Překlady knih: AS - 18. kapitola

pátek 11. března 2016

AS - 18. kapitola

Překlad: Simča

"Sex a násilí: největší duo od dob ThreeStooges."

-JarodKintz

CORALINE

"Haló, Neale?" Zvedla jsem telefon v horní části schodiště.

"Coraline…" řekl s povzdechem.

"Neale, co se děje?"

"Všechno, Coro," odfrkl si těsně předtím, než se zasmál.

Přecházejíc do nejbližšího obývacího pokoje, jsem se přesunula tak daleko od dveří, jak jen bylo možné a ocitla jsem stát u Evelynina Piet Mondrian obrazu nad krbem.

"Neale, jsi opilý?"

"Jsem Ir, lásko, neopíjím se."

Zakoulela jsem očima a povzdechla jsem si. "Co se stalo, Neale?"

"Víš, když nám Declan řekl, že si tě vezme, čelil jsem sračce. Nemohl jsem tomu uvěřit. Byla jsi tak odlišná od všech ostatních dívek, se kterýma předtím chodil. Dával jsem vám rok. "

"No, taky jsem neměla ráda tvůj zadek a jsem v pokušení ti teď zavěsit."

"Ne! Prosím, ne,"povzdechl si a slyšela jsem ho si vzít další doušek bez ohledu na to, že se v tom utápěl. "Jsi jediná osoba v této rodině, která… která se ke mně chová normálně. Declan je Liamůvkámoš. Táty oblíbenec je Liam. Máma mě miluje, ale ona by si nikdy nevybrala. Prostě potřebuju někoho, kdo by byl na chvíli v mým zasraným rohu! Jen jeden člověk. "

"Neale, jsme rodina. Vždycky jsem ve tvém rohu. A Declan, záleží mu na tobě, to víš."

"Declana narukoval Liam, aby zabil našeho strýce. Pravidlo patnáct, Coraline, pokud rodina někdy zradí rodinu, nevykazuj milost, žádné odpuštění a pohřbi ho. Jsem na řadě; Věděl jsem to od chvíle, kdy jsem se narodil. Jeden z nich mě zabije. "

"Neale, můj manžel sedí v jídelně a čeká na mě, až se k němu připojím na večeři. Ale ty jsizavolal a zníš, jako bys potřeboval mou pomoc. Takže místo toho, abych s ním jedla, jsem schoulená v rohu v jedné místnosti plné kreseb vaší matky. A teď mi řekni, co se děje."

"Olivie je krysa," řekl.

Čekala jsem, že mě zasáhne šok. Chtěla jsem se cítit překvapeně, ale jen jsem se cítila hloupě za to, že si to uvědomila dříve.

"Hrála si semnou jako s bláznem a já jsem ji nechal. Přehlédl jsem věci, co řekla a udělala, protože jsem jí miloval. Já ji pořád miluju. Jsem v prdeli. Ona je v prdeli. Oba jsme-"

"Ví to Mel a Liam?"

"Liam mi to řekl, nevěřil jsem mu. Nechtěl jsem mu věřit. Ale musel jsem znát pravdu."

"Neale, co jsi udělal?"

"Něco jsem Olivii řekl. Řekl jsem jí, že Liam bral Mel do opery. Zavolali na moje telefonní číslo namísto jeho, aby potvrdili jeho rezervaci. Dal jsem jim jeho číslo a Olivie byla u toho… tak jsem si myslel, že bych jí to prozradil a uvidíme, co se stane. "

"A Avian se je pokusil zabít. To je to, co se stalo,"dokončila jsem za něj.

Povzdechl si. "Oba nás zabijí. Liam se stále vzteká. Vůbec jsemnepřemýšlel, prostě jsem se potřeboval ujistit. Udělal jsem chybu, ale musím říct- "

"Neale, neřekneš jim to."

"Coraline-"

"Drž hubu, Neale. Neměli jsme tento rozhovor a neřekneš jim, že jsi udělal chybu. Nikdo z nás si nemůže dovolit udělat chybu, ne ty, ne já, dokonce ani Declan. Jsme ve válce. Už sis vybral svou stranu? "

Mlčel a zadržela jsem v panice dech.

"Neale, my jsme rodina skrz naskrz. Toto je tvoje chvíle. Můžeš se díky tomu stát populárnější, ale musíš být chytrý."

"Rodina skrz naskrz," zopakoval.

Přikyvovala jsem a vydechla vzduch z plic. "Olivies námi všemi vyjebala. Nyní je čas, abys jí to

desetinásobně vrátil. Budeš zasranýmCallahanem. Budeš nemilosrdným. Rozumíš mi?"

"Pokud jí ublížím, Liam a Mel se to dozví."

"Je tu více než jeden způsob, jak ublížit ženě, Neale. Pokračuj jako by to bylo v pořádku. Přinuť jí se do tebe znovu zamilovat a začniz ní vysávat informace. Až získáš informace, vezmi je k nim. Dej jim je na stůl a udělej, jak řeknou. Pokud by tě Olivie milovala, neudělala by to. Vsadila tvůj život, a všech v této rodině pro její vlastní chamtivost. To není láska. Díky této zkušenosti vyjdeš jako silnější člen této rodiny. "

Bylo opět ticho a slyšela jsem láhev na druhé lince se dotknout stolu, jako kdyby jí položil dolů.

"Děkuji, Coraline."

"Proč? Tenhle rozhovor se nikdy nestal."

Uchechtl se.

"Jo, a Neale? Budu tě sledovat. Věřím ti, ale jen pro případ, budu tě sledovat,"řekla jsem před zavěšením.

Mazajíc jeho hovor, narovnala jsem se, nežjsem odešla ven z místnosti. Vešla jsem do jídelny, kde jsem našla Declanashrbenéhov čele stolu, zcela ztracen v myšlenkách. On si ani nevšiml komorníka,který umístil jídlo na stůl, který byl prostřený pouze pro nás dva. Bylo zvláštní být sami v domě s tolika chybějícími lidmi.

"Děkuji, Raymonde," řekla jsem mu, když odcházel.

"Samozřejmě, madam," řekl předtím, než zamířil zpátky do kuchyně. Declanse pořád nepohnul.

"Tvoje oči měly ve zvyku vypadávat z tvé hlavy, když jsem vešla do místnosti," dobírala jsem si ho a sedla si vedle něj. Rychle zamrkal a zvedl hlavu, aby se na mě podíval. Nutíc se do úsměvu, vzal mě za ruku a políbil ji. "Promiň, miláčku, spoustu věcí se děje v mé mysli. Ale ty jsi ohromující jako vždycky."

Odtáhla jsem svou ruku, popadla jsem hrášek a nandala munějakýna talíř spolu s lososem a rýží. Neviděla jsem ho jíst od včerejšího večera.

"Děkuji," řekl, když si vzal sousto.

"Samozřejmě. Uvažuješ o tom, o co nás Mel a Liam požádaliudělat? "

Ztuhl na okamžik před tím, než se na mě podíval.

"Co? Volali minějakou chvíli poté, co mluvili s tebou. "

"Proč jsi mi neřekla, že o tom víš?" Zeptal se.

"Proč jsi mi o tom neřekl ty?"

"Coraline…" povzdechl si.

Nenáviděla jsem, když řekl moje jméno takhle.

"Nemyslíš si, že to dokážu." Byli jsme zpátky na začátku.

Poposedl si. "Coraline, tohle není hra. Mluvíme o vloupání se na kanadské velvyslanectví, unéstfederála- "

"Já vím, Declanečetla jsem dokument," odsekla jsem, když jsem se zařízla do růžové ryby přede mnou.

"Pak víš, že je to příliš riskantní. Nemáme co do činění s kriminálníky. Chystám se vymyslet plán

s Fedelem- "

"Pokud to zkusíš, DeclaneCallahane, rozvedu se s teboutak rychle, že ani nebudeš schopen dojíst

zatracený hrášek,"řekla jsem mu, než jsem se zakousla.

Otevřel ústa, než se ušklíbnul. "Blufuješ."

"Hádej, kdo dostal pozvánku, aby si hrál s každou top advokátní kanceláří ve státě?" Zeptala jsem se, pomalu polykajíc, jak mě sledoval. "Zatímco sis špinil ruce s pouličními břídily, já si potřásala rukama a smála se se spoustou nóbl lidmi. Nejsem tak sladká a nevinná, jak se mě snažíš udržet být. Mám plán, jak se dostat dovnitř, ale potřebuju tvýhotechnickýho génia, abychom to udělali. Takže jdeme do toho, ať se ti to líbí nebo ne. "

Zíral a mlčel.

"Měl bys jíst, zlato, ten losos je úžasný."

"Už nejsem hladový na jídlo," řekl pomalu, když si stáhnul kravatu a vstal ze židle.

"Opravdu? Mám říct o nějaké víno?"Ušklíbla jsem se, jak jsem se snažila mít upřené oči na mé jídlo.

Jeho prsty mě hladily po rameni a vlekly se ke krku, dokudho mírněneuchopil a pak mě hladil palcem podél mé čelisti.

"Ne na víno," zašeptal mi do ucha.

"A na co pak?"

"Chci tě," uvedl.

Usmála jsem se, když jsem odtáhla svou židli a postavila se k němu. "Vše, co si musel udělat, bylo mě požádat." Odstoupila jsem od něj, vyzula jsem se z bot a začalasvlékat mé šaty. Sledoval každý můj pohyb, a jakmile jsem vystavila krajku mé podprsenky, zastavila jsem se. "Na druhou stranu, měl bys pro mě pracovat."Usmála jsem se, než jsem vyrazila z místnosti, vyběhla jsem po schodech, zabočila za roh a běžela dál.

Otočila jsem se dozadu, abych zjistila, jak daleko za mnou byl, ale nebyl tam. Zastavila jsem se stejně jako výtah, dveře se otevřely a vystoupil zněj hned přede mě s úsměvem tak širokým, že to bylo téměř nelidské. Přitáhl si mě do náruče a hodil si mě přes rameno jako barbar.

"Ty podvodníku! Polož mě!"

"Jednej chytřeji, ne tvrději, zlato." Zasmál se, když jsem kopala a snažila se z něj vykroutit.

Rovnou jsem do něj vběhla!

Když jsme se dostali do našeho pokoje, nesl mě a hodil mě do středu postele.

"Teď, když jsem tě získal, proč bych tinepomohl z těch hezkých šatů?" Řekl, když na mě vylezl.

Nebojovala jsem s ním. Nechtěla jsem.

DECLAN

Celou noc jsem se snažil vymyslet způsob, jak ji z toho dostat. Ale nic minepřišlo na mysl. Sledoval jsem, jak si zavazuje boty, zatímco jsem si nandával hodinky na zápěstí. Nechtěl jsem to s ní udělat. Nebyla na to připravená. To nebyla hra. Ani jeden z nás nebyl špiónem. Kdyby jí chytili, byl by to konec. Naše životy by byly zničeny, vzaly by nám naše krycí životy. To mi za to nestálo. Měl jsem skoro všechno s Fedelem naplánované; všechno, co jsme potřebovali, byl někdo, kdo vypadal jako agentka, a bohužel, ta osoba byla Coraline.

Mohly by být dvojčaty, s výjimkou jejich vlasů. Co bylo horší, byla skutečnost, že jsem neměl žádnou šanci ji připravit. Cítil jsem se, jako bychom si házeli horkým bramborem jako s odjištěným granátem. Nezáleželo na tom, kdo ho chytí,někdo prostě vyletí do povětří.

"Cítím tvůj pohled se mi vrtat do mých zad," řekla, když položila telefon do zadní kapsydžínů.

"Jsi si jistá-"

"Jestli se mě zeptáš ještě jednou, Declane, přísahám bohu."

Otráveně jsemvytáhnul její mobil z její zadní kapsy a hodil ho na postel.

"Hej-"

"Pokud se chystáš ignorovat mou radu jako tvéhomanžela, budeš mě poslouchat jako svého šéfa.

Chceš to provést? Dobře. Ale nováčkovská chyba 101, telefon sebou mít nemůžeš" odsekl jsem zlostně. Pohybujíc se k mý komodě, vytáhl jsem sluchátko a umístil ji ho do ucha. Ještě jednou jsem se podíval na její oblečení.

"Jdeš na velvyslanectví, Coraline. Budeš potřebovat sukni, punčochy a podpatky, spolu se sakem."

"Počkej, jedeme teď?"

"Ano, teď." Zamračil jsem se. "Kdybychom to udělali podle tebe, pak bychom museli jít zítra nebo možná příští den. Je vdaná a má dvě děti, které se učí doma. Unést ji doma je prakticky nemožné. Mohli bychom jí sebrat při každodenní jízdě, ale Mel a Liam, jsouvypočítavízkurvysyni a chtějí dokázat, že mohou mít, co chtějí za nepřátelskými liniemi. Takže ano, stane se to dnes. Protože dnes je jediný den, kdy agentka skutečně opouští svou kancelář. Tráví tam noc, hlavně proto, že má poměr se svým šéfem. Stráže jí ještě dnes neviděli vstoupit, takže můžešdovnitř pomocí falešného pověření."

Vzala můj obličej do dlaní. "Dýchej. Fedel bude se mnou, a ty budeš v mém uchu. Budu v pořádku a tomu věříš, budu v pořádku. "

Položil jsem svou hlavu na její a přikývl jsem.

"Dobře. Nyní, jakou barvu kostýmu si mám vzít na sebe? "

"Mdlou barvu a něco, co jsi nikdy předtím na sobě neměla a nevadí ti to později spálit."

"Skvělé, mám jeden outfit," řekla s nádechem sarkasmu.

Byl jsem v pokušení se usmát, ale teď nebyl čas.

Jak ona šla do své šatny, přešel jsem k mému stolu a strčil si druhé sluchátko do ucha.

"Coraline, slyšíš mě?"

"Bože? Jsi to ty?" Její hlas ožil mikrofonem.

"Moc vtipné."

Ozvalo se zaklepání na dveře a já už věděl, že to byl Fedel. "Pojď dál," řekl jsem mu.

Když vstoupil v jeho čerstvě vyžehleném obleku, hodil jsem mu třetí sluchátko. Zachytil ho s lehkostí.