APT - kapitola 6 - 10

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

Kapitola 6

Caroline

Držela jsem se od něj dál tak dlouho, jak to bylo jen možné. Opravdu jsem se snažila! Ale na Orenu Tenningovi je něco, díky čemu se budu pořád vracet. Líbí se mi, jak ke mně byl před rokem milý a něžný, ale ještě víc se mi líbí, že je z něj uřvaný a velkohubý osel. Ale nikdy se mi nelíbila jeho neustálá a nadržená pozornost vůči jiným ženám. Bez toho bych přežila.

Má posedlost vůbec není zdravá, ale nikdy jsem se nedržela správné cesty, že?

V pět odpoledne po něm toužím jako feťák po další dávce. Vím, že dnes Noel musí pracovat – zmiňoval se o tom Aspen. A Asher bude určitě taky v práci. Rád v sobotu pracuje, protože je karaoke a vše, co se v klubu týká hudby, je pro něj jako jeho vlastní dítě. Ale v sobotu je tam vždycky tak narváno, že potřebují tři barmany místo dvou.

Nakouknu na Noelův rozvrh a jo, Oren dnes pracuje.

To znamená, že potřebuju důvod, abych navštívila Forbidden.

Koušu si ret a přemýšlím. Nemůžu jít sama; Noel by věděl, že něco chystám. Sakra, proč musel dnes taky pracovat?

Zavrtím hlavou a setřesu to ze sebe. Je v pohodě, že Noel pracuje. Co je větší výzvou, než přijít si pro to, co chci? Neskočím na Orena u baru. Pořád nechci, aby věděl, že jsem žena, se kterou byl.

Jen ho musím vidět a je jedno, jestli u toho bude můj bratr, nebo ne. Ale znamená to, že se mnou musí někdo jít – žena – nebo mě Noel bude podezírat. Tak vytočím číslo mé nejlepší kamarádky.

Zoey to vezme na třetí zazvonění. „Haló?“ je trochu zadýchaná a zajímá mě, v čem jsem je vyrušila.

Zašklebím se. Skvělé. Oren pracuje a to znamená, že Zwinn mají celý byt sami pro sebe.

No, můžou se k sobě tulit i jindy. Už si užívají svoje šťastně až na věky; mají celou věčnost na to, aby byli spolu.

„Potřebuju tě,“ řeknu.

„Ach, ne. Co se děje?“ řekne ustaraně.

Sakra, miluju ji.

„Udělala jsem tu nejšílenější věc v životě a teď potřebuju podporu a…a pomoc. Potřebuju tvou pomoc.“

„Dobře,“ řekne pomalu. „Mám si vzít turistické boty, lopatu a nějaké vápno…nebo balík peněz?“

Zasměju se a uvolním. „Ani jedno z toho. Nezabila jsem nikoho…a nejsem ve vězení. Ani jsem neporušila zákon.“

„No, to je začátek. Co mám teda udělat?“

„Ehm…asi ti to musím říct osobně. Můžeme jít do Forbidden, asi…za půl hodiny?“

„Jistě.“

Koušu se do rtu a zhluboka nadechnu, než dodám tu nejhorší část žádosti. „A…můžeš jít bez Quinna?“

Odmlčí se. Nakonec se zeptá: „Proč nemůžu vzít Quinna?“

„Protože…je to holčičí věc a já…nemůžu o tom mluvit, když tam bude ten velký chodící testosteron, který bude sedět mezi námi.“

„Ale on není – „

„Zoey, prosím.“

Povzdychne si. „Dobře…fajn. Quinn zůstane doma.“

Sevřu ruku do pěsti a zvednu ji. Ano! Vyhrála jsem. „Děkuju ti, děkuju, děkuju! Vyzvedni mě doma, ahoj.“

Rychle jsem to na ni vyhrkla a zavěsila dřív, než mohla něco říct. Zoey nenávidí, když musí něco dělat bez Quinna. Ale nemůžu jí dovolit, aby to tak bylo.

O půl hodiny později uvidím před oknem světlomety a pak zastaví na příjezdové cestě. Nakouknu z gauče, kde se mnou sedí Colton a sledujeme spolu Rošťáky.

„To je Zoey. Musím jít. Uvidíme se zítra.“

Aspen vzhlédne od počítače, kde asi pořád upravuje už tak svůj perfektní životopis. Sedí tam v jednom Noelově starém tričku a šortkách.

„Ach!“ řekne překvapeně, když mě vidí. „Jdeš ven?“ Povzbudivě se na Coltona usměju, aby věděl, že je tady s ním i ona a pak se Aspen podívá na mě. „Bav se.“

Díky bohu není tak zvědavá, jako Noel. Neptá se, kam jdu, kdo tam bude, co budu dělat, nebo kdy budu doma. Je hezké, že se ke mně chová jako k dospělé a důvěřuje mi.

Přeskočím Brandta, který je rozvalený na podlaze, odkud sleduje film. Dokonce zvládnu přeskočit i jeho nohy, když je zvedne, aby mě zastavil.

Když jsem venku, zastavím se, abych se nadechla. Opravdu to udělám? Prostě…půjdu ven a budu sledovat kluka, kterého mám ráda? To zní divně a zoufale. Ale upřímně si nemyslím, že bych dokázala převýšit tuto stupnici šílenosti poté, co jsem udělala včera. A čím víc myslím na ty zpola oděné děvky, které po něm polezou v baru a budou se snažit s ním flirtovat, pak prostě nemůžu zůstat doma a sledovat film z 80. let se svou švagrovou a mladšími bratry.

Kývnu hlavou a jdu k autu. Opravdu miluju Zoeyino auto. Je to hezký, čistý, dokonalý a nový luxusní sedan. Pochází z bohaté rodiny, ale neřekli byste to, dokud byste neviděli, co řídí. Přeju si, abych měla auto. Mám peníze, abych si ho koupila, ale Noel mě přesvědčil, abych si zaplatila jen smysluplné věci…jako vysokoškolské vzdělání. A protože si konečně mohl koupit rozhrkané auto, takže máme doma dvě – jeho a Aspenino – obvykle nepotřebuju vlastní auto.

Když otevřu dveře spolujezdce, Zoey přepíná stanice. Podívá se na mě, když si zapnu pás.

„Ahoj.“ Řekne příliš vesele a zářivě. Připadám si jako u velkého vyšetřování. Prostě ten tlak nedokážu vystát.

Tak vyhrknu: „Včera v noci jsem měla sex s Orenem,“ a zoufale zasténám, když se zabořím do sedadla a přitisknu si ruce na tváře.

A moje kamarádka se na mě nevinně usmívá, a tak to na ni vysypu všechno.

Sakra, je dobrá.

Ale ach, je to pro mě úleva.

„Ehm…“ Zoey oběma rukama chytí volant, jako kdyby se potřebovala něčeho držet. „Jestli je to kód pro něco jiného, tak to…nechápu.“

Rozhlédnu se okolo, jestli nás někdo neposlouchá, i když sedíme samy v zavřeném autě a po tmě – hej, mohla na zadním sedadle schovávat Quinna – tak se nakloním přes řadicí páku a řeknu: „Není to žádný kód. Opravdu jsem s ním spala. Včera v noci.“

„Ale to ne…“ zavrtí hlavou. „Počkat. Co?“ vytřeští oči a obě ruce si přitiskne na pusu. „Myslíš, že ty jsi byla ta včerejší návštěva?“

„Kdo?“

„Quinn mi řekl…ach drahý bože, Caroline. Prosím, neříkej mi, že ses vkradla po tmě do jeho pokoje…a…no, ani nevěděl, že jsi to byla ty. Co?“

„Vkradla jsem se do jeho pokoje bez toho, aby věděl, kdo jsem a měla jsem s ním sex…dvakrát. No, dvakrát pro něj. Čtyřikrát pro mě.“

Zoey se nadechne a položí ruku na hrudník. „Do prdele,“ zakleje holka, která klela asi jen třikrát v životě. „Ach, bože. Proč jsi mi to řekla?“ zakřičí spíš pro sebe, než na mě. „Neměla jsi mi to říkat. Neměla jsem to vědět.“

„Musela jsem to někomu říct,“ hádám se. „Protože, páni, jsem úplně mimo. Bylo to dobré. Ach můj bože, bylo to tak dobré, Zoey. Já…chci mu postavit v kalhotkách dům a přinutit jej tam nadobro žít. Nemohla jsem si to nechat pro sebe. A ty jsi má nejlepší kamarádka. Komu jinému bych to měla říct?“

„Ale je to můj spolubydlící,“ zakřičí. „A Quinnův – ach, ne. Quinn. Nemůžu to tajit před Quinnem.“

„Ale ano, můžeš. Určitě to Quinn nemůže zjistit. Řekl by to Orenovi, nebo hůř…Noelovi.“

„Noel,“ zalapá Zoey. „Do prdele. Pokud to Noel zjistí – „

„Já vím,“ zasyčím. „Tak to budeš muset nechat mezi námi.“

Zoey polkne, ale vycouvá z příjezdové cesty. „Proč?“ zeptá se nakonec. „Proč mě dáváš do takové pozice? Opravdu? Co jsem ti kdy udělala?“

Poplácám ji po ruce, najednou se necítím být tak rozrušená a jsem šťastnější, že jsem to tajemství ze sebe dostala. „To je výhoda být mou nejlepší kamarádkou.“

Když se na mě suše podívá, zakřením se. Nakonec si povzdychne a uvolní ramena. „Takže…proč jsi to udělala? Myslím tím, vím, jak moc ho máš ráda, ale toto bylo…trochu extrémní.“

Trochu? Ha! Miluju její vyjadřování.

Nejsem si jistá, jak to vysvětlit, protože to byl nápad, nad kterým jsem nepřemýšlela, tak pokrčím rameny. „Jednou jsi mi řekla, že mě má taky rád.“

„To má, Caroline, ale taky jsem ti řekla, proč se drží dál.“

Odfrknu si a podívám ven. „A já jsem ti řekla, že jestli mě má opravdu rád tak moc jako já jej, pak nedovolím, aby se můj bratr mezi nás dostal. A nedovolila jsem to, že? Když jsem to udělala právě takto, chránila jsem Noela i Orena. Noel to nikdy nezjistí a Oren taky ne, takže se nikdy nebude muset cítit provinile. Je to perfektní řešení.“

„Sprááávně.“

Zamračím se nad jejím sarkastickým tónem. To já bych měla být ta vtipná a sarkastická. Ona byla ta milá a podporující kamarádka. Proč necítím její podporu?

Ach, jo. Protože jsem se dostala až na hluboké dno a určitě nikdo – ani Zoey Blakelandová – to nebude podporovat.

„Víš, už o tobě řekl Quinnovi a Noelovi. Říkají ti Půlnoční návštěvnice.“

Zašklebím se, když se mi zvedne žaludek. „Řekl to Noelovi? Sakra. Bála jsem se toho.“

„No, co jsi čekala? Mluvíme o Tenovi. Netají se s ničím, když se jedná o sexuální detaily.“

„Já vím.“ Zasténám. „Ale…nemohla jsem si prostě pomoct, Zoey. On…je tak…je to Oren. Vše ve mně ožije, když je nablízku. Šílím po něm tak dlouho, chci ho celé měsíce a začínám z toho být praštěná. A nikdy nic neudělal. Víš to.“

Zamyšleně přikývne. „Máš pravdu. Neudělal. I přes všechny jeho nedostatky – „

„A že jich je,“ souhlasím.

Zakření se. „Vždycky byl jedním z nejloajálnějších lidí, které znám, když se jedná o kamarády. Překročil by kvůli nim i hranice. Nikdy by vědomě žádného nezklamal.“

Polknu. „Snažíš se, abych se cítila provinile?“ Protože to funguje.

„Ne,“ řekne rychle. „Já jen…asi jsem svým způsobem ráda, že jsi to udělala. Tak moc chci, abyste byli spolu. Oba si zasloužíte lásku a štěstí. Obdivuju tvou…tvou…“

„Stupiditu?“ hádám.

„Drzost a kuráž,“ opraví mě, když zaparkuje naproti klubu. Když vypne motor, otočí se ke mně. „Ale vážně.“ Zašklebí se. „Jak si myslíš, že to dopadne?“

Zašklebím se a tiše odpovím: „Špatně. Asi hodně…katastrofálně…špatně.“

Nejsem si jistá, jestli kývla a souhlasila, ale kousala si ret a pak zamumlala: „Já nevím. Možná to dopadne dobře. Nikdy za milion let jsem si nemyslela, že s Quinnem skončíme spolu, když jsem ho prvně potkala. Takže možná…“

Vezmu ji za ruku a vděčně stisknu. „Miluju tě. Víš, že to skončí špatně, jako to vím i já a myslíš si, že jsem šílená a asi hloupá, ale i tak jsi tady a podporuješ mě. Děkuju ti.“

Zoey mi stiskne ruku a podívá se na svítící klub na druhé straně ulice. „Takže vím, že dnes Ten pracuje. Takže jsme tady, abychom se ujistily, že do něj žádná ženská nezatne své špinavé drápy, co?“

„Páni. Znáš mě tak dobře.“

Povzdychne si a otevře dveře. „Je to děsivé, že?“

Dnes je tady řada. Přejdeme ulici a čekáme pár minut, než vrátný Harper zavrtí hlavou. „Ach, sakra. Cítím trable.“

„To vždycky,“ řeknu vesele, když se nakloním, abych ho políbila na tvář.

Harper se zakření. „Čau. Žádné takové. Dnes je tady tvůj brácha. Chceš, abych umřel pomalou a bolestivou smrtí? Rychle. Dejte mi něco, aby to vypadalo, že se dívám na vaše ID.“

Uděláme to a poděkujeme mu, že nás pustil dovnitř bez zaplacení. Zoey mě vezme za ruku, když kolem něj projdeme. Pevně mě stiskne. „Počkat. Neřekla jsi mi, že tady dnes pracuje i Noel.“

Pokrčím rameny a okamžitě se podívám k baru, ale sakra, je tady příliš mnoho lidí. Neuvědomili si, že potřebuju svou dávku Orena a to teď hned?

„Malý zádrhel.“ Mávnu Zoey, aby věděla, že si s bratrem nedělám starosti.

Ale zaječí: „Malý?“

Mumlám si pro sebe něco jako modlitbu, vezme mě za ruku a vede k baru.

Zůstanu stát a pak se ke mně otočí s váhavým pohledem. Jako by se dav rozestoupil a zasvítila na něj modrá světla. Žaludek se mi stáhne potěšením a stisknu nohy. Chci si zakrýt pulzující prsa rukama.

„Co se děje?“

Nedokážu na její otázku zodpovědět. Tolik po něm toužím. Ale páni.

Od našeho setkání před rokem se vidíme skoro každý den. Pravidelně nás doma navštěvuje. Mí mladší bratři se k němu chovají jako k osobní „rvací“ podložce – a když mluvíme o rvaní…chci se s ním rvát.

Je jedno, kolikrát jsem ho viděla, nebo jak dobře ho znám; dnes vypadá lépe, než kdy jindy.

Jeho věčně rozcuchané vlasy jsou pod světly tak tmavé a vidím, že potřebuje oholit. Nemám ponětí, jak se zvládá takto upravovat, ale sluší mu to. Pod světly vynikají jeho mužné rysy a perfektní plné rty.

Sakra. Tak moc ho chci. Sevřu prsty, protože ho chci hladit po opálených pažích. Začnu slintat, protože mu chci sát ohryzek.

Víte, holka to má špatné, když ji vzrušuje jeho rovné tmavé obočí. A jeho takové určitě je.

„Myslím, že se udělám,“ řeknu Zoey. Chytím ji za ruku, když začnu rychle dýchat.

Trhne sebou: „Do…“

„Prdele,“ dořeknu. Lůno se mi bolestivě stáhne. Nevěřím, že jsem tak nadržená jen z toho, že jej vidím. „Je to ostuda.“

Když k baru přijdou nějaké holky, Oren se na ně usměje rty, které byly včera moje, a ukáže zuby, které se zakusovaly do mého ramene. Roztáhne ruce a opře se rukama – které byly všude na mně, tahal mě jimi za vlasy, hrál si s klitorisem, tlačil je do mě – o bar a nakloní se k nim. Zavrčím, protože jsou tak blízko k mému muži, i když se on naklonil k nim.

„Kurva, kdo jsou?“

„Zákaznice. Chtějí jen pití. Uklidni se.“ Zoey mě tahá za ruku, vede pryč a kazí mi perfektní výhled na mého perfektního muže.

Zamračím se na ni, i když jsem vděčná za její záchranu. Pořád toužím po úlevě, ale bez výhledu na jeho perfektní tělo se začínám uklidňovat.

Najdeme volné místo u zdi v tmavé části klubu, kde se opřu, nadechnu a snažím se uklidnit.

„Je to lepší?“ Zoey se mi ustaraně dívá do tváře.

Kývnu. „Jo. Děkuju ti.“

Taky přikývne. „Takže…co teď?“

Zašklebím se, když se na ni podívám. „Musím ho vidět znova. Ne jako já, ale ona. Chtěla jsem, aby včerejší noc byla jednorázovka, Zoey, nechápeš to. Bylo to tak…To – „

Smutně se usměje. „Vlastně to chápu. Úplně.“

Asi ano. Těžko se tomu věří, ale před pár měsíci byl pro ni Quinn nedostupný, protože chodil s někým jiným. Je jedno, jak ostatní říkali, že patří k sobě, měla jsem špatný pocit, že se nedají dohromady, protože jsou oba příliš čestní. Ale dnes jsou spolu a šťastnější, než kdy jindy.

To mi dalo naději.

Ale taky ne. Moje situace je jiná, než jejich. A nejsem tak čestná, jako oni.

„Musím se nějak dostat do jeho pokoje bez toho, aby mě poznal.“

Zoey se ušklíbne. „Jako Půlnoční návštěva?“

„Jo.“ Kývnu, když mi to dojde. A pak mě napadne něco šíleného. „Jo,“ mumlám znova a dívám se na ni asi trochu šíleně. „Půlnoční návštěva. Zoey, to je úžasné.“

„Ach, bože,“ zasténá. „Co jsem to řekla?“

Chytnu ji za ruku a nadšeně stisknu. „Můžeš získat jeho telefon?“

Začne říkat ano, když si uvědomí, co chci. „Co? Myslíš teď?“

Kapitola 7

Caroline

O pět minut později se Zoey proplétá davem s tím největším úsměvem na tváři. „Mám ho! Mám jeho telefon.“ Vypadá tak nadšeně a je na sebe pyšná, až je to roztomilé. „Nevěřím, že jsem ho získala. Cítím se jako rebelka.“

„Ach zlato, jsi rebelka. Jsi.“ Třu si ruce o sebe. „Teď mi ho dej.“

Podá mi telefon. Hladký plast mě chladí v dlaních. Vypadá jako jiný smartphone s modrým krytem. Ale v ruce mi připadá jako pod proudem, jako kdyby dělal nad mými prsty svatozář.

Je to Orenův telefon.

Jo, nedokážu kontrolovat svou radost, když držím jeho telefon. Ale je mi to jedno. Držím jeho telefon!

„Nezměníš nikomu číslo, že?“ zeptá se Zoey.

„Co? Ne. Samozřejmě, že ne.“ Uvědomím si, že jí připadám jako šmírák, tak si odkašlu a rychle otočím telefon, než zmáčknu tlačítko. Když ho stisknu, objeví se kód. Zaskuhrám.

Co to, sakra? Má tam kód?

Ne!

Podívám se na Zoey. Soucitně si kouše ret.

„Máš nápad, co by to mohlo být?“ zeptám se.

„Ne. Ale nemyslím si, že má Ten složitý kód. Asi to bude něco jako 1, 2, 3, 4.“

Kývnu. Jo, to by mohlo být. Zkusím to.

Nevyjde to.

Po chvíli přemýšlení zkusím další.

„Sakra. Tenhle to taky není.“

„Co jsi zkusila?“ zeptá se Zoey.

„6, 7, 3, 6. Víš, čísla jména O-R-E-N.“

„Ach, jo. To má Quinn taky, ale víš…používá 9, 6, 3, 9…jako Zoey.“ Zrudne a usměje se, když vytřeští oči. „Ach! Můžu něco zkusit?“

Zamračím se, ale podám jí ho. „Dobře. Jistě.“

Okamžitě zadá 4 čísla. Vypadá smutně, ale kývne. „Jsem tam.“

„Co? Opravdu?“ nakloním se, abych viděla obrazovku, na které je vyfocené hřiště. Žaludek se mi sevře nadšením a pak zklamáním, protože ho zná lépe, než já. „Jaká čísla jsi použila?“

„Co?“ rychle se na mě provinile podívá.

Odtáhnu se a zamračím. Co se přede mnou snaží skrýt?

Než na ni začnu tlačit, začne mu zvonit telefon. Trhne sebou, až jí skoro vypadne. Snaží se ho udržet, a když ho má bezpečně v ruce, zbledne. „Ach můj bože, zvoní to. Co mám dělat?“

„Ztiš to!“ zasyčím a rozhlédnu se okolo, protože doufám, že nikdo neslyšel písničku „We Want Some Pussy[1]“ od 2 Live Crew. Ale je tady takový řev i z karaoke, že s tím nebudeme mít problém, když si najdeme tichý roh.

Zoey dál šílí. „Jak bych to měla ztlumit? Nevím kde – „ Odmlčí se, když se zadívá na obrazovku. A tehdy se rozzáří. „Ach, je to Quinn.“

Zmáčkne Přijmout a přiloží si ho i uchu.

„Ne!“ křičím a snažím se jí ho vzít.

Příliš pozdě.

Je pro ni přirozené, aby s ním mluvila. Už říká: „Ahoj!“ A o chvíli později vytřeští oči a podívá se na mě. „Ach, sakra,“ řekne, když si uvědomí, že zvedla Orenův telefon.

Slyším na druhé straně Quinna a určitě se ptá, proč zvedá jeho telefon.

Vypadá vyděšeně. „Ehm…protože jsem ho Caroline pomáhala ukrást,“ řekne a zašklebí se, když si přitiskne ruku na tvář. „Promiň,“ zašeptá mi. Pak se dál přiznává: „Protože je to Půlnoční návštěvnice…a pomáhám jí nastavit do jeho kontaktů číslo přes Google Voice a – „

„Zoey!“ vytrhnu jí telefon z ruky, než mu řekne všechno…i když to už řekla.

„Mrzí mě to,“ zaskuhrá. „Ale nemůžu mu lhát. Prostě…nemůžu. Přísahám, že je pro mě jeho hlas jako sérum pravdy.“

Zavrčím, přitisknu si telefon k uchu a přemýšlím, jak tu spoušť napravím. „Quinne?“ řeknu váhavě a koušu si ret.

„Caroline.“ Řekne mile a klidně, ale z jeho hlasu poznám, že se tak vůbec necítí. Pak vybuchne. „Do čeho, jsi sakra, vtáhla mou holku?“

„Mrzí mě to,“ řeknu. Opravdu mě mrzí, že jsem ji zatáhla do něčeho takového. „Ale je jediná, se kterou můžu počítat. Víš, měl bys být poctěn, že v ní máš takovou oporu.“

„Jo, no, v tuto chvíli jsem trochu naštvaný, protože jsi ji zatáhla do takové spleti lží. Zoey nenávidí, když mi musí lhát.“

„Já vím. Já vím.“ Zašklebím se a cítím se provinile za vše, co jsem udělala.

Kdybych byla chytrá, odvolala bych to, šla domů a předstírala, že se nic nestalo. Ale když jde o Orena, nejsem nikdy chytrá. Jsem příliš emocionální.

„Cítím se strašně, že jsem ji do toho zatáhla, ale…je příliš pozdě. Prosím, řekni mi, že to neřekneš Orenovi…nebo Noelovi.“

„Vážně mě žádáš, abych lhal svým dvěma nejlepším kamarádům na zemi?“

Ach. Posrala jsem to. Ale řeknu: „Ano, asi ano. Mrzí mě to. Ale prosím.“ Prosím, prosím, prosím.

Samozřejmě, že jim to řekne, myslím si. Proč by ne? Vždy bude loajálnější k Orenovi a Noelovi, než ke mně.

Měla jsem pocit, že můj život končí. V žaludku se mi usadil hrozný a odporný pocit, který tam rozhodně nepatřil.

Začala jsem panikařit a hyperventilovat.

Noel to zjistí.

Ach, sakra. Oren to zjistí. Co by udělal, kdyby zjistil, že jsem to včera byla já? Mluvil by se mnou ještě vůbec někdy? Byl by…znechucený?

„Je to hnus, Caroline,“ zamumlá mi Quinn do ucha. „Myslím si, že si to oba zaslouží vědět, ale zatáhla jsi do toho Zoey. Nedovolím, aby kvůli tomu nějak trpěla.“

Mrknu a nemám slov. Ach můj bože. Zapomněla jsem, že je ještě jedna osoba, po jejímž boku vždycky stojí a k níž je jeho loajalita silnější, než k jeho dvěma kamarádům.

Začnu se pomalu usmívat. Mám na své straně Zoey, což znamená, že mám i jeho. Ano! „Takže jim to neřekneš?“

„Jen protože jsi do toho zatáhla mou holku.“

„Ach můj bože!“ uleví se mi a začnu brečet. „Děkuju ti. Tak moc ti děkuju. Miluju tě.“

Začne se smát. „Promiň, ale už jsem zadaný.“ Díky bohu je. Jeho láska k Zoey je jediná věc, která ho uklidní. „Dej mi ji znova k telefonu,“ řekne.

„Jistě.“ Vesele mu podám telefon.

Sleduju, jak se Zoey omlouvá, než mu řekne, že ho miluje. Začínám si myslet, že je nemožné, jak rychle na to oba zapomněli a usmířili se před zavěšením. Ale cokoli. Ráda vidím, že to tak zvládli, než aby se hádali…kdyby se vůbec hádali.

Je to tak nepřirozené, že se nikdy nepohádali.

„Nezapomeň vymazat ten poslední hovor,“ řeknu.

Udělá to a podá mi ho. Vytáhnu svůj telefon z kapsy, zadám nové číslo a napíšu k Orenovi detaily. Jsem tak nadšená.

Chci to uložit, když si všimnu v seznamu Marci Bennettové. Ztuhnu a dívám se na jméno té mrchy, která napráskala Aspen a Noela jejímu šéfovi, kvůli čemu ji pak vyhodili. Nerada vidím její číslo v Orenově telefonu. A vůbec nechci vědět, proč tam je.

Je mi zle. Byl s Marcii zkurvenou Bennettovou? Najednou mu chci uřezat penis. Ale miluju jeho penis. Miluju, jaký je to pocit ho mít v sobě, jak se pohyboval a – sakra! Proč se o něj musím dělit se všemi zkurvenými ženami, které potkal?

Než se dokážu zarazit, začnu mazat její číslo. Ale Zoey mě chytí za ruku. „Co to děláš?“

„Má tam jméno Marci Bennetové. Marci…Bennettové.“

Zoey mrkne. „Koho?“

„Té mrchy, které chtěla Noela, tak ho vyfotila s Aspen, aby mou švagrovou vyhodili.“

„Ach.“ Zoey otevře pusu. „Ona. No…“ kousne se do rtu a podívá na její jméno v seznamu, když se zašklebí.

„Je to tak trochu černý seznam, že? Všechny ženy, se kterými spal, tam mají číslo. Nevěřím, že jsem byla tak blbá a myslela si…já nevím. Nevím, co jsem si myslela, že dosáhnu tím, že tady přijdu a vezmu mu telefon.“

„Nemůžeš ho obviňovat za ženy, které měl v minulosti, Caroline. Cora je ta poslední na planetě, se kterou si chci spojovat Quinna, ale ona ho naučila polovinu věcí, které společně děláme. A ano, vadí mi to. Ale kdyby mě to trápilo, tak bych se trápila pořád. Pokud se nedostaneš přes to, co Ten udělal předtím, než tě potkal, tak – „

„Ale co když to dnes udělá? Nebo zítra…sakra, Zoey. Je to jen další páteční jednorázovka. Nic – absolutně nic ho nezadrží před tím, aby znova skóroval.“

„Myslela jsem si, že jsi tady proto, abys mu do telefonu dala své číslo.“ Zoey na něj ukáže a vypadá nejistě. „A udržíš si jeho pozornost, aby…“ Ale odmlčí se, protože si uvědomí, že to nebude fungovat.

Oren se jen tak nerozhodne pro monogamii kvůli cizince, která se mu odmítá ukázat, nebo říct jméno.

„Nemůžu mu napsat „Tvůj pták je teď můj. Pokud se přiblíží k jiné ženě, uříznu ti ho a položím si ho u postele“. To by znělo divně.“

„Vlastně by to znělo dost divně.“

Vydechnu a strčím ji do ramene. „Cokoli. Nemůžu…prostě nemůžu…“

Ale pak se podívám k baru. Nikdo nezačal zpívat, takže v klubu hraje normální písnička, Ten kýve hlavou do rytmu a nalévá pivo.

Když ho podá čekajícímu zákazníkovi, vezme si peníze a tančí k pokladně, kde Noel počítá, kolik má vrátit.  Oren mému bratrovi něco řekne, než se k Noelovi otočí zády, kroutí zadkem a předstírá, že se otírá o Noelovu nohu.

Nemůžu si pomoci; zasměju se, když ho Noel odstrčí, pak se zakření a vrtí hlavou.

To mě vždycky vrátí k Orenovi: jeho lehkovážnost, volnost a sprosťárny, to všechno ho dělá svým. Nevadí mu, co si o něm ostatní myslí; jde si svou cestou, dělá si, co chce a získá si loajalitu všech, kterým říká kamarádi, a která je neotřesitelná.

„Dobře, možná zvládnu jeho…hroznou minulost,“ řeknu Zoey.

Podívám se na ni a cítím podporu. Celý den jsem si myslela, že jsem udělala něco špatného a chtěla to udělat znova. Ale teď…teď jsem si jistá. Musím ho vidět znova.

Zoey kývne, začne k němu natahovat ruku, ale zavrtím hlavou. Musela mít štěstí, že ji nechytili, když byla u baru. Podruhé by to mohlo být riskantní.

Podívám se k baru, abych si byla jistá, že nás Noel a Oren neuvidí, pak ztuhnu a podívám se na třetího barmana. Asher se usměje, začne mávat, ale zavrtím hlavou a přejedu si prstem na krku, abych ho zarazila.

Spustí ruku a trochu se zamračí. Pak se podívá na mého bratra, potom na mě a kývne. Dám si prst na pusu a ukážu, aby šel k nám. Znova zkontroluje, co dělají jeho spolupracovníci. Otočí se ke mně, kývne a zvedne prst, abych chvíli počkala.

„Úžasné,“ zamumlá vedle mě Zoey. „Myslím, že jsem pochytila všechno, co jste si řekli. Byli byste úžasní špioni.“

Mrknu na ni. „Jen pokud použijeme naše síly pro dobro.“

Sotva si všimnu, že Asher naznačuje, abych za ním šla na chodbu, když zvedne tác plný sklenic.

„Tak pojď.“ Chytnu Zoey za ruku a táhnu ji za sebou davem, aby nás nespatřili kluci u baru. Naše mise je nebezpečnější, když se blížíme k chodbě, ale Oren a Noel toho mají bez Ashera hodně. Tak si nás nevšimli.

Asher čeká s tácem plným skla. Zpomalím, zastavím a držím si Zoey u boku. Zamračím se na sklo, které nese do kuchyně, a zavrtím hlavou. „Nekoupil vám Pick novou myčku, která je pod barem?“

Asher si povzdychne a převrátí oči. „Nefunguje a nová se objednává. Pick je nasraný.“ Pak se zvědavě na nás podívá. „Co se děje, dámy? Nakonec jste se rozhodly vzdát vašich mužů a být vášnivé fanynky naší kapely?“

Svěsím ramena. Asi by bylo zdravější, kdybych se vzdala Orena a šla za Non-Castrato, ale…už jsem zašla daleko. „Naneštěstí…ne.“ Zvednu Orenův telefon. „Můžeš mu to tajně vrátit za bar?“

Asher se podívá na telefon a zvedne obočí. „To je Tenův telefon.“

Kývnu a zašklebím se.

Zle se zakření. „Mám chtít vědět, co jsi s ním udělala?“

Tentokrát zavrtím hlavou.

Zasměje se. „Super. Jsem v tom. Dej mi ho do přední kapsy, drahoušku.“

Protože má plné ruce, natahuju ruku k přední kapse a dám tam telefon, než ji poplácám.

„A co cukřík?“ skloní hlavu a nastaví mi tvář.

Převrátím oči, ale políbím ho. Kývne a otočí se k Zoey. „Ty taky, princezno. Nestyď se.“

Zoey k němu váhavě přijde a taky ho políbí na tvář.

Asher se narovná a je na sebe pyšný. „Dámy,“ zamumlá. „Rád jsem s vámi obchodoval.“ Pak se otočí a jde pryč.

Chci se ujistit, že to zvládl. Ale věřím mu, tak chytnu Zoey za ruku. „Vypadněme odtud, než nás chytí.“

Musím napsat jednu zprávu.

Kapitola 8

Ten

„Do prdele.“ Čumím na obrazovku svého telefonu, když si čtu zprávu, kterou mi někdo poslal, když jsem pracoval.

Bar jsme zavřeli před 20 – ti minutami a všechno jsme akorát stihli douklízet. Vezmu si telefon, který jsem nechal u kasy, když si všimnu přijaté zprávy.

Byl jsi hodný od našeho prvního setkání? Zopakujeme si včerejší noc, pokud jsi byl hodný kluk.

Odesilatel je…Půlnoční návštěvnice.

„Kurva, do řiti.“

„Co?“ zeptá se zvědavě Noel, když se postaví za mě.

Otočím se k němu a chci zakrýt obrazovku rukama. Ale pak si řeknu, že je to blbost. Nemusím to před ním tajit. Vůbec ne. Tak mu to dám přečíst.

„Někdo mi vzal telefon a přidal si tam jméno a číslo.“ Pomalu ho otočím k sobě a řeknu: „To je totálně ujeté. A jak by kurva věděla, že jí říkáte Půlnoční návštěvnice?“

Pokud to není Caroline. Možná to před ní zmínil Gamble, Ham, nebo Bloncka.

Přejedu si třesoucí se ruku přes pusu a Gam se směje, když mě žduchne do ramene. „No, nejsi šťastný zkurvysyn? Kdo se stará o to, jak se k němu dostala? Uvidíte se znova. Nechtěl jsi to tak?“

„Jo,“ zamumlám. „Asi.“ Ale kurva, nevěřím tomu, že mě kontaktovala. Když se ode mě včera tak vytratila, byl jsem si jistý, že jsem o ní slyšel naposledy. Začínám se potit a jsem nervózní.

Gamble do mě znova žduchne. „Na co čekáš? Odepiš jí.“

Zamračím se na něj, protože jí nechci psát tak na veřejnosti. Ale, ach…rozhodně jí odepíšu.

„Komu má odepsat?“ zeptá se Asher a zadívá se na můj telefon, který pořád držím v třesoucí se ruce.

Zamračím se na něj, dám si ho do kapsy a povzdychnu si. „Nikomu,“ řeknu v tu samou chvíli, když Gamble vyhrkne: „Ten má tajnou ctitelku.“

Převrátím oči, když si vzpomenu na minulý semestr, kdy jsem nechával Caroline na židli kresby. Sakra, byl jsem taková nula, když šlo o ni. Nechával jsem jí malé cetky…jen aby se usmála.

Nemyslím si, že by dělala pro mně to samé…půlnočním a žhavým sexem místo debilních kreseb.

„Ach, opravdu?“ Hart zvědavě zvedne obočí a založí si ruce na hrudníku. „Řekni mi to.“

Nechci mu to říct. Nenávidím, jak si je blízký s Caroline. Sere mě to a prostě ho nemám rád. Ale Gamble si myslí, že je eso. Tak začne žvanit o mém setkání s Car – myslím tím Půlnoční návštěvnici. A čím víc můj kámoš mluví, tím naštvanější Hart je.

„Takže si myslíš, že se ti nabourala do telefonu a vložila tam svoje číslo?“ zeptá se.

„Jak bych to měl, kurva, vědět?“ nevrle se na něj zamračím a zamumlám: „jdu.“

Otočím se a Gamble a Hart se za mnou smějí, jako kdyby si mysleli, že je moje rozladění roztomilé. Ukážu na ně přes rameno prostředníček a vyjdu do teplé dubnové noci. Je něco po druhé ráno a ulice jsou tiché. Vytáhnu telefon z kapsy a okamžitě zkontroluju seznam, když přebíhám ulici k parkovišti, kde mám auto.

Nejdříve zkontroluju číslo Půlnoční návštěvnice a pak se podívám na Carolinino. Čekal jsem, že budou stejná. Ale nejsou. Jsem zklamaný. Zastavím u obrubníku a dívám se na Carolinino jméno, kde je jiné číslo, než u Půlnoční návštěvnice.

Zavrtím hlavou a vydechnu nosem. Chtěl jsem její zprávu smazat, zatnu zuby a podívám se na nebe. Září nade mnou milion hvězd a jako by se mi vysmívaly svým jiskřením.

Nevěřím, že je to Caroline.

Povzdychnu si. No…chci ji vidět znova, nebo ne? Volné kundičce obvykle neříkám ne. Ale ze včerejší noci s cizinkou jsem neklidný. Nelíbilo se mi spojení, které jsem cítil se ženou, která nebyla Caroline. Už tak jsem cítil tolik debilních pocitů, protože jsem se hnal za jednou ženou. Nechci k tomu přidat další holku.

Pak si připomenu, co jsem cítil k Půlnoční návštěvnici, protože mi tolik připomínala Caroline, takže…co když s ní budu znova? Žádné vazby, skvělý sex, tak proč tady stojím a přemýšlím o tom? Můžu předstírat, že je tou, kterou chci a vše bude v pořádku. Asi tak budu Caroline nejblíž, co jsem kdy byl.

Rozhodnu se, nadechnu a otevřu zprávu, kterou jsem dostal.

Rozhodně jsem byl hodný, napíšu jí a pak jdu k autu.

Když chci otevřít dveře spolujezdce, zapípá mi telefon. Pták mi v kalhotách cukne, protože vím, že moje dopisování zahrnuje i jej.

Popíšu ti, jak jsi měl být hodný: Neměl jsi penis v jiné ženě od chvíle, co jsi byl ve mně. Takže…byl jsi hodný?

Zasměju se a zavrtím hlavou. Ani to není 24 hodin, co jsem byl v TOBĚ. Kolik si myslíš, že toho zvládám?

Vím to přesně. Takže odpověz na tu zatracenou otázku.

Vím, že se tím bavím víc, než bych měl, ale zakřením se. Jsi tak sprostá. Líbí se mi to.

Z nějakého důvodu si myslím, že se jí to líbilo. Místo toho napíše: Beru tvé vyhýbání se odpovědi tak, že jsi byl moc zlobivý kluk a ušpinil si ptáka v nějaké jiné děvce. Takže se měj.

Odfrknu si, protože se mi nelíbí její ultimátum. Vlastně ne, nebyl jsem s nikým. Pokud ale chceš jinou odpověď, dej mi hodinu. Určitě najdu nějakou kočku, kterou přeříznu. Zavrtím hlavou, zmáčknu odeslat a zajímá mě, co si sakra myslí, když po mně chce monogamii.

Místo toho napíše Ne! Prosím, nedělej to.

Neodpovím okamžitě a nechám ji vařit se ve vlastní šťávě. Nechci ztratit svou chtěnou Caroline, ale nedovolím jí, aby mi rozkazovala.

Nastartuju auto, ztiším telefon a mumlám si pro sebe, že mě nikdo nebude vlastnit.

Když jedu domů, píše mi další zprávu. Zaparkuju před naším bytem. Nejsem trpělivý typ, tak to otevřu, než vejdu do bytu.

Jen tě žádám, abys nešukal jinou, když šukáš mě. Tentokrát je pokornější a ušklíbnu se. Pokud s tím souhlasíš, pak…sejdeme se v úterý v noci. O půlnoci. Ve tvém pokoji. Nechej světla zhasnutá. Přičichnu si k tobě, a pokud tvůj pták bude vonět jinak, než po mýdle Ivory, odejdu a nikdy se mě už nedotkneš.

Dobře, ta druhá část mě trochu překvapila. Zase se zamračím, ale pak si uvědomím něco jiného a to mě překvapí. „Kurva.“ Jak věděla, jaké mýdlo používám? Přísahal bych, že jsem ji před včerejším večerem nikdy neměl, ale už u mě byla i v koupelně. Kurva, zjistila můj kód na telefonu. Znala mé kámoše, protože znala svou přezdívku. A nejen to, znala můj pracovní rozvrh, protože věděla, že mám v úterý volno.

Sakra, mám zatracenou pronásledovatelku.

Zakřením se, protože mít pronásledovatelku je tak trochu sexy. Šílené kočky jsou zajímavější, než normální.

Tak se uvidíme, odepíšu.

A ihned odpoví: Ne, neuvidíš mě. To radši ne, kurva. Řekla jsem žádná světla.

Zavrtím hlavou a zasměju se. Opravdu je sprostá. To bylo úžasné. Fajn. Tak se tě budu dotýkat? Lízat? Šukat tě? Co bys radši, princezno?

Cokoli z toho. Díky.

Dobře, fajn. Tak tě pak vylížu, zlato.

Těším se na to. Dobrou, Orene.

Pocítím v žaludku trochu lítosti a smutku. Dívám se na její odpovědi a uvědomím si, že jsem se s ní bavil. Nechtěl jsem se s ní bavit, jen ji šukat. Mé srdce už patří jinam. Nechtěl jsem, aby ten určitý orgán zabloudil.

Ale bylo špatné neodpovědět, tak jsem napsal: Dobrou, Půlnoční návštěvnice.

***

V pondělí ráno ve volných hodinách jsem si v kampusu kreslil, když mě potkali Gamble a Ham. Poslední dobou jsem to dělal často, kreslil jsem, když jsem myslel na věci, na které bych neměl. A věděl jsem o tom, ale nedokázal jsem to popřít.

Před 4 roky umřela jedna moje součást. Největší část. Ta zkurveně nejlepší. Popíraná bolest odešla a uzavřel jsem v sobě i jiné věci, protože jsem si nedokázal představit, že budu nějakou holku milovat. Sakra, nikdy jsem neplánoval mít ani kamarády. Ale Noel Gamble ten plán smazal.

Byli jsme úplní cizinci přinucení být v prváku spolubydlící a prostě mě smetl. Když si uvědomil, že jsem na střední hrál fotbal, přemluvil mě, abychom si zachytali a pak mi řekl, jak je ohromený mými schopnostmi, a než jsem si to uvědomil, hrál jsem za tým a začal hrát zápasy, než skončil můj první rok na vysoké.

Nikdy jsem neměl pocit, že jsem měl na výběr, abych se stal jeho kamarádem. Prostě se to stalo. Zatáhl mě na první párty a poté jsem si uvědomil, jak snadno zapadnu do tohoto života a můžu zapomenout na všechnu bolest hodně zábavnějším a příjemnějším způsobem, byl jsem beznadějný případ. Od té chvíle jsme byli tým. Když potřeboval práci a našel ji ve Forbidden, řekl mi, že tam hledají dalšího barmana, tak jsem pokrčil rameny a říkal si, proč, sakra ne. Od té doby se naše kamarádství s kluky nekontrolovatelně rozjelo. Poznal jsem Picka, Hamiltona, dokonce Lowa a taky trochu Harta. Ale vždycky jsem byl opatrný, abychom si nebyli blízcí jako ženské. Využij je jako kořist a přesuň se dál, to bylo moje motto.

Ženy tě zdeprimují. Říkají věci, které tě zlomí a přeješ si, abys byl mrtvý. Snažil jsem se těm „pocitům“ zabránit, když šlo o ženy. Někdy jsem byl na ně vyloženě hrubý.

Dobře, fajn. Většinou jsem byl hrubý…odporný…a strašně protivný. Ale kluk se musí nějak chránit, protože jej ženy zdeptají.

Nečekal jsem, že se to stane, když Gamble přivedl Caroline do mého života. Nevítal jsem to. A nebyl jsem rád, že Hamiltonova žena zvládla podlézt mou obranu a taky jsem k ní něco cítil. Ale Půlnoční návštěvnice? Ne. Zkurveně ne. Musí to přestat. Kromě toho, že se to už stalo. Psaní s mou sexy postelovou společnicí byla zábava. A z toho jsem byl zatraceně nervózní.

Byl jsem šťastný a přihlouplý v okolí příliš mnoha žen.

Viděl jsem dnes Caroline, když šla s Lowem a jeho přítelkyní do bytu. Chtěl jsem jít za nimi, ale držel jsem se z dohledu, aby mě nezahlédli. Včera jsem s Lowem pracoval a vždycky jsem miloval, když jsem mohl říct něco, co jeho ženu nasralo – taky jsem ji přejmenoval na pryskyřníka. Ale nemohl jsem se k nim přiblížit. Ne s Caroline.

Před dvěma dny jsem se s Půlnoční návštěvnicí domluvil a bál jsem se znova Caroline vidět. Jako bych se cítil příliš provinile, že ji uvidím, což bylo divné. Měl jsem od našeho setkání nepočítaně žen. Nikdy jsem neměl problém se jí dívat do tváře po prohýřené noci. Ale toto bylo…jiné, což povede k další kresbě, abych se zbavil stresu.

Snažím se skrývat své debilní pocity, když na mě někdo skočí zezadu, chytne mě za ramena a zatřese jimi.

„Co je, nulo,“ řekne Gamble a skoro vyletím z kůže. „Zase čmáráš, jako obvykle?“

Podívám se na něj a snažím se kresbu zakrýt, než ji uvidí, protože si nejsem jistý, co kreslím; doufám, že to není další obrázek Caroline. Ale už vytřeštil oči.

Zatnu zuby a váhavě se podívám dolů. Nebyl to perfektní obrázek tváře jeho sestry. Díky bohu. Ale pro mě to bylo něco horšího. Děsím se, když se dívám na 4 kresby ozdobené plameny.

Gamble se podívá na Hama, který to taky viděl. Otočí se na mě. „Proč píšeš jméno Zoey?“

Zblednu. Nevěděl jsem, co mu mám říct. Podívám se na Hama, ale místo aby byl naštvaný, nebo zmatený, vypadá smutně a soucitně. Zatnu zuby. „Já…kreslím Hamovi tetování.“

Jo. To zní dobře.

Gamble na Hama zvedne obočí. „Dáš si další tetování?“

Ham mrkne a podívá se na stránku, kde je jméno jeho ženy. Najednou vidím pokušení. „Jo,“ zamumlá. „Jo, přemýšlel jsem o tom.“

Skoro zasténám, protože o tom vůbec nepřemýšlel. Ale trochu jsem ho načal a bude o tom přemýšlet. Debilní osel. Nevěděl, že si nemá nechávat tetovat ženské jméno? I když mám pocit, že spolu s Blonckou zůstanou navždy, je blbost pokoušet osud. Co když mu umře? Kde by, kurva, byl?

Zavřu skicák. Je čas jít na další hodinu a Gam se na mě zvláštně podívá, tak vstanu a dám skicák stranou.

Chci se s těma nulama rozloučit, když kolem mě Gamble projde a vrtí hlavou. „Skvělé. A jsou tady problémy.“

Podívám se a vidím, že Caroline a Bloncka jdou za námi. „Kurva,“ zamumlám a vím, že to Gam slyšel.

Vylekaně se na mě podívá a pak se mu zalesknou oči. Zblednu. Kurva, na co, do prdele, přišel?

Místo aby to řešil, otočí se k sestře, když jsou na doslech. „Ahoj, prcku. Chovala ses slušně?“

Ušklíbne se na něj a zamrká. „Nikdy.“

Sakra, miluju její chytré odpovědi. Vždycky to z ní chci, kurva, vylíbat.

Ale dnes mě pohled na ni zabolí. Z jejích hebkých zlatých vlasů, zářivých modrých očí a tvrdohlavé brady mě rozbolí hrudník. Ale dnes je to horší, než obvykle. Sakra, ženské jsou na mě moc.

Prošel jsem si tím, že jsem nevěděl, kolik žen musí zrudnout, abych ji dostal z hlavy a nikdy mi nevadilo se jí další ráno dívat do očí. Ale kvůli Půlnoční návštěvnici se cítím provinile. Jako bych ji zradil, když ani není moje…a nikdy nebude.

Na to jsem taky nechtěl myslet, tak se podívám na Zoey a Hama, když se vítají. Jazykem a tak.

Koutkem oka vidím, jak Gamble obejme sestru okolo ramen a říká jí něco do ucha. Zasměje se, strčí ho do boku prstem a něco mu odpoví. Jsem strašně zvědavý a zajímá mě, o čem, kurva, mluví. Někdy nesnáším, že si jsou tak blízcí. Dělá mi to v hlavě bordel.

Bratr a sestra, kteří spolu vycházejí, poflakují a provokují se.

Bože, chybí mi to.

Gam políbí Caroline na spánek, odtáhne se a trochu se mi uleví. „No, jdu na hodinu. Uvidíme se později. Hame a Zoey,“ volám na ně.

Technicky pořád sleduju hrdličky, takže pak vidím, jak mávají na Gambla. A pak Gamble řekne: „Tene.“

Riskuju svou příčetnost a otočím se na něj. Znova má ten pohled, jako by věděl něco, co nikdo jiný. Já ten pohled nemám. Zvednu bradu a zamumlám: „Později,“ a uhnu pohledem.

Když odchází a Ham znova líbá svou holku, rozhodnu se taky vypadnout.

Ale Carolinin hlas mě zarazí: „Co je to s tebou?“

Zamračím se na ni a kurva. Co je to na ní, že mě to k ní vždycky přitáhne? Jsou to její světlé a podmanivě modré oči a její roztomilý drzý nos se u špičky stáčí vzhůru, což je to tak roztomilé. A ty její sotva pihovaté tváře, které má jako filmová hvězda. Mohl bych se na ni dívat celý den a i tak bych chtěl víc, protože je tou nejkrásnější, co jsem kdy viděl.

„O čem to mluvíš?“ zeptám se a zmateně pokrčím rameny na její vyčítavý pohled. „Nic jsem neřekl.“

„Já vím. A je to podezřelé.“  Dá si ruce v bok. Na boky, které chci držet. „Proč jsi byl tak tichý?“

Nedokážu se jí podívat do očí, sklopím zrak a uvidím krásná a perfektní prsa. A myslím tím perfektní. Perfektní tvar a velikost. Prostě mezi ně chci strčit hlavu a umřít jako šťastný muž a být v nebi.

Zavrtím hlavou a otevřu pusu, abych jí řekl, že nevím, o čem to zatraceně mluví. Ale místo toho řeknu: „Musím jít.“

Otočím se a polovinu cesty běžím.

Možná že když jsem souhlasil se schůzkou s Půlnoční návštěvnicí, nebyl to až tak dobrý nápad. Byl jsem rozpálený, protože jsem si dovolil předstírat, že je to Caroline, ale teď vím, že to není ona a cítím se na hovno, protože si nejsem jistý, jestli můžu svou upnutost jen tak nechat být.

Bože, jsem tak podělaný.

***

Caroline

Hledím za Orenem, když přebíhá trávník a ano, utíká přesně tak, jak to vypadá. Prostě se vypařil, jako kdyby mu hořelo za zadkem.

Dívám se na Zwinn a ukážu za ním. „Vážně, co to s ním je?“ Byl…náladový, odtaživý, tichý; všechna přídavná jména, která bych si s Orenem nikdy nespojila. Začala jsem si dělat starosti.

„Možná zjistil o tvé lži,“ řekne Quinn a zvedne obočí, když obejme Zoey okolo pasu a přitáhne si ji blíž.

Sakra, nelíbilo se mu, co jsem udělala, že?

Polknu a podívám se pryč. „Řekl jsi mu to?“

„Ne. Ale není blbý, Caroline. Pokud v tom budeš pokračovat, zjistí to.“

Nejsem si jistá, co na to mám říct, tak se zhluboka nadechnu.

„To, co děláš, nepovede k ničemu dobrému.“ Quinn se na mě upřeně dívá, zachvěju se na páteři a cítím se hůř.

Ale Zoey ho tiše napomene: „Quinne. Neměl jsi jí to říkat,“ kývnu a souhlasím s ním. Vím, že má pravdu. Měla bych s tou šíleností přestat. Už to na Orena mělo vliv a určitě mu nechci ublížit. Nevím, co jiného by mohlo mu i Zwinn vadit, takže jsem nepřišla na to, proč byl tak náladový, odtaživý a tichý. Možná se to týká Půlnoční návštěvnice.

Rozloučím se s nimi a pořád přemýšlím nad Orenem.

Než se dokážu zarazit, vytáhnu telefon a začnu psát zprávu.

Možná bychom se mohli domluvit na zítra, napíšu a odešlu to, než se dokážu zarazit. Hrudník se mi stáhne a najednou chci brečet. Už s ním nikdy nezažiju nic intimního?

Telefon cinkne a roztřeseně se nadechnu. Modlím se, aby mě prosil o setkání, tak otevřu zprávu a hledím na jeho odpověď.

Napíše jen Možná.

Možná? Počkat, co? Měl by mě chtít. Proč mě nechtěl? Něco se s ním dělo? Nebo mě možná odmítne v kterékoli identitě.

Nelíbilo se mi to. Naštvala jsem se. Tak proč se NECHCEŠ setkat? Chci vědět.

A proč nechceš TY? Odepíše.

Ptala jsem se první.

No, ty jsi začala tuto zkurvenou konverzaci, tak odpověz první.

Sakra. Zatnu zuby. Já nevím. Kde chceš, abych začala? Cítím se podvedená, asi. Řekly, že to chceš dělat jen po tmě a zezadu. Ale co když chci víc? Co když chci, abys mě hladil po hrudníku a ve vlasech? Nebo abych tě škrábala nehty na zadku, když do mě bušíš. Chci, abys mi horkým dechem šeptal do ucha všechny ty nechutnosti, když do sebe budeme narážet hrudníky.

Ach můj bože. Proč mu to píšu? Asi protože si nemůžu pomoct. Prostě jsem to ze sebe musela vysypat.

Chci tě přetočit na záda, vlézt ti do klína a prostě…jezdit, dokud se do mě neuděláš. Ale nikdy to nebudu moct udělat, že? Pokud to děláš jen zezadu. Nikdy nebudeme tváří v tvář a nebudeme se líbat, když budeš ve mně. Nikdy ti ho nebudu moct vykouřit. Nikdy nebudu moct dělat VŠECHNY TY VĚCI, které ti toužím dělat.

Byla to pravda, ale taky kamufláž pro to, po čem jsem opravdu toužila. Ze všeho nejvíc jsem byla rozrušená, že s ním nikdy nebudu moct mít normální vztah.

Telefon cinkne, až sebou trhnu. Skoro se bojím to přečíst. Nesnáším, že ti to ničím, drahoušku. Ale cokoli ti ONY řekly, je špatně. Dělám VŠECHNY pozice. Tvoje obavy nejsou ODŮVODNĚNÉ.

Do prdele. Teď si ho představuju…ve všech pozicích, zvláště v té dřív jmenované. Prsa mě bolí. Chci mu už říct, že platí zítřek.

Posadím se na první lavičku, kterou uvidím a sevřu nohy, protože jsem vlhká a pulzuju.

A co ta tma? Napíšu mu. Děláš to i s rozsvícenými světly?

Jak jsem říkal, to byl TVŮJ nápad nechat světla zhasnutá. Chceš je rozsvícená?

Ne. Nechci.

No tak, princezno, možná se teď JÁ cítím podvedený. Možná chci vidět tvoje poskakující prsa a vlhkou kundičku, když do tebe budu vrážet svého ptáka. Možná chci vědět, jakou barvu mají tvoje oči, vlasy a tváře, když se červenáš a jestli máš růžové, nebo hnědé bradavky.

Zasténám, sehnu se v pase a sevřu stehna, protože se bojím, že je možná nikdy už neodtáhnu od sebe.

Nikdy mě nemůžeš vidět, napíšu mu.

Proč ne? Odepíše ihned

Polknu a podívám se na stromy nad svou hlavou. Z nějakého důvodu mi nově pučící listy dodají odvahu odpovědět upřímně. Bojím se, že by se ti nelíbilo, co uvidíš.

To není možné. Připadala jsi mi krásná.

Ucítím v krku knedlík a nemůžu ho polknout. Miluju, co napsal a zároveň se mi nelíbí, že napsal něco tak milého a sladkého…jiné ženě. Zasměju se, protože si uvědomím, že na sebe zatraceně žárlím.

Začíná to být čím dál směšnější.

Tím, že mu nechci říct nic dalšího, na sebe žárlím a napíšu: Teď jsi na řadě ty. Proč se nechceš sejít? Způsobila jsem včera spoušť?

Spoušť? Neměl o tom ponětí, z čehož jsem se usmála a okamžitě se mi ulevilo.

Řekl jsi mi o sestřině smrti, připomenu mu. Možná se ti nelíbí, že jsi mi toho řekl tolik. Nebo se ti možná nelíbí, že ti říkám Orene. Možná je to pro tebe příliš emocionální a necítíš se dobře.

Nevím, proč jsem to řekla. Cokoli, co mi napíše, mi asi ublíží. Pokud mi řekne, že ke mně nic necítil, umřu. Když řekne, že se mu líbilo, jak se mi otevřel, budu na sebe žárlit…znova.

Ale místo toho řekne: Jsi totálně ujetá.

Zasměju se, zavrtím hlavou a dodá: Ale to je v pohodě. Mám rád šílené kočky. Nevadí mi, že jsi pronásledovatelka, nebo že víš, jaké mám kalhotky. Myslím, že tvá posedlost je sexy.

Zasměju se. Nemáš kalhotky, napíšu, protože má asi boxerky, nebo krátké, nebo, mňam, moje oblíbené: krátké boxerky.

Sakra, jsi dobrá.

Čtu si jeho odpověď, křením se ještě víc a o chvíli později se uklidním. Takže pokud tě mé podivné vlastnosti neděsí a nevadí ti, když budu chtít, abychom se sešli po tmě a nezpůsobila jsem žádnou spoušť, tak proč si odvolal ten zítřek?

Zlato, to ty jsi to odvolala.

Převrátím oči. Opravdu je tak tupý? Ale ty jsi OKAMŽITĚ souhlasil.

Ach, TAK moc mě to mrzí, měl bych tě prosit, abys mě znova pustila do své kundičky?

Zamračím se a odepíšu: ANO! ZATRACENĚ!

Ježíši, fajn, odepíše. Prosím, moje záhadná půlnoční návštěvnice, která je pro mého ptáka jako nebe, budeš tak milá a pustíš mě zpátky do své kundičky?

Ach můj bože. To je blbec. Naser si[2].

To je plán, zlato. Chci tě šukat, až nebudeš moct další den chodit. Takže se dohodneme, nebo ne?

Bude to, sakra, ne. Nechceš mě.

Ženská, jsi kurva tak matoucí. KURVA! Chci tě. Dobře? Chci tě a TO je ten problém. Chci tě, ale chci někoho jiného, mám z toho tak podělanou hlavu a mám pocit, že vás podvádím obě, když nemám ani jednu, že? Takže je podvádění nemožné, že?

Zarazím se a šokovaně hledím na jeho slova. Ale nemohl přiznat, že chce…někoho. Byla jsem to já? Okamžitě mě zajímá, kdo to může být. Zoey si myslí, že mě má rád. Občas mezi vším jeho děvkařením zachytím zájem, ale…nikdy jsem si nebyla jistá.

Přemýšlím. Můžu ho přimět, aby se cítil provinile, že spí se mnou, protože si myslel, že zradil…mě? Sakra, to bylo tak přitažené za vlasy jako to, že žárlím na sebe sama.

Říkáš tím, že spíš s další ženou? Zeptám se a chci ho zmást, protože potřebuju víc informací. Ale myslím, že ho to trochu naštvalo.

Ježíši! Ne. Právě jsem ti ŘEKL, že šukám jen s tebou. Nikdy nebudu šukat s holkou, kterou chci. Nikdy s ní nebudu šukat. Nemůžu.

Dech se mi zadrhne, ale do prdele. Byla jsem to já. Mluvil o mně. Musel!

Je pro tebe nedostupná? Tlačím na něj.

Bingo. A když za mnou přijde nějaká holka po tmě, bezejmenná a bez tváře, je snadné si představit JI.

A tady je moje žárlivost na sebe sama. Nebo – pokud se mýlím a šílí po další ženě, jako já po něm – budu hodně žárlit na tu zkurvenou mrchu, která si ukradla jeho srdce, ať je to kdokoli.

TY ČURÁKU! Přestavoval sis, že jsi s JINOU ženou, když jsi byl se mnou? Kousnu se do rtu, protože nejsem tak rozrušená, jako v té zprávě, ale musím vědět, co mi na to napíše.

Kurva. Jsem opravdu v prdeli. Nevěřím, že jsem ti to přiznal. Můžeš předstírat, že jsem to neudělal? Prosím.

Dobře, nebyla to úplně omluva, ale připadalo mi to provinilé. Nebyla jsem si jistá, jak z toho vybruslit, tak jsem se zeptala: Jak se jmenuje?

To bude, sakra, zkurvené ne, nikdy ti neřeknu její jméno.

Znova jsem si nebyla jistá, co mám cítit. Pokud mluví o mně, jsem ráda, že mě tak brání. Ale jestli mluví o někom jiném, chci řvát. Vsadím se, že tě přiměju to zakřičet, když se do mě zítra uděláš.

Ježíši Kriste. Proč jsem to řekla?

Možná protože jsem si jistá, že vykřikne spíš moje jméno, než někoho jiného a ach…moje ubohé vaječníky. Představa, že říká moje jméno, když se udělá, je víc, než zvládnu.

Takže jsme zase u zítřejší noci? Zeptá se Oren. I po tom všem, co jsem ti přiznal?

Kousnu se do rtu. Řekla jsem to? Ach, sakra, ano, řekla. Představě, že by mě tak moc chtěl, nebylo možné odolat. Tak odepíšu: Zvládnu, že si představuješ někoho jiného, když si mě vždycky budeš brát po tmě.

To je šílené.

Myslela jsem si, že máš rád šílenosti. Pravda je – i když je to úplná lež – chci tě znova a přiměju tě vykřiknout jméno jiné ženy, až mě budeš šukat, jako v pátek.

Sakra, už jsem tvrdý.

No, já jsem vlhká, takže nemám soucit.

Zítřejší noc není dost brzy. Uděláme to znova?

Jsme si vědomi toho, do čeho jdeme, jistě, proč ne?

Super. Vylížu tě později, zlato.

Zavrtím hlavou a dám si telefon do tašky. Miluju, když s ním mluvím, ať už se hádáme, takto podivně flirtujeme, nebo jen mluvíme o počasí. Ze všeho s Orenem Tenningem jsem nadšená. Přísahám, že je to jeho přítomností v mém životě, která mě vrátila do života po Sanderovi, který mě opustil a nechal samotnou. A upřímně hltám každou šanci, abych byla s ním. Toužím po elánu, který mi tak moc dává.

Kapitola 9

Ten

Někdo mě bodněte vidličkou. Jsem dozlatova propečený. Ležím na matraci vedle mé půlnoční návštěvnice, vydechnu a položím si ruku na čelo, když se nakonec uklidním. Ale… „Kurva,“ vydechnu. To bylo…jo. Neskutečné.

Vzpomněla si na to, že si chtěla přičichnout k mému péru, protože na něj zaútočila hned poté, co vešla do mého pokoje, strčila mě ke dveřím, strhla mi kalhoty a vrhla se na mě. Z kuřby, která následovala, se mi podlamovaly kolena, že jsem ji skoro nedonesl do postele, abych si k ní sám přičichl.

Bože, miluju vůni ženského vzrušení. A chuť. A hebkost jejích stehen na tváři.

Teď se ke mně tiskne ve tmě. Zavřu oči, protože ani tak nic nevidím. A užívám si chvilkovou spokojenost.

Tulí se ke mně a položí mi hlavu na rameno. Taky pomalu dýchá, ale přehodí mi nohu přes stehno, které je pořád zpocené a teplé. Takto rád opouštím svou ženu: když je horká, zpocená a proježděná.

Triumfálně se usměju, když jí položím ruku na bok. Sakra, jsme v tom dobří. Všechno, co mě včera štvalo a stresoval jsem se kvůli tomu, je v tuto chvíli daleko. Soustředím se jen na ten úžasný postkoitální pocit.

Čekal jsem, že mě pochválí. Ale pak jsem slyšel: „Fuj! Co to je?“

Nebylo to přesně to: Páni, jsi nejlepší, kterého jsem kdy měla, to jsem čekal.

„Co?“ Přestanu se křenit a jsem zklamaný. Jsem ohromený její negativní kritikou a otočím se na bok, i když ve tmě rozhodně neuvidím její výraz. „O čem to, sakra, mluvíš? Bylo to kurva úžasné.“

Když k ní natahuju ruku, prohýbá se v zádech a kroutí se, jako kdyby se snažila utéct něčemu, co je pod ní.

„C…fuj. Orene Michaeli Tenningu, jedl jsi v posteli sušenky?“

„Co? Ne.“ Znala taky moje prostřední jméno? Nebyl jsem překvapený. „Jaký hňup si myslíš, že jsem, abych jedl v posteli sušenky?“ řeknu, aby věděla, jak je to žalostný nápad. „Byly to brambůrky. Super Ranch Doritos.“ Protože jsem super.

Zklamaně si povzdychne, jako kdyby si myslela, že jsem beznadějný případ. „Roztomilé. Mám drobky ze super brambůrků na zadku.“

„Mmm.“ To bylo sexy. „Radši bych je měl z tebe olízat, má drahá.“

Natáhnu k ní ruku, ale odstrčí mi ji a zabručí. Když se posadí, slyším, jak se oprašuje, tak natáhnu ruku na druhou polovinu postele a naslepo drobky shrnu.

„Tady,“ řeknu statečně. „Vše je pryč.“

Nevěřícně si odfrkne. „Než příště přijdu, musíš ta prostěradla vyčistit.“

Jsem příliš ohromený větou „příště přijdu“, líbí se mi to a řeknu jednu z Tenových obvyklých odpovědí. „Co? A vzdát se všeho za celé roky?“ dokonce zalapám po dechu a položím si ruku na srdce.

Ztuhla. Myslel jsem si, jak jsem super, že jsem ji ohromil a uvědomil si, sakra, dost jsem to posral.

„Prosím, neříkej mi, že jsi měl v této posteli jinou ženu od posledně, co jsi ji převlékal.“

Dvakrát a třikrát kurva.

„Ehm…jistě.“

„Ach, fuj, Orene!“ začne vylézat ven. Vím, že když odejde, možná se nevrátí, tak si ji strčím pod sebe.

„Ne. Počkej.“

Zavrčí, když ji otočím na záda. Pak mě strčí do ramenou. „Vypadni ze mě. Hned! Nevěřím, že jsi – „

Políbil jsem ji.

Neměl jsem ponětí, jak jsem tušil, že to pomůže, ale sakra, opravdu to fungovalo. Vítala můj jazyk a taky mě líbala. Pak mě objala nohama okolo pasu, zabořila paty do zad a pevně mě chytila za ramena.

Přestanu ji líbat, ztěžka dýchám a přitisknu čelo na její. „Nechoď. Ještě ne.“

Zadýchaně mi odpoví. „Proč ne?“

„No…“ Kurva. Neměl jsem nic. A vyhrkl jsem: „Zaprvé. Víš, že jsem debil. Já…ani nepřemýšlím nad takovými kravinami, jako je…výměna prostěradel po poslední ženě. Asi budu vždycky bezohledný a…a…znáš mě! Jsi moje pronásledovatelka. Znáš můj rozvrh, víš jak se mi dostat do telefonu, znáš mé prostřední jméno, víš, jaké ztracené mýdlo používám. Neříkej mi, že nevíš, jaký jsem osel.“

Nejdřív váhá, ale nakonec řekne: „Dobře, máš pravdu.“

„Sakra, že mám. A zadruhé…“

„Zadruhé?“ řekne pohotově, když to neřeknu dost rychle.

„Kurva. Znáš mě. Jsem osel.“ Opravdu, proč jsem musel říkat i zadruhé, když to stačilo jednou?

Zasměje se a trochu se uklidním. „Nechoď,“ řeknu tišeji a položím jí ruku na tvář. Dech se jí zadrhne a něco těžkého se mi přitiskne k hrudníku. „Zůstaň.“ Přitisknu jí nos ke krku. „Jen o trochu déle.“

„Proč?“ řekne chraplavě a tiše; až mi cukne pták. „Už jsi mě měl.“

Neřeknu jí, že jsem připravený znova. Připadá mi trochu zranitelná, jako kdyby pomyšlení na sex byla jediná věc, co děláme, i když by to tak mělo být. Ale nelíbilo se mi, že by si moje půlnoční návštěvnice měla připadat zraněná.

Políbím ji na její úžasný krk. Otočím se na bok čelem k ní a podepřu si hlavu loktem. Volnou rukou najdu její bok a začnu ji po něm hladit prsty. „Tak něco udělejme. Co chceš dělat?“

„Já nevím.“ Jako by ji ta otázka překvapila. „Mohli bychom asi…mluvit.“

„Už mluvíme,“ připomenu jí. Když se ji snažím políbit na bradě, protože se nemůžu držet dál, otočí tvář.

Zavrčím a přitisknu jí nos na rameno. „O čem chceš mluvit?“ zeptám se, když si přivoním k její úžasně vonící kůži.

„Nevím.“

Trochu se zasměju. Samozřejmě, že to neví. „Dobře, fajn.“ Zvednu hlavu a začnu se dívat jejím směrem asi pět sekund, když přemýšlím, co říct.

Zbloudilou rukou nakonec najdu její prsa. Když jí pod mým dotykem ztvrdnou bradavky, můj pták je připravený na hlubokou penetraci.

Polknu zasténání a posunu boky, aby nevěděla, jak jsem nadržený. Ale pořád jí musím kroužit prstem kolem bradavky, protože se mi ta zatracená věc pořád vysmívá, začínám slintat a jazyk mě brní, protože nechce dělat nic jiného, jen lízat, lízat a lízat…

Nadechne se a prohne v zádech. Vím, že je vlhká a moje erekce touží po úlevě.

„Kolik ti bylo, když ti začala růst prsa?“ zeptám se.

Několikrát zalapá po dechu, než vydechne a strčí mě do ramene. „Sakra, Orene.“ Trhne sebou. „O tom mluvit nechci a ty to víš.“

„No, tak vyber lepší téma,“ odseknu a posadím se taky: „protože dokážu myslet jen na to, jak ty tvrdé a šťavnaté bradavky budu sát, přejíždět po nich jazykem, pak ti zvednu nohy a tím samým jazykem budu hluboko v té kundičce.“

Zachvěje se a začne ztěžka dýchat. „Jsi zkurveně tvrdý, co?“

Ehm, jo. „Jako zkurvená ocelová trubka.“

„Sakra.“ Zavrčí znova. „Právě jsme to dělali před, pěti minutami.“ Když si stěžuje, strčí mě na záda a vleze mi do klína. Posadí se na mě obkročmo a přitiskne mi teplá stehna okolo pasu. Slyším, jak hledá na stole kondom.

Ze zvuku trhání folie se mi stáhne žaludek očekáváním. Pak mě chytne volnou rukou a nasadí mi ho. Když mě má, kde chce, zvednu boky, když cítím na špičce její teplo a vlhko. Ale půlnoční návštěvnice mě chytne za bok a zadrží mě.

Zvednu na ni po tmě obočí. „Asi chceš tentokrát vézt, co?“

Chytne mě za obě zápěstí a přišpendlí je k posteli. Posune boky a dostane mě do sebe. Můžu se uvolnit; nedrží mě tak pevně. Ale líbí se jí, co dělá, tak mi to určitě nevadí.

Začne na mně jezdit, zasténám a prohnu se v zádech. „Šukej…mě.“ To je úžasné.

Chraplavě se zasměje. Škrábe mě nehty na hrudníku, když si hraje s bradavkami. „Jaká je šance, že vykřikneš jméno druhé ženy, když se uděláš?“

„C…?“ Kříží se mi oči z toho, jak je těsná a rychle se pohybuje. Nedokážu o ničem přemýšlet.

„Přestavuješ si, že jsem ona?“

Ta žena mě zabije. Nechávám se unášet tím, jak je to dobrý pocit a musí mi připomenout Caroline? „Pšt,“ zasyčím a chytnu ji za prsa. „Nebuď divná.“

„To je v pořádku,“ zamumlá, jako kdyby přemlouvala vyděšené zvíře. „Můžeš to říct. Řekni její jméno.“

Zatnu zuby. „Kurva, neřeknu její jméno.“

„Ale mně nevadí, když – „

„To je kravina. Musí ti to vadit. Proč by ti to nevadilo?“ Sakra, chtěl jsem, aby na to nemyslela. Pokud je jí to jedno, tak to pro ni neznamená tolik, co pro mě. A nemůžu přijmout, že do mě není udělaná tak moc, jako já do ní.

Pohladí mě po hrudníku, břiše a pokračuje k pupku, kde, ach bože, myslím, že se dotýká sama sebe. „Protože co když…tak řekneš moje jméno?“

„Ne…to se nemůže stát.“ zavrtím hlavou, popírám to a natahuju k ní ruku, protože musím vědět, že – to mě poser, hladí si klitoris.

„Ale co když ano?“ tlačí na mě a vrací mě k tomu zatracenému rozhovoru. Začne ztěžka dýchat. Musí být blízko a tak jsem blízko i já.

„Radši bys, kurva, neměla být ona,“ zatnu zuby a přirážím do ní.

„Proč ne?“

„Protože nemůžu…kurva, to je dobrý pocit. Nemůžu k ní něco takového cítit. Nemůžu s ní toto dělat.“

„A přesně to bys mohl dělat.“

Představa, že je Caroline, mě dostala blíž k orgasmu, znova zvednu boky, tentokrát tvrději a dostanu se tak hluboko, jak to jen jde. Vykřikne a zaboří mi nehty do ramene. „Orene.“

„Sakra,“ zalapám po dechu. „Tak moc tě teď chci vidět.“

Sehne se, až cítím, jak pokaždé pohne nohama, když přirazí. Má něco na krku, co mi naráží do hrudníku, než mi zašeptá do ucha. „Promiň, ale musíš použít svou představivost. Protože mě nikdy neuvidíš.“

„Ach, jo?“ říkám. „Můžu natáhnout ruku a rozsvítit…hned teď.“

Zarazí se, pevně mě chytne za zápěstí a přitiskne je k matraci. Ale pak mě vyzývá: „Tak proč to neuděláš?“

Uvolním ruce a roztřeseně se nadechne. Ale místo abych rozsvítil, zapletu jí prsty do vlasů a začnu ji za ně tahat, což se jí minule tak líbilo.

„Protože se mi tato hra líbí,“ zasyčím jí do ucha.

„Achmůjbože, achmůjbože, achmůjbože,“ křičí svou orgasmovou mantru, když mi tím říká, že mám přirážet přesně tam. Pak mě stáhne, když se udělá. „Orene.“

Moje jméno mě dostane přes okraj. Chci počkat, než se udělá a udělat ji znova, ale orgasmus mě chytne za koule a udělám se hluboko do ní.

„Sakra.“ Zatnu zuby a divoce zvedám boky, až ji zvedám z postele a snažím se to zadržet. A selžu. „Caroline.“

Je to tak dobrý pocit a nepřemýšlel jsem, když jsem ji tahal za vlasy a znova do ní přirážel.

Když se na mě zhroutila, ta věc, kterou měla okolo krku, se mi přitiskla na hrudník. Drželo to na řetízku, tak je to asi přívěšek.

Ucítím na ruce její hebké vlasy, když mi položí tvář na rameno. Je to hezké. Vím, že bych tak mohl zůstat napořád a byl bych spokojený. Ale ta zatracená věc je pořád na mém hrudníku a zajímá mě to.

„Co je to?“ zeptám se, když ji líbám na krku, dokud nemám v puse přívěšek a trochu za něj zatahám. Zvednu jej prsty a ohmatám. Je mi smutno, protože si nepamatuju, že by Caroline nosila něco tak velkého.

Nelíbí se mi, že Půlnoční návštěvnice není ona, i když se v mé hlavě oddělily a staly dvěma různými lidmi.

„Je to přívěšek,“ zamumlá pobaveně.

„Hmm.“ Možná to Caroline nosila pod tričkem. To není nereálné. Je to tak reálné jako přiznání, že Půlnoční návštěvnice je ona. Dál přejíždím prsty po oválu, než jí ho přitisknu na hrudník a objedu ho jazykem. Zasténá.

„Je to pro tebe něco výjimečného?“

Zaplete mi prsty do vlasů, až mě brní pokožka. „Samozřejmě.“

Zasměju se a zvednu hlavu, když to nerozvede. „Ale neřekneš mi to?“

„Opravdu to chceš vědět?“

Pokrčím rameny. Tak trochu jo. Začínám být zvědavý na mou půlnoční návštěvnici. Chci vědět všechny věci, včetně důležitosti jejího přívěšku.

Čím víc času s ní trávím, tím zmatenější jsem. Ať je kdokoli, dostává se mi pod kůži. Ví, jak mě dostat. Nebo jsem se jí možná přiblížil sám, protože jsem tajně chtěl, aby byla Caroline. Ať tak či tak, je to mezi námi dost milé a cítím se jako hajzl, protože byla opravdový člověk, kterého využívám.

Nebyla to Caroline. Je to někdo, s kým opravdu jsem, tak proč si pořád musím představovat někoho jiného a prostě jen nejsem…s ní?

Jsem neklidný. Mám důvody k tomu, proč jsem celé čtyři roky neměl přítelkyni, tak proč nemůžu zůstat s jednou holkou, odmítám se otevřít a pustit někoho dovnitř. Setkání s Caroline, které se událo před rokem, to změnilo.

A teď k ní ztrácím cestu, protože tato žena se ke mně taky snaží vtisknout. Hladím ji mezi prsy a políbím na tvář. Břicho se mi stáhne, protože vím, že jsem trochu zklamaný. Snil jsem o Caroline, ale budu se muset přes svou posedlost dostat. A tato žena je nejblíž tomu, co jsem cítil k Gamblově malé sestře.

Přitisknu jí tvář ke krku. Objímáme se nohama i rukama, cítím se k ní být tak blízko, jako k jinému živému člověku a zároveň ne.

Vím, co skrývám. Ale co skrývá ona? Proč nechce, abych viděl, kým je?

„Pracoval jsem na portfoliu,“ řeknu a doufám, že když se o něco dělím, taky mi o sobě něco řekne.

„Hmm?“ řekne ospale a s nezájmem. „Co?“

„Ježíši, ženská.“ Povzdychnu si. „Nejdříve mi řekneš, abych s tebou mluvil, a když konečně začnu, usínáš na mně. Co je?“

Zívne a posadí se. „Ne, jsem vzhůru. Jsem vzhůru. Promiň. Co jsi to říkal o portfoliu? Mluvil jsi o svém…architektonickém portfoliu? Ach můj bože, opravdu si hledáš práci?“

„Jo.“ Měl jsem vědět, že ví o mém hlavním oboru, i když jsem všem říkal, že je to stavba. Moje pronásledovatelka je dobrá. „Všichni učitelé a poradce říkají, že bych si měl začít hledat místo, než absolvuju.“

„Páni.“ Vypadá šokovaně. „Ale absolvuješ – „

„Za méně, než měsíc,“ dořeknu to a přisunu se k ní blíž.

„Jo,“ zašeptá, položí se vedle mě a políbím ji na rameno. „Takže…našel jsi místa architekta?“

Znova kývnu. „Pár.“

„Ach můj bože. Páni. K-kde?“

„Pár je ve státních firmách. Některé jsou v Misouri a Ohiu. Ta nejvzdálenější je v Lake Tahoe.“

„Lake Tahoe? Jako v Kalifornii, Lake Tahoe?“

„Hmm, hmm.“ Nadechnu se vůně jejích vlasů.

„Páni.“ Přísahám, že slyším v jejím hlasu zklamání a zajímá mě, proč to tak je?

„Ukážu ti nějaké kresby, ale musel bych rozsvítit.“ A rád bych vstal z postele a něco donesl.

„To je v pořádku,“ řekne mi a začne mě hladit ve vlasech. „Určitě jsou úžasné. Jsi talentovaný umělec.“

Na tváři mi cukne sval. Je to čtyři roky, co mi to někdo řekl. Talentovaný umělec. Sestra trvala na tom, abych kreslil její obrázky. Seděla v divných pozicích a různě se šklebila. A pokaždé říkala, abych nakreslil její portrét.

Zavřu oči a odstrčím všechny vzpomínky.

„Nevěřím, že se chceš přestěhovat do Kalifornie.“ Škrábe mě na hlavě.

Chce se mi spát a uvolním se na jejím hebkých prsou. „Ještě nevím, co budu dělat,“ zamumlám a pak si už nic nepamatuju.

Kapitola 10

Caroline

Když Oren usnul, zhluboka jsem vydechla a začala ho pomalu hladit ve vlasech.

Musela jsem toho najednou tolik strávit. Ale že odjíždí? Věděla jsem, že je to další logický krok pro někoho, kdo absolvuje na vysoké, ale sakra…nepřemýšlela jsem nad tím. Protože jsem asi idiot.

Nebo se možná Oren nechoval jako někdo, kdo chce dospět a posunout se dál.

A ještě více znepokojující bylo to, že řekl moje jméno, když se udělal. Nemyslím si, že si to uvědomil. Neřekla jsem na to nic a on se nechoval divně. S každou ubíhající sekundou jsem si začínala myslet, že si to neuvědomil.

Začnou se mi třást ruce a do očí nahrnou slzy. No, stalo se to. Můj sen, že mě bude chtít tak moc, jako já ho, se stal skutečností, ale chci řvát, protože je toho na mě příliš. Je to příliš krásné, neskutečné, příliš…bože! A o dvě sekundy později na mě vypustí bombu, že možná odjede daleko, až do Kalifornie?

Do čeho jsem se to, sakra, dostala? Riskuju hněv a důvěru svého bratra kvůli nevyspělému a děvkařskému blbci, protože je jedno, jak moc jsem si říkala, že uteču, prostě ho nemůžu opustit, ještě ne. Položím mu hlavu na rameno a pohladím ho po hrudníku.

„Miluju tě,“ zašeptám a jsem ráda, že s ním strávím alespoň tuto klidnou chvilku a budu si to pamatovat i poté, co bude pryč. Ale i tak ho tiše prosím: „Prosím, nechoď.“ Když vstanu z postele, otočí se ke mně, jako kdyby mě hledal ve spánku. Bolí mě to, ale jdu dál a ve tmě hledám své oblečení.

Chci rozsvítit, abych se na něj naposledy mohla podívat ve spánku, na jeho nahé tělo, ale nechci riskovat, že mě uvidí, tak jdu ke dveřím a spěchám tmavou chodbou k hlavním dveřím.

Když jdu po chodníku 18 bloků k Aspen domů, rozhodnu se, že bude nejlepší, kdyby toto byla poslední návštěva Půlnoční návštěvnice v Orenově ložnici.

***

Ten

Když jsem se ráno probudil, byl jsem sám. Okamžitě mi chyběla a přejel jsem dlaní po posteli. Usmál jsem se, když jsem viděl proleženinu na polštáři od její hlavy. Alespoň je to důkaz, že je opravdová.

Píchne mě v zádech, když k němu natahuju ruku.

„Co to, sakra?“ zamumlám a snažím se zjistit, co to je. Nakonec vylezu ven a zarazím se, když vidím na ramenou škrábance, které mě zabolely. Musela mě poškrábat, když jsem ji včera přišpendlil k posteli. Chytila mě dost pevně.

Sakra, líbilo se mi to. Zakřením se a pískám si, když se vracím do pokoje jen v ručníku. Začnu stlát postel a cítím se jako blbec, když se zarazím a přičichnu si k prostěradlům. Ucítím její jedinečný parfém, povzdychnu si a nadechnu se ještě víc. Bože, voní opravdu dobře. Chci si vlézt do postele a honit si ho, když se zarazím.

Co to, sakra, dělám? Opravdu zajdu tak daleko kvůli holce, kterou znám jen po hmatu, vůni, chuti…ach a je mnou nepřirozeně posedlá? Musel jsem se podělaně zbláznit. Právě jsem se na někoho upnul, sakra; nepotřebuju na seznam přidávat další ženu.

Příliš snadno jsem ji včera pustil k sobě a mluvil s ní o tom, o čem chtěla. Proč jsem to udělal? Nepotřebovali jsme si promluvit. Bylo to jen fyzické. A to je vše, říkám si trochu přísněji. Popravdě, až mi napíše, budu ji ignorovat. Musím si najít nějakou holku, která nebude mít problém s tím, že to bude jen fyzické a můj život se vrátí k normálu. Žádné další kresby, mučivé sny o mé sestře, jako včera a žádné další city. Pro mě ne.

Strhnu si prostěradlo z hlavy, protože je chci oprat a smýt z nich její vůni, ale pak si uvědomím, že dělám to, co mi řekla.

Sakra.

Kurva. Stejně je musím vyprat. Strhávám je z matrace trochu surověji, než je nutné a jsem nasraný na tu bezejmennou ženu, která mě za poslední týden tak změnila. Debily nejde změnit. A než to zjistím, narostou mi vaječníky.

„Pff.“ Odfrknu si. „To určitě.“

Když nemůžu uvolnit poslední roh prostěradla, zavrčím a trhnu s ním takovou silou, že se konečně uvolní a skončím na zadku s ručníkem okolo pasu, který se uvolní a spadne stranou.

Ale nejbolestivější je to, když spadnu přesně půlkou zadku na něco tvrdého.

„Au. Kurva!“

Jsem nahý, vstanu, otočím se a všimnu si, že jsem si narazil prdel o zlatý přívěšek s řetízkem.

Mrknu a nadechnu se. „Ach, sakra.“ Pamatuju si, jak jsem se na něj včera ptal Půlnoční návštěvnice a přejížděl palcem po zářivě zeleném amuletu. Spona je rozbitá, proto jí spadl.

Zbylo mi z ní jen toto. Ať byla kdokoli, smaragdy jsou pro ni důležité. Jsem rád, že to vím a pak naštvaný, že jsem to vůbec zjistil.

Caroline má narozeniny v květnu, tak okamžitě chci, aby byl spojený s květnem. Ne, kurva. Nebudu si jej spojovat s Caroline. Tato žena má svou vlastní identitu, od které se musím odloučit.

Přemýšlím, co mám dělat. Včera bych vytáhl telefon a napsal jí, že mám její přívěšek jako výkupné a dám jí ho, až mi dá, co chci. Sakra, pořád to chci udělat. Ale musím myslet jasně.

Hodím řetízek na psací stůl a obléknu se. Vezmu si skicák, pár knih si dám do batohu a jdu ke dveřím, když se podívám na ten zatracený řetízek.

Chvíli přemýšlím, vezmu ho a dám si ho do kapsy, než vyjdu ze dveří.

Bloncka a Ham jsou pryč; mají dřívější hodinu, tak si dám načas a rejdím po kuchyni. Vezmu si donut, Sunny D[3] a jdu do kampusu. Jako první hodinu mám nudnou obchodní etiku, kterou se budu snažit neprospat. Pak mám architektonické navrhování a pak oběd, než půjdu na historii architektury.

Během volné hodiny si koupím jídlo a pak se posadím na pohodlnou židli. Zakousnu se do sendviče, když z kapsy vytáhnu řetízek a hraju si s rozbitým zapínáním. Možná ho opravím, vrátím jí ho a pak to bude mezi námi v pohodě. Zdá se, že je to pro ni důležité; určitě to bude chtít zpátky. A sex na rozloučenou nám neublíží –

„Hej, zkurvysynu, proč jsi tady?“ řekne Gamble, až nadskočím, než mě dlaní plácne do hlavy.

„Hej, naser si,“ zamumlám a otočím hlavu stranou, kdyby chtěl pokračovat. „Obědvám, jak to asi vypadá?“

Gam se posadí naproti mně, okamžitě zasténá a zakloní hlavu. „Sakra, to je pohodlné.“

Zašklebím se. „Vole, přestaň tu ubohou židli zneužívat. Vážně.“ Neuvědomil jsem si, co dělám, než bylo příliš pozdě, ohnal jsem se a hodil na něj to, co jsem měl v ruce a dopadlo mu to na hrudník. Perfektní zásah.

„Au. Co to, sakra?“ tře si to místo a zvedne řetízek.

Ztuhnu a tiše si pro sebe zakleju. Co jsem to, kurva, udělal?

Gamble se dívá na smaragd, než se na mě podívá. „Proč máš Carolinin přívěšek?“

Dívám se na něj.

„Co?“ nějak zvládnu zaskřehotat. Zavrtím zmateně hlavou. Carolinin přívěšek?

Carolinin přívěšek?

Gamble na mě zúží oči a pomalu sevře dlaň okolo amuletu. „Proč máš, kurva, přívěšek mojí sestry?“

Nevěděl jsem, co říct. Kurva, nevěděl jsem, co si mám myslet.

Podívám se na jeho sevřenou pěst a zblednu. Nakonec řeknu: „Ne. Ne, to není…“ zavrtím hlavou. „To není její.“ Nemůže to být její. „Já…já“ Čumím na svého nejlepšího kamaráda, ale vidím jen tvář jeho sestry. Její modré oči. Nos. Kurva, dokonce mají stejné rty. Začnou se mi třást ruce. „Jsi si jistý, že je to její?“

Musí se mýlit. Caroline nebyla Půlnoční návštěvnice a je jedno, jak moc bych si to přál.

Ale Ježíši, ztvrdnul jsem nad tím pomyšlením. Zavrtím hlavou, čumím na jejího bratra a čekám, až změní názor.

„Sakra, že je její,“ řekne. „Vím to, protože je to jediný šperk, který má. Nechal jsem jí do něj vyrýt její datum narození.“ Otočí ho, ukáže mi to a udělám další krok, abych si ho od něj vzal.

Otočím ho. „To mě poser,“ vyhrknu. Nevšiml jsem si, že je na zadní straně vyryté datum 24 květen. Hloupě hledím na nejlepšího kamaráda. „Dal jsi jí to,“ zopakuju hloupě.

Ale ach, do prdele. To je zlé. Je to opravdu zlé.

Určitě vidí, jak se cítím provinile, protože se zamračí a vytrhne mi to z ruky. „Samozřejmě, že jsem jí to dal. Dostala to na 16 narozeniny. Smaragd je její kámen.“

Hlava se mi musela změnit na kyvadlo, protože jsem pořád vrtěl hlavou. To je šílené. Nepravděpodobné. Caroline byla moje půlnoční návštěvnice? To není možné. Není možné, že se mé sny staly skutečností. „Ale nikdy jsem jej na ní neviděl,“ hádám se, protože…sakra. Nevěřím, že je to pravda.

Gamble otočí kámen v ruce a přejede po něm palcem. „To protože ho nosí pod tričkem. Vždycky se bála, že ho ztratí.“

V krku mi vyschne a najednou nemůžu mluvit. Opřu se o židli a cítím se…sakra, ani nevím, co cítím.

Cítím se jako debil.

Gamble na mě vyčítavě hledí. „Vysvětlíš mi, proč to máš?“

Ne. Vrtím hlavou. „Myslel jsem si, že je to…“ Sakra. Mysli. „Hamiltonovy holky. Já…našel jsem to na gauči…u nás doma. Viděl jsem, že je rozbitý, tak jsem to chtěl spravit a vrátit Zo – Bloncce.“

Kurva, opravdu jsem v prdeli. Skoro jsem řekl Bloncce pravým jménem. Když panikařím, jsem debil.

Pokrčím rameny, aby neviděl, jak se o to starám. „Ale pokud jsi si jistý, že je Carolinin, musela ho tam nechat, když byla za Hamiltonovou holkou.“

Gamble kývne a vypadá zamyšleně. „Jsi na ni zatížený, že?“

Nemůžu dýchat. Nevím, co říct. Sakra, asi brzo odpadnu.

Místo aby se na mě vrhl holýma rukama, ušklíbne se a zavrtí na mě prstem. „Věděl jsem to! Věděl jsem to ve chvíli, kdy jsem viděl její jméno na té kresbě. Že prý maluješ tetování pro Quinna. Chceš jeho ženu.“

Překvapeně se opřu, to jsem nečekal. „Promiň?“

Dál kývá hlavou, jako kdyby si byl jistý, že má pravdu. „Jo, věděl jsem, že se něco děje, když jsi ji nechal k vám nastěhovat, ale Coru jsi tam ani nenechal přespat.“

Zavrčím a zamumlám: „Nenechal jsem tam tu děvku s Hamiltonem přes noc, protože jsem tu zkurvenou mrchu nenáviděl a bál jsem se, že mi vleze do postele. O to se s Blonckou nemusím bát. Má morální zásady.“

„Páni, opravdu ses do ní zabouchl, co?“ vrtí hlavou, jako kdyby byl ohromený. „Nikdy jsem si nemyslel, že to přijde. Ten je zamilovaný.“

„Nejsem!“ odfrknu si a zavrtím hlavou. „Jsi zkurveně šílený.“

„Neboj.“ Ten bastard se dál kření. „Neřeknu to Quinnovi.“

„Cokoli.“ Převrátím oči a rozhodnu se, že ho budu ignorovat. Ale nefunguje to, tak vybuchnu. „Neřekneš mu to, protože není co říct. Zkurveně se mýlíš. Nejsem do Bloncky udělaný.“ Podívám se na jeho ruku, ve které drží přívěšek, a sevřu ruce do pěstí, abych se na něj nevrhl.

Patří mé půlnoční návštěvnici, Caroline. Nechci, aby se ho dotýkal.

„Věděl jsem, že se poslední dobou něco děje,“ zamumlá a kýve hlavou. „Nebyl jsi tak otravný a hrubý, jako obvykle. Měl jsem vědět, že je v tom ženská.“

No, byl blízko. Ale ne dost. „Něco si nalháváš.“ Jsem nasraný, že nedostanu její přívěšek zpátky, tak vstanu a přehodím si batoh přes rameno. Pak hodím zbytek sendviče do blízkého koše. „Nebudu tady sedět a poslouchat to. Nechci Bloncku. Nechci Hamovi ukradnout jeho ženu. A byl jsem hrubý a protivný jako vždy.“ Abych to poslední dokázal, kopnu ho do nohy, když ho míjím a řeknu mu to nejsprostší, co znám.

A pak jdu pryč.

Když vyjdu ven do dubnového dne, cítím se ještě stísněnější, než vevnitř. Začnu panikařit, až skoro lapám po dechu. Pomalu se točím dokola a snažím se zaměřit na rozmazané obrázky budov okolo. Ale jako bych měl odpadnout.

Vytáhnu z kapsy telefon a několikrát se nadechnu, než se dokážu soustředit. Projíždím seznam kontaktů a vrtím hlavou. Pořád mám v seznamu Carolinino číslo a liší se od čísla Půlnoční návštěvnice.

Vidíš, nejsou ta samá osoba.

Caroline prostě jednou přišla do mého pokoje a nechala tam přívěšek, to je vše. Nevím, co by dělala v mém pokoji, ale je to věrohodné…ale cítil jsem ho na Půlnoční návštěvnici a dokonce jsem se na něj ptal. Neřekla mi, proč je pro ni tak důležitý, protože, Ježíši, byl to dárek od jejího bratra, mého zatraceně nejlepšího kamaráda na zemi.

Ach, kurva. Vidění mi na okrajích zčerná, když připustím možnost, že by to mohla být Caroline. Ztvrdnu, pták mi cukne v kalhotách a kůže mě brní.

Šukal jsem Caroline?

Byl to nejlepší sex v mém životě. A jak mi říkala Orene. Jak se se mnou spojila a dostala se mi do hlavy.

Ježíši, byl jsem tak blbý. Nikdo se mi nedostal pod kůži, jako ona. Proč jsem uvažoval, že by to mohly být dvě ženy, které na mě mají stejný vliv?

Asi protože jsem chtěl věřit, že je to někdo jiný, s kým můžu být.

Zabořím hlavu do dlaní, když se soustředím na dýchání. Ale hořím a bojím se, že se udělám. Potřebuju odpovědi, víc odpovědí, dobrých odpovědí, nebo zešílím.

Znova vezmu telefon a napíšu Půlnoční návštěvnici Dnes večer.

Odpoví okamžitě a zrychlí se mi tep. Co? Žádné „prosím“? Necítím se povzbuzená k tomu, abych řekla ano.

Sakra, to byla chytrá Caroline. Proč jsem si to neuvědomil?

Pták mi tvrdě pulzuje v kalhotách. Tak moc chci, aby to byla ona, a na druhou stranu nechci. Vše by se změnilo, kdyby to byla Caroline. Už by to nebyl zábavný a bezvýznamný sex. Ale už to bylo něco víc, že? Získala si mou veškerou pozornost bez toho, abych si uvědomil, o co jde. A pořád jsem chtěl víc.

Zatnu zuby a začnu psát.

Už pulzuju. Neber si kalhotky, pokud nechceš, abych je z tebe vynalézavě nestrhal, protože si tě vezmu TVRDĚ hned, jak vejdeš do mého pokoje. Chtěla jsi to ve tmě. No, připrav se na nejtemnější, nejdrsnější a nejhříšnější sex svého života.

Když to odešlu, čekám a koušu si spodní ret. Když odpoví, s úlevou vydechnu.

Dobře, jsem inspirovaná.

Zakřením se. Připrav se, že zítra budeš bolavá. Vylížu tě pak, zlato.

Neodpoví a ani to nechci. Snažím se hledat kontakty pod C. Když najdu kontakt na Caroline, napíšu jí zprávu. Co máš na sobě…myslím tím, co děláš?

Pokud je Půlnoční návštěvnice, už má u sebe telefon, pokud nemá dva. Zavrtím hlavou. Ne. Asi má jeden s tím Google Voice.

A sakra, proč jsem na to nepomyslel?

Uběhlo 20 sekund a byl jsem zklamaný. Možná Caroline není Půlnoční návštěvnice.

Sakra, právě jsem si na to začal zvykat.

Ale pak mi zavibroval telefon a srdce se zastavilo.

Proč? ptá se

„Protože vyřeším tvoje tajemství, ženská.“ Usměju se. Ale místo toho jí napíšu: Nudím se.

Přestavím si, jak si to čte, a povzdychnu si. Udělá mi to radost.

Jsem v knihovně se Zwinn.

Zwinn?

Quinn a Zoey. Víš…Zwinn.

Hmm. Líbí se mi její přezdívka. Žárlím, že jsem na to nepřišel sám, když jdu ke knihovně a píšu. Trojka? To je ujeté.

To je typická Orenova sprostá odpověď? Nejsem ohromená.

Zasměju se. Sakra, miluju její důvtip. Dej mi 24 hodin a najdu způsob, jak tě ohromit. Zaručeně.

Nejsem ohromená, odepíše.

„Ach, ale budeš,“ zamumlám. Dám si telefon do kapsy, vyběhnu schody k hlavním dveřím a otevřu je. Nikdy jsem nebyl v knihovně, tak chvíli bezcílně chodím, než ji najdu s dvěma hrdličkami u stolu. Přijdu za ní zezadu, nakloním se a zašeptám jí do ucha. „Příliš pozdě, maličká. Připrav se na něco úžasného.“

Caroline vyskočí, otočí se a hledí na mě. „Co? O čem to, sakra, mluvíš?“

„O našem rozhovoru.“ Řasy se jí zatřepotají a zajímá mě, který rozhovor myslí. Nevinně na ni mrknu a dodám: „Řekla jsi, že tě mám ohromit. A splnil jsem to. Ohromím tě…asi dřív, než dnes usneš.“

„Ach.“ Převrátí oči. „Myslela jsem si, že říkáš svoje obvyklé neomalené sexuální narážky.“

Mrknu na ni. „Páni, dnes jsi sprostá.“ Dívám se jí do tváře, když pečlivě vybírám slova. Asi si nevzpomněla na náš rozhovor, teda alespoň podle výrazu. Sotva na mě mrkne.

Nejsem ohromený jejím odmítnutím, rozepnu tašku a místo abych vyndal knížky, najdu banán a láhev Powerade. Před chvilkou jsem kvůli Gamblovi ztratil chuť k jídlu a ta se najednou prořvala k životu. Nepřekvapuje mě to; v její přítomnosti jsem vždycky bdělý.

„Víš, všechno, co dělám, se netočí okolo sexu,“ řeknu jí a znova si vzpomenu náš rozhovor.

Dívá se, jak loupu banán a dám si konec do pusy. Zvedne obočí, když mě sleduje. „Opravdu?“

Skoro se zadusím, když koušu. „Ježíši, jsi si jistá, že se vše ohledně tebe netýká sexuálních narážek? Páni, právě svačím a nestrkám si do pusy nějakou imaginární špičku penisu. A pro tvou informaci, kuřbu jen přijímám, neposkytuju.“

Zatne zuby, zavře knížku a hnusně se na mě podívá. „Proč jsi, sakra, tady a otravuješ nás?“

Otočím se na Zwinn poprvé od svého příchodu. Tiše se na mě dívají a asi je zajímá, proč jsem protivnější, než obvykle. „Vadím vám?“

Bloncka okamžitě kývne. „Trochu jo.“

„Hodně,“ odpoví Quinn hned po ní.

Otočím se od nich. Nepomůžou mi. Ale Caroline si znova otevřela knížku, sklonila hlavu a čte si. Její bledé vlasy se jí dnes trochu vlní, padají přes rameno a zakrývají jí tvář. Musím se posunout, aby mě tak netlačily džíny, protože začínám být nadržený. Ale když se na ty vlasy dívám, připomene mi to, jaké to bylo, když jsem ji za ně tahal.

Opravdu jsem ji pevně držel za ty hebké vlasy, když jsem do ní přirážel?

Zasténám, ale rychle to zakamufluju kašlem. Dál mě ignoruje. Otevřeně se na ni dívám. Zvedne pero a něco si napíše do sešitu. Podívám se na její štíhlé prsty. Držela mě jimi, dokud jsem se jí neudělal do pusy? To nemohly být ony. Ale když si pomyslím, že by mohly, pták mi cukne.

Nemůžu se dočkat dnešního večera. Dnes se oba naše životy změní.

Dojím banán, hraju si se slupkou a hledám okolo koš. Přejedu prsty přes nálepku. Odloupnu ji, nakloním se a přilepím ji Caroline na ruku, kterou pořád píše.

Totálně jsem jí zkazil vše, co napsala. „Co to, sakra?“ trhne rukou pryč. „Já píšu.“

Mrknu na ni. „Teď nemůžeš říct, že jsem ti nic nedal.“

„Ach, Ježíši. Díky. Budu to navždy opatrovat.“ Její sarkastická odpověď a výraz mi napoví, že jsem ji neohromil. Ale den ještě neskončil.

„Opravdu?“ zvednu obočí. „20 babek na to, že to zítra nebudeš mít.“

„Ach můj bože. Opravdu se nudíš, co?“

Ani trochu. Usměju se, když moje moucha skončí v síti, do které jsem ji chytil. „Co? Dvacet babek, Caroline. To je snadná výhra. Nebo pro tebe můj dárek tolik neznamená?“ přitisknu si ruku na srdce a předstírám zraněný pohled.

Převrátí oči.

Jednou spočítám, kolikrát jsem ji přiměl převrátit oči během jediného rozhovoru. Musí na to existovat rekord, ne?

„Fajn,“ zamumlá. „Radši bys měl platit.“

„Ach, zaplatím.“

---

[1] We Want Some Pussy (Chceme nějakou kundičku) - https://www.youtube.com/watch?v=dNej0Nonlw0

[2] „Fuck you“ je naser si, ale fuck je taky šukat, takže to pochopil jako dvojsmysl J

[3] Sunny D – džus s citrusovou příchutí