AS - 23. kapitola

Překlad: Simča

"Jednou se budete ohlížet na tento okamžik svého života jako takovou sladkou dobu smutku.

Uvidíte, že jste truchlili a vaše srdce bylo zlomené, ale váš život se měnil… "

-Elizabeth Gilbert

NEAL

Pocákal jsem sivodou tvář a zhluboka se nadechl, než jsem se odvážil podívat na sebe do zrcadla v koupelně. Aniž bych se otočil, sledoval jsem, jak vešla dovnitř. Její modré oči se zaměřily na mě, když se tiskla proti dveřím.

"Mohu ti nějak pomoci?" Zeptal jsem se jí, jak jsem si vzal nějaké papírové ručníky z automatu. Prohlédl jsem si koupelnu, abych se ujistil, že jsme byli jedinými obyvateli.

"Neale, prosím, nechovej se tak."

"Jak?" Zařval jsem na ni. "Jak se mám chovat, Olivie? Pověz mi, když víš zasraně všechno. "

Její hlava klesla a já kráčel odhodlaně k ní a chytil ji za ruku, když jsem ji přitáhl k sobě a přinutil ji, aby se mi podívala do očí.

"Zostudila jsi mě," ušklíbl jsem jen několik palců od jejího obličeje. "Udělala jsi ze mě hlupáka. Ze všech lidí na tomto světě, jsi mě měla znát nejlépe. Měla jsi vědět, co jsem chtěl, a že tonebylo zničit mou rodinu. Rodina je vše. Rodina je na prvním místě a ty si ani nepomyslela na to, jak bychse cítil, kdyby Avian zabil mé bratry, mého otce, matku."

"Udělala jsem to pro nás! Ty i já víme, že tvoje rodina tě nikdy neakceptuje! "Vykřikla.

"Udělala jsi to pro sebe! Ježíši zasraný Kriste, ty se nezajímáš o nikoho jinýho, než samu o sebe. Teď

stojíš přede mnou, snažíš se vypadat nevinně, jako kdybys nešla proti zákonu. Jako kdybysneplivla na všechno, co moje rodina budovala desítky let. Víš, co Irové dělají lidem, kteří dělají to, co si udělala ty? Budu se takhle chovat, budu se ti vyhýbat, budu se usmívat pro fotoaparáty, protože to je jediná

věc, která mi brání, abych ti neurval hlavu a neutopil tě v kyselině." Pouštějíc ji, jsem prošel kolem ní a otevřel dveře. "Pokud ti na mě někdy záleželo, Olivie, hraj svou roli, protože my jsme skončili. Teď pojď."

Polkla, když si utřela slzy a narovnala si šaty. Otočila se ke mně a nabídla mi ruku. S úsměvem, jsme šli směrem k polednímu stolu, kde můj otec seděl a čekal. Olivie šla a políbila ho na líce, než se posadila, a já mu potřásl rukou na pozdrav. Díval se na mě se stejným unaveným výrazem, který jsem viděl, když jsem vyrůstal a chtěl jsem mu říct, že jsem ho chápal.

"Takže, Olivie, už sis vybrala místo na rodinném hřbitově?" Zeptal se jí nenuceně, zatímco si nalil čaj.

Její ústa se otevřela.

"Je docela pěkný, máme fotky vyryté do černého mramoru," dodal, když se napil.

Zdálo se, že všichni v rodině ji mučili nějakým způsobem. Ale jak si ustlala, tak si i lehne, sama. Neexistovala pro ni cesta ven. I když byla venku v otevřeném prostoru jako teď, Melodyudělila rozkazy, které byly jasné, jestli zkusí Olivie utéct, půjdeme po jejích nohou.

DECLAN

Sledoval jsem ji, jak se snažila praštit tak silně, jak jen to šlo do jeho krku. Popadl ji za paži a zvedl ji a hodil s ní, dokud její tělo nenarazilodo plachty Liama boxerského ringu. Posunula se na bok a zvedla se dřív, než si otřela krev z nosu a získala svůj postoj.

Fedel se na ni na chvíli podíval předtím, než zvedl ruce a udělal pár kroků dozadu. Navzájem kolem sebe kroužili, jejich oči se nikdy neoddělily. Nakonec skočila vpřed a chytil ji kolem pasu, snažíc se ji zastavit. Nicméně, ona sama se zhoupla a ovinula nohy kolem jeho krku dřív, než ho převrátila. Zápasili na zemi, dokud jsem nemohl zvládnout ho vidět se jí dotýkat déle.

"Dost. Vypadni zasraně od mé ženy,"řekl jsem tak klidně, jak jsem mohl, když jsem šel k ringu.

Oba se na mě na chvíli zmateně podívali, ale co mě nasralo, byl pobavený pohled, který zdobil

Fedelovu tvář.

Bez dalšího slova vstal, zatímco Coraline zůstala na zemi, zhluboka dýchajíc.

"Děkuji, Fedele," řekla mu.

Sledoval jsem, jak na nás kývl a sledoval jsem každý jeho pohyb, když vystoupil z ringu.

"Připrav se, věnujeme našemu hostovi návštěvu," uvedl jsem.

"Jdu na to," odpověděl, když odcházel.

Vrátil jsem se ke své ženě, viděl jsem, že se stále ještě nepohnula.

"Žárlíš bezdůvodně, Declane."

"Nežárlím, jen se mi prostěnelíbí sledovat, jak moje žena je bita jiným mužem."

Otočila ke mně hlavu a věnovala mi malý úsměv. "Měla jsem šanci."

"Držel se zpátky, to mi věř."

Vypadala tak zklamaně, že jsem se chtěl nakopat. "Ne, že by se ti nedařilo, protože sis vedla dobře. Ale Fedelto dělá celá desetiletí. Byly chvíle, kdy si nás oba překvapila, ta věc s nohama, kterou jsi udělala, byla… "

Sexy.

"Víš, že Fedelje gay, že jo?" Zeptala se.

Byl jsem naprosto ohromen, jak jsem zpracovával slova, která právě řekla. "To ti řekl?"

"Ne, ale nemusí. Vážně, nikdy sis nevšiml? "

"Nevšiml čeho?" Ničeho jsem si nevšiml!

"Declane, za celou tu dobu, co ho známe, neměl žádnou přítelkyni-"

"Kdo má čas na přítelkyni? On je zaneprázdněný, já mám sotva čas na to, abych měl svou ženu s těma všema sračkama, který po mě chtěj Liam a Mel. "

Smála se, když vstala z podlahy, než přišla ke mně. "Nikdy ani jednou nemluvil o ženách. Všichni ostatní muži se snaží spát se služkami nebo jejich oči bloudí, když jsme na veřejnosti. Ale Fedel… pokud se k němu přiblíží žena, on vždycky říká totéž. ´Promiň, nemám zájem-'"

"Je oddaný své práci; rodina neplatí za flirtování v práci. "

"Když už mluvíme o rodině, musíme uspořádat sraz. Neviděli jsme se nějakou dobu, zeptám se Mel a Evelyn."Luskla prsty, když si vzpomněla.

"Nemůžu uvěřit, že je gay," zašeptal jsem, stále přilepený k první části jejího prohlášení.

Obrátila oči v sloup. "Ne všichni homosexuálové pobíhají s duhou a střílejí ze svých zadků třpytky."

"Já vím, ale no tak, přinejmenším se mohl pokusit to na mě zkusit. Nemůže být gay. "

Ztuhla, když si mě pohlédla. Pak bez varování, vypukla do záchvatu smíchu. Smála se tak moc, že jí začaly slzet oči.

"Není to tak legrační."

"Ne, to není. Tvoje hlava je tak zatraceně velká, zblázním se z nedostatku kyslíku. "

"Nenuťmě tě připnout k zemi."

"Nenuť mě ti zohavit tvář, fešáku. Jaký je italský výraz pro narcistu?"

Její úsměv mě nutil se usmívat, i když mi lezla zatraceně na nervy. Připomnělo mi to dobu, kdy jsme se poprvé setkali… tehdy mě taky nazvala narcistou.

"Jdi do sprchy, ať můžeme jít; minule jsi na mě byla naštvaná,když jsem jí naposledy šel navštívit bez tebe."

Pohnula se, aby se dostala z ringu, ale já ji zastavil a políbil ji tvrdě. Přitahujíc jí k sobě, jsem obalil své ruce kolem jejího pasu, když se naklonila a prohloubila náš polibek. Jak jsem ji pustil, klopýtla vpřed.

"Vážně, jaký muž nebo žena se zdravým rozumem by nechtěli kus tohohle," zašeptal jsem jí.

Zavrtěla na mě hlavou, odešla a nechala mě tam stát.

"Nejsi tak sexy!" Křikla.

Zakřenil jsem se. "Jsi špatná lhářka, baby!"

CORALINE

Chtěla jsem se topit v lázni ledu a nikdy nevyjít. Všechny mé svaly byly v jednom ohni, a přesto Fedelvypadal naprosto v pořádku. Seděl na židli, na sobě měltěsnou, černou koženou bundu na zip s tmavými Ralph Lauren džíny a černé vojenské boty.

"Potřebujete něco, šéfe?" Zeptal se, aniž by otevřel oči.

"Ne. A ty i já víme, že na mě nemyslíš jako na svého šéfa. Nemusíš mi tak říkat, Fedele."

Otevřel oči a jeho obočí se zvedlo. "Nejsme přátele, paní Callahanova. Pracuji pro vašeho švagra a vaši švagrovou, a potažmo i pro vás. Nazývám vás "šéfem," protože vás jim udělali, zatímco jsou pryč. Nenazývat vás tak, by bylo k nim neuctivé. Nenazývat vás"šéfem," znamená, že nesouhlasím s jejich rozhodnutím, což znamená, že pohybuji o jejich rozhodnutí. Takovéto myšlenky jsou nebezpečné, a to zejména v době jako je tato. A jen blázen by je zpochybňoval nebo si jich nevážil. Dostal jsem se tak daleko jen díky tomu, že nejsem blázen."

Loajální až na kost.

"Pokud pro mě pracuješ, tak proč tady odpočíváš a mášzavřené oči, zatímco Declan je tam?"

"Mýlíte se, madam, pouze naslouchám našemu okolí. Vezměme si například krysu napravo u okna nad námi, snaží se jíst zatuchlý kus chleba…"

Vzhlédla jsem ke špinavému, žlutému oknu továrny a uviděla krysu, kterou měl na myslijíst, co vypadalo jako nějaký druh pečiva nebo chleba.

"Také je tu vlajkalítajíc ve větru," prohlásil při pohledu na velké ocelové, červené dveře, které stály asi dvacet stop od nás. Ale byly těsně uzavřené, jak to mohl slyšet?

"Taky tímto směrem jede modré Chevy, ale jen projíždí."

Teď jsem nevěřícně zírala. Otočila jsem se k němu. "Jak to sakra můžeš vědět?"

Ukázal k uchu. "Máme všude lidi a informují mě."

Zkřížila jsem si ruce na prsou a našpulila rty. "Nikdo nemá rád chytráky."

"Ano madam. Teď, mohu se vrátit k zavření očí? "Usmál se a já smířlivě přikývla.

Opírajíc se o židli, znovu zavřel oči, když jsem šla kolem a prohlížela si staré zrezivělé stroje v opuštěné továrně. Všechno bylo tak chladné, vlhké a temné. Napadlo mě, jestli Mel a Liam vybírali taková místa, aby vypadali jako tvrďáci. Declan byl dole v suterénu jednajíc s našim"hostem." Chtěla jsem se k němu přidat, ale stále se držel zpátky, pokud šlo o mě. Aspoň mi teď dovolil nosit zbraň, a přestože, že jsem nebyla nejlepší střelec, byla jsem dost dobrá. Měla jsem dva nože v mé botě, které jsem byla schopna ovládat efektivněji, a koupil mi stejné rukavice, které používala Mel, zřejmě byly vyrobeny z nějakého materiálu, který nezanechával žádné DNA nebo otisky prstů.

"Fedele, kolik lidí máme?" Zeptala jsem se ho, jak jsem vyskočila na starýběžící pás.

"V rámci státu, nebo země?"

Nikdy jsem věděla, že tam byl nějaký rozdíl.

"Státu?"

"Dvě stě čtyřicet sedm."

"Ježíši, opravdu? Platíme všechny ty lidi? "

"Chcete-li jakékoliv další informace, budete muset požádat šéfa." Zavrtěl se na židli.

Zamračila jsem se, když jsem vstala a pomalu kráčela podél pásu s rukama do strany, jako bych měla potíže s rovnováhou.

"Fedele, jak se řekne italsky slovo narcista?"

"Narcisista."

No, to bylo jednodušší, než jsem si myslela.

"Kolik lidí jsi-?"

"Ztratil jsem přehled," přerušil mě dřív, než jsem mohla dokončit to, co jsem chtěla říct.

"Chtěla jsem se tě zeptat, s kolika lidmi jsi chodil."

"Nařizujete mi mluvit o mém osobním životě?"

Nechtěl jsem mu nařizovat. "Ne, ale-"

"Pak raději preferujineodpovědět na vaši otázku, madam," odpověděl, a naštěstí pro nás oba, Declan se vrátil ze suterénu.

"Skončili jsme tady, ale jsou lidi na stráži?"

Fedel přikývl, už na nohou. "Jak jsi řekl, tři v noci, tři ráno. Taky přišla nová zásilka sněhu. "

Jak to, že mi nikdo nic neřekl? Blbci!

"Dobře. Právě včas. Dám vědět Liamovi a Mel, čekali na to."Declan ke mně přešel a natáhl ruku, aby mi pomohl dolů. Přijímajíc ji, jsem seskočila ladně, jak jen bylo možné.

"Přišlo povolení na novou farmu marihuany?" Otázal se.

Fedel zavrtěl hlavou. "Zřejmě Chicago není tak liberální, jak bychom rádi věřili."

"No, vypadá to, že šéfovési budou muset udělat z dost lidí ve Washingtonu kámoše, než se dostanou domů. Opravdu chtějí domácí farmu?"Zeptala jsem se, oběma připomínajíc,že to nebyl jen pánský klub.

"Co se stalo u našeho hosta?" Dodala jsem.

Oba se na sebe podívali…znala jsem ten pohled. Byl to ten samý, který měl na sobě Liam, kdyžpoprvé představil Mel do rodiny. Byl to pohled, který měl v očích, než byl zatčen. Byl to pohled, kterýříkal: "všechno půjde do sraček."

Povzdechla jsem si. "Měla bych začít dělat placky, ´OsvoboďteDeclanaCallahana?'"