APT - kapitola 31 - EPILOG

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

Kapitola 31

Ten

Je na prd, když vás zavolají do práce a právě je karaoke. Lowe se rozhodl, že má lepší věci na práci, než být za barem, takže mě Pick požádal, jestli bych za něj nemohl zastoupit.

Většinu večera jsem chtěl strávit v posteli se svou ženou. Od Lake Tahoe se jí prostě nemůžu nabažit. Každá ukradená společná chvilka se zdá být kratší a kratší. Nemůžu se dočkat, až si s ním promluvím.

Mám štěstí, takže s ním dnes večer pracuju. Sleduju ho z druhého konce baru a přemýšlím, jak to nadnést, když se vedle mě objeví Hart a praští mě do zad.

„Takže, jak se má Tenoline?“ zvedne na mě zvědavě obočí. „Nebo si říkáte Caroten? Nejsem si jistý, jak to máte.“

Odfrknu si a převrátím oči. „Je to Oreline, zkurvysynu. A máme se úžasně. Proč se ptáš?“ zamračím se na něj. „Chceš jít po mé ženě?“

Zasměje se a zavrtí hlavou. „Ne. Ne, ne, ne. Kdybych ji opravdu chtěl, už bych si ji vzal.“

„Ach, to si můžeš jen přát, debile. Nedostal bys šanci.“

„Já nevím,“ zamumlá zamyšleně. „S Caroline jsme vždycky…“

Zúžím na něj oči, když se odmlčí. Žárlím a chci mu přirazit hlavu k nejbližší zdi, ale začne hrát nová písnička. Zasténám, protože je to „All About that Bass[1]“ od Meghan Trainor. Jedna z dvou holek na pódiu začne zpívat a musím zvednout obočí, protože jsem ohromený. Není obvyklé, že ti, co tady zpívají, mají hudební talent.

Otočím se k Hartovi. „Sakra, není…“ odmlčím se, protože mě neposlouchá. Má ten pohled. Má stejný pohled jako Gamble, když mluví o své ženě, nebo Ham, když Bloncka vejde do pokoje. A který mám asi i já, když je nablízku Caroline.

Dívám se na Harta a tmavovlasou holku na pódiu, která si získala jeho pozornost, když ohromila davy lidí svým chraplavými vokály. Nakonec se k ní nakloní i rusovláska a zpívají spolu refrén, ale zdaleka není tak dobrá, jako její kamarádka. Trochu spolu tančí, kroutí zadky k davu a podívám se na Harta. Ten se přestane křenit a chytí se baru. Po spánku mu stéká kapka potu.

„Hej, kámo. Jsi v pořádku?“ musím se ho zeptat, protože se nepřestávám křenit. Ale vážně, miluju to. Tak moc do mě rýpal kvůli posedlosti Caroline. Je kurevsky úžasné, že se to otočilo a najednou ho vidím v takovém stavu kvůli nějaké holce.

Vydechnu, než se na mě podívá. Vypadá šokovaně. „Myslím…“ odmlčí se, aby si olízl rty, a podívá se na pódium, kde holky dozpívávají písničku. „Myslím, že jsem potkal holku, kterou si vezmu. Je přesně tam.“ Ukáže na pódium. „Tam tu. Jo, bude mít moje děti.“

Odfrknu si nad tím melodramatickým prohlášením. „Koho? Tu zrzku?“ vím, jak se jmenuje. Několikrát jsem s ní byl v dobách temnoty.

Ale Hart se na mě zamračí, než to dořeknu. „Ne. Ta vysoká a krásná Latinoameričanka.“ Nevěřícně se na mě podívá. „Neslyšel jsi její hlas? Vidíš ten perfektní zadek?“

Chci se ušklíbnout, ale holky se na pódiu pustí, když k nim jde nějaký kluk. Hartova holka snů letí k tomu klukovi, ten ji chytí okolo pasu a sundá dolů, aby ji políbil. Jazykem. Je tam hodně jazyka. Nenadechnou se asi 30 sekund a musím se podívat na Harta.

Šťouchnu ho loktem. „Myslím, že by ten vůl mohl mít problém s tím tvým ženěním a děláním dětí.“

Hart je vyděšený a dívá se na ni s otevřenou pusou. Pak se podívá na mě a je zničený. „To se nemělo stát.“

Zakloním hlavu a začnu se smát. Nemůžu si pomoci. Bylo zatraceně načase, aby byl kvůli nějaké holce trochu zoufalý.

„Sklapni.“ Praští mě pěstí do ramene, ale směju se ještě hlasitěji.

„Ach, sakra.“ Musím se chytit za břicho, protože se směju tak, až to bolí. „Kurva, chlape. Měl jsi vidět ten svůj pohled, když ho líbala.“

„Cokoli.“ otočí se k pódiu, takže je otočený k baru zády. „Nevěřím, že je zadaná. Má tričko Incubus a všechno. Vážně, kolik žen jsou fanoušky Incubusů?“

„Já nevím.“ Poškrábu se na tváři a přemýšlím, než mu odpovím. „Tisíce?“

„Naser si. Nebylo by to vtipné, kdyby se to stalo tobě.“

„Ach, věřím tomu, že kdyby se to stalo mně, byl bys první čurák, který by se smál. Takže, odplata je mrcha, zlato.“

„Jaká mrcha?“ zeptá se Gamble a vloží se do našeho rozhovoru.

„Nic.“ Aby před tím Asher unikl, zvedne tác se špinavými sklenicemi, jde za bar a nese je do kuchyně.

Gam zvedne obočí a dívá se na mě. Kývnu hlavou k pódiu. „Dostal kopačky od té tmavovlásky, která zpívala poslední písničku. Cítil se odmítnutý, když nějakému klukovi strčila jazyk do krku.“

„Ach.“ Gamble kývne, odfrkne si a směje se. „Asi hledá další zpěvačku. Zpívala dobře.“

Pokrčím rameny a souhlasím. Když vidím zrzku z pódia, jak jde k baru, jdu k ní. Než ji přivítám, snažím se vzpomenout si na její jméno. Bylo to něco jako Cody, Jude, nebo…Jodi! To je ono.

„Ahoj, Jodi.“ Opřu se lokty o bar, který nás odděluje, kývnu hlavou a usměju se.

Rozzáří se. „Tene.“

Neskončilo to mezi námi dobře. Kromě malého orálního potěšení jsme to nedokončili a nebylo to tím, že bychom nechtěli. Moc se jí nelíbilo dělat všechno po tmě, tak jsem ji nechal. A od té doby mě nesnáší.

„Šlo ti to tam nahoře dobře.“ Kývnu bradou k pódiu, kde někdo vraždí písničku Tima McGrawa. „Kdo je tvá kamarádka, která s tebou zpívala?“

Nadechne se a nakloní hlavu. „To není tvoje zatracená věc. A obsloužíš mě, nebo ne?“

Před pár měsíci bych tu otázku přetočil na něco sprostého a odsekl jí něco, co by ji nasralo. Dnes jsem hodný kluk a kývnu hlavou. „Jistě? Co si dáš?“

Jodi si objedná tři drinky, které kupuje pro svou kamarádku a jejího přítele. Položím sklenice na bar a řeknu: „To je na nás.“

„Dobře.“ Hořce se na mě ušklíbne a zvedá sklenice. „Alespoň to si zasloužím za to, jak ses ke mně choval.“

„Hej.“ Zamračím se. „Já na tebe nebyl hnusný.“

„A i tak jsem odešla a cítila se jako úplný idiot.“ Když se zatváří zraněně, najednou mi není příjemně.

Tolik jsem vyšiloval, že někdo uvidí mé znamínko po celé tři roky, že jsem za sebou zanechal asi hodně žen, které si připadaly méněcenné kvůli mému problému. Je to hrozné uvědomění.

Otevřu pusu, abych se omluvil, když pokračuje: „A po tom všem mi jako první věc řekneš: ´kdo je tvoje kamarádka?´ No, naser si, Tene! Naser…si. Nemůžeš ji mít.“

Zvyšuje hlas. Zašklebím se a rozhlédnu okolo, jestli ji někdo slyšel a naším směrem se díval právě Gamble. Když se mi podívá do očí, zvedne zvědavě obočí.

Kurva.

Otočím se k Jodi a jsem vyděšený. „Ježíši, Jo.“ Ztiším hlas a posunu ruku jejím směrem. „Omlouvám se, dobře. Přísahám bohu, nikdy jsem tě nechtěl zatáhnout do něčeho, co by tě tak dlouho tížilo.“ Vůbec mi to nežere, tak se nadechnu a řeknu to všechno. „Měl jsem osobní problémy a nesnažil jsem se blbnout s nějakou holkou. Ani mě nenapadlo, že skrývání něčeho, za co se stydím, by tě přimělo cítit se tak, že jsi udělala něco špatně. Protože jsi nic neudělala. Byla s tebou zábava a prostě…se omlouvám.“

Chvíli na mě hledí, než kývne. „Dobře. Když to říkáš takto, tak asi…asi ti odpouštím.“

Kývnu. „Děkuju ti. Ach a pro tvou informaci, neptal jsem se na tvou kamarádku kvůli sobě. Už někoho mám. Ptal jsem se kvůli…kamarádovi.“

„Kvůli…komu?“ rozhlédne se po baru, než se zadívá na Gambla. Nakloní se a vytřeští oči. „Noel Gamble? Ten velký zadák ESU chce Remy?“

Remy? Takže se láska Hartova života jmenuje Remy? Je to super jméno.

Chci říct ne, ale pokračuje. „No, promiň, ale Remy není na sportovce. Má ráda muzikanty…a už někoho má. Takže řekli panu Skvělému Zadákovi, že má kurevskou smůlu.“

„Na muzikanty, co?“ podívám se po Hartovi a přeju si, aby slyšel tu špínu, kterou vím na jeho budoucí nevěstu a matku jeho dětí. Ale ještě se nevrátil.

„Jo.“ Jodi se usměje, zvedne pití a sklouzne ze židle. „Její přítel je hlavní zpěvák jejich kapely.“

„Fascinující.“ Dívám se na druhou stranu klubu, dokud nespatřím Remy, když mluví s hlavním zpěvákem a přítelem. Cuknou mi rty. Ach, jo, pro Harta nebude nic těžkého ji ukrást takové nule, kdyby ji opravdu chtěl.

Když Jodi odchází, přemýšlím, jestli bych mu měl říct, co jsem zjistil o jeho holce snů, když se vedle mě objeví Gamble. „Je odškrtnutá, co?“

„Co?“ podívám se na něj a jsem pořád roztěkaný.

Nakloní hlavu k Jodi.

Uvědomím si, že si myslí, že po ní jedu a zvednu ruce. „Ne. Já jsem…ne! Byl jsem tady, ani jsem to nedělal a ani to neříkej.“

Gam si odfrkne. „Jo, správně. Cokoli, nulo.“

Jde na druhou stranu baru a mračím se za ním. Kurva, opravdu si myslí, že dnes lovím ženské. Ocas. Gamble mi jde tolik na nervy. Nejen, že kvůli němu nemůžu mít otevřený vztah s Caroline, ale ani si nevšiml, jak moc jsem se poslední dobou změnil.

Debilní slepý čurák.

Ani jsem mu neřekl o Caroline, jak jsem chtěl. Tolik jsem nesnášel, že se musím všude plížit. Chci ji políbit na veřejnosti, nebo kurva, držet ji za ruku, kdy se mi zachce. Jsem unavený z toho, že si držím odstup.

Dnes to skončí.

„Hej.“ Chytnu Gambla za paži, když chce odejít. „Musím si s tebou chvilku promluvit.“

Zarazí se a ohlédne. „Jistě. Co je?“ chvíli se na něj dívám a nejsem si jistý, jak to říct. Zadívá se ustaraně. „Jsi v pořádku? Co se děje? Jsi bledý.“

Zavrtím hlavou. „To nic. Já jen…chci říct…“

Zvedne obočí. „Jo?“ otevře pusu. „Kurva, umíráš, že?“

„Ne!“ zasténám a přitisknu si ruce na hlavu. „Ne, ne, ne. To vůbec ne. Jen se chci Caroline zeptat, jestli by šla na rande.“

Vyhrknu to a páni. Okamžitě se cítím líp. Měsíce viny a starostí jsou pryč.

Gam na mě mrkne, jako kdybych mluvil cizím jazykem.

Zamračím se a dodám: „Na rande,“ protože se tváří, že to potřebuje ujasnit.

Zavrtí hlavou a začne se křenit. „Jo, jasně. Jsi legrační.“

Ach, bože. Opravdu? „Nevtipkuju.“

Přestane se usmívat. Zavrtí hlavou a je zmatený. „Ale…chceš Hamiltonovu ženu.“

„Ne.“ Zavrtím hlavou. „Řekl jsem ti – kurva pokaždé, když jsi to předpokládal – že nechci jeho ženu. Chci…chodit…s Caroline.“

„A řekl jsem ti – kurva pokaždé, když ses na ni podíval – že ne. To se nestane.“

Dívám se na něj a nejsem si jistý, co mám říct. Z nějakého šíleného důvodu jsem nečekal takovou reakci. Myslel jsem si, že když mu to řeknu otevřeně a upřímně, bude o tom alespoň přemýšlet. Ale toto…to jsem neplánoval.

Proč jsem na to nepomyslel? Už mi řekl snad milionkrát, abych se od ní držel dál. Proč jsem si myslel, že změní názor, jako kdybych to najednou myslel vážně?

„No…“ chvíli váhám a nemám ponětí co říct, protože to nechci vzdát. Nemůžu to vzdát. Nemůžu ji přestat vídat, konec příběhu. „Mrzí mě to, ale to nebyla otázka.“ Dobře. Ano, byla. Žádal jsem ho o souhlas a požehnání.

Proč mi, kurva, nedal své podělané požehnání?

„Pozvu ji na rande,“ řeknu rozhodně.

Ale můj nejlepší kamarád na zemi – čurák – řekne: „Ne. To neuděláš.“

Vybuchnu a rozhodím ruce. „Co to, kurva, Game? Nemůžeš jen tak říct ne. Je jí 19. Dělá svá vlastní rozhodnutí.“

„Takže se s ní budeš scházet za mými zády?“

„Ne.“ Zavrčím a sevřu ruce do pěstí, než si je přitisknu ke spánkům. „To proto s tebou teď mluvím a snažím se udělat zatraceně správnou věc.“

„Zatraceně správná věc by byla, kdybys ji nechal být a držel se dál.“

Koušu si spodní ret a vrtím hlavou, protože nemám jinou volbu. „Proč máš tak velký zkurvený problém s tím, že ji pozvu na rande?“

Odfrkne si, zasměje se a ukáže na mě. „Protože tě znám. A nezasloužíš si s ní mít nic společného.“

Dobře, to bolelo. Noel Gamble, který mi 4 roky hlídal záda, si o mně nemyslí, že jsem ctihodný člověk. Au.

„Díky. Díky moc.“ Ustoupím a nadechnu se, abych se z toho vzpamatoval.

Asi je náš malý rozhovor u konce a Gamble se otočí k odchodu.

Panikařím, protože je toto moje jediná šance, abych si splnil svá přání, a volám za ním. „Nevšiml sis, že jsem se poslední dobou změnil?“

Gam se zarazí a otočí ke mně. Nakloní hlavu na stranu a vypadá zmateně.

Zvednu ruce a vzdávám to, když nic neřekne. „Nechodím na zkurvené párty, nepiju každou noc a neflirtuju s holkama, které mi zkříží cestu, já…kurva! Neměl jsem sex od…“ přemýšlím a zajímá mě, kdo byl poslední před Caroline. „Půlnoční návštěvnice.“

Ale Gam si odfrkne a založí ruce na hrudníku. „Která ti pořád posílá sprosté zprávy.“

Zatnu zuby a chci mu něco říct, ale zvedne ruce, aby mě přerušil. „A nevytahuj na mě ty kraviny o abstinenci. Viděl jsem tě chodit do práce s tím samolibým posexovým úsměvem. Vím, že máš hodně holek.“

Mrknu a jsem ohromený. „Neměl jsem jen posexový úsměv.“

Když se ohlédnu a vidím, že nás při rozhovoru viděl Hart, pokrčí rameny a kývne. „Jo, tak trochu jo.“

„Kurva.“ Projedu si prsty vlasy a mám pocit, že záchytné místo se vzdaluje.

Gam zvedne obočí, jako kdyby čekal, že se vzdám.

Povzdychnu si. Podívám se na řady alkoholu u zdi a znova se otočím na něj. „Jako tvůj kamarád,“ řeknu: „ti říkám. Budu s ní chodit.“

Pak se otočím k odchodu, ale můj takzvaný nejlepší kamarád řekne: „Pokud se jí na to zeptáš, všechno jí řeknu.“

Odfrknu si, zmateně se zasměju a otočím. „Nevím, o čem, kurva, mluvíš. O čem všem?“

„O všem o tobě. O každé ženě, se kterou jsi šukal. O každé ženě, kterou jsi nerespektoval, choval se k ní hnusně a nasral ji.“ Jeho modré oči najednou jsou tvrdé a zlé. „O všem jsi mi řekl…i detaily, že? Myslím, že si jich pár pamatuju. Začneme s tou nasranou zrzkou, která za tebou dnes přišla k baru a řvala na tebe.“

Začnu panikařit. Nebyl jsem si jistý, jestli se nepobliju, zhroutím, nebo budu brečet. Ale z pomyšlení na to, že Caroline uslyší vše o mých sexuálních eskapádách, se začnu potit. Ublížilo by jí to; kurva, opravdu by jí to ublížilo. To bych nezvládl.

„Jsi zkurvený hajzl,“ zavrčím.

Gamble roztáhne ruce a tvrdě se zasměje. „Hej, ty sis zahrával s mou sestrou. Ty jsi to začal.“

Zvednu obočí. „Tak asi ano.“ Otočím se k východu.

„Hej,“ volá za mnou pevným hlasem. „Neber to jako výzvu. Caroline není nějaká cena, kterou vyhraješ a nasereš mě tím. Pokud se jí dotkneš, popravím tě.“

Ani jsem nezvažoval, že mu odpovím. Prostě jsem proletěl dveřmi.

„Tene!“ řve na mě. „Posloucháš mě, ty malý čuráku? Neubliž mé sestře.“

Uříznu si vlastní koule, než abych jeho sestře ublížil. Ale neobtěžuju se mu to vysvětlovat.

Nasraný a vyděšený se prodírám prázdným barem a dělám si strašné starosti. Nejen, že jsem epicky selhal, abych mu slušně řekl, že chci být s Caroline, ale teď ví o mých zájmech. Už se mu nemůžeme plížit za zády. Bude nás sledovat a asi podezírat. Mezi mnou a Caroline vznikne napětí a vše, na čem jsme za posledních pár měsíců pracovali a stavěli, projde zkouškou.

Vlezu do auta, jedu domů a vejdu do tichého a tmavého bytu. Čekám, než jsem v pokoji za zavřenými dveřmi a pak kopnu do skříně.

„Debilní zkurvený bastard, zkurvysyn.“

„Co se děje?“

Otočím se, protože jsem vůbec nečekal nikoho v mé posteli. „Ježíši Kriste!“ přitisknu si ruku na srdce a hledím na Caroline, která se posadí, deka jí sklouzne a vidím, že má na sobě jedno z mých triček. „Co tady, kurva, děláš?“

„Přišla jsem se podívat na Zoey a prostě…jsem zapomněla jít domů.“

Mrknu a zaplní mě nekontrolovatelná láska. Mám pocit, že chvilky strávené s ní plynou, spěchám k posteli a jsem znova ohromený tím, jak je krásná uvnitř i navenek. „A jak je Bloncce?“ zeptám se, vlezu si k ní a lehnu si.

Pokrčí rameny a odhrne mi vlasy z čela. „Je vyděšená. Oba šílí. Byli u tří různých doktorů a všichni jim řekli, že bude muset část těhotenství proležet. Jsou v pohodě, ale myslím si, že to bude stresujících 9 měsíců.“

Kývnu a skopnu boty. „Jo. To si umím představit.“

Když ji chci políbit na tvář, Caroline se odtáhne. Položí mi ruku na bradu a zamyšleně se na mě podívá. „Řekni mi, co se děje.“

Zavrtím hlavou, dívám se jí do očí a děsím se toho, že se jí do nich už nikdy znova nepodívám. Nikdy bych s ní neležel v posteli a netahal ji za vlasy, když by se udělala.

„Miluju tě,“ a myslím to vážněji, než kdy dřív. Cítím to v každém kousku svého bytí a uvědomím si, že je tato žena pro mě ta pravá. Je mou spřízněnou duší.

Vypadá ustaraně. „Co se děje, že mě miluješ?“ asi chce, abych se usmál, ale vážně přikývnu.

„Jo,“ řeknu. „Miluju tě, a proto jsem o nás řekl Noelovi.“

„Ty…“ vytřeští oči. „Řekl jsi mu to? O nás?“

Zavrtím hlavou. „Ne.“ Vím, že to nechtěla, tak jsem to neudělal. To proto jsem to udělal takto. „Ale…zmínil jsem se, že tě o to chci požádat.“

Zasténá a zavře oči. „Nech mě hádat. Řekl ne.“

Odfrknu si. „A něco navíc.“

„No…“ pokrčí rameny. „Asi jsme se snažili. A i když by bylo hezké dát mu vědět, aby si na to zvykl…možná bychom mu měli říct, že je příliš pozdě.“

Ostře se na ni zadívám. „Chceš mu říct, že už jsme spolu celé měsíce?“

Kývne. „Jistě. Proč ne? Je načase, ne?“

Zasténám a zabořím hlavu do dlaní. „Jo, kromě toho, že ti chce říct o mé minulosti s dalšími ženami, když se tě zeptám. Pokud se o tomhle dozví, určitě ti všechno řekne.“

Tváří se ustaraně a kouše si ret. „Je to opravdu tak zlé? Tvoje…víš, tvoje minulost?“

Pokrčím rameny a uhnu pohledem. „Nevím,“ zamumlám. „Není to dobré.“ Otočím se k ní a prosím ji pohledem, aby mi odpustila. „Víš, že jich bylo hodně a že jsem nebyl ohleduplný a respektující muž, ale kurva…chce o tom všem slyšet?“

„Ne.“ Zavrtí hlavou. „Ale…já…“ vydechne. „Víš co? Možná bys mi to měl říct ty. Vrátit to Noelovi.“

Podívám se na ni, jako by byla šílená. „Jsi úplně praštěná, ženská? Nechci se ti přiznávat ke všem kravinám.“

Vypadá zoufale. „Radši ať mi to řekneš ty, než Noel, který se mě bude snažit přemluvit.“

Zasténám a zabořím hlavu do dlaní. „Stydím se,“ přiznám se potichu. Když se na ni podívám, cítím, že mi hoří tváře. „Co když tě to tak moc zhnusí, že se na mě znova nepodíváš? Co když – „

„Orene,“ řekne tiše a položí mi ruku na tvář. „Vím, že jsi lepší, než ostatní na planetě. Jsem si vědoma toho, že nejsi perfektní. Prosím. Věř mi.“

Kývnu a olíznu si suché rty. „Dobře.“ Dívám se, jak se klidně usmívá a kývnu. „Dobře.“

Vezme mě za ruku a vlezu si k ní pod deku. Pořád mám na sobě oblečení z práce, ale je nám to jedno. Když ji obejmu, položí mi hlavu na rameno a povzdychne si.

„Takže o první holce víš,“ řeknu. „O Libby.“

„S tou jsi byl tu noc, kdy tvoje sestra – „

„Správně.“ Už jsem se bál a to toho ještě tolik zbývalo; nechci myslet na Zoey. Kurva. „Jo. Taky to byla – „

„Tianna,“ řekne Caroline: „která viděla tvé znamínko.“

„Jo a pak…“ v hlavě mám prázdno.

„Někdo tě minulý rok poškrábal na zádech. Pamatuješ? Vylila jsem na tebe kvůli tomu Reesino kafe.“

Nezapomněl jsem na to. Ale nemohl jsem si vzpomenout na holku, která mi to udělala. Za chvíli jsem řekl: „April. Byla v Alfa Delta Pi s…Blaze.“

„Blaze?“ Caroline se nadechne. „Myslíš Blaze, která se mnou chodí na hodiny o filmech? Spal jsi s Blaze?“

Bože, nelíbí se mi to. Vůbec se mi to nelíbí. „Mmm hmm,“ mumlám a pevně zavřu oči.

Po chvíli vydechne. „Dobře,“ řekne nakonec. „Nenávidím ji, ale v pořádku. A co…Marci Bennettová?“

Když zasténám a vycítí mou vinu, Caroline sebou trhne, posadí se a odsune se ode mě. „Marci Bennettová?“ zopakuje. „Ta děvka, kvůli které vyhodili Aspen z práce a skoro vyloučili Noela ze školy? Ona?“

Trochu kývnu a vytřeští oči. „Ach můj bože,“ zašeptá.

Zvednu ruce. „Udělal jsem to, abych na ni vyhrabal špínu a vydíral ji, aby byla zticha.“

„A fungovalo to?“ Caroline se ztěžka zvedá hrudník, ale kývne a pořád se snaží být klidná. Ale čím víc se snaží být klidná, tím jsem neklidnější.

Kývnu. „Jo. Získal jsem na ni nějakou špínu. Ona…poslala mi nějaké…nahé fotky. Uložil jsem si je do telefonu a chtěl je proti ní použít, pokud se bude znova snažit ublížit Noelovi, nebo Aspen.“

„Máš její nahé fotky? V telefonu? I teď?“

Když kývnu hlavou, vytrhne mi telefon ze zadní kapsy. „Caroline…“ začnu a celé tělo mě bolí.

Objeví se před ní zamknutá obrazovka, kousne se do rtu a vypadá zamyšleně. O chvíli později zadá pár čísel a je tam.

Otevřu pusu. „Jak jsi, sakra, přišla na mé heslo?“

Sotva mi věnuje pozornost, když najde fotky a otevře je. „Heslo je Zoey,“ řekne. „Nebylo tak těžké na to přijít.“

Začne si prohlížet fotky a panikařím, takže jí vezmu telefon z ruky. „Nedívej se na ně,“ řeknu.

Tvrdě se na mě podívá a zatne čelist. „Proč ne? Vypadá o tolik líp, než já?“

„Ne. Samozřejmě, že ne. Ježíši, nedělej si to, Care. Všechny je smažu. Teď. Uplynulo dost času a jsem si jistý, že už o Gamblovi nic neřekne.“

Caroline se na mě zraněně dívá, když mažu všechny fotky. „Tady,“ řeknu tiše a ukážu jí obrazovku. „Jsou pryč.“

Vezme mi ho z ruky a začne procházet fotky. „Takže Marci, Blaze a Kelly, jejíž místo jsem zabrala a další dvě její kamarádky. Kdo další?“

Zavrtím hlavou. „Možná bychom měli přestat. Je to špatný nápad.“

Ale Caroline se na mě tvrdě dívá. „Jen pokračuj. Musím to vědět.“

Přejedu si třesoucíma se rukama po obličeji a cítím se strašně. „Dobře,“ zašeptám. „Byla to…“ kurva, nevěřím, že jí to přiznám. „Cora.“

„Zoeyina sestra?“ Caroline vytřeští oči. „Quinnova bývalka? Ach, Orene. To proto ti udělal Quinn ten monokl, protože jsi ho s ní podvedl?“

„Nepodváděl jsem,“ ujistím ji. Pak si projedu prsty vlasy. „Nevěděl jsem to. Nevěděl jsem, že jsou už spolu, až pak a…kurva. Víš, že bych to Hamovi neudělal schválně.“

Když se na mě jen dívá, bolí mě za očima a celý hrudník.

„Asi jsem to samé udělal Pickovi.“

„Ne.“ Do očí se jí nahrnou slzy a položí si ruku na pusu. „Spal jsi s Evou?“

„Co? Ne! Bože, ne!“ když k ní natahuju ruku, cukne sebou. „S jeho první ženou,“ řeknu. „Která se předávkovala a umřela. S Julianovou matkou. Přišla jednou do baru a neměl jsem ponětí, kdo to je. Ale Pick mě ujistil, že je to v pořádku, že spolu nemají vztah.“

„Ale pořád to technicky byla jeho žena?“

Ruce se mi třesou a roztřeseně se nadechnu. Nenávidím, že ji takto mučím. „Ano,“ zachraptím. „Pořád byli technicky manželé a ona…jen kvůli příjmení.“

Pevně zavře oči. „A co zbytek tvých kamarádů? Nespal jsi s žádnou ženou z naší skupiny, že? S Reese?“

„Ne,“ zašeptám. „Nikdy jsem nespal s Buttercup, nebo s jinou z našich kamarádek.“

Caroline popotáhne a utře si tváře. Posunu se k ní, ale zvedne ruku. „Prostě…potřebuju chvilku.“

Spustím ruce, vydechnu, ale mám pocit, že se nemůžu nadechnout.

„Co…“ brečí ještě víc a utírá si prsty tváře. „A co mi chtěl Noel říct? Co si myslel, že je tak…zlé?“

„Nevím.“ Zasténám a přejedu si dlaněmi po tvářích, protože chci, aby byl konec. „Asi o prváku. Přišli jsme na párty, opili se a přivedli si holku na pokoj.“

„Holku,“ řekne Caroline pomalu. „Jednu – holku?“

Kývnu. „Jo. Jen…holku, pokaždé jinou.“

„A pak…“ vrtí hlavou. „Co?“ o chvíli později jí to dojde. Vytřeští oči. „Ach můj zkurvený bože. Měl jsi trojku…s mým bratrem?“

„Ne! Ne…tak docela. Prostě…jsme se střídali.“

„Fuj.“ Přitiskne si ruku na pusu. Brečí ještě víc a zakleju.

„Pak byla Faith McCrownová.“

„Víš co? Ne.“ Caroline zvedne ruce a vstane z postele. „Už…už nechci slyšet nic dalšího.“

„Caroline.“ Lezu za ní, ale odmávne mě.

„Ne. Prosím. Nedotýkej se mě.“

„Sakra.“ Sevřu ruce do pěstí a chci do něčeho praštit, nebo ji chytit a držet. „Věděl jsem, že je to špatný nápad.“

„Ne, nebyl to špatný nápad. Já jen…potřebuju čas.“ Zvedne džíny z podlahy a natáhne si je pod mé velké tričko. „Musím jít.“

Bezmocně sleduju, jak se obouvá. „Nemusíš odejít.“

Zoufale se zasměje a temně se na mě podívá. „Ne, musím.“ Když vstane a otevřu pusu, abych řekl…kurva, nemám na svou obranu co říct. Byl jsem děvkař a to je vše.

Když si utře vlhké tváře, obejme si hrudník a zničeně se na mě podívá. „Naschle.“

Spěchá pryč a já tam stojím jako úplný idiot, prostě ji nechám jít. Pak padnu na postel a zašeptám: „Naschle.“ Když si vezmu hlavu do dlaní a snažím se, kurva, nezešílet.

Kapitola 32

Ten

Uběhlo šest dní. Dal jsem Caroline prostor…a ona si ho kurva vzala. Nezavolala, neodepisovala přes FB, nepřišla.

Umíral jsem každou hodinu, když se ode mě držela dál.

Kontaktoval jsem ji třikrát. Další ráno jsem napsal: Omlouvám se.

Den poté jsem dodal: Milujutě.

A třetí den jsem napsal: Pořád ti věřím. Věřil jsem, že se to o mně vše dozví a nezlomí mi srdce svým odchodem. Ale moje zkurvená důvěra procházela zkouškou a trhala se na kusy.

Připomínal jsem si, že potřebuje čas. Dostane se přes to a vrátí se ke mně.

Jo, opakoval jsem si to znova a znova a vůbec tomu nevěřil, když jsem se dál držel naděje.

Caroline mě teď kurevsky nenávidí a skončila se mnou. Můj život, kurva, skončil.

Ani se v pátek neukázala ve Forbidden, aby se podívala na Hartovu kapelu, na kterou vždycky chodí.

Když jsme zavřeli, uložil jsem poslední láhev, zarazil se a díval se na ni v pokušení utopit v ní smutek, jako typický debil se zlomeným srdcem.

Pořád jsem tam stál jako totální osel a díval se na láhev, když se vedle mě zastavil Lowe a opřel se o bar. Sledoval Harta balit, než zavrtěl hlavou. „Přísahám, že jeden kluk v Asherově kapele s tím čírem kleje víc, než ty, Tene.“

Odfrknu si a nakloním hlavu na stranu, když se dívám na láhev z jiného úhlu. „To není kurevsky možné,“ řeknu, než pokrčím rameny, naliju si a piju. Pak celého panáka vypiju.

„Myslím, že je vulgárnější, než ty.“

„Dobře pro něj.“ Naleju si dalšího.

Lowe se na mě podívá a zamračí se. „Je ti dobře?“

Dám si třetího a polknu. „Ehm…Ashere,“ zavolá.

Hart se na nás podívá a přijde. „Co je?“

Lowe ukáže palcem na mě. „Co je s ním?“

Hart se na mě chvíli dívá a pak se otočí na Lowa. „Problémy se ženou. Co jiného?“ pak se zakření a plácne dlaní do baru. „Proč se o něj nepostaráš?“

Lowe si odfrkne. „Jako kdybych věděl, co mám dělat se zoufalým Tenem. To je mimo mé reálné možnosti.“

Hart se zasměje a posadí se na židli. Začnu pátého…nebo šestého? Kurva, už jsem ztratil přehled o tom, kolik jsem jich vypil, když o mně mluvili před mým zkurveným obličejem.

„Když jsem tě posledně viděl, ptal ses Noela, jestli můžeš randit s jeho sestrou,“ zamumlá Hart zamyšleně.

„Nežádal jsem ho o svolení,“ odseknu.

„Cokoli.“ Je mu to jedno. „Noel řekl ne, ty ses hádal a pak ti vyhrožoval, že řekne Caroline o všech tvých bejvalkách, pokud se s ní pokusíš něco začít, takže…asi jí to řekl.“

„Ne.“ Polknu a zasyčím, když mě tekutina pálí v krku. „Já jsem jí to řekl.“

„Cože jsi udělal?“ vykřiknou oba zároveň.

„Ty debilní idiote.“ Lowe mi položí ruku na rameno. „Prosím, neříkej mi, že jsi jí řekl o všech ženách, se kterými jsi byl.“

„Ne.“ Chraplavě se zasměju. „Odešla, než jsem seznam dokončil.“

Lowe se zašklebí. Hart se ušklíbne. Na oba se hnusně podívám. „Buď jsem jí to mohl říct já, nebo Gamble. Myslel jsem si, že to bude lepší ode mě.“

„Jak dlouho už to je?“ zeptá se Hart.

„Bylo to minulou sobotu,“ řeknu a bolí mě, že mi chybí každičká její malá část: hlas, sexy roztomilé zprávy, objetí a úsměv.

„Kurva.“ Lowe zavrtí hlavou. „Dej jí alespoň týden.“

Podívám se na něj. „Co se stane, když se mnou nepromluví ani za týden?“

Pokrčí rameny. „Tak jí dej dva týdny.“

„A co se stane, když – „

„Tak jí dej čas, chlape.“

Zabořím tváře do dlaní a jsem kurevsky a absolutně zoufalý. Jestli od ní budu ještě déle, čas mě nakonec rozčtvrtí na kousky. „Jsem takový debil,“ křičím. „To byla poslední slova, která moje sestra řekla, než umřela, která mě změnila na děvkaře a co jsem udělal jako první? Změnil jsem se na děvkaře, abych bojoval se špatnými vzpomínkami, a teď mě to kousne do zadku.“ Položím si ruce na tváře a Hart a Lowe na mě hledí, jako kdyby mi narostly rohy. Někde v hlavě si uvědomím, že jsem řekl o své sestře dost kravin, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Dějí se mnohem důležitější věci. „Co když ji ztratím?“

Nedokážu tu bolest snést, posadím se na podlahu a opřu se lokty o kolena, když se snažím nezhroutit.

„To je ono.“ Hart mě tahá za ruku, abych se postavil. „Zavezu tě domů.“

Zavrtím hlavou. „Ne. Nemůžu jet domů,“ mumlám. „Moje postel, kurva, pořád voní jako ona.“ Už týden kvůli tomu nemůžu spát. Asi jsem je měl oprat, ale pak by už postel nevoněla po ní a to by mě zničilo ještě víc.

„Tak přespíš u mě na gauči. Dostaneme tě odtud.“ Když mě pak tahá na nohy, nechám ho.

***

V sobotu už je to týden a držím se Lowovy rady. A pak sobota uteče. A nenapíše mi.

Ráno, na začátku osmého dne se to stane. Vím, že je konec. Caroline mě nenávidí a nikdy se nebudu moci vrátit do jejího života.

Jsem zoufalý, neoholený, dva dny jsem se nesprchoval, ležím v posteli a sleduju Dítě ze skla na svém laptopu, protože tady nechala své DVD.

Nenávidím ten debilní film.

„Musí to být ta nejlacinější věc, kterou kdy natočili,“ zabručím si pro sebe. „Hrozní herci, nejhorší zkurvená hudba a ani jediné zkurvené sprosté slovo během celého filmu.“

A je to dnes potřetí, co se na to dívám. Nemůžu se na to přestat dívat.

„Počkat!“ zavolá duch. „Nechoď, Alexandre. Potřebuju tvou pomoc.“

Odfrknu si. „A toto je asi, kurva, ten nejfalešnější duch, jakého jsem kdy viděl.“

Zesílím hlasitost, abych slyšel přízvuk ducha, který Caroline tak miluje. „Je to zatraceně roztomilý přízvuk,“ musím přiznat.

A tehdy mě to nejvíc zabolí. Jako bych měl hrudník plný surové bolesti a na plicích mě škrábaly kovové drápy.

Otočím hlavu a nadechnu se vůně, která se ještě trochu drží na polštáři.

Bože, chybí mi.

„Čau, Tene.“ Quinn zaklepe na dveře, vejde a soucitně se na mě zadívá. „Chceš s námi jít na piknik, nebo pojedeš sám?“

Zastavím film a zamračím se na něj. „Jaký piknik?“

„Ehm…“ Quinn se poškrábe na hlavě, než přešlápne. „Je to u Noela…slaví, že Aspen dostala práci.“

„Ke Gamovi má párty?“ řeknu pomalu. Posunu laptop stranou, abych vstal z postele.

„Jo…nepozvali tě?“

Chvíli se na něj dívám, než pokrčím rameny. „Muselo se to ztratit. Asi pojedu sám.“

„Myslíš, že tě opravdu nepozval – „ Ham se odmlčí, než se na mě ustaraně podívá. „Jsi si jistý, že je to dobrý nápad? Pokud tě nepozval…“

„Co?“ zeptám se. „Nemyslíš si, že bych měl jít? Myslím si, že je to skvělý nápad.“ Prohrabuju se hromadou džínů na podlaze, pár si jich vyberu a přičichnu k nim, než se rozhodnu, které jsou nejčistší. „Uvidíme se tam, dobře? Nejdříve se osprchuju.“

Ham se na mě pořád dívá. „Hej, jen…“ podívá se na dveře a jde ke mně. Ztiší hlas a řekne: „Prosím, neudělej tam scénu, nebo cokoli, co by Zoey rozrušilo. Žádné emocionální výkyvy – „

Poplácám ho po ruce. „Neboj, táto. Nikdy bych neudělal něco, co by ublížilo tvému dítěti.“

Hamilton vydechne, kývne, ale tváří se pořád ustaraně. A měl by, protože mám náladu na scény.

***

O půl hodiny později přijdu na Gamovu zahradu. Všichni jsou už tady. Většina žen je u Zwinn a mluví o dětských kravinách. Bloncka se drží za břicho, jako pokaždé, když jsem ji v poslední době viděl a všimnu si, že je vedle ní i Caroline. Je ke mně zády, když s nimi mluví Prsatka a Buttercup, smějí se…a kurva, kdo ví čemu.

„Tene.“ Řekne překvapeně Gam, podívám se nalevo a vidím, že jde ke mně.

„Čau.“ Řeknu mile, ale hnusně se na něj dívám. „Díky za pozvání, čuráku.“

Projdu kolem něj a jdu k jeho ženě, která je u stolu s jídlem. „Shakespeare,“ přivítám ji a usměju se. „Gratuluju.“ Vytáhnu z kapsy dárek a dám jí ho.

„Ach,“ řekne a vezme si ho. „Figurka. Díky, Tene.“

„A dá se to použít i jako držátko na tužku.“ Ukážu na dírky.

Dívá se na to a usměje se. „To je tak milé. Nemusel jsi mi nic dávat.“

Jen pokrčím rameny a bez svolení se rozhlédnu.

„Jo, Tene,“ řekne za mnou Gam. Otočím se a vidím, že obejme Shakespeara okolo ramen. „Nemusel jsi jí nic dávat, zvláště jestli jsi jí chtěl zalichotit, aby mě přemluvila do něčeho, co kurva neudělám.“

Zúžím oči. „Řekl jsem ti, že tě nežádám o svolení.“

„A já jsem ti řekl, co udělám, když se k ní přiblížíš.“

„Ach…takže nejdříve se to týkalo požádání a tentokrát se k ní nemůžu ani přiblížit? Asi mě brzy nakopeš do zadku, když na ni budu jen myslet?“

„Možná bys na ni neměl ani myslet,“ řekne a zatne zuby.

„Možná bys už neměl být takový čurák,“ odseknu.

„Nebo bychom možná měli jíst,“ řekne Aspen, roztáhne ruce a dívá se na nás dva. „Slyšeli jste všichni?“ Zvýší hlas, aby si získala pozornost ostatních. „Jídlo je hotové, takže…pojďte.“

S Gamblem se na sebe naposledy hnusně podíváme, než couváme, aby se ke stolu dostali jeho bratři a začali si plnit talíře.

Nemám hlad, ale nepůjdu pryč od jídla. Caroline jde ke stolu i s ostatními holkami, takže nikam nejdu.

Nejsem si jistý, odkud se objevili Lowe a Hart, ale byli vedle mě a začali mluvit, kdo kurva ví o čem. Neposlouchal jsem je. Ani jsem se na Caroline upřeně nepodíval. Díval jsem se do země před stolem a sledoval ji koutkem oka. Když prošla kolem mě poté, co si nandala talíř, úplně mě kurva ignorovala.

Dlouze jsem se nadechl, ale nemyslím si, že to stačilo. Jako bych se nenadechl.

„Au,“ zamumlá vedle mě Hart.

Ignoruju ho a otočím se k Lowovi. „Týden?“ řeknu a zvednu obočí.

„Dva týdny,“ řekne, dívá se za Caroline a šklebí se. „Rozhodně dva týdny.“

„Kurva.“ Toto nepřežiju.

„Ach, sakra,“ slyším Caroline. „Zapomněla jsem si vidličku.“

Jdu ke stolu a vezmu první plastovou vidličku, kterou vidím a podám jí ji. Trhne sebou, když se otočí a vidí mě tam.

„Ach!“ nadechne se a odtáhne.

„Tady máš,“ řeknu tiše.

Okamžitě ztiší hlas. „Díky.“ Když ji vezme do ruky, odmítnu ji pustit. Vypadá vyděšeně. „Orene. Co to děláš?“ tahá za vidličku.

Když se začne otáčet, zeptám se: „To mě ani nepozdravíš?“

Ztuhne, než se otočí. „Nemůžeš to dělat tady,“ zašeptá. Musím vědět, jestli mi odpustí…pokud ne dnes, tak někdy.

„Je to osm dní,“ řeknu. Nemůžu si pomoci a prosím ji pohledem. Klekl bych si na kolena a prosil ji, kdyby to pomohlo.

Tváří se chápavě. „Já…“ ale nic neřekne.

Jsem na pokraji sil. „Takže to znamená, že jsi skončila?“ zeptám se.

Zmateně zavrtí hlavou. „Skončila?“

Ukážu na sebe. „Se mnou?“

„Hej, o čem to tady mluvíte?“ zeptá se Gam, když jde k nám. Je dost nasraný a vím, že mě odsuzuje.

Caroline při jeho hlasu nadskočí, okamžitě se k němu otočí, ale já se na ni musím pořád dívat, dokud mi neodpoví. Pořád ignoruju Gambla a řeknu: „Caroline?“

Nervózně se na mě podívá. „Ne,“ vydechne tak tiše, že to slyším jen já. „Samozřejmě, že jsem s tebou neskončila.“ Pak se zadívá na bratra a usměje se. „Možná o tobě řekneme tajemství,“ škádlí ho.

„Tajemství?“ zopakuje. Když se na mě podívá, dívám se na něj, aby se opovážil začít.

Ten čurák musel přijmout mou výzvu, protože objal Caroline okolo ramen a usmál se. „Ach, řeknu ti všechna tajemství…o Tenovi.“

„Game,“ varuju ho. Dost jasně. Nebudu tam jen tak stát. Caroline už zbledne a vypadá rozrušeně. „Nedělej to.“

Pokrčí rameny. „Co nemám dělat?“

Rozhlédnu se, všichni nás sledují a jsou napjatí. „Neřekneš jí o svých tajemstvích? Ani o Tianně?“ když pískne, mluví na Caroline. „Nevím, co udělal té chudince holce, ale nikdy jsem neviděl nikoho tak moc nenávidět kluka, jako ona nenávidí jej a Tianna miluje všechny kluky.“

„Noele,“ řekne Aspen a spěchá k nám. „Myslíš si, že bys mi mohl pomoci přinést brambory?“

„Za chvilku,“ řekne a pořád se na mě dívá. „Ach, a pamatuješ si na Faith McCrownovou? Nerozlouskl jsi její třešinku ve druháku?“

Rychle se podívám na Caroline a zatnu zuby. Pořád drží bradu vysoko a jsem pyšný. Ale pořád nasraný.

Kývnu a tvrdě se na něj usměju. „Jo, víš, pamatuju si ji. Pamatuju si, jak sis ji bral ty poté, co jsem zjistil, jak je ohebná.“

Gamble se přestane ušklíbat. Nakloním hlavu na stranu. „Nebyla ona tou, kdo se na tebe pověsila, že nakonec málem spáchala sebevraždu, když jsi ji nechal kvůli její nejlepší kamarádce? Nebo to byla její nepřítelkyně, kterou jsi šukal? Nemůžu si vzpomenout, jak to bylo.“

Aspen je najednou vedle něj, začne kašlat, podívám se na ni a najednou si vzpomenu, že je tam.

Kurva.

Přitiskne si ruku na hrudník, šíleně mrká řasami a couvá.

„Aspen?“ Gamble k ní natahuje ruku, ale couvne.

„Já…já…já…mrzí mě to. Myslím, že jsem se nadechla prachu…“ znova zakašle a v očích má slzy. Otočí se a zamumlá: „Omluvte mě.“

Když odběhne, Gamble se na mě smrtelně podívá. „Ty zkurvený čuráku.“ A pak spěchá za svou ženou.

Pevně zavřu oči. „Kurva.“ Posral jsem to.

Když otevřu oči, stojí přede mnou Caroline. „Proč jsi to, sakra, Aspen udělal?“

„Nemyslel jsem na ni,“ přiznám. „Nechtěl jsem jí ublížit. Byl jsem tak nasraný…na něj.“

„No, ublížil jsi jí. Hodně.“

„Ten čurák potřeboval sklapnout, tak jsem ho umlčel. Ublížil tobě a to jsem nezvládl. Nemyslel jsem jasně; tak moc jsem se zaměřoval na to, že tě musí přestat rozrušovat, že jsem nemyslel na ostatní. Omlouvám se.“

„Ale nevěděl, že mi to dělá.“

„Možná by měl,“ odseknu. „Ne, už nebude žádné možná. On…by to měl…vědět. Už bylo, kurva, na čase. Všichni to ví. I mí rodiče. Je jediný, kdo to neví.“

„Ale – „

Chytnu ji za ramena a trochu s ní zatřesu. „Proč nechceš, aby to věděl?“

Strčí mě do hrudníku a řve: „Protože se bojím.“

Nevěřil jsem jí. Pořád jsem se bál, že mě nechá po tom, co jsem jí řekl a vrtím hlavou. „Nezchladí si na tobě žáhu. Jsi jeho sestra. Vždycky tě bude milovat a je jedno, co se stane. Já riskuju, že ztratím svého zkurveného nejlepšího kamaráda. Tak čeho se bojíš ty?“

Prostě chci, aby přiznala, že se přese mě už dostala, ale místo toho zaječí: „Bojím se, že řekne nebo udělá něco, co tě přesvědčí, že nestojím za tvou námahu. Dobře?“ V očích má slzy. „Co když nás rozdělí? Nejsem připravená na to, že tě ztratím.“

Z jejích slov mě rozbolí hrudník a hledím na ni. Chce se mnou zůstat. Chce…kurva. Nadechnu se. Zlost ihned pomine, jdu k ní a vezmu jí obličej do dlaní. „Zlato, nic, co řekne nebo udělá, mě od tebe neudrží.“

„Je to tak?“ zeptá se za námi Noel.

Kapitola 33

Ten

Otočím se a vidím Gambla, jak od nás stojí o deset kroků dál. Je rudý v obličeji, šklebí se a nenávistně krčí obočí.

„Ty zkurvysynu.“

Žene se na mě a v jedné chvíli se stane tolik věcí. Pick, Lowe a Hart na něj křičí, aby přestal, ženou se na něj a chytí ho za hrudník a ruce, aby jej drželi dál.

Postavím se před Caroline, aby se nedostala mezi nás a Bloncka ji táhne pryč. Ale Ham není u své ženy, je u dvou holek, když se Prsatka a Buttercup snaží schovat děti a mladší Gamblovy nahnat do domu, kterým se jasně nechce. Aspen vyjde ze zadních dveří a zakryje si pusu rukama.

„Sakra,“ zařve Gam a hnusně na mě hledí, když se snaží uvolnit. „Pusťte mě. Chci ho zabít.“

„Nemůžeš zabít Tena,“ vysvětluje Pick na tuto chvíli dost klidně.

„Jo, proč ho nenecháš spát se svou sestrou za tvými zády a řekni mi to znova.“

Zavrčím na něj. „Já jsem s ní jen nespal, čuráku. Chodíme spolu.“ Podívám se na Caroline, která si zakrývá pusu oběma rukama a sleduje nás. „Jsme spolu pár měsíců.“

„Chodíte spolu? Děláš si srandu?“ Noel se podívá na Caroline. „Na kolik rande tě vzal?“

Mrkne na něj a nechápe to. „Co?“

Natáhne ruku, aby pokračovala. „Kolikrát tě vzal na jídlo? Na film? Tančit?“

„To není fér.“ Posunu se k němu a sevřu ruce do pěstí. „Nemohli jsme nic takového udělat kvůli tobě.“

„Jo. Cokoli. Pravda je, že nejsi lepší, než Sander Scotini.“

Ach, ten čurák. Musel to říct, že?

Jsem zlostí bez sebe. Ale bolí mě víc, když si myslí, že patřím do stejné kategorie jako ta bezcenná píča. Nejsem pro Caroline dobrý. Tajil jsem nás vztah ze strachu z následků, a že to zjistí Noel. Byl jsem taková píča.

Ale svalím všechnu svou vinu na Gambla.

„Ty bastarde,“ řvu na něj.

Hamilton mě obejme zezadu a zvedne, když se Hart, Pick a Lowe snaží udržet Gambla.

Pořád jsem šíleně nasraný a peru se se spolubydlícím. „Vezmi to zpátky! Nejsem jako ta sračka. Miluju ji. A jediný důvod, proč jsem ti to neřekl dřív, bylo to, že jsem ji chtěl chránit. Protože jsem věděl, že budeš kurevsky přehnaně reagovat a bude zraněná. Kurva! Podívej se na ni.“

Nevěděl jsem, že začala brečet, ale cítil jsem to v kostech. A jo, když jsem se na ni podíval a ukázal jejím směrem, na tvářích měla slzy a držela se Bloncky. Vyrylo to do mě hlubokou díru.

„Sakra,“ zachraptím a hlas se mi zlomí. „Kvůli nám brečí.“

„Noele,“ vzlykne. „Prosím.“ Bolest v jejích očích mě zabíjí. Chci Gambla uškrtit, aby viděl důvod, proč to tak bylo.

Pevně zavře oči, jako kdyby se snažil nevšímat si její prosby. Pak zatne zuby a vrtí hlavou.

„Není to jeho vina,“ prosí. „Zmátla jsem ho. Vkladla jsem se po tmě do jeho pokoje, když čekal někoho jiného.“

„Ach, to mě…poser.“ Zašklebí se. „Jsi Půlnoční návštěvnice.“ Otočí se na mě a ukáže na svou sestru. „Ona je Půlnoční návštěvnice?“

„Neměl ponětí, že jsem to já,“ řekne Caroline.

Gamble si odfrkne. „Ach, vsadím se, že ne.“ Zúží na mě oči, jako kdyby to věděl lépe.

„Nevěděl,“ brečí Caroline a brání mě.

„Vlastně,“ přiznám a povzdychnu si, když se provinile podívám na oblohu. „Věděl.“

„Co?“ otočí se na mě a otevře pusu. „Ne, nevěděl.“

Podívám se jí do očí. „Jo…věděl.“

Mrkne. „Ne…ne, nevěděl.“ A najednou si není jistá. „Ale…t-ty jsi na mě byl naštvaný, když jsi to nakonec zjistil. Byl jsi…nasraný, protože jsem tě obelhala. Přinutila jsem tě lhát svému nejlepšímu kamarádovi, pamatuješ?“

Pokrčím rameny. „I tak jsem to věděl. Říkala jsi mi Orene. Zapomněla jsi měnit hlas a…kurva, voněla jsi jako ty. Věděl jsem, že jsi to ty. Jen…jsem to popíral.“

Vypadá zmateně. „Co tím myslíš, že jsi to popíral?“

„To je snadné. Říkal jsem si, že to nejsi ty. Věděl jsem, že když si budu myslet, že jsi to ty, bude to zlé…takže jsem se přesvědčoval, že to nejsi ty.“

Zavrtí hlavou a nevěří tomu. „Jak sis mohl, sakra, myslet něco takového?“

„Nevím, ale bylo to tak. Zatraceně dobře jsem popíral, že jsem měl dvojče sestru, která zemřela hroznou smrtí před 4 roky, takže proč ne? Jsem král v popírání.“

„Měl jsi sestru dvojče?“ Gam otevře pusu a vytřeští oči. Ale dívám se jen na Caroline.

Znova zmateně zavrtí hlavou. „Ale…pokud jsi věděl, že jsem to já, proč jsi mě nezastavil?“

Zasměju se. „Protože jsi to byla ty.“

Otevře pusu, když jí to dojde.

Tak moc jsem se soustředil na její výraz, že jsem si nevšiml, tak se Gamble uvolnil a strčil mě. Rozplácl jsem se na trávníku.

„Ty zkurvený hajzle!“ řve. „Zaprvé, šukal jsi s mou sestrou za mými zády a teď zjistím, že jsi měl nějaké dvojče, o kterém jsem nikdy neslyšel? Jako bych tě neznal. A proč jste mě, sakra, drželi, jako byste se ho snažili chránit?“

Setřese Picka, Lowa a Harta, když se ho snaží znova chytit.

Pick zvedne ruku. „Noele. Musíš se uklidnit.“

„Uklidnit se?“ otevře pusu, než se na mě podívá, jak ležím rozvalený na zemi a pak se rozhlédne okolo. „Do prdele,“ vydechne. „Opravdu ho chráníte. Lhal mi a jste na jeho straně. Díky. Díky, že mi hlídáte záda.“

„Nebylo to o tom, že bychom si vybrali stranu,“ řekne Hart. „Caroline ho chtěla a choval se k ní správně, takže…“ pokrčí rameny a Noel na něj zúží oči.

„Říkáš to, jako bys o tom už chvíli věděl.“ Vytřeští oči. „Do prdele. Už o tom chvíli víš. Kolik z vás o tom, sakra, ví?“ když se rozhlédne, všichni sklopí zrak.

Colton se ustaraně podívá na Brandta. „Znamená to, že musíme vrátit všechny peníze za mlčení, které nám dal Ten?“

Gamble vrtí hlavou a směje se. „A ještě jsi platil mým bratrům? Hezké. Hezké. Ještě mi řekni, že to ví i moje vlastní žena.“

Aspen ustoupí, když se na ni podívá. Zakryje si pusu rukama a vytřeští oči.

„Ach, bože,“ zaskřehotá. „Aspen?“

„Omlouvám se.“ Vrtí hlavou, jako kdyby to popírala, když se dál omlouvá. „Tak moc mě to mrzí. Ale Asher má pravdu. Je znova šťastná. Caroline byla tak smutná, když tady přišla a pak najednou byla šťastná. Ten…je pro ni dobrý.“

„Jo, zkurveně skvělý. Musel se s ní plížit okolo, jako kdyby byla laciná a špinavá děvka, což není, ale ne…je úžasný.“ Otočí se a jde pryč.

Aspen zaboří hlavu do dlaní a začne brečet. Brandt a Colton jdou za ní, aby ji utišili, a Caroline se odtrhne od Bloncky. Jde ke mně, chytnu ji okolo pasu a přitisknu jí nos k vlasům. „Jsi v pořádku?“

„Ne. Bože, ne. Jak můžu být v pořádku? Byl tak naštvaný. Viděl jsi, jak byl naštvaný?“

„Jo. Viděl.“

Když jí ukápne slza a popotáhne, jsem ztracený. Jsem nasraný.

Proč musel takto odejít? Staral se o to, že chce Caroline mě? Nebo se snažil zjistit, jestli jsem pro ni dost dobrý, nebo jak se k ní chovám? Měl jsem být jeho zkurvený nejlepší kamarád a tak snadno mě srovnával se Sanderem Scotinim.

No, kurva.

Nemůžu si pomoci a pustím ji. „Budu hned zpátky.“ Políbím ji do vlasů a běžím za Gamem.

Když vyběhnu před dům, je na chodníku.

„Hej!“ křičím.

Zpomalí a otočí se.

„Měl bych být tvůj nejlepší kamarád. Proč si o mně myslíš tak odporné věci?“

„Protože tě znám! Znám tě od prvního dne, co jsi přišel do města. A za 4 roky jsem poznal, že k ženám nechováš žádný respekt.

„Kurva. Respektuju hodně žen. A co tvoje žena?“

Noel se zasměje. „Ach, jo, respektuješ ji tak moc, že jsi skočil na stůl a ptal se plné místnosti lidí, jestli ráda nosí stejné oblečení i doma, když si hraje na profesorku. To nebylo respektující.“

Kurva, možná byla Shakespeare špatný příklad. „Byl jsem opilý.“

„Vyhodili ji z práce a trenér vyvěsil její nahé fotky v šatně.“

„Dobře, fajn.“ Zvednu ruce, aby sklapl. Skakespeare byla rozhodně špatný příklad a je jedno, jak moc jsem to napravil.

Změním taktiku. „A co Hamova žena? Nechal jsem ji k nám nastěhovat.“

„Ach, myslíš holku, se kterou jsi šel na rande a opil ji, až flirtovala s klukem, který měl někoho jiného, a pak zvracela na záchodech. Jo, skvělý příklad.“

Kurva, opravdu to nikam nevede, že? Myslel jsem na svou sestru a pocítil jsem nejistotu. Jediná holka, kterou jsem miloval víc, než cokoli jiného a selhal jsem; stala se jí ta nejhorší věc na světě. Kdo jsem si, sakra, myslel, že jsem mohl být s Caroline?

Žaludek se mi stáhne a ustoupím od Gambla. „Udělal jsem to Caroline?“

Zavrtí hlavou, jako kdyby nevěřil, že se na to ptám. „Podle toho, že jsi to musel tajit a neměl koule na to mi to říct, jasně ukazuje vše, co musím vědět. Není pro tebe tak důležitá.“

„To je úplná kravina. Ona – „

„Nebyla by tvým temným tajemstvím, kdybys o tom mluvil otevřeně od začátku. Pro něj byla to samé. Ten první čurák, který ji zbouchnul. Byla jeho karavanové temné tajemství. A ona kvůli tobě prožívá znova to samé. Pokud pro tebe něco znamená, neměl jsi mi to dělat za zády a neměl jsi skrývat své takzvané city. Měl jsi bojovat za to, abys s ní mohl být místo plížení se, jako bys byl zkurvený zbabělec.“

„Ježíši.“ Vrtím hlavou. „Jestli sis to o mně vždycky myslel, tak proč jsem tvůj kamarád?“

„Protože nejsem ženská. Nevadilo mi, co děláš s cizinkami, ale určitě nechci, aby se to stalo holce, která je pro mě tak důležitá.“

Zavrtím hlavou. Je poučné, co si o mně myslí nejbližší lidé v mém životě. A není to dobré. Nevěděl jsem, co mu na to mám říct. Ani mě nenapadaly žádné chytré komentáře. Jako by mi strčil mé kraviny a je jedno, jak moc jsem se snažil si to odůvodnit, nepatřil jsem k Caroline. Nezasloužil jsem si ji. Nikdy jsem se k ní nechoval správně, a pokud se o ni opravdu starám, budu se držet dál.

Ale chce se mi z toho zvracet.

Nejsem si jistý, co mám dělat, tak se otočím a odejdu.

***

Caroline

Žaludek se mi stáhl strachy a bylo mi zle. Dokonce jsem nedokázala fungovat, tak jsem byla vyděšená.

Minulý týden jsem byla zraněná. Pokaždé, když jsem pomyslela na Orena, představila jsem si ho s novou holkou v divné pozici a strašně mě to trápilo, až se mi z toho točila hlava. Tak jsem se držela dál, abych se chránila, uzdravila a dostala se přes to.

Hodně času jsem trávila se Zoey a pomáhala se jí vyrovnat se strachem z těhotenství a začala se uklidňovat. Pak mi začal chybět. Ale taky jsem byla nejistá, protože jsem nevěděla, jak se mám omluvit za útěk a to, co jsem mu slíbila, že neudělám.

Když jsem ho dnes viděla na zahradě za domem, bylo to jako požehnání a zároveň děsivé. Bylo to tak dlouho, co jsem ho viděla, mluvila s ním a líbala ho. Chtěla jsem za ním běžet, drapnout ho a odtáhnout do pokoje. Ale pak se mi stáhl žaludek, protože jsem nevěděla, jak bych se na něj měla podívat poté, co jsem ho tak opustila. Tak moc jsem se styděla, že jsem dovolila pocitům, aby mě přemohly.

Ignorování se zdálo být jedinou možností, než mě chytil za ruku, podívala jsem se mu do očí a čelila pravdě. Taky jsem mu chyběla. Byl beze mě zraněný.

Od té chvíle bylo vše mimo kontrolu. Nemohl si myslet, že je mi to jedno. Noel se nedržel dál a snažil se nás rozdělit. A Oren by neustoupil; řval na mého bratra a vše vybuchlo.

Když se hnal za Noelem a nevrátil se, když Noel ano, věděla jsem, že si toho řekli víc.

„Gamble,“ začne Pick, ale Noel zvedne ruku. „Co kdybyste vy podrážející zkurvysyni vypadli z mé zahrady? Párty skončila.“

„Myslel i nás?“ zeptá se Colton Aspen.

„Ne.“ Noel na ně ukáže. „Vy…dovnitř.“

Aspen zbledne a odvede Brandta a Coltona pryč. Chytnu bratra za paži. „Noele.“

Ani se na mě nepodívá. Strčí mi dlaň před tvář. „Nechci o tom mluvit.“

„No, to máš blbé.“ Chytnu ho pevněji. „Nezmizí to jen proto, že to tak chceš.“

Podívá se na mě se zatnutou čelistí a oči mu planou. „Caroline.“

Ale nemusel mě varovat. „Udělala jsem to,“ řeknu. „Začala jsem to. Několikrát jsem za ním přišla, obalamutila ho a vkradla se do jeho pokoje.“

Zašklebí se a otočí pryč. „Nechci to slyšet.“

„Na to seru,“ zavrčím a trhnu mu s rukou. „Budeme o tom mluvit. Já jsem ho pronásledovala a nechtěla jsem přestat, dokud jsem ho nezlomila a nakonec se vzdal, protože ho miluju.“

„Miluješ?“ procedí Noel a vrtí hlavou. „Nemáš o lásce ponětí, holčičko. Viděl jsem, co jsi považovala za lásku a ani zdaleka se to tomu neblížilo.“

Z toho bolestivého bodnutí se mi zadrhne dech, zavřu na chvíli oči, ale pak se na něj odhodlaně podívám. „Vím, že před rokem jsi ve mně ztratil důvěru. Vím, že sis myslel, že jsem se stala něčím, čemu nemůžeš věřit svým srdcem, ale věř tomu nebo ne, poučila jsem se ze své chyby se Sanderem. A Oren vůbec není jako on.“

Noel si odfrkne, vrtí hlavou a nevěří mi. Znova mu škubnu s rukou. „Myslím to vážně,“ řeknu. „Možná mě nevzal na opravdové rande, ale byl ohleduplnější a pozornější, než jsem si kdy představovala, že přítel může být. Vždycky jsem od něj dostala ráno nějakou zprávu a věděla jsem, že na mě myslí. Vzal do mě Rainly parku a ukázal mi tam schovaný vodopád.“

Bratr se na mě vylekaně podívá a kývnu. „V bytě se Zoey a Quinnem jsme dělali různé věci. Dokonce mě představil svým rodičům.“

Noel se rozhlédne po zahradě a asi se chtěl zamračit na Quinna, ale všichni jeho kamarádi odešli, protože respektovali jeho přání.

„Abych ti řekla pravdu, neřekli jsme to jen tobě.“ Noel zuří a zvednu obočí. „Proč si myslíš, že to tak bylo?“

Zavrtím hlavou a nechám ho na zahradě. Pak judu do Orenova bytu. Ale když ho tam nenajdu, Zoey mi půjčí své auto, abych jela do jeho rodného města. Nebyla jsem si jistá, jak jsem našla to správné místo, ale prostě jsem věděla, kde je.

Když jsem tam za soumraku dorazila, seděl tam sám, objímal si pažemi kolena a sledoval barevný západ slunce.

Nebral mě na vědomí, když jsem se vedle něj posadila, tak jsem taky nic neřekla.

„Slyšela jsi rozhovor, který jsem měl s tvým bratrem před domem?“ zeptá se nakonec a otočí se ke mně.

Zavrtím hlavou. „Ne. Drželi mě vzadu, když jste to měli urovnat. Ale neurovnali jste to, že?“

Zasměje se. „Ani zdaleka.“

Natáhnu k němu ruku. Neodtáhne se, tak ho pevně chytím za prsty. „Co ti řekl, Orene?“

„Ach, víš…“ vydechne a zadívá se na západ slunce. „Slovně ze mě všechno vymlátil pár tvrdě mířenými pravdivými údery.“

„Jako čím?“

„Jako že nejsem dobrý pro žádnou ženu a už vůbec ne pro tebe. A kdybych se o tebe staral a chtěl pro tebe to nejlepší, měl bych tě nechat najít si někoho jiného, kdo si tě zaslouží, sakra, víc, než já.“

„Takže…“ zavrtím hlavou a nejsem si jistá, co se mi snažil říct. „Je mezi námi konec? Kvůli tomu, co řekl? Necháš mě jít? Jen tak? Poté, co jsi slíbil, že nás nerozdělí nic, co řekne.“

„Sakra,“ zamumlá a otočí se ke mně. „Od kdy víš, že dělám to, co je nejlepší pro druhé? Dělám to, z čeho jsem šťastný já sám a je mi jedno, koho to ovlivní. A nejvíc ze všeho chci tebe.“

„Tak proč jsi mě tam nechal?“ do očí se mi nahrnou slzy.

„Nenechal – kurva.“ Zatváří se ustaraně. Pevně mě obejme. „Omlouvám se, zlato. Nepřemýšlel jsem. Právě jsem ztratil nejlepšího kamaráda. Chtěl jsem být pár minut o samotě. Já…myslel jsem si, že víš, že nic na tom nezměnilo to, co je mezi námi.“

Chytnu ho za ramena a přitisknu tvář k jeho krku. „No, omlouvám se, ale teď nevím opravdu nic. Nevím, jestli mě bratr nenávidí, nebo mi odpustil a jestli ty…“ hlas se mi zlomí, a přitáhne mě k sobě pevněji, než mě vezme za bradu, abych se na něj podívala.

„Jednu věc musíš vědět jistě. Miluju tě. A to se nezmění. Nikdy.“

„Řekni to znova,“ řeknu.

Položí mi ruku za krk, abych zvedla hlavu, než se na mě vážně podívá. „Miluju tě, Caroline. Získala sis mě od chvíle, co tě bratr odnesl z koupelny v tom starém přívěsu. A je jedno, co se stane, budu tě dál milovat.“

Přemůžou mě vzlyky. „Taky tě miluju,“ přiznám mu se slzami v očích. „Prostě si nemůžu pomoci. Je tolik důvodů, abychom se drželi dál od toho druhého a měla bych tě nenávidět, ale…jako bys byl mou součástí.“

„Jo,“ zamumlá a usměje se. Pak mě políbí na oči. „Vím, co tím myslíš. A proto ti musím něco ukázat.“

Popotáhnu a mrknu nad jeho vážným tónem. „C-co?“ Nevypadá to dobře. Vůbec ne.

„Pamatuješ si na výlet k Lake Tahoe?“ zeptá se.

Nadechnu se. „Dostal jsi práci?“

Ach, bože. Dostal práci a odejde. Proti své vůli začnu brečet ještě víc.

Setře mi slzy a zavrtí hlavou. „O tom jsem nemluvil. Pamatuješ si, když jsme se opili na pláži a jak nám Zwinn řekli, že nás museli zastavit předtím, abychom se vzali?“

Nakrčím nos a zamračím se. „Jo?“

„No…myslím, že jsme se tam proplížili později…když usnuli.“

Mrknu. „Co?“

Oren zvedne bok, sáhne do zadní kapsy a vytáhne peněženku. S třesoucí se rukou vytáhne papír a podá mi ho. „Našel jsem to v kufru, když jsem vybaloval.“

Podá mi ho a ustaraně se na mě dívá, když papír rozkládám.

Chvíli se na to dívám, než na papír ukážu prstem. „To je oddací list.“

Oren vydechne. „Já vím.“

Vytřeštím oči a zakoktám se, než vyhrknu: „Je to náš oddací list. Ach můj bože. Je to pravé?“

„Ano. Volal jsem na radnici v Kalifornii. Kurva, tu noc jsme se opravdu vzali.“ Vezme mi oddací list a opatrně ho složí.

„Ach můj bože,“ zamumlám. „Vzali jsme se.“

Vydechne. „Jo. Přesně tak.“

Začnu panikařit. Sleduje, jak mě to přemáhá. Chytne mě za rameno a naznačí, abych se na něj podívala, i když se nedokážu soustředit.

„Byli jsme opilí,“ začne klidným hlasem. „Můžeme to anulovat, to není problém, pokud to tak chceš. Vůbec to na tebe nemusí mít dopad.“

„Pokud to tak chci já?“ řeknu nevěřícně a vrtím hlavou. „Ale co ty? Co chceš ty?“

„Já…“ zadívá se na mě. „Budu respektovat každé tvoje rozhodnutí.“

Nemám slov a zavrtím hlavou. „Ale co když to nechci anulovat? Respektoval bys i to?“

Začne se pomalu křenit. „Sakra, že jo.“

Otevřu pusu. „Do prdele, nechceš to anulovat, že? Chceš…chceš se mnou zůstat ženatý.“

„Tak trochu,“ řekne a pokrčí rameny.

„Tak trochu?“ zasměju se. Ach můj bože. Jsem vdaná a zdá se, že to tak zůstane.

„Tak trochu…hodně,“ zamumlá mi Oren do ucha a přitiskne nos na tvář.

I když jsem radostí bez sebe, zavrtím hlavou. „Ale je mi jen 19. Já – „

Vezme mě za ruce. „Nemusíme se držet tradice. Kurva, mám z toho kopřivku. Můžeme na to jít pomalu, jak budeme chtít. Chvíli můžeme žít jako do teď, pokud to tak chceš.“

„Myslíš tím, že budu žít s Noelem a ty zůstaneš se Zwinn?“

Pokrčí rameny. „Jistě. Cokoli budeš chtít. Jsem si jistý, že Gamble na jeden den zažil dost velký šok. Můžeme to chvíli tajit, než na to bude připravený.“

„A co prsten?“ zeptám se a opravdu se mi ten nápad začíná líbit.

Začne se usmívat. „Chceš prsten?“

„Tak trochu.“ Široce se usmívá. „Hodně.“

Přitáhne si mě k sobě a políbí do vlasů. „Tak ti dám ten největší zatracený prsten, který si budu moci dovolit.“

„Ach můj bože,“ zalapám po dechu. „Opravdu jsme se vzali. Jsme – ach můj bože, počkat. A co Lake Tahoe? Co tvůj pohovor? Ty – „

„Nedostal jsem to místo,“ řekne ihned.

Svěsím ramena, protože jsem to nevěděla. „Ne? Proč jsi mi to neřekl?“

Uhne pohledem. „Chvíli jsi se mnou nemluvila, takže…“

Vezmu ho za ruku a cítím se jako mrcha, že jsem se od něj držela tak dlouho dál. Vše, co jsem se dozvěděla mě bolelo, ale měla jsem se zeptat. Byla…byla jsem totální mrcha. „Tak moc mě to mrzí.“

Zavrtí hlavou a nedívá se mi do očí. „Ne, to je v pohodě. Oni, ehm, asi měli vybraného někoho jiného.“

„Čuráci,“ zamumlám a jsem nasraná, když se mi zároveň uleví, že si nevybrali Orena. „A určitě ti to šlo skvěle.“

„No, byl jsem pořád sjetý z toho předcházejícího orgasmu, takže…jo. Vše bylo ten den rozhodně super.“

Praštím ho do ramene. „Ježíši, Orene,“ začnu, ale nemračím se na něj dlouho. Obejmu ho a políbím na tvář. „Mrzí mě, že jsi to místo nedostal.“

„Mě ne.“ Otočí se ke mně, políbí mě na pusu a ukáže mi, jak moc ho to nemrzí, že se mnou zůstane o něco déle.

Tiše si musím přiznat, že mě vůbec nemrzí, že se mnou můj manžel zůstane.

Kapitola 34

Ten

Uběhl týden. Pořád jsem se s Caroline vídal každou noc, ale nemuseli jsme se obtěžovat se skrýváním. Zastavil jsem na jejich příjezdové cestě, abych ji vyzvedl a šli jsme na film a další den do restaurace.

Gambla jsem neviděl, ani jsem s ním nemluvil a Caroline o něm moc nemluvila. Každý den jsem se ptal, jestli je vše v pořádku, ale jen se usmála a řekla: „Je to v pohodě. Neboj. Dostane se přes své pocity. Vždycky to tak je.“

Nebyl jsem si tím jistý, ale nechal jsem to být.

Ale nedělal jsem si starosti jen s tímto. Pick mě hned další den zatáhl do kanceláře.

„Víš, jak je na hovno být tvým šéfem a zároveň kamarádem, že? Víš, že mě to nutí si vybrat tvou stranu, nebo Gamblovu?“

Zavrtím hlavou. „Ne, Gamble má pravdu. Neměl jsem to před ním tajit. Má právo být na mě nasraný.“

Zvedne obočí. „Všiml jsem si, že říkáš, že jsi to neměl tajit a ne, že by ses neměl dotýkat jeho malé sestry.“

„Prostě jsem se od ní nedokázal držet dál.“

Možná jsem se jí neměl dotýkat, ale na to je příliš pozdě a nelituju ani chvilky z toho, co se mezi námi stalo.

„Kurva,“ zamumlá Pick a projede si frustrovaně prsty vlasy. „Takže je na tebe asi pořád strašně nasraný a v práci mezi vámi bude dost napětí.“

Kývnu. „Jo, hodně.“

„Milé.“ Zavrčí a vydechne. „Dobře, fajn. Budu se snažit předělat rozvrhy, aby se to nestávalo. Ale čtvrtky jsou jasné.“

„Já vím.“ Začnu to ze sebe shazovat, když mě napadne něco dalšího. „Počkat! Jsi ochránce všech žen. Proč jsi mi nevyhrožoval, abych se od Caroline držel dál, jako on?“

„Protože jsem si všiml, jak ses poslední dobou hodně změnil. Jsi jí věrný. A ona je šťastnější, než jsem ji kdy viděl. Myslím, že se k sobě hodíte.“

Odfrknu si. „Můžeš to říct Gamblovi? On si nevšiml ani jedné zkurvené věci, jako ty.“

Usměje se a poplácá mě po paži. „Prostě mu dej čas.“

Bože, nenávidím čas. Pokračovalo to a čtvrtek nastal dřív, než jsem si to uvědomil. V klubu bylo narváno a Gamble pracoval s Lowem za barem, jako obvykle.

Většinou jsme se druhému vyhýbali. Nosil jsem objednávky Lowovi a fungovalo to dobře…chvíli.

V jedné chvíli jsem viděl Gambla mluvit s holkou. Ukázal na mě, ona se na mě podívala, ale moc jsem nad tím nepřemýšlel, dokud mi Gamble neřekl, abych šel dozadu pro dalšího Heinekena. Pořád mi to nedošlo, než jsem byl ve skladu u regálu a zvedal ruce nahoru, když mě okolo pasu objaly ženské ruce.

A tehdy mě to trklo. Poslal nějakou mrchu, aby mě dostala do kompromitující pozice.

Bývalý Ten by byl jasně pro. Sakra, i Ten před třemi měsíci by si ji ukořistil. Ale Ten, který našel ženu svých snů, která se tajně proplížila do jeho pokoje, aby byla s ním, nechtěl mít nic společného s touto levnou napodobeninou.

Trhl jsem sebou, zvedl ruce a uvolnil se z jejího sevření. „Co to, kurva?!“

***

Caroline

Když jsem přišla do Forbidden, abych se ujistila, že se s Orenem nezabijí, měla jsem vědět, že má Noel vymyšleného něco odporného.

Ďábelsky se na mě ušklíbl.

„Hledáš svého přítele? Šel do skladu.“ Naklonil hlavu k chodbě a povzbuzoval mě, abych tam šla. Věděla jsem, že najdu něco, co nechci a změním kvůli tomu názor na Orena.

Řekla jsem si, že nepůjdu, ale sakra, musím to vědět.

Slyším jeho hlas, když otevřu dveře skladu. „Pronásledovala jsi mě tady? To je šílené. Ani tě neznám. A už se mě nikdy neopovažuj dotknout.“

„Ale ten barman řekl, že mě sleduješ a celou noc o mě mluvíš. Řekl, že když tady za tebou půjdu, bude to stát za to.“

„Ach, řek ti to, že? No, kurevsky se mýlil. Mám přítelkyni a nikdy jsem tě neviděl. Takže promiň, že tě musím zklamat, ale ustup. Hned.“

Žena k němu natahovala ruku, aby ho pohladila po hrudníku. „Jsi si tím jistý, zlato? Už jsme tady…a sami. A nevidím tady nikde tvou přítelkyni.“

„Tak by ses měla radši otočit, mrcho, protože jsem za tebou. Dej z něj ty své zkurvené odporné pracky pryč.“

Oren vytřeští oči, když plácne tu děvku přes prsty.

„Caroline!“ zalapá zoufale po dechu a spěchá ke mně.

Nejsem na něj naštvaná, ale jsem příliš naštvaná na jakékoli tulení. Trhnu sebou a zvednu ruce, aby se držel dál.

„Promiň,“ řeknu se zaťatými zuby: „jdu za bratrem.“

„Počkej!“ volá za mnou, ale už jsem v ráži.

Noel se samolibě usmívá, když vidí můj vražedný výraz, když se ženu k baru. Ten bastard si opravdu myslel, že jsem naštvaná na Orena.

„Viděla jsi hezkou show?“ zeptá se.

„Ano, viděla.“ Vylezu na židli, abych dosáhla na bar. Pak ho tak tvrdě praštím do tváře, jak nejvíc můžu.

Trhne hlavou dozadu a okamžitě si položí ruku na tvář. Překvapeně vytřeští oči a řve: „Co to, sakra?“

Ukážu mezi jeho oči. „Až příště někoho pošleš, aby sváděl mého přítele, měl by sis vybrat lepší děvku, která ho zajímá, protože promiň, nesežral ti návnadu.“

Otočím se a najdu Orena, jak za mnou spěchá a vypadá ustaraně. Přitáhnu si ho k sobě a tvrdě ho políbím. Když se odtáhnu, vypadá ohromeně. Podívám se k baru a řeknu: „A díky tomuto, ty debile, jsem se do tohoto muže zamilovala ještě víc.“

Chci jít pryč, ale Oren mě chytne za ruku a táhne k sobě. „Co to děláš? Kam jdeš?“

Pohladím ho po tváři a dívám se do jeho ustaraných očí. „Nejsem na tebe naštvaná.“

Zavrtí hlavou. „Ale jsi naštvaná. Nechci, abys řídila, když jsi rozrušená. Řídila jsi, že?“

„Půjčila jsem si Aspenino auto.“ Pochybuju, že by Quinn dovolil Zoey vracet se do baru, než se dítě narodí, tak jsem si musela půjčit Aspeniny.

„Neřiď naštvaná.“ Přitiskne čelo na moje. „Mám z toho špatný pocit.“

„Budu v pořádku.“ Políbím ho na rty, usměju se a nedokážu zůstat být tak naštvaná, jak jsem chtěla. „Slibuju.“

Není si tím jistý, ale políbí mě. „Napiš mi, až budeš doma.“

„Napíšu. Teď se vrať do práce. Uvidíme se později.“

Když se snažím odtáhnout, nepustí mě, ale řekne: „Miluju tě,“ a nakonec mě pustí.

Kvůli němu celou cestu domů pevně držím volant a snažím se věnovat cestě domů větší pozornost, jak jsem slíbila. Ale když zastavím na příjezdové cestě, dovolím si myslet na něco jiného.

Jsem pořád zlostí bez sebe, když vletím dovnitř zadními dveřmi do zrádného domu mého bratra. Aspen je v kuchyni u stolu s Coltonem a Brandtem, kteří staví něco jako mini vulkán, ze kterého vytéká něco rudého a pěnového. Kluci jsou šťastní a Aspen je zabraná do experimentu, než se na mě podívá a vidí, jak se tvářím.

Přestane se usmívat a vstane ze židle. „Jsi v pořádku? Co se stalo? To jste se ty a Ten – „

„Oren a já jsme v pořádku!“ křičím a hnusně se na ni dívám. „Proč si každý myslí, že když jsem zraněná, udělal to on? Je to nejúžasnější přítel, kterého jsem kdy měla. Stará se někdo o to, že mě dělá šťastnou? Že se poprvé za rok těším na další den, nebo že si budu moci odpustit věci, které jsem udělala? Uzdravil mě. Nikdy mi neublížil.“

Proletím kolem ní a svých otřesených bratrů, když spěchám do pokoje, okamžitě si kleknu na zem a vytáhnu kufr, který je pod postelí. Když jej otevřu, vytáhnu první šuplík. Když se otočím ke kufru s plnou náručí podprsenek, najdu ve dveřích Aspen, která je vyděšená.

„Já-já…“ hledá správná slova, mrkne a dá si ruce v bok. „Omlouvám se, Caroline. Prostě jsi vypadla rozrušeně. Nechtěla jsem automaticky předpokládat, že je to Tenova vina.“ Posune se ke konci mé postele a ukáže na mé ruce. „Co se opravdu děje?“

Zasyčím a přinutím se uklidnit. Vybuchnout na mou švagrovou mi nepomůže. Není to její vina, ale bratrova, protože byl dnes večer úplný debil.

„Musím odejít,“ řeknu. „Nemůžu tady zůstat ani o chvíli déle s tvým zkurveným čurákem manželem. On…on…“ spodní ret se mi začne třást. Kousnu se do něj, než začnu brečet kvůli tomu, jak mě zklamal.

„Ach, to je skvělé,“ zamumlá Aspen a přejede si dlaní po čele. „Bála jsem se, že udělá něco hrozného a nemožného. Vždycky udělá něco hnusného a nemožného, když je vyděšený a rozrušený.“

„Vyděšený?“ odseknu a zasměju se. „Z čeho je právě on vyděšený?“

Podívá se na mě a vypadá ustaraně. „Myslím, že se bojí ztráty nejlepšího kamaráda a sestry.“

„Jo, no…už ztratil svou sestru.“

Aspen vypadá zoufale. „Asi nebudu chtít vědět, co udělal, že? Fajn. Pomůžu ti zabalit. Pak tě vezmu kamkoli, kde budeš chtít.

***

Ten

Když směna končila a klub byl prázdný, zůstali jsme na úklid. Snažil jsem se držet jazyk za zuby, jak nejdéle to šlo, ale netrvalo to ani 10 minut. Všichni museli vycítit to napětí, protože jsme při uklízení moc nemluvili, ani se neškádlili. Utíral jsem stoly před barem, když Noel začal čistit pulty za ním. Byli jsme tvářemi k sobě, mezi námi bar a pokračovali jsme stejným směrem, i když jsme se vyhýbali očnímu kontaktu, a pak jsem už nedokázal být trpělivý.

Praštil jsem hadrem o bar a vybuchl na něj. „Víš, i kdyby ten tvůj kurevský plán dnes fungoval, jediná zraněná by byla tvá sestra. Napadlo tě to, ty zasraný bastarde? Jen tvá malá sestra. Ach, ale neboj; jestli to byl tvůj záměr, myslím, že to fungovalo. Neudělal jsem to já, ale ty. Nevěřím, že bys…“ zavrtím hlavou, protože jsem na něj tak nasraný, že chci přeskočit bar a začít mu bušit do obličeje.

To, co udělal Caroline, bylo nepřijatelné.

Když už si nevěřím, podívám se na Lowa, který přestal uklízet a sledoval nás. „Jdu pryč.“

Kývne a ukáže rukou, abych šel. Přísahám, že je na mě pyšný a usměje se.

Bez pohledu Gamovým směrem se otočím a odejdu z klubu.

Když v posteli najdu stulenou svou ženu a kufr má opřený o postel, nejsem překvapený.

Usměju se, svléknu se a vlezu si do postele.

Ráno se probudím, když si někdo sedne na kraj postele vedle mých nohou. Caroline se pohne, ucítím její vůni a jsem tvrdý. Obejmu ji, když se k sobě tulíme, přitiskne mi zadek do klína a tiskne mi záda k hrudníku.

Mám v noci rád svůj prostor, ale tak moc jsem si užil spaní s ní, že ji chci mít u sebe. Ale sakra, neměl jsem ponětí, že když ji u sebe budu mít, že to bude tak hezké. Zvednu boky a třu se o ni i v boxerkách, dokud se jí nevmáčknu mezi půlky.

Povzdychne si, přitisknu jí tvář ke krku a užívám si každou chvilku…dokud si někdo neodkašle.

Vyskočím ze své kůže, posadím se a okamžitě zakryju dekou svou ženu. Oba jsme oblečení. Ale vím, že má na sobě ty roztomilé klučičí šortky a košilku. A nechci, aby někdo viděl její krásná ramena.

Když vidím, že na posteli sedí Noel, trhnu sebou. „Ježíši. Co to, kurva je?“

Je k nám zády a ruce má v klíně, jako by čekal, až se probudíme.

„Musím mluvit se svou sestrou,“ řekne lítostivě a provinile.

Povzdychnu si, zasténám a položím hlavu na polštář. „Hned teď?“ otočím hlavu a vidím, že není ani sedm ráno.

Sakra, Gamble se opravdu zbláznil.

„Víš, je pořád divné, že vy dva…“ ukáže na nás přes rameno. „Ale když to vidím na vlastní oči, je to ještě divnější. Já…“ zavrtí hlavou a znova se podívá jinam. „Pořád to neschvaluju a jsem si jistý, že jí nakonec zlomíš srdce.“

Odfrknu si a zavrtím hlavou. „Jo, no…po včerejší noci seru na to, co si myslíš.“

Noel zavře oči a zatne zuby. „Včera v noci…“ začne, otočí se a otevře oči, aby se na mě upřímně podíval. „Včera v noci jsem se mýlil. Vím to.“

Neodpustím mu, když se ani neobtěžoval omluvit se, ale zašel tak daleko, měl přiznat, že to posral. Nikdo si nebude zahrávat s mou ženou jako on a žádat o odpuštění bez poslušného chování a omluv…ani za milion babek.

Ale pak řekne: „Omlouvám se, Caroline. A neříkám to jen proto, že jsem měl včera tu nejhorší hádku ve svém manželství se svou ženou, která mi dychtivě řekla vše, co jsem poslední dobou udělal špatně. Opravdu se stydím za to, co jsem udělal. Byl jsem impulzivní a velmi…jako Ten.

Podívám se na ni a vidím, že má otevřené oči a brečí.

Gam se tváří žalostně. „Nechtěl jsem, abys odešla kvůli tomu, že jsem to posral. Je to tvůj domov a zůstane jím. Nikdy…kurva.“ Podívá se na své ruce a tiše popotáhne. „Nikdy jsem ti neřekl, jak jsem pyšný, že jsi to s kluky tak zvládla, když jsem byl pryč. A nikdy jsem ti neřekl, že tě neobviňuju za to, jak zle to dopadlo. Nevím, jestli by někdo – včetně mě – se dokázal držet tak dlouho, jako ty. A nikdy jsem v tebe neztratil důvěru. Jsi silná a odvážná mladá žena, na kterou jsem pyšný, že je mou sestrou. A pořád tě budu milovat, ať se stane cokoli.“

Caroline se na mě podívá a povzbudivě se na ni usměju, než ji vezmu za ruku a stisknu.

„A Tene,“ řekne Gamble. Caroline mi stiskne ruku, jako kdyby čekala, že řekne to samé. Sakra, i já jsem to čekal.

Ale řekl: „Jsi zkurvený podrážející zkurvysyn. Dál s tebou budu pracovat, protože musím, ale jinak se ode mě drž dál. Nechci už být tvůj kamarád. Nechci s tebou mít nic společného. A budu se smát a slavit, až se nakonec rozhodne, že tě kopne do tvého bezcenného zadku.“

„Noele!“ křičí Caroline zděšeně.

Tvrdě se na ni podívá. „Omlouvám se, nemůžu ti zakázat se s ním vídat, ale nebudu předstírat, že se mi to líbí. Jdeš domů, nebo ne?“

Caroline mě chytne za paži. „Jsem doma,“ řekne jednoduše.

Gamble se na mě podívá, jako bych ho strašně zradil, jako bych mu ukradl sestru.

Pak kývne, odkašle si a vstane. Když bez dalšího slova odejde, tiše se podívám na bledou Caroline. Neudržím se. Každý den neztrácím kamarády.

„Jsi v pořádku?“ zeptám se.

Krátce a roztřeseně se zasměje. „A ty?“

Kývnu. „Nelituju ani jedné věci. Mám tebe a to je víc, než si zasloužím. Je to vše, co chci.“ Vezmu ji za ruku a políbím. „A co chceš dělat po zbytek života?“

Kapitola 35

Ten

S Caroline jsme začali hledat nový byt. Bloncka měla ranní nevolnosti, ale už nebyla vyděšená. Pořád jsem jí říkal, že ji všichni doktoři zkurveně plaší. Bude mít perfektní a normální těhotenství, ale jsem rád, že s Hamem chodí na preventivní prohlídky, aby si byli jistí.

A jako novinku jsem si Caroline přidal ke svému životnímu pojištění – prosil jsem Picka, aby utajil a nevykecal ostatním, že jsme se vzali – a Caroline šla na sociálku a vyřídit si řidičák, aby měla opravdu příjmení Tenningová.

Caroline Tenningová.

Když jí přišel nový řidičák, byla tak kurevsky nadšená. Skočila na mě na gauči a tam mě ošukala. Ještěže šli Zwinn na procházku. Byli jsme dost hlasití…a nazí.

Miluju, že s ní žiju, budím se vedle ní každé ráno, usínám s ní každou noc a občas se spolu sprchujeme. Museli jsme se přizpůsobit – všude má oblečení, každou noc mě její blonďaté pramínky ve spánku lechtají a všude na prádelníku jsou ženské produkty – ale přežili jsme a užíváme si to.

Dál chodím každou sobotu do kavárny, ale Gamble se nikdy neukázal. Caroline se dozvěděla o mém zvyku, a jak pořád čekám, až mi odpustí a prostě…jednoho dne se ukázala a seděla se mnou místo něj.

Nikdy ani za milion let bych jí to nepřiznal, ale chybí mi ten tvrdohlavý bastard. Pomohl mi překonat smrt mé sestry a byl se mnou, když jsem začínal žít nový život. Kurva, to on mi začal říkat Tene. Udělal ze mě toho, kdo jsem, a chybí mi naše poflakování a dohadování.

Ale Caroline se nevzdám.

Když jí v sobotu večer volal, snažil jsem se o to nezajímat, ale po zavěšení se ke mně otočila, jako kdyby tušila, že chci vědět detaily.

„Zítra jdou do Parku Rainly,“ řekne. „Požádali mě, jestli půjdu.“

Je smutná, tak se zamračí. „No, to je super. Proč se neusmíváš?“

Povzdychne si, poplácá mě na ruce a otočí se. „Protože nejdu.“

Když se snaží odejít, chytím ji okolo pasu a přitáhnu zpátky. „Co myslíš tím, že nejdeš? Běž!“

Zavrtí hlavou. „Ne. Dokud nepozvou i tebe.“

Zasténám a převrátím oči. „Zlato, víš, že se to nestane. Jen se běž bavit. Neviděla jsi ty své vyděrače a podělané bratry už příliš dlouho. Nedělej si o mě starosti a prostě běž.“

Pořád má v sobě tvrdohlavou Gamblovskou krev. Bude ji to štvát celý víkend, nakonec to bude štvát mě a v neděli ráno ji vytáhnu z postele, zatáhnu do sprchy a řeknu: „Ta se připravíme. Jedeme oba.“

Rozzáří se a vím, že jsem udělal něco správně. Ale až se ukážeme, začne zkurvené drama.

Noel se na mě zamračí, zúží oči a podívá se na naše spojené ruce, když jdeme k nim, abychom se s nimi setkali před domem.

„Je to rodinný výlet,“ takže mi tím naznačuje, že nejsem zvaný.

„A já jsem rodina,“ hádá se Caroline a zvedne bradu.

Zamračí se. „Neřekl jsem, že právě ty nemáš chodit.“

Podívá se na mě a vím, co si myslí. Zvažuje, jestli má říct, že jsme se „vzali“ a jestli pak popře, že jsme rodina.

Pokrčím rameny a nechám rozhodnutí na ní.

„Co?“ Noel vidí, že se něco děje a chce to vědět. „Kurva, co znamenal ten pohled? Ach, bože. Prosím, neříkej mi, že jsi těhotná.“

Nastane podivné ticho, než vybuchnu. „Co to, sakra, bylo, debile? Víš, že nemůže být těhotná.“

Gam okamžitě zavře oči a zašklebí se. „Kurva. Zapomněl jsem. Promiň.“ Když otevře oči, Caroline od něj o krok ustoupí.

Zavrtí hlavou. Pak se podívá na Aspen a mladší bratry. „Bavte se. Myslím, že si to nechám ujít.“

Otočí se od nich i ode mě, ale její debilní bratr za ní spěchá a chytne ji.

„Caroline,“ řekne zoufale a lítostivě. Táhne ji k sobě, zavře oči a políbí ji do vlasů. „Jsem idiot. Omlouvám se. Tak moc mě to mrzí. Tak moc jsem se soustředil na to, abych tě od něj držel dál, aby ti neublížil, že jsem ti nakonec ublížil sám. Nevím, jak to udělat, jak vycouvat. Jsem zvyklý, že jsem tvůj velký brácha – a náhradní rodič – je to pro mě přirozené, že tě chci chránit před něčím nebezpečným. Je kurevsky děsivé tě sledovat, jak se řítíš do něčeho, před čím tě nemůžu chránit. A nevím jak…prostě to vždycky poseru. Ale vím jistě, že tě nechci ztratit. Jsi součást mé rodiny. Nechci, abys nás opustila, protože mám problémy sám se sebou. Pokud…“ kriticky se na mě podívá. „Pokud chceš někoho vzít sebou, dobře. Ale bez tebe by to nebyl opravdový rodinný den.“

Caroline se zhluboka nadechne. Pak se na mě podívá. „Dobře, ale Oren jde taky.“

Gam odevzdaně zvedne ruce. „Fajn.“

„Můžu jet s Tenem a Caroline?“ zeptá se Brandt.

„Ach, já taky. Chci jet s nimi.“ Colton běží k sestře a obejme ji okolo pasu.

Gamble se na mě nenávistně zamračí a tiše nadává, že mu kradu celou rodinu. Zvednu bočí, ať se opováží něco říct. Otevře pusu, ale nic neřekne.

Shakespeare ho vezme za ruku. „Zdá se, že si užijeme celou cestu o samotě.“

Když se na ni podívá a ona se usmívá na něj, trochu roztaje. Asi tu nejhorší hádku v manželství napravili. Je to úžasné, protože jsem vděčný za přítomnost takové ženy v jeho životě. Nikdy ho nedokáže tak uklidnit, jako Shakespeare.

„Asi jsme se dohodli,“ řeknu a tlesknu. „Všichni nasedat!“

***

Caroline

Rozhodně se cestou do Rainly parku bavím. Jedeme asi míli, když mě Oren trochu plácne po ruce.

„Padiddle.“

Zmateně se na něj podívám. „Co?“

Krátce na mě mrkne. „Co? Nehráli jste v autě hry, když jsi byla malá?“

Brandt a Colton se zvědavě nakloní dopředu, když řeknu: „S rodinou jsme nejezdili na dlouhé výlety autem.“

Zatváří se soucitně, než pokrčí rameny, chytne mě za ruku a proplete naše prsty. Pak se na mě rychle usměje. „No, se sestrou jsme v autě celé hodiny hrávali hry.“

Otočím se k němu. „Takže, jak se hraje padiddle.?“

Pokrčí rameny. „Je to snadné. Uvidíš auto s jedním světlem, v tu chvíli někoho v autě plácneš a řekneš padiddle.“

Mrknu a čekám, co bude dál. Nakonec se Colton poškrábe na hlavě. „A to je celé?“

Oren se zasměje a pokrčí rameny. „Neřekl jsem, že je to ohromující, komplikované a poučné. Ale je to zábava plácnout sestru a nemít z toho problémy.“

„Ale je den,“ řeknu suše. „A šance, že najdeš ve dne někoho s jedním fungujícím světlem, je dost nízká.“

Oren se poškrábe na bradě a řekne: „Rodina mého kamaráda hrávala něco podobného, ale plácali do střechy, když viděli žluté auto.“

„Radši bych bral plácání paží,“ řekne Brandt, když Colton řekne: „Tak hledejme červená auta.“

O chvíli později mě plácnou tři ruce do paže, sakra, neměla jsem si brát krátký rukáv.

„Padiddle,“ řeknou společně. „Červené auto.“

„Co to, kurva!“ zvednu ruce, abych se bránila a setřesu je. „Proč jste šli všichni po mně?“

Oren zakývá obočím. „Nejslabší článek.“

„Ach, sakra, cokoli.“ Uvidím rudé auto, rozmáchnu se oběma rukama a zasáhnu Coltona a Orena. Brandt to neschytal, protože byl nejdál. „Padiddle.“

A tak začala válka.

Byla to nejhloupější a nejšílenější hra, kterou jsem kdy hrála, ale smála jsem se celou dobu až do parku. Bratři drmolili, když jsme vystoupili z auta.

Aspen a Noel se zarazili při rozkládání deky a pokládání koše. Noel se na nás zamračil – asi za to, že jsme byli tak šťastní – a pak se mračil přímo na Orena.

Oren ignoroval mého blbého bratra a skočil k Aspen. „Pomůžu ti, Shakespeare. Ponesu to.“ Když jí vezme košík, Noel se mračí ještě víc.

Když vezme dva spacáky, Noel spěchá za Orenem a podkopne mu nohy. „Hej, debile. Neopovažuj se přes ni dostat ke mně.“

Oren se ani neobtěžuje otočit. „O tom si nech zdát,“ řekne suše. Pak se zastaví a položí košík.

Noel zabručí, ale taky odloží tašky. Otočí se od Orena. „Nevím, proč se najednou chováš jako svatoušek, ale mě neoklameš.“

Oren se na něj suše dívá. „Hmm,“ řekne nakonec. „Dobře, že to vím.“ Pak si klekne na kolena a rozvine všechny spacáky.

Můj podezíravý bratr si dá ruce v bok a sleduje ho bez toho, aby mu pomohl. Tiše si kleknu, abych mu pomohla alespoň já. Mezitím se začnou Brandt a Colton dohadovat a hrají svoje vlastní padiddle honěnou s veverkami. Aspen donese ještě jednu nádobu s jídlem a Noel se zamračením sleduje, jak s Orenem rozvineme deky a spacáky.

„Hej, díky.“ Aspen si klekne k nám a začne vykládat jídlo z koše.

Noel se k nám nakonec přidá, ale ve vzduchu je pořád napětí. Byla jsem rozhodnutá, že Noel přijme Orena do rodiny, ale jsem asi naivní. Noel vůbec nemluví, jen se mračí na Orena, a i když Oren k bratrovi projevuje respekt, jsem si jistá podle jeho tichosti a zdvořilosti, že by nejradši byl někde jinde.

Nutit je být spolu byla chyba. Jak jsem si mohla myslet, že když je budu do toho tlačit, vše se napraví?

Brandt a Colton kecají, když jíme a přidá se k nám i Aspen. Ustaraně se dívám na dva bývalé nejlepší kamarády.

Když se mi Oren podívá do očí, zvedne obočí. Nakloní se ke mně. „Co se děje?“

Zavrtím hlavou. „Nic.“ Ale když uhnu pohledem, chytne mě za ruku a přiměje mě zvednout hlavu.

„Hej,“ řekne upřímně. „Jsem v pohodě. Dobře? Nemusíš si dělat starosti, zlato. Vše je v pořádku.“

Prohlédnu si ho. Vážně se na mě dívá a zvedne obočí, aby mě ujistil, že netrpí a miluju ho ještě víc…a zároveň tak vím, že si mám dělat starosti. Vůbec se nemá dobře.

Ale pak ukáže za mě a řekne: „Kurva, podívej na to.“

Podívám se, ale nevím, co mi ukazuje. „C…?“ když se otočím, má v puse vajíčko. Vím, že svoje jídlo už snědl, takže se podívám na svůj talíř a vidím, že je prázdný. „Je to moje vajíčko?“

Půlku si pořád drží u pusy, kření se a kouše. „Nejedla jsi to.“

Šokovaně otevřu pusu. „Nechala jsem si to jako poslední tečku. Aspen dělá nejlepší ďábelská vajíčka.“

„Tak jsi to měla sníst jako první…jako já. Co když se něco stane, než dojíš? Mohla ses začít dusit a umřít. Co kdyby se objevilo tornádo a odfouklo ti ho? Nebo ti ho někdo…ukradne?“ jako on.

Zatnu zuby: „Chci svoje zatracené vajíčko.“

„Tady máš.“ Usměje se příliš mile a dá mi půlku, kterou nesnědl. „Podělím se s tebou.“

Vytrhnu mu to z ruky a strčím si zbytek do pusy. Koušu a kření se na mě. Ale strčím ho do břicha. Zasténá, pak se zasměje a chytne se za břicho, když spadne na koš, o který se dělíme s Coltonem. V poslední chvíli se mě chytne a stáhne mě sebou.

„Orene,“ křičím. Ale už ležím na něm.

„Pokud chceš víc, zlato, stačí říct.“

Políbí mě a strčí mi jazyk do pusy. Vždycky si mě svou pusou získá, takže ho taky líbám. Zapomenu, kde jsme a kdo další je okolo, než si Noel odkašle.

„Promiňte.“

Trhnu sebou, posadím se a jsem celá rudá. Když diskrétně svěsím hlavu a utřu si pusu, Oren zvedne hlavu a zamračí se na Noela.

„Proč? Prdl sis?“

Noel se nebaví. „Musíš ji líbat přede mnou?“

Zadržím dech, když je Oren zticha. Dívá se na Noela, než pokrčí rameny, položí se na záda a dívá se na mraky. „Asi ne,“ odpoví.

Pohladím ho po ruce a jsem ráda, že se do toho víc nezapletl. Natáhne ruku a položí mi ji na koleno. Zavře oči a začne mě hladit od kolene ke kotníku a zpátky. To rozzuří Noela ještě víc. Zatne čelist a zúží oči, když se dívá jen na Orenovu ruku, která vůbec nepokračuje nad mé koleno.

Musím uvolnit napětí a chytnu Orena za ruku. „Pojďme k vodopádu.“

Otevře oči a hned se posadí. „Dobře.“ Je mi horko, když si vzpomenu, co jsme tam dělali posledně. Ale když se postavíme, Noel se překvapeně narovná.

„Kam si vy dva myslíte, že jdete?“

Zamračím se na něj. „Jdeme se projít.“

Noel na nás mávne. „Coltone, co kdyby ses šel projít s nimi?“

Sevřu ruce do pěstí. „Opravdu?“

Noel se nevinně zatváří. „Co?“

„Nepotřebujeme zatracené garde, abychom nebyli perverzní. Uvědomuješ si, že s ním žiju? Už jsme – „

Oren mi přitiskne ruku na pusu. „Tak pojď, dítě,“ zavolá na Coltona. „Chceš vidět vodopád?“

„Jo!“ Colton nadšeně vyskočí.

„Buď opatrný,“ řekne Noel.

Oren se na něj ostře podívá. „Neboj, velký brácho. Dostaneš oba sourozence zpátky v bezpečí.“

Necháme tam Brandta, Aspen a bratra na místě a jdeme k vodopádu. Colton jde před námi a vezmu Orena za ruku. „Tak moc mě to mrzí.“

Podívá se na mě a překvapeně zvedne obočí. „Co tě mrzí? Nic jsi neudělala.“

Povzdychnu si a položím mu tvář na rameno. „Měla jsem vědět, že spolu prostě…nevyjdete.“

Oren mi odhrne vlasy z očí. „Abychom spolu znova vycházeli, musíme si nejdříve protrpět pár takovýchto setkání.“ Pak mě políbí na spánek. „Takže to musíme nejdříve zvládnout takto.“

Pořád nenávidím, když spolu nevycházejí kvůli mně. „Ale – „

„Hej, nechoď blízko ke kraji!“ křičí na Coltona Oren.

Otočím se a vidím Coltona před námi. Už je u náspu, a když se na nás ohlédne, země, která byla pod ním, je pryč.

V jedné chvíli tam je, kření se a mává, a v druhé se pod ním propadne země. Stalo se to tak rychle, že jsem se sotva stačila nadechnout mezi tím, co mé oči viděly a než jsem si uvědomila, co se stalo.

Pak jsem zakřičela: „Coltone!“ vystřelila jsem dopředu, ale Oren byl rychlejší.

První přiběhl ke kraji, zvedl ruku a zastavil mě. „Zůstaň tam. Je to tady kurevsky nestabilní.“

Zarazím se, protože mu nechci přidělávat víc problémů. Ale cítím se bezmocná, zakryju si pusu rukama a v očích mám slzy. Řev vodopádu je tak hlasitý, že když se na mě Oren ohlédne, musí řvát. „To je v pořádku. Je tady. Nespadl. Drží se starého kořene stromu.“

„Ach, díky bohu.“ Přitisknu si ruku na srdce, strašně se mi ulevilo.

Od vodopádu se vznáší sprška vody, ze které mám mokré ruce. Zachvěju se, obejmu rukama a přeju si, abych mohla něco udělat, když se Oren posune ke kraji a snaží se zabořit špičku boty do hlíny.

Klekne si a natáhne jednu ruku přes okraj, kde jak doufám, dosáhne na mého malého bratra. Země asi pět stop ode mě se začne drolit a spadne do vody. Zalapám po dechu, když vidím velké kusy hlíny padat do vodopádu. Když kusy hlíny padají do vody jako míčky, modlím se ještě víc, aby se k nim Colton nepřidal.

„Caroline,“ volá Oren a otočí se na mě.

Z jeho upřeného pohledu vím, že se děje něco opravdu zlého.

„Co?“ chci vědět. „Je v pořádku?“

Oren kývne, ale je…bledý? Vyděšený? Odevzdaný? „Potřebuju…připrav se, že ho chytíš, až ho vytáhnu. Dobře?“

„Dobře.“ Kývnu a nechápu, co tím myslí, než se Oren pohne. Zavrčí, zatne zuby a trhne s rukou nahoru. Když Colton letí přes okraj ke mně, země pod Orenem se rozdrolí.

Colton dopadne na mě, až mě srazí na zadek. Chytnu ho, pevně ho držím a lezu zpátky od kraje. Colton se ke mně tiskne v bezpečné vzdálenosti. Tehdy ho odstrčím stranou a zoufale hledám Orena…a nikde ho nevidím.

„Ach můj bože. Ach můj bože. Běž!“ chytnu Coltona, zvednu ho na nohy a strčím ho k místu, kde máme piknik. „Běž pro Noela. Rychle. Oren má potíže.“

Když kývne a je pryč, plazím se ke kraji.

„Orene?“ křičím.

Věděl, že se to stane, když tahal Coltona nahoru. Věděl, že se propadne. Bojím se, že ho nenajdu a vzlyknu, když ho vidím, protože si uvědomím, že je na tom samém místě jako Colton a visí za uhnilý kořen nad strmým srázem nad řekou s obrovskými kameny, která teče dobrých 9 m pod ním.

Když mě uvidí, vyděsí se. „Ne. Vrať se.“

Ale kořen, na kterém visí, neudrží jeho váhu. Začne sjíždět ze srázu, když se snaží udržet a položím se na břicho, když většina mého těla leží na pevné zemi – pak k němu natáhnu ruku.

Natahuje ke mně ruku, ale když se jí konečně chytí, nejsem připravená na jeho tíhu, začnu klouzat dopředu a táhne mě to ke kraji. Hlína, tráva a kamení mě škrábou na břiše a rukou.

„Kloužeš,“ křičí. „Ne. Pusť mě!“

Ale sakra, určitě ho nepustím. Skopnu boty a špičky se snažím zabořit do země a zpomalit klouzání, ale Oren je pořád těžký a ruce mě šíleně bolí.

V dálce slyším křičet Noela moje jméno. Běží k nám. Pomoc je skoro tady. „Ještě chvilku…“ nedořeknu to, jsem příliš nervózní.

Oren zatne zuby a snaží se vylézt, ale pokaždé když zaboří nohu do hlíny, podklouzne mu.

Je celý rudý a vyděšený. Zatne zuby a zakřičí: „Nespadneš se mnou.“

Usměju se na něj i přes slzy a vyčerpání. „Skočíš ty, skočím i já, dobře, Jacku?“

Tváří se žalostně. Myslím, že bude brečet, ale zavrtí hlavou a vidím mu ve tváři, co ke mně cítí.

„Bože, miluju tě,“ řekne. Pak mě pustí.

Kapitola 36

Caroline

I když jsem nespadla do řeky, žaludek se mi propadl až ke kolenům a měla jsem pocit, jako by se celý svět přede mnou potopil a propadl.

„Ne!“ vrhám se za Orenem, abych se potopila za ním. Ale okolo pasu mě chytí něčí ruce a trhnou se mnou do bezpečí. Bojuju s nimi a snažím se dostat za Orenem.

Viděla jsem ho v bílé zpěněné vodě, jako ho celého spolkla. Neviděla jsem, že by se vynořil; musela jsem se vrátit ke kraji, jestli je v pořádku a dostal hlavu nad hladinu, jestli zvedl ruku i palec.

Ale ne, zatracená ruka okolo pasu mě drží od Orena. Tak s ní bojuju. Noel mi do ucha říká mé jméno, když se snažím plazit dopředu a pořád s ním bojuju. Nakonec se osvobodím, postavím se a nakouknu do vody, ale Oren se pořád nedostal nahoru, tak se víc nakloním přes okraj a pak trochu dál. Zařvu, když ho spatřím. Vypadá jako nehýbající se kláda, ale určitě je to člověk, který se dostane na hladinu, než ho proud smete na balvan a táhne ho dál, až ho nevidím.

„Ach můj bože. Ach můj bože.“

Nemůžu se pohnout, jak se mi točí hlava. Nemůžu dýchat.

Chci za ním běžet, ale Noel mě chytne za ruku. „Nemůžeme za ním tudy.“ Už má telefon u ucha. Když klidně mluví s operátorem a vysvětluje, co se stalo, zabořím bratrovi hlavu do hrudníku a pevně ho obejmu. Hlava se mi točí a tělo chvěje. Nevěřím, že se to stalo.

Objímá mě a políbí do vlasů. „Bude to v pořádku,“ zamumlá mi do vlasů, ale vím, že to tak nebude.

Noel mě dál utěšuje. Chvíli jsem byla v pořádku. Jen vím, že je tady Noel, který tady pro mě vždycky bude a pevně mě drží. Držím se jej pevně za tričko a zoufale potřebuju jeho schopnost jasně myslet, protože to nedokážu.

V jednu chvíli si uvědomím, že jsou s námi Aspen, Brandt a Colton, takže jsme se museli vrátit na piknik, nebo přišli k vodopádu. Colton hystericky vzlyká a drží se Aspen, když se Brandt tváří, jako by si načůral do kalhot. Chci se vrátit k řece a hledat Orena. Musíme Orena najít.

Jsem dezorientovaná. Všichni spěchají a vše se pohybuje tak pomalu. Musela jsem se pokusit vrátit k vodopádu, tam jsem Orena naposledy viděla – tam se mi díval do očí a řekl, že mě miluje, než mě pustil, aby mě zachránil. A musela jsem se o to ještě jednou pokusit, protože mě Noel nakonec chytil za ramena a zatřásl se mnou, když mi řval jméno do tváře.

„Nemůžeme se vrátit. Potřebujeme pomoc, abychom ho našli.“

Tehdy slyším v dálce sirény. I tak to záchranářům a policii trvá příliš dlouho. A ještě déle jim trvá vše zorganizovat a rozdělit si úkoly.

S Noelem běžíme k prvnímu policistovi, který vejde do parku. Strašně toho chudáka kluka zmateme, oba mluvíme a snažíme se vést jej na místo, kde Oren spadl. Nakonec se zastaví, zvedne ruce a řekne: „Přestaňte. Mluvte jeden. Nejdříve mi řekněte, jak se jmenuje oběť?“

Slovo oběť mě rozechvěje. Z Orena se stala oběť. Není to možné.

„Oren Tenning,“ řekne Noel, než zamumlám: „můj manžel.“

Noel se na mě podívá, ale nic neřekne. Policista vezme vysílačku a začne do ní říkat další informace. „188 cm. Běloch. 22 let. Spadl do vodopádu v parku Rainly. Propadla se pod ním země. Ihned začněte pátrat.“

Když to říká tak klidným a monotónním hlasem, rozechvěje mě to ještě víc. Jako by Oren byl další číslo ve statistice dlouhého seznamu „obětí“ které spadly do řeky, jako kdyby si nezasloužil speciální zacházení, jako kdyby se nikdo nestaral o to, že se mi přetočil svět vzhůru nohama a láska mého života byla mrtvá.

Když přijde na místo, kde jsem ho naposledy viděla, policista se podívá do řeky a zašklebí se. „Podle toho proudu už může být míli daleko. Sakra.“ Zamumlá si tu poslední část pro sebe, takže si myslel, že jsme to neslyšeli, ale slyším to pořád dokola.

Sakra.

Sakra.

Sakra.

Jako kdyby byl Oren okamžitě ztracený případ.

Okamžitě vypnu a Noel si mě znova přitáhne k sobě, když se snaží vypořádat s mou hysterií.

***

O půl hodiny později Orena najdou. Nebyl tak daleko. Možná asi o 100 jardů dál, kde se zapletl do naplaveného dříví, které uvízlo mezi dvěma balvany, které v podstatě držely Orena na místě a nějak zázrakem mu podržely hlavu nad vodou, když se přes něj valil proud.

Trvalo jim dalších 45 minut, aby se k němu někdo dostal a zavolal nám, že je pořád naživu, ale v bezvědomí. Takže jim trvalo další hodinu a půl, než ho dostali z vody na suchou zem.

Spěchala jsem k němu, ale policajti mi zablokovali cestu, drželi mě zpátky a tvrdili, že záchranáři potřebují prostor…a určitě ho takto vidět nechci.

„Jak že ho nechci vidět?“ říkám. Jak je to zlé? Je naživu? Proč ho nemůžu vidět?

A tak…jsem se zhroutila. Jo, znova.

Noel mě držel a nesl k Orenovu autu, kterým mě zavezl do nemocnice. Skoro jsme dohnali záchranku, ale i tak jsem neviděla Orena, když ho vezli dovnitř. Bylo okolo něj příliš mnoho doktorů. To mi vůbec nepomohlo.

Když jsme byli v čekárně, kde jsem přecházela a Noel tiše telefonoval, pět minut jsem panikařila a bála se, než za námi přišla sestra s psací podložkou a zeptala se mě: „Jste paní Tenningová?“

Bylo to poprvé, co mi tak někdo řekl. Do očí se mi nahrnuly slzy. „Ano?“ vzlykala jsem a utřela si tváře oběma rukama.

Smutně se na mě usmála a podala mi podložku a pero. „Myslíte si, že byste mohla vyplnit informace o manželovi?“

„Pokusím se.“ Vezmu podložku do třesoucích se rukou a posadím se na nejbližší židli. Nejdříve vidím vše rozmazaně. Ale po pár nadechnutích se přinutím uklidnit. Jméno, adresa a narozeniny jsou snadné. Když se vedle mě posadí Noel, aby mi pomohl, nebo mě dál podporoval jako velký bratr, hledám peněženku a vytáhnu novou kartu pojištění, kde je jméno mého manžela a vidím, že je tam i jeho číslo pojištění.

Noel si všimne nové karty a zalapá po dechu, než mi ji vytrhne a čte si to. „Do prdele. Toto…ty…myslel jsem si, že jste jen…“ Zavrtí hlavou a hledí na mě. „Nelhala jsi, že jste si tak blízcí, že? To je…“ ukáže prstem na kartičku. „Je to pravé?“

Nemám na to trpělivost ani žaludek, tak si vezmu kartičku zpátky a strčím ji do peněženky. Pak mu krátce odpovím: „Jo, je to pravé.“

Dál na mě hledí vytřeštěnýma očima, když opatrně vyplňuju další informace. Když to vše vyplním, nadechnu se a konečně se otočím na Noela. „Vzali jsme se v Lake Tahoe.“

„V Lake Tahoe?“ otevře pusu. „Vzal tě sebou do LakeTahoe?“

„Nechtěli jsme ti to říct – ne, já jsem ti to nechtěla říct, protože jsi už tak těžce zvládal, že se s ním vůbec vídám. Svatba nebyla plánovaná…nebo jsme si to nepamatovali, ale když jsme se vrátili domů, než našel v kufru oddávací list.“

Noel zavře oči a zasténá. „Ach bože. Opili jste se a šli do té oddávací kaple?“

Zvednu bradu a hrdě na něj zúžím oči. „Vůbec toho nelituju.“ Postavím se a odkašlu si. „Promiň. Musím to vrátit sestře.“

Když se vrátím, Noel se lokty opírá o kolena a hlavu má v dlaních. Ustaraně mě sleduje, když se posadím naproti němu.

Nic neřekne. Díváme se na sebe asi 30 sekund. Upřeně se na něj dívám, když vypadá zklamaně.

Zazvoní mu telefon; vstane a zvedne to.

„Ahoj, zlato. Ne. Ještě nic nevíme.“ Vyjde z čekárny na chodbu, abych ho neslyšela. A když je pryč, nemám důvod hrát tvrdohlavou sestru, takže se mé obavy vrátí.

Jak moc je zraněný? Proč nám nikdo neřekne, co se děje? Je naživu, nebo ne?

Když mě začne přemáhat panika a nemyslím si, že se dokážu sebrat, vrátí se Noel. Beze slova se posadí vedle mě a obejme mě. Taky ho obejmu a přitisknu hlavu ke krku.

„Měla bych být na tebe nasraná,“ vzlyknu, když se jej chytnu ještě pevněji. „Za to, jak ses poslední dobou choval k Orenovi a co jsi mu udělal v baru, že jsi přestal v sobotu chodit do kavárny a on tam pořád chodí a čeká, až se ukážeš. Měla bych tě teď nenávidět.“

Noel se nadechne. „Pořád chodí do kavárny?“

Kývnu. „Každou zkurvenou sobotu.“

„Kurva.“ Zavře oči a roztřeseně vydechne. „Byl jsem debilní tvrdohlavý osel. Vím to. Věděl jsem to, když jsem říkal a dělal všechny ty kraviny, ale prostě jsem nemohl přestat. Byl jsem tak naštvaný. Nemyslel jsem si, že mi za zády bude dělat něco takového. Já…bolelo to.“

„To není omluva – „

Zvedne ruku a zavrtí hlavou. „Vím to. Já…sakra, Caroline. Omlouvám se. Tak moc se kurva omlouvám. Zaměřil jsem se na vše špatné, co udělal a nechal se tím ovládnout.“

„Miluju ho,“ řeknu jednoduše. „A on miluje mě. Je pro mě ten pravý. Nikdo na mě nebyl tak milý, jako on.“

Políbí mě na čelo. „Teď to…vím.“ Teď může být příliš pozdě, to už ale nedodá, ale vidím to v jeho výrazu.

Zavřu oči a otočím hlavu. „Neřekl jsi nic na naše manželství.“ Nevím, proč na to tlačím. Možná protože se tak můžu zaměřit na něco jiného kromě strachu.

Noel vydechne. „To protože nevím, co mám říct. Jsi tak mladá, ale…nejsem vyděšený. Ne. Protože…nikomu nevěřím víc, než jemu. Chvíli jsem ztratil přehled o tom, proč je můj kamarád. Ale je a je k tomu zatraceně dobrý důvod. Vždycky mi hlídal záda a teď vím, že i tvoje, což je pro mě důležitější.“ Vezme mě za ruce a prosí mě pohledem. „Myslíš, že mi můžeš někdy odpustit?“

Uplakaně se na něj usměju. „Myslím, že ano, protože opravdu v tuto chvíli potřebuju svého velkého bratra.“

„Máš mě tady,“ slibuje. Když mě znova obejme, pevně se ho držím a jsem za něj vděčná snad po milionté. Asi bych měla být déle naštvaná, ale prostě to nejde, protože potřebuju svého velkého bratra.

V jednu chvíli jsem musela být strašně unavená, protože mě Noel budil.

Probrala jsem se a uviděla Orenovy rodiče, kteří vypadali ztraceně, jako kdyby hledali pomoc. Když jsem se vyprostila z Noelovy náruče a posadila se, Brenda mě konečně našla.

„Caroline.“ Zalapala po dechu a spěchala ke mně. „Vypadáš strašně. Co se stalo? Byla jsi s ním?“

„Ano, já…“ když se postavím, chytne mě za zápěstí a roztáhne ruce, aby se na mě podívala lépe. Podívám se dolů a poprvé se na sebe podívám. Tričko mám zelené od trávy i se skvrnami od krve, kde jsem se poškrábala na břiše. Pak se podívám na dlaně, které neudržely Orena a spadl. Mám je poškrábané a špinavé od zaschlé hlíny.

V očích mám najednou slzy. „Omlouvám se. Tak moc mě to mrzí,“ vzlyknu.

Brenda mě utišuje a obejme mě. Řeknu jí vše o pikniku, a že jsme brali mladšího bratra k vodopádu, abychom mu ho ukázali, jak Colton spadl a pak Oren zachránil nás oba. Když se dostanu k části, kde mi Oren řekl, že mě miluje, než mě pustil, abych nespadla s ním, Noel zaklel a zabořil hlavu do dlaní.

Orenovi rodiče se na něj podívali. „Nevěřím, že bychom se setkali,“ řekne nakonec Phil.

Noel se na něj podívá a narovná se. Vydechne a natáhne ruku. „Promiňte, pane. Jsem Noel Gamble. To já jsem vám volal.“

Mrknu a jsem překvapená. Nemyslela jsem na to, že bych měla někomu volat a dát to vědět Orenovým rodičům. Jsem za to svému velkému bratrovi vděčná a nějak se na něj i přes smutek zvládnu usmát, protože jsem vděčná, že jej mám a pomohl mi.

Orenovi rodiče jsem překvapení. „Noel Gamble?“ řekne Brenda. „Ten Noel Gamble, který s naším synem žil tři roky a nikdy jsme se nesetkali?“

Phil pokrčí rameny. „Viděli jsme ho hrát, když jsme chodili na Orenovy zápasy.“

„Ale i tak jsme nikdy – „

„Je to můj bratr,“ řeknu, jako bych ho musela bránit. „Noel je můj velký bratr.“

„Ach.“ Zavrtí Brenda hlavou, jako by byla zmatená. „No, to vysvětluje, jak jste se s Orenem potkali.“

Poplácá mě mateřsky po ruce a neklidně se usměju. Nevím, proč jsem tak neklidná. Brendě se třese ruka, jako by se ze všech sil snažila udržet pohromadě. Mám pocit, jako bych jí lhala, jako posledně, když jsem jí řekla, že Oren chodí k terapeutovi. Nebo jsem byla napjatá, protože je to moje vina, že tam byl a tak snadno mi odpustila. Nedivím se, že se s nimi po sestřině smrti Oren scházel tak málo. Cítil se za to být zodpovědný a oni ho vůbec neobviňovali. Asi se tak obviňoval ještě víc.

„Takže, víme něco nového?“ zeptá se Phil.

Zavrtím hlavou, když se na mě Tenningovi ustaraně podívají.

Tehdy vejde sestra, které jsem dávala Orenovy papíry. „Paní Tenningová?“

Brenda se na ni podívá. „Ano?“

Sestra vypadá zmateně, než ukáže na mě. „Já…mluvila jsem na tuto paní Tenningovou.“

Vyrazí ke mně a podá mi další podložku. „Promiňte. Musíte vyplnit ještě další informace.“

Ztuhnu, když na mě hledí oba Orenovi rodiče. Posunu se blíž k Noelovi, který mě obejme okolo ramen. „D…dobře.“ Vezmu si podložku a posadím se na nejbližší židli, kde s třesoucí se rukou začnu psát.

Tenningovi se na mě dál dívají. Nakonec Brenda řekne: „Vzali jste se?“

„Já…ehm…“ odkašlu si a přitisknu propisku k podložce. „Jo. My…ehm, ano. Oren a já jsme se…vzali.“

Brendě sklouzne kabelka z ramene a spadne jí na podlahu, ale nevšímá si toho.

Naštvaně na mě zúží oči, než řekne: „Vzali jste se?“

Víc se vtisknu do židle. „Ano.“ Noel se posadí vedle mě a vezme mě za ruku. „M-my jsme se vzali v Lake Tahoe.“

„V Lake Tahoe?“ zdá se, že mi chce Brenda vyškrábat oči, tak se tisknu k bratrovi.

Phil zasyčí, zakleje a zavrtí hlavou. „Asi už víme, proč tu práci odmítl.“

„Co?“ zavrtím hlavou. „Ne. Ne, nedostal tu práci. Řekl mi…“ hlas se mi zlomí, když si uvědomím, že mi Oren asi lhal.

„Ach, dostal tu práci.“ Brenda se na mě tvrdě zamračí. „Řekl, že má důvody k tomu, aby tu práci nevzal. Zapomněl se zmínit, že je to kvůli manželství.“

„Já…já…“ zmateně se podívám na Noela. „Dostal tu práci?“

Noel se na mě smutně podívá a stiskne mi ruku.

„Proč mi neřekl, že tu práci dostal?“

Noel otevře pusu, ale odpoví mi Brenda. „Asi protože nechtěl stresovat jeho malou krásnou 18 – ti letou nevěstu svým odchodem.“

Pravda mě udeří do hrudníku. Oren zůstal…kvůli mně. Chtěla jsem znova brečet. Neřekl mi, že se práce vzdal kvůli mně.

Místo abych se bránila, řeknu: „Už je mi 19,“ jako blbec.

„18, 19. Myslíš, že mi na tom záleží?“ procedí Brenda. „Můj syn je příliš mladý na to, aby byl ženatý a teď kvůli tomu – kvůli tobě – bojuje o holý život.“

Trhnu sebou, přitisknu si ruku na hrudník a zachvěju se. Strašně to bolí. Pravda nikdy tak moc nebolela. „Já…mrzí mě to,“ zaskřehotám a nedokážu se jí podívat do očí.

Neodpustila mi. „Mohl být v bezpečí v Lake Tahoe. Ale ne, zůstal kvůli tobě, aby zachránil tebe a tvou rodinu. Možná ztratím své jediné dítě.“

Přitiskne si ruku na srdce a na tvářích má slzy. „Už jsem ztratila jedno dítě. Nemůžu ztratit druhé. Ne. Já…prostě nemůžu.“ Vezme manžela za ruce, hnusně se na mě dívá a hrudník jí ztěžkne. „Je to tvoje vina. Jak jsi mi to mohla udělat?“

„Hej,“ brání mě Noel, ale Phil zvedne ruku.

„Nech ji být. Je rozrušená.“ Ale zdá se, že s ní souhlasí, protože ji obejme a hnusně se na mě zamračí.

Zachvěju se a do očí se mi nahrnou slzy.

„Tak pojď.“ Noel mě vezme za ruku a vede na chodbu.

Posadíme se na nejbližší lavičku, kde mě chová v náručí, když vzlykám.

„Měla pravdu. Je to moje vina. Kdybych nenavrhla, že půjdeme k tomu blbému vodopádu. Kdybych lépe dohlížela na Coltona. Kdybych nebránila Orenovi, aby šel do Lake Tahoe.“

„Pšt,“ řekne tiše Noel. „Není to tvoje chyba. Nic jsi neudělala.“

„Měla jsem ho držet za ruku déle. Měla jsem – „

„Ne. Podívej se na mě. Nic jsi neudělala. A kdyby tady byl Ten, řekl by ti to samé. Rozhodl se zůstat v Ellamore s tebou. On se dnes rozhodl jít s námi. A on se rozhodl tě pustit, aby tě zachránil.“

Když vzlykám ještě víc, hladí mě po vlasech a políbí na spánek.

„A jsem si jistý, že kdyby dostal druhou šanci, udělal by vše stejně. Protože tě miloval.“

Zlomilo mě to, jak řekl, že mě miloval.

Zhroutím se, sesunu se na něj a propláču se ke spánku.

  

Kapitola 37

Caroline

Když jsem se probudila, ležela jsem na něčem tvrdém, ale nohy jsem měla pořád na podlaze a tvář na něčí noze. Nepřipadalo mi to jako Noelova noha.

Posadila jsem se a zašklebila se kvůli bolavému spánku. Odhrnula jsem si vlasy z tváře a zadívala se na Ashera. Vůbec jsem ho tady nečekala, tak jsem na něj jen mrkla.

„Ahoj,“ zamumlá a smutně se na mě zadívá. „Jak se cítíš?“

Uhnu pohledem a rozhlédnu se po čekárně, kde všichni přišli během doby, když jsem spala. Zoey sedí Quinnovi na klíně a spí. Reese a Eva stojí u Picka a Masona, kteří sedí. Vydají se ke mně a zvednu ruce, aby se držely dál. Nezvládnu jejich utišování. Chci jen Noela.

Nebo Orena.

Ale Orena mít nemůžu.

Opravdu to bolí.

Rozhlédnu se okolo, ale Noel tady není. Ani Brenda s Philem.

Popotáhnu a přejedu si dlaněmi po suchém obličeji. „Kde je Noel? Říkali něco nového o Orenovi? Jak dlouho jsem spala?“

„Co kdyby sis znova lehla?“ přemlouvá mě Asher, když se ke mně natahuje, ale odtáhnu se.

Orenovi by se nelíbilo, že se mě Asher dotýká.

„Kde je Noel?“ chci vědět a cítím, že mě přemáhá panika.

Nemám Orena. Ani Noela. Nezvládnu to.

Reese si položí ruce na srdce. „Právě odešel, aby zavolal domů a zkontroloval ostatní. A ne, o Tenovi nejsou žádné novinky. Nejsme tady ani hodinu. Noel řekl, že jsi právě usnula, když jsme přijeli.“

Kývnu, svěsím hlavu a spěchám najít svého bratra.

Slyším ho za rohem.

„Ne, ještě nevíme nic nového. Musel…kurva. Musí na tom být zle, když nic nevíme. Právě jsem byl na příjmu. Musel jsem tě slyšet. Přeju si, abys tady byla se mnou.“

Říká to chraplavým hlasem a zarazím se. Připadá mi tak zničený, jako se cítím i já. Ještě víc to ubližuje už tak mým chatrným citům. Dělám si starosti jen o sebe a Noel může ztratit nejlepšího kamaráda.

Držím se za břicho a Noel řekne: „Ne, nechoď. Řekla jsi, že je Colton rozrušený. Potřebuje tě. Budu v pořádku. Pomohlo mi slyšet tvůj hlas.“

Odmlčí se, aby si vyslechl Aspeninu otázku, a povzdychne si. „Je na dně. Je zraněná, obviňuje se a kurva…nevím, co pro ni můžu udělat. Co když bude 19 – ti letá vdova? Když jsem ji držel a proplakala se ke spánku, snažil jsem se před ní nezhroutit. Bože, Aspen. Byl to můj nejlepší kamarád. Co když umře a poslední věc, kterou jsem mu řekl – „

Zasyčí. „Já vím, ale pořád se cítím strašně. Byl jsem takový čurák. Hrozně jsem se k němu choval a možná umřel kvůli tomu, aby zachránil mého bratra a sestru. Kurva, opravdu ji miloval a já jsem na něj byl strašně naštvaný, protože jsem byl ublížený, takže jsem to neviděl. Nemůžu…prostě – „

Když se mu zlomí hlas, po tvářích mi tečou slzy. Utíkám za roh. Vytřeští rudé oči, když mě vidí.

„Omlouvám se.“ Spěchám k němu a obejmu ho. Okamžitě mě obejme. „Omlouvám se, myslela jsem jen na sebe.“

Odhrne mi vlasy z tváře. „Ne. Já se omlouvám, že jsem byl tak kurevsky tvrdohlavý.“

Objímáme se, brečíme a nakonec ukončí hovor se svou ženou. Čas plyne a nemám ponětí, jak dlouho tady jsme. Sekundy, hodiny, minuty. Jako bychom byli v nějakém vakuu, kde se nic z tohoto neděje. Je to šílený a hrozný sen, ze kterého se probudím. Otevřu oči, budu v Orenově posteli, naše nohy budou propletené a dlaň bude mít na mém prsu. Okny bude do pokoje svítit světlo, otevře oči a sexy a líně se na mě usměje.

„Dobré ráno,“ řekne. „Asi ses rozhodla, že se zdržíš další den, co?“

Ale Noel se odtáhne, utře si tvář a jsem pořád v nemocnici, kde jsem neviděla Orena šest hodin od chvíle, co se na mě podíval, když visel na kořeni a řekl mi, že mě miluje, než mi pustil ruku.

Zachvěju se a zajímá mě, jestli se do jeho živých oříškových očí ještě podívám.

Noel se na mě roztřeseně a smutně usměje. „Nechtěl jsem, aby ses sesypala.“

Stisknu mu paži. „To je v pořádku. Udělej mi laskavost a přestaň o něm mluvit v minulém čase. Bude v pořádku. Zvládne to.“

Noel se zarmoutí, ale pak se na mě smutně usměje a kývne. „Máš to mít.“

Souhlasím, obejmeme se a jdeme do čekárny, kde si uvědomím, že přišli doktoři. Orenovi rodiče jsou tady taky.

„Tady je.“ Pick na mě ukáže, když vejdu do pokoje.

Doktor se otočí, prohlédne si mě od hlavy k patě a kývne, než řekne: „Paní Tenningová, jsem doktor Wolfowitz, chirurg, který operoval vašeho muže. Když Oren přijel, byl v bezvědomí a šoku. Měl vážné zranění levého čelního laloku a temenní kosti, což asi zapříčinil náraz do klády a balvanu, než ho našli. Asi ho to zachránilo před smrtí, i když to způsobilo takové zranění. Měl další zranění hlavy a míchy…“

Měl? Pořád o něm mluví, jako by to bylo v minulosti. Jako by byl Oren minulostí.

„Kromě zranění hlavy měl vymknuté rameno, zlomenou nohu a velké a trvalé zjizvení na pravé tváři, ale dokázali jsme zachránit oko i ucho.“

Polknu a přitisknu si ruku na pusu. Trvalé zjizvení pro mě nic neznamená. Ne, vlastně to znamená všechno. Znamená to, že je pořád naživu. Zachránili mu ucho i oko, takže to znamená, že zachránili i jej, že? Srdce mu pořád bije?

„Takže je naživu?“ zachraptím a skoro se bojím zeptat.

Doktor zaváhá. Nemám ponětí, proč váhá. Pokud to zvládlo Orenovo oko i ucho, tak to musel zvládnout i zbytek těla.

Nakonec doktor trochu kývne. Ale pak pokračuje: „Museli jsme ho uvézt do umělého spánku, aby se mu uzdravil mozek.“

„Ach můj bože.“ Brenda si zakryje pusu rukama a otočí se k Philovi, který ji obejme.

Chvíli se na ně dívám, když pořád slyším slovo kóma.  Oren je v kómatu. Nezdá se to být možné. Nejotravnější, nejživější, velkohohubý a láskyplný pitomec, kterého jsem kdy potkala, je v kómatu?

Najednou jsem otupělá, jako by se můj vlastní mozek rozhodl dát si přestávku. Chvíli se dívám na ostatní v čekárně – Orenovi rodiče se objímají, Zoey vzlyká Quinnovi na rameni a on ji hladí na břiše a líbá do vlasů. Reese a Eva se drží za ruce a vypadají bledě, když je drží jejich manželé, Asher má ruce hluboko v kapsách a stojí se svěšenou hlavou, když kope špičkou boty do podlahy a Noel…Noel vypadá, že bude řvát – já se na ně jen dívám a jsem kvůli nim smutná, když jsem uvnitř příliš…vyděšená, abych cokoli cítila.

Pak mě Noel chytne, vtáhne do svého náručí a tehdy cítím bolest. Začnu se třást.

„Řekli jste, že jste ho uvedli do umělého spánku,“ řekne Phil, když hladí svou ženu po ruce a kývne na doktora.

Když to doktor potvrdí, Phil se zeptá: „Takže to znamená, že ho z něj taky probudíte? Jak…jak dlouho to bude trvat?“

„Záleží na okolnostech. Brzy snížíme dávky léků, až se zmenší otok. Pokud budou funkce v pořádku, probudíme ho úplně.“

Zavrtím hlavou, nemůžu tomu uvěřit. Neumím si představit nefungujícího Orena. Byl pořád v pohybu, nedokázal být v klidu, pořád mluvil. Vždycky měl ke všemu připomínky a na vše nějakou reakci. Když si ho představím v klidu a v bezvědomí – bez reakce – ve sterilním nemocničním pokoji, prostě mi to nesedí k muži, do kterého jsem se zamilovala a vzala si ho.

Ale už si ho neumím ani představit. O dvě hodiny později to musím vidět sama. Konečně k němu na JIP mohou návštěvy, dva lidé společně jen na 10 minut za hodinu, takže se nikdo nestará o pár pravidel. Snažili jsme se udělat cokoli, abychom byli alespoň krátce s Orenem.

Když za námi přišla sestra, aby pustila první lidi do pokoje, podívala se na mě, ale ustoupila jsem a ukázala na jeho rodiče, aby šli první. Přísahám, že překročili čas. Trvalo to skoro celou věčnost. Když vyšli ven, oba měli vlhké tváře a vypadali o 10 let starší. Brenda se na mě krátce podívala a pak uhnula pohledem.

Otočila jsem se na Noela pro podporu. Vzal mě za ruku a kývl na mě. „Ještě jednu hodinu.“

Kývnu, protože nedokážu promluvit. Když nadejde náš čas, pevně chytnu bratra za ruku a srdce se mi stáhne. Nesnáším pohled na krev a jsem ještě vystresovanější, že se to Orenovi stalo kvůli tomu, aby mě zachránil.

Je v kómatu, má otok mozku a zlomeniny kvůli mně.

A když jsem ho uviděla, zapomněla jsem na vše. Nakonec jsem viděla svého nádherného muže. Pustila jsem Noela a běžela za ním. Na noze má sádru, jednu ruku má zavěšenou a polovinu hlavy zavázanou. V puse má trubici a okolo sebe má monitor srdce a další přístroje. Část obličeje, kterou vidíme, má opuchlou, ale vím, že je to on.

Můj Oren.

Dotknu se opatrně jeho prstů, abych nic neporušila. A pak se skrčím vedle něj, abych mu zašeptala do ucha.

„Ahoj, krasavče. Omlouvám se, že mi tak dlouho trvalo, než jsem se k tobě dostala. Nemyslela jsem si, že mě k tobě vůbec pustí. Musela jsem na ně vytáhnout jeden ze svých triků, abych se k tobě dostala a nakonec mi vyhověli.“

Zakřením se, když si vzpomenu na scénu v letadle. Ale přestanu se usmívat, když mi neodpoví; srdeční monitor dál stabilně pípá.

„Jsem strašně rozrušená, víš.“ Řeknu tiše, když ho hladím po bradě, ale dál nadávám. „Neměl jsi mě pustit. Pokud skočíš, skočím taky, Jacku? Měl jsi mě poslechnout.“

Ale ani na větu z Titaniku neodpověděl. Vzlykla jsem. Noel mě objal okolo ramen a stiskl mi je.

„Měla jsem jít s tebou, když ses rozhodl. Jsme tým. Jednou jsi mi řekl, že musím mít své místo. No, nakonec jsem ho našla. Je to s tebou. Chceš, abych zůstala sama? Sakra, nemůžeš mě takto opustit a nechat samotnou. Jsem bez tebe strašně zoufalá. Já…“ hlas se mi zlomí a zavrtím hlavou. „Miluju tě, Orene. Já jen…chci tě zpátky.“

Ale Oren tady není a mluvím na jeho nereagující tělo. Nevěděla jsem, co jiného udělat a nemohla jsem ho opustit. Takže většinu času s ním hudruju, prostě mluvím a říkám mu, kdo všechno čeká venku, aby ho navštívil a jak na něj Noel už není nasraný. Zbývá mi asi minuta, když si uvědomím, že mu chce říct něco i Noel.

Ustoupím a Noel se nakloní k Orenovu uchu, aby mu řekl něco milého. Pak si odkašle, vstane a otočí ke mně.

Když se na sebe podíváme, vím, že je to nejhorší chvíle v našich životech.

***

Uběhnou dva dny. Ani jednou jsem neopustila nemocnici. Prostě jsem nemohla. Reese a Eva mě kontrolovaly a pomohly mi s hygienou. Půjčily si sesterský úbor, převlékly mě do něj a ošetřily modřiny na břiše. Poté mě Reese učesala, Eva mi umyla obličej a namalovala mě. Zoey seděla vedle mě, držela mě za ruku a tiše mě podporovala jako nejlepší kamarádka. Ale byla tak bledá, pak sebou trhla, položila si ruku na břicho a poslala jsem ji domů. Nařídila jsem Quinnovi, aby ji držel v posteli a postaral se o ni.

Vrátila se další den, jako ostatní. Noel a Orenovi rodiče zůstali přes noc v nepohodlné čekárně na židlích, když se naši kamarádi denně vraceli. Všichni se nakonec vystřídali na návštěvách u Orena, ale všichni dopadli stejně jako já: bez reakce.

Když nám doktor řekl, že ho budou probouzet z kómatu, začala jsem být nervózní. Existuje šance, že na to Orenovo tělo nebude připravené a umře. Nenáviděla jsem statistiky a procento lidí, které umře; prostě jsem chtěla říct: „Bude v pořádku,“ ale nikdo to neudělal.

„Otok je pryč, funkce mozku vypadají dobře a sám dýchá. Pořád je v bezvědomí a postupně snižujeme dávky léků, ale pokud si k němu chcete sednout paní Tenningová a být tam, až se probudí, může to být pro něj nejlepší.“

Vyskočila jsem rychle na nohy, že jsem skoro přepadla. „Ano,“ řeknu příliš rychle, ale je mi jedno, jak jsem nadšená. Oren se brzy probudí. Chci jít za doktorem, ale pak se zarazím, když vidím Brendu a Phila.

Zpomalím, zastavím a sleduju je, jak se k sobě tisknou: „Můžou tam být i jeho rodiče?“

Došli jsme ke klidu zbraní. Už se na mě hnusně nedívali a já jsem se vyhýbala jejich pohledu, když byli v stejném pokoji. Od prvního dne jsme na sebe nemluvili, i když znali všechny v místnosti.

Když se na mě Brenda dívala, zdálo se, že se jí ulevilo.

Doktor kývl. „V tomto případě to necháme plavat a pustíme vás tam všechny tři.“

Takže vejdeme do Orenova pokoje společně. Polovinu obličeje má pořád zavázanou, ale vypadá více jako on i s dýchací trubicí.

Sedíme u něj přes hodinu, já vedle něj a Phil s Brendou na druhé straně, než pohne hlavou a otočí ji ode mě pryč. Všichni tři se postavíme. Nadšeně se na sebe podíváme, než se ohlédneme na Orena. Trochu zakašle a přísahám, že je to ten nejúžasnější zvuk na světě. Pak si olízne rty, znova pohne hlavou a otočí ji ke mně.

Zatřepotají se mu oční víčka.

Zadržím dech a nakloním se k němu. „Orene? Slyšíš mě?“

„Jo,“ zachraptí.

Doktor nám řekl, jaká poškození mozku může Oren mít. Může mít problém s řečí, pamětí, motorickými schopnostmi. Může mít problémy s tolika věcmi, ale když otevřel oči a podíval se na mě oříškovýma očima, věděla jsem jen, že je naživu, vzhůru a svět byl absolutně perfektní.

Můj Oren se na mě dívá.

V očích mám slzy, ale usmívám se, až jsem překvapená, že to vydržely mé tváře. „Ahoj. Jak se cítíš?“

Otevře pusu a snaží se znova promluvit, ale jen zapíská. Znova se snaží navlhčit rty a zachraptí: „Vodu.“

„Ach.“ Zasměju se své hlouposti. Samozřejmě, že má žízeň. Celé dny měl v krku dýchací trubici. Asi mu to připadá, jako by sedm let nepil.

Otočím se, abych našla vodu, a matka zamumlá jeho jméno.

„Mami?“ zachraptí a zašklebím se, když mu podám hrnek. Musí ho to mluvení bolet. A jo, je bledý a šklebí se bolestí, když natáhne ruku k rodičům jako starý muž. „Tati.“

Brenda a Phil k němu natáhnou ruku a drží se za ně, když rodiče začnou plakat a smát se.

Oren se rozhlédne po pokoji a vypadá zmateně. „Co se stalo?“

Když se na mě podívá, natáhnu k němu hrnek a strčím mu slámku do pusy. Napije se a pak s úlevou zavře oči.

Odložím hrnek na tác. „Chceš zvednout postel, aby ses posadil?“ Už nemá zavěšenou nohu, takže si nemyslím, že to bude problém, aby se cítil pohodlněji.

A chtěl. Kývl a zamumlal: „Ano. Díky.“

Stiskla jsem tlačítko a sledovala, jak se mu ulevilo. Když otevřel oči a zvedl ruku, že je v pořádku, zarazila jsem se. Chvíli se na mě díval a prohlížel si moje oblečení.

Podívala jsem se na své oblečení a snažila jsem se vymyslet důvod, proč nemám svoje oblečení.

„Nevypadáte dost stará na to, abyste byla sestra,“ řekne ospale.

Začnu se usmívat, protože si myslím, že mě škádlí, když jsem mu dala napít a upravila mu postel, ale pak se otočí, nevnímá mě a uvědomím si, že si opravdu myslí, že jsem sestra.

Podívám se na jeho rodiče, kteří se na mě dívají a jsou vyděšení. Brenda se podívá na svého syna. „Orene?“ řekne vyděšeně.

„Jo?“ řekne tiše a chraplavě, až se zachvěju. Natáhne ruku k mámě. Ani jednou se mě nesnažil vzít za ruku.

Ale věděl, kdo je ona. Věděl, kdo je jeho otec. Věděl, kdo je on.

Ale nevěděl, kdo jsem já.

Přemohl mě strach. Oren nevěděl, kdo jsem. Jak to, že nevěděl, kdo jsem?

„Kde je Zoey?“ zeptá se a rozhlédne se po pokoji.

„Ach, kurva,“ zašeptá Phil.

Zakryju si pusu oběma rukama a ustoupím. Orenovi rodiče si vymění vyděšené pohledy, než se podívají přes postel na mě a tváří se ztrápeně. Zavrtím hlavou a snažím se to popřít, ale stala se ta nejhorší možná věc. Ztratil paměť, nepamatuje si minimálně 4 roky…protože si myslí, že jeho sestra pořád žije.

Oren si všimne, že se něco děje a řekne: „Co se děje? Je v pořádku? Co se stalo? Proč jsem tady? Kde je moje sestra?“

Brenda zaskuhrá, položí na něj ruce a musel vycítit její bolest.

„Mami?“ řekne vyděšeně.

Jeho rodiče se na mě znova podívají a Oren se na mě vyčítavě otočí, jako kdybych rušila jejich intimní chvíli jako nějaký cizinec.

„Já, ehm…“ řeknu roztřeseně, když zvednu ruce a o krok couvnu. „Nechám vás o samotě.“

Rodiče přikývnou, Oren se na ně otočí a zapomene na mě.

Na tvářích mám slzy. Nohy mám jako nudle, které mě sotva nesou, ale jdu dál a tiše vyjdu z pokoje, když za sebou zavřu dveře.

Jsem v polovině chodby, když slyším křik: „Neee…Zoey.“

Je zázrak, že to dokázal po tom chrapotu zakřičet tak hlasitě. Ale z jeho bolestivého křiku vím, že je mu to jedno.

Noel, Quinn a Zoey prostě…všichni vstanou, když se mi podlomí nohy a začnu padat.

Bratr mě sotva chytne. „Caroline? Co to, sakra? Jsi v pořádku?“

Z Orenova pokoje se ozve další křik, zvedne hlavu a podívá se tím směrem. „Co se stalo?“

Chytnu se ho za tričko, naši kamarádi jsou okolo a tváří se vyděšeně. Na tvářích mám slzy a krk se mi stáhne. Nemůžu mluvit.

„On si ne…“ vzlyknu a pevně zavřu oči.

„Caroline?“ Noel se na mě ustaraně dívá a hladí mě po vlasech.

„Jeho paměť,“ řeknu. „Nepamatuje si celé roky. Pořád si myslí, že je jeho sestra naživu.“ Podívám se do očí všem, kteří jsou okolo. „Nepamatuje si nikoho z nás.“

Dny vyčerpání, strachu, obav, zlomeného srdce a viny mě dostihnou. Omdlím a vše je tmavé a požehnaně otupělé.

Kapitola 38

Caroline

Probudila jsem se v nemocniční posteli. Nejdříve jsem neměla ponětí, co se stalo, nebo proč jsem tady. Když jsem si vzpomněla na Orena, jeho kóma a jeho probuzení jen s částí vzpomínek, zalapala jsem po dechu a posadila se. Pak jsem zaskuhrala a chytila se za hlavu, protože mě šíleně bolela.

Noel, který usnul na židli vedle mé postele, se s trhnutím probudil. „Hej. Klid,“ zamumlá a natáhne ke mně ruku. „To je v pořádku.“

„C…?“ pomalu spustím ruce a podívám se na sebe. Pořád na sobě mám nemocniční oblečení, které mám na sobě celé dny, ale ruce mám nyní zavázané. „Co se stalo? Jak dlouho jsem mimo?“

Vydechne a povzdychne si, jako by byl šíleně unavený a usměje se na mě. Celé dny se neholil a oči měl unavené. Ale posunul se ke mně, posadil se na postel a uklidnil mě, jako kdyby ho nic netrápilo.

„Omdlela jsi poté – „

Mávnu na něj, že nemusí pokračovat a zašklebím se, když si vzpomenu na zděšení, když jsem si uvědomila, že Oren neměl ponětí, kdo jsem, a bolest se vrátila, když jsem ho slyšela křičet kvůli smrti své mrtvé sestry.

„Jo, pamatuju si to.“

Noel kývne a polkne. „Přinesl tě sem personál a prohlédli tě. Byla jsi vážně vyčerpaná a dehydratovaná, prcku.“ Vezme mě za zápěstí a podívá se na obvazy. „Proč jsi mi neřekla, že ses taky zranila? Mohla jsi dostat infekci.“

Zachvěju se a uhnu pohledem. „Nevím. Asi jsem si to neuvědomila.“ Nebo jsem se o to nestarala.

Vydechnu. „Oba jsme se o něj báli a nemluvili jsme o sobě. Dnes jdeme domů a vyspíme se v opravdových postelích. A Aspen nám uvaří opravdové domácí jídlo. Nebudeme se o tom dohadovat.“

„Ale Oren – „

„Si nás pořád nepamatuje.“ Chci to popřít a Noel se na mě smutně podívá. „Nepomůžeme mu, když tady zůstaneme a budeme nemocní, Caroline. Doktoři řekli, že se mu může paměť vrátit během minut, hodin, dní, nebo – „

„Nikdy,“ řeknu a myslím na to nejhorší.

Viděla jsem film Navždyspolu s Channingem Tatumem a Rachel McAdamsovou. Byl natočen podle skutečné události, páru a ona si nikdy nevzpomněla.

Co když si na mě Oren nikdy nevzpomene? Co když se mi navždy ztratí?

Strachy se mi stáhne krk. Znám ho celý rok a rozvoj našeho vztahu mě změnil do konce života. Když pomyslím na to, že by si to nepamatoval, to by mě zničilo.

Řeknu si, že bych měla být ráda, že je živý a už není v kómatu. Ale moje sobecká část chce, aby si na náspamatoval.

„Caroline,“ řekne Noel klidně, když mě obejme okolo ramen. „Bude to v pořádku.“

Kývnu, ale oči mám pořád vlhké. Utřu si je, protože jsem unavená z pláče a bolesti. Prostě chci Orena. Chci být v jeho náručí a zapomenout, že se toto vůbec stalo.

„Jak mu je?“ zeptám se.

„Lépe,“ řekne někdo ode dveří. Brenda zaváhá, když se mi podívá do očí, ale pak vejde do místnosti i s Paulem v patách. „Mluví dobře a motorické dovednosti se pomalu vracejí k normálu.“

„A co paměť?“ zeptám se a uhnu pohledem, protože pořád nevím, jak jsme na tom. Je divné, že se na mě dívá tak soucitně.

Brenda se posadí na postel vedle Noela. „Pořád si nepamatuje pět let. Myslí si, že je v posledním ročníku na střední a na nic si od probuzení nevzpomněl.“

Kývnu. „To je…“ odkašlu si. „No, alespoň má první…“ ale nedokážu to doříct.

Jeho matka mě vezme za ruce a usměje se, jako kdyby chápala moje dilema a odpustila mi. „Chci ti poděkovat,“ řekne. „Děkuju ti, že jsi mu neřekla, kdo jsi. Už tak byl rozrušený a vyděšený. Dozvědět se o Zoey ho už tak dost zničilo. Myslím, že kdyby slyšel, že je ženatý a – „

„Já vím.“ Kývnu, pustím jí ruce a položím si je na hrudník. „Nikdy bych mu víc neublížila.“

Brenda je trochu smutná z toho, že jsem se odtáhla, ale kývne. „Já vím. Moc ho miluješ a já…“ odkašle si a podívá se do země. „Ráda bych se ti omluvila za věci, které jsem ti řekla. Já…byla jsem hysterická a vyděšená. Musela jsem někoho obvinit, ale ty jsi nic – „

Pořád se cítím být za to zodpovědná a nedokážu poslouchat, jak se mi omlouvá. Zvednu ruku a vyhrknu. „To je v pořádku. Chápu to.“

Pevně mě chytí za prsty. „Ne. Nemyslím si, že to chápeš. Není to tvoje vina, Caroline. Byla to nehoda. Nezpůsobila jsi to a snažila ses ze všech sil, abys mu pomohla. Nemůžeš se za to vinit.“

Nos mě pálí, když se snažím nebrečet, ale nejde to. Po tvářích mi stékají horké slzy. „Ale co když jsem – „

„Ne. Žádné další cokdyby, dítě. Oren trpěl celé roky, když myslel na Zoey a říkal si co kdyby. Nevystavuj se tomu. Prostě se soustřeď na to, že je hrdina a zachránil tebe i tvého bratra. Dobře?“

Nemůžu si pomoci a vzlyknu. Pevně zavřu oči, svěsím hlavu a řeknu: „Prostě chci, aby si mě pamatoval.“

„Ach, drahoušku.“ Brenda mě odtáhne od bratra a přitáhne si mě do mateřského objetí. „Bude si tě pamatovat. Věř tomu. Vždycky se ze všeho dostane. Je to nás malý přeživší. Vzpomene si a znova tě bude milovat. Neboj se.“

Ale bojím se a brečím své tchýni do trička. A ona mě prostě drží, odpustí mi a po chvíli přestanu brečet.

***

Noelovi šly výhružky dobře. Bylo jedno, jak moc jsem odmítala, prostě mě dovezl domů. Neviděla jsem Orena od chvíle, co se probudil z kómatu a nepoznal mě. Všichni si mysleli, že bude nejlepší, když nebude s mnoha lidmi, kteří jsou pro něj cizí, dokud si nezvykne na to, že ztratil svou sestru a už mu není 17.

Bolelo mě, že s ním nejsem. Chtěla jsem se vplížit do jeho pokoje a prostě ho přimět, aby se na mě podíval. Aby si vzpomněl. Aby si vzpomněl na mě. Nás. Pro mě to byla jediná věc, která stála za rozpomenutí se. Ale nechtěla jsem ho mást a ublížit mu ještě víc.

Můj pokoj u Aspen a Noela už není můj. Nastěhoval se tam Brandt a nic mi tam nezbylo. To bylo v pořádku. Můj domov je u Orena v jeho posteli. Chci se vrátit do našeho bytu a sama spát v našem pokoji. Ale vím, že bych neusnula a ničilo by mě, že mi tak chybí, takže byl Brandt gentleman, vrátil se na noc k Coltonovi do pokoje a já jsem si vzala jeho nový pokoj.

Ale pořád jsem nemohla spát, a když se ke mně Colton uprostřed noci přitulil, byla jsem ráda za společnost, i když to bylo hořkosladké a brečela jsem ještě víc.

***

Oren byl asi unavenější a frustrovanější, protože si nemohl vzpomenout na pět let svého života. Další den jsme s Noelem přijeli do nemocnice a jeho rodiče se zdáli být zničení z toho, že se s ním musí „vypořádávat“.

Brenda si odhrnula vlasy z tváře. „Chce odpovědi a nevíme, co mu můžeme říct, abychom ho nevyděsili.“

„Řekli jsme mu, že tady má ustarané kamarády a chce se s nimi setkat. Se všemi.“

Noel se na mě podívá. Je nadšený a žaludek se mi třepotá očekáváním. Nemůžu se dočkat, až se vrátím do jeho pokoje. Kývneme a otočíme se k Orenovým rodičům.

„Samozřejmě,“ odpoví ihned Noel. „Všechny je svolám, to není problém.“

Za pár hodin jsou v nemocnici všichni. „Dobře, takže…“ Noel si tře ruce, když kontroluje ostatní. „Všichni souhlasíme, že je brzy na to mu říkat, že je ženatý, pokud si na to nevzpomene, ale, ehm…vše je v pohodě. Pokud se bude ptát, řekneme mu cokoli, co bude chtít vědět.“

O svatbě před nehodou věděli jen Pick, Eva a já.

„To zní dobře.“ Pick položí Evě ruce na ramena. „Jdeme se podívat na našeho kluka.“

Jdeme do jeho pokoje. Zajímá mě, jestli ho tolik cizinců ohromí, ale taky vím, že na něj půjdou všichni zlehka. Když jdeme ke dveřím, kde stojí Phil a vítá nás, zůstanu stát a zatahám Noela za ruku.

Podívá se na mě, než zamumlá: „Co se děje?“

Dělám si starosti. „Co když to nezvládnu? Co když se neudržím a prostě…začnu zase brečet? Nechci ho rozrušit, nebo – „

„Caroline.“ Noel se na mě usměje a políbí mě na čelo. „Pokud chceš vidět svého muže, tak pojď. Znám tě. Až budeme v tom pokoji, uděláš cokoli, abys byla v pořádku.“

Z jeho elánu cuknu rty a trochu se usměju. Ale pak se narovnám a kývnu. Jsem strašně nervózní a chytnu ho za ruku, když mě vede do pokoje, kde už všichni jsou.

Oren je vzhůru a sedí v posteli. Polovinu tvář má pořád zavázanou, ale vypadá o moc lépe, bděle a už není tak bledý.

Ostražitě se na nás dívá. „Páni,“ zamumlá nakonec. „Je vás hodně.“

Matka ho vezme za ruku. „Toto jsou tví nejbližší kamarádi,“ řekne. „Byli tady každý den, protože se o tebe báli.“

Oren vypadá, že mu bude zle. Nepoznal nás. Ale natáhne ruku a všem okolo roztřeseně zamává: „Čau.“

Nikdo neodpoví. Myslím, že jsou šokovaní, že se k nim chová jako k cizím.

„Necháme tě, aby sis promluvil s kamarády.“ Brenda se na něj usměje a vstane. „Pokud budeš cokoli potřebovat, budeme venku.“

Nervózně a roztřeseně na ni kývne a dívá se na ni, když odchází, jako by nechtěl, aby ho s námi nechala samotného. Pak vydechne a znova se na nás podívá.

„Dobře, je to divné,“ řekne Pick. „Ten je obvykle tím, kdo řekne sprostý vtip, když potřebujeme ulevit napětí.“

Když se ostatní tiše zasmějí, Oren zmateně zavrtí hlavou. „Kdo je Ten?“

Nastane ticho, takže se posune na posteli a vypadá ještě neklidněji. Nakonec řekne můj bratr: „Ty, kámo. Tak ti říkáme?“

Stojím vedle Noela a držím se jej, protože tak moc chci jít za Orenem a prostě ho uklidnit a utišit. Vypadá v té posteli tak sám. Sám a ztracený.

„Jo?“ zamumlá Oren a vypadá zmateně. Zavrtí hlavou. „Proč byste…ach. Kvůli příjmení Tenning. Chápu to.“ Rozhlédne se okolo a ani se na mě nezastaví pohledem – což bolí pokaždé, když přese mě přelétne pohledem – a dodá: „Už se nekamarádím se spolužáky ze střední?“

„Nikdy jsem nikoho z nich nepotkal,“ řekne Noel. „A to tě znám ze všech asi nejdéle. Setkali jsme se v prváku na vysoké. Byli jsme celý semestr spolubydlící na koleji. Pak jsme si pronajali byt, ve kterém jsme bydleli do minulého roku.“

Oren kývne. „Takže nikdo z vás neznal Zoey?“

Při tom jménu ztuhneme. Už všichni ví, kdo byla jeho sestra, že umřela, ale protože je mezi námi ještě jedna Zoey, je divné slyšet ho říct její jméno.

Noel nakonec zavrtí hlavou. „Ehm, ne. Ne, promiň, nikdy jsme nepotkali tvou sestru.“

„Ach.“ Oren se podívá na své ruce.

„Takže…“ řekne Noel a je rozhodnutý uvolnit napětí. „Tady Hamiltona znáš dva roky, když se přidal k nám do fotbalového týmu.“

„Fotbal?“ Oren se na nás překvapeně podívá. „Hraju fotbal? Na vysoké?“ zavrtí hlavou. „Já…já…neplánoval jsem, že budu na vysoké hrát fotbal.“

Noel se zakření. „Ne, ale přemluvil jsem tě do toho. Společně jsme nakopávali ostatním zadky. Vyhráli jsme tento rok národní šampionát. Byl jsi nejlepší přihrávač v týmu.“

„Opravdu?“ řekne překvapeně Oren a usměje se. „To je super.“

„Jo,“ zamumlá Noel. „A poté, co jsem se oženil, ses přestěhoval k Hamiltonovi a jeho přítelkyni – „

„Bloncce,“ vyhrkne Zoey, než Noel řekne její jméno. „Říkáš mi Bloncko.“ V očích má slzy a usměje se. „A rád mě přemlouváš, abych ti udělala jídlo, nebo vyprala tak často, jak je to jen možné.“

Chce se mi znova brečet, protože si jsou Zoey a Oren tak blízcí. Taky ji to musí bolet, že zapomněl na jejich skoro sourozenecké pouto, které si vytvořili.

„D…obře,“ řekne pomalu a zvědavě se dívá na Quinna a Zoey. „Takže, žiju s vámi dvěma? To je divné.“

Zwinn se na mě provinile podívají. Ale nejlepší bude nezmiňovat se, že s nimi žiju taky.

Noel mě pohladí po paži; jeho Spidermanský smysl se probudil k životu a ví, že budu brzy brečet.

„A Picka jsi poznal jako dalšího. Pracuje – vlastně teď vlastní – bar, kde všichni pracujeme.“

Oren se zamračí na Noela. „Bar? Pracuju v baru?“

„V nočním klubu Forbidden,“ odpoví Pick. „Všichni kluci tam pracujete jako barmani.“

Oren na něj zamžourá. „V baru?“ řekne nevěřícně a vrtí hlavou. „Nejsem dost starý na to, abych pil a já – myslím tím…“ Asi si vzpomněl, že je mu 22 a ne 17, takže si přitiskne ruku na obočí, když to vše vstřebává. „To je divné,“ zamumlá.

Podívá se na Evu, která stojí vedle Picka, takže ji Pick objímá okolo pasu. „A toto je moje brzy manželka, i když všichni nás za manžele už považují – „

„Bohyně,“ řekne Eva. „Říkáš mi Bohyně.“

Všichni se odmlčí a čekají, že si vzpomene na její přezdívku, ale jen kývne. „Dobře.“

To zabolí. V posteli leží Oren Tenning, ale Ten je pryč. Asi jsem se zamilovala do Tena, který je jeho součástí. Do mého perfektního Tena.

Zachvěju se a stisknu Noelovi ruku ještě víc. Podívá se na mě a vypadá ustaraně jako já. Jeho Ten, nejlepší kamarád, je taky pryč.

Mason se představí jako další.

„A říkáš mi Buttercup,“ řekne Reese a zakření se. „Minulý rok jsme spolu chodili na výtvarku a dost jsme si užili, že jsme druhému lezli na nervy.“

Oren mrkne, zmateně se zamračí a asi se snaží přijít na to, jak si může někdo užívat, když druhému leze na nervy.

„Já tě znám asi nejkratší dobu,“ řekne Asher. „Jmenuju se Asher, ale obvykle mi říkáš příjmením, což je Hart.“

Je divné, že se mu všichni představujeme. Chci utéct z pokoje a této chvíle. Oren na nás nemůže zapomenout. Prostě nemůže.

„Zdá se, že hodně lidem dávám přezdívky.“

„Rozhodně jsi na přezdívky,“ řekne Quinn. „Jmenuju se Quinn, ale vždycky mi říkáš Hame. A Noel je pro tebe Gam.“

Oren kývne a podívá se na mě, než se zadívá na Noela. „Takže, jakou přezdívku jsem dal tvé ženě?“

„Ach.“ Noel se na mě smutně podívá. „Ne. Toto je moje sestra. Caroline.“ Zarazí se, jako kdyby čekal, že mu to něco připomene, ale ani sebou netrhne, z čehož sebou trhnu já. „Moje žena Aspen je doma s mladšími bratry. Ale ty jí říkáš Shakespeare, protože je učitelkou angličtiny.“

„Ach. Promiň.“ Oren se na mě provinile podívá, že si mě spletl s Noelovou ženou. Chce se dívat na ostatní, ale pak se na mě zahledí. Poznává mě, zadržím dech a modlím se, aby si vzpomněl.

Myslím, že se všichni naklonili blíž, zadržovali dech a doufali se mnou v to samé.

Ukázal na mě. „Ty jsi byla včera ta sestra, že?“

Bolestivě se nadechnu, odtáhnu a snažím se nezhroutit. Noel mi pevně stiskne loket, takže mrknu a kývnu. „A-ano. To jsem já.“

Dívá se na mě a Noela, než zamumlá: „Ach. Dobře.“

Nezvládnu to. Chci se stulit do klubíčka a brečet. Hned. Zachytím Zoeyin pohled, která je zoufalá. Tiskne tvář Quinnovi k rameni, aby skryla slzy.

Zvednu bradu, protože chci být silná, ale nevím, jestli to zvládnu.

Je to zlomová chvíle pro všechny, jak se zdá.

„Asi bychom tě měli nechat odpočívat,“ zamumlá Asher a vypadá tak smutně, jak jsem ho ještě neviděla.

„Dobře.“ Zdá se, že se mu ulevilo, že odcházíme.

Noel mě k sobě pevně přitáhne, protože ví, jak blízko mám ke zhroucení. Všichni se díváme ke dveřím, ale Eva zamumlá: „Sakra. Vím, že si mě nepamatuješ, ale i tak tě obejmu na rozloučenou.“

„Ehm…“ Oren se odtáhne a vytřeští oči, když k němu rozhodně jde a zvedne obočí. Pak řekne. „Dobře.“

Žárlivě sleduju Evu, jak ho objímá. On ji taky jednou rukou obejme. Pak ho rychle políbí na tvář. Tak dlouho jsem toužila po tom, že za ním půjdu a rozpustím se v jeho náručí a budu držet lásku svého života.

Reese se na mě podívá, mrkne a pohne se od Masona. „No, taky tě chci obejmout.“

Tak ho obejme, on jí to dovolí a obejme ji jednou rukou. Když se odtáhne, podívá se na mě. „Další?“

Zoey mě postrčí k němu. Váhám, ale podívám se na něj. Oren mě sleduje, když k němu bez protestování jdu.

Obejmu ho. Ach bože. Jak ho budu moci po tak dlouhé době pustit a odejít? Jak budu moci přestat po jednom objetí?

Ale i tak se k němu nakloním a jsem vyděšená, že se možná neudržím.

Obejmu ho a skoro se mi uleví, že držím Orenovo známé tělo. Nevoní jako Oren; je cítit nemocnicí. Tak si alespoň připomenu, že už není můj a začnu se odtahovat.

Až na to, že ke mně Oren otočí hlavu a mé vlasy mu přejedou po nose, když se odtahuju. Nadechne se a zarazí se, když na mě vytřeští oči.

Ztuhnu a hledím na něj. Několikrát mrkne a vypadá zmateně.

„Co se děje?“ zeptám se pomalu a bojím se, že jsem něco udělala.

Noel se posune blíž. „Vzpomněl sis na něco?“

Sakra, asi se k nám posunuli i ostatní. Najednou jsou všichni u nás a dychtivě chtějí vědět, co se děje.

„Já…“ Oren se na mě dál dívá, než zavrtí hlavou. „Promiň, je to jen divný pocit. Voníš jako – myslím tím – „ Ruce se mu třesou, jako kdyby to byl nesmysl. „Promiň,“ zamumlá nakonec a zdá se, že se stydí a zrudne.

„Ne, neomlouvej se,“ řekne Eva. „Prostě nám řekni, na co sis vzpomněl.“

Oren se odtáhne a je rozrušený její netrpělivostí. Ale pak se na mě podívá a v žaludku cítím tolik věcí. Potřebu, naději, očekávání, lásku.

Mžourá na mě, když si snaží vzpomenout a řekne: „My jsme…?“

„Co jsme?“ řeknu tiše.

Znova zavrtí hlavou. Ale pak si nevěřícně odfrkne a zeptá se: „Lezli jsme na střechu a dívali se na…hvězdy?“

Okamžitě mám slzy v očích. Zakryju si pusu oběma rukama a zamumlám: „Ano. Ano, lezli jsme tam.“

Ale to ho zmate ještě víc. „Na staré divadlo?“

Kývu hlavou.

A on zavrtí svou. „Ale proč bych tě tam bral?“ nervózně se zasměje. „Chodím tam, abych byl sám. Nikoho jsem tam nikdy nevzal.“ Najednou zamrká. Podívá se na Noela. „Ach, sakra. Není jen tvou sestrou, že?“

Noel se hrdě zakření. „Ne. To není.“

Oren se na mě zadívá. Dívá se na mě, jako by se ve mně snažil číst. Srdce mi šíleně buší a jsem šťastná, že si vzpomněl na to, že jsme seděli na střeše divadla.

„To je úžasné,“ zamumlá Quinn. „Vůně je smyslově nejvíce spojená se vzpomínkami, protože čichové receptory jsou součástí limbického systému, ale páni. Nikdy jsem neviděl, že by to takto fungovalo.“

Oren si povzdychne a převrátí oči: „To je zkurvená biologická nula.“

Zakřením se. Vzpomněl si, že je biologie Quinnův hlavní obor. Vzpomněl si…

Natáhnu k němu ruku, nedokážu si pomoci. Když se zadívá na mou ruku, začnu ji odtahovat, ale chytí mě za zápěstí a přitáhne ho k nosu.

„Ale má pravdu. Znám tu vůni.“ Pak se mi podívá do tváře.

V očích mám slzy, když se k nám Ten začne pomalu vracet.

Pak se na mě významně zadívá. „Pojď sem.“ Ukáže na mě prstem, abych šla blíž.

Nakloním se a zeptá se: „Chceš postavit sněhuláka?“

Začnu se smát. Odcitoval kousek z filmu. „Ledovékrálovství.“

Když otevře oči, vypadá ohromeně. Pak natáhne ruku k mým vlasům a nadechne se. „Do prdele.“ Podívá se mi do očí. „Máš to nejradši, když tě tahám za vlasy.“

Zalapám po dechu a zostuzeně se od něj odtáhnu. „Orene!“

„Samozřejmě,“ zamumlá suše Eva. „Jeho první vzpomínka se musela týkat sexu.“

„Sklapni, Prsatko,“ řekne Oren a pořád se na mě dívá. „Snažím se zatraceně si vzpomenout.“

„Vzpomněl sis.“ Po tvářích mi tečou slzy. „Vzpomněl sis na všechno.“

Oren mi opatrně setře slzy z tváří. „Jak bych na tebe mohl zapomenout. Jsi moje druhá půlka. Moje žena.“

Reese zavrká: „Ach. To je tak sladké,“ odněkud z pokoje a Oren se zamračí. „Rád bych teď na tyto ostatní čuráky zapomněl.“

„Hej,“ vloží se do toho Mason. „To není moc milé. Jsme unavení, protože jsme se tady táhli každý den po celý týden, většinu času jsme tě ani neviděli a takto nám to oplácíš?“

Ignoruje ho a přitáhne si mě blíž. „Bože, miluju tě,“ zamumlá a přitiskne čelo na moje, aby řekl „au“ a odtáhl se.

„Promiň, promiň,“ couvám a přitisknu si ruku na pusu, protože mě to opravdu mrzí, i když se chci smát a brečet štěstím, že mám Orena zpátky.

Ten je zpátky.

„Ježíši.“ Zašklebí se a trochu zatahá za obvazy. „Co se mi, sakra, stalo? Ostatní říkají, že to byla nehoda. Ale neřekli, co se stalo. Naposledy si pamatuju…“ odmlčí se a zadívá se na Noela. „Byl jsi na mě strašně nasraný, ale i tak jsi mě nechal jít s vámi na rodinný piknik. A…hráli jsme cestou v autě s kluky padiddle, ale…to je ono.“ Vytřeští oči. „Kurva. Měli jsme autonehodu, že?“ zběsile se rozhlíží okolo. „Kde jsou Colton a Brandt?“

„Jsou v pořádku. Doma.“ Noel položí Orenovi ruku na rameno. „V pořádku jsme přijeli do Rainly parku. Měli jsme piknik a pak jsi vzal Coltona a Caroline, abys jim ukázal vodopád.“

Oren kývne, ale pak zmateně svraští obočí. „A pak…mě kousl jedovatý had, který…“ Zvedne ruku a divně se na ni zadívá „…měl nějaké úžasné ninja schopnosti, kvůli kterým mám nohu a ruku v sádře a zavázaný obličej?“

„A země u vodopádu se propadla,“ opravím ho: „když se Colton dostal příliš blízko ke kraji.“

„Kurva. Spadl?“

„Skoro. Chytil se starého kořene, který tam byl a vytáhl jsi ho do bezpečí. Ale kvůli tomu jsi spadl sám.“

„Ale je v pořádku?“ zeptá se Oren naléhavě.

„Má jen pár škrábanců,“ řekne Noel. „Byl dost rozrušený poté, co jsi byl zraněný – myslel si, že je to jeho chyba – takže jsou s ním Aspen a Brandt doma.“

„Chudák prcek.“ Ten ke mně natáhne ruku a neumím vysvětlit, jak úžasný pocit to byl cítit jeho prsty. Když se mi zadíval do očí, vydechl. „A co já? Budu v pořádku?“ znova se dotkne obvazů na obličeji.

Usměju se. Vím, že bude v pohodě. „Kromě zranění hlavy máš vyhozené rameno, pohmožděnou nohu a dost škrábanců.“ Odmlčím se a zhluboka se nadechnu. „Ach a doktor řekl, že budeš mít asi doživotní jizvu na obličeji.“

Oren se zarazí s rukou na obvazech. „Doživotní?“

Kývnu a natáhnu k němu ruku, abych jej vzala za jeho. „Vsadím se, že s jizvami budeš vypadat sexy.“

Smutně se zatváří a chci mu říct, že vždycky bude nejkrásnější muž, kterého znám, ale místo mě promluví Noel: „Dobrá zpráva je, že jsi zachránil život mému bratrovi a už na tebe nejsem nasraný.“

Oren se na něj podívá. Pak si odfrkne. „Jo, když se vzdám tvé sestry, že?“

Noel pokrčí rameny. „Taky jsi jí zachránil život, takže s ní můžeš zůstat.“

„Taky jsem jí zachránil život?“ řekne pomalu a otočí se ke mně.

Nechci mu to říct, ale Noel prostě musí: „Když jsi začal padat, snažila se tě vytáhnout.“

Oren se ke mně rychle otočí. „Kriste, Caroline. Neudělala jsi to, že? Mohla jsi taky spadnout.“

„Skoro spadla,“ zdá se, že to musí Noel vyžvanit. „Klouzala přes okraj, ale pustil jsi ji, aby nespadla.“

„Máš zkurvenou pravdu, že bych to udělal.“ Oren kývne, jako kdyby neměl jinou možnost.

Zavrtím hlavou. „Mohla jsem tě zachránit, kdybych tě držela dost dlouho na to, aby to k nám Noel zvládl.“

Ale zavrtí hlavou. „Je mi to jedno. Bylo to příliš riskantní. Ani za milion let bych nedovolil, aby se ti něco stalo. Za to jsem si asi vysloužil pár jizev. Jsem stejně příliš moc zatraceně krásný.“

Všichni se zasmáli, ale já jsem se na něj jen dívala, protože jsem byla ohromená tím, jaké mám štěstí, že jsem ženou, kterou miluje. Vím, že si ho nezasloužím, ale budu si ho opatrovat vším, co mám.

Noel ho chytne za rameno. „Hej,“ zamumlá.

Když se na něj Oren podívá, bratr hlasitě polkne. Když polkne svou hrdost, řekne: „Omlouvám se.“

Můj manžel se zamračí a zavrtí hlavou. „Za co?“

„Za to, že jsem byl pár týdnů takový zkurvený osel.“

Oren pokrčí rameny. „Vždycky jsi byl osel. Takže, co je na tom nového?“

Noel se divně zasměje, jako kdyby měl vzlyknout. Pak zachraptí. „Víš, o čem to, sakra, mluvím.“

Ale Oren zavrtí hlavou. „Ne. Opravdu to nevím. Myslel sis, že je Caroline v nebezpečí, takže jsi dělal všechno, abys ji chránil ze všech svých sil. Nebudu ti to odpouštět. Jsem rád, že jsi to udělal. Byl bych na tebe nasraný, kdybys nic neudělal.“

Noel zavrtí hlavou. „Jsi rád, že jsem ti to všechno udělal?“ zdá se, že tomu vůbec nevěří.

Ale Oren natáhne pomalu ruku a vezme mého bratra za paži. „Jsem rád, že jsi to udělal, abys ji chránil. A taky jsem rád, že sis, kurva, uvědomil, že nejsem hrozba.“

„Jo.“ Noel si utře tváře, jako kdyby se ujišťoval, že jsou suché. „Já taky.“ Pak se zhluboka nadechne. „Takže…kafe? Příští sobotu ráno, až odtud vypadneš? Tentokrát bych mohl platit.“

Oren se na něj usměje, než se otočí na mě. „Máš to mít, kámo.“ Pak luskne prsty, když se na mě dál dívá. „Harte,“ řekne. „Už se stalo tradicí, že začneš zpívat nějakou kravinu.“

„Opravdu?“ řekne Asher suše. „Znova mě to donutíš udělat?“

Oren se na mě jen kření. „Kurva, že jo. Ležím na zatracené nemocniční posteli. Což znamená, že jo.“

„Fajn. Budeš mi za to něco dlužit.“ A tak Asher začne zpívat. Směju se, když začne zpívat „Sladká Caroline[2]“.

Ale Oren se nesměje. Prostě se na mě láskyplně a s úžasem dívá, když si ji tiše zpívá. Eva, Reese a Pick se přidají k refrénu a Oren si mě přitáhne blíž.

„Miluju tě,“ zamumlá. „Děkuju, že jsi tady se mnou byla, když jsem se probudil a přivedla jsi mě k sobě.“

„Taky tě miluju,“ zamumlám. „Děkuju, že ses vrátil.“

„Pro tebe? Vždycky.“

Epilog

Ten

O 5 let později

Na vysoké jsem chodil na párty a hrál tam v opilosti hry, protože to znamenalo, že dostanu nějakou opilou holku, co mi to udělá. Dnes chci převrátit oči a zasténat. Ach, počkat. Právě jsem převrátil oči a zasténal. Ale kurva, jsem už starý ženatý suchar. Dobře, možná ne starý, ale rozhodně jsem dozrál k dokonalosti. Nepotřebuju alkohol, abych dnes zasunul.

Všechny páry sedí na podlaze v kruhu okolo hotelového otomanu, stejně staří a ženatí. Tak proč mi to vadí? Po tomhle neuvidím žádnou jednorázovku, ani se neprobudím na žádném divném místě a nahý.

Všichni se vrátíme do svých pokojů a budeme se tulit ke svým významným polovičkám, pak se probudíme před úsvitem a brzy ráno poletíme domů. Tak proč plánujeme debilní zkurvenou hru?

„Ach, sakra,“ zabručím a chytnu se za bok. „Myslím, že jsem si vyhodil bok, když sedím na zkurvené podlaze.“

Gam mě kopne do boku, za který se držím. Čurák. „Přestaň být jak malý. Chováš se jako 8 – mi letý děcko místo aby ses choval na 27.“

„Připadám si na 80,“ stěžuju si a hnusně se na něj dívám, když si hladím místo, kde mě kopl. „Vyliž si.“

Vedle něj si jeho žena přitiskne ruku na pusu a začne se smát. Rozzářila se. Pořád se mi nechce hrát, ale dobře, je to strašně zábavné vidět Shakespeara opilou. Je poprvé na víkend bez svého dítěte. Chudák ženská toužila po trochu dospělácké svobodě.

„Podržím to za tebe, zlato.“ Gamble místo ní sahá na láhev, ale dá láhev pryč a celá se nakloní, když ho chce políbit.

„Radši drž mě.“

„Bože.“ Zašklebím se, zvednu ruku a zakryju si oči, abych neviděl olizování, které následuje. „Opravdu? Budete mě nutit sledovat porno, když jsem byl přinucený protrpět tuto debilní hru, kde Shakespear podváděl po každé výměně a ty dvě se ani neúčastnily?“

Ukážu palcem k Prsatce a Buttercup, které mají velká opuchnutá břicha a pijí sprite.

Buttercup převrátí oči a napije se grepového džusu – další podvodnice. „Není důležité se opít.“

Zamračím se a zvednu obočí. „To je důležitá součást hry, ve které jde o pití.“

„Znovuspojení,“ řekne Prsatka. „Už je to dávno, co jsme byli spolu. Jen se snažíme trochu bavit, Tene. Nebuď takový kazič zábavy.“

Povzdychnu si. Tato debilní hra nebyla moje představa zábavy. Myslel jsem, že jsme to zvládli před koncertem u večeře a jsem si jistý, že by mi to všichni kluci vrátili…kdybych vymýšlel něco, co se nelíbí jejich ženám.

Cením si toho, že jsem kvůli Caroline nikdy neměl pocit, že bych neměl říkat svůj názor, tak si položím ruku na koleno a hladím ji na lýtku. Sedí na židli vedle mě a opírám se jí o nohu.

Když mi zaplete prsty do vlasů, skoro zapředu. Bože, miluju ji. Upřímně bych pro ni udělal cokoli - i opustil perfektní místo v Lake Tahoe – kde jsem nakonec dostal další možnost zažádat o práci, tentokrát jsem ji přijal a Caroline změnila vysokou a absolvovala v oboru filmografie – pak jsme cestovali do Chicaga, abychom viděli Ashera Harta a jeho kapelu Non-Castrato na prvním velkém představení v Metru.

Možná jsem na něj byl taky pyšný a chtěl jsem jít na jeho koncert, což, dobře, bylo dost na prd, ale vstupenky do zákulisí, které nám poslal, byly skvělé – ale nikdy bych to nepřiznal nahlas. Místo toho jsem si stěžoval, protože jsem se tak rozhodl už předtím.

Ale být společně na pokoji s celou bandou v Pickově a Prsatčině pokoji po „shledání“, je na hovno.

„Ach, teď jsem na řadě já.“ Buttercup je trochu moc hr, když si vezme papír z hromady ve středu našeho kruhu a otevře ho. Odkašle si a je připravená to říct nahlas. „Myslím, že tato hra stojí za hovno.“ Nakloní hlavu na stranu a suše se na mě podívá. „Tene.“

„Páni,“ řeknu neohromeně. „Přišla jsi na to, že je to ode mě.“ Položím si ruku na srdce a zamrkám na ni řasami. „Znáš mě tak dobře.“

Odfrkne si. „No, kromě některých lidí, co jsou tady, mám dobrou paměť. Řekl jsi to před 30 – ti sekundami.“

„Ach, znova budeš opakovat to s pamětí, co? To je podpásovka, Prsatko. Hodně nízká.“

Jednou za čas mám v hlavě prázdno. Nepamatuju si z pikniku nic a někdy mi Caroline musí připomínat věci, které jsme dělali, když jsme spolu chodili, ale nikdy jsem nezapomněl, jak moc pro mě znamená, na čemž zaleží. „Příště jdi po mém pokurveném obličeji, jo?“

Všichni si na mé jizvy zvykli, jako by je neviděli.

„Ale jsou tak trochu roztomilé.“ Buttercup ke mně natáhne ruku. „Takže bych si z tebe už nemohla dělat srandu.“

„Tato je moje oblíbená.“ Caroline se letmo dotkne mého levého obočí. Zakřením se na ni.

„Mně se líbí ta křivá na bradě.“ Zakření se na mě Bloncka, když objímá Hama a položí mi hlavu na rameno.

Když na ni mrknu, Gam zasténá. „Co to, sakra? Ten debil je zmrzačený a holky na něj pořád letí?“

„Hej, jsem rozkošný kluk.“ Položím Caroline hlavu na stehno a zakřením se na ni. Zakření se na mě a vím, že souhlasí.

„Jo, rozkošný kluk, který si pořád stěžuje od chvíle, co vešel do mého pokoje,“ zamumlá Pick. Ukáže prstem na hromadu papírů na podlaze. „A kdo je na řadě.“

Zasténám. „Opravdu mě přinutíš hrát, že?“

„Prostě už zvedni ten zatracený papír,“ zavrčí Lowe.

Zamračím se jeho směrem, odtáhnu se od své hřejivé ženy a natáhnu se pro papír.

Bručím si pro sebe a rozkládám debilní papír, když vytřeštím oči, než se zadívám na ta slova. „Jsem těhotná a nevím, jak to říct manželovi,“ čtu nahlas, než začnu hádat. „Prsatka.“

Prsatka se zamračí a položí si ruku na velké břicho. „Ehm…myslím, že to už Pick ví.“

„Fajn.“ Převrátím oči, asi jsem moc pil a nevím. Ale pak si myslím, že hádám správně. „Buttercup.“

Odfrkne si a hladí si velké břicho. „Pokud si nemyslíš, že jsem se Masonovi nesnažila říct při každé příležitosti, že jsem v pátém měsíci a čekám jeho dvojčata, tak jsi šílený.“

„A opravdu mi to řekla…při každé příležitosti,“ dodá Mason. Když se na něj jeho žena ošklivě podívá, rychle dodá: „A miluju to pokaždé, když to dělá.“ Pak si ukradne kousek čokolády a nabídne jí ho. Okamžitě si povzdychne a zavře oči.

Sakra, Lowe je dobrý. Musím si to zapamatovat s Caroline – kurva. Nemůže být těhotná. Jsem debil, že na to tak často zapomínám. Zapomněl jsem na Gambla. Od chvíle, co zbouchnul Shakespeara, jsem byl…podrážděný.

Když mluvím o Shakespearovi, zvědavě se na ni podívám, když se napiju piva.

Okamžitě na mě vrtí prstem. „Ani se na mě nedívej, kámo. Právě jsem dokojila Beaua. Nejsem ještě připravená na druhé.“

Tak se podívám přes místnost na Parkerovu ženu, která má v náručí spící nemluvně a Parker má v náručí ji. Zatracení novomanželé. Jako nový pár zapadli do naší skupiny skvěle, ale od chvíle, co se stali rodiči, jsou rádi sami stranou ve své malé rodinné bublině. Musím přiznat, že je to trochu roztomilé. Pokud bychom s Caroline měli dítě – kurva. Musím přestat myslet na nás a děti.

„Já taky ne,“ řekne Parkerova žena, kterou jsem přejmenoval na Trojku. „Takže jo, přestaň se na mě tak dívat.“

„Sakra.“ Dvakrát se napiju a všichni se začnou dívat na Bloncku.

I Ham se na ni šokovaně podívá. „Zoey?“ zeptá se tiše.

Ale zavrtí hlavou a odmávne ho. „Ach, ne. Ne, promiň, já to nejsem. Myslím, že J.B. a Luke nám stačí.“

Měla s J.B. dost problémy. Narodil se hodně předčasně, ještě dříve, než dítě Prsatky. Když se Luke narodil o dva roky později, z Hamiltona byla emoční troska, protože se o ni bál celých 9 měsíců. Ale neměla ani ranní nevolnosti. Oba kluci jsou zdraví, silní a hlídá je Brandt, který je na vysoké a zůstal doma, kde hlídá kluky s Coltonem – který, Ježíši, je na střední.

„No, kurva,“ zamumlám po dalším napití. „Nevím.“ Žádné ženy už nezbyly. „Tak Hartova žena.“

„Jak by mohla Remy napsat, že je těhotná, když tady ani není?“ zeptá se Pick.

Hart zavolal před půl hodinou, že jsou s ženou na cestě, ale pořád se neukázali.

Pokrčím rameny. „Kurva, kdybych věděl. Žádná žena tady už není, kromě vás, pánové, kteří byste mohli být záhadně zbouchnutí.“

Nastane ticho, napiju se a zamračím se na ně. „Co?“

Buttercup ukáže prstem na ženu, o kterou se opírám. „Ještě je tady jedna žena, kterou jsi nehádal.“

Pevně chytnu Caroline okolo nohy, abych ji chránil. „Nebuď krutá.“ Zúžím oči na Buttercup, že to vůbec navrhla. „Caroline nemůže…“

Ale ztuhne pode mnou a ustaraně se na mě zadívá. Když se jí podívám do modrých očí, jsou tak jasné a vystrašené. Nervózně se začne usmívat, jako kdyby si nebyla jistá, jestli se má omluvit, nebo mi gratulovat.

„Ach můj bože,“ křičí Buttercup. „Nevěřím tomu, Tene. Přišli jsme s touto hrou, aby ti s její pomocí hezky řekla, že budeš táta a ty to pořád nechápeš, i když je Caroline poslední žena v pokoji. Ha!“ Podívá se na Lowa, jako kdyby měla začít brečet, nebo vraždit. Nejsem si jistý, co to bude. „Někdy mě prostě…sere.“

„Já vím, zlato. Já vím.“ Lowe jí dá další kousek čokolády a políbí ji na tvář. „Taky mě strašně sere.“

Chvíli na ně hledím, když se to snažím pochytit. Pak se otočím k Caroline.

Jsem šokovaný a dívám se na ni s otevřenou pusou. „Do prdele. Jsi těhotná?“

Pomalu kývne hlavou a zrudne.

Zavrtím hlavou a nevěřím tomu, bojím se věřit. „Ale doktor řekl – „

„Řekl, že je to nepravděpodobné, hodně nepravděpodobné,“ dodá: „ne úplně nemožné.“

Vydechnu. Jsou to roky, co jsme už nepoužívali ochranu. Prostě jsem předpokládal, že je nemožné, abychom měli děti. Asi jsem se mýlil, tak mi zvoní v uších a vidím rozmazaně.

Ale Caroline je těhotná. Moje žena a láska mého života bude mít moje dítě.

„Kurva.“ Chytnu se za vlasy.

„Páni, Tene,“ zamumlá Pick ohromeně. „Musíš mít super sperma, aby překonalo takovou šanci.“

„Máš zatracenou pravdu, že mám,“ řeknu pořád ohromeně.

Někdo mě tvrdě praští do ramene. „Hej,“ řekne Gamble vážně. „Jsi v pohodě, kámo?“

Podívám se na něj a snažím se zaostřit. „Jo. Proč?“

Ustaraně se na mě dívá. „Zdálo se, že omdlíš. Jsi připravený být táta, nebo co?“

Táta.

Drahý bože, když na to slovo pomyslím, začnu se potit. Kurva ne, nejsem připravený být táta. Chci být dobrý táta, jako můj vlastní, ale jak to můžu udělat, když nemám ponětí, jak být opravdu dobrý táta? Chci, aby mé dítě mělo vše. Ten nejlepší život.

Ale pak si uvědomím, že bude; bude mít Caroline za matku.

Odfrknu si a převrátím na Gama oči. „Jsi připravený na to, že budeš strejda?“ provokuju ho.

Rozzáří se a usměje se. „Ach, jsem připravený být strýc. Budu tvoje dítě rozmazlovat víc, než ty Beaua.“

„Udělej to,“ řeknu a jsem připravený a přesvědčený rozmazlit jeho dítě, to není problém.

„Hej, Tene,“ zamumlá Bloncka tiše a odtrhnu svou pozornost od Gama. Když se na ni podívám, podívá se na Caroline.

Podívám se na svou ženu a jsem vyděšený. Místo aby byla plná energie a nadšená, jako před chvílí, zbledne.

„Zlato, co se děje?“ stáhnu ji ze židle do svého klína, kde jí přitisknu ruku na břicho.

Položí ruku na mou, má ledové prsty a ustaraně a vyděšeně se mi dívá do očí. „Jsi připravený na to, že budeš táta?“

„Děláš si srandu?“ vyhrknu, překvapeně se zasměju a přitisknu čelo na její. „Já…jsem víc, než v pořádku a třesu se na to.“ Vezmu jí tváře do dlaní. „Budeme mít dítě, Caroline. Kousek tebe a mě. Je to tak kurevsky úžasné. Nakonec budeme mít naši Inez Dumainovou.“

Okamžitě má v očích slzy. „Ach můj bože. Pamatuješ si to.“

„Samozřejmě, že si to pamatuju. Proč bych měl zapomenout, že tak chceš pojmenovat naši dceru?“

„Miluju tě,“ vzlykne. „Tak moc tě miluju, Orene Tenningu, až mě to skoro děsí.“

„Ne tak moc, jako já miluju tebe,“ řeknu.

Když má těhotná žena brečí a políbí mě, jsem trochu sentimentální. Ale sakra, je to jedna z nejšťastnějších chvil v mém životě, v náručí mám milovanou ženu, jsem mezi nejlepšími přáteli na zemi a slyšel jsem, že budu táta. Kdo by nezačal brečet? Určitě jsem se tomu nevyhnul.

A pokud někdo z vás čuráků chce vykecat, že brečím jako píča, když jsem zjistil, že budu táta, nakopu vám prdele. Je to moje zatracené šťastně až na věky; můžu si brečet, jak chci.

KONEC

---

[1] All About that Bass - https://www.youtube.com/watch?v=7PCkvCPvDXk

[2] Sweet Caroline - https://www.youtube.com/watch?v=ZLPiYZrwAzU