BM - 28. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

28/ Yulia

Vlhké teplo Lucasova dechu mě rozechvěje, nekontrolovatelně stisknu stehna k sobě, abych zabránila rostoucí touze mezi nimi. Zrazení vlastního těla mě ještě víc zmate. Myslela jsem, že zvládnu jeho doteku nepodlehnout, ale odpor je to poslední, co cítím. I když vím, že je to bezcitné monstrum, nemůžu po Lucasovi přestat toužit.

Rty mi přejíždí po hraně brady, zatímco mě drží uvězněnou u šatní skříně, a srdce mi začne zrychleně bít, když mi celá délka jeho penisu zatlačí do podbřišku.

„Ne,“ zašeptám, ruce podél těla se mi stáhnou v pěst. Cítím, jak mě obklopuje teplo jeho těla, tlačí na mě a žaludek se mi svírá kombinací strachu, studu a touhy. „Prosím… nech mě jít.“

Lucas moje slova ignoruje, pravou ruku mi položí na rameno. Zahákne prsty za ramínko šatů a stáhne ho dolů. Teď mám jeho pusu na krku, laská mě, a když mi rukou sjede pod šaty a vezme jedno mé prso do dlaně, začne mi palcem třít bradavku, mé vzrušení vzroste. Pocítím teplo v podbřišku, i když mi hruď zaplňuje zhnusení sama sebou. Nechci to ke svému vězniteli cítit. Nebojuju s ním, protože nemůžu riskovat, že bych ohrozila svůj útěk, ale neměla bych si to užívat. Neměla bych toužit po muži, který mi plánuje zabít bratra.

Jako by mi četl myšlenky, zvedne Lucas hlavu a podívá se mi do očí. Je v nich chtíč a něco jiného – něco temného a posedlého.

„Ne, krásko,“ zamumlá, ruku má stále na mém prsu. „Nenechám tě jít.“

Chci něco namítnout, ale znovu skloní hlavu a políbí mě. Levou rukou mě vezme za zátylek a druhou sjede dolů k sukni šatů. Jedním rychlým pohybem ze mě strhne tanga. Sotva to zaregistruju; jeho polibek je tak hladový a pohlcující. Jeho rty a jazyk mi vyrazí dech a zabere to všechno, co mám, abych si vzpomněla, proč bych ho neměla chtít. Zoufale položím dlaně na skříň za mnou, abych se ho nedotkla. Je to malé vítězství, ale nevydrží dlouho. Lucas mě otočí, zatímco mě líbá, a začne mě tlačit směrem k posteli. Narazím stehny na okraj postele a najednou ležím na zádech, šaty mám vyhrnuté k pasu a nade mnou se sklání Lucas. Obličej má napnutý chtíčem, oči se mu třpytí. Než se z toho polibku vzpamatuju, chytí mě za kolena, roztáhne je a klekne si mezi ně.

„Ne, prosím, ne tohle.“ Snažím se vyšplhat zpátky, ale Lucas mě drží pevně, přitáhne si mě blíž k okraji postele. Na rtech se mu objeví ďábelský úsměv – chápe, proč to nechci – a pak mi zaboří hlavu mezi nohy a přejede svým teplým, vlhkým jazykem podél mé štěrbinky. Ta rozkoš je skoro krutá. Celé mé tělo se prohne, když dojde ke klitorisu a začne ho jemně a rytmicky sát. Zasténám, snažím se dát nohy k sobě, odtáhnout se, ale Lucasovo sevření je pevné. Bradavky mi ještě víc ztvrdnou pod nesmírnou rozkoší, která se každou chvíli zvětšuje. Lucas zrychlí tempo, s každým nasátím stáhne rty kolem poštěváčku, a jakmile cítím, že dosáhnu vrcholu, vydere se ze mě potlačené zasténání. Vrah mého bratra… Ty slova se mi najednou objeví v mysli.

„Ne, přestaň!“ Bezmyšlenkovitě se posadím a celou svou silou se přetočím na bok, abych prolomila jeho sevření. Tenhle náhlý pohyb Lucas nečeká a já se dostanu skoro až na druhou stranu postele, než se po mně natáhne a sevře mi prsty kolem kotníku. Instinktivně se otočím a kopnu ho, mířím na obličej, ale ucukne, takže míjím. Než stačím kopnout znovu, chytí mě i za druhý kotník a přitáhne si mě přes celou postel zpátky.

„Co to kurva, Yulie?“ Lucas si na mě klekne a přitiskne mě k posteli, chytí mě za zápěstí a roztáhne mi ruce. Obličej má ztuhlý vzteky, oči přivřené. „To kvůli němu jsi tak šílená?“

Zírám na něj a ztěžka dýchám. Mé tělo se třese koktejlem strachu, adrenalinu a znechuceným vzrušením, a v hrudi mě pálí zlost. Z mé strany byla blbost s Lucasem bojovat, ale dosáhnutím orgasmu v jeho náručí bych zradila svého bratra. „Samozřejmě, že jsem.“ Vykřiknu, neschopná se držet. „Cos kurva čekal?“

Lucas sevře své prsty kolem zápěstí pevněji. „Teď už je nikdo.“ V očích mu blyští vztek. „Nikdo. Patříš mně, rozumíš?“

Nechápavě zírám na svého věznitele. Jak může čekat, že zapomenu na svého bratra? Vím, že je Lucas majetnický, ale tohle hraničí s šílenstvím.

Než můžu začít přemýšlet, Lucasův obličej ztvrdne. Jedním pohybem mi přetočí pravou ruku na durhou stranu a vloží si obě moje zápěstí do levé dlaně. Ležím na boku, když se přese mě natáhne k nočnímu stolku, pod jeho tíhou se ještě víc zabořím do matrace. Vyrazí mi to dech z plic, ale o chvíli později se nadzvedne, a zbaví mě tlaku na hrudním koši. Tyčí se nade mnou a já v jeho pravé ruce uvidím důvod téhle jeho akce. Drží v něm provaz. Tělem mi projede zima, mou touhu po něm přeroste strach. „Co to děláš?“ Ty slova ze mě vyjdou v zoufalém zašeptání. „Lucasi, to nemusíš dělat. Už se nebudu prát.“ Ale je pozdě. Už mi stáhne provaz kolem zápěstí a zalije mě stará známá úzkost, když se vynoří vzpomínky na Kirilla. Paralyzující strach minulosti. A v tu chvíli se ke mně Lucas skloní a zašeptá mi do ucha, „Neublížím ti – ale donutím tě na něj zapomenout.“

Přerývavě se nadechnu, jeho slova mě donutí zůstat v pozoru. Ne že by se moje úzkost zmenšila; to, co dělá a říká, je víc než jen naštvané. Začnu se zase vzpírat, zoufale se chci dostat pryč, ale je příliš silný. Nevšímá si mých pokusů o shození ho ze sebe, pevně mi uváže provaz kolem zápěstí a pak se natáhne pro kotníky. Když to udělá, o trochu zmenší tlak na moje nohy a já ho pokusím kopnout, než se k nim dostane.

„Oh, ne, to nedělej.“ Jeho hlas je hrubý, když mě popadne za nohy a přepůlí mě v pase. Zaútočím na něj svázanýma rukama, ale nemám moc síly, a udeřím ho jen lehce do ramene. Volnou rukou se natáhne po konci provazu a sváže mi s ním kotníky. Jeho pohyby jsou rychlé a jisté, naprosto nemilosrdné. Během vteřiny mě sváže jako krocana, zápěstí a kotníky mám svázané k sobě před tělem. S vyhrnutými šaty a bez spodního prádla, mám celou spodní část těla odhalenou.

Srdce mi při téhle mé zranitelné pozici začne bít jako splašené a začnu cítit závratě. Krev mi buší v uších v ohlušujícím řevu, když mi Lucas zatlačí kotníky k hlavě. Přiváže provaz k železné tyči, kterou k posteli namontoval, a já si všimnu, že se na mě dívá – na mou široko rozevřenou kundičku a zadek.

„Co to děláš?“ Nemůžu skoro dýchat, jak mi panika tlačí na hruď. „Lucasi, co to děláš?“

Podívá se mi do očí, oči má plné divošské touhy. „Cokoliv, co chci, zlato. Cokoliv, co kurva chci.“

A s tím položí hlavu mezi mé nohy a znovu najde poštěváček.