BM - 13. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

13/ Yulia

„Zase jsi neměl kondom,“ řeknu, když se konečně můžu nadechnout. Ležím vedle Lucase, hlavu mám položenou na jeho rameni, zatímco čekám, až se mi zklidní tlukot srdce. Můj věznitel se zasměje a ten zvuk rozdrnčí jeho hruď. „Oh, ano. Zapomněl jsem, na tvých milion nemocí. No, můžeš být ráda, že jsem dostal výsledky testů od Goldberga, a máš jen kvasinky.“

„Cože?“ Vyděšeně se posadím na posteli, ale to už se Lucas rozřehtá, a také se posadí. „Ty debile!“ Naštvaně popadnu polštář a praštím ho s ním, zároveň si přeju, aby uvnitř byla cihla. „To není vtipné!“

Směje se ještě víc, chytí mě, přetočí se na mě a zatlačí mě do matrace. Strašnou lehkostí mě chytí za zápěstí a přitiskne mi je nad hlavou, zatímco svýma nohama zmírňuje moje kopání. „Vlastně,“ řekne a dál se směje, „si myslím, že je to k popukání.“

„Oh, vážně?“ Neschopná ze sebe Lucase shodit, použiju jedinou zbraň, kterou mám. Zvednu hlavu a zabořím zuby do místa mezi ramenem a krkem.

„Au! Ty malá potvoro.“ Přendá si zápěstí do levé ruky, pravou mě popadne za vlasy a stáhne mi hlavu zase zpátky dolů. K mé zlosti se pořád směje, ani trochu ho nešokuje červený otisk zubů na kůži. „To bys neměla dělat.“

„Skutečně?“ Navzdory bezmocné pozici, se mi nevybaví staré vzpomínky, takže se můžu soustředit na svůj vztek. „A to proč?“

„Protože-“ skloní hlavu a přitiskne ústa blíž k mému uchu, „tě pak chci ještě víc.“ A s tím zvedne hlavu a podívá se mně do očí, přitiskne mi jeho narůstající penis do stehna, aby potvrdil svoje slova.

Nevěřícně na něj zírám, v jeho očích vidím známý záblesk touhy. „Děláš si ze mě srandu? Zase?“

„Ano, krásko.“ Rty se mu zkroutí do ďábelského úsměvu, když mi vrazí kolena mezi stehna, a přinutí je roztáhnout. „Zas a znovu.“

Zabere to víc než hodinu, než najdu útočiště v koupelně, kde se můžu pořádně zamyslet. Tělo mám rozbolavěné a unavené, vyčerpané z nekonečných orgasmů, a výsledek sexu mám přischlý na stehnech. Jakmile se postarám o nejdůležitější potřeby, zapnu vodu, abych se rychle osprchovala. Než do ní stačím vejít, otevřou se dveře a vstoupí Lucas, stále celý nahý. „Dobrý nápad,“ řekne a podívá se na padající vodu. „Pojďme dovnitř.“

Zděšeně zírám na svého nenasytného věznitele. „To není možné.“

Vycení na mě své bílé zuby. „Je, ale nebude. Vím, že potřebuješ pauzu. Pojď sem, zlato.“ Chytí mě za ruku a vtáhne mě do sprchy. „Jen sprcha. Slibuju.“

Dostojí svému slovu, jeho velké ruce mě namydlí po celé délce. Na chvíli se zastaví na mých prsou a přirození. I přesto si všimnu tepla, které mi pulzuje mezi nohama, když mě tam umývá, prsty mi vjíždí mezi pysky a pak i mezi půlky. Šokovaně stáhnu zadek, když mi zatlačí na druhý otvor. Přitom se lehce zasměje a pustí mě, když ho odtlačím. „Dobře, můžu počkat,“ řekne a já se otočím. Žaludek se mi stáhne při pomyšlení, že je jen otázkou času, než si mě vezme i takhle. Nehledě na to, jestli svolím.

Naštěstí se Lucas rychle vysprchuje a vyjde ze sprchy. „Vyjdi, až budeš hotová,“ řekne, když si obmotá ručník kolem pasu, a pak zmizí, nechá mě samotnou ve sprše.

Vyčerpaně se opřu o zeď, nechám vodu dopadat na prsa. Bradavky mám bolestivě citlivé, stejně jako oteklý poštěváček. Než jsem poznala Lucase, netušila jsem, že může být touha tak zničující, že by mě mohla vyčerpat jak fyzicky, tak psychicky. Nemůžu ho odmítnout a nemá to co dělat s tím, že je můj věznitel.

I kdybych byla volná, nikdy bych ho neodmítla.

Ochrana výměnou za sex. Slova mi víří hlavou, zaplňují mě směsicí touhy a rozhořčení. Je možné, že to myslel vážně? Vážně mě sem nechal vláčet přes půl zeměkoule, abych byla jeho sexuální hračka? Zní to směšně – až na to, že cítím jeho touhu po mně. I teď mě bolí tělo z jeho nekončící touhy. Vážně by to mohl Lucas udělat? Nechat minulost minulostí a jednoduše mě nechat, když mu prozradím svou organizaci? Když jsem přemýšlela o navázání pouta s ním, doufala jsem, že si koupím trochu času bez bolesti, než mě zabije. Každopádně co říká, je pravda, mé ne-tak-hrozné zajetí by mohlo být nekonečné – nebo alespoň tak dlouhé, dokud by si Esguerra neporučil mou hlavu na talíři. Nehledě na to, co říká Lucas o té laskavosti, kterou mu dluží, nevěřím, že by mě Esguerra ušetřil. Dřív nebo později by Esguerra chtěl svou pomstu a pak bych byla mrtvá. A i kdyby mě nějakým zázrakem Lucas skutečně ochránil, nedělal by to dlouho. Hodil by mě vlkům hned, jakmile by si uvědomil, že mu neodpovím na otázky, které hledá.

Odlepím se od zdi, vypnu vodu a vyjdu ze sprchy. Když kolem sebe obtočím ručník, snažím se přijít na to, jestli náhlá změna událostí něco mění a rozhodnu se, že nemění.

Jen to znamená, že mám neuvěřitelné štěstí.

Budu mít čas naplánovat útěk.