Uncontrollable - 1. kapitola 1/2

Překlad: Markéta

Ahoj holky, tak konečně tady přibude první část 1. kapitoly. Bohužel to bude na dýl, protože jsem zjistila, že jedna kapitola má 27 stránek!!! Někdy si říkám, proč to ty spisovatelky dělají, nebo co hulí, když píšou JJJ

Takže se budu snažit vždy přeložit buďto celou kapitolu, nebo aspoň část z pohledu Slada nebo Samanthy. Užijte si čtení J

Markéta

Samantha

V klidu vejdu do malé koupelny v letadle a zamknu dveře. Nakloním se přes malou díru, kterou nazývají umyvadlo, a snažím se přizpůsobit svá prsa podprsence. Jakmile jsou holky vytlačeny nahoru, stáhnu svou modrou košili trošku níž. Jakmile se ujistím, že ukazují trochu víc, opřu se a vjedu si rukama do svých dlouhých, tmavých vlasů, snažíc se je nadzvednout u kořínků. Jakmile získají nějaký objem, olíznu si rty a usměju se na sebe v malém zrcadle.

Nemůžu uvěřit, že to udělám!

Rozhlídnu se kolem sebe a zamračím se, když si uvědomím, že to nemusí být ani možné. Co jsem si k čertu myslela? Bude se Slade vůbec schopen tady postavit?

Usměju se, když uslyším slabé zaklepání na dveře. Kousnu se do rtu, otevřu pomalu dveře, abych se ujistila, že je to ta osoba, kterou chci, aby zaklepala na tyhle dveře.

Stojí tam muž, kterého miluju, oblečený v těsném bílém tričku, ukazujíc jeho široký hrudník a svalnaté paže. Moje oči bloudí k jeho modrým džínům a teniskám.

Získá si mou pozornost, když se opře proti rámu dveří, zatímco se jeho dětsky modré oči dívají na mě. „Promiňte, madam. Je tu místo pro dva?“ Ptá se Slade s vážnou tváří.

Madam? „Tak náležitě,“ říkám s úsměvem.

Jeho oči se snesou k mým a on skloní hlavu a zašeptá, „Ujišťuju Tě Anděli, že není nic náležitého v myšlenkách, které ohledně Tebe teď mám.“ Natáhne se a běží polštářkem palce po mém dekoltu, usměju se pro sebe, že jsem jim dala trochu vzduchu k dýchání. „Vytasíš se velkýma zbraněma při hraní, že?“ Usměje se, protože ví, co jsem tady dělala.

Musím se smát a popadnu ho za ruku, abych ho protáhla dveřmi.

„Do hajzlu!“ zasyčí, když se udeří hlavou o rám dveří.

„Omlouvám se,“ říkám skrze smích. „Tohle jsem dost dobře nepromyslela.“

Jeho silné paže mě chytí a tlačí mě proti teď už zavřeným dveřím. „To půjde.“ Obejme mě a zamkne dveře.

Jeho rty se skloní k těm mým, když mi vjede jednou rukou za záda; tou druhou mě stále pevně svírá bok.

Zvednu ruce a vjedu mu s něma do jeho rozevlátých vlasů a držím mu je. Snažím se zvednout nohu kolem jeho boků, ale uvědomím si, že tady není dostatek místa. Dám nohu dolů, ale můj podpatek je zachycen v jeho džínách.

„Au,“ běduje, odtáhne se, když ho škrábu na jeho noze. „Co to k sakru bylo?“ ptá se, snažíc se otočit, aby viděl, čím jsem ho škrábla.

„Moje pata. Jsi v pohodě?“ ptám se znepokojeně.

Přikývne a pak řekne, „Sundej je.“

„Pak o ně zakopneme,“ tvrdím a vrtím hlavou.

„Sundej je.“ Tentokrát se dožaduje.

Protočím oči, ale udělám, co mi řekl, snažíc se je odkopnout na druhou stranu koupelny. „Jsi teď šťastný?“ ptám se dívajíc se na něj. Někdy nenávidím, jak jsem malá ve srovnání s ním. Měřím 170 cm a on měří 196 cm. Moje 15ti centimetrové podpatky mi s tím obvykle pomáhají.

Dává mi namyšlený úsměv, který mi připomene, proč jsem mu řekla, že se tady na prvním místě sejdeme.

Popadnu jeho čistě oholenou tvář a přivedu si jeho rty k těm mým. Vrazím mu jazykem do úst, dávajíc mu vědět, že jsem připravena na pořádnou jízdu.

Odtáhne mě od dveří a otočí mě v tom malém prostoru, díky čemuž zakopnu o své podpatky. Spadneme na roh umyvadla.

„Kurva,“ zavrčí mi do úst, když se znovu praští do hlavy.

Odtáhnu se, abych něco řekla, ale položí mi prst na ústa. „Ať Tě ani nenapadne cokoli říct,“ říká a dívá se na mě s přimhouřenýma očima.

Říkala jsem to! Měla jsem se držet těch zatracených věcí. „Možná bychom měli přestat, tohle nás může zabít,“ říkám trochu s humorem.

Nakloní se zpět ke mně a vtáhne mi ret do svých úst a okusuje ho. „Zemřel bych jako velmi šťastný muž,“ zamumlá, když jeho horký, opojný, mátový dech přistane na mých rtech.

Trošku se zasměju, když se snažím najít na podlaze své podpatky nohou, takže bych je mohla odkopnout dál od nás. V malé koupelně se odrazí zvuk nárazu, když narazí na plast, zatímco se natáhnu dolů, abych si rozepla džíny.

Odtáhne své rty od mých, aby se na mě mohl podívat, tvář má teď vážnou. „Ale jsi si jistá, že to chceš udělat?“ ptá se.

Zamračím se. „Byl to můj nápad.“

Přejíždí mi rukama po zádech a popadne hrst mých vlasů na krku. Moje hlava škubne dozadu, když zakňučení opouští mé rty.

„Nechci, aby ses zranila.“ Jeho rty mi sjíždějí po krku a cítím, jak mě jeho zuby koušou do měkkého masa a jeho ruka utahuje sevření mých vlasů; jeho akce jde proti jeho slovům.

Zanaříkám. „Nebojím se pár modřin.“ Moje slova vyjdou bez dechu, zatímco mi moje srdce buší v hrudi.

Táhne mě pryč od pultu a otočí dokola, zády narazím proti malé zdi a cítím trochu z jeho síly.

Doufám, že lidé na druhé straně nás nemohou slyšet.

„To je jedna z věcí, kterou na tobě miluju,“ zašeptá mi do ucha.

„Co to je?“ olíznu si rty, když se zhluboka nadechnu. Pustí moje vlasy a přesune své ruce, aby zapracovaly na mém knoflíku a rozeply džíny, které jsem nechala tak.

„Že jsi vždy svolná k čemukoli, co s Tebou chci dělat.“ Škubne s mými džíny dolů přes moje boky, společně s mým spodním prádlem, a já jednou nohou třepu, jak nejlépe umím.

Pak se natáhne ke svým kalhotám, a vytáhne svého tvrdého ptáka. Pohled  na něj mě nutí slintat a srdce mi chce vyskočit.

Posouvá svou ruku po vnitřní straně mého stehna a pak vklouzne prstem mezi moje záhyby, aby si mě rozevřel. „Vždycky tak kurevsky mokrá,“ zavrčí mi do ucha.

Opřu si hlavu dozadu a několikrát se zhluboka nadechnu. „prosím, zlato.“

„Chci teď tak hrozně moc ochutnat tuhle promočenou kundičku, ale nemyslím si, že je tu dostatek místa, abys mi zabalila nohy okolo mojí hlavy.“

Jeho slova vyšly jako zavrčení, jako by mě chtěl prudce hodit na zem a ponořit svou hlavu mezi moje nohy. Bože, jak já to taky chtěla.

Zakňučím, když cítím, jak moje nohy slábnou. Podívám se nahoru a dotknu se bílého stropu, který je jen několik centimetrů ode mě. Tahle velmi malá koupelna nám dává jen velmi malý prostor. Sakra, můžu rozpažit obě ruce a téměř se dotknu dveří a protější stěny. Slade má stěží dostatek prostoru, aby se postavil rovně, natož aby mě položil dolů a rozevřel mi nohy.

Zavrtím hlavou. „Jo, ta možnost tady není.“

Zasune do mě prst a já zasténám. Přidá druhý prst a já si znovu opřu hlavu, dýchajíc těžce. Najednou je ze mě vytáhne a já otevřu oči, když si strká prsty do úst. Koušu se do spodního rtu, když jeho oči potemní, a on si sám pro sebe s potěšením zasténá.

Jeho dětsky modré oči se uzamknou s mými, zatímco mě velmi pomalu ochutnává. Dech se mi zrychlí, když si představím jeho rty a jazyk na mém nejcitlivějším místečku.

Pak je vyndá z úst a ušklíbne se na mě, že ví přesně, na co myslím.

„Později,“ slibuje tiše.

Pak je jeho ruka zpátky mezi mýma nohama, a já stojím stagnujíc proti zdi. Jeho prsty jsou drsné a tentokrát se více dožadují, což mě přinutí ještě víc zvlhnout. „Co….Co to děláš?“ koktám.

„Pšššt.“ Sehne se a kousne mě do ucha, zatímco jeho prsty vjíždějí rychle dovnitř a ven.

„Potřebuju …. Potřebuju víc.“ Zhluboka se nadechnu, snažíc se najít kontrolu.

Trošku se zasměje tomu, jak zoufale zním. „Co potřebuješ, Anděli? Potřebuješ mého ptáka v sobě? Potřebuješ, abych tě ošukal?“ Jeho hlas je drsný, zatímco mě jeho prsty dál dráždí.

„Ano.“

„Řekni to,“ dožaduje se tím tónem, díky kterému ještě víc zvlhnu. Tím tónem, který mi říká, že se o mě postará a já si mám užít jízdu.

A jaká to je jízda.

„Řekni mi, co už vím, zlato.“ Chraplavost v jeho hlase mě nutila, abych svými nehty z něj strhla košili. „Řekni mi, že potřebuješ, aby byl můj pták uvnitř tvé sladké kundičky.“ Palcem sklouzl přes můj klitoris a tím se mi zastavil dech.

„Potřebuju, abys mě ošukal, Slade.“ Přitáhnu si ho k sobě blíž, potřebuju jeho tělo mít přitisklé ke svému. „Prosím,“ zaprosím. „Tvého ptáka…..“

Už mě víc nenechal dál čekat, když si ho vzal do ruky a zvedl jednu mou nohu s tou druhou. S naší novou pozicí jsem byla schopna podepřít nohu o umyvadlo, takže byla přímo za ním.

Vklouzl do mě a já se sykavě nadechla, když mě naplnil.

„Kurva, Anděli.“ Pevně mě držel, zatímco začal do mě tvrdě vrážet.

Moje záda tlačily proti nepohodlné zdi a moje nohy se natáhly, když se postavil rovněji.

Malá koupelna zaplnila zvuky mého otrhaného dýchání a jeho měkkého zachrochtání.

Netrvalo dlouho, než se začal budovat ten pocit. Jeho rty na mém krku, hrudníku a rty spolu s jeho hlubokými a tvrdými tahy. Utáhla jsem se kolem něj.

„Slade,“ těžce dýchám. „Ach, Bože….“ Hlas se mi zvedne.

Jeho ruka mě na mém stehně popadne pevněji, opře svá široká ramena a tvrdý hrudník proti mně, udržujíc mě pevně proti zdi. Zvedne volnou ruku a zakryje mi ústa, aby utišil moje výkřiky, ale to mě jen vzrušuje ještě víc. Líbá mě na krku a okusuje mě na klíční kosti. Moje tělo se začíná třást, když vykřiknu dost hlasitě proti jeho ruce, snažíc se dýchat nosem.

Jeho ruka tlačí mou hlavu proti zdi, snažíc se umlčet moje výkřiky, které se zdá, že nemám pod kontrolou. Zvedne tempo, když mě šuká bez něhy, jen surová potřeba.

Natáhnu se a popadnu hrst jeho kluzkých vlasů a pevně je držím.

Odtáhne hlavu dozadu a kouše se do spodního rtu těsně předtím, než ucítím, jak jeho tělo ztuhne a jeho pták ve mně pulzuje. Jakmile se do mě udělá, položí svou hlavu na moje rameno a několik vteřin těžce oddechuje. Dá mi jemný polibek na čelo a pak se odtáhne, když sundá ruku z mých úst. Nakloní se a jemně mě políbí na rty.

„Jsi v pořádku?“ vydechne mi do úst.

Přikývnu, snažíc se popadnout dech. Můj hrudník se rychle zvedá a klesá proti tomu jeho, moje prsa jsou teď pokrytá tenkou vrstvou potu.

„Omlouvám se,“ říká a polštářkem palce mi přejíždí přes můj spodní ret. 

„To je v pohodě,“ přiznávám tiše, a on vyklene jedno tmavé obočí.

„Líbilo se Ti to.“ Nebyla to otázka, a já cítím, jak se mi zahřívají tváře.

Běží svými klouby prstů dolů po stranách mého obličeje.

„Ano, líbilo,“ přiznávám trochu nervózně, „ale je to pravděpodobně dobrá věc, žes to udělal.“

Směje se. „Zapamatuju si to na později.“

Moje srdce začne bít rychleji, pokud je to vůbec možné.

„Tak jako tak jsem chtěl vyzkoušet nějaké nové věci,“ přemítá.

„Nové věci?“ Nemůžu skrýt vzrušení ve svém hlase. Moje reakce ho přiměje se zasmát. „Řekla bych, že zapojit se do na míle vzdáleného klubu je pro nás velmi nové,“ dodávám.

„Souhlasím.“ Běží palcem přes můj spodní ret. „A ačkoli miluju slyšet zvuk tvého hlasu, když Tě šukám, nechtěl jsem, aby dnes kdokoli v tomto letadle slyšel mou snoubenku se udělat.“

Usměju se na něj. Nemůžu uvěřit tomu, že se budeme brát. Budu Paní Slada Longa. Bože, to zní tak dobře.

Zvednu levou ruku a podívám se na růžový kámen na svém prstě. Nemohu uvěřit, že to bylo teprve včera v noci, kdy jsme se zasnoubili. 

"Slade, ten je nádherný." A obrovský. Jen diamant sám o sobě musí mít tři karáty.

"Chci Ti o něm říct." Zvedne mi ruku a přejíždí po něm palcem.

"Tu noc, kdy jsem mluvil s tvou mámou, mi dala snubní prstýnky - tvé matky a tvého otce." Cože? To je důvod, proč je nemůžu najít? Měl je u sebe celou tu dobu?

"Chtěl jsem, abys od nich něco měla, ale v tu samou chvíli, aby to bylo pro tebe nějak speciální. Takže jsem přišel s návrhem a Josh se postaral o zbytek. Nechal jsem prsten tvé matky roztavit."

Chci promluvit, ale umlčí mě prstem. "Dovol, abych ti vysvětlil, proč jsem to udělal."

Přikývnu, cítím se poněkud v rozporu.

"Prstýnek tvé mámy byl malý kroužek se šestnácti diamanty kolem dokola. Nechal jsem ho roztavit a odstranit diamanty. To jsou ty diamanty tady." Ukáže na diamanty, které jsou posazené okolo velkého růžového diamantu uprostřed. "Chtěl jsem ti dát platinový kroužek, aby se hodil k tvému náhrdelníku a hodinkám. Vybral jsem hlavní diamant růžové barvy, protože je to tvoje oblíbená barva. A udělal jsem princeznovský řez….." Zhluboka se nadechne, když se jeho dětsky modré oči setkají s mými. "Protože tvoje máma říkala, že takhle tě Tvůj táta vždycky nazýval; jeho princeznou."

Cítím, jak mi po tvářích stékají slzy.

"Chtěl jsem, abys měla něco speciálního, protože pro mě jsi speciální, Anděli. Taky jsem chtěl, abys měla vždycky kousek mě, tvé mámy a tvého otce sebou. Bez ohledu kde jsi nebo co děláš, vždycky budou s Tebou, Anděli. Právě tady." Přejíždí palcem znovu po prstýnku.

„Už váháš?“ Ptá se Slade, získávajíc tak mou pozornost.

Zavrtím hlavou a pak se na něj zpátky podívám. „Jen vzpomínám, jak moc jsi do toho vložil.“ Usměju se, snažíc ho přivést taky k úsměvu. Vypadá tak vážně. Jeho hranatá čelist vypadá napjatě, a jeho dětsky modré oči jsou zabořené do mých.

„Miluju to. Děkuju, že jsi počkal, abys mi dal něco speciálního.“ Zabalím ruce okolo jeho krku.

Jeho intenzivní pohled v obličeji změkne a koutky se mu zvednou nahoru. „Už jsi mi poděkovala, Anděli; dáváš mi navždy.“ Rozbalí mi ruce z jeho krku a vezme mou ruku s prstenem do své. Běží prstem po prstýnku. „Tohle je můj slib, že budeš mít navždycky moje srdce.“

Cítím, jak to v mojí hrudi bobtná, když mi znovu slibuje svou lásku. Nezáleží na tom, že jsme v koupelně v letadle, která teď voní jako sex, nebo skutečnost, že jsem poněkud nahá. Skoro se té myšlence zasměju.

„Miluju Tě.“ Opřu se a políbím ho.

„Taky Tě miluju.“ Odtáhne se. „No tak, pojďme z téhle stísněné koupelny.“ Rozhlédne se a zamračí. „Dobře, že netrpíme klaustrofobií,“ zamumlá si pro sebe.

O pět minut později vycházíme oba dva z koupelny. Byl to boj nás oba očistit; bylo vtipné dívat se, jak si oblíkám zpátky džíny a nasazuju vysoké podpatky. Podařilo se mi rozříznout ruku o něco ostrého. Kdo to mohl vědět, že by to mohlo být až tak nebezpečné.

Vedu nás zpátky k sedadlům, zatímco držím svou hlavu dole, snažíc se vyhnout pohledům ostatních pasažérů. Slade mi položí ruku na kříže, aby mě protlačil dál. Musí vědět, co si ostatní myslí. Takže, tohle byli ti dva, které jsme slyšeli užívat si v na míle vzdáleném klubu.

Věřte mi, že jsem si docela jistá, že některé z těch žen tady, co Slada šukají očima, si přejí, aby je tam doprovodil taky.

Jakmile se dostaneme na druhý konec letadla, zabořím se do sedadla u okna a Slade si sedne vedle mě.

„Co jste vy dva dělali?“ Ptá se Josh, když se otočí přes opěradlo svého sedadla a dívá se na nás.

„Nic,“ odpovídám sladce.

Podívá se několikrát ze mě na Slada a pak se mu po obličeji rozlije obrovský úsměv. „Ten cucflek na tvém krku říká něco jiného.“ Přikývne na mě hlavou, až několik pramínků jeho dlouhých, střapatých, hnědých vlasů spadne do jeho tváře, zakrývajíc tak jeho modré oči.

Courtney se natáhne a stáhne ho za límec košile zpátky do jeho sedadla. Zasměju se, když slyším, jak se díky jejímu jednání dusí. „Co je?“ slyším ho ptát se, ale ona mu neodpoví.

Slade mě vezme svou rukou tváře do dlaní a vjede mi do vlasů. Přitáhne si můj obličej ke svému a přitiskne své rty na moje.

„Udělal jsi mi cucflek?“ Zvednu obočí. Udělal mi je už dřív, jen ne na místech, kde by je ostatní mohli vidět.

Ušklíbne se a já mu můžu téměř číst myšlenky. Myslí na ‚Kurva, jo udělal jsem to. Co s tím jako hodláš udělat?‘

„No jo, je obrovský,“ říká Josh dřív, než slyšíme Courtney natáhnout se a praštit ho do ramene. „Au,“ zakňučí.

„Nemůžu si pomoct. Prostě chutnáš tak dobře.“ Slade utahuje své sevření mých vlasů a já se zhluboka nadechnu.

„Vraťte se zpátky do koupelny,“ zavolá Josh.

Courtney zvedne svou hlavu přes svoje sedadlo, dávajíc nám smrtící pohled. „Nemůžu udržet jeho zadek v klidu, pokud vy lidi nedokážete udržet ten oheň,“ řekne, než se otočí zpátky.

Zahihňám se, když se Slade zasměje nahlas.

Pak se nakloní zpátky ke mně, pokládajíc své rty k mému uchu, takže ho můžu slyšet jen já. „Jen, abys věděla, jakmile se dostaneme domů, můj jazyk se o Tebe postará.“ Odtáhne se a jeho oči mi klesnou do klína. Pevněji zmáčknu nohy k sobě, myslíc jen na to, co tento slib znamená.

„A já udělám něco pro Tebe.“ Olíznu si rty.

Zavrtí hlavou s úsměvem na tváři. „Je to těžké se neudělat, když jsou tvé ruce a ústa na mě.“ Nakloní se a zašeptá mi do ucha. „Přivážu Tě k posteli a budu s Tebou dělat nemravné věci,“ říká svým hlubokým, dožadujícím se tónem. „Budu tě dráždit.“ Klouže svou rukou po mých nohách, než ji ponoří mezi moje stažené stehna. „Budu Tě mít pro sebe, abych si Tě vzal.“ Pak mi kousne do ušního lalůčku a já zavřu oči, když se zachvěju. „Budeš tak kurevsky mokrá v době, kdy Tě budu šukat, budeš mě prosit o uvolnění.“

„Miluju prošení,“ říkám ve snovém stavu s úsměvem na tváři.

„Ne tak moc, jako já to miluju poslouchat.“ Odtáhne se a sedne si zpátky do svého sedadla chladný jako okurka. Zatímco já sedím ve svém sedadle, snažíc se představit obrázky, které mi právě namaloval. Jeho pusa mezi mýma nohama, zatímco jsou moje ruce znehybněny. Tohle samo o sobě dovádí moje srdce k tomu, aby bilo rychleji a bolest se mi hromadí mezi nohama.

„Sam?“ Slyším, jak někdo říká moje jméno, díky čemuž praskne moje malá bublina.

Předkloním se a podívám se na druhou stranu uličky. „Říkala jsi něco?“ ptám se Holly.

„Ano.“  Nakloní se dopředu, když dá svou paži přes Micahův hrudník a zatlačí ho tak zpátky do jeho sedadla, zatímco on zalapá po dechu. „Řekla jsem….teď musíme naplánovat dvě svatby. Bude to tak mnohem zábavnější.“ Poskakovala nahoru a dolů, což mě rozesmálo.

„Doufejme, že tě to nevystresuje tak moc, jako Holly,“ říká Micah, když jí odtlačuje ruku z jeho hrudi se zamračením.

Zavrtím hlavou. „Ne. Chci….“

Než můžu říct, že chci malou a jednoduchou svatbu, Slade mě přeruší. „Bude to obrovský,“ říká s nadšením, když rozevře paže před náma.

Otočím hlavu a zírám na muže, který mě překvapuje stále víc a víc každý den.

„Cokoli chceš, Anděli, je Tvoje.“ Poplácá mě po koleně. „Chceš křišťálové lustry, máš je mít, chceš fontánku se šampaňským, jako by se stalo. Čokoládovou fontánku nebo dokonce ledové sochy zkurvených tučňáků.“ Vyjde z něj smích. „Cokoli chceš,“ opakuje. „Ber to, jako hotové.“

Velký úsměv na jeho tváři, zatímco se jeho dětsky modré oči dívají do mých, mě přiměje se usmívat jako idiot.

Kdo by to byl tušil, že neslavný Slade Long bude tak nadšený z plánování jeho svatby. „Děkuju, zlato.“

„Můžeme začít plánovat hned, jakmile se vrátíme zpátky,“ říká Holly vzrušeně.

„Nespěchám.“ Pokrčím rameny. „Musíme se nejdříve soustředit na vás dva.“

Oči se jí rozšíří a zhluboka se nadechne. „Můžeme mít dvojité zapíjení svobody – zapíjení svobody ve Vegas.“ Tleská rukama; její vzrušení roste víc, než jsem si myslela, že je možné.

Podívám se na Slada. Jsem s tím v pohodě. Zní to jako zábava.

Micah nás v tom předčí. „Myslím, že je to skvělý nápad,“ říká, přikyvujíc na nás hlavou, vypadajíc stejně nadšený tou myšlenkou, jako Holly.

„Jasně,“ souhlasí Slade s pokrčením ramen.

„Takže domluveno.“ Holly se ještě jednou zhoupne nahoru a dolů. „Jediné, co teď potřebujeme je, aby se Courtney a Josh vzali.“

Slyším, jak se Courtney rozkašle, jako by si právě spolkla jazyk, což mě přiměje se trochu zasmát. Pak Josh vykoukne hlavou přes svoje sedadlo a mrkne na nás. Zavrtím hlavou, když si mě Slade přitahuje k boku.

„Myslím, že se Tate potřebuje oženit hned po Sam a Sladovi,“ dodává Courtney.

Všichni se podíváme na Tatea, který sedí v řadě před Holly a Micahem. Má hlavu skloněnou a textuje si s někým na telefonu, na což už ho dvakrát upozorňovala letuška.

Povzdechnu si a sednu si po boku Slada. Nemyslím si, že Tate má vůbec v úmyslu se někdy usadit. Jednou mi řekl u Larryho, že ne každý hledá lásku. Jsem si zatraceně jistá, že to byl jeho způsob, jak říct, že chce jen šukat ženy kolem sebe.

Podívám se na Slada, zatímco se on baví s Micahem o nadcházejícím pracovním týdnu, a jejich otci, který zaučuje nového chlapa ve firmě. Byla tady doba, kdy Slade nechtěl být zamilovaný. Nestaral se o to, jestli zná jejich jména, natož aby je viděl znova. Jeho motto bylo Bez podmínek. Věřím, že jednoho dne najde Tate někoho, bez koho nebude moci žít. Jen doufám, že až přijde ten den, ona nezlomí jeho srdce.

„Miluju Tě.“ Přeruším jejich konverzaci a dívám se na Slada.

Odmlčí se uprostřed věty a podívá se na mě. „Taky tě miluju, Anděli.“ Dává mi vřelý úsměv, když se jeho dětsky modré oči dívají do mých. Pak otočí svou pozornost zpátky k Micahovi, aby pokračoval tam, kde skončil.

Položím si hlavu  na jeho rameno a zavřu oči. Trošku si zdřímnu, zatímco jsem v jeho náručí. Až přijde zítřek, on bude zpátky ve firmě a já budu zpátky v práci v bance.

*********************

„Ještě jednou děkuju za nádherný výlet,“ říkám stojíc uprostřed letiště v St. Louis, objímajíc Vivian, zatímco kluci hledají zavazadla.

Zavrtí hlavou, která odhazuje její dlouhé blond vlasy, když popotáhne.

„Jsi v pořádku?“ ptám se se zamračením.

Rychle přikývne hlavou. „Jen jsem tak šťastná. Oba moji chlapci našli lásku.“ Usměje se a tleskne rukama o sebe.

Usměju se na ní zpátky. Byla dojatá od té doby, co mě Slade požádal o ruku minulou noc. Po jeho žádosti o ruku jsme všichni pili šampaňské a odešli do našeho pokoje asi až ve tři ráno. Lehla jsem si a omdlela vyčerpáním, když všichni odešli. Ta časová změna pásma mi pořád ještě nakopávala zadek. Nedlouho poté, co jsem usnula, mě vzbudil Slade. Řekl mi, že se se mnou musí milovat. Bylo to sladké, ale měla jsem nepříjemný pocit.

„Co se děje?“ ptám se a ospale vjíždím svou rukou do jeho vlhkých vlasů. Jeho nahé tělo leží na mě, připichujíc mě tak do matrace.

„Jen Tě právě teď potřebuju. Musím Ti ukázat, jak moc Tě miluju,“ zašeptá mi do krku. 

Vdechuju jeho čistou vůni mýdla a usměju se.

„Řekni,“ říká a zní zoufale. „Řekni, že mě potřebuješ.“

„Potřebuju tě,“ říkám bez váhání. „Miluju Tě,“ dodávám. I když je to pravda, mám pocit, že stále potřebuje slyšet ta slova.

„Slib mi, že mě nikdy neopustíš.“ Sáhne nahoru a stáhne moje ruce z jeho vlasů. Proplete svoje prsty s mými a drží je vedle mojí hlavy.

„Nikdy Tě neopustím,“ říkám, snažíc se nedat najevo znepokojení v mé tváři nebo v mém hlase.

Odtlačí ruce nahoru postele a dá si je do jedné svojí. Svou volnou rukou mi přejíždí po tváři. Mé oči se toulají po jeho tváři a já vidím zamračení na jeho rtech a strach v jeho očích. Čeho se bojí, nemám tušení.

„Vždycky Tě budu chránit, Anděli,“ slibuje. „Svým životem Tě budu chránit.“

Začnu se ptát, co tím myslí, ale nedá mi příležitost. Jeho druhá ruka uvolní sevření mých zápěstí a dřív, než to zjistím, vstoupí do mě a pomalu se se mnou miluje, jako bych byla něco, co je třeba chránit.

Mé obavy slábnou, když mi ukazuje, jak jemný dokáže být.

Nevím, co se mohlo stát v tak krátkém čase od okamžiku, kdy všichni odešli z našeho pokoje až do doby, kdy mě probudil. Chtěla jsem se ho na to zeptat dnes ráno, ale když mě probudil budík, zjistila jsem, že jsem dvakrát stiskla Odložit. Takže netřeba říkat, že jsme běželi za sebou a já neměla šanci se ho zeptat, co se stalo, že ho to přimělo vyznat se ze svých pocitů. Nechtěla jsem zmeškat naše letadlo.

„Vivian,“ ptá se Mark tiše přicházejíc za ní a vytahujíc mě tak z mých vzpomínek.

„Ach, já vím. Já vím.“ Utírá si svou tvář pomocí rukou, aby vysušila své slzy štěstí. Usměje se na mě, házejíc své dlouhé blond vlasy za rameno. „Jsem jen emocionální.“ Znovu mě bere za obě moje ruce a zmáčkne. „Dokážeš si představit, co budu dělat na svatbách?“ ptá se a směje se pro sebe. „To je sen každé matky.“ Podívá se ke stropu a dramaticky si povzdechne. „nemůžu se dočkat, až půjdeme kupovat šaty a pomůžu Ti vybrat dort, šaty pro družičky a svatební kytici.“

Utáhne své sevření na mých rukách a já se podívám dolů na růžový, jak pro princeznu řezaný diamant, který mi sedí na prsteníčku.

Cítím smutek, že tady moje máma nebude, aby mi pomohla plánovat svatbu. Nebo, že mě můj otec nebude moct provézt uličkou. Oba zemřeli příliš brzy. Měli mít možnost vidět, jak se jejich jediná dcera vdává, vědět, že jsem našla svou vlastní životní lásku.

„Řekla jsem něco špatně, zlatíčko?“ ptá se, čímž získává mou pozornost.

Podívám se na ni a dám se zase dohromady. „Ne, jsem v pohodě.“ Dávám jí uklidňující úsměv.

„Vy holky byste měly přijít zítra po práci. Můžeme si projít všechno a začít s plánováním těchto svateb. Po všech těch hodinách, které jsme strávily plánováním Hollyiny svatby, ještě jsme toho dost nevyřešili. Jen pár věcí, které jí vybrala její matka,“ říká se zamračením. Zdá se, že Hollyina matka leze každému z nás na nervy.

„Nemusíš to dělat. Už jsem říkala Holly, že se musíme zaměřit na její a Micahovu svatbu nejdříve,“ informuju jí.

„Ale ne,“ přizvukuje. „Můžu dělat víc věcí najednou.“ Usměje se na mě.

Jen přikývnu hlavou, protože jí nechci dát stopku v jejích plánech. „Děkuju.“

Otočím se, hledajíc Slada, když ho vidím mluvit u našich zavazadel s Tatem. Zdá se, že jsou v hluboké konverzaci. Slade má svoje paže zkřížené na prsou a nohy má doširoka rozkročené, dávajíc tak výhružný postoj. Kdežto Tate má své ruce v předních kapsách svých opotřebovaných modrých džínů, zatímco jeho řetězy visí ze zadní části až k přední části kapes. Je opřený o pás zavazadel s jednou černou botou zkříženou přes druhou. Vypadá, jako by byl k smrti znuděný, zatímco Slade pokračuje v mluvení dál a dál.

„Nechci se zítra vrátit zpátky do práce,“ říká Courtney, přicházejíc za mnou. Otočím se k ní.

„Já taky ne,“ povzdechnu si.

„Tak skončeme.“

„Nemůžu to udělat,“ odpovím.

Položí mi ruku přes rameno. „Proč? Není to kvůli penězům.“

Zavrtím hlavou. „Ne. Peníze s tím nemají co dočinění.“ Jen se musím udržovat zaměstnaná, ačkoli nenávidím svou práci v bance; je tak nudná. Je to pořád moje práce a já nechci skončit.

Courtney stáhnou svou ruku z mého ramene a otočí se ke mně. „Existují další místa, kde můžeš pracovat, sestřičko.“

„Já vím.“ Ale dokud se nerozhodnu, co chci udělat se svým životem, budu pokračovat v práci v bance.

„Tvoje máma Ti nechala ty peníze….“ Stáhne se, když na ni zúžím oči a ona rozhodí rukama ve vzduchu. „Můžeš použít ty peníze a začít své vlastní podnikání, jako jsi s ní vždycky chtěla dělat společně,“ dokončí.

Dám si ruce v bok. Přestala jsem přemýšlet o podnikání ten den, kdy jsem odešla po maturitě. „Ten sen umřel už dávno, Court.“ Vyjde to ze mě mnohem víc nenávistně, než jsem zamýšlela.

Vydechne. „Jen chtěla, abys byla šťastná.“

Podívám se jí do očí, zatímco si pohrávám se svým zásnubním prstenem na prstě. „Jsem šťastná.“

Vypadá, jako by chtěla ještě něco říct, ale prostě jen svěsí hlavu a otočí se k odchodu.

„Připravena jet domů, Anděli?“ Slade kolem mě zabalí ruku, odvádějíc mě od konverzace.

Podívám se na něj a on se na mě usměje, ale můžu říct z jeho ztuhlého postoje, že je kvůli něčemu naštvaný.

Na oplátku mu nabídnu úsměv. „Ano.“

**************************

Jakmile dorazíme domů, přeběhnu k sousedům a popadnu naše štěně, Broskvičku. Poté, co jsem strávila několik minut děkováním a snahou zaplatit jim, což samozřejmě odmítli, šla jsem zpátky do našeho domu a položila jí dolů na podlahu v chodbě předtím, než jsem vešla do naší ložnice. Jakmile jsem vstoupila, Slade mě popadl za boky a točil se se mnou. Položila jsem mu ruce na hruď a popadla ho za tričko, abych si udržela stabilitu na podpatkách. Přitáhl si mě k sobě těsněji, narážejíc svým tělem do mého. Dech se mi zrychlil při vzpomínce na to, co sliboval v letadle. Miluju, když mě žene k divokosti a on to ví.

Dávám mu malý úsměv, když se mu zadívám do jeho dětsky modrých očí. Ty se toulají po mé tváři, jako by v ní něco hledal, a to mi připomíná to, jak mě vzbudil dnes ráno.

„Slade, kvůli čemu sis dělal starosti dnes ráno, když jsi mě probudil? Stalo se něco?“ ptám se.

Pokud ho moje otázka zastihla nepřipraveného, nedal to na sobě znát. je to skoro, jako by čekal, že se ho na to zeptám.

„Nic se neděje.“ Natáhne se a zastrčí mi zbloudilý pramen vlasů za ucho, zatímco tím odpálí mou otázku.

„Stalo se něco tam?“ podněcuju ho dál.

Zavrtí hlavou. „Nemůžu Tě prostě jen vzbudit, abych se s Tebou pomiloval?“ ptá se se zamračením.

My se často nemilujeme. Oba máme raději intenzivnější ‚hříšné hraní‘, což je to, jak to nazývám já. Ale nemá to nic společného se skutečností, že jsme se milovali. Dělal to svými slovy a řečí těla. Můžu v něm číst velmi dobře a něco je definitivně špatně.

„Ne. To není….“ Položí mi prst přes rty a utiší mě. Pak se sehne a dává mi hluboký polibek.

„Lehni si na postel,“ říká a účinně tak ukončuje konverzaci.

Položím se na postel a on leze na moje tělo a sedne si obkročmo na mě. Natáhnu se, vjedu mu rukou do vlasů a přitáhnu si jeho rty ke svým. Zasténám, když jede rukou nahoru po vnější straně mých stehen, přes moje džíny až k bokům. Zatlačí proti mně svou erekci a moje sevření se utáhne. Odtáhne svoje rty od mých a natáhne se, aby mi sundal ruce z jeho vlasů. Drží je před svým hrudníkem, zatímco se jeho oči pohybují od mých až k mým rukám. Podívám se na svou levou ruku a sleduju ho, jak pomalu přejíždí palcem po mém zásnubním prstenu.

Moje oči se vrátí zpátky, aby viděly výraz v jeho tváři. Je v nich něco, co nemůžu zařadit. Jeho oči jsou měkké, ale přesto se mračí. „Co se děje?“ ptám se a znovu mám strach.

Jeho zamračení se změní do jemného úsměvu. „Stále nemůžu uvěřit tomu, že budeš moje žena.“ Zavrtí hlavou, jako by žasnul. „Budu Tvým manželem,“ říká si tiše pro sebe. „Všechny ty starosti….“ Zašeptá.

Moje oči se přesunou z držení mých rukou jeho k jeho očím. „Starosti?“ V mysli se vracím zpátky do našeho hotelového pokoje těsně předtím, než se mě zeptal, jestli si ho vezmu. „Byl jsi nervózní,“ říkám tiše.

Bylo to to, o čem bylo to dnešní ráno?

Dělal si starosti s tím, že bych změnila svůj názor a odešla od něj? Nikdy!

Jeho oči střelily do mých a řekl, „Nebyl jsem nervózní. Byl jsem vyděšený.“

„proč?“ Vážně si myslel, že bych mu mohla říct ne? Že nemyslím vážně, když mu říkám, že ho miluju?

Zhluboka vydechne. „Vždycky jsem měl nějaký plán.“ Odmlčí se. „Ty jsi odfoukla všechno, co jsem kdy chtěl, když jsem Tě potkal. Změnila jsi můj život, můj chtíč, mé potřeby. Chtěl bych se pro Tebe vzdát všeho, co mám, Anděli. Říkám Ti, že jsi moje navždycky a zbytek mého života visel na tvé odpovědi.“ Podívá se na mě. „Nemluvili jsme o svatbě, a nejsme spolu moc dlouho. Vím, že mě miluješ, ale taky si pamatuju, žes mi jednou řekla, že ‚neexistují dva lidé, kteří milují totéž‘. Věděl jsem to od té doby, kdy jsem Tě potkal, že nechci nikoho jiného, než Tebe. Nebyl jsem si jistý, jestli mě miluješ takovým způsobem, jakým já miluju Tebe.“

Vytáhnu svoje ruce z jeho a položím mu dlaně po obou stranách jeho tváře. „Nikdy jsem nevěděla, co je to láska, dokud jsem Tě nepotkala, Slade. Slibuju; nikdy nepochybuj o tom, jak moc Tě miluju. Chci strávit zbytek života s Tebou.“ Je pravda, že jsme nikdy nemluvili o manželství. Dokonce jsem se snažila přesvědčit sama sebe, že se nikdy nevdám. Chtěla jsem tohle se Sladem? Absolutně. Myslela jsem si, že to takhle chce? Ne.

Dává mi velký úsměv a já cítím, jak mě veškeré starosti z dnešního rána opouštějí. „Musíš, Anděli.“

Vezme moje ruce a přesune je dolů tak, že je drží po obou stranách mé hlavy, zatímco na jeho tváři září rozpustilý úsměv. „A teď, co to bylo, co jsem Ti šeptal dříve v letadle?“

„Kterou část?“ Ptám se a vyklenu záda k jeho hrudi. „Škádlení? Výprask? Prošení?“ Olíznu si rty. „Nebo tu část, kde bys mě svázal k zemi a dováděl mě k šílenství?“

„Všechno z toho, zlato. Chci to všechno.“ A já vím, že má na myslí víc než to, co jsem právě řekla. Chce mě navěky a já mu nedám nic míň.

Uvolní mě a vyleze z postele. Jde k šatně a vrací se s šátkem a pouty.

Vyklenu na něj obočí, když se zastaví u postele a dívá se na mě dolů s bezvýrazným obličejem. „Na co čekáš?“ ptám se nakonec.

„Ty.“ Kývne na mě hlavou. „Svlíknout,“ přikáže tím sexy hlubokým hlasem.

„Nechceš to udělat?“ ptám se ho se zamračením.

Zavrtí hlavou a ušklíbne se. „Vzpomínáš si, jak jsem Ti říkal, že budeš prosit?“ Přikývnu. „Tohle je jen začátek. A teď. Svlékni se.“

Zhluboka se nadechnu, když slezu z postele. Rychle se svléknu. Napůl očekávám, že mi řekne ‚stop‘ nebo ‚pomaleji‘. Nesnažím se být sexy, prostě jen chci dělat to, co mi řekne.

Jakmile jsem celá nahá, lehnu si zpátky na postel a podívám se na něj.

Odhodí pouta a ony přistanou vedle mě. Pak vedle mě položí taky šátek. „Nasaď si je,“ dožaduje se, když tu stále stojí ještě oblečený.

Podívám se na pouta a pak zpátky na něj. „Chceš, abych si je nasadila? Ptám se pomalu. Srdce mi zběsile bije v hrudi, která rychle stoupá a klesá.

Přikývne a zkříží si ruce na prsou. Zajímalo by mě, na co to k čertu myslí. 

Posadím se a popadnu pouta. Podívám se dolů na ně, jak těžký, chladný kov sedí v mých rukou.

„Osobně bych doporučoval nejdříve zavázat šátek,“ říká tvrdým tónem, díky kterému nadskočím.

Vzhlédnu k němu a můžu vyčíst z jeho očí, že se tvrdě snaží zadržet úsměv z toho, jak jsem nervózní. A nikdy nic nenavrhoval. To byl jeho způsob, jak mi říct, co mám dělat.

Nervózně polknu a vezmu dlouhý, tmavě šedý šátek do rukou. Velmi pomalu si jej umístím přes oči a vzadu jej těsně utáhnu. Povzdechnu si a položím ruce na stehna, když nevidím nic víc, než tmu. Můj hrudník stále rychle stoupá a klesá a já pulzuju mezi stehny.

„A teď pouta,“ nařizuje.

Otočím hlavu, abych se podívala ke straně postele a promluvím. „Nemůžu nic vidět. Jak bych si je asi tak měla nasadit?“ Dám si ruce v bok. Začínám být dost podrážděná.

Nasaju dech, když mi chladný kov přistane na nohách. „Otoč se na břicho.“ Pokračuje v dávání mi rozkazů. „A pak si připni pouta za zády. Nenuť mě to říct znovu.“

Stisknu nohy k sobě a téměř zanaříkám nad tím, jak moc ho chci mít už uvnitř sebe. Jeho hlas. Jeho příkazy. Mučí mě, přesto mě donutí zvlhnout vzrušením z neznáma.

Utáhnu jedno pouto kolem mého pravého zápěstí a pak se přetočím na břicho. Trvá mi to několik pokusů, dostat se k druhému. Srdce mi rychle bije a lapám po dechu, když se snažím nevypadat jako idiot. Nejspíš se mi směje, ale zvládnu to.

Roztřeseně se nadechnu a snažím se zklidnit svůj dech. Bez vidění a s rukama v poutech za zády se snažím poslouchat, co dělá. Když uběhne několik vteřin a já nic neslyším, promluvím. „Co děláš?“

Slyším ho jít na druhou stranu postele. Zní to, jako by si sedl do křesla, které je umístěno ve vzdáleném rohu u vysokého prádelníku. „Přesně to, co jsem řekl, že udělám,“ říká nenuceně. „Musíš prosit. Ta část, o kterém jsem se nezmínil, je ta, že tě chci tak kurevsky mokrou potřebou, že se uděláš během vteřiny, jakmile se konečně rozhodnu, že se Tě dotknu.“

„Takže mě teď necháš tak, jak jsem?“ ptám se tahajíc za pouta.

Zasměje se a zní to ďábelsky. „Chci Tě sledovat, jak bezmocně tady ležíš. Nemůžeš se pohnout, nemůžeš nic vidět. Vše, co můžeš dělat, je představovat si, co s Tebou hodlám dělat.“ Odmlčí se a já se dlouze nadechnu. „Nech svou fantazii divoce běžet, Anděli,“ dodává a já můžu téměř slyšet jeho úsměv v jeho hlase.

Do prdele! Tohle bude definitivně úplně jiné.