APT - kapitola 16- 20

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

Kapitola 16

Caroline

Věděla jsem, že nakonec budu muset jít domů a potkat Noela, ale vyhýbala jsem se mu co nejdéle. Když jsem usnula v Orenově náručí, celou noc jsem se nepohnula. Probudil mě nějaký křik za oknem a všimla jsem si, že má majetnicky položenou ruku na mém srdci.

Hřál mě na zádech, chvíli jsem tam jen tak ležela a užívala si pocit probuzení v jeho posteli, když mě držel. Když jsem se zhluboka nadechla, jeho ranní erekce mě šťouchala do nahého zadku a pevněji mě chytil za prso.

„Sakra,“ zasténá. „Mohl bych se takto budit každý den. Líbí se mi, když se můj pták tulí k tvému zadečku.“

Zakřením se. „Ach, ano? Nebo je to lepší takto?“ Posadím se, otočím k němu a přetočím ho na záda, abych ho mohla líbat na hrudníku a vzít erekci do ruky. Jeho fialové znaménko ve tvaru Západní Virginie je ráno jasně viditelné. Miluju, že se to přede mnou nesnaží skrývat. Neměli jsme zhasnutá světla od poslední návštěvy Půlnoční návštěvnice a to jsem taky milovala. Byli jsme k sobě otevření, nic jsme netajili a sdíleli jsme spolu věci, o které jsem se s nikým v životě nedělila.

Chci mu ukázat, jak moc pro mě znamená a věnuju jeho znamínku trochu víc pozornosti, když ho olíznu, než si vezmu špičku do pusy.

Pevně mě chytne za vlasy, jak to mám ráda a zasténám, když ho vsaju hluboko do krku.

„Dobře, máš pravdu,“ zachraptí. „Mám rád takové probuzení.“

Zasměju se s plnou pusou a snažím se o nejlepší kuřbu svého života, ale stáhne mě ze sebe, než se udělá. Přetočí mě na záda a s úžasem si mě prohlíží, než mi zvedne jednu nohu. Začne u kotníku, líbá mě, olizuje a kouše, dokud není na kundičce a jazykem ve mně.

„Ach můj bože, Orene.“ Zalapám po dechu a pevně se chytnu prostěradel. „Je to tak úžasné. Tak úžasné.“

Podívá se na mě: „Už budeš?“

„Ano!“ odseknu a přeju si, aby mě dál lízal, ale místo toho se posadí.

Dívá se na mě, když tam ležím na zádech s roztáhnutýma nohama a začne se pomalu usmívat. „Jsi tak, zkurveně, nádherná.“

Chytne mě za jednu nohu a pak druhou. „V první chvíli, kdy jsem tě uviděl jen v tričku, podíval jsem se na tyto krásné opálené nohy,“ zvedne je a pokračuje: „a chtěl jsem vědět, jaké to je, když budou okolo mě.“

Dá mi nohy okolo svého pasu. Klekne si, vznáší se nade mnou a přiblíží se ke mně, dokud není přesně na místě, kde ho chci nejvíc.

„Viděl jsem tuto pusu,“ řekne: „popraskanou a bledou. A chtěl jsem ji ochutnat.“ Skloní se a opatrně mě políbí. Pak zamumlá: „pak jsem se ti podíval do očí a…Ježíši.“

Přitiskne čelo na moje a dívá se mi do očí. „Co jsi se mnou, kurva, udělala, Caroline?“

Vrazí do mě a šokovaně zalapám po dechu z toho, jak se cítím plná a roztažená z jeho velikosti. Vždycky je tak velký.

„Proč se od tebe nemůžu držet dál?“ říká s dalším dlouhým přírazem. „Proč se nemůžu nabažit?“ Příraz. „Proč chci vlastnit každý tvůj zatracený kousek?“ Příraz.

„P-protože je fér, že to je úplný obrat.“ Chytnu ho za vlasy, abych si užila úžasný dopad každého přírazu, ale začal do mě přirážet rychleji a tvrději.

Nevěřícně se zasměje a zavrtí hlavou. „Co jsi to řekla? Že si to zasloužím, protože mě chceš tak moc, jako já tebe? To není možné. Nikdo nemůže chtít nikoho tak moc. Nikdo po tomhle nemůže tak moc toužit jako já.“

Zvednu se a zašeptám mu do ucha. „Já ano.“

Zmučeně zasténá, šílí a vášnivě mě šuká, jak to miluju. Pevně ho obejmu nohama, drapnu za vlasy a tvrdě políbím.

Surově se na sebe vrháme, a když se udělám, kousnu ho do jazyka. A myslím si, že se mu to taky líbilo.

„Sakra.“ Zalapá po dechu u mého krku, když mu ukápne pot ze spánku na mé rameno. „To bylo…to bylo…“

„Zkurveně úžasné,“ vydechnu.

Zvedne hlavu a zakření se na mě. „Jo.“ Pak mrkne a zamračí se. „Musím tě dnes brát domů?“

Zavrtím hlavou a chci, aby si mě nechal navždy. Ale pak se zamračím, přikývnu a uvědomím si, že realita na nás pořád čeká a je jedno, jak dlouho se budeme schovávat v jeho pokoji.

Zasténá. „Toho jsem se bál.“ Pak se ze mě skulí a posadí se. Nejsem připravená na nedostatek jeho tepla, ale obejmu se a taky se posadím.

Rychle se oblečeme. Oren se na mě ustaraně podívá, když se obouvám a vezme si peněženku. „Jsi v pořádku?“

Věděla jsem, že se ptá na včerejší noc a co jsem se dozvěděla u doktora, ale převrátím oči. „Po tom co se stalo, se cítím báječně.“

Zasměje se, ale krátce. „Myslím to vážně, zlato.“ Obejme mě okolo pasu, když se narovnám a přitiskne čelo na moje. „Vím, že to, co ti doktor řekl, jsi nechtěla slyšet, ale…“ Povzdychne si. Nemyslím si, že věděl, co dalšího má říct, tak jen pokrčil rameny. „Kurva, máš mě a mě je asi složitější zvládnout, než jakékoli dítě, které bys mohla mít.“

Chce mě rozveselit a usměju se. Chci mu tak moc říct, že ho miluju, už celé měsíce, než jsem se vkradla do jeho ložnice a vydávala se za někoho jiného. Ale políbím ho a zamumlám: „Zvládnu to. Děkuju.“

Políbí mě, než se odtáhne. „Tak tě zavezu domů.“

Následuju ho z ložnice a ucítím něco opravdu, opravdu dobrého, co se line z kuchyně. „Ach můj bože.“ Stisknu mu ruku. „Co to voní?“

Mrkne na mě. „Sobotní rána se Zwinn. Pojď a uvidíš.“

Když mě zatáhne do otevřené kuchyně, zarazí se vedle mě a obejme mě okolo ramen. „Každý týden spolu vaří palačinky a slaninu. Je to tak trochu roztomilé.“

Roztomilé? Je to rovnou rozkošné. Quinn a Zoey jsou k nám zády, stojí u sporáku, jeden z nich leje palačinkové těsto a druhý otáčí palačinky. Šeptají si a hlavy mají u sebe. Každou chvíli se dotýkají toho druhého.

Vidím je za padesát let, jak vše dělají společně, jak vaří a prostě…dělají obyčejné věci, jako s nikým jiným.

„Je to jako blahopřání,“ zašeptám Orenovi. „Myslím, že budu brečet.“ Ušklíbne se, když mi podá imaginární kapesník. Předstírám, že si ho beru a utřu si obličej. „Děkuju ti.“

Zoey se pak otočí. „Ach.“ Vyskočí a Quinn se ohlédne přes rameno. „Caroline! Pořád jsi tady.“

„Přispali jsme si,“ přiznám se, i když nikdo z nás se nezmínil, že mě vezme večer domů. Myslím, že jsme oba věděli, že večer nepojedu domů.

„Už je docela pozdě, tak co kdybys zůstala na snídani? Vždycky toho děláme hodně.“

Podívám se na Orena, který vejde do kuchyně. „Jistě. Musí pochopit, proč tě nenechám odstěhovat z tohoto bytu.“

Zoey se na nás zmateně podívá. „D…obře.“

Tak snídáme se Zwinn a je to hezké. Oren říká své obvyklé obhroublé vtipy a Zoey mi vykládá o svém životě, protože jsme se poslední dobou moc neviděly.

„Můj biologický otec se mě pořád ptá, jestli ho navštívím v Kalifornii, kde toto léto zůstává. Ale…já nevím.“

„Řekl bych mu, ať si nasere,“ řekne Oren s plnou pusou. „Ten debil nic neudělal, když věděl, že tě vychovává surový násilník. Nic tomu čurákovi nedlužíš.“

Podívám se na Quinna, který zůstává potichu. Mám pocit, že asi souhlasí s Orenem, ale přijme jakékoli Zoeyino rozhodnutí.

„Já nevím,“ zamumlám zamyšleně. „Kdybych měla možnost potkat mého dárce spermatu, chtěla bych to, i když jen ze zvědavosti. Chtěla bych zjistit, po kom mám bradu, oči a tvrdohlavost.“

„Řeknu ti, odkud máš svou tvrdohlavost.“ Oren se postaví a vezme můj i jeho talíř. „Máš ji po svém bratrovi.“

Sleduju, jak dává talíře do myčky. Ohromilo mě nejen to, jak se staral o nádobí, ale líbilo se mi, jak mi připomněl, že nemusí vědět, kam vedou mé kořeny; vím, odkud pocházím a kdo je má opravdová rodina. Noel. Je jedno, jak byl včera necitlivý a ublížil mi, milovala jsem svého velkého bratra a on mě.

Musím jít domů a promluvit si s ním.

Když Oren uklidí nádobí, opráší si ruce o stehna a otočí se ke mně. „Jsi připravená se vrátit?“

Zoey promluví dřív, než já. „Ach, můžu ji vzít domů, pokud chceš.“

Oren se hned zamračí. Líbí se mi, že mě chce zavézt domů. Ale pak si povzdychne a zamumlá: „Jo. To bude asi nejlepší.“

Tak mě Zoey zaveze domů, ale Oren si mě předtím odtáhne na chodbu, aby se se mnou rozloučil polibkem. „Pokud ti Gam bude říkat kraviny k tomu, že jsi byla přes noc pryč, zavolej mi.“

Zakřením se na něj a pohladím ho po sexy krku. „A co uděláš, když ti zavolám?“

Pokrčí rameny, zakření se a hladí mě nosem po mém. „Přijdu tam, zasáhnu a přinutím ho jít se mnou ven, nebo něco takového, aby s tebou tak nezacházel.“

„To je tak milé.“ Přiblížím pusu k jeho, ale nepolíbím ho. „Jsi tak milý.“

„Ach, jo? Jak milý?“

„Dost milý na to, abych tě možná chtěla zase vidět.“

„To bys měla, ženská.“ Beru ho za slovo a tvrdě a dlouze mě políbí. Zoey si nakonec odkašle. Oren mě poplácá po zadku a škádlí na krku o chvíli déle, než ustoupí a pustí mě.

Nemůžu si pomoci a celou cestu domů zářím.

„Pořád se usmíváš,“ řekne Zoey a podívám se na ni.

Povzdychnu si a přikývnu. „Prostě s tím nemůžu přestat.“

„Dělá tě šťastnou.“

Podívám se na ni a trochu se zamračím. „No, jo. Myslela sis, že kvůli němu budu utrápená?“

„Ne, ale myslela jsem si, že se vy dva…nevím, budete víc hádat.“

Pokrčím rameny a přemýšlím o tom. „Tak trochu…se hádáme. Ale rychle to napravíme. Neshody s ním jsou jako…předehra.“

Zoey se začne smát. „Dobře, tolik jsem vědět nechtěla, ale i tak jsem za tebe ráda. Doufám, že to dopadne dobře.“

„To já taky.“ Nakloním se a rychle ji políbím na tvář, když přijíždí na naši příjezdovou cestu. „Děkuju, že jsi nejlepší kamarádka, jakou jsem kdy měla.“

„Postarej se o sebe,“ varuje mě, když otevře dveře. „A zavolej, kdyby byl Noel zlý. Řeknu mu, že zůstaneš na našem gauči.“

Cítím se zle, že kvůli mně musí lhát, tak ji políbím na tvář a vystoupím z auta. Doběhnu k zadním dveřím a přemýšlím nad tím, že bych raději na někoho narazila v kuchyni, než v obývacím pokoji.

Ale Noel sedí u kuchyňského stolu a něco si čte na laptopu. Vzhlédne, když otevřu dveře. Když se naše pohledy setkají, ztuhnu.

„Jsi doma,“ víc neřekne.

Vejdu dovnitř a tiše za sebou zavřu. „Jo,“ řeknu.

„Nechal jsem ti asi tisíc zpráv.“

„A odpověděla jsem ti.“

Napsala jsi jen: Jsem v pořádku.“

Pokrčím rameny a uhnu pohledem. „No…to jo.“

„Ne, nebyla jsi.“ Stiskne ruce k sobě, položí lokty na stůl a sleduje mě. Neřve na mě a je to malý zázrak, ale…ještě s ním nechci mluvit. Potřebuju čas, abych se na to připravila.

„Kde jsi byla?“ zeptá se.

Odfrknu si a zavrtím hlavou. Když jdu ke dveřím, abych odešla, vyskočí ze židle a jde za mnou.

„Caroline, omlouvám se.“

Zastavím se a hledím na něj, vůbec jsem nečekala omluvu.

Vydechne a projede si prsty vlasy. „Aspen mi řekla, abych se neptal, kde jsi včera byla a kurva. Na to jsem se zeptal jako první. Ale chci opravdu vědět, jestli jsi v pořádku.“

To jsem vůbec nečekala. „Co?“ zeptám se, musela jsem určitě slyšet špatně.

Zrudne. „Včera jsem přestřelil. A já…víš, nikdy jsem ti nechtěl ublížit.“

Vydechnu a uvědomím si, že mluví o mé návštěvě doktora. Oren mě přiměl na to na chvíli zapomenout. Dokonce jsem o tom zapomněla říct i Zoey.

Když se mi začne třást brada, zamumlá: „Kurva,“ a přitáhne si mě do velkého objetí. „ale nemusel jsem být kvůli tomu bezohledný a já…tak moc mě to mrzí, prcku. Neumím si představit, čím si procházíš.“

No, když jsem o tom nepřemýšlela, bylo to to nejlepší. Ale když o tom zase mluví, pálí mě oči. „Jen si přeju,“ dusím se. „Přeju si, abych tolik věcí udělala jinak. Přeju si…“

„Já vím.“ Pohladí mě po vlasech. „Cítím se jako debil, protože jsem tady pro tebe nebyl, když sis tím vším procházela. Kdybych tady jen byl, a kdybys měla pocit, že si pro pomoc můžeš přijít i ke mně – „

„Neudělal jsi nic špatně,“ začnu, ale přeruší mě.

„Jo, udělal. Měl jsem tě chránit a starat se o tebe. Místo toho jsem na tebe řval, když jsi mi řekla, že jsi těhotná. Přiměl jsem tě – „

„Noele, nemůžeš na sebe brát všechno, co jsem udělala špatně. Udělala jsem svá vlastní rozhodnutí a musím s nimi žít. Musela jsem – „ hlas se mi zlomí. „Zasloužím si to, víš. Zabila jsem své první dítě, ani nezačalo žít svůj život, poprvé se nenadechlo, nezasloužím si další šanci – „

„Care, nemluv tak. Ne – „chytne mě za ruce a podívá se mi do očí. „Byla jsi vyděšená 17 – ti letá holka, sama a nikdo tě nemohl vzít za ruku. A už jsi mi o tom řekla. To znamená, že jsi byla připravená a ochotná mít dítě. Nemyslím si, že jsi plánovala interrupci. Myslím si, že ten zkurvený mamánek a jeho rodiče se tě zmocnili a přinutili tě to udělat. Strčili ti tolik peněz před obličej a – „

„Nebylo to o penězích. Nedělala jsem to pro peníze.“ Noel přikývne, věří mi a tak dodám: „Vyhrožovali ti. Řekli, že tobě i Coltonovi a Brandtovi ublíží. Dařilo se ti ve fotbalu tak dobře a mířil jsi k profíkům. A Colton a Brandt…proč bys měl ty, nebo oni platit za něco tak hloupého, co jsem provedla?“

Odfrkne si a vrtí hlavou. „A jak sis mohli, sakra, myslet, že by nám mohli ublížit?“

Pokrčím rameny. „To neřekli, ale jsou bohatí a mocní. Zjistili by to, kdyby chtěli.“

Kývnu. „Jo. To ano, ale i tak jsem nemusela…“ Hlas se mi zlomí a Noel mě políbí na spánek.

„Už je to za tebou,“ řekne mi. „Vím, že tě to bude ještě nějakou dobu trápit, ale chci, abys věděla, že vždycky budeš mít mou podporu…a je jedno, co se bude dít.“

Kývnu a ztěžka polknu. „Děkuju ti,“ zašeptám. Ale teď se cítím strašně. Myslím, že bych byla raději, kdyby na mě řval. Milý Noel ví jak na to, abych se cítila provinile i bez snažení.

Přitisknu se k němu blíž, protože se mu prostě nemůžu podívat do očí. Tajím před ním tolik věcí a vím, že mě bude pořád podporovat, i kdyby věděl, kde jsem strávila noc.

„No,“ začnu. „Musím se učit, takže…“

„Ach, než půjdeš.“ Řekne a vezme ze stolu papír. „Volal Tad.“

Zarazím se, otočím a vezmu si od něj papír. „Co? Dobrý bože, ne.“ Nakrčím nos a zamračím se. „Chodí se mnou na Filmové zpracování. Máme společný projekt a musím vést skupinu. Měl dělat zvuk a začínala jsem si dělat starosti, že se o to budu muset postarat sama.“

Už musím dělat práci za Blaze a napsat dialogy. Je na mě pořád nasraná za to, že jsem jí ve Forbidden řekla nulo, ale nechápala jsem, proč se alespoň nepodílí na společném projektu. Nejen, že nás profesor známkuje, ale musíme před ostatními přednést své výsledky. Nikdo jí nedá dobrou známku.

„Takže ten Tad není ten, kdo – „ když se na Noela podívám a zvednu obočí, zarazí se a odkašle si. „Je to jen tím, že jsi poslední dobou byla často pryč. Myslel jsem si, že se možná…s někým scházíš.“

„Ach, myslel sis to, že?“

„Pokud je to tak,“ řekne to přes zaťaté zuby: „tak ho chci poznat.“

Asi mu Aspen řekla, co by mi měl říct a co ne. Trochu je vtipné, jak se drží zpátky a nevyhrkne, co chce říct, ale cítím se tak ještě hůř, protože je tak ohleduplný.

I tak. „Pokud bych se s někým scházela,“ usměju se a poplácám ho po tváři: „čekala bych hooodně dlouho, než bych toho chudáka přivedla za tebou.“

Odfrkne si. „Jo, asi poté, co bys byla vdaná a těhotná s tvým druhým – „

Když zblednu, uvědomí si, co provedl. Zatne zuby, zavře oči a zakleje. „Kurva, Caroline. Omlouvám se. Zapomněl jsem.“

„To je v pořádku.“ Ale upřímně to bolelo. Strašně to bolelo. „Myslím, že nám všem bude chvíli trvat, abychom si na to zvykli.“ Chci se soustředit na vše ostatní – školu, rodinu, Orena – a vše, abych to mohla přežít.

Noel nevěří, že jsem mu odpustila, tak ho pevně obejmu.

„Zvládneme to,“ řekne mi: „ať tak, nebo jinak.“

Kapitola 17

Ten

Prožíval jsem absťák po Caroline.

V pátek u mě zůstala přes noc a poté jsem se každé ráno budil a natahoval k ní ruce. Bylo na hovno, že tady nikdy nebyla. Nemohli jsme se tady vplížit, protože 4 následující dny pracovala ona, nebo já, nebo jsme museli dělat úkoly do školy. Takže nejen že ji chci mít nablízku, ale začínám být taky nadržený.

Když ji ve středu vidím sedět v kampusu pod stromem, jak si odhrnuje vlasy z tváře a něco si čte na telefonu, určitě se nedokážu držet dál.

„Právě na tuto ženu myslím,“ řeknu, když se k ní blížím.

Zvedne hlavu a překvapeně vytřeští oči. Rozhlédne se okolo, sleduje procházející lidi a pak se na mě podívá. „Ostatní nás můžou vidět.“

„Sakra.“ Lusknu prsty a zašklebím se, když se vedle ní posadím. „A to jsem si myslel, že můj neviditelný kabát dnes funguje.“

Převrátí oči. „Ha ha. Ale vážně, proč se mnou mluvíš na veřejnosti?“

Zamračím se. „To s tebou nemůžu mluvit na veřejnosti?“ Bolí mě, že na ni nemůžu sahat, tak otevřu batoh a vyndám krabičku plnou Junior Mints[1].

„Jen…asi jsem nečekala…víš…že na mě budeš mluvit na veřejnosti.“

Když krabičku otevřu, tiše jí nabídnu.

Rozzáří se, než natáhne dlaň. „Děkuju.“ Nasypu jí pár do dlaně a pak si jich pár nasypu rovnou do pusy.

„Celou dobu s tebou mluvím na veřejnosti,“ řeknu jí s plnou pusou.

Chvíli o tom přemýšlí, než pokrčí rameny a dál kouše. „Asi máš pravdu.“

„Vím, že mám.“ Polknu a hodím si do pusy další bonbony. „Teď mi řekni, kdo tě odposlouchává?“

Podívá se na mě. „Proč si myslíš, že mě někdo poslouchá?“

Ukážu na svou tašku. „Děláš tu věc s vlasy.“

„S vlasy?“ Zavrtí hlavou a vím, že nemá ponětí, o čem mluvím.

„Jo, však víš.“ Ukážu to rukou. „Vždycky si hraješ s vlasy, když tě něco trápí.“

Mrkne a nakloní se ke mně. „Dělám…co?“

„To je jedno. Takže mi řekni, čí zadek mám nakopat.“

„Ty…“ Položí si ruku na pusu a prostě se na mě s úžasem dívá. Pak si odkašle, spustí ruku a vrtí hlavou. „Nemusíš nikomu nakopat zadek. Kontrolovala jsem, jestli už máme známky z filmografie.“ Znova se podívá na telefon a zapne obrazovku. „Víš, jak jsem ti o tom říkala? Máme v ní společný projekt a máme natočit krátký film. Skupina si mě zvolila jako zatraceného režiséra, takže jsem prakticky převzala zodpovědnost za vše, aby to fungovalo.“

Sakra, ano, pamatuju si na to. Byl to důvod, proč nemohla přijít vícekrát, než se mi to líbilo. Kývnu a ukážu, aby dál pokračovala.

Vydechne. „No, včera jsem to odevzdala.“ Tiše zavrčím a pokračuje. „Bála jsem se o naše známky. Pořád chci zabít Blaze za to, že jsem to musela udělat i za ni. Musela jsem napsat celý scénář, protože na mě byla nasraná, že jsem jí řekla nulo.“

Zvednu ruku. „Počkat. Co jsi řekla Blaze? Není náhodou v dívčím spolku Alfa Delta Pi? Opravdu se jmenuje Jan, nebo nějak tak, ale říká si – „

„Ano,“ zasténá Caroline a převrátí oči. „Znáš ji?“

Kousnu se do rtu a nechci jí říct, jak moc dobře Blaze znám. Pokrčím rameny a zamumlám: „Řekla jsi to správně. Je to tak trochu mrcha.“

„Tak trochu,“ zamumlá, jako kdyby to bylo příliš slabé označení. „Řekla mi, že bych měla Zoey ukrást Quinna…rovnou před Zoey.“

Oren si odfrkne a převrátí oči. „To zní přesně.“

„Každopádně,“ řekne Caroline. „Celý projekt byl jako noční můra. Blaze se nás zbavila a pak mi Tad dal zvukové efekty až v sobotu, tak jsem to musela celé urychlit a…“

Když se znova podívá na telefon, položím jí ruku na zápěstí, abych ji zarazil. „Máš za A.“

Mrkne a nakrčí obočí. „A ty to víš, protože…?“

„Protože vím, kolik času jsi do toho vložila. Nemůžeš dostat horší známku a bude trvat věčnost, než dostaneš známku, tak jsem ti chtěl ukrátit čekání a prostě ti říct, co to bude. Teď nemusíš čekat a dělat si starosti.“

Zakření se a šťouchne mě do ramene. „No podívejme se, kdo je milý a cítím se kvůli němu lépe.“

Ukážu na ni prstem, aby byla tiše. „Přestaň s těmi sladkými kravinami. Mám reputaci debila, kterou si musím udržet.“

„Ach, správně.“ Mrkne a dá si prst na rty. Rty, které vypadají opravdu dobře. Asi udělám něco takového, že se nakloním a políbím ty zatracené rty, když mi zazvoní telefon.

Naštvaně zavrčím a vytáhnu ho z kapsy. Rodiče se mi snaží dovolat celé ráno. Asi jsem se jim vyhýbal moc dlouho, tak to zvednu.

„Ahoj.“

Žádost mé matky je krátká, jednoduchá a nemůžu ji zapřít, tak zamumlám několikrát dobře, jistě a jo, než řeknu: „Tak se uvidíme. Dobře, ahoj.“

Změna nálady musela být zjevná, protože mě Caroline chytila za ruku, až jsem nadskočil z toho nečekaného dotyku. „Hej. Je vše v pořádku?“

„Hmm.“ Snažím se na ni usmát a říct, že je vše skvělé, ale když se jí podívám do jejích ustaraných očí, zarazím se.

„Ano!“ řeknu. „Ty. Potřebuju tebe. Dnes večer. Myslíš, že bys mohla být moje večerní falešná přítelkyně?“

Mrkne, zarazí se a vím, že jsem něco podělal. „Jaká že přítelkyně?“ zeptá se pomalu.

Povzdychnu si a kroutím krkem. „To byla moje máma. Musím s nimi dnes jít na večeři, víš, oslavit mé ukončení studia, nebo něco takového. Opravdu s nimi nechci vést obvyklý zasraný rozhovor. Tak jsem si myslel, že kdybys byla se mnou, tak by nemluvili o…dalších kravinách, byli by nadšení, že jsem si prostě přivedl opravdovou a živou holku na večeři.“

Stiskne rty. „Máš ve zvyku vodit si holky na večeri?“

„Caroline.“ Zasténám. „Toto je vážné. Myslíš si, že bys nemusela být chytračka a místo toho říct, ano, Orene, ráda bych šla s tebou?“

Místo toho řekne: „A spíš s ostatními holkami?“

„Co?“ vrtím zmateně hlavou. „Kvůli čemu ses na toto musela zeptat?“

„Řekl jsi, že chceš, abych byla tvoje falešná přítelkyně.“

„Jo?“ kývnu a pořád to nechápu. „Takže?“

„Takže…“ zamračí se na mě. „Pokud nejsem opravdová přítelkyně, tak co, sakra, jsem?“

Otevřu pusu, ale nic neřeknu.

Ach, kurva. Ani jsem nepřemýšlel nad takovými věcmi. „Ehm…“ řeknu a nejsem si jistý, co mám říct.

Určitě řeknu nějakou zkurvenou kravinu.

Caroline si strčí telefon do batohu. Zavře ho a vstane. „Víš, jak jsem řekla, že jsi milý? Tak to beru zpátky.“

Kdybych ji nezastavil, odešla by a to by byl konec dalším půlnočním návštěvám.

„Počkat.“ Postavím se za ni. „Ježíši, ani jsem na to nepomyslel. Užíval jsem si to, čím jsme a nedával jsem tomu nějakou nálepku.“

Zarazí se a upřeně se na mě dívá. „Nálepky tě děsí?“

Sakra, ano!

Odfrknu si. „Sakra, ne. Já jen…“ rozhodí rukama. „Neměl jsem opravdovou přítelkyni čtyři roky. Já…vyšel jsem ze cviku, víš, z monogamie, věrnosti a tak.“

Založí si ruce na hrudníku a dál se na mě dívá tím pohledem, podle kterého vím, že jsem hluboko ve sračkách.

Vrtím sebou. Přešlapuju z nohy na nohu a rozhlédnu se po nádvoří. „Měli bychom o tom mluvit tak otevřeně…když nás může někdo slyšet?“

Zavrtí smutně hlavou, znechuceně si odfrkne a začne odcházet.

Jdu rovnou za ní. „Mrzí mě to, dobře. Prosím, Caroline. Víš, že jsem osel.“

Usměje se. „Jo, suď mě, že to pořád vzpomínám.“

„Jsi to jen ty. Víš to. Nevím, co jsem si myslel, když jsem mluvil o těch falešných kravinách. Byl jsem sám tak dlouho, že si sotva uvědomuju, že jsem v opravdovém vztahu. A kromě toho to držíme pod pokličkou a musím se v přítomnosti tolika lidí chovat, že jsem sám, tak jsem nevěděl, jestli používáme obvyklá pravidla.“

Zarazí se, než se otočí a tváří se zničeně. „Když to tajíme, tak to znamená, že se smažou všechny šance, aby toto byl normální vztah?“

„Já nevím.“ Pokrčím rameny a strašně se bojím, že řeknu zase něco špatně. „To mi řekni ty.“

„Asi ne, máš vlastní návrhy toho, co nejsme. Takže teď potřebuju vysvětlení. Jsme jen kamarádi s výhodami, nebo opravdový pár? Nebyl jsi s ostatními holkami, protože jsi neměl možnost, nebo protože jsi mi věrný? Protože to musím vědět, než začnu přemýšlet o dalších věcech.

Přemýšlet o dalších věcech? To zní dobře.

„Jaké to jsou věci?“

„Já nevím, Orene. Ověcech! Budoucnosti, lásce, manželství, věčnosti. Prostě o věcech!“

„Ach.“ Dobře, z té odpovědi jsem byl trochu oněmělý a zadýchaný. Ale kurva, opravdu o takových věcech přemýšlela? Se mnou? Žil jsem jen ze dne na den. Po našem bezeslovném souhlasu, že budeme spolu, když se bavila o gynekologické prohlídce, jsem nemyslel dál, než na příště, kdy ji uvidím a jak musíme být nenápadní.

„Beru to tak, že jsi nad moc věcmi nepřemýšlel.“ Řekne suše a nevzrušeně.

Snažila se znova otočit, ale chytil jsem ji za paži a přitáhl k sobě. „Sakra, Care. Jen protože jsem nemyslel dopředu, to ještě neznamená, že se takových věcí bojím. Já jen…“

Když jsem si uvědomil, že nevím, co mám říct, zvedne obočí a zeptá se: „Bojíš se takových věcí?“

„Ne!“ zatnu zuby. „Kriste, ženská. Možná jsem nemyslel tak dopředu, protože jsem čekal na nevyhnutelné, až si uvědomíš, že se můžeš mít líp a necháš mě. Nebojím se takových věcí. Bojím se toho, že je budu chtít, nedostanu je, a tak si na ně nedovolím myslet.“

Přiblíží se ke mně a najednou se tváří soucitně. „Proč si myslíš, že tě opustím?“

Rozhodím ruce. „Asi protože jsem to já, ten debil. Kvůli čemu jinému? Potřebuju další důvod?“

„Ach, Orene. Ty hloupý, hloupý muži. Neuvědomuješ si, že jsem na tobě závislá?“

Zavrtím hlavou a nervózně se zasměju. „Lidé se rozchází kvůli nepříjemným závislostem každý den.“

Přijde ke mně blíž a podle jejího pohledu vím, jak moc mě chce políbit. „No, asi půjdu. Tuto závislost mám ráda.“

Sakra, miluju její závislost. A miluju být závislý na ní.

„Políbíš mě?“ zeptám se a zvednu zvědavě obočí. Souhlasil bych s tím, kdyby chtěla. Pokud to chce říct celému světu, rozhodně se s tím vypořádám.

Jdu k ní a vítám každé její veřejné projevování citů, ale zdá se, že ji zasáhla realita.

Uvědomí si, že jsme na veřejnosti a rychle sebou trhne. „Sakra. Zapomněla jsem.“

Usměju se, i když uvnitř jsem zklamaný. „To jsem si myslel. Asi na tebe mám takový vliv.“

Zavrtí hlavou a sevře rty, aby se nezačala smát. Pak vydechne. „Takže, jak to bude?“

„A co toto?“ řeknu. „Mí rodiče chtěli, abych s nimi šel do jedné restaurace u nás doma. Vím, že o nás nemůžeme říct tvému bratrovi, ale rád bych tě představil mámě a tátovi. Co ty na to?“

„Jak mě představíš?“

„Jako Caroline.“

Převrátí oči, ale neochotně se začne usmívat. „Dobře. Žádné nálepky. To zvládnu. Alespoň vím, jak k tobě patřím.“

Ne, to nemá. Ani zdaleka. Popravdě pochybuju, že si uvědomuje, jak ke mně patří, nebo jak zblázněný do ní jsem.

***

Caroline

Přijedeme do restaurace právě načas, kde nás už čekají Tenningovi. Oren zaparkuje, vypne motor, zhluboka se nadechne a podívá se na mě. Pak se zachvěje. „Sakra, vypadáš dobře. Jsi si jistá, že nemáme čas na – „

Přitisknu mu ruku na pusu, abych ho umlčela. Pak ho vezmu za druhou ruku, když mě jí začne hladit po stehnu a zajede jí pod sukni mých šatů. „Budu ignorovat fakt, že mě žádáš o sex, než se setkáš s tvými rodiči a dám ti jednu šanci, aby ses choval slušně.“

Zakření se a sundá si ruku z pusy. „A jak jsi čekala, že se budu, sakra, chovat, když vypadáš, kurva, tak k sežrání? A voníš tak, kurevsky, úžasně?“

Musím se kousnout do rtu, abych se nesmála, dobře, milovala jsem, když se na mě pořád musel dívat, kromě možná toho, když řídil a každou chvíli se na mě otáčel od chvíle, co mě vyzvedl. Ráda vidím, že všechna moje snaha stála za to. Nevyfikla jsem se tak od…jo, nechtěla jsem myslet na nic, co se bude týkat Sandera Scotiniho.

„Neoblékla jsem se tak pro tebe.“ Plácnu ho po ruce, když odolává mé snaze a pořád pokračuje rukou výš. „Snažila jsem se zapůsobit na tvé rodiče. Chci vypadat…reprezentativně.“

Zastaví ruku na mém stehnu; jeho kůže je tak teplá, že mě skoro sežehla. V očích mu přestane jiskřit a zavrtí hlavou. „Reprezentativně?“ zamumlá, jako kdyby pro něj to slovo bylo cizí. „Ježíši, Caroline. S tím sis nemusela dělat starosti. Je jedno, jak vypadáš. Budou tě milovat kvůli tomu, kdo jsi.“

Roztřeseně se nadechnu. Jeho slova pro mě znamenají víc, než si myslí. Jsem nadšená, že ve mně tak věří, ale pořád nemám víru v sebe sama. Jsem tak nervóznější, protože opravdu chci, aby mě milovali. „Ale – „

Chytí mě za ruku, když si začnu upravovat vlasy. „Žádné ale. Vše bude v pohodě. Je s nimi snadné vyjít, jsou pohodoví a při zemi, takže si s ničím nemusíš dělat starosti. Dobře?“

Kývnu, ale žaludek se mi dál zvedá.

„Něco ti slíbím.“ Když se nakloní, aby mě políbil na spánek, okamžitě se rozhlédnu okolo, jestli nás nikdo neviděl a pak mě to trkne…nemusíme se tady skrývat, protože jsme tak daleko od Ellamore. Páni. Nemusíme se skrývat. „Pokud si přestaneš dělat starosti. Budu se chovat slušně, dokud večeře neskočí. Dohodnuto?“

„Dohodnuto,“ řeknu a určitě si nepřestanu dělat starosti.

Musela jsem to říct přesvědčivě, protože se na mě Oren začal zářivě usmívat. „Skvělé. Jsi připravená?“

Sakra, ne. Ale kývnu a pevně se na něj usměju. „Jistě.“

Žaludek se mi okamžitě začne stahovat, když vystoupíme z auta a jdeme k hlavním dveřím. Ale když mě Oren vezme za ruku, celé tělo mě začne brnět. Podívám se na naše ruce. Jeho dlaň je tak teplá. Cítím se divně, jako bych byla chráněná, ctěná a žádaná a to jen díky malému stisknutí prstů.

Opravdu mě chtěl představit svým rodičům…když mě držel za ruku.

Páni. Je to opravdové.

Jako kdyby vycítil, že jsem nervózní, podíval se na mě. Podíval se mi do tváře, na naše spojené ruce a pak znova do tváře. „Co?“

„Nic,“ řeknu rychle.

Zamračí se. Dokonce zpomalí, zastaví a otočí se ke mně…ale pořád mě drží za ruku.

„To držení za ruce tě děsí, že?“

„Ne,“ vyhrknu.

Zvedne obočí a ví, že mu kecám.

Svěsím ramena. „Sakra,“ zamumlám. Má mě velmi dobře přečtenou. „Dobře. Možná. Trochu.“

Místo aby mě pustil, začne mě palcem hladit po ruce a přitáhne si mě blíž. „Proč? Co je špatného na držení se za ruce? Je to dost slušné.“

„Já vím, ale je to…já nevím!“ zavrčím, když uhnu pohledem a připadám si jako podivín. „Je to na veřejnosti,“ zasyčím, hnusně se podívám a varuju ho, aby si ze mě nedělal srandu.

„Na veřejnosti?“ řekne pomalu.

„Sander by mě nikdy nedržel za ruku.“

„Sander,“ zasyčí a zúží oči, když mě pevněji chytne a přitulím se. „Ten čurák, který tě měl jako svoje špinavé tajemství? Ten debil s tebou asi ani nemluvil na veřejnosti.“

„Ne,“ řeknu sklíčeně a uvědomím si, že má pravdu. „Nikdy to neudělal. Jen když nikdo nebyl nablízku.“ Tehdy mi slíbil, že mě vezme na veřejné místo, a to lhal.

Přeju si, abych si to uvědomila předtím, než jsem mu uvěřila a dovolila mu zničit už tak mou křehkou součást.

„Myslím to tak…“ zvednu volnou ruku a mávám jí okolo, než ji spustím jako úplný idiot. „Lidi se nedrží za ruce, když jsou sami dva. Dělají to na veřejnosti, aby ukázali světu, že patří k sobě, to – „

„Dobře, počkej.“ Zarazí mě. „Za prvé, není to něco, co páry dělají na veřejnosti. Ani nevím, kolikrát jsem vidět rodiče držet se za ruce, když nebyl nikdo nablízku.“

„Ach.“ Přemůže mě sentimentální nálada. „To je tak milé.“

„Jo. Cokoli.“ Převrátí oči, protože cokoli romantického a milého, co zahrnuje jeho matku a otce, je pro něj nechutné. „Hlavní je, že to není na veřejnosti. A nic to nedokazuje. Jsou to jen dva lidé, kteří se chtějí dotýkat toho druhého a cítit se navzájem blíž. Nic víc.“

Pocit, který jsem cítila před pár sekundami, se vrátí, a krouží ve mně. Přistoupím k němu, ucítím jeho vůni a hlava se mi točí touhou. „Takže se mě chceš dotýkat, až se setkáme s tvými rodiči?“

Rozšíří se mu nosní dírky a pocítím brnění mezi nohama. „Pořád se tě chci dotýkat,“ zamumlá hlasem, ze kterého mi ztvrdnou bradavky. Položím mu volnou ruku na tvář. Zavře oči, než si povzdychne. „A teď bych byl spokojený, kdybych ti strčil jazyk do krku, než bys je potkala.“

Sundám mu ruku z tváře, odkašlu si a nervózně se zasměju. „No, nemyslím si, že jsem na toto připravená. Ale…spokojím se s držením za ruce.“

„Díky bohu. Protože bych tě ani tak nepustil.“

Odfrknu si a křením se. Jdeme ke dveřím, otevře je a nechá mě vejít první. Zajímalo by mě, jestli je tak galantní, když je poblíž své matce, ale z celé etikety se mi kroutí vnitřnosti. Mám ráda milého a slušného Orena, ale taky se mi líbí, když je nemravný a hravý.

Jde za námi hosteska, ale Oren ji odmávne, protože už rodiče spatřil.

„Kde jsou?“ zamumlám mu do ucha, když jdeme dál do restaurace.

„Támhle.“ Když mi je ukáže, zadržím dech.

Vypadají jako…no, jako rodiče. Jsem šokovaná tím, jak jsou normální, průměrní a rodičovští, když se k nim blížíme. Jeho matka je baculatější a má krátké šedivé vlasy, které se jí trochu vlní. A jeho táta prostě vypadá jako on…jen je menší a má šedivé vlasy.

Nakloním se k němu a zašeptám mu do ucha. „Prosím, řekni mi, že budeš za 20 let vypadat jako tvůj táta, protože…páni.“

Skloní hlavu a nevěřícně se na mě podívá. „Co to, sakra? Prohlížela sis mého tátu?“

„Co?“ zrudnu a musím se na něj zamračit, protože to řekl tak nahlas. „Vypadá jako ty…jako atraktivní starší muž a podobá se na tebe. No tak. Mňau.“

 „Do prdele.“ Podívá se do stropu, jako kdyby byl vyvedený z míry a přemýšlel, proč o tom se mnou mluví. „Nevěřím, že randím s holkou, která si myslí, že je můj otecsexy.“

Zasměju se, ale když jsme u jeho rodičů, přestanu se usmívat. Jen tak. Protože jsem nervózní.

Nemám zkušenosti s opravdovými a živými rodiči, kteří se starají o své děti a chtějí být součástí jeho života. Najednou jsem nejistá a paranoidní. Jednou se na mě podívají a uvidí, z jak rozvrácené rodiny pocházím, jak jsem špatná a navždy mě odeženou od svého syna.

Co jsem si myslela o setkání s jeho rodiči? Debilní Caroline.

Podívají se na nás a jeho máma otevře pusu, když vidí, že držím jejich syna za ruku. A jo, jsem nejistější.

„Ach bože, Orene.“ Pevně ho chytnu za ruku. „Neřekl jsi jim, že s tebou přijdu, že?“

Nakloní se mi k uchu a ušklíbne se. „Líbí se mi jejich šokovaný pohled.“

Nakloním se a zašeptám: „No doufám, že se ti líbí smrt, protože tě za toto zabiju.“

Štípne mě do zadku. Nadskočím a zaječím. Když se na něj ošklivě podívám, zakloní hlavu, začne se smát a překřičí vše, co se děje v restauraci. A sakra, začínají se na nás dívat ostatní.

Ach bože, vezmi si mě rovnou.

Jeho rodiče vstanou. „No,“ zamumlá jeho matka a v očích jí škodolibě zajiskří. „Začínalo mě zajímat, kdo to k nám jde za krásnou mladou dámu po jeho boku, protože si náš syn nemohl přivézt na večeři holku, ale tento známý smích mi napovídá, že se mýlím. Opravdu je tady náš Oren…s kamarádkou.“

„Ahoj, mami.“ Obejme ji, až ji zvedne z podlahy, zaječí a plácne ho po ruce, když ji postaví znova na zem.

Pak se otočí k sexy staršímu muži. „Tati.“ Natáhne ruku. „Toto je Caroline. Myslí si, že jsi sexy.“

Podlaha se pode mnou otevře a padám do alternativního vesmíru, kde se najednou nemůžu hýbat a nic neslyším; jen cítím, jak jsem ztuhlá.

„Orene,“ vynadá mu matka a znova ho plácne. „Přestaň tu chudinku holku zostuzovat. Omlouvám se za něj, drahá,“ řekne zadýchaně, když si upravuje vlasy, které se jí rozcuchaly, když ji Oren objal. Ale usmívá se. Tak moc miluje svého syna, i když se chová nevhodně. „Vždycky byl takový. A když se ho snažím utišit, jen ho to povzbudí, aby pokračoval. Jsem Brenda, mimochodem.“ Natáhne ke mně ruku. „Oren řekl, že jste Caroline, správně?“

Je divné, když mu někdo říká Orene. Ale odkašlu si a přikývnu. „Správně.“ Řeknu ztuhle. Jsem celá ztuhlá. I kalhotky mám ztuhlé. Bojím se i dýchat, mluvit, nebo udělat nějakou špatnou věc…a otřást tak všemi ztuhlými částmi.

Je jedno, jak zdvořilá jeho matka je. Pořád se chci propadnout do země. „Ach, jak hezké jméno. Ráda vás poznávám.“ V očích jí zajiskří, když se rozzáří na Orena. „Skvěle, synu.“

Odfrkne si. „Jako bych měl něco společného s jejím ulovením. To ona mě ulovila.“

Chci ho šťouchnout loktem do boku a říct, aby sklapl, ale spokojím se s varovným pohledem.

Ten bastard na mě jen mrkl.

„A já jsem Phil,“ řekne jeho táta a taky ke mně natáhne ruku. „Taky si myslím, že jste sexy.“

Ztuhnu, když ho držím za ruku a Oren se začne smát. „Ježíši, tati.“

„Co?“ Phil mě pustí a zvedne na Orena obočí. „Je to slangové označení krásy, které vy mladí používáte.“

„Ach můj bože.“ Zasténá Oren a zvedne ruku. „Slib mi, že to už nikdy znova nepoužiješ.“

„Máš to mít,“ ujistí ho otec, než se na mě trochu zakření a vím, že Orena jen škádlí. Pak se otočí ke své ženě a nahlas jí mumlá do ucha: „Asi bychom mu neměli říkat ty výrazy, které jsme používali v koupelně.“

Oren vykřikne, přitiskne si ruce na uši a řekne: „Neslyším. Právě jste zabili mé ubohé a nevinné uši,“ vybuchnu smíchy. Zamračí se na mě. „To není vtipné, sakra.“

„Orene. Dávej si pozor na pusu,“ zchladí ho matka. „Jsme na veřejnosti.“

Zvednu obočí a zajímá mě, co by řekla, kdyby slyšela, jak mluví, když je v Ellamore. Nezná ani jedno slušné slovo.

Oren se posadí, sundá si ruce z uší a podívá se na mě, když se vedle něj tiše posadím a pořád jsem ztuhlá.

„Takže…Caroline…“ začne jeho matka. Polknu, odtrhnu pohled od Orena a rozpačitě se usměju.

„Ano?“

A začne inkvizice. Ale nemám pocit, že by ze mě tahali informace. Mám pocit, že jsou opravdu zvědaví a chtějí mě poznat. Nejdříve je to divné, když vysvětluju jeho rodičům svůj hlavní obor. Ale Brenda a dokonce i Phil se zajímají o to, proč jsem si jej vybrala. Nechám se trochu unést a říkám to, co chci.

„Myslím, že zvukové efekty dělají opravdový film.“

„Samozřejmě, že ano.“ Kývne Brenda nadšeně, když se ke mně nakloní a přitiskne si ruku na srdce. „Miluju, když je hudba tak hlasitá, že vám rozvibruje hrudník, když hrdina dokazuje svou lásku – „

„Chce se mi zvracet.“ Zasténá Oren a posune se níž. „Mami, jestli začneš zase o Posledním Mohykánovi – „

„Ach můj bože, miluju ten film.“ Narovnám se. „Ten chraplavý hlas Daniela Day-Lewise, když říká Madeleine Stowové, že najde její…z toho se mi rozpustily kalhotky.“

Brenda na mě vytřeští oči: „Přesně,“ oba muži se začnou smát. Zamračí se na svého syna. „Co je tak vtipného? Možná jsi byl při tom filmu počatý.“

Okamžitě se přestane smát a začne se dusit. „Do prdele, mami. To nemusím vědět.“

Phil se pořád směje a plácne ho do zad, aby se nadechl. „Právě jsem si pomyslel, jak je vtipné, když řekla, že se jí rozpustily kalhotky.“

„Ach, kurva,“ zalapám po dechu, když si to uvědomím. „Řekla jsem to.“ Pak si přitisknu ruku na pusu, když si uvědomím, že jsem řekla kurva. „Sakra.“ Počkat, je sakra taky špatně? „Myslím…“

Dívám se na Orena, aby mi pomohl, ale pořád se tváří traumatizovaně z toho, co se dozvěděl o svém početí.

Brenda mě poplácá po ruce. „Nedělejte si starosti, drahoušku. Každému nám to jednou za čas ujede.“

Oren zabručí, jako kdyby nesouhlasil, protože mi to „ujíždí“ tak často, jako jemu. Obě se na něj zamračíme.

Phil se pořád baví a utírá si slzy. „No teda, jsem rád, že si vás dnes Oren přivedl. Je to nejzábavnější rodinná večeře od – „

Zalapá po dechu, když Brenda natahuje ruku ke sklenici ledového čaje a trochu mu nechtěně vyleje do klína.

Vyskočí, shazuje ze sebe kostky ledu a jeho žena k němu spěchá s ubrouskem a tiskne mu ho do klína.

„Brendo!“ Phil ji chytí za zápěstí a rozhlédne se okolo. „Ne na veřejnosti.“

„Ach, drahý bože.“ Povzdychne si Brenda a podívá se na mě. „Omluvte nás na chvíli,“ řekne mi. Vezme Phila za paži a vede ho na záchody.

S úžasem se za nimi dívám. Phil mi tolik připomíná Orena. A Brenda…je prostě úžasná.

Když jsou z dohledu, plácnu Orena do paže. Tvrdě.

„Debile,“ zasyčím. „Tví rodiče jsou úžasní.“

Zmateně se na mě zamračí. „No, jo. Nikdy jsem neřekl, že nejsou.“

„Ale říkal jsi to tak, jako by to bylo utrpení je znova vidět, jako kdyby byli hrozní, ale jsou…jsou opravdu úžasní. Milují tě, starají se o tebe a chtějí vědět, jak se ti daří. Proč si toho nevážíš? Kdybych měla jediného rodiče, který by se o mě z poloviny zajímal jako oni oba o tebe, tak bych – „

Hlas se mi zlomí, tak se na něj jen mračím. Nemá ponětí, jak skvělé má rodinné zázemí. Cením si všeho, čím si Noel prošel, aby nás dostal do Ellamore a zachránil nás před životem, který jsme žili. Nikdy bych to bez Coltona a Brandta nezvládla, ale…pořád si přeju, abych měla mámu. Nebo věděla, kdo je můj otec.

Ale ne, nemám nic, když má Oren všechno; a stěžuje si na to.

Rozmazlený spratek.

„Neřekl jsem, že byli špatní rodiče. To nejsou, vůbec ne. A podporují mě. Možná příliš. Ale jsou prostě – „

Odmlčí se, když je vidí se vracet.

Taky se na ně podívám a chci se zeptat, jestli je vše v pořádku. Ale něco se od jejich odchodu změnilo. Jsou klidní, tváří se skoro soucitně.

„Kurva,“ zamumlá vedle mě Oren. „A je to tady.“

Zastaví se před naším stolem, ale místo aby se posadili, zůstanou stát a jsou připravení na velké prohlášení.

Oren vedle mě ztuhne, tak ho pod stolem chytím za ruku. Má sevřenou ruku do pěsti, ale otevře ji a stiskne mi ji.

„Orene,“ začne jeho matka. „Chápu, jak nerad o ní mluvíš, ale mysleli jsme si, že bys měl vědět…s otcem jsme ve městě navrhli postavení památníku pro Zoey v našem parku a souhlasili. Chceme, abys přijel na jeho představení, které bude příští víkend.“

Kapitola 18

Ten

Nevím, proč se vždycky cítím tak zle, když o ní rodiče mluví. A žaludek taky protestuje, zvratky mi stoupají do krku a vidím rozmazaně.

„Opravdu?“ postavím se a hnusně se dívám přes stůl. „Začnete s touto sračkou před mou novou přítelkyní?“ A to jsem si byl jistý, že Caroline bude skvělý nárazník, abychom nezačínali naše obvyklé rodinné drama.

Máma se podívá na Caroline a vytřeští oči, než se otočí na mě. „Tato sračka je odkaz tvé sestry. Nechceš ji uctít?“

Najednou jako bych měl v břiše jehly. Trochu se skloním a dám si ruce v bok, abych skryl, jak moc mě to bolí. „Ani na to nechci myslet,“ zasyčím.

Máma si smutně povzdychne, když ji táta chytne za ruku. Nesnáším, když je rozruším, ale kurva, proč na mě musí vždycky tak tlačit?

„Drahoušku, není to zdravé. Předstírat, že nikdy neexistovala, ti nepomůže zvládnout bolest.“

Jo, no, nesouhlasím. Dařilo se mi poslední 4 roky zatraceně dobře.

Když se táta snaží něco říct, zvednu ruku: „Nedělej to.“

„Myslíme si, že potřebuješ pomoc.“ Vyhrkne máma a trhnu sebou.

„Co?“

„Nejvíc se bojíme, že nikdy nebudeš moci překonat to, co se stalo. A chvíli jsme si mysleli, že jsi to zvládl. Ale jen jsi to potlačoval. Ani jsi neprošel stádii smutku, takže se to vrátí a jednou to na tebe dopadne, když to budeš nejméně čekat.“

„Jsem v pohodě,“ vybuchnu. „Prosím, promiňte mi, pokud nechci strávit zbytek svého života v depresi kvůli…kvůli někomu, kdo se nikdy nevrátí.“

Táta zavrtí hlavou. „Pořád jsi neřekl její jméno nahlas, že?“

Varovně se na Caroline podívám, aby byla zticha. Vytřeští oči, když vidí scénu mé dysfunkční rodiny. Kurva, bude mít pak tolik otázek. Co jsem si myslel, když jsem ji sem přivedl?

„Paní Tenningová,“ řekne a otočí se k mámě. „Nevím, jestli se vám po tomto uleví, ale Oren chodí k terapeutovi.“

Co to řekla? Vylekaně se na ni podívám, ale ani se na mě nepodívá. Dívá se na mé rodiče a soucitně si přitiskne ruce na hrudník. „Vím, že mu to moc ještě nepomohlo, ale už byl na pár sezeních, což něco znamená, že? Přiznal si, že potřebuje pomoc. Neříká se, že je to polovina bitvy?“

Matce se v očích zalesknou slzy a otočí se ke mně. „Opravdu? Ach, Orene. To je úžasné. Jsem na tebe tak pyšná.“

Obejme mě, podívám se Caroline do očí a vytřeštím je, když se tiše ptám, co si, kurva, myslela, že dělá.

„Díky,“ zamumlám mámě, když se vymaním z jejího objetí a už mi to trochu chybí. „Je moje vina, že je mrtvá, ale ty jsi na mě pyšná. Kurva, kvůli tomu je všechno o tolik lepší.“

Už to nezvládám, otočím se a jdu pryč. Myslím na tolik různých věcí, když naslepo mířím pryč. Automaticky jdu k autu, ale pronásleduje mě obraz zakrvácené tváře mé sestry za sklem, když ležela na volantu. Pořád slyším v hlavě její volání o pomoc.

Nemůžu řídit, tak zahnu doprava, pokračuju po chodníku a uhýbám pouličním lampám, když pokračuju ve stínech dál.

Nedostal jsem se daleko, než mě dostihne zadýchaná Caroline. Lapá po dechu, když se se mnou snaží držet krok. „Nechtěl jsi mě tam nechat, že? S tvými rodiči…které jsem právě potkala.“

Krátce se na ni hnusně zamračím. „Jestli chceš jít se mnou, radši drž krok.“

„Ach, nemysli si, že to nezvládnu.“ Musí popobíhat, ale drží se mnou krok a nestěžuje si.

Popravdě je ta strašná ženská absolutně potichu…což mě sere ještě víc. Proč na mě nekřičí a neříká, jak jsem byl hrubý na své „úžasné“ rodiče a nechce vědět, o co šlo? Mám bojovou náladu, ale jak bych se mohl hádat s tak podporující a úžasnou přítelkyní?

„Sakra,“ kopnu do poštovní schránky, kterou míjíme, aby se mi ulevilo. „Jak mi, kurva, mohli tak snadno odpustit?“

Caroline neodpoví. Jen si dá pramínky vlasů za ucho a vím, jak je nervózní. Zatnu zuby a lituju toho, že jsem ji dostal do takové situace.

Podívám se na ni a řeknu: „Nevěřím, že jsi kvůli mně, kurva, lhala. Terapie?“

Odfrknu si. Já a terapie? Kurva.

„Co?“ smutně se usměje a pokrčí rameny. „Jsem dcera Daisy Gamblové. Vím o lhaní vše.“

Zavrtím hlavou a nakonec se trochu usměju. Ta ženská má záludnou stránku, ale vždycky ji využije v můj prospěch – vkradla se do mého pokoje, otřásla mým zkurveným světem a pomohla mi s rodiči. Upřímně bych z ní mohl vylíbat, jak lhala.

Rozhlédne se po mrtvé ulici mého rodného města a zeptá se: „Mimochodem, kam jdeme?“

Zavrtím hlavou, protože nedokážu udržet svou výbušnost pod kontrolou. Když jsem s ní, nechci být tak rozzuřený. Zatracená ženská, dělá mě příliš šťastným, když je se mnou.

„Musím jít na své místo.“ Ještě se na ni zamračím při posledním pokusu o vybití si zlosti, ale kurva, má rudé tváře a vypadá opravdu krásně. „A protože chceš být můj stín, asi jdeš se mnou.“

Kupodivu jí chci ukázat své místo, kam jsem chodil jako dítě, když jsem chtěl být sám. Nikoho jsem tady předtím nevzal. Ani svou sestru. Ale vzít tady Caroline je nějak správné.

„Máš své místo?“ úkosem se na mě podívá a začne se usmívat. „To je bezvadné.“

Odfrknu si. „Samozřejmě, že mám své místo. Každý ho má.“

Ale zavrtí hlavou. „Já ne.“

„Ach, cokoli. Nežeru ti to. Určitě někam chodíš, abys byla sama, uvolnila se a dostala hlavu ze svého zadku?“

„Ale ne v rodném městě. V přívěsu jsem několikrát ve svém pokoji stanovala, ale musela jsem se o něj dělit s Coltonem a Brandtem, takže…nebylo jen moje.“ Když míjíme staré a zchátralé divadlo, zalapá po dechu a podívá se ke vchodu na předprodej lístků. „Ach. Je to tady tak úžasné. Je ostuda, že není už otevřené.“

Ušklíbnu se a vezmu ji za ruku. „Mám pocit, že by tě odtud vykopli. Tak pojď.“

Když zabočím do temné uličky vedle divadla, přisune se ke mně blíž a položí mi ruku na záda.

„Tvoje místo je v uličce?“ řekne ostražitě a vím, že se jí to nelíbí. „To je trochu divné.“

Zastavím se vedle rezavého požárního žebříku. „Ne, chytračko. Moje místo je na střeše divadla.“ Přitisknu ji ke zdi vedle žebříku a nakloním se blíž. „Jak vidíš, vždycky jsem chtěl být na vrcholu milovníků filmů.“

Odfrkne si, zakloní hlavu a směje se. „Ach, bože. Nevěřím ti. Právě ses zhroutil a pořád jsi přisprostlý?“

„Přiznávám,“ zamumlám a nakloním se k ní, dokud necítím vůni jejích vlasů. „To na mě máš nejradši.“

„Hmm.“ Zamumlá a ztvrdne mi z toho pták. „Je na tom něco hříšného a sexy,“ řekne nakonec.

„Ach, jo?“ skloním k ní hlavu, než se spojí naše ústa. Ale nepolíbil jsem ji. „Kdybych vás neznal, slečno Gamblová, řekl bych, že se mě snažíte svézt.“

Rychle se dotkne mého nosu. „Skoro jsi odcitoval film Absolvent[2].“

„Jo?“ přitisknu k ní boky, aby cítila, jak jsem tvrdý. „Vsadím se, že neexistuje dost dobrá replika pro to, co s tebou chci teď dělat.“

Když na mě pohledem křičí: ošukej mě, smyslně našpulí rty a zašeptá mi do ucha. „Vezmi mě…“, radostně zasténám, ale pak to dopoví: „na tvoje místo, Orene.“

Posunu se k ní blíž a má ústa jsou jen pár centimetrů od jejích. „Tak bys radši měla lézt, ženská. Než si tě vezmu tady u zdi.“

Podívá se na vedlejší žebřík a vytřeští oči. „C…? Ne. Ach, ne. Nečekáš, že polezu po tom rozviklaném starém žebříku, že?“

Mlasknu jazykem, chytnu ji za pas a zvednu, aby dosáhla na spodní příčku. „Jo, absolutně ano. Teď lez, ženská.“

„Orene – „ šplhá a kleje, než se dobře chytne. Když se zvedne, zaskuhrá: „Ach, bože. Umřu.“

„Prostě…lez,“ zamumlám souhlasně a užívám si výhled. Je to asi podruhé, nebo potřetí, kdy ji vidím v šatech a uvidím, co má pod nimi. Sakra, jsem šťastný bastard. A prý si to oblékla kvůli mým rodičům. Ta černá tanga si určitě neoblékla kvůli mé mámě.

Leze i v podpatcích, což mě kurva překvapuje. Když začnu lézt za ní, žebřík se zhoupne pod naší váhou. Ztuhne, ječí strachy a drží se příček, než si na to zvykne.

Když začne znova pomalu stoupat, podívá se dolů a zeptá se: „Je zakázáno tady lézt?“

Pokrčím rameny a zakřením se na ni, když mě zajímá, jak rychle jí sundám ta tanga. „Pravděpodobně.“

Znova se dívá dopředu. „Ach, bože. Co uděláme, když nás chytí?“

„Domnívám se, že půjdeme do vězení.“

Zarazí se. „Orene!“

„Co?“ šťouchnu ji do kotníku, aby pokračovala. „Proč si děláš takové starosti? Já jsem kluk; já budu ten, koho spíš znásilní gang Bubby a kamarádů, když budeme zatčení.“

„Ach, jsi tak vtipný.“

„Jo, asi proto jsi se mnou.“

Odfrkne si, ale když jsme na střeše, jsem tak rád. Caroline se zarazí a pohupuje boky u žebříku.

„Co teď?“ nemám ponětí, proč najednou šeptá, když jsme se celou cestu nahoru hlasitě bavili, ale přijde mi to roztomilé.

Chytnu ji okolo pasu a otočím ji směrem, kudy jsem vždycky šel. „Tudy.“ Pak ji políbím do vlasů.

Posadím se přesně doprostřed střechy a přitáhnu si ji do klína, aby nemusela sedět na špinavých šindelech a mít špinavý zadek. Nechci ten perfektní kousek poskvrnit. A navíc je představa, že má na sobě krajkové prádlo, velice příjemná.

Když se na mě posadí, pevně ji obejmu a políbím na krk. „Teď se o mě opři, podívej se na oblohu a prostě…si to užívej,“ zašeptám jí do ucha.

Udělá to a zalapá po dechu. „Páni.“

„Já vím, že?“ podívám se taky a zdá se, že noc vše spolkla, cítím se nedůležitý a malý a zároveň důležitý a součástí celého vesmíru. Nedokážu to jen tak vysvětlit. Je to jedna z těch věcí, kterou prostě cítíte.

Caroline to asi chápe. Pevně mě chytí za předloktí a zhluboka se nadechne. „Obloha je odtud perfektní. Hvězdy se zdají být tak blízko a zároveň daleko.“

Kývnu. Ach, jo, totálně to vystihla.

V tichosti tam sedíme asi patnáct minut a prostě se necháváme unášet místem, které v nás vyvolává tak mírumilovný pocit a volnost.

Ale jediný problém je, že tady nemůžeme zůstat napořád. Caroline přeruší úžasné ticho a řekne: „Takže…tvoje sestra se jmenuje Zoey?“

Vydechnu a natáhnu pod ní nohy, než ji pohladím po stehnech. „Jo.“

Otočí se ke mně a políbí mě na bradu. „A proto pořád píšeš její jméno.“

Zamračím se na hvězdy. „Nepíšu to pořád.“

Trochu se zasměje. „Viděla jsem tě to dělat vícekrát, než jednou.“

Zavrčím, ale svěsím hlavu k její, abych se dotkl její tváře.

Roztomile broukne a užívá si to. „Jsi z toho celý nesvůj; je to trochu roztomilé.“

„Díky.“ Obejmu ji okolo pasu, abych se cítil pohodlněji…i když má v klíně její zadek. „Jsem rád, že se bavíš.“

„Tak trochu si myslím, že jsi na ni byl zatížený,“ přizná.

Svraštím obočí. „Na koho? Hamovu ženu? Ne. No, tak trochu. Mám rád Bloncku. Ale ne…takto ne.“

„Máš ji rád jako sestru,“ hádá.

Celý se při tom slovu napnu. Už jsem byl bratr. A skončilo to špatně. Nechtěl jsem být bratr té chudinky a nic netušící nevinné holky.

„Víš, je to v pořádku, když ji bereš jako sestru,“ zamumlá Caroline a zaplete mi prsty do vlasů. „Nic to nemění na tom, co jsi cítil k první Zoey. Mám tři bratry a láska k jednomu neznamená, že ostatní dva miluju méně.“

Zasténám. „Ježíši, nelhala jsi mým rodičům, že? Jako bych byl opravdu u terapeutky. Prostě jsem si neuvědomil, že jsi i psychiatr.“

Tiše se zasměje. „A pokud budeš opravdu hodný kluk i po zbytek hodinového sezení, doktorka Caroline ti pak možná dovolí důkladnou fyzickou prohlídku.“

„Mmm.“ Políbím ji za ucho a sklouznu jí prsty z pasu na stehno. „Můžeme přejít rovnou k tomu?“

Chytne mě za zápěstí a položí mi ruku na koleno. „Ne, dokud neskončí vaše hodina, pane Tenningu.“

Trochu ji kousnu do ušního lalůčku. „Ničitelko zábavy.“

Zakření se a otočí, aby se na mě podívala. Ale brzy se tváří zasmušile. „Proč bys říkal, že to byla tvoje vina, že zemřela?“

Zasténám a zavřu oči. „Protože byla.“

Zmateně se zamračí. „Takže…jsi ji střelil? Udusil polštářem?“ Chvíli přemýšlí a pak kývne. „Už jsem zvažovala, že udusím polštářem Brandta. Několikrát.“

Nemůžu si pomoci a usměju se. Ale pak se mi vrátí vzpomínky a spolknou mě. „Nechal jsem ji řídit,“ přiznám nakonec: „když jsem věděl, že je rozrušená.“

Caroline je chvíli zticha, než tiše dodá: „A proč jsi to udělal?“

Vydechnu. Podívám se znova na hvězdy a přitáhnu si její hřejivé tělo blíž k sobě, když si uvědomím, jakou čest mám, že ji můžu takto držet. V sekundě o ni taky můžu přijít…jen tak.

Zabořím jí hlavu do vlasů a užívám si, co cítím a řeknu: „Protože byla rozrušená. Milovala řízení, tak jsem si myslel, že když bude za volantem, bude se cítit lépe.“

„A stalo se to…před nehodou?“

Pokrčím rameny. „No, jo. Asi. Usmívala se a kázala mi, když…“ hlas se mi zlomí, když si vzpomenu na světla protějšího auta, které mi svítily rovnou do tváře a červená světla, než do nás narazilo z boku. Zachvěju se. Vzpomenu si na Zoey, jak křičela moje jméno, její vystrašený hlas, jak mě prosila o pomoc a jakou bezmoc jsem cítil; vše mě dohnalo.

„Proč byla rozrušená?“ zeptá se Caroline.

Zavrtím hlavou a odfrknu si. „Kvůli nějakému debilnímu klukovi. Myslela si, že ho má ráda, ale pak šla na přespávačku s kamarádkami a zjistila, že jedna její kamarádka je s ním taky zapletená. Když mi volala, brečela a žádala mě, abych ji vyzvedl, měl jsem prostě – „

Kurva, nemůžu to říct Caroline. Ale šťouchne mě prstem do žeber. „Co jsi měl?“

Ostražitě se na ni podívám. „Asi jsem ti řekl o svém poprvé, že?“

„Myslíš tu krávu, která se smála tvému krásnému penisu?“

Oceňuju, jak popsala mé znamínko a zakřením se. „Jo. Ona. No, jel jsem právě odtud, když mi Zoey volala.“

„Počkat.“ Caroline zvedne ruku a otočí se, aby se mi podívala do očí. „Takže v tu samou traumatickou noc jsi přišel o panictví, byl zesměšněn tou blbkou a v tu samou noc tvoje sestra – „

Položí si ruku na pusu, aby neřekla to, co nezvládnu slyšet. Přikývnu. „Jo.“

Oči jí planou. „Páni. Nedivím se, že jsi měl takový problém s penisem. Je to spojené s tvou sestrou.“

Nemůžu si pomoci a odfrknu si. „Kurva, nemáš ponětí, jak blbě to zní, když to řekneš takto.“

„Co?“ zeptá se, než si to znova zopakuje. Pak se ušklíbne a opře se o mě. „Cokoli. Víš, co tím myslím.“

Kývnu. „Jo, ale i tak to zní pořád, zkurveně, divně.“

Nakonec se se mnou zasměje, než nakloní hlavu na stranu. „Takže byla Zoey starší, nebo mladší než ty? Nepoznám to z toho, jak o ní mluvíš.“

Odkašlu si. „Bylo…bylo jí stejně. Přesně stejně.“

Caroline otevře pusu. „Byli jste dvojčata? Do prdele.“

Kývnu a zavřu oči. Ale vzpomínky na mě pořád útočí. Každý detail z mého dětství je spojený se sestrou. Vždycky byla se mnou, dokud, nebyla…prostě pryč.

„No, kurva.“ Položí mi tvář na rameno. „Nedivím se, že jsi tak vykolejený. Ztráta sourozence je těžká. Strašně to bolí a cítíš se, jako bys nějak selhal. Ale dvojče? Je to jako ztráta…tvé součásti.“

 „Jo.“ Potřebuju se rozptýlit a hladím ji ve vlasech. „Úplně mě to deprimovalo. A přísahal jsem si, že nikdy už nikdy nebudu tak zraněný. Nikdy…kurva, nikdy jsem tak nemiloval. Je mi jedno, že to byla sourozenecká láska, i tak – „

„Ne, úplně to chápu. Každá láska – sourozenecká, rodičovská, vášnivá, platonická – bolí, když tu osobu ztratíš.“

Kývnu. „To opravdu ano. A tři roky jsem ten slib dodržel. Nedovolil jsem žádné holce, aby se ke mně přiblížila. A pak se ukázala Bloncka. Ježíši, víte, jak mi pokurvila hlavu, že?“

Pohladí mě po tváři. „Řekla bych, že mě to mrzí,“ zamumlá a usměje se. „Ale lhala bych.“

Odfrknu si. Samozřejmě, že ji to nemrzí. Dostala přesně to, co chtěla. Chvíli se na ni dívám a jsem za to rád. „Už víš, proč jsem se od tebe tak dlouho držel dál? Nebylo to jen kvůli tvému bratrovi.“

Kývne. „Jo, asi. Tvůj iracionální strach, že někdo další umře, když začneš mít rád další holku.“

Odfrknu si. „Začnu? Ta loď už dávno odplula, drahoušku. Mám tě už rád. Hodně. To proto je to tak těžké. A proto byl náš rozhovor o příteli a přítelkyni tak divný. Nemám rád holky, které píchám. Utvrdil jsem se v tom. Neměl jsem rande, nešukal s rozsvícenými světly, nikdy jsem se pak netulil.“ Netrpělivě si povzdychnu a přitisknu ji k sobě ještě víc. „Všechna moje pravidla jsi zrušila. Víš to, že?“

Usměje se ještě víc. „Začínám si to myslet.“

Ježíši, je roztomilá. Proč ženy tak moc milují, když jste pitomí a vylijete si jim své podělané srdce?

„Takže jestli dobře počítám, stalo se to na konci…posledního roku na střední?“

Kývnu. „Dva měsíce před maturitou.“

„Bože, to je hrozné. Jak jsi…neumím si představit, jak jsi mohl potom odmaturovat. Jak ses vůbec posunul dál.“

Zavrtím hlavou. „Z konce střední si toho moc nepamatuju. Prostě vím, že jsem prošel. Přestěhování na vysokou mi změnilo život. Asi to vypadá jako čistý řez, jako bych do té chvíle neexistoval. Neměl jsem minulost, žádnou sestru, nic. Byl jsem to jen já. Gamble…“ odmlčím se a podívám na ni.

Kývne a nevadí jí, že jsem vzpomněl jejího bratra. Polknu. „No, pomohl mi se vším víc, než kdokoli jiný a ani nevěděl, že to dělá. Byli jsme na koleji spolubydlící. A prostě…mě vzal sebou a přinutil nás být…tým.“ Vrtím hlavou a křením se. „Bylo snadné mu o sobě nic neříct. Ten zkurvysyn měl tolik elánu. Hleděl tak daleko do budoucnosti, když přišel na ESU, jako kdyby nikdy neměl minulost. Jako kdyby nikdo neměl minulost. Takže, kurva, já nevím. Bylo snadné zapomenout na vše, co se stalo před vysokou. Prostě jsme žili přítomností a budoucností. Věděl jsem o tobě a tvých bratrech, protože volal domů každý zkurvený den a myslel jsem si, že jste všichni malí. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Neříkal mi o svých starostech, tak jsem si je taky nedělal. A nikdy se nestaral o moje kraviny, tak jsem to odsunul stranou a prostě…fungovalo to.“

Caroline se usměje a obejme mě. „Chápu, proč nás musel opustit. Musel tady být pro tebe.“

Dívám se na ni a uvědomím si, že musela trpět, abych se uzdravil. To je na hovno. Ale určitým způsobem jsem rád, že to tak fungovalo. Její problémy ji přivedly sem, ke mně.

Přitisknu čelo na její a nadechnu se té úžasné vůně, která je čistě ženská. Pak jí vezmu tváře do dlaní. „Cokoli zkurveného se stalo a přivedlo nás to do této chvíle…ze všeho nejvíc si přeju, aby to nemuselo jít vše tak ke dnu, ale pořád jsem rád, že to takto skončilo, že jsem tady, s tebou a jsme společně na této střeše. Ta bolest za to stála, když tě to přivedlo ke mně.“

Caroline se roztřeseně nadechne, než zamumlá: „Orene?“

„Hmm?“ zavřu oči a jsem zase vděčný za to, že ji mám.

„Tvoje hodinové sezení skončilo.“

Otevřu oči. Usmívá se na mě. Sakra, miluju, jak dokáže být nadržená.

Zasténám a zachraptím: „Díky bohu,“ než ji políbím. 

Kapitola 19

Ten

Měl jsem vědět, že se nemám nikomu svěřovat s tím, co se stalo mé sestře. V noci jsem seděl s Caroline na střeše divadla, řekl jí tam o Zoey, odvezl ji domů, doma jsem usnul a měl noční můru.

Sen začal na hovno s Libby Lawsonovou, která křičela, když viděla mého ptáka.

***

„Ach můj bože! Co to s ním je?“

Právě jsem z ní slezl, byl pořád nahý a hledám v předklonu v její ložnici oblečení, než se její rodiče vrátí z večeře.

„Co?“ podívám se dolů a doufám, že jí nepřipadám příliš malý. Pak se okamžitě zakryju. Kurva, nejsem menší, než Rowdy Crowner, že? Předtím s ním chodila a slyšel jsem, že zašli i k tomuto. Ale sakra, musel bych se zabít, kdyby mi řekla, že jsem menší, než ten debil.

Je vyděšená a leze zpátky na postel, aby se ode mě dostala co nejdál. „Do prdele. Co je ta věc na boku? Nemáš nějakou pohlavně přenosnou nemoc, že?“

Mrknu, než odpovím: „Myslíš mé mateřské znaménko?“

„Tvoje co?“

Sundám ruce, abych jí to ukázal. „Je to jen mateřské znamínko. Vždycky jsem to měl.“

Zachvěje se a otočí hlavu. „Fuj. Dej to pryč. Nevěřím, že jsi to měl ve mně. To je odporné. Proč jsi mi o tom neřekl, než jsme to udělali? Nedotkla bych se tě!“

„Neboj.“ Řeknu hořce, když si natahuju kalhoty. Nenávidím, že jsem rudý. „Mateřská znamínka nejsou nakažlivá.“

„Radši by být neměla, jinak všem řeknu, jaké jsi monstrum.“

Je mi zle a zvratky mi stoupají do krku. Panikařím, když si představím, jak jdu v pondělí do školy, všichni se mi smějí a ukazují si na mě. Sakra, budu muset odejít ze školy. Do maturity mi zbývá 8 týdnů a můj život skončil…protože jsem o to konečně přišel s holkou, která zřejmě viděla dost ptáků, aby věděla, že se můj liší.

„Cokoli,“ procedím mezi zuby. „Díky za zasunutí. Možná bys měla raději ještě trénovat.“

Nebylo to zrovna pěkné rozloučení, ale kurva, nemám zrovna svou nejlepší chvilku. Svěsím hlavu, uteču z jejího domu do auta, které táta koupil pro mě a mou sestru, když si myslel, že se o něj budeme dělit.

Většinou jsme se hádali o to, kdo bude řídit. Dnes jsem vyhrál klíčky a myslel jsem si, že budu mít štěstí, když mi Libby zavolala a řekla, že jsou její rodiče pryč, takže máme hodinu na hraní. Kdo mohl tušit, že to vše půjde tak do prdele?

„Kurva, kurva, kurva,“ mumlám si, když praštím pěstí do volantu. Nikdy jsem nebyl tak zostuzený. Můj život skončil. Pokud to Libby dodrží – a v tuto chvíli asi volá všem kamarádkám – nikdy znova nezasunu. Jednou a poprvé jsem zakusil sex a nebylo to tak dobré.

„Sakra.“ Nastartuju a řev motoru se rozléhá ulicí. Natahuju ruku k rádiu, abych našel nějakou hlasitou a nasranou hudbu, když mi zazvoní telefon.

Kurva. Je to asi některý z mých kámošů, kteří slyšeli o mém divném ptákovi. Skoro jsem nezkontroloval obrazovku, ale byl jsem strašně zvědavý. Když jsem viděl Zoeyino jméno, zasténal jsem.

Už to vědělo i mé dvojče? To nebylo…úžasné.

„Co?“ zamumlám, když to zvednu.

„Přijeď pro mě,“ popotáhne, protože asi brečí. „Teď.“

„Co se děje?“ úplně jsem zapomněl na sebe, dupl na brzdy, otočil auto a jel do domu její kamarádky, kde měla zůstat přes noc s pár kamarádkami ze školy. „Koho, kurva, musím zabít?“

„Nikoho. Já jen…chci jet domů.“

„Jsem jen 4 bloky od tebe. Budu hned tam.“

„Dobře. Pospěš si.“

S pláčem přiběhla k autu, batoh měla přehozený přes rameno a řasenku rozmazanou po tvářích. Otevřel jsem dveře a byl nasraný na toho, kdo rozbrečel mou sestru. „Vážně.“ Sundám jí batoh z ramene a hodím ho na zadní sedáky. „Kvůli komu brečíš?“

Utře si černé tváře. „Kvůli nikomu. Ani neví, co udělala. Nebyla to její chyba. Jen…prostě jeď. Prosím.“

Znova se mračím na dům její kamarádky, ale holky, které stojí u dveří, se na nás ustaraně dívají, tak tam nemůžu naběhnout a nadávat jim. Když se otočím, Zoey si sedá za volant.

„Ne,“ řeknu a ukážu palcem, aby vypadla. „Nebudeš řídit. Ne v takovém stavu. Kromě toho dnes řídím já, pamatuješ?“

A nechci dnes být ještě víc zbaven mužnosti. Už mi jedna holka řekla, že mám mezi nohama něco divného; nechci, aby ještě k tomu za mě řídila sestra. Je jedno, že je o minutu a půl mladší, než já, pořád jsem její velký brácha.

„Sakra, Orene.“ Podívá se na mě uslzenýma očima. „Potřebuju…prostě si potřebuju trochu ulevit. Prosím.“

Nikdy jsem jí nedokázal říct ne a zvláště ne, když brečela, tak jsem si povzdychl, zatnul zuby a zamumlal: „Fajn. Cokoli,“ než jsem šel na stranu spolujezdce. Nastoupil jsem, zapnul si pás a byl jsem zkurvený bratr, protože jsem si nevšiml, že si ho nezapnula.

„Takže, co se stalo?“ zeptám se jí, když jede ulicí a zatáčí za roh.

„Corey Garboni spal se Suzanne.“

Čekám, že bude pokračovat, ale nestane se tak a zvednu obočí. „Dobře. Takže?“

„Takže?“ zamračí se na mě. „Takže, měla jsem Coreyho ráda. A dovolila jsem mu, aby mi sundal tričko.“

„Co že jsi udělala?“

„A zítra jsme měli jít na film,“ zakřičí, jako kdyby mě neslyšela. „Neměla jsem ponětí, že je do toho zapletená ještě Suzanne a ona neměla ponětí, co jsem s ním dělala já.“

„Bastard,“ zamumlám si pro sebe. „Nevěřím, že jsi ho měla ráda. Vždycky jsem si myslel, že je to zkurvený zmrd.“

„Ach, no, mrzí mě, že nemám ráda někoho, koho bys schvaloval.“

„To bys měla,“ řeknu. „Klidně by sis mohla najít lepšího kluka. Někoho, kdo tě, kurva, nebude podvádět, mimochodem.“

„Opravdu?“ nevěřícně se na mě podívá. „Ráda bych slyšela, s jakým klukem bych podle tebe měla skončit.“

„Fajn.“ Odkašlu si, opřu se do sedadla a přemýšlím. „Musí mít rád fotbal, jinak bych s ním neměl nic společného, a pokud s tebou bude chodit, pak bych ho potkával častěji, než bych chtěl.“

„Dobře,“ řekne, kývne a zpomalí, aby zatočila. „Zvládla bych fotbalistu.“

„Správně.“ Nadechnu se a dodám: „Loajální, věrný a tichý.“

„Tichý?“ zmateně se na mě podívá.

Kývnu a řeknu jí svůj důvod. „Jo. Oba hodně mluvíme, takže potřebuješ někoho, kdo tě bude poslouchat a bude zdrženlivý, ale rozhodně se tě zastane, když bude třeba. Měl by být větší, než já, protože bych ho nemohl respektovat, kdyby nebyl. Ach a chytrý, aby měl rád vědy, takže to bude třeba bohatý kardiochirurg, nebo něco takového.“

„Ještě jsi nepopsal, jak by měl vypadat.“

Pokrčím rameny a udělám obličej. „Kurva, jako bych se o to staral.“

Zakření se. „Tak chci, aby byl sexy. Radši ať má modré oči a možná ďolíček.“

Zavrtím hlavou a nechápu, proč jsou tyto dvě věci tak důležité. Holky jsou divné. „Fajn,“ řeknu. „Cokoli.“

Odfrkne si a rychle se zasměje. „Víš, právě jsme popsali kluka, který asi neexistuje. Sexy, stydlivý atlet, který miluje biologii. Opravdu, Orene. To se nikdy nestane.“

„No, tak asi budeme muset zestárnout, zůstaneme sami a zoufalí.“ Podívám se z okýnka pasažéra a zamumlám si pro sebe: „Protože určitě už nikdy znova nezasunu.“

Ale mé dvojče mě slyšelo. „Co myslíš tím znova? Nedělal jsi – ach můj bože. Byl jsi u Libby doma, když jsem volala?“

„Byl jsem na cestě domů, když jsi volala,“ opravím ji.

Zalapá po dechu. „Do prdele. Takže jste vy dva – „ když se na mě podívá, ustaraně nakrčí obočí. „Ach, ne. Tvoje znamínko ji vyděsilo, že?“

Tvrdě se na ni podívám. „Jak jsi to, sakra, věděla?“

Pokrčí rameny. „Nevěděla. Jen…jsem hádala. Nikdy jsem neviděla opravdový penis kromě tvého, když jsi byl menší, ale slyšela jsem holky a nikdo se nezmiňoval o jasně fialovém místu na boku.“

Posunu se níž do sedadla a chci, kurva, umřít. „No, díky, že jsi mi to vyjasnila…poté, co jsem se zkurveně zesměšnil. Víš, všem to řekne. Řekne, jak jsem divný a nikdy už nebudu mít sex – „

„Ach, cokoli.“ Odfrkne si a převrátí oči. „Ne všechny holky jsou tak bezcitné, jako Libby, děvka, Lawsonová. Jednou potkáš úžasnou holku – cítím to v žaludku – která tě bude milovat celého, i tvého barevného ptáka.“

Zvednu obočí. „Já spíš doufám, že dostanu tolik kundiček, kolik bude možné, než se ta jedna objeví a usadím se.“

Zoey zalapá po dechu, vezme si kapesníky, které jsou u řadicí páky, než se na mě otočí. „Neopovažuj se skončit jako sukničkář, Orene Michaeli Tenningu, nebo já – „

„Dávej pozor!“ křičím, když vjedeme na křižovatku. Auto nalevo si nevšimlo stopky.

Zoey dupla na brzdy, ale bylo příliš pozdě. Křičela moje jméno a já křičel její.

***

Když se probudím, pořád křičím její jméno. „Zoey,“ dusím se a vyskočím z kůže, když mě pár rukou chytne za paži.

„Tene. Hej, Tene. Probuď se. Měl jsi noční můru.“

Trhnu sebou a lapám po dechu, když mí dva spolubydlící ustoupí o krok a sledují mě, jako bych byl fanatik. Pot mi teče po spáncích a hrudníku.

Hledím na Hama a pamatuju si všechny detaily našeho posledního rozhovoru, který jsem měl se svým dvojčetem. V první chvíli, kdy jsem ho potkal, jsem si skoro nadělal do kalhot. Byl Zoeyiným vysněným klukem. Myslím, že sestře by se taky líbil…kdyby měla šanci ho potkat.

Fakt, že skončil se ženou jménem Zoey, je skoro příliš tajuplný. Bloncka je pravým opakem mé sestry, ale i tak…má stejné jméno, a jak se dala dohromady s Hamiltonem, nemohl jsem ze sebe setřást bratrské pocity.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se, vleze do postele a ustaraně se vedle mě posadí. „Křičel jsi moje jméno.“

Pokrčím rameny. „Jo?“

„Vyděsilo nás to.“ Ham se posadí na matraci a sleduje mě se stejným výrazem, jako jeho žena.

Odkašlu si a uhnu pohledem. „Jo, no…mrzí mě to.“

„Zdálo se ti o tvé sestře, že?“

Hnusně se podívám na Hama, že se na to vůbec zeptal a vnitřně se ošiju, že jsem jim přiznal, že jsem měl sestru jménem Zoey, pak jsem uhnul pohledem a přikývl.

Bloncka mě vezme za ruku. „Chceš, abych se přejmenovala? Udělala bych to. Pro tebe.“

„To je milé,“ řeknu a trochu se na ni usměju, když jí vděčně stisknu ruku. Pak si ji přitáhnu k sobě a obejmu ji. „Ale ne. Prostě ti pořád budu říkat Bloncko.“

Kývne. „Dobře. Mám ráda Bloncku. Je to lepší, než Prsatka[3].“

Odtáhnu se a zamračím se na ni. „Prsatka není blbá přezdívka.“

Zasměje se a vrtí hlavou. „Ne. Vlastně je to hrozná přezdívka.“ Ale pak se začne usmívat. „Chceš si o tom promluvit? O noční můře.“

Bože, ne. Určitě o tom nechci mluvit a chci s tím skončit. Skončil jsem s mluvením. Zavrtím hlavou. „Ne. Jsem v pohodě. Můžete dál spát.“

„Jsi si jistý?“ zeptá se Ham. „Můžeme ti přinést vodu, nebo něco?“

Sakra. Oni dva. A to jejich milé chování, ze kterého se mi kazí zuby. „Mami. Tati.“ Zvednu ruce. „Jsem v pořádku. Vážně. Omlouvám se, že jsem vás probudil. Teď se vraťte do postele.“

A nakonec to udělali. Bloncka mě znova objala a Ham mě poplácal po rameni, ale když byli pryč, nemohl jsem usnout. Přehazoval jsem se a otáčel, než mě to napadlo. Vzal jsem telefon a napsal Caroline.

Napsal jsem: baby nebude sedět v koutě a povzdychl jsem si, když jsem hodil telefon znova na stolek, když mi hned přišla odpověď. Nečekal jsem, že mi odepíše v tuto noční hodinu, tak jsem ho vzal a byl nadšený, že je to od ní.

Proč mi posíláš větu z Hříšného tance ve dvě ráno?

Zakřením se a okamžitě se cítím líp. Snadněji se mi dýchá a bolest za očima je úplně pryč. Studoval jsem to. Chtěl jsem ohromit svou novou sexy expertku na filmy a přítelkyni svou novou znalostí vět z filmu.

No, nejsem ohromená. Všichni TUTO větu znají.

Tak napíšu Upřímně, drahoušku, je mi to fuk.

A odepíše Clark Gable. Jih proti severu. Pošli mi opravdovou výzvu. Už zívám.

Zakřením se. Možná zíváš, protože jsi vzhůru v zatracené dvě hodiny ráno. Možná ti někdo potřebuje…nabídnout něco, co neodmítneš.

DRAHÝ BOŽE. A ty se mnou mluvíš v zatracené dvě hodiny ráno. Co se děje?

Chtěl jsem ti nechat zprávu, kterou si přečteš, až se probudíš. Nechtěl jsem tě probudit, poupátko.

No, probudilo mě to, občane Kane. Mimochodem, proč jsi vzhůru. Dnes jsi nepracoval.

Přemýšlím, jestli jí to mám říct, ale pak pokrčím rameny. Co to, sakra? Zlýsen, napíšu.

O dvě sekundy později mi zvoní telefon. Zavrtím hlavou a zvednu to. „Ano?“

„O čem se ti zdálo?“

„O ničem,“ řeknu, ale mluví dál.

„Bylo to o tvé sestře, že? Měli jsme předtím na střeše srdceryvný rozhovor a vzpomněl sis díky tomu na hodně věcí. Sakra, měla jsem čekat, že se to stane.“

„Nesprávná diagnóza od doktorky Caroline?“ řeknu. „Myslím, že budu požadovat vrácení peněz.“

Chvíli je zticha, než řekne: „Ani nevím, co to znamená. Nelituješ sexu na střeše, že?“

„Kurva, ne.“ Zasměju se a sakra, je to příjemný pocit. Jsem rád, že ji to probudilo. Jen když slyším její hlas, už je mi líp. „Nevím, co to znamená,“ přiznám se. „Jen to zní dobře.“

Odfrkne si. „Takto pokaždé přemýšlíš ve dvě ráno? Myslím, že se potřebuješ víc vyspat, kámo.“

„No, možná by se mi spalo líp, kdyby se ke mně tulila sladce vonící blondýnka.“

Povzdychne si. „No, možná kdybys nechal odemčené hlavní dveře, jednu bys za nimi našel.“

Zarazím se a mrknu. „Počkat? Co? Nemůžeš být před naším bytem.“

„Proč ne?“

„Sakra? Jsi tady? Teď?“ shodím ze sebe deku a spěchám k hlavním dveřím.

Za nimi se na mě usmívá opravdová a živá Caroline s rozcuchanými vlasy a pokrčeným oblečením. „Překvapení.“

„Co to, sakra?“ chytím ji okolo pasu a táhnu dovnitř. „Co…prosím, neříkej mi, že jsi šla pěšky.“ A jak, to, sakra, zvládla tak rychle?

„Ne.“ Obejme mě a políbí na tvář. „Štípla jsem Aspen klíčky a nechala jí vzkaz.“

Zakřením se. „No, ty ďábelská malá ženská. Víš, co dělám mazaným ženským?“

„Necháš je lapat po dechu po úžasném sexu?“ hádá.

„Ano. Ano, madam, to dělám.“ Zvednu ji, zavřu za námi dveře a nesu ji do pokoje.

A jediný sen, který se mi zdál po zbytek noci, se stal skutečností.

Kapitola 20

Ten

Po té noci se věci změnily. A nebylo to tím, že jsem dokončil vysokou, nasadil si čepici, oblékl talár a prošel si tou blbou uličkou, aby si mě rodiče mohli vyfotit, jak si potřásám rukou s důležitými lidmi. Prostě jsem se cítil…jiný.

Rozeslal jsem přihlášky, mám před sebou celou budoucnost a ještě víc se bojím, že opustím Ellamore. A je to kvůli jedné sexy a drzé malé blondýnce, která mi otočila svět vzhůru nohama.

Určitě taky nepomáhá, že se mnou ráda šuká v těch nejméně vhodných chvílích, jako když mi poslala tu textovku, než jsem začal pracovat v klubu při dámském večeru.

Jen chci, abys věděl, že se dotýkám sama sebe a představuju si tam tvůj jazyk.

Sklenice, které jsem měl naskládat za bar, byly ihned zapomenuty. Zaskuhral jsem a začal psát odpověď. Jsi malásprostá holka. Vím přesně, co potřebuješ protáhnout.

Takže…69?

Zavrtím hlavou a jsem roztoužený. „Drzá holka,“ zamumlám nahlas. Začnu odepisovat, když mě kurevsky vyleká něčí hlas za mnou.

„Páni, s kým si píšeš, že to zabírá tolik tvé pozornosti?“

Otočím se a hledím na Gama. Odfrknu si. „To není tvoje zkurvená věc.“ Znova hledím na text, ale zničil nám to její velký brácha.

„Vážně.“ Gamble mi chce vzít telefon, ale jsem rychlejší a natáhnu ruku pryč. Podívá se mi do očí. „S kým si píšeš? Proč mi to neukážeš?“

„Protože je to tvoje sestra.“ Použil bych jednu svou chytráckou odpověď, protože, sakra, já nevím. To bych řekl a…kurva, nemyslím si, že mi věřil.

Napíšu: Znova si obleč ty rudá tanga. Chci je z tebe strhat…tentokrát zuby – když mě ten bastard praští pěstí do břicha a vytrhne mi telefon z ruky. Skloním se a zasténám. Když se zvládnu narovnat, držím se za břicho, a všimnu si ustaraného Hama, který nás míjí. Vytřeští oči, protože ví, že jsem nelhal o tom, že je to jeho sestra.

Caroline mi nikdy nepsala žhavé zprávy z osobního čísla. Pořád používala číslo Půlnoční návštěvnice. Nejsem si jistý proč, ale musím přiznat, že je to vždycky sexy, když vidím to jméno. Připadám si, že čtu něco otevřeného a sexuálního. Teď jsem dvakrát rád, že to tak bylo, protože mi to zachránilo prdel před zlobou Noela Gambla.

Ušklíbne si, když si začne číst soukromé zprávy.

„Zvrhlíku,“ zamumlám, vezmu si telefon a hnusně se na něj dívám. „Ty nejsou pro tvoje oči, debile.“

Překvapivě na mě zvedne obočí. „To byla tvoje Půlnoční návštěvnice.“

Převrátím oči. „Opravdu? Neměl jsem o tom ponětí.“

Dá si ruce v bok a zamračí se. „Myslel jsem si, že už s ní nebudeš.“

„No, asi si pořád píšeme. Proč se staráš?“

„Já nevím. Jen jsem překvapený, že jsi tak tajnůstkářský.“

Zasměju se a vrtím hlavou. „To nejsem. Jsem tajnůstkářský, když ti nechci ukazovat sexy zprávy?“

„Obvykle jsi mi je strkal rovnou do tváře, abych si přečetl každou zkurvenou větu. Co s tebou je? Vždycky jsi mi říkal detaily, obvykle víc, než jsem chtěl vědět.“

„No, možná jsem tě konečně poslechl a nechávám si to pro sebe. Napadlo tě to někdy? Tvůj malý Ten dospívá a naučil se něco o soukromí, zodpovědnosti, respektu a všech těch slušných kravinách.“

„Jo, správně,“ řekne suše. „Tak moc jsi dospěl…jak dlouho to je, co s ní šukáš? Pár týdnů? Měsíc.“

Naježím se. Nelíbí se mi, jak kurevsky neuctivě mluví o mém vztahu s Caroline. Vím, že by to neřekl, kdyby věděl, o kom mluví, ale sakra…pořád ho chci chytit okolo krku a prostě – „

„Ty, Gamble,“ zavolá ho najednou Hart z druhé strany baru. Podívám se na něj, má v ruce telefon a druhou má na pokladně. „Volá ti tvoje sestra.“

Co? Proč mu, sakra, Caroline volá uprostřed sexy vzkazů se mnou? A proč jsem neslyšel zvonění? Ať je důvod jakýkoli, Gam jde pryč a nechá to být.

Mrknu na Harta, když vrtí hlavou a míjí mě. „Nemáš zač,“ zamumlá.

„Co?“ řeknu zmateně a otočím se za ním.

Hart si povzdychne a podívá se přes mé rameno na Gambla, který telefonuje. „Musíš být v jeho blízkosti víc v pohodě.“

Zarazím se a mrknu. „Co to, kurva, znamená?“

„Znamená to, že jsi byl trochu osel. To na něj teď sereš a kradeš se mu za zády. Chováš se, jako by to bylo naopak.“

„Děláš si ze mě prdel?“ zamumlám a ukážu na sebe. „On je důvodem, proč to s Caroline musíme vše tajit. Myslím, že mám zatraceně dobrý důvod k tomu být na něj naštvaný. A – počkat. Co to, sakra?“ jdu k němu blíž, chytím ho za tričko a táhnu ho na chodbu. „Víš to,“ zasyčím. „Jak to, kurva, víš?“

Ten čurák se na mě jen zakření. „Co vím?“

Zatnu zuby a rozhlédnu se okolo, jestli nás nikdo nevidí. „Kurva, nehraj si se mnou. Jak jsi to zjistil?“

Pokrčí rameny a pořád vypadá šťastně. „Zjistil jsem to tu noc, když jsi od ní dostal první zprávu…jak že jsi jí říkal? Půlnoční návštěvnice? Caroline mě požádala, abych nepozorovaně vrátil tvůj telefon na místo, když ti ho se Zoey vzaly.“

„Zo – Bloncku do toho zatáhla taky?“ Ach, budeme si o tom s Blonckou muset promluvit. „Do prdele. Takže jsi to věděl dřív, než já?“

„Jo.“ Je na sebe hrdý a zasměje se. „Jsem pěkně chytrý.“

„Jsi pěkně mrtvý.“ Strčím ho ke zdi a zamračím se. „Kurva, proč jsi mi to neřekl tu noc?“

Sotva pokrčí rameny a je mu jedno, že ho brzy zmrzačím. „Věděl jsem, že to nakonec zjistíš. A Caroline toho udělala dost, aby tě zblbla. Nechtěl jsem jí ničit plány.“

Je v týmu Caroline. Nelíbí se mi to. Jak moc ji zbožňuje? Zamračím se, když ustoupím a dám mu prostor. Začne si pískat, mrkne na mě, projde okolo a vejde k baru.

Pomalu jdu za ním. Ví příliš a to není dobré. Vůbec – absolutně vůbec nic – mu nebrání v tom, aby to řekl Noelovi, hned teď.

„Takže Tene…“ Asher se na mě zakření a sundá židli ze stolu. Usmívá se příliš záludně.

Zúžím na něj oči. „Co?“

„Co kdybychom se dnes večer trochu vsadili?“

Zapomenu na sklo, které mám uklidit, jdu k vedlejšímu stolu a sundám další židli. „Jaká je to sázka?“

„Kdo dostane víc čísel od žen?“

Zarazím se a podívám na něj. Oči mu jiskří, když si založí ruce na hrudníku, opře se o stůl a ví, že mě může zahnat do rohu.

Gamble za námi zařve. „Taková soutěž se mi líbí.“

Kurva. Podívám se na Gambla a poznamenám si, že musím Harta nasrat. Do čeho mě to, sakra, dostal? Nemůžu z toho vycouvat, když nás Gamble poslouchá; bude vědět, že se něco děje, když odmítnu.

„Mně taky,“ řekne Hart. Usměje se ještě víc, na mě se usmívá příliš široce a záludně. „Pokud nemáš důvod, proč bys řekl…ne.“

Otevřu pusu. To je hajzl. Musí mít Caroline opravdu rád, aby na mě vymyslel takové zkurvené spiknutí a udržel ji ode mě dál.

Kývnu a zamumlám: „Cokoli,“ protože nemůžu před Gamblem říct ne a určitě neřeknu nahlas ano.

Ale při první sekundě, kdy se Gamble otočí, toho čuráka strčím. „Běž k baru, kde tě Gamble uslyší, a řekni, že tu zkurvenou sázku rušíš.“

„Co?“ řekne vylekaně. „Proč bych to dělal?“

Protože ho zabiju, pokud to neudělá. Zvednu ruce a nevěřícně se na něj podívám. „Proč myslíš? Nemůžu za dalšími ženami. Už s někým jsem, zmrde.“

„Tak to odvolej ty.“

„Nemůžu.“ Gamble by si uvědomil, že se něco děje, jako že spím s jeho sestrou za jeho zády.

„No, jsi takový – „

„Naser si.“ Strčím ho tvrdě do hrudníku. „Řekneme mu to. Jednou. Ale nejdřív mu musím ukázat, jak jsem dospěl a postarat se o ni, než na něj hodíme tu bombu. Možná mě pak nezabije tak rychle, až to zjistí. Ale hrát debilní hru a sbírat telefonní čísla, mu to určitě zkurveně nedokáže.“

„Tak to odvolej. Ukaž mu, že jsi dospěl.“

Zavrčím. „Jako by tomu věřil. Všichni ví, že nemůžu dospět tak rychle. Musí to být pomalé dospívání.“

„Ach bože.“ Hart převrátí oči. „Bolí mě z tebe hlava.“

Znova do něj strčím. „Prostě to, kurva, odvolej.“

Ale neudělal to. A tak…začal náš večer s tou zkurvenou sázkou, ze které jsem měl špatné svědomí.

„Ještě nemáš žádné číslo?“ zeptá se mě Gam po půl hodině, když procházím okolo baru se seznamem drinků.

Podívám se na něj za bar. „Co?“

Převrátí oči a luskne mi prsty před obličejem. „Holky. Čísla. Sázka. Nic ti nedošlo?“

„Ach, správně. Jo, ne. Nemám žádná.“

„Opravdu? Musíš být dnes opravdu mimo. Hart má už tři.“

„Opravdu?“ podívám se ke stolům, kde Hart obsluhuje holky. Zkurvysyn. Zúžím na něj oči, než se otočím na Gama. „Může to být tím, že je muzikant?“

„Hmm.“ Dívá se na mě přehnaně kriticky, jako kdyby si myslel něco jiného. Pak si založí ruce na hrudníku. „Byl jsem si jistý, že nějaké dostaneš u stolu, kde jsi právě byl.“

Podívám se na něj. „Všechny mají kluky,“ řeknu.

„A jak to víš?“ zeptá se. „Sotva jsi s nimi mluvil tak dlouho, abys věděl o jejich vztazích.“

Položím prázdný tác na bar – trochu příliš tvrdě – a hnusně se na něj podívám. „Proč je pro tebe, kurva, ta zasraná sázka tak důležitá? Ježíši, jako by ses prostřednictvím mě snažil znova prožít staromládenecké roky.“

„Promiň?“ Gam sebou trhne a uvědomím si, že jsem zašel příliš daleko. „Kriste. Nevím, proč jsi poslední dobou taková píča a nasraný, ale něco s tebou je. Takže…o co jde?“

Opřu se lokty o bar a chytnu se rukama za hlavu. Chci mu toho tolik říct. Nevím proč; nemluvil jsem o tom s Caroline, ale jsem z toho, kurva, vážně unavený, že to před ním tajíme.

„Nebo je to kvůli ní?“ při jeho otázce zvednu hlavu. Podívám se přes rameno a vidím Caroline vcházet dovnitř.

Zblednu.

Kurva, kurva, kurva. Co tady dělá? Co když se dozvěděla o sázce? Co když si myslí, že jsem s tím souhlasil a ochotně jsem se toho zúčastnil? Co když –

„Ježíši, opravdu jsi udělaný do Hamiltonovy ženy, co?“ zamumlá Gamble.

„Co?“ zmateně se na něj podívám, dokud neukáže zase na Caroline. Tehdy si všimnu, že je s ní Bloncka. Opravdu si ten čurák myslí, že se dívám na ni a ne na jeho sestru.

Zasténám. To nefunguje. Otevřu pusu, abych odvolal sázku a řekl Gamblovi, že rozhodně nemám takto rád Hamovu ženu, když za mnou Hart zakleje. Pak nahlas řekne: „Hej, Tene. Uzavírám sázku. Mám 4 čísla. Přebiješ to?“

Podívám se na něj a zamračím se. „Teď to zastavuješ?“

Když kývne, převrátím oči. „Naser si. Víš co?“

Otočím se a jdu pryč. Chci jít k Caroline, ale nemůžu. A to mě sere ještě víc. Když mě spatří, pořád jdu dál a cítím se strašně, že ji musím minout.

Jdu k dalšímu stolu, když mě Hart chytne za ruku. „Nevěděl jsem, že se dnes Caroline ukáže. Nikdy bych neudělal něco, co by jí ublížilo.“

„Naser si.“ Setřesu ho a vracím se s objednávkami k baru. Jdu k Lowovi a rozhlédnu se. Spatřím Bloncku, která přepadne Hama, a dlouho se objímají a líbají. Ale Caroline s nimi není. Tak ji hledám. Kam, sakra, šla?

Když ji nakonec spatřím, už mě našla.  Proplétá se davem, mezi stoly a míří za mnou, drahý bože…neměl jsem ponětí, že má tak krátkou sukni, nebo tak těsné tričko. Je mi horko. Chci, aby všichni prostě zmizeli, abych ji mohl položit na bar a užít si ji.

Ale zavolá na ni Gamble a ukáže, aby šla za ním. Otočí se a někde uvnitř zavrčím.

Sleduju ji jít k bratrovi na druhé straně baru. Založí si ruce na hrudníku, když s ní mluví, asi ji poučuje. Ale ona si dá ruce v bok a něco mu odpoví. Asi něco chytráckého. Ale místo aby byla nasraný, Gamble se zasměje, pak se k ní natáhne přes bar k objetí, sukně se jí vysune výš a tak zatraceně blízko, že celý klub uvidí, jaké má kalhotky. Usměje se, obejme ho a podívám se pryč.

V takovýchto chvílích je to pro mě těžší, abych mu něco takového dělal za zády. Kdyby jeho sestra nebyla Caroline, určitě bych neměl problém udržet od ní ruce pryč. Ale je to prostě…ona.

„Tady máš.“ Řekne Lowe, položí mi objednávku na tác a naposledy se dlouze podívám na Caroline. Znova se na mě podívá, tentokrát smutně, jako kdyby si začala uvědomovat, že k ní nepřijdu. Ne tady.

Otočím se a jsem zoufalejší, než kdy dřív.

Když se vrátím k baru, už tam není. Musím ji rychle najít, pak ji spatřím u stolu plného mužů a žen, kde se jí nějaký čurák až příliš se zájmem dívá na prsa, usmívá se a směje všemu, co říká.

Prokřupu si klouby a chci ho zavraždit, ať je to kdokoli.

Ale pak k jejich stolu přijde Hart a ukradne si její pozornost od toho čuráka. Ale ani zdaleka nepřestávám žárlit.

Vážně, ten čurák s ní otevřeně flirtuje, rovnou před Gamblem. A Gamble – ten debil – nic neudělá, ani mu necukne oko. Já na druhou stranu před ním ani nemůžu říct její jméno bez toho, aby mi nevrazil pěstí do koulí a nevaroval mě, že se od ní mám držet dál, ale Hart jí skoro může strčit ty zatracené ruce pod krátkou sukni rovnou před ním a on to ignoruje?

To kurva není spravedlivé.

Dusím se, zatnu zuby a jdu pro další objednávku. Právě přinesu „prohnané bradavky“ bandě opilých ženských – a jedna mě chytne za zadek, když mi strčí dýžko do zadní kapsy – tehdy spatřím Caroline vejít na chodbu a jít ke kancelářím a záchodům.

Nenechám si tuto příležitost ujít, tak za ní rychle spěchám.

---

[1] Junior Mints – značka bonbonů, které mají uvnitř mátovou náplň a na povrchu čokoládovou polevu

[2] Absolvent - http://www.csfd.cz/film/6977-absolvent/prehled/

[3] Měl tím na mysli přezdívku pro Evu J