AS - 20. kapitola

Překlad: Simča

"Lhář ví, že je lhář, ale ten, kdo mluví z větší částí pravdu s cílem klamat, je

řemeslník zkázy. "

-CrissJami

CORALINE

Jak jsem šla směrem k recepci, držela jsem hlavu vysoko a snažilase popírat mé nepravidelně bušící srdce. Tak moc bušilo, že jsem ho mohla slyšet ve svých ušních bubíncích. Ale nemohla jsem se teď zhroutit. Musela jsem držet svou paniku v klidu, jak hrozila vyplout na povrch. Vytahujíc kovový odznak jsem ho přidržela přes skener a trochu si ulevila, když jsem nebyla poslána k zemi nějakým sto kilovýmsekuriťákem.

"Palec," dožadoval strážný, aniž by se obtěžoval na mě podívat, což byla opravdu škoda, protože jsem vynaložila hodně úsilí, abych vypadala tak jak jsem vypadala.

"To je v pořádku, Coraline," řekl miDeclan do ucha.

Přitiskla jsem palec na zelený polštářek, cítíc se lépe kvůli Declanovémuujištění.

"Děkuji. Přeji hezký den,"zamumlal strážný, jak jsem procházela zbytkem bezpečnostních opatření, které tam měli.

"Zkontrolují tělo. Nenavazuj oční kontakt, prostě projdi, jako kdyby to byla normální rutina," řekl mi Declan.

Neodpověděla jsem, místo toho jsem se snažila řídit jeho pokyny, jak jsem vložila svou kabelku na běžící pás. Připomínalo mi to bezpečnostní kontroly na letišti – rentgenový snímač, detektor kovů a řadu stoicky vypadajících tváří,čekajíc na řadu. Poté, co jsem byla na druhé straně detektoru kovu, jsem vzala kabelku a šla směrem k výtahu. Vstoupila jsem beze slova a držela pevně tašku, jak ostatní lidéušlistranou a dovolilivrátnému vstoupit. Dala jsem si kabelku přes rameno a otevřela ji, aniž bych na sebe přitahovala pozornost. Z mého periferního vidění, jsem sledovala, jak vrátný tiše vytáhl pistoli a vystoupil na dalším patře.

"Fedelse s tebou setká v nejvyšším patře," Declanův hlas se ozvaldiskrétně přes sluchátko.

Opět, neodpověděla jsem. Místo toho jsem zkoumala numerickou klávesnici přede mnou; bylo tam šestnáct podlažípřístupných výtahem a já jsem byla jen na čtvrtém.

Na desátém, znovu promluvil.

"Coraline, vystup z výtahu na dalším patře. Dívám se na kamery a všude tam jsou stráže. Budeme to muset zrušit."

Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla, že tam byl jen jeden člověk, muž, který mě zvláštně sledoval. Zachytil můj pohled a držel ho.

"Jaképodlaží?"

"Neodpovídej," Declan mi řekl.

"Jaké podlaží?" Zeptal se s trochu tvrději, jak za sebe sáhnul.

Do prdele.

"Coraline, vypadni, až se dveře otevřou."

"Tohle je federální majetek. Civilisté sem nemají přístup. Nemáte dovoleno jetvýš, než do devátéhopatra." Uvedl.

"Coraline!" Křičel Declan.

Vytáhla jsem si sluchátko a čelila mu. "Omlouvám se, mluvil jste semnou?"

"Kdo jste?"

"Promiňte," odsekla jsem. "To není vaše věc, kdo jsem, agente Morgane. Nijak se vám nezodpovídám, je vám to jasné?"

Ztuhl, když se na mě díval s výrazem blízkým šoku. "Já-já"

"Tohle je vaše podlaží," řekla jsem mu, jak se otevřely dveře.

Vypadal zmateně, když šel ven.

"Agente Morgane," zavolala jsem, "pokud si přejete postupovat v této kariéře, měl byste mít na paměti, kdo je tu výš postavený."

Vytáhla jsem odznak, jak se kovové dveře zavíraly. Když se zavřely, zhluboka jsem se nadechla, než jsem se opřela o zeď.

"Jak si sakra věděla, co říct?" Zeptal Declan, když jsem si položila sluchátko zpátky.

"Viděla jsem jeho telefon, když si kontroloval e-mail, byly tam informace, díky tomu mi dalo představu o jeho hodnosti a jeho statusu. A jak Mel vždycky říká: ´pokud požaduješ respekt, budeš jej mít. ´“

Byla jsem si jistá, že Mel by ani na vteřinu nezaváhala.

Declan neřekl nic, a když se dveře otevřely, vyšlajsem ven na šestnácté podlaží.

"Fedel by tam měl teď být," řekl stejně, jakFedel vyšel z dalšího výtahu, oblečený v obleku. Zřejmě se rozhodl vzdát oblečení vrátného.

"Jsi připravená?" Zeptal se mě.

"A ty?" Odpověděla jsem, než jsem vytáhla pistoli ze své kabelky.

Přikyvujíc, jsme oba prošli dvojitými skleněnými dveřmi. Celé podlaží byloplné počítačů a dalších elektronických přístrojů, které plnili prostor. Jediná kancelář v zadní části,označovala náš cíl.

"Nezabij jí," uvedl Declan.

Ferdel stál po straně, když jsem zasunula odznak prostřednictvím elektronické klíčové dírky. Místnost byla cítit po sexu a zatuchlém parfému. Když jsme šli kupředu, pozornost agentky, kterou jsem kopírovala, utrhla k nám od muže, kterého šukala.

NEAL

"Jsem opravdu ráda, že jsme to udělali," řekla Olivie, když položila ruku na mou vlastní.

Nuceným úsměvem jsem přikývl. "Potřebovali jsme dobrou noc venku."

"Kde jsi našel tuto restauraci?" Podívala se z okna, odkud bylo vidět hlavní město.

"Liam a Mel ji koupili. Myslím, že z toho udělají jejich nové sídlo, nebo tak něco. Zítra,po návštěvě Bílého domu, tu mají schůzku," lhal jsem, jak jsem upíjel z mé brandy.

Na rychlou chvíli se zamračila, pak se usmála. "Měla jsem to vědět od interiéru; je to celáMel. "

"Vy dvě spolu nebudete nikdy vycházet, že ne?" Tvrdě jsem bojoval, abych nezakoulel očima.

Odfrkla si předtím, než se napila jejího červeného vína. "Jak někdo může vycházet s Jedovatou Mel? Ona je nejvíce namyšlený a hrubý člověk, kterého jsem kdy potkala. Stará se jen o sebe. Cítím se kvůli Liamovi zle."

"Liam je osel, zaslouží si jí. Jednoho dne -"Zastavil jsem se.

Usmála se. "Jednoho dne, co?"

"Nic. Jen mě sere. Karma je svině, a každý dostane, co mu patří, jednoho dne. "

"Radši on, než ty."

"Dalo by se to tak říct," uchechtl jsem se. "Ale upřímně si myslím, žeAvian je – nás, porazí. Vyjebával s lidmi, jako jsme my, Bůh ví jak dlouho. Vidí všechny jejich plány míle daleko. "

"Jejich marnost a hrdost bude jejich konec, Neale," zašeptala, když mi stiskla ruku. "Můžeme zachránit sami sebe, měli bychom jít. Poté, co všechno skončí, můžeme se vrátit a začít tam, kde jsme skončili. "

"Olivie, nebuď směšná, Avianjde po nás všech. Neopustíme rodinu."

"Takže nás všechny posílají na smrt a my to jednoduše přijmeme?" Odsekla.

"Co mám podle tebe dělat, Olivie?" Zamračil jsem se.

Zírala na mě, když vstala. "Někdy ani nevím, proč se obtěžuju. Hned jsem zpátky."

Zamával jsem na číšníka pro účet, když jsem vytáhl svůj telefon. Olivie si nebyla vědoma toho, že jsem

věděl o obou telefonech, ani si nebyla vědoma, že jsem oba její telefony napíchnul, zatímco spala. Dávajíc si telefon k uchu, jsem poslouchal již probíhající konverzaci.

"Chci znovu slyšet dohodu."

"Nejsem v náladě na hry, Olivie," odpověděl starší muž.

"To není zasraná hra, Aviane, tohle je můj život. Chtěl jsi informace, a ty mám, ale musím vědět, že si netluču hřebíky do vlastní zasraný rakve. "

"Jsem muž mého slova. Přísahal jsem, že ty, tvůj manžel a ten malý, vyjdete ven bez újmy. Nerad se opakuju. Takže mluv, pokud chceš zůstat naživu, vzhledem k tomu, že teď jsem tvůj jediný přítel."

"Mel a Liam vlastní novou restauraci s názvem Modrá zahrada, mají v plánu tu mít schůzku po jejich

večeru v Bílém domě. Myslím, že je to něco velkého. "

"Myslíš?"

"Nechci Neala tlačit, všichni jsou nervózní. Mel a Liamsi stále myslím, že existuje krysa."

"Vědí, že jsi to ty?"

"Ne. Já jsem jen nepříjemná, žárlivá blbka. Nestarají se o mě."

"Pro tvé dobro, měla bys být vděčná."

Čekal jsem,dokud nezavěsili a pak jsem tak udělal i já. Dopíjejíc moje pití, jsem si užívalpocit pálení v mém hrdle. Chystala zachránit Ethana a mě? Co jsme měli říci, děkuji? Děkuji, že jsi zničila celou naši rodinu, naše dědictví? Kdyby mě znala, věděla by, že jsem byl tak dobrý, jak mrtvý bez mé rodiny. Můj otec? Moje matka? Nestarala se.

"Zlato?" Olivie mi položila ruku na rameno a já sebou trhl. "Jsi v pořádku?"

"Ne, je mi líto. Král Liamnás potřebuje zpátky doma."

"Už se nemůžu dočkat, až tohle všechno hovno skončí." Vypila zbytek svého vína.

"Já taky," zamumlal jsem, když jsem ji vzal za ruku.

Jsi svině, Olivie, zasraná svině.