?“ zeptá se, když otevře dveře ještě víc.

„Jo.“ Když vejdu dovnitř, zadržím dech a čekám, že ho uvidím znova. „Pickovi.“

Ale Picka nikde nevidím. Za Quinnem je jen Mason a Ten. Dívám se na Masona, který dělá něco za barem a je ke mně otočený zády.

„Jedno černé tričko,“ řeknu, až nadskočí a otočí se. „Vyprané a vyžehlené.“

Když ho zvednu, zamračí se na tričko, než se podívá na mě. „Kde je Reese?“

„Změna plánů.“ Posadím se za bar a spatřím misku s oříšky. Poklepu prsty a snažím se odolat nutkání, než to nezvládnu a natáhnu se pro ni. „Volala tvoje máma.“ Říkám, když žvýkám. „Ree Ree musela jet Sarah pro léky. Vyložila mě tady a staví se cestou zpátky.“

Tváří se ustaraně. „Co je se Sarah?“

Pokrčím rameny. „Chřipka. Nebo něco takového. Nejsem si jistá.“

Vůbec mě nevnímá, zvedne telefon a začne volat. Když volá Reese, Ten se objeví vedle mě.

Zvedne na mě bradu a zakývá obočím. „Takže, budeš to dítě kojit, až vyskočí?“

Když se mi dívá na mlékem nalitá prsa, povzdychnu si. Už jsem potkala takové nevyspělé kretény. Posunu se blíž k němu a koketně se na něj usměju. „Proč? Budu.“ Dotknu se jeho ruky a zamrkám řasami. „Hej, myslíš, že bys mě někdy mohl sledovat, až to budu dělat a řekneš mi, jestli to dělám správně, protože…“ zvednu prst a kousnu se do něj. „Jsem v tom tak nová a nevím, jak někoho přimět, aby mi sál prsa.“

Tupě kývne a otevře pusu. „Sakra jo, určitě bych se mohl dívat. To myslíš vážně, zlato?“

„Bože, ne, nemyslím to vážně, blbče.“ Strčím ho do ruky, až spadne ze židle. „Začni žít a přestaň obtěžovat těhotné ženy. Sakra!“

Když zakopne o vlastní nohy, dopadne na zadek. Zakleje, vyškrábe se nahoru a opráší si zadek, když řekne. „Ježíši, jen jsem se ptal. Měla jsi jen říct ne.“

„Ne,“ řeknu, když se na něj vážně mračím.

Zvedne ruce a vycouvá. „Fajn. Cokoli. Tvoje ztráta, slečno s nalitými prsy.“

Když se otočí, objeví se Pick, projede si prsty vlasy a zdá se, že ho něco rozrušilo. Najednou jsem plná energie. Vstanu ze židle, až je mi nevolno.

„Čau.“ Přivítám ho zadýchaně.

Zastaví se a trhne hlavou ke mně. Když se na mě bez odpovědi dívá, začnu být nervózní.

„Já…ty…tady. Tričko.“

Ach můj bože. Co jsem to, sakra, řekla?

Zmateně svraští obočí, když es dívá na tričko, které jsem po něm hodila. Když znova vzhlédne, vydechnu. „Mason volal,“ řeknu nakonec, i když mi hoří tváře a cítím se zostuzená.

Nemůžu uvěřit, že se tak chovám. Jsem Eva Mercerová, super královna, která je klidná, neovlivnitelná a těžko dosažitelná. Měla bych se zatraceně klidně chovat. Právě jsem se na Picka vrhla a prosila ho: vezmi si mě, jsem tvoje. Nemyslím si, že jsem se někdy cítila víc ubohá.

„Řekl, že potřebuješ tričko a zeptal se, jestli bychom ti ho mohly donést,“ dodám klidně. „Takže…voilá! Tady je. Sama jsem ho oprala právě dneska.“

Nevzal si ho. Zamračil se a zeptal: „Mason ti volal? Počkat, pereš mu oblečení?“

Nečekala jsem takovou otázku a byla jsem trochu rozhozená jeho obviňujícím hlasem.

Mrkla jsem, zadrhla se a chvíli mi trvalo odpovědět. „No…jo, peru jim. Když s nimi žiju a ždímám je, alespoň jim můžu prát. A ne, že by přesně volal mně. Volal Reese a žádal ji. Ale ona…teď nemá čas a já jen sedím na gauči a čekám, až se mi narodí dítě. Takže jsem se do toho zapojila.“

Začal se usmívat, jako kdyby to rád slyšel, že jsem mu ho chtěla přinést. Ale pak se zamračil. Zavrtěl hlavou. „Počkat. Žiješ s Masonem?“

„Co?“ vytřeštím oči, když vyhrknu: „Ne. Ne tak docela. Žiju s Reese…která…žije s Masonem.“ Zvedne obočí a kousnu se do rtu. „Dobře, technicky žijeme pod stejnou střechou. A jíme ve stejné kuchyni, dělíme se o malinkou koupelnu, ale…nežiju s Masonem. Vůbec ne.“ Nervózně se zasměju a on se zakření.

Bože, miluju jeho úsměv. Miluju, jak se mu oči rozzáří a jak roztáhnou rty, až se piercingy posunou. Cítím se tak spokojená, kdykoli vypadá takto šťastně.

„No, díky za vyjasnění. A díky za tričko.“

Natáhne se a zatahá za tričko. Ale nejsem připravená, aby tato chvíle skončila. Když se mi ho snaží vzít z ruky, nechci mu ho dát. Oba ho držíme, ani jeden nepustí.

„Nemáš zač,“ řeknu, když si všimnu jeho promáčeného trička, které se mu lepí k hrudníku. A páni, kdo by si myslel, že může mít takový vypracovaný hrudník, když je tak hubený? A viděla jsem přes tričko piercing v bradavce? Drahý bože, měl propíchnutou bradavku. Zabijte mě.

„Upřímně,“ řeknu mu. „To mokré tričko ti opravdu sluší. Určitě chceš toto nudné a staré?“

Překvapeně zvedne obočí, než přivře oči a usměje se. Přitáhne si mě za tričko blíž a ztiší hlas. „Proč, Evo Zvonilko Mercerová,“ mumlá chraplavě. „Flirtuješ se mnou?“

„Co? Ne!“ Polknu a uvědomím si – bože – ano. Jak ostudné. Pustím tričko a ustoupím dozadu. „Sakra. Omlouvám se.“

„Proč?“ tváří se zklamaně. „Neřekl jsem, že mi to vadí.“

„Jo, ale ty…já…“ zamračím se a nepamatuju si, proč je flirtování s ním tak špatný nápad.

Ale asi to pochopil, protože se na mě chápavě podíval. „Už máš přítele.“

„Co?“ zavrtím hlavou. „Ne. Proč by sis to myslel?“ když se mi podívá na břicho, odkašlu si. „Jo, správně. Toto. Jo, no. Ne, nemám…vůbec ne. Ten kluk…je debil.“ Mávnu rukou, abych naznačila, že s Alecem dlouho nejsem, než mě napadne, jak divně to musí vypadat, když žvaním jako idiot a mávám rukama. Spustím ruce dolů a cítím se jako Reese, když blbne.

„Pět minut do otvíračky.“ Zavolá Ten.

Mason za mnou zamumlá: „Sakra.“

S Pickem si vyměníme pohledy, než se otočíme a vidím Masona klít, když se snaží dát odlévač na láhev od rumu.

„Jsi v pohodě, Lowe?“ zeptá se Pick.

Něco si pro sebe zamumlá a kývne, když trochu rozleje. Vůbec není v pohodě.

„Hmm,“ řekne Pick, než mě poplácá po ruce. „Jdu se převléknout. Budu hned zpátky.“

Kývnu, ale dál se dívám na Masona.

„Co s tebou je?“ zeptám se, když je Pick pryč.

„Nic,“ odsekne. „Sakra. Polil jsem si džíny.“ Když roztáhne ruce a dívá se na mokrou skvrnu na stehnu, jako kdyby to byl konec světa, zvednu obočí. Určitě se nechová jako normálně.

„Dobře, něco s tebou je. Co máš za problém?“

Hnusně se na mě podívá, když se Quinn objeví u baru. „Chlape, jsi tak nervózní z dnešní aukce jako já?“

Zvědavě se otočím na vysokého kluka, který mi připomíná medvídka. Velkého, objemného, ale příliš roztomilého, aby mohl ublížit. Hmm, možná byl spíš jako Danny z Baby Daddyho. „Jaká aukce?“

„To nic není.“ Odsekne Mason.

„Vole, rozhodně to něco je.“ Ten se objeví na židli vedle mě, jako kdybych ho před pěti minutami nestrčila dolů. „Dnešní aukce je terno…pokud si tě vítězka vybere. A já budu, kurva, určitě dneska vybraný. Není tady Gamble, aby to kurvil.“

„Počkat. Jsem zmatená.“ Otočím se na Quinna, protože mám pocit, že by mi Mason ukousl hlavu, kdybych se ho zeptala, a určitě se nechci ptát pana nalitá prsa. „Co se děje, když je tady aukce?“

„Jsme na prodej,“ vysvětluje Quinn tiše a jeho pohled mi říká, že se na to netěší. „Alespoň jeden z nás. Kdokoli vyhraje, vybere si jednoho z nás.“

Najednou mi žaludek ztěžkne a vůbec to nemá nic společného s dítětem velikosti ananasu, které ve mně žije. Podívám se na Masona, ale odmítá se na mě podívat. Tak se otočím znova na Quinna. „Když si tě vítězka vybere, co tím je přesně míněno?“

Pokrčí rameny. „Nejsem si jistý. Bude jí celou noc nosit pití, věnovat pozornost a celou noc se okolo ní točit. Ten řekl něco o flirtování, ale…“ Nejistě se na mě podívá.

Otočím se na Tena, dám si ruce v bok a hnusně se na něj podívám. „No, určitě nepočítejte s Masonem. Z žádného důvodu nebude prodávat své tělo.“

Ten se na mě jen dívá. „Ježíši, jako bychom najednou byli banda gigolů.“

Z toho slova mi přeběhne mráz po zádech. Jen si můžu představovat, co to dělá Masonovi. Ale odmítnu se na něj podívat ze strachu, co by udělal.

„Jen jsme pozorní, to je vše,“ pokračuje Ten. „Nemusíme s tou kočkou spát, líbat ji, nebo se jí dotýkat. Zvláště pokud je hnusná.“ Ukáže na mě a otočí se k Masonovi. „Myslel jsem si, že tmavovláska je tvoje přítelkyně. Ne tato.“

„To je,“ řeknu a strčím Tena do ruky. „Ale jsem tmavovlásčinasestřenice a nejlepší kamarádka a vím, co by řekla, kdyby tady byla. A řekla by, ani kurva náhodou. Mason to nebude dělat.“

„Kurva, nezáleží na tom, co si myslíš,“ odsekne Ten stejným tónem, jako já. „Protože si vítězka vybere mě, ne ho. Picku,“ volá na něj, když se objeví a má na sobě Masonovo tričko, což – povzdychnu si – je mu trochu malé. „Můžeš tuto šílenou těhotnou raketu zklidnit, že?“

„Hej, dávej si pozor, jak jí říkáš.“ Pick jde k Tenovi, jako kdyby ho chtěl praštit do tváře a tváří se vážně, ale chytnu ho za ruku.

„Picku,“ prosím ho. „Prosím, nenuťte Masona, aby se toho účastnil.“

Otočí se ke mně, podívá na mou ruku a pak vzhlédne a šokovaně se na mě dívá. Pak zavrtí hlavou. „Já…není to na mně, Zvonilko. Je to na šéfové.“

„Tak s tím debilní šéfovou chci mluvit.“

„Evo, zasyčí Mason se zatnutou čelistí a oči mu planou zlostí. „Sklapni. Je to v pohodě.“

„Ne.“ Zasyčím na něj, protože nevypadá vůbec v pohodě. Vypadá tak, jak jsem se mnohokrát v minulosti cítila. Otočím se znova k Pickovi a prosím ho. „Nechce to dělat.“ Ujistím se, že to říkám dost tiše, aby nás Mason neslyšel.

Ale Pick to vůbec nechápe. Kření se a vrtí hlavou. „Je to zábava. Nikdo nám neublíží a určitě nebude podvádět tvou sestřenici. Sakra, jsem ženatý. Je to úplně – „

Otevřu pusu. „Jsi ženatý?“

Ach můj bože. Mám srdce na kusy.

Ztuhne a tváří se provinile. Najednou mám pocit, že budu zvracet. Flirtovala jsem se ženatým mužem. A proč jsem nepředpokládala, že je ženatý? Právě jsem se dozvěděla, že má dítě, proboha. Otcové si obvykle berou matky svých dětí. Sakra, jsem tak blbá.

A proč jsem se najednou cítila tak ztracená? Jako kdyby mě zradil.

Odkašlu si, Pick svěsí hlavu a zamumlá: „Tak trochu.“

„Tak trochu?“ zvednu obočí. „To jako kdybych řekla, že jsem tak trochu těhotná. Buď jsi, nebo nejsi.“

„Tak dobře.“ Podívá se na mě a přísahám, že vidím smutek. „Ano, jsem. Jsem…ženatý.“

Sakra. Jediný kluk, který na mě měl vliv a byl ženatý. Plácla jsem ho po ruce. „Proč jsi se mnou, sakra, flirtoval, když jsi ženatý?“

Otevře pusu, ale řekne: „Ehm…“

Převrátím oči a povzdychnu si. Podívám se pryč, protože to příliš bolí, abych se na něj dívala, vidím za barem rozrušeného Masona a vzpomenu si na svůj úkol. Otočím se na Picka a zašeptám: „Prosím. Nenuť ho do aukce. Nemáš ponětí, co mu to udělá.“

Pick se podívá na Masona, než se přisune ke mně. „Má to něco společného s tou pumou, která tady předtím přišla?“

Páni, byl dobrý. Už minule dokázal, jak je vnímavý. Polknu a snažím se nic nevyzradit svým výrazem. Ale mám pocit, že jsem mu odpověděla, protože Pick kývl, jako kdyby najednou pochopil. Rychle se nadechne a řekne nahlas, aby to Mason slyšel.

„No, určitě to nemusí dělat, pokud nechce. Když řekne ne, Jessie ho nevyhodí.“

„Opravdu?“ rozzářím se a otočím na Masona.

Mason se kouše do rtu. „Určitě jí to nebude vadit?“

Pick si odfrkne. „Může si to se mnou vyřídit, pokud bude chtít.“

Mason kývne. „Tak ne, nechci…nechci se toho účastnit.“

„Taky nechci,“ řekne Quinn.

Pick zakleje, zavře oči a mračí se na Quinna. „Ježíši, kluci. Dobře, fajn.“ Frustrovaně vydechne. „Ani jeden z vás nemusí obsluhovat. Ale nepůjde to, pokud se aukce budu účastnit já a Ten. Musíte se tam postavit a předstírat, že se účastníte. Pak, pokud si vás někdo vybere – „

„Což je úplný nesmysl,“ volá Ten z druhé strany místnosti, když odemyká dveře: „protože si dámy vyberou mě.“

Pick kývne. „Pak řeknete vítězce, že musíte dnes pracovat a musí si vybrat někoho jiného.“

S úlevou vydechnu. Rychle se podívám na Masona a taky se mu ulevilo. Dobře. Jeden problém je pryč. Otočím se k Pickovi a uvědomím si, že musím dosáhnout ještě něčeho.

Natáhnu se a chytnu ho za tričko.

Kapitola 9

PICK

„Musíme si promluvit,“ řekla.

Eva mě strašně vyděsila, když mě chytila za tričko.

„Ehm, d…dobře.“ Zakopl jsem, když mě táhla za sebou na chodbu. Ne, že by mi to vadilo. Šel bych za ní kdekoli, kde bych s ní mohl být sám. Ale jak se na mě vrhla a tahala mě pryč, to bylo sexy.

Čekal jsem, co bude. Věděl jsem jaké to je být v nějaké ženě. Věděl jsem, jak vypadala, když zavřela oči a kousala se do rtu, když se udělala, jak se její svaly sevřely okolo mého ptáka, prohnula se v zádech a přitiskla mi prsa k hrudníku. Ještě jsem s ní nikdy neměl sex, neviděl ji nahou a nikdy ji nepolíbil.

Věděl jsem to, ale moje tělo ještě ne. Byl jsem vzrušený. Bylo nemožné být v její blízkosti, vdechovat její liliovou vůni a nepamatovat si každý zatracený detail těch náhledů. Byla nejlepší, jakou jsem kdy měl a ani to nebylo opravdové.

Poprvé, když jsem byl s holkou, očekával jsem ten příval energie a úžasný pocit, když jsem byl ve vizích se Zvonilkou. Ale nestalo se to. Nikdy jsem se tak neudělal, když jsem byl s někým jiným. Nedokázal bych spočítat, kolikrát jsem hledal neočekávaný pocit, když jsem se zasouval do nebe, ale nic se nestalo.

Když se teď dívám na Evu, zajímá mě, jaké by to s ní bylo, protože je to právě ona z mých náhledů – moje spřízněná duše. Můj pták na to rozhodně myslel. Byl tvrdý jako skála.

Najednou se zastavila a otočila ke mně. Musel jsem se zarazit, abych do ní nenarazil svou tvrdostí. Byl jsem rozpálený, až to bolelo. Díky bohu bylo Lowovo tričko volné a dlouhé. Tak jsem se mohl skrýt.

„Chceš vyhrát tu aukci?“ zeptala se.

Mrkl jsem a pořád se snažil dostat z hlavy představu, jak s ní mám sex. „Jo,“ odpovím nakonec. „Chtěl bych.“

„Dobře. To jsem si myslela.“ Otevře velkou kabelku, kterou má přehozenou přes rameno a vytáhne sprej a zatřese s ním, než si do dlaně nasprejuje nějakou bílou kravinu a začnu myslet na hříšné věci, než řekne: „Skloň hlavu,“ a natahuje se mi po vlasech.

Místo abych sklonil hlavu, udělám krok dozadu. „Kurva, co to je?“

„Pěna, ty blbečku. Taky se tomu říká vlasový gel. Upravím tě tak, že budeš vypadat nebezpečně sexy místo středně sexy. Teď skloň hlavu, abych ti upravila vlasy a pomohla vyhrát aukci.“

Kdyby chtěla, abych na sobě měl jakoukoli kravinu, asi bych jí to dovolil. Byla to Zvonilka; nic bych jí neodepřel. Tak skloním hlavu.

Počkat, řekla, že jsem středně sexy? Dvakrát počkat –

„Upřesníme si to. Hádala ses, abys dostala Lowa z aukce a teď jsi tady a upravuješ mě, abych vyhrál?“ nebyl jsem si jistý, jestli bych měl být uražený, nebo ne. Proč neměla problém s tím, že mě prodá bezejmenné ženě?

Ale pak mi zabořila prsty do vlasů a kurva…nic mě už neuráželo. Ježíši, měla skvělé prsty. Byl to tak dobrý pocit. Občas mě škrábla nehty a pokaždé, když se to stalo, měl jsem malý orgasmus. Srdce mi bušilo, erekce pulzovala a musel jsem se soustředit, abych nekroutil boky, když mě rytmicky tahala za vlasy a ujišťovala se, že tu kravinu vetře do všech vlasů. A ach…Ježíši, bylo to tak dobrý pocit. Tak. Zatraceně. Dobrý.

Pak promluvila a její hlas byl jako tekoucí čokoláda na už tak perfektním dezertu. „Chceš vyhrát,“ řekla: „a on se nechtěl ani účastnit, takže…ano. Tak to je.“

Co to řekla. Příliš jsem se snažil soustředit na to, abych se neudělal do kalhot. Kriste. Mohla by mi upravovat vlasy každý týden. Opřu se rukou o zeď, protože z krve, která se mi hrne do ptáka, je mi najednou blbě.

„Dobře. Zvedni hlavu.“ Řekla chraplavěji.

Vzhlédnu, nejistě se nadechnu a pak se naše pohledy setkají. Zornice má rozšířené a taky je nažhavená, jako já. Nosní dírky mám rozšířené, když chci vdechnout její vůni, ale cítím jen tu pěnu.

„Ty, ehm…“ odkašle si a podívá se pryč, aby se mi podívala na vlasy. Zpomalí prsty, jako kdyby se mě chtěla dotýkat déle. Miloval jsem to škádlení. „A taky jsem s tebou chtěla mluvit o něčem dalším.“

Pořád se mi odmítá podívat do očí a vsaje spodní ret mezi zuby, jako když jsem byl v ní. Bylo to víc, než sexy.

„Dobře,“ zamumlá. „Střílej.“

„Dobře.“ Kývla. „Takže posledně, když jsme spolu mluvili, jsi přišel s šílenou domněnkou, která se mě týkala…no…“ sundala ruce a podívala se na mě pronikavýma modrýma očima, o kterých jsem každou noc snil. „Mýlil ses, dobře? Cokoli sis myslel…jen to…nebyla pravda. To…se nikdy nestalo. Ne mně.“ Povzbudivě a pevně se na mě usmála. „Dobře?“

Sledoval jsem, jak polykala. Podíval jsem se jí na ruce; nekontrolovatelně je zatínala. Znova jsem vzhlédl a viděl v jejím výrazu zoufalství a rozhodnost, tak jsem kývl. „Dobře,“ řekl jsem a trochu pokrčil rameny, jako kdyby to nebyl velký problém.

„Dobře,“ zopakovala, rozhodně kývla a pak se zamračila. „Počkat. Stresovala jsem se kvůli tomu dva zatracené týdny a pořád se bála, co si o mně budeš myslet a komu to vykecáš. A jen řekneš, že je to v pořádku?“ dá si ruce v bok a zamračí se.

Vypadala tak roztomile, že jsem se usmál. Připomínala mi Zvonilku, kterou jsem si představoval, drzou spřízněnou duši, která se se mnou bude hádat, i když se budu snažit být úplně ochotný.

Kurva, možná nebyla taková, jak se prezentovala na Facebooku. Možná nebyla tak bohatá a rozmazlená princezna, jak jsem se přesvědčoval. Což bylo špatné. Když pomyslím na to, že je taková, jak jsem si ji představoval v náhledech, místo takové, jak jsem se bál, srdce se k ní bude natahovat a bude ji chtít.

Ale to nemůžu.

Pořád se opírám o zeď, nakloním se k ní a vznáším se nad ní. „Co chceš, abych řekl, Zvonilko? Že vím, že lžeš? Že vím, co se stalo a to mě zatraceně rozervalo na kusy? Že chci najít to monstrum, nebo monstra, která ti ublížila a zničit je svýma rukama? To bys radši?“

Vytřeští oči a vydechne rozevřenými rty. „Já…“ zavrtí hlavou. „Vlastně ne. Máš pravdu. „Dobře“ byla dobrá odpověď.“

„Jo, to určitě, sakra, byla.“ Pak se zakřením a znova miluju její vůni lilií. „Neboj se, drahoušku. Udržím tvé tajemství. Pokud mi slíbíš na oplátku jednu věc.“

Trhne sebou dozadu a hnusně se na mě dívá. „Nedělám dohody.“

„Uvolni se.“ Tiše se zasměju, chytím jí pramínek vlasů a skoro zasténám, když cítím, jak jsou hebké. Tak jsem si to pamatoval z náhledů. „Jen chci, abys mi řekla, že už nejsi v nebezpečí. Pokud budu vědět, že se k tobě už nikdy nedostane, nechám to být a budu předstírat, že jsem hloupý blbeček. Dobře?“

Zranitelnost jejího pohledu ve mně probouzí ochranitelské instinkty. Jen ji chci zvednout a nést kamkoli, kde bude v bezpečí a nikdo ji nebude obtěžovat.

„Už nejsem v nebezpečí,“ odpoví jistě, i když se tváří šokovaně, jako kdyby nemohla uvěřit, že mi dala najevo, že jsem se nemýlil.

Okamžitě zavřu oči, protože se pořád držím naděje, že jsem se možná mýlil. Ale když to potvrdila, smutek se mi dere krkem vzhůru a odhodlaně řeknu: „Dobře.“ Nakloním se a přitisknu jí rty na čelo. „Díky bohu.“

Zalapá po dechu a vzdálí se ode mě. „To bys neměl dělat.“

Mrknu: „Dělat co?“

„Líbat mě!“

Vyprsknu smíchy, chytím ji za ruku a přitáhnu blíž. Nelíbí se mi, když je ode mě dál, než na pět kroků. „Když přitisknu rty na tvoje čelo, není to – „ ale nedořeknu to, když se na mě podívá. Dívá se na mě velkýma modrýma očima, tak vystrašenýma a rozpálenýma. Polknu. „No, nic by to být nemělo. Jen…víš…přátelská náklonnost.“

Bože, to zní blbě.

Ale kývla, jako kdyby tomu potřebovala věřit. „Dobře tedy.“ Vykroutí mi prsty a začne si je hladit druhou rukou, jako kdyby ji můj dotek sežehnul. „Nechci, aby po mně šla tvá žena a mávala po mně zbraní.“

Chvíli mi trvá, abych si vzpomněl, o čem to mluvila. Pořád jsem si pamatoval, že jsem si vzal jen ji. Chvíli se bavím směšnou představou, jak okolo sebe ohání zbraní. Byla to vize, jako něco z Looney Tunes[3].

Začnu se usmívat, než si to uvědomím. Pokud se zmiňovala o Tris, té by bylo jedno, kdybych si domů přivedl bandu holek každou noc. Ale měl jsem rád mezi námi tu bariéru. Nechtěl jsem, aby Zvonilka věděla, jaký podvod bylo naše manželství. Protože jsem měl špatný pocit z toho, že bych chtěl zrušit všechny naše sliby a anulovat jej, což jsem určitě nechtěl. Ne, pokud chci udržet Juliana v bezpečí.

„Asi budu držet svou pusu dál od tvé hlavy.“

Eva kývne. „Dobře.“

Když se otočí a jde pryč, jdu za ní a zatnu zuby, když se jí dívám na zadek. Sakra, přál jsem si, aby se s jejím zadkem stalo to, co s Tristyiným – aby byl dvakrát větší – protože jejím tvářičkám se teď dalo těžko odolat.

Ohlédla se. „Díváš se mi na zadek?“

Odfrknu si a zavrtím hlavou, ale přiznám se: „Samozřejmě. A jsem zmatený. Neměla bys mít větší zadek, když čekáš dítě?“ ukážu na ni. „Ne tak sexy.“

„Věř mi, zlato.“ Mrkne, když si plácne rukou po zadku. „Je velký v porovnání s tím, jaký býval.“

„Drahé nebe.“ Zasténám si pro sebe, když se otočí. Zezadu byste nepoznali, že je těhotná, protože měla skvělé křivky. Pak namyšleně kroutila zadkem, jako kdyby věděla, že se dívám a zakřením se.

Sakra. Myslím, že ji mám rád. A s jejím zabijáckým tělem měla v sobě odvahu i jemnost a velké srdce, aby se starala o ostatní. Zakřenil jsem se a vzpomněl si, jak se snažila Lowovi pomoci s pitím. Měl jsem pocit, že si neuvědomuje, jak je soucitná.

Nakouknu na záchody, než se vrátím k baru a zkontroluju si, co mi udělala s vlasy. Zasměju se, když vidím, že mi udělala číro.

„Sakra,“ mumlám a opatrně se dotýkám nagelovaných bodlin. Líbí se mi to.

***

„Co to, kurva!“ zasyčí Ten, když se vrátím k baru. „Pokud si myslíš, že ti toto pomůže, abys vyhrál v aukci – „

„To pomůže.“ Poplácám ho po rameni a usměju se. „Promiň, blbečku, ale dnes půjdeš ke dnu.“

„Zkurvysynu.“ Zamračí se, když jdu zkontrolovat stůl plný dam, které vypadají, že mají hluboké kapsy a mohou si dovolit vyhrát.

Je čas se předvést.

Ale uvidím u baru Evu, jak sedí na židli a hltá misku s oříšky. Bylo divné, když vešla těhotná žena do baru, když bylo zavřeno, ale když se tady zdržuje po otvíračce…z toho nejsem v pohodě. Pokud ji někdo bude obtěžovat, budu ho muset zabít.

Jdu k ní, doplním jí oříšky, opřu se lokty o bar a sleduju jí, jak si okusuje spodní ret, když se dívá na druhou misku a tiše si říká, jestli by měla jíst dál, nebo ne.

„Pokud se pořád bojíš, jestli dovolím nějaké ženě, aby si koupila Lowa, tak slibuju, že to nedovolím.“

Vzdá to, nabere si hrst a energicky se usměje. „Ach, o to se vůbec nebojím. Nepochybuju, že dodržíš slovo.“

Dmu se pýchou. Byl jsem úplný cizinec, který ji hlavně zneklidnil poprvé, co jsme se potkali. Ale i tak byla tady a věřila mi.

To vysvětlovalo, proč byla pořád tady. „Takže jsi tady, protože…?“ Zvednu obočí. „Chceš vidět, kdo si mě koupí?“ hříšně se usměju. „Žárlíš, Zvonilko?“

Převrátí oči. „Roztomilé. Ale ne. Čekám na to, až mě Reese vyzvedne. Za chvíli by tady měla být.“

Sakra. Zůstala tady. Miloval jsem to, protože to znamenalo, že tady zůstane déle. A taky jsem to nenáviděl, protože jsem z toho byl vynervovaný, že na ni nemůžu pořád dohlížet.

„Víš, pokud se tady necítíš dobře, můžu ti ukázat zadní pokoj, kde je klid a můžeš tam počkat, než se objeví.“

Zasmála se. „Věř mi, jsem tady úplně v pohodě.“

„Jo, ale – „Když jsem se jí podíval na břicho, zvedla prst a střelila po mně pohledem, který říkal, abych k tomu nezacházel.

„Pokud řekneš cokoli o mém stavu, změním se na Evu super mrchu a znova po tobě půjdu.“

Zakřením se. „Jak jsem očekával. Ale vážně, nelíbí se mi to. Vůbec ne.“ Dotknu se jejího břicha dřív, než o tom vůbec přemýšlím. Nadskočí. „Pokud si někdo bude zahrávat s tímto krásným bříškem, budu zlostí bez sebe.“

Oči se jí rozzáří a řekne. „Ach. Takže o tomhle to je?“

Mrknu. „Co?“

„Jsi dost ochranářský.“ Zatočí prstem. „Byla jsem zmatená, proč jsi byl tak milý a rozhodný tu první noc, když jsme se potkali. Ale když teď vím, že jsi táta…“ pokrčila rameny. „Dává mi to větší smysl.“

Zmateně se odtáhnu. „Proč si myslíš, že jsem táta?“

„Protože…“ strčila si víc oříšků do pusy. „Řekla to Reese. Mason jí řekl, že potřebuješ nové tričko, protože se na tebe vyzvracelo dítě.“

Kývnu, ustoupím dozadu a připomenu si, proč si od ní musím držet odstup. Julian mě potřebuje. A abych měl ve svém životě Juliana, potřebuju v něm i Tristy. A nemůžu být dobrý a věrný manžel, když budu slintat nad Evou, pro kterou bych udělal cokoli.

Vydechnu a nestarám se o okolí.

„Chceš vidět fotku?“ zeptám se, přinutím se usmát a přemýšlím, že by mi Julianova fotka možná pomoci být věrný.

„Tvého dítěte?“ rozzáří se. „Jistě.“

Vytáhnu telefon, odemknu ho a hledám fotky.

Nakloním se a Eva zalapá po dechu a zakryje si pusu, když se na mě podívá.

„Co?“ zeptám se a dám si telefon k boku. „Jsi v pořádku? Co se děje?“

Když se natáhnu k jejímu břichu, protože se bojím o její dítě, zavrtí hlavou, plácne mě po ruce, ale dál se na mě dívá, jako kdybych byl mimo. Pak ukáže na telefon. „Jen…ty…tvůj kód. 1120.“

Kývnu a pokrčím rameny, jako kdyby to nebyl velký problém. „Jo. Co je s tím?“ ale upřeně se na ni dívám, když zadržím dech a nedočkavě čekám a chci se dozvědět, proč jsou pro ni ta čísla důležitá. Protože je to určitě důležité pro mě.

„Nic,“ snaží se říct, ale vím to –

„Ach, ne.“ Natáhnu ruku a chci, aby mluvila dál. „Určitě to něco je. Vysyp to.“

Zrudne a ukáže na telefon. „Je to datum, že? 20. listopad?“

Žaludek se mi sevře a kývnu. Ale sakra, pokud se jí stejná věc stala v ten samý den, co mně, budu vyšilovat.

„Máš narozeniny?“ vyhýbá se odpovědi. Když zavrtím hlavou, hádá? „Tak má narozeniny tvoje dítě? Žena?“

Zasměju se. „Ne. Nejsou to ničí narozeniny. Je to jen…speciální datum.“

Den, kdy jsem ji potkal, měl s ní sex, zamiloval se do ní a začal jí být posedlý…nebo raději den, kdy jsem měl náhledy a dozvěděl se, že existuje

„Den tvé svatby?“ hádá dál.

Určitě jí neřeknu, proč je pro mě 11. listopad tak speciální a zeptám se: „Proč se ptáš? Co to datum znamená pro tebe?“

Zaváhá, než se naše pohledy setkají. „To mám narozeniny.“

Polknu. Sakra.

Proč jsem měl vize právě na její narozeniny před deseti lety?

Zamrazí mě vzadu na krku. Zatracené voodoo. Začíná mě to děsit. Když se posunu dál od ní, vytřeští oči.

„Co? Co to znamená pro tebe?“ zeptá se.

„Neřeknu ti to,“ řeknu rychle a zopakuju kód, protože se obrazovka znova zamknula. Je dopálená, ale rozptýlím ji, když před ni znova strčím telefon s bojovníkem na obrazovce.

A jo. Tak myslí na něco jiného. Ach, síla roztomilého dítěte.

„Jak je roztomilý,“ cukruje. „Jak se jmenuje?“

Hrudník se mi zvedá pýchou – můj kluk je určitě roztomilý – než se zamračím. „Jmenuje se Julian.“

Mrkne a ukáže na fotku. „Ale má na sobě růžovou. Proč má na sobě růžovou, když je to kluk?“

„Ehm…on…je velký fanda prevence rakoviny prsu?“ spíš se ptám a doufám, že nebudu muset přiznat, že všechno oblečení pro mé dítě je po mladší dceři paní Rojasové.

Eva se zasměje a je to tak úžasný zvuk. „Asi si není tak jistý svou mužností,“ pípne.

Krátce si odfrknu: „Můj kluk? Ach, sakra, ne. My Ryanové jsme vymysleli mužnost, díky moc.“

Usměje se na mě a celá se rozzáří. „Myslím, že tě mám ráda, Picku Ryane,“ a srdce se mi rozbuší.

Ne, opravdová a žijící žena přede mnou není ta, kterou jsem si představoval deset let. Ale něco je na ní lepší. A jak celá září.

Mám opravdu špatný pocit, že ji bud mít víc, než jen rád.

„Ty, Picku!“ objeví se Ten a ukazuje na mě mikrofonem. „Budeš to dnes uvádět, že?“

„Jistě,“ řeknu a jsem rád, že se můžu zaměřit na něj, než přiznám Evě něco ostudného.

„No, tak se začneme připravovat,“ zatlačí na mě Ten. „Musím vyhrát nějaký prachy, hajzle.“

Otočím se k Evě, když si beru mikrofon. „Musím jít,“ řeknu jí, ale nechci jít pryč.

Smutně se usměje. „To vidím.“

Zůstal bych o chvíle déle. Potřebuju s ní být. Ale Ten mě už táhne pryč.

Kapitola 10

PICK

Když Ten lezl na bar a táhl mě za sebou, na rozloučenou jsem se na Evu usmál a šel za ním. Když jsem byl výš, než všichni ostatní, mávl jsem na ně. Pak jsem zapnul mikrofon a zavolal.

„Ahoj, všichni! Máme tady něco pro vás všechny sexy kočky, které jste přišly, na oslavu dámské noci. Uslyším, sakra jo?“

Hned se ozval křik, několik holek zamávalo drinky a bavily se.

Usmál jsem se a ukázal na bandu holek. „Jo, to jsem chtěl slyšet.“ Ukážu na ně prstem, aby šly blíž. „Takže budu potřebovat všechny svobodné holky, které jsou ochotné zaplatit trochu peněz na svého oblíbeného barmana, tak ať jdou dopředu, prosím. Budeme mít malou aukci.“

Ženy, které to dříve zažily, křičí a škrábou se k baru. Počkám, než se všichni odstrkají tam, odkud chtějí vše vidět, a vysvětluju pravidla. A pak představím hráče a ukážu, aby se Mason a Quinn přidali k nám.

„Takže abyste poznaly své oblíbené barmany. Napravo ode mě je vámi nejvíce zapamatovatelný divoký Tenning. Fotbalová hvězda ESU, šílenec v posteli, podle dam a má rád dlouhé procházky po pláži a pomalé a vášnivé polibky.“

Tenovy fanynky zaječí a on zvedne ruce, zamává a mrkne. Pak se otočí zády a kroutí zadkem, až se na něj ženy snaží dosáhnout.

Směju se, strčím ho do ramene, pak se narovná, otočí tváří k publiku a pošle další pusy křičícím ženám.

„A jsem tady i já a taky sexy.“ Sjedu si volnou rukou po boku. „Ale vážně? Kdo potřebuje další představování tohoto sexy hřebce?“

Trio dam pode mnou křičí moje jméno a natahuje ruce k mým kolenům, ale výš nedostanou.

Chci je udržet u sebe, ale taky jejich packy, tak jim přejedu dlaní přes ruce jako rocková hvězda, která vítá fanoušky.

Ale mé podporovatelky jsou trochu moc nadšené a snaží se mě stáhnout dolů na podlahu a táhnou mě níž, než se skloním a mám hlavu u nich.

„Dámy, dámy,“ říkám do mikrofonu. Nervózně se zasměju a snažím se zavolat. „Trochu slušného chování, prosím.“ Mason mě chytne za ruku, abych nepřepadl, ale lačné ženské ruce se po mně pořád tápou. Někdo mě chytne za tričko a než tuším, co se děje, ženy mi ho strhnou.

Hledím na svůj hrudník a jsem úplně nahý. Narovnám se a zvednu ruce. „Dobře, to stačilo, vy ostudy. Chovejte se slušně, vy nezbednice. Musíte vyhrát, než si budete moci sáhnout.“

Ten vedle mě si sundá tričko, protože má potřebu si porovnat svaly. Zařve mnohem víc žen a chtějí, aby to samé udělal Mason i Quinn. Ale odmítnou.

Podívám se na konec baru, kde jsem naposledy viděl Zvonilku. Zakryje si pusu a směje se tak moc, až jí tečou po tvářích slzy. Mrknu na ni, když mi dojde, že jsem od pasu nahoru nahý. Kdyby byla dost blízko, dokázala by mi přečíst jména na srdci. Ale naštěstí ne. Aby to bylo jistější, otočím se ještě trochu.

„Budeme pokračovat dalšími z naší skupiny.“ Zvednu palec na Masona. „Máme tady rodinného muže Masona. Ale pozor, dámy, bude táta.“

Když ukážu na velmi těhotnou Evu, Mason se podívá na mě a jeho hnusný pohled mě vyděsí.

„Co to, sakra?“

„Uvolni se,“ řeknu mu koutkem úst, když dám mikrofon níž. „Snažím se, abys pro ně nebyl tak přitažlivý a nechtěly tě.“

Až tak moc se neuvolnil, nepřestal se hnusně dívat, ale nesnažil se mě praštit a srazit k zemi. Ženy se natahovaly i k němu, ale ustoupil od kraje, aby na něj nedostaly.

„A poslední, ale určitě ne méně důležitý, je tady Hamilton…panic.“

Ten křičí, může si vychechtat prdel, když Quinn otevře pusu a zrudne.

„Ach, to bylo drsné,“ řekne mi Mason do ucha a nesouhlasně vrtí hlavou.

Ignoruju ho a zeptám se davu: „Žádná z těchto dam nechce zbavit panictví tohoto muže a ukázat mu, co ženy chtějí?“

Když se ozve mnohem větší řev, než jsem čekal a asi to chtějí zkusit, ošiju se a doufám, že můj plán vyjde a nebude vypadat tak přitažlivý, ale doufám, že se to proti mně neobrátí. Ale sakra, kdo by si myslel, že ženy mají radši nezkušené muže?

Znova se podívám na Evu a zajímá mě, jestli je na mě nasraná, ale pořád se usmívá. Zvedne ruku, jako kdyby mi chtěla vynadat, ale její úsměv prozrazuje, že mi odpustila využití jejího těhotenství pro Masonův užitek.

„Takže, ať tato párty začne! Jste všechny ochotné koupit si jednoho z nás jako svého osobního barmana po zbytek večera?“

Asi 50 žen zvedne ruce a drží mezi prsty peníze. „Deset dolarů,“ zakřičí někdo.

Slyším 50 a 20 z různých směrů, ale nereaguju, dokud to není 100.

Sakra! 100 babek? To bude dobrá aukce.

Ukážu tím směrem. „Slyšel jsem 100? Myslím, že jsem právě slyšel 100.“

„120,“ volá další holka a zachvěju se, jak snadno jsme přeskočili 100.

„125!“

A tak pokračujeme. Částky rychle skáčou. Dostaneme se k 200 dolarům během pár sekund. Ruce se mi začnou potit, tak si je utřu do džínů. Víc, než polovina davu toho nechá u 300 dolarů. Ale některé dál pokračují. Když dosáhneme na 450, po spánku mi stéká kapka potu, protože jsem si jistý, že ta zrzka pode mnou, největší zájemkyně, si mě určitě vybere. Ale když dojde až na 575 dolarů, dál už nesází. Zůstanou dvě dámy, které jsem nikdy neviděl.

„Slyšel jsem 600?“ zeptám se a ukazuju na ženu, která zvedne cenu.

Kouše se do rtu, vypadá nerozhodně a zavolá: „580,“ než její sokyně okamžitě řekne: „700.“

Nikdo nechce navýšit. Nechávám chvíli prostor, ukážu na poslední ženu, ale nikdo nejde přes 700. Ne, že bych je vinil. 700 dolarů je kurva hodně peněz. Podívám se na blondýnku, která vyhrála, a snažím se zjistit, kterého barmana si vybere. Ale vůbec mi to nejde.

Nedokážu si pomoci a znova se podívám na Evu. Kouše si spodní ret a dívá se taky na vítěznou blondýnku.

Zadržím dech. „No, zdá se, že máme vítězku, která zaplatí 700 dolarů. Dej mi ruku, drahoušku a vylez za námi.“

Blondýna natáhne ruku, pomůžu jí na židli a pak bar, tak stojí mezi mnou a Tenem. „Jak se jmenuješ, krásko?“ zeptám se, než jí dám mikrofon k puse.

Je atraktivní, vysoká, hubená a má velká prsa. Ten by s ní skóroval, kdyby si vybrala ho.

Dá si vlasy za ucho, nakloní se a řekne: „Cora.“

„No, gratuluju, představuji vám Coru. Vyhrála jsi svého vlastního barmana na celý dnešní večer. Takže, kdo bude ten šťastlivec?“

Zadržím dech, když se nakloní kolem mě a otočí pryč od Tena. Sakra. Vybere si Lowa. Už se snažím vymyslet, jak ji nezklamat a přemýšlím nad nesmysly, když místo toho ukáže na Quinna.

„Jeho,“ řekne. „Chci jeho.“

Zvednu obočí a podívám se na Quinna. Dívá se na ni s otevřenou pusou a přísahám, že chudák panic spadl do pasti. Místo toho jde dopředu kolem Lowa a stydlivě se kření na Coru, když se červená, ale taky je nadšený.

„Ehm…dobře,“ řekl.

Pořád stojím mezi nimi a držím mikrofon v ruce, když říkám: „No, dobře tedy. Tímto prohlašuju Coru a Panice za barmana a ženu. Můžete si žít šťastně až na věky…nebo alespoň do konce dnešní směny. Můžeš jí servírovat jakýkoli alkohol, který má ráda.“

Ukážu na Quinna, aby prošel okolo mě, šťouchnu je k sobě a řeknu všem, že aukce skončila a poděkuju za účast.

„Jen tak mimochodem, jsi na hovno uvaděč,“ zavrčí Ten, když jsme znova všichni dole a vracíme se k práci. „Ta holka s fialovými vlasy na mě určitě chtěla přihodit další peníze.“

„Hej, měla šanci. Jsem tak nasraný, jako ty, kámo. Určitě bych bral 350 dolarů navíc.“

„Jo, ale i tak jsi na hovno.“

Převrátím oči a rozejdeme se. Lowe zůstane za barem. Mám pocit, že nevyjde, než dámská noc skončí.

To mi vyhovuje. Dýška jsou moje.

„Souhlasím s Tenem,“ řekl mi Lowe, když jsem si oblékl zpátky mokré tričko a hodil mu půjčené zpátky. „Stojíš za hovno. Brzy bude táta? Co to, sakra, bylo?“

„Hej, vítězka si tě nevybrala, ne?“ Když se skoro zamračí, kývnu hlavou. „Já si alespoň odpočinu.“

Pak musím pracovat, protože všechen čas, co nám zabrala aukce, mi zkrátil dýška.

O 20 minut později se vše vrátí do normálu, Eva sedí na židli na konci baru a pije vodu s džusem. Mason za ní každou chvíli chodí, aby ji zkontroloval, ale většinou tam je sama. Zatnu zuby a zajímá mě, kde je, sakra, její sestřenice a proč mou holku ještě nevzala domů. Nikdo ji nevyzvedl a čím déle zůstává, tím větší je možnost, že bude něčím terčem.

Mám toho moc, protože na place pracuju jen s Tenem a nervózní Lowe se stará o všechno pití. Nemám tolik času, abych se zastavil na déle, než na zeptání: jak se máš?

Eva se jednoduše usměje a zavrtí hlavou, jako kdyby ji můj komentář pobavil. „Stejně, jako naposledy, když ses ptal,“ pořád odpovídá.

Musí se nudit, když u baru sedí sama, nebo musí jít na záchod. Když sleze ze židle, vyšiluju. Co to, sakra. Kam jde?

Ale jde ke starému jukeboxu u zdi a uvolním se.

Holky u stolu mě zaměstnávají pár minut. Jedna naříká, že přistihla přítele při podvádění.

„Je to osel,“ vložím se do toho a souhlasím s kamarádkami. „Zasloužíš si lepšího, než nějakého blbce, který ho neudrží v kalhotách, dokud tě nevidí znova.“

Najednou jsem hlavní atrakcí u stolu. Uprostřed povídání o tom, jaké kvality by u dalšího kluka měla hledat, začne hrát první písnička, kterou vybrala Zvonilka.

Podívám se k nejbližšímu repráku a dech se mi zadrhne. Otočím se. Eva je pořád u jukeboxu, prochází seznamem písniček a je zády k ostatním.

„Omluvte mě,“ mumlám rozrušeně. Dám si tác pod paži a projdu velkým davem, než jsem u ní.

„Jak jsi, sakra, věděla, že je toto naše písnička?“ chci vědět, když stojím za ní.

Zaječí a otočí se. Mrkne na mě modrýma očima a hrudník se mi stáhne. Strašně moc se snažím, abych jí nevzal tváře do dlaní a nepolíbil ji.

Dá si ruce v bok a zvedne obočí. „Naše písnička?“

Ukážu na jukebox, kde hraje Baby Love [4]od Superemes. „Sakra jo, naši písničku. Budeme na ni tančit na naší svatbě.“

Nechtěl jsem to vyhrknout, ale byl jsem tak rozrušený, že vybrala tuto písničku. Ze všech podělaných písniček vybrala tuto. Prostě mi to vyletělo z pusy.

Nepanikařil jsem. Určitě si nemyslí, že něco předvídám. Asi si myslí, že flirtuju a škádlím ji.

Dobře. Skvělé. To bylo perfektní. Aby si myslela, že ji škádlím.

Ale pak jsem si ji představil ve svatebních šatech s perlami ve vlasech a nadšeným výrazem. Jako bych zažil další déjá vu. Jako by se okolo nás místnost při těch dvou scénách točila – při této ve Forbidden a před 10 lety v mém náhledu – a vše v jednom.

Ach, sakra. Uvědomil jsem si, že naše svatební hostina bude tady ve Forbidden. Jak to, že jsem to tady na první pohled nepoznal? Asi jsem se vždycky tak moc zaměřoval na náhledy, že jsem nevěnoval pozornost tomu, kde byly. Ale proč byla naše svatební hostina tady? Ve Forbidden nikdy nebyly takové akce.

Zavrtím hlavou a znova mrknu, než se vrátí přítomnost.

Těhotná Eva se na mě mračí, jako bych byl šílený. „Řekl jsi právě, že budeme mít naši svatební hostinu?“

Zakřením se a kývnu.

„Ale už jsi ženatý.“

„Pff. Detaily.“

Rozhodnu se, že to přejdu, položím tác na jukebox a chytnu ji okolo pasu. Pak ji druhou rukou chytnu za ruku. Když ji beru na taneční parket, zalapá překvapením.

Myslím, že se mého ramene chytila spíš pro oporu, než že by se mnou tančila, ale nevadilo mi to. Byli jsme v perfektní pozici na waltz, tak jsem s ní začal tančit podivný tanec.

Neodstrčila mě, což bylo slibné, když se na mě dívala, jako bych byl úplný blbec. Přitáhnu si ji blíž, až se na mě tlačí její bříško a pohupuju s námi, když začíná refrén.

„Po celý svůj život,“ zpívám s Dianou Ross a dám do toho všechno: „jsem nemiloval nikoho jiného. Proč mě máš taky ráda?“

Eva vrtí hlavou a směje se. „Ach můj bože. Jsi šílený.“ Ale dál se mnou tančí, když ji točím okolo a narazí do mě zády. Znova se směje a chytne mě za rameno. „Vážně, flirtuješ takto s každou ženou?“

Předstírám, že o její otázce přemýšlím a pokrčím rameny. „Asi jo. Ta 80 – ti letá žena, které jsem pomáhal zanést nákup do auta minulý týden, mohla být láskou mého života. Měla vozík plný ovoce. Miluju ovoce. Byli jsme si souzeni. Kdo bych byl, kdybych ji nechal odejít bez otestování vod s pár mrknutími a štípnutím do zadku?“

Zvonilka se znova směje. Opravdu se mi to líbí. „Prosím, řekni mi, že jsi ji neštípl do zadku. Že?“

„Hej, štípla mě první.“ Znova se směje, tak na ni mrknu a zašeptám jí do ucha. „Byl překvapivě pevný.“

„Ach můj bože.“ Musí si zakrýt pusu. „Opravdu nekontrolovatelně flirtuješ. Musíš mít sebevědomou ženu, když jí nevadí tvoje škádlení.“

Zvednu bradu a naparuju se. „Říká, že je to moje nejlepší vlastnost.“

Eva otevře pusu, aby odpověděla, když mě něco šťouchne do břicha a přeruší ji.

„Co to, sakra?“ přestanu tančit a ustoupím dozadu.

Eva zrudne a s ostudou si zakryje oběma rukama břicho. „Tak moc mě to mrzí. Musí se jí ta hudba líbit.“

Otevřu pusu. „Říkáš, že mě koplo dítě?“

Kývne. „Jo. Já – „

„Ach, super.“ Kleknu si před ni na kolena a dívám se jí na břicho, když se znova pohne. Omámeně otevřu pusu a položím ruce na břicho.

Tristy mi nikdy neřekla, když ji Julian kopal, ale nedostal jsem se k ní tak blízko, abych to zjistil. Určitě se neudržím od Evina břicha, když se mě její dítě dotklo.

„Poslouchej, holčičko,“ říkám přes hudbu. „Právě tančím s tvou mámou, ale až se narodíš, budeš na řadě ty. Chápeš to, slečno Skylar? Schovávám si pro tebe perfektní písničku.“

Jako odpověď se Evě vyboulí břicho. S úžasem se nadechnu a přitisknu na to ruku. Skylar mi taky plácla, nebo mě kopla. Pořád jsem ohromený, klečím na kolenou a podívám se na Zvonilku.

„To je tak…“ nedokážu zformulovat slova, abych popsal, jak moc miluju spojení s jejím dítětem.

Zavrtí hlavou a vypadá omráčeně. „Jak znáš její jméno?“

„Ehm…“ sakra. Doufám, že nebude naštvaná na Lowa, že to vyžvanil. Postavím se na nohy. „Mason mi to řekl.“ Ukážu palcem přes rameno a usvědčím ho.

„Mason ti to řekl?“ Zarazilo ji to, ale trochu se usmála a podívala na něj. „Ach. Reese je tady. Měla bych jít.“ Udělá krok, zastaví se a kousne do spodního rtu. „Díky,“ říká. Spustí ruku, když dodá: „za tanec a víš…vše jak jsi mi dnes pomohl. Opravdu…si toho vážím.“

Chvíli je nerozhodná, než na mě skočí, obejme mě na krátkou chvíli, kdy se stihnu nadechnout její vůně a Skylar mě naposledy kopne.

Nezdá se, že by chtěla odejít, když se odtahuje. Já určitě nechci, aby odešla. Jako by mě madam LeFrey znova vytahovala z vize. Ale Ten už na mě ukazuje přes místnost, že potřebuje pomoc s obsluhou. Už je taky pozdě a Eva musí domů.

„Uvidíme se, Zvonilko,“ řeknu jí vážněji, než jsem chtěl.

Kývne, projde kolem mě a jde k Reese.

Vrátím se k práci, objednám další stůl plný dam a sleduju ji, když se její sestřenice loučí s Lowem a odejdou. Cítím se jakoby v depresi. Měla svůj život a já svůj, naše životy nesměřovaly stejnými směry. Ale nebylo by hezké, kdybych měl důvod, jeden hloupý a bezvýznamný důvod, abych ji viděl znova. Jen jednou.

Zajímá mě, jestli mi Lowe řekne, až bude mít dítě. Možná bych ji mohl navštívit a…sakra, čím víc kontaktu s ní budu mít, tím víc se budu mučit. Asi bych se měl držet zpátky.

Ale poté, co jsme zavřeli a pomáhal jsem Lowovi uklízet, našel způsob, jak mě do toho vtáhnout.

„Díky, že jsi mi pomáhal dohlížet na Evu. Reese by mě zabila, kdyby se jí něco stalo.“

Kývnu, jako kdyby to nebyl velký problém, i když mi buší srdce při zmínce o jejím jménu. „Je to v pohodě. Dohlížel bych na každou těhotnou ženu, která by vešla.“

Mason jde ke mně, když utírá bar. „No, i tak díky. Hej, ehm, Gamble, nebo Ten se zmiňovali, že přes den pracuješ v garáži a opravuješ?“

„Jo.“ Postavím poslední čistou sklenici pod bar, než se na něj podívám. „Murphyho opravna na Bullviwe Road. Proč?“

„Opravdu? To je skvělé. Reese koupila…říkáme tomu auto. Je na něm hodně práce. Nevěřím, že to vydrží ještě měsíc.“

„Jistě, podívám se na to,“ řeknu, než se zeptá. Věděl jsem, že zním příliš nadšeně. Ale protože budu mít šanci Lowa navštívit a zůstává u něj i Eva, stálo to za to.

Zvedne překvapeně obočí a šedé oči se mu rozzáří, když se usměje. „Takže ti nebude vadit, když někdy přijdeš?“

Zavrtím hlavou. „Vůbec ne. V sobotu mám večer volno.“

Lowe kývne. „Taky mám v sobotu volno.“

Dám si ruce do kapes, opřu se zády o bar a snažím se být v pohodě. „Asi jsme se domluvili.“

„Asi jo.“

A tehdy se objeví Ten. „Hej, jestli jste vy dvě dámy skončili s flirtováním, rád bych zamknul a kurva, šel domů a dal si zmrzlinu, protože si nikdo nevybral moje svůdné tělo.“

„Jsem připravený jít kamkoli, jestli jdete i vy,“ řekne Mason a zkontroluje bar. „Právě jsem douklízel.“

„Já taky.“ Bylo pozdě a měl bych jít odmů, ale věděl jsem, že neusnu. Ani zítra.

Za dva dny ji uvidím znova.

Budou to nejdelší dva dny v mém životě.

„Hej, kde je Hamilton?“ vytrhne mě Mason z mého snu otázkou, než se rozhlédnu okolo po čtvrtém členovi naší party.

Ten zvedne bradu k východu. „Vezl Coru domů už před pár hodinami.“

„Ano?“ zvednu obočí a otočím se k Masonovi. Stejně se na sebe zatváříme a vím, že si myslí to samé.

Ten, samozřejmě, to musí verbalizovat. „Jo, náš chlapeček se dnes změní na muže.“ Popotáhne a utře si slzu, když si položí ruku na hrudník. „To je tak srdcervoucí. Budu teď potřebovat celou krabici zmrzliny.“

„Sakra, dej ty své vaječníky pryč, synu.“ Směju se a vrtím hlavou. „Možná se nic ne – „

„Ale ano.“ Přeruší mě Ten a významně se na mě podívá. „Právě vezl domů Coru štětku. Určitě dostane svou třešničku, pokud ji už nedostal.“

„Počkat. Cora…co?“ zeptá se Mason nevěřícně. „Cora štětka – co? Znáš ji?“

„Sakra, jo.“ Ten se na nás zakření a kývne. „Je to vášnivá fotbalová fanynka, můj bože a je dost šílená.“

Moje naděje, že Quinn konečně vejde do světa sexuality, se zamihotaly. Ukážu na Tena. „Takže jsi…?“

Zvedne obočí. „S ní šukal?“ dořekne to za mě. „Haló. Nevšiml sis toho, kdy jsem řekl, že je vášnivá fanynka? Jsem fotbalista. Samozřejmě, že jsem si to oťukal. Sakra, Hamilton byl asi jediný kluk v týmu, do kterého nezaťala drápy. A možná Gamble. Ale je to nová fanynka a Gam nejevil zájem o takové holky měsíce. Takže…možná ani Gamble. Ale jo, zbytek ano. Proč?“

S Masonem se na sebe podíváme. Nakonec Lowe řekne: „Jo…to bych Quinnovi neříkal, být tebou.“

Ten mrkne a netuší. „Proč ne?“

„No. Quinn se nezdá jako typ, který…“

Když to Mason nedořekne, vyhrknu: „Čekal, než mu bylo 21 let, ty idiote. To, že by se dělil o ženu s…no, tebou, není něco, co musí zjistit.“

„Páni, počkat chvíli. Co se mnou je?“ Ten na sebe ukáže a je uražený. „Jsem, kurva, bezvadný.“

Hihňám se a zvednu ruce. „Bez urážky, ale určitě bych nechtěl strkat ptáka kamkoli, kde byl tvůj.“

„Amen,“ dodá Mason.

„Hej.“ Zamračí se na nás. „To…ach, chápu to. Dostal jsem holku, která byla proježděnější, než ty vaše malé – „

„Dobře, jdeme domů dřív, než řekneš něco, čeho budeš nakonec litovat,“ poplácám Tena po rameni, než ho strčím ke dveřím. „Nechci s tebou diskutovat o velikostech ptáka.“ Nechci, aby se chudák dítě cítilo nakonec být nedostatečné.

Mason jde se mnou, směje se a vrtí hlavou. Když zamkneme a rozejdeme se, jdu k autu a mumlám si „Baby Love“, když vytahuju klíčky z kapsy a otočím se. Už vůbec nemyslím na Tena a jeho ptáka. Nemůžu z hlavy dostat úžasné modré oči.

Věděl jsem, že pro mě Eva Mercerová byla úplně nedosažitelná, ale i tak jsem se těšil na to, až ji uvidím znova, jako na nic jiného v životě.

Jen další dva dny.

---

[1] Baby Daddy - http://www.serialzone.cz/serial/baby-daddy/ tady to máte jen pro zajímavost J

Tom Welling - http://www.csfd.cz/tvurce/20333-tom-welling/

[2] Chris Hemsworth - http://www.osobnosti.cz/chris-hemsworth.php i když mně osobně se víc líbí jeho mladší bratr J

[3] Looney Tunes – animovaná série komedií z produkce Warner Brothers (Bugs Bunny, kačer Dafffy, Sylvester a Tweety, Kojot a Road Runner a další J)

[4] Baby Love – Supereme: https://www.youtube.com/watch?v=mQvIbkFaq18