Uncontrollable - 2. kapitola 1/2

Překlad: Markéta

Samantha

„Tyhle miluju,“ říká Vivian s úsměvem, když zvedne asi sté svatební šaty. Dobře, jsou to nejspíš jen páté, ale mám pocit, že už jsou asi sté.

„Ach, tyhle jsou vážně nádherné,“ říká Missy vedle mě, když si posune své černé obroučky brýlí na nose, zatímco sedíme na bílé kožené sedačce uprostřed svatebního obchodu.

Nikdy předtím jsem nebyla ve svatebním obchodě, ale řekla bych, že jsou nesmírně krásné. Nebo alespoň tyhle. Mám pocit, jako bych měla vzít nohy na ramena, jakmile jsem vešla dovnitř. Všechno je tak bílé a čisté, od bílého koberce po bílý nábytek, a já jsem nervózní, že mám vůbec sedět na tomhle gauči.

Podívám se na Vivian, když mi s šaty třepe před obličejem. Jsou v pohodě, ale je to trochu víc, než to, co jsem chtěla. Vrchol je třpytivý a pak celá sukně není nic jiného, než síťka. Dovedu si představit, jak by to vypadalo na tanečním parketě.

„Jo, jsou hezké,“ říkám s úsměvem.

Vivianin úsměv poklesne na tváři a ruka, ve které drží šaty, jí poklesne. „Nelíbí se Ti?“ Její slova jsou plná zklamání.

Pokrčím rameny. „Jen prostě nevypadají jako já,“ říkám upřímně.

„Jaké šaty bys chtěla?“ ptá se Courtney z kabinky napravo od nás. Je tam už deset minut, snažíc se dostat Holly do šatů.

„Přesně nevím. Chce něco elegantního a přitom jednoduchého,“ říkám, představujíc si něco těsně přiléhajícího s dlouhou vlečkou. Něco, co je elegantní a ohromující.

„Jednoduché?“ funí Courtney. „Odkdy chceš jednoduchost?“

„Co to má znamenat?“ Ptám se a zamračeně se dívám ke dveřím do šatny.

Dveře se otevřou a ony vyjde ven. Poraženě vypadající Holly jí následuje, nesouc bílou krinolínovou sukni a korzet. Ramena má pokleslá a odfoukne si několik pramenů vlasů z obličeje.

„To znamená, že je to Tvá svatba. Vydej to všechno ze sebe.“ Hodí rukama ve vzduchu. „Vždycky jsi byla líbezná holčička. Vem si něco s krajkama a šperkama.“

Zavrtím hlavou. „Chci jednoduché,“ opakuju a zkřížím si ruce přes hrudník.

„Myslím, že jednoduchost zní krásně,“ říká Missy tiše s úsměvem.

Přikývnu, jsem vděčná za někoho, kdo je na stejném levelu, i když se mnou souhlasila jen proto, že to nikdo jiný neudělal.

Beru to.

Proč pokračuje v tom, aby mi nosila šaty, jde mimo mě. Holly je ta, které se krátí čas. Slade a já jsme ještě nemluvili o datu.

Zadržím povzdech. Jako dívka vím, že všechny sníme o tom dni, kdy se vdáme a jaké by to asi mělo být. Ale ten den, kdy zemřel můj otec a moje matka mě vyškrtla, se můj život změnil. Na ničem už víc nezáleželo. Dokonce i s Jaxem. Mluvili jsme o svatbě, ale nikdy jsem nebyla tou dívkou, která by spěchala a popadla všechny časopisy o svatbě, aby začala plánovat.

Chci se vdát za Slada. Chci být tou dívkou, která je nadšená a připravená začít společně plánovat budoucnost. Jsme spolu teprve čtyři měsíce, ale miluju ho víc, než cokoli jiného a vím, že s ním chci strávit zbytek svého života.

Přikývnu hlavou a dám Vivian upřímný úsměv. „Dobrá, ale chci jednoduché,“ připomínám jí.

„Myslím, že jsem jedny takové viděla,“ říká Vivian, když se otočí a podává šaty, které má v ruce, zpátky poradkyni, která je nám k dispozici.

Když s Missy znova navážeme na konverzaci ohledně školy, Holly vysvětluje té paní, že šaty, které jí dala, byly příliš malé a ona už taky nemá moc zájmu.

Její matka zařídila tuhle schůzku, zatímco jsme byli v New Yorku. Měla v úmyslu tady taky být, ale musela dnes ráno odjet na služební cestu. Holly se snažila to přesunout, když se vrátila zpátky, ale její matka řekla, že nemá času nazbyt a musí si pohnout a vyzkoušet si je bez ní. Nebyly jsme překvapené, když jsme přijely a poradkyně už měla přichystané šaty, které vybrala Hollyina matka. A jsou odporné.

„Tady to je,“ říká Vivian, získávajíc mou pozornost a zvedá šaty, které jsou pořád v plastovém obalu. „No tak. Zkus si je.“ Našpulí rty a já si nemůžu pomoct, ale usměju se.

„Pomůžu Ti,“ říká Missy, když se postaví a vezme od ní šaty, takže je Vivian volná, aby mohla jít Holly pomoct vybrat něco jiného.

Missy a já jdeme do šatny a stojíme v tichosti, když zírám na obal, pokrývající šaty. Zavřu oči a přeju si, aby tady byla moje máma. Neměla tento den chybět.

Slyším, jak se obal začne otvírat a otevřu oči, když si Missy povzdechne.

„Wow,“ říkám, když se na ně pořádně podívám.

„Jo,“ souhlasí Missy.

Nic jiného neřekneme, když si sundám džíny a tričko. Courtney nám hodí korzet a Missy mi ho pomáhá zapnout na místě. Pak mi pomáhá do šatů.

Všechny holky jsou potichu, když se postavím na podstavec, abych se na sebe podívala do zrcadla, které je od podlahy až ke stropu.

Vivian se postaví vedle mě a oči se jí zalijí slzami. „Je to to, co jsi měla na mysli?“ ptá se s vědoucím úsměvem.

Usměju se a přikývnu hlavou. „Jsou perfektní,“ říkám, když rukou přejíždím po bílém, bezchybném saténu, který mi pokrývá boky.

Usměje se. „Myslela jsem si to.“

Jsou vážně nádherné. Jsou příliš velké, ale styl a vzhled je přesně to, co jsem měla na mysli.

Otočím se, abych jí čelila. „Děkuju, Vivian.“

A to je chvíle, kdy si uvědomím, že tady mám mámu, která mi pomůže, i když to není moje vlastní máma. Ztratila jsem svou matku i otce, ale získala jsem zcela jinou novou rodinu.

„Máš takové štěstí, že jsi našla šaty,“ křičí Holly, téměř v slzách. „Všechny ty, které vybrala moje máma, jsou prostě příšerné,“ zakňučí.

Courtney rychle přikývne a rty má stažené odporem.

„Vyzkoušej si šaty, které se Ti líbí,“ povzbuzuje jí Missy.

Holly zavrtí hlavou. „Nerozumíš tomu. Moje máma bude šílet, pokud si nevyberu některé z těch, které se jí líbí.“

„Ach, proboha, je to tvoje svatba,“ říká Courtney, což mě nutí zamračit se a Holly se směje. „Řekni jí, aby si dala pohov.“

„To ona platí za tu svatbu. Chce všechno, jak si to vždycky představovala. Jsem její jediná dcera.“ Povzdychne si. „Nechci jí zklamat.“

„Ale nevadí jí, když zklame ona Tebe,“ říká Courtney suše. „Nestará se o to, co chceš Ty.“

„Courtney,“ vyštěknu.

Holly tam prostě jen stojí a dívá se dolů na bílý koberec a mám pocit, že moje srdce kvůli ní praskne. Znám pravdu. Její matka se jí nikdy nezeptala na to, co by Holly chtěla. Procházeli jsme si věci na internetu ve Vivianině domě každý další den, ale ona doteď neřekla své matce o věcech, které chce, protože se jí její matka na to nikdy nezeptala.

„Wow. Ty šaty jsou na Vás krásné.“ Poradkyně vstoupí a přeruší tak naši konverzaci. „Ale jsou příliš velké. Nechte mě to proměřit,“ říká, vytahujíc špendlíky a svinovací metr.

Dám jí malý úsměv, když pokračuje v proměřování mě. Chci držet Holly a dát jí vědět, že to všechno bude fungovat. Jako její družička chci, aby její svatba byla perfektní. Právě tady, právě teď, přísahám sama sobě, že se to tak stane. Dokonce, i kdybych to musela udělat za zády její děvkovské matky.

Nedlouho poté jsme v obchodě skončily. Holly musela dnes večer do práce, takže jsme tam nemusely jezdit, abychom zamkly.

Vydám se domů poté, co jsem udělala ještě zastávku v obchodě s potravinami, po nákupech ve svatebním obchodě, abych koupila pár věcí.

Vystoupím ze svého auta a usměju se na něj, když parkuje v garáži. Jsem překvapená, že mi Slade dnes neřekl nic ohledně toho, že ho řídím. Jsem si zatraceně jistá, že přišel dnes ráno pozdě do práce, kvůli naším sexuálním aktivitám, které ho držely od toho, aby se staral o to, co řídím do práce.

Poté, co zavřu vrata, zastavím se v garáži, abych odpověděla na svůj zvonící telefon. Holly bliká na obrazovce.

„Haló?“ říkám a snažím se žonglovat s kabelkou a několika pytli potravin.

„Ahoj, Sam,“ říká nesměle.

„Ahoj holka,“ zamračím se nad tónem jejích slov. Nebyla v nejlepší náladě, když odešla ze svatebního obchodu. „Je všechno v pohodě?“

Trvá několik vteřin, než odpoví a to mě znervózňuje. „Ehm, no nevím, jak ti to říct.“

„Co je to?“

„No, ehm, je tu Jax.“

Zvuk kabelky, narážející na betonovou podlahu, se ozýval garáží. „Cože?“ ptám se přemýšlejíc o tom, že jsem slyšela špatně.

„Jo.“ Zhluboka se nadechne. „Nevím, o co jde, ale říká, že se Ti snažil dovolat.“

Zavrtím hlavou sama pro sebe. „Nemám od něj žádné hovory.“

Uvolní dlouhý výdech. „Odmítá odejít, dokud si s Tebou nepromluví.“

„Ne,“ říkám a skřípu zubama. Tohle už ne. „To se nestane. Řekni mu, ať táhne do prdele, Holly.“ Začnu mluvit nesouvisle. „Není co říct. Je po všem. Řekni mu, aby si dal odchod.“ Nasaju hluboký nádech, jakmile domluvím, nevím, co on si k čertu musí myslet. Musel se zbláznit, když si myslí, že ho chci vidět po tom, co mi provedl.

„To je moje holka.“ Slyším její smích přes telefon.

„Cože? Myslela sis, že ho chci vidět?“ ptám se poněkud zmatená.

„Ne. Jen mě trochu zmátl. Řekl, že se Ti snaží dovolat a ty ses mi o tom nezmínila. Řekla bys mi, kdyby Ti volal?“ ptá se, znějíc zraněně.

„Přísahám, Holly. Nevolal mi, a ani já jsem s ním nemluvila.“

Vzdychne a pak promluví. „Věřím Ti. Jdu nakopat Brandonovi prdel.“ Brandon je nový vyhazovač, kterého najala po všech těch sračkách s Jeremym. I přesto, že Jeremy přiznal svou vinu a je ve vězení, otevřelo nám to oči v tom, co by se mohlo stát v tomto baru. Taky donutila majitele, aby nainstalovali několik kamer.

„Holly, kdyby se ptal na něco ohledně mě, neříkej mu, že jsem se Sladem. On ví, kde Slade bydlí a já nechci, aby se tady ukázal.“

„Řekneš to Sladovi?“ ptá se starostlivě.

„Ano,“ odpovídám bez váhání.

„Dobře. Dám Ti vědět, co se děje.“

„Děkuju holka za to, že mě povzbuzuješ, abych držela hlavu vzhůru.“

Zavěsíme a já seberu svou kabelku z podlahy garáže. Vejdu dovnitř a položím potraviny na kuchyňskou linku, když ze sklepa uslyším hlasy Slada a Tatea. Jdu dolů a najdu je, jak hrají kulečník, zatímco sledují sportovní kanál.

Dojdu k pohovce vedle kulečníku a nervózně se posadím.

Podívám se dolů na své ruce, když otevírám a zavírám pěsti. Co může k sakru Jax chtít? Moje myšlenky putují zpátky k poslednímu dni, kdy jsem ho viděla, když jsem si stěhovala svoje věci z našeho pronajatého bytu.

„Co to děláš?“

Otočím se a můj srdeční tep se zvedne. Jax stojí ve dveřích do koupelny.

„Balím si své věci.“

„Ne, myslím tím, co to jako děláš? Proč mě opouštíš?“ Opře se o zárubně.

Začínám být dost nasraná. „Protože jsem přišla a viděla tě, jak máš sex s někým jiným.“

„Ale já se nechci rozejít.“ Usměje se a mě naskočí husí kůže; ten druh husí kůže, která křičí, že jste v nebezpečí. Odstrčí se od dveří a začne jít ke mně. Podívám se do chodby za ním a panikařím. Kde jsou Micah s Holly?

Srdce mi buší a kůže se mi potí. „Zůstaň tam,“ dožaduju se, zvedajíc ruce vzhůru.

„Ale no tak, zlato, Ty víš, že je nám spolu dobře. Můžeme zapomenout na to, že se to vůbec stalo?“ Jeho hnědé oči jsou na mých a ten znepokojující úsměv je stále přilepen na jeho tváři, když se loudá ke mně. Teď už je příliš blízko mě, takže se rozhodnu proběhnout kolem něj, ale popadne mě za ruku a tlačí nás do chodby. Drží mou ruku tak pevně, až vykřiknu.

„Pusť!“ křičím. Snažím se odtáhnout, ale drží mou ruku ve smrtelném sevření. „Pusť mě, Jaxi!“ vykřiknu mu do obličeje. Nikdy předtím se takhle nechoval a já nevím, jak daleko míní zajít.

Zlomyslný úsměv mu poklesne ve tváři, když na mě zúží své hnědé oči. „Ne!“ zavrčí. „Nenechám Tě jít, protože nikam nejdeš. Jsi taková malá děvka, Sam. Myslíš si, že ode mě můžeš prostě jen tak odejít?“ vidím ho zvedat jeho pravou ruku a na vteřinu si pomyslím, že se mě chystá uhodit. Vezmu obě své ruce a strčím do něj, což ho donutí pustit mou ruku.

Micah nás přeruší a odtáhne Jaxe ode mě. Ale já se dostanu do cesty, když proti němu Jax máchne. Odstrčí mě, díky čemuž spadnu a narazím hlavou na roh zdi, což mě přivede do nemocnice.

Když přišla Holly do mého nemocničního pokoje, mluvila jsem s policií. Řekla jsem jim, co se stalo – ověřujíc si příběh, který už jim řekl Micah – a okamžitě jdeme ke kurátorovi k soudu, abychom vyplnily soudní příkaz. Nevěděli jsme tou dobou, že už dávno opustil město. Když přišla policie, informovali nás, že nájemní byt byl zdemolovaný a veškeré stopy po něm zmizely. Pak po městě kolovalo, že zmizel s Bridgette to jejího rodného města v Georgii. Ale ta děvka způsobila před několika měsíci problémy mezi mnou a Sladem, když dala Jessice všechny ty fotky, aby se mnou vyjebala. Takže už vlastně mohl vědět, že jsem se Sladem. Musela mu to říct. Už se rozešli? Co to teď znamená? Chce mě Jax zpátky? Nahlas se zasměju při tom pomyšlení.

Co když jí podváděl? Znovu se zasměju.

Ach, ta ironie.

Co když podváděla ona jeho? Není to taková legrace. Chci, aby jí zlomil srdce – té zasrané, chladné, nemilosrdné děvce. Mohlo by mi to být míň jedno, že spala s Jaxem, zatímco jsme byli spolu. S čím si dělám starosti je to, co se pokusila udělat mě a Sladovi.

Přeju si, abych mohla slyšet ten telefonát mezi Jessicou a ní poté, co jsem jí udělala v baru. Ta děvka si zasloužila mnohem víc, než jen zlomený nos. Znovu se zasměju.

„Co je tak legrační?“

Hlava mi vyskočí nahoru a úsměv mi povadne, když Tate promluví. On a Slade tady oba stojí, tága v rukách a dívají se na mě.

„Pokračuj. Poděl se o to, co je tak legrační,“ povzbuzuje mě Slade s úsměvem.

Pravděpodobně tady stáli pět minut a sledovali mě, jak se pro sebe směju.

Zhluboka se nadechnu, než to vypustím.

Nechci mít před Sladem žádné další tajemství, opakuju si pro sebe znova a znova ve své hlavě.

Vyfouknu dech, který jsem zadržovala. „Holly mi volala a informovala mě, že Jax mě přišel hledat k Larrymu.“

Sladovi klesne úsměv z obličeje a tělo mu ztuhne. Tate zúží oči a rty stáhne do úzké přímky.

„Mluvila jsi s ním?“ dožaduje se Tate.

Zamračím se – proč by se Tate staral? „Ne. Řekla, že odmítal odejít, dokud si s ním nepromluvím, ale řekla jsem jí, aby ho nakopala do prdele. Nemám nic, co bych mu řekla.“ Podívám se dolů na své ruce a zavrtím hlavou. „Řekl jí, že se mi snažil dovolat.“ Zavrtím hlavou. „Ale neměla jsem od něj zmeškané hovory.“

Podívám se nahoru skrz vlasy a vidím Slada a Tatea vyměnit si pohledy, kterým nerozumím. „Co je?“ ptám se.

Tate kývne hlavou, když tady Slade pořád jen stojí, očima mě teď provrtává.  „Co je?“ ptám se, vstávajíc z gauče. „Viděla jsem ten pohled, který jste si vy dva vyměnili. O co jde?“

„Zablokoval jsem jeho číslo k tvému telefonu.“ Řekne konečně Slade, hlas má tvrdý a chladný.

„Co Tě přimělo udělat to?“ Nemělo by mě to překvapovat. Udělal to samé s Jessicou. Pak do mě udeří ta myšlenka. „Odkud bys znal jeho číslo?“ Vymazala jsem ho po našem rozchodu. A pokud si správně vzpomínám, Slade mi pořád říká, že Jaxe neznal do té noci, kdy jsem mu volala, že Jaxe hledám.

¨slade si vjede rukou do vlasů a zakleje, teď vypadá víc ustaraně, než naštvaně. „Já …. On…“

„Já jsem mu dal to číslo,“ přerušuje ho Tate.

Teď se podívám na něj, ještě víc zmatená. „Jak bys ho mohl mít? Znáš ho?“

„Ne.“ Opře se zpátky proti zdi, dělajíc si pohodlí předtím, než promluví. „Ale nebylo těžké to zjistit.“

Čekám několik vteřin, než řekne něco víc, ale brzy si uvědomím, že je to všechno, o co je ochoten se podělit.

„Díky?“ Mám pocit, že to je to, co bych měla říct.

Tate jen pokrčí rameny na mé poloviční poděkování, ale Slade na mě zúží své oči. „Chceš s ním mluvit?“ dožaduje se.

Povzdechnu si. Tohle je to, co jsem nechtěla, aby se stalo. „Ne. Ale ráda bych věděla, co se děje. Podala jsem na něj žádost o soudní zákaz. Bylo by to tak těžké, dostat znovu nový, když je teď zpátky?“ Sladovo tělo se uvolní a on sáhne do zadní kapsy a vytáhne telefon.

„Jen vyřídím pár telefonátů.“

„Řekla jsem Holly, aby se o Tobě nezmiňovala,“ říkám nervózně a dívám se na Slada. Znovu na mě zúží oči a já pospíchám, abych dokončila vysvětlování. „On ví, kde bydlíš a já nechtěla, aby se tady ukázal.“ Zadržím dech a čekám, až mu dojde, že jsem Slada nechtěla házet Jaxovi do obličeje.

Slade se podívá na Tatea a ten na něj malinko přikývne, což mi skoro unikne. Podívám se zpátky na Slada, abych se ho zeptala, co to má k čertu znamenat, ale on už mluví do telefonu.