AS - 25. kapitola

Překlad: Simča

"Žijete jen dvakrát: jednou, když se narodíte a jednou, když se podíváte smrti do tváře."

-Ian Fleming

LIAM

To byl můj plán a chtěl jsem, aby byl dokonalý. Cítil jsem chlad od sklenky brandy, jak byla v mé ruce. Díval jsem se z oknanaší pracovny zde a mohl jsemvidět hlavní město,město na kopci, všechno, co bylo dobré na Americe, bylo naplněno ničím jiným než hady a krysami.

"Mluví," řekla Mel, jak se opřela do židle za stolem.

Otáčejíc se,zvýšila hlasitost. Obrázek Aviana vyplnil obrazovku, když stál v přední části pódia s hlavou vztyčenou a celý pyšný.

Ne nadlouho, bastarde.

"Dámy a pánové, děkuji za účast. Jak jsem již řekl na poslední tiskové konferenci, interní vyšetřování stále probíhá. Ale chci, aby národ si byl jist, že FBI odstraňuje zaměstnance, kteří se nedrží standardů našeho úřadu. Během několika posledních týdnů, jsme provedli četná zatýkání, včetně těch notoricky známých drogových kroužků a malých dočasných šéfů."

Naše zasraný drogy.

"Agentka Rebecca Piercovánení pohřešovaná, jak se dříve říkalo, ale v současné době je na dovolené z důvodu poranění, které utrpěla a bohužel, nebude otevřená k výslechu ještě několik týdnů- "

"Teď," řekla Mel s úsměvem.

"Nejnovější zprávy,"nový reportér uvedl, jak se obrazovka přepnula od Aviana. "Během hodiny jsme obdrželi videozáznam od skupiny zvané Rsamas; republikových vojáků proti většině amerických

divochů s pohřešující agentkou FBI, Rebeccou Piercovou. Upozorňujeme naše diváky, že video obsahuje materiál, který není vhodný pro děti."

Obrazovka přešla k našemu malému domácímu videu, a já dovolil úsměvu se rozšířit po celé mé tváři. Rebecca Piercováseděla na kolenou v přední části červenéRsamas vlajky; Tmavé vlasy měla slepené dohromady a byla oblečená v ničem jiném než starých hadrech. Jak se kamera zaostřila na její obličej, mohli jsme vidět, že byl potřísněný špínou a slzami. Najednou pár rukou zvedlo nedávné noviny do objektivu. Dva muži, jejichž nohy byly jediným viditelným důkazem jejich přítomnosti, drželi AR-15 k její hlavě.

"Jmenuji se… Rebecca Piercová, narodila jsem se v Quanticu ve Virginii… a strávila… posledních deset let pracujíc…ve federálním úřadě pro vyšetřování kyber-trestné činnosti. Před několika týdny… jsem byla unesena teroristy- "

V okamžiku, kdy uvedla to slovo, jeden z mužů ji udeřil pažbou pušky. Vyšel z ní malý křik, jak spadla dopředu, a druhý muž natáhl ruku v rukavici a přitáhl ji zpět na kolena.

"Byla jsem unesena… revoluční skupinou; Rsamas… jsou unaveni… dnešní pokryteckou povahou naši… vlády v této zemi. Jsou unaveni lží… a zatajováním. Už se snažili dostat so kontaktu… s… ředit… etelem… AvianemDoersem a dalšími agenty, ale jejich zákonné žádosti… byly ignorovány, posmívali se jim a odsunuli je na stranu… teď vědí, že nemohou bojovat proti zlu dobrem, ale pouze svíce zlem… a oni se nezastaví, dokud nejen ředitel… FBI neod…stoupí, ale taky prezident,"vykoktala.

Na to jsem se podíval na Mel, ale ona se jen ušklíbla v odpověď. Nebyl jsem si vědom toho, že jsme chtěli prezidenta pryč, zvláště poté, co jsme na něj utratili miliony dolarů.

Alternativní hlas promluvil. "Je na čase, aby lidé povstali. Je na čase, aby se lidé bránili. Je na čase, aby se lidé stali republikánskými vojáky proti přítomnosti většího množství amerických divochů. Pokud ne, uděláme to, co naši předkové udělali, a vyhlásíme válku. Pokud uslyšíte blízko dunění, nebo uvidíte kouř nad obzorem, berte to jako důkaz našeho záměru. Požadujeme, abyste vy, pane prezidente a pane řediteli odstoupili, nebo krev mnoha nevinných obětí bude na vašich rukou." A s tím bylo video stopnuto a Avian byl znovu na obrazovce, jak reportér komentoval. Stál na pódiu s kamenným výrazem ve tváři, když ho jeho agenti informovali o posledním vývoji. Jak ustoupili, otočil se a pohlédl do kamery s takovou intenzitou, že by mě donutilucuknout, kdybych byl teda slabší muž. Pak odešel bez odpovědi na některou z otázek, které na něj reportéři začali vrhat.

"Myslím, že je naštvaný," Mel se ušklíbla, jak jí zazvonil telefon. Vytahujíc ho se zastavila, otočila se a

ukázala mi ID volajícího.

"Pane řediteli, ráda bych si myslela, že existuje více naléhavých situací, které vás tlačí, než volání si popovídat se svou drahou vnučku," posmívala se Mel, když ho umístila na reproduktor.

"Víš, co jste právě udělali?" Vyštěkl.

Můj úsměv se rozšířil. Zasáhli jsme přímo na jeho nervy. "Proč nás neinformuješ, Aviane?"

"Chránil jsem vaši nerozvážnou, divokou, nevděčnou, špinavou rodinu po celá desetiletí. Vím, kde jsou všechna těla pohřbena. Znám všechny zasraný kódy k vašich bankovním účtům, všechno máte, protože jsem vám to dovolil. Jsem boží ruka, a vy jste mě pokousali. Pokud jste si na moment mysleli, že jsem se na vaši rodinu zaměřil, tak jste na omylu. Teprve teď, máte mou plnou pozornost… a věřte, že to je něco, co jste nikdy nechtěli mít."

"Vyhrožuješ nám?" Zasyčel jsem, když jsem si vzal telefon do ruky. "Ty i já víme, že nás nemůžeš odhalit, aniž bys neodhalil svoje zasraný já. Pud sebezáchovy je v naší krvi. Pojď si pro nás a já tě potáhnu k čertu s náma, dědečku. Vystavíme tajemství, která zničí víru ve vládě, na který ti záleží tak hluboce. Strhneme celý tvůj svět. Naše vláda teroru bude blednout ve srovnání s tím, co se bude dít tady. Takže ti to nežeru. Vyhrožuješ špatný zkurvený osobě."

"Tento den tě bude pronásledovat po zbytek tvého života, ubohýCallahane. Až udeřím, mám v plánu tě zničit, vás všechny… dřív, než si myslíš. To ti zaručuju,"ušklíbl se před zavěšením.

"Řekla bych, že jepěkně zasraně naštvaný," zamumlala Mel, když se opřela o stůl.

Podal jsem jí telefon, jak ještě jednou začal zvonit.

S povzdechem odpověděla. "Pane prezidente."

"To jste udělali vy?!"

"Udělali co přesně?" Zeptala se ho předtím, než se posadila.

"Teroristi? Rsamas? Překročili jste zasranou hranici, Callahani. Všichni jste se pomátli. Kongresmani, guvernéři, FBI, CIA a Interpol se na mě obracejí s plánem! Mám poskytnout reakci v příštích pěti minutách. Nemáte ponětí, co jste udělali. Máte co do činění s věcmi, které jsou větší než vy. Chci, abyste to ukončili, hned. "

"Loutko-"

"Neopovažuj se! Jsem prezident zatracených Spojených států, a já vám nedovolímtakto vyjebávat s lidmi! Já-"

Mel zavěsila, zamávala telefonem ve vzduchu a dokonce si i zkontrolovala nehty před tím, než znovu zavolal.

"To jsi mi zavěsila?" Colemen zakřičel tak hlasitě, že jsem si byl jistý, že z něj něco muselo vyskočit.

"Ano, zavěsila, říkal jsi nesmysly. Tak, abych ti ušetřila vztek, myslela jsem, že bychom začalitento rozhovor znovu. Jsi připraven chovat se jako dospělý? Nebo mám zavolat později?"Zeptala se Mel

klidně.

Ticho.

"Beru to jako ano," prohlásila. "Nebudeš zasranýmu tisku odpovídat na otázky. Ani nevyhodíš AvianaDoerse, pošleš ho na Ukrajinu, do Turecka, Řecka, jak jen vyhovuje tvojí zasraný fantazii. Místo něho, zorganizuješ speciální tým, aby našliRsamas. Neboj se, vysněnýseznam týmu je s Minou. Nezapomeň, že si prezident Colemen, Spojené státy nevyjednávají s teroristy.

"A nakonec, budeš stát u národního symbolu s tou lesklou americkou vlajkou připnutou k obleku, a

budeš vypadat silně. Budeš vést své lidi, a celá Amerika tě za to bude milovat. Pokud nás nějakým způsobem podrazíš -  nebudu potřebovat tě nějak ohrozit, protože víš, jaký bude konečný výsledek.

Slíbili jsme ti osm let, nikdy jsme neřekli, že to bude snadné, ale slíbili jsme, že to bude osm. Takže udělej, co ti říkáme. Na řadě je tvých pět minut a my tě sledujeme."

Zavěsila a zapnula televizi a čekala, dokudnepromluví. Usmál jsem se jí na záda. Uměla to se slovy jako já ne. Mohla vás jimi odzbrojit a lehce vám ublížit. Byl to její talent. Nepotřebovala zbraně, jen je měla ráda.

"Cítím,jak mi zíráním děláš do hlavy díru," řekla, aniž by se na mě podívala.

"Přenes se přes to." Usmál jsem se.

Slyšel jsem její smích, když prezident přišel na obrazovku. Vypadal klidně a vyrovnaně, a už z dálky jsem viděl americkou vlajkuna saku, stejně jako Mel rozkázala. Ale nemohl jsem věnovat pozornost jeho slovům, protože mi zazvonil telefon, a když jsem se podíval dolů, viděl jsem zprávu s fotkou od Aviana.

Můj dech uvízl v krku,jak se fotka zapsala do mé mysli.

"Co se děje?" Zeptala se mě Mel.

Adrenalin se hnal v mých žilách, jak jsem se hnal dveřmi a mé prsty divoce vytáčely.

Pro lásku boží, zvedni to.

SEDRIC

"Nikdy jsem nebyla fanouškem tohoto sportu," řekla Evelyn se smíchem, jak ji Ethan odpočíval v náručí.

Právě jsme opustili arénu a byli jsme venku s Montem a Kainem. Mel a Liam začínali být paranoidní, nebo přinejmenším se zdálo, že zapomněli, kdo jsem byl. Ale to se asi stávalo s lidmi, kteří zestárli a vysloužili. Lidé se k vám začali chovat, jako kdybyste nějak zapomněli věci, které jste dělali po celá desetiletí.

"Sedricu? Sedricu?"Vyštěkla Evelyn s prsty před mým obličejem.

"Co? Promiň." Zatřásl jsem hlavou, abych si jí vyčistil a otočil jsem se na ni, usmívala se.

"Stejně jako za starých časů," odpověděla. "Přísahám, že pořád přemýšlíš. Myslím, že to bylo po zápase, když jsi poprvé zjistil, že převezmeš rodinu. Nemohla jsem tě přinutit mluvit, aby sis zachránil život."

"Zlepšilo se to." Zasmál jsem se, když jsem ji políbil na spánek a poté signalizoval Kainovi, aby odešel pro auto. "Víš, že jsem vždy žil v mé hlavě."

"Jo, jo, ale s tím vším volným časem, který máš, bys mohl dámě koupit preclík!" Kývla na stránek s občerstvením v rohu, a já se zamračil při pomyšlení na něj. "Hej, princezno, nelíbí se ti stánky? Byla doba,kdy jsme žili na instantních nudlích."

Pamatoval jsem si tu dobu moc dobře. Můj otec mě odříznul rok předtím, než můj bratr zemřel a musel jsem převzít rodinu. Říct, že to bylo těžké, by bylo slabé slovo. Evelyn se ten rok postarala o většinu našich účtů.

"Evelyn, zvykl jsem si na určitý životní styl," řekl jsem s takovou důstojností, kterou jsem v sobě jen sebral. Zasmála se a Ethanse zavrtěl v jejím náručí. "No, jáne, princezno. Takže si pospěš, než přijede auto." Našpulila rty. A na chvilku, jsem měl pocit, jako bychom byli opět teenageři.

Políbil jsem jí a přešel ke stánku, kde jsem našel mladou dívku a jejího otce pracovat společně.

"Co si přejete?" Zeptala se dívka s velkým úsměvem na tváři.

"Jeden preclík, prosím."

"Opravdu nechcete dva? Jsou opravdu chutné." Hrála na svou roztomilost. Podíval jsem se na jejího otce, který ji v tom musel radit. Určitě věděl, co dělal.

"Pak tedydva," řekl jsem, když jsem sáhl do kapsy pro mou peněženku, ale místo toho mi zazvonil telefon.

V téže chvíli jsem uviděl záblesk odrážející se od blízké budovy z mého periferního vidění. Chlupy na

zadní část krku se mi naježily a ramena se mi napjala, jak moje mysl okamžitě identifikovala, co to bylo. Podíval jsem se na Evelyn, která stála s Ethanem v rohu s Montem, který nic neobvyklého nezachytil.

Jak políbila Ethanovu hlavičku a narovnala mu čepici, sám čas se zpomalil, jak jsem všechno upustil z mé ruky a běžel směrem k mé rodině. V krku mě pálilo. Musel jsem křičet, ale nemohl jsem nic slyšet. Moje mysl byla zaměřena na ně, a jen na ně. Bylo to jako celý život, než se mojeruce dotkly jejícha vší silou jakou jsem jen měl, jsem je strčil na zem.

BANG.

LIAM

Byl jsem v jednom ohni. Moje kůže, můj nos, oči, všechno. Měl jsem pocit, jako by se mé srdce topilo v lávě, když Mela já jsme dorazili do nemocnice. Celé místo bylo chaotické, jak jsme prohledávali dav, tlačili se a bojovali, abychom našli našeho syna.

"Šéfe!" Kain zavolal na nás z rohu.

"Díky bohu!" Mel vydechla, když spěchala k Ethanovi, který byl v náručí mé matky.

Držela se ho pevně a odmítala se ho pustit, i když plakal.

"Mami." Neodpověděla. "Mami, to jsem já,Liam." Ticho. "Můžu si vzítEthana?"

Stále neodpověděla, ale pomalu uvolnilaEthana a Mel ho vzala do náručí. Opatrně jsem ho prohlédl a našel jen pár škrábanců na paži. Posadil jsem se vedle ní a vzal jsem ji za ruce a jemně je třel, stejně jako dřív, když jsem byl mladší. Vypadala omámeně a byla pokryta krví…

"Mami, čí to je krev?" Zašeptal jsem, zírajíc na její šaty, než jsem se ohlédl na Ethana.

Byl naživu. Byl v pořádku. Tak čí to byla krev?

"Mami, kde je táta?" Zašeptal jsem pomalu.

Houpala se tam a zpět, znovu a znovu. Její tvář se zkroutila, a když se její rty rozdělily, vyšlo z nich kvílení. Horlivé, bolestné kvílení, které přineslo slzy do mých očí.

"Matko, kde je táta?" Držel jsem ji za paže a snažil se co nejlépe kontrolovat bolestivý tlak v mém

hrudníku a nutkání s nízatřást.

Zavrtěla hlavou, když pokračovala v pláči a vzlykání, dokudnespadla ze židle a do mé náruče. Držel jsem ji, když jsem se snažil co nejlépe odstrčit skutečnost, která nutila vtlačit fakta do popředí mé mysli. Začal jsem se třást, jakse v mém krku tvořil knedlík, který se rozšířil tak, že moje plíce zadržovaly všechen vzduch mého těla.

To nemůže… Já nemůžu…

"Pokusila jsem se," vydechla. "Já to neviděla. On to viděl. Já to neviděla. Jen křičel a křičel, abych uteklaa nechápala jsem to, všechno, co jsem pak jen cítila, bylo, jak nás strčil k zemi. Neviděla jsem to! A nechtěl vstát… odmítal vstát. Nevím, já nevím… bylo tam tolik krve, tolik krve na zemi. Já –já…"

Ne.

Odtahujíc ji ze sebe, jsem se jí podíval do očí, když jsem zase zavrtěl hlavou. "Ne. Kde je doktor? Kde je doktor?" Vstal jsem a podíval se kolem sebe, jen abych našel Mel, která něco šeptala Kainovi.

"Co to sakra děláš? Přiveď mi zasranýho lékaře! "

Kain měl hlavu dole, ale nepohnul se.

"Jsi hluchý? Přiveď. Mi. Doktora. Ty. Blázne."

"Liame." Mel se zhluboka nadechla a podívala se mi do očí. "Nemá lékaře. Byl prohlášen za mrtvého na místě činu."

V minulosti mi hodně krát ublížila, ale nic se s tím tentokrát nedalo srovnávat. Jen se snažila mi znovu ublížit, věděl jsem to. Byla to jen hra; ublíží mi, pak jí pronásleduju… a nakonec, se zasmějeme, všechno bude v pořádku. Věděl jsem to. Muselo to být.

Byla to jen hloupá hra.

Podíval jsem se dolů a uviděl zhroucenou matku na podlaze a silná realita se znovu tlačila do popředí.

"Ne," odsekl jsem, jak jsem sáhnul dolů, abychzvedl mou matku, než jsem ji umístil zpátky na židli, ale ona jen plakala tvrději. "Jdu najít doktora, jo? Mami. Mami, přestaň, jo? Jsem si jistý, že to budev pořádku."

"Liame." Mel se ke mně natáhla, ale jsem její ruku odstrčil.

"NE!" Zakřičel jsem jí do tváře. "Neznáš mého otce. On neumírá. On neumírá na ulici jako zasraný pes. Je to Callahan. On není zkurveně mrtvý, tak drž hubu a dávej pozor na mou matku. Jdu ho sám najít."

Nebyl mrtvý.

Udělala krok zpátky a přikývla předtím, než jsem se razil davem.

Nebyl mrtvý.

Nedovedl jsem si představit svět, kde by můj otec nebyl. Nechápal jsem to.

Nebyl mrtvý.

MELODY

Byl mrtvý. Přesně takhle. V jednu chvíli byl tady a v příští nebyl. Nebylo to jako u Orlanda -  věděla jsem, že umírá. Byla jsem připravena, a přestože to bolelo, to bylo něco jiného. Ale tomuhle jsem nerozuměla. Můj hrudník bolel a moje plíce pálily. Nebylo hodně chvil, kdy bych se v mém životě kdy takhle cítila. Cítila jsem, jak se mi oči zakalují slzami, ale nemohla jsem nechat své emoce mě přemoci, nes Ethanemtady.

Neal právě přijel a oni nás přestěhovali do soukromé čekárny, ale to bylo pro Monteho. Dostal tři kulky, jak chránil Evelyn a Ethana a byl nyní naoperaci. Podala jsem NealoviEthana, který se na mě

podíval. Oči měl červené a opuchlé, a slzy mu nepřestávaly padat, neměl nad nimi žádnou kontrolu.

Objal Ethana, ujišťujíc se, že byl v bezpečí, když se narovnal.Evelyn byla stočená do klubíčka vedle něj, spala. Dala jsem jí nějaká sedativa, aby jí pomohly si odpočinout.

"Jdu najít Liama. Vrátím se,"zašeptala jsem.

Kain přikývl, již stojíc na stráži.

Šla jsem chodbou a čekala, dokud jsem nebyla daleko od všech, aby mě nikdo neviděl a neslyšel. Poté, jsem uhnula do prázdné místnosti a zastavila se jen na okamžik, abych ze sebe všechno dostala; Křičela jsem. Křičela jsem a bušila do zdi znovu a znovu, dokud mé klouby nebyly otupělé, krvavé a vystaveny. Avian nám poslal fotkuEthana a Evelyn se zprávou říkajíc,"sbohem."

A teď… teď bylSedricmrtvý.

Jen tak. Nejenže ho zabil –ale deset dalších kulekbylo nalezeno, tři měl v sobě Monte, jednuSedric, ostatní byli kolemjdoucí a řidič, který přijížděl k budově. A nyníSedricovo tělo bylo tady v márnici a já nemohla…

Kurva, bolelo to.

Zhluboka jsem se nadechla, sledovala jsem modré šipky a jela výtahem dolů. Bylo to cítit jako skutečná smrt, když jsem šlaklidnou halou. A tam jsem ho našla, strnule stál nad stolem. Vcházejíc do místnosti, jsem si povzdechla úlevou nad tím, že nerozepl jeho vak sám. Jeho ruka, která se zdála být bledší, než jsem si vzpomněla, se vznášela nad horní části vaku. Bál se, ale já věděla, že neuvěří, dokud neuvidíSedricovo tělo na vlastní oči.

Došla jsem k němu, pomalu jsem stáhla zip a Liam odtáhl ruku. Nechtěla jsem, aby to viděl, ne když to nechtěl, a tak jsem mu blokovala výhled.

"Jsem připraven."

Ne, nejsi.

Nikdo z nás nebyl, bez ohledu na to, co jsme řekli. Udělala jsem krok zpět a dovolila jsem mu,aby uviděl jedinou střelnou ránu ve středu hlavy jeho otce. Liamovo tělo se shrbilo dopředu, nohy se mu podlomily, ale držela jsem ho, jak vzlykot vybuchl z jeho těla; a to nejen z úst, celé jeho tělo vybuchlobolestivými vzlyky, které způsobily, že moje hrdlo se stáhlo a pálily mě oči. Plakal v mých pažích, než se konečně podíval tváří tvář ke svému otci. Políbil ho na tvář a pevně ho objal.

"Omlouvám se. Je mi to líto, tati. Je mi to tak líto."Plakal.

Bylo mi jedno, co řekne; jeli jsme domů.

Vezme svého otce zpátky domů do Chicaga, kam patřil. Pomstíme se, ale potřeboval to, a popravdě, i já. Všichni jsme to potřebovali.

Někdo to ještě musel říci Declanovi a Coraline… a věděla jsem, že ten někdo, budu muset být já.

Držíc se svého manžela, potřeba hořela skrze mne. Něco podobného adrenalinu, aletemnějšího, mnohem pomstychtivějšího, pumpovalo v mých žilách a tiše jsem si slíbila: Nikdy znovu!