W:VT - 1. kapitola

Překlad: Aileen

Ryder

Zkurvená prolhaná děvka.

Mačkám kelímek tak silně, až ho zničím. Vlažný černý kafe mi stéká po ruce rovnou na stůl. Nesnáším černou kávu. Neuvědomil jsem si, že číšnice podělala mou objednávku, dokud se to nerozlilo.

Další důvod proč nenávidím tuhle pitomou zemi.

Alespoň, že v Anglii lidi dělají svou práci dobře.

„Možná by sis s ní měl promluvit,“ navrhne Josh.

Zasměji se. A jaký to má smysl? Ona sama neudělala nic proto, aby mě zastavila a vysvětlila to. Sakra, už uběhlo čtyřiadvacet hodin a ještě jsem od ní nic neslyšel. Žádná esemeska, žádný e-mail - nic.

Je sobota odpoledne, sedím na Chicagském letišti v kavárně, kde telefonuji s Joshem a čekám na svůj let na Floridu. Buď to, nebo sedět v hotelu - sám - s tím bordelem, co mám v hlavě. Pár dní s Joshem mě rozptýlí do té doby, než si ujasním, co chci vlastně udělat.

Nejhorší na tom všem je, že svým sponzorům nemůžu říct ne. Takže jsem uvízl ve Spojených státech - doslova deset minut od místa, kde žije ona - na další tři týdny.

Lidé, kteří okolo mě spěchají, aby nezmeškali své lety, si nevšímají mé mizerné nálady. Cítím se tak zrazený. Ponížený a můžu si za to sám. Žádný vztah nevznikne za čtyři týdny a já jsem vůl, protože jsem si myslel opak.

Poslední věc, kterou bych jí chtěl dát, je další důvod k tomu, aby mě litovala, protože přesně to měla v očích, když jsem stál na jejím prahu a sledoval, jak se ten chlap po ní plazí. Mohli to klidně dělat přímo přede mnou. Nikomu by se nic nestalo.

Zřejmě mně když jsem tak velký blbec a nechal ji, aby si se mnou hrála. Asi mě využila jen proto, že mi bylo líto jejího dítěte. Možná si pak myslela, že mi něco dluží, když jsem mu pomohl dostat se do programu. Kdo ví? Měl jsem se s ní vyspat, když jsem tu možnost a dostal ji tak pryč ze své hlavy.

„Mohla k tomu mít důvod.“ Zkouší to znovu Josh. „Pravděpodobně je to jen nedorozumění. Možná bys jí měl zavolat.“

„Zavolat jí?“ odfrknu si. „Si ze mě děláš kurva srandu, ne?“

Už nikdy v životě ji nechci vidět. A jaký pak by to vysvětlení bylo? Nějaký chlap ji objímal a osahával ji přede mnou. Řekla mi, abych odešel. Co je na tom k nepochopení?

Lhala mi.

Povzdechnu si, zavřu oči a začnu si mnout spánky. Moje hlava mě zabije - očividně následek včerejší noci, kdy jsem se při pití láhve Jacka Daniel’se koukal na placené porno. Stejně stálo za nic, jen tak mimochodem. Ne že by na tom záleželo. Pokaždé když jsem ruku přiblížil k ptákovi, pomyslel jsem na ni a moje nálada klesla pod bod mrazu.

Další příklad toho že nejsem stavěný pro vztah.

Jsem rád, že se můžu vrátit k anonymnímu sexu a bezpočtu žen - u toho aspoň nemusím hádat, zda je zatím něco víc. To, co chci od jednorázovek je zcela jasné a nejde si to vyložit jinak. Vztahy jsou komplikované a vždycky je tu někdo, kdo nakonec zůstane zraněný.

V tomhle případě já.

„Cítím se jako idiot, kámo. Vím, že jsme se znali jen pár týdnů, ale něco tu bylo. Teda aspoň jsem si to myslel.“ Znovu si povzdechnu a vstanu, jelikož uslyším, jak ohlašují můj let. „Musím jít. Uvidíme se brzy.“

„Jasně. U nás si vždycky vítaný.“ Na chvíli se odmlčí. „Neudělej nic hloupého, Rydere.“

Uchechtnu se do mobilu. „Není to náhodou jediná věc, ve které vynikám?“

***

Taxík zastavil před Joshovým bytem na pobřeží Miami. Dám řidiči peníze, popadnu tašku a vystoupím. Sjedu pohledem k zemi a povzdechnu si. Kdykoli jindy bych byl více než nadšený z toho, že jsem tady. Američanky jsou pro každou zábavu. Obzvlášť holky z Východního pobřeží. Jsem obklopen nádhernými ženami, které nenosí nic jiného než bikiny. Vlastně jsou spíš nahé vzhledem k tomu málu, co je sotva zakrývá. Začínám přitahovat pozornost tím, jak tu jen tak stojím a koukám do prázdna, ale pro jednou je mi to úplně fuk.

Protože ji nemůžu dostat z hlavy.

Vyjdu směrem ke vchodu do bytového komplexu. Nádvoří tvoří moderní šestipatrové domy. Najednou mi to připomíná ten starý seriál Melrose Place a na chvíli mám pocit, že se za rohem objeví Heather Locklearová. Vyděsím se. Nevím, co je víc divný: fakt, že jsem si vzpomněl na pitomý seriál nebo na Heather Locklearovou.

Jdu do bytu číslo šestnáct. Druhé patro. Toto je poprvé, co jej a Charlotte navštívím od chvíle, co se přestěhovali do této čtvrti. Zmáčknu zvonek.

Josh otevře dveře se soucitným úsměvem na tváři.

Zamračím se na něj. „Nekoukej tak na mě. Nechci, abys mě litoval.“ Strčím do něj a projdu dovnitř.

Zasměje se a potřese hlavou. „Taky tě zdravím.“

„Je tu Charlotte?“ zeptám se a upustím tašku na zem. Obejdu pohovku a svalím se do křesla. Doufám, že z toho všeho, co jsem mu právě předvedl, chápe, že nemám náladu na rozhovor.

„Šla na focení. Něco k pití? Pivo? Kávu?“

„Kafe je fajn.“ Pivo by byl špatný nápad vzhledem k tomu, že pořád pociťuji následky včerejší opilecké sólo dráhy. Zívnu, popadnu mobil a zkontroluju zprávy už po bůhvíkolikáté za poslední hodinu.

Nic. Odhodím ho a ve mně opět začíná růst hněv na to, že na mě kašle.

„Něco od ní?“

„Ne,“ zavrčím.

„Dobře,“ řekne Josh. „Tak na ni zapomeň, ok? Dneska už od tebe nechci slyšet její jméno.“

„To mi vyhovuje,“ zamumlám.

„Co tvý zranění?“ Nadzvedne obočí a hloupý úsměv mu hraje na rtech.

Zamračím se na něj. To je jeho představa změny tématu? „Lepší se to.“ Zúžím oči.

„Víš, už kdy budeš znovu hrát?“

„Proč?“ Střelím zpátky. „Bojíš se?“

„To tak,“ posmívá se. Sedne si na opěrku křesla a směje se. „Uvědomuješ si vůbec, že už nejsi v top dvacítce? Brácho, už jen jedno vítězství a v pořadí budu lepší než ty.“

„Kámo, jsem raněn,“ zasměji se. „To bude vrcholem tvé kariéry? Být lepší v pořadí než já, jen proto, že zrovna nemůžu hrát? To je ubohý.“

„Beru, co se dá. Vím, že už nikdy nebudu číslo jedna. Porazit tě - ať už jsi zraněný nebo ne - je pro mě sladké vítězství.“

Zavrtím hlavou, ale nechám ho, aby si užil svůj moment slávy.

„Půjdem ven,“ prohlásí a vstane. „Dole na pláži je nový bar, který je opravdu pěkný. Taky je velmi exkluzivní.“

„Jo, tak jak to, že tebe nechali vejít?“ ušklíbnu se.

„To je jedna z mála výhod toho, že chodím se supermodelkou,“ střelí zpátky. „No tak. Když zůstaneš tady, nebudeš dělat nic jinýho, než že budeš kňučet jako malá holka.“

Obrátím oči v sloup, ale vstanu a následuji ho, protože má pravdu. Přestože se necítím na to jít ven, myslím, že to je něco, co musím udělat. Potřebuji rozptýlit. To je konec konců jediný důvod, proč jsem tady po tom všem, ne?

***

Vystoupím z taxíku a následuji Joshe do baru. Je přímo na pláži a má obrovský balkon s výhledem na moře, není divu, že teď patří mezi top místa v Miami. Architektura té budovy je úžasná. Výrazné barvy, čisté linie a hodně přirozeného světla.

Všude jsou krásné ženy, Joshovi a mně se dostává hodně pozornosti, když nás vedou k našemu stolu. Uvnitř je to stejně okázalé jako zvenčí. Už teď tohle místo miluji. Je to příjemná změna od přeplněných a temných hospod, na které jsem zvyklý z Londýna. Sednu si a okamžitě si objednám dvojitou skotskou.

„Dám si to samé,“ řekne Josh, usmívajíc se na naši servírku. Obrátí oči v sloup, když vidí, jak si vytahuji mobil.

„Co?“ zaprotestuji, protože už vím, co mi hodlá říct.

„Brácho, potřebuješ pauzu. Aspoň dneska večer na ni zapomeň. Co se stalo s Ryderem, kterého znám a mám rád? Já vím, že jsem ti nadával, když ses kurvil okolo, ale sakra.“ Zavrtí hlavou a rukou si projede své písčité vlasy. „Tahle kočka s tebou fakt vyjebala.“

Podívám se zpět na mobil a zjistím, že jsem na jejím Facebookovém profilu. Zatnu čelist, jak zírám na její fotku. Aktualizovala si ji na jinou, kde se usmívá přímo do foťáku. Jsem nasraný a i vzrušený. Je nádherná.

Josh má pravdu: Potřebuji rozptýlení - mladé, sexy rozptýlení a nejlépe s pěknými prsy. Asi se zblázním, jestli na ní budu dál takhle viset.

„Vezmi si to.“ Hodím mu svůj telefon a natáhnu se pro pití, které stojí přímo přede mnou. Josh mě sleduje s potutelným úsměvem, když ho vypiji na ex.

„Další prosím,“ řeknu servírce. Oči se jí rozšíří, ale přikývne. „Vlastně, ještě dvakrát.“

„Zpomal,“ směje se Josh.

Zamračím se na něj. „Tak už se rozhodni. Chceš, abych se uvolnil nebo ne?“

„Je rozdíl mezi uvolněním se a tím, že se zpiješ do komatu.“

„Vážně je?“ Wow. Už vtipkuji.

Josh zasténá a strčí si můj mobil do své kapsy. Uchechtnu se, když mi alkohol začne zamlžovat mysl. Tohle je přesně to, co potřebuji. Už dokážu fungovat pět vteřin, aniž bych na ni pomyslel.

Rozhlédnu se okolo a připadá mi, jako bych to místo viděl poprvé. Není ani osm a už je to tu už skoro plné. U baru stojí sexy blondýnka. Sleduje mě a přitom jí na rtech hraje malý úsměv.

Zvednu obočí a mrknu na ni. Obrátí oči v sloup, ale usměje se. Ukážu jí, ať jde k nám a přidá se. Je úplně jiná než Scarlett: samá kost a kůže, blond a nezadaná.

„Ty jsi Ryder Stevens.“ Ušklíbne se a posadí se vedle mě. Její oči jsou skelné a směje se pro nic za nic, ale nestarám se. Mým jediným cílem je ji mít do svítání pod sebou - nebo do hodiny.

„To jsem jako neviditelný?“ zareptá Josh.

Ušklíbnu se nad tím, jak rozhodí rukama a tím překvapí bloncku. Kdykoli my dva jdeme ven, vždy to ke mně ženy přitahuje a to Joshe štve.

„Božínku, to je mi líto,“ zakoktá se a zčervená. „Vůbec jsem tě tu neviděla.“

Uchechtnu se nad tím, jak mu zrudne obličej. Joshův problém je v tom, že je až moc milý. Holky, které se poflakují po barech, tyhle typy nehledají. Chtějí aroganci - to je něco, čeho mám víc než dost.

„Jak se má tvoje přítelkyně?“ zvednu na něj obočí.

„Já vím, já vím,“ řekne, protáčejíc oči. „Ale je hezké, když si tě taky někdo všimne, víš? Jsem tvým partnerem ve zločinu už kolik let a ani jednou jsem nezabodoval. Charlotte si myslí, že je to kurva k popukání.“

„Když už o tom mluvíme,“ oznámím a kývnu směrem ke vchodu.

Charlotte si to k nám vykračuje, jako by se procházela v Paříži po mole. Přehodí si své hedvábné zlatavé vlasy přes rameno s vědomím, že všechny oči v místnosti jsou na ní přilepené. Chlapi ji chtějí dostat, a ženský zabít. Jde to poznat podle toho, jak se jejich oči zužují, když je míjí. A není divu. Je zpropadeně oslnivá.

Dorazí k našemu stolu, políbí Joshe a vklouzne na sedadlo vedle něj. „Ahoj, Rydere.“ Blýskne po mně úsměvem. „Mrzí mě to s tvojí holkou. Pro tebe, bych tý náně rozflákala nos.“

„Díky,“ uchechtnu se.

Miluji Charlotte. Je úplně jiná než byste čekali, že bude "supermodelka". Stojí nohama pevně na zemi, je drzá a extrémně zábavná.

„Vypadá to, že už ses posunul dál.“ Pokývne směrem k blondýnce. „Do toho. Zpátky na koně. Nebo bych spíš měla říct na zadek?“

„To jako vážně, Charlotte?“ zasténám. Kolik dalších vtipů o pozadích ještě?

„Já vím, promiň. Hodláš mi představit svou kamarádku?“ Zatřepotá řasami v předstírané nevinnosti. Povzdechnu si, otočím se blondýně a zastrčím jí pramen vlasů za ucho. Ta se zachichotá a líce jí zčervenají.

„Jakpak se jmenuješ, krásko?“

„Lissa,“ odpoví.

Pozoruji ji, jak si přehodí nohu přes nohu, čímž se jí vrhnou krátké, třpytivé šaty a odhalí tak opálená stehna. Pořádně si prohlédnu její tělo. Vypadá flexibilně. Mé staré já by po ní už vyjelo a dávalo jí ochutnat plnou "Ryder Stevens" zkušenost.

Přestože se momentálně necítím, jako ten chlap jsem rozhodnut chovat se jako on. Předstírej, dokud můžeš, ne? Jediný způsob jak se přes Scarlett dostat je pohnout se dál.

„Co tě sem přivádí, Lisso?“ zeptám se. Poslouchám jen na půl, ale zaujmou mě slova "bikiny vysílání". Josh zachrápe a já po něm hodím zlostným pohledem. On a Charlotte si tohle dost užívají, ale nezdá se, že by si toho Lissa všimla, když se natahuje pro sklenku šampaňského.

„Bydlíš blízko?“ ptám se dál.

Přikývne. „ V hotelu Conservation. Jsem v nejvyšším patře,“ dodá a oči jí přitom září.

„Vždycky jsem chtěl vidět Miami z nejvyššího patra,“ řeknu svádivě a rty se přibližuji k jejímu krku. Oči jí svítí a kouše se do rtu, když můj jazyk ochutnává její jemnou kůži. Ignoruji chichotání od těch dvou, protože oni si vlastně vystačí úplně sami.

„Chtěl bys vidět můj pokoj?“ zeptá se s očima rozšířenýma v očekávání.

„Jasně.“ Zamračím se na Joshe a Charlotte. „Proč sakra ne?“

***

„Tak takhle vypadá Miami v noci,“ zamumlám.

Stojíme na balkoně jejího hotelového pokoje. Moje paže je omotaná okolo ní. Už mám docela dost - ale to mi nezabrání v popíjení další skotské, kterou mi ona nabízí.

Následuji ji zpět dovnitř a zastavím se, když něco udělá. Pootočí hlavu, usměje se a nechá spadnout hotelový klíč dolů na plyšový koberec.

„Jejda,“ zašeptá.

Nadzvednu obočí nad tím, jak se ohne, abych získal výhled, který nedává žádný prostor k představivosti. Vidím úplně všechno. Potlačím zasténání a donutím se neodvrátit zrak.

Jak se pohne k baru, kde mi připravuje drink, mám další "co to krucinál dělám" okamžik. Tahle holka mi nepomůže zapomenout na Scarlett. A i kdyby, tak nekvalitní sex by ten stesk po ní jen zhoršil.

Jde přímo ke mně se sklenkou skotské. Vezmu si jí od ní a bouchnu sklenkou o stůl. Zachichotá se a její ruka se začne pohybovat nejprve po košili a pak zajede pod. Sevře se mi žaludek, jak její prsty kloužou po mých břišních svalech.

Natáhnu ruku, uchopím ji za vlasy a přitáhnu si ji k sobě. Mé polibky jsou drsné a rychlé. Ona vzdychá a oči se jí zvětšují. V rychlosti mi rozepne košili, zatímco já jí skoro strhnu šaty z těla.

Je zkurveně krásná - ale není to Scarlett.

Zasténám, když si klekne a rozepne mi džíny. Můj pták je tvrdý jako skála; a ztvrdne ještě víc, když okolo něj uzavře svá ústa. Saje jako šampionka, rty se jí pohybují neuvěřitelnou rychlostí.

Mělo by to být bez problému: mám sexy děvče, které je nalepené na mém penisu a je více než ochotné mě potěšit. Ale pořád nemůžu dostat Scarlett z hlavy. To ji chci šukat do bezvědomí. To jí chci znesvěcovat ústa.

Sakra.

„Promiň,“ zamumlám. Zapnu kalhoty, zvednu košili a hodím ji na sebe, jak jdu ke dveřím frustrovaný z toho, že moje hlava neposlouchá ten mozek tam dole.

Lissa se zvedne na nohy s ústy dokořán z šoku. Vůbec není znepokojená tím, že je nahá a následuje mě z pokoje a k výtahu.

„Děláš si ze mě kurva srandu?“ zakřičí a její hezká tvář zrudne.

Wow. Tohle není dobré.

„Opravdu se omlouvám,“ začnu, ale ona zavrtí hlavou.

„Odcházíš? Jen tak? Co to sakra, Rydere?“ S každou sekundou se jí hlas zvyšuje a zvyšuje a já si uvědomím, že jsem se mohl vyspat s tou nejvíc labilní ženou v Miami.

„Promiň,“ zopakuji. Znovu stisknu tlačítko od výtahu, vědom si toho, že pronikavý tón jejího hlasu vyvolal scénu. Lidé vykukují ze svých pokojů, aby zjistili, co je to za rozruch. Někteří z nich si dokonce stoupnou na chodbu, založí si ruce na hrudi a čekají, jak se to vyvine.

„Jako někdo, kdo je označován za boha sexu, jsi vážně na nic!“ zařve. Otočí se na podpatku, vracejíc se zuřit do svého pokoje a s pořádným bouchnutím zavře dveře.

Mě poser.

Dveře od výtahu se konečně otevřou a já prakticky vletím dovnitř a opakovaně mačkám tlačítko zavřít dveře, přičemž na mě zírá celé horní patro hotelu Conservation. Zasténám a opřu si hlavu o stěnu výtahu, jak se mi z toho všeho točí.

No, to nešlo úplně podle plánu.