TC - 21. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

Perfektní a zářivé vlasy

Další ráno vyzvednu Charlie a jdeme na brzkou snídani. Nechala si vlasy rozpuštěné a jsou…ohromující. Nikdy jsem netušil, kolik toho mohou udělat vlasy s člověkem. Předpokládám, že půjde na konkurz na nějaký vlasový šampon.

Směje se.

Já ne.

„Kam jedeme?“ zeptám se.

„Neudělal jsi na naše rande rezervaci?“

Kdybych pil kávu, vyplivl bych to. Rande? Sakra, princezna Cooperová přes noc získala sebedůvěru. Když se na ni podívám, prostě se usmívá. Uvolním se.

„Myslel jsem si, že ty nejlepší znáš ty,“ řeknu. „Jsem prakticky turista.“

„Takže půjdeme do restaurace Metro,“ řekne.

„Do Metra? Opravdu to slovo používají hodně volně.“

Charlie se zasměje a přehodí si vlasy přes rameno.

Ach, svatý Josefe. Právě si vyzkoušela pohazování s vlasy.

V Metru se posadíme někam dozadu. Servírka, která rozhodně musela sníst vodního buvola, přijde k našemu stolu.

„Objednáte si?“ řekne.

Otevřu pusu, ale Charlie mě předběhne. „Dvě řecké omelety s fetou navíc a salsu. A dva velké džusy.“

Velká Bertha si to napíše a otočí se.

Chytnu ji za ruku.

„Vydrž, zlatíčko. Určitě bych umřel kvůli džusu a omeletě. Ale tady bych si rád dal černou kávu a dva plátky slaniny.“

Dívá se na mě, jako bych byl stejně nezajímavý, jako cvičení.

„Máte slaninu?“ zeptám se jí, když na mě hledí a ztěžka dýchá.

Kývne a odšourá se pryč.

„Vaří tady zdravě, co?“ zeptám se Charlie.

„Jako by ses o to staral.“ Odfrkne si. „A kolik slaniny obvykle jíš?“

„Dost na to, aby se to dalo považovat za stejnou závislost, jako je tvoje na Skittles.“

Slaninu mi přinesou spálenou a kávu chutná jako oslí zadek, ale řecká omeleta je úžasná. Snídáme a Charlie si na konci každé věty pohodí s vlasy. To o hodně věcech vypovídá.

V jednu chvíli se zarazí a podívá se na mě.

„Co?“ zeptám se.

„Můžeš…jíst takové věci?“

„Jo, proč?“

Rozhlédne se okolo, nakloní ke mně a přitiskne prsa ke stolu.

„Ale jsi mrtvý.“

„Zatraceně správně.“

„A jak tedy můžeš jíst?“

Utřu si pusu do ubrousku. „Mé tělo se vyčistilo, než jsem se začal…ehm…“

„Rozpadat?“ řekne a nakrčí nos.

„Jo, tak. Pak mi dali na kotník tento náramek a byl jsem zpátky ve hře.“

Dívá se z okna a přemýšlí. „Takže jsi rád živý? Když ti v těle proudí krev? Buší srdce?“

Kývnu. „Jo. Během pohřbu a pár dní předtím jsem byl mimo. Pak si pamatuju, jak lapám po dechu.“

„Znova jsi ožil,“ řekne a dá si to dohromady.

„Neřekl bych, že jsem byl úplně naživu.“

Šťouchne si jazykem do tváře. „Ale jsi naživu.“

„Ne, Charlie. Nejsem. Jsem mrtvý. A toto všechno –“ ukážu na svůj hrudník,„je umělé.“

Ukousne si omelety a snaží se změnit téma. Jsem rád, že se začala ptát a mohl jsem odpovědět bez toho, abych prozradil, pro koho opravdu pracuju. Zapije omeletu pomerančovým džusem a uvědomím si, že pořád neví o své schopnosti. Že může mazat značky svými oranžovými značkami. Mám vlastní otázky, na které chci odpovědi, ale neřekne mi je. A za to jsem vděčný.

Po snídani zavezu Charlie do školy a snažím se přežít nudné hodiny, než bude oběd. Když zazvoní, následuji ji z ekonomie na oběd. Když jsme přijeli do školy, Annabelle ani Blua jsme neviděli, a dokonce se těším na jejich reakci – jestli si vůbec všimnou.

Když ji Blue uvidí, jeho výraz se hned změní. Zúží oči, pak je vytřeští a otevře pusu.

Asi si toho všiml.

Charlie si pohodí s vlasy a Blue se začne usmívat.

„Ahoj, Charlie,“ zamumlá. „Něco…něco jsi udělala?“

Pomalu se posadí vedle něj a dá si nohy pod sebe. Je směšné, jak se Charlie snaží být ladná. Kdyby jen věděla, jak moc by ta samá sebedůvěra zlepšila její vzhled…

„O čem to mluvíš?“ zeptá se Charlie nesměle. „Nic jsem neudělala.“

Annabelle vzhlédne od časopisu a spadne jí brada. „Svatá matko boží, co sis udělala s vlasy?“

Charlie se zasměje, ale je to nervózní smích. Neví, jak na to má odpovědět.

„Přiletěla nás navštívit kamarádka L. A.,“ řeknu. „Je to stylistka.“

Charlie se rozzáří. „Jo a upravila mi vlasy.“

Annabelle vstane od stolu a jde k nám. Projede prsty Charliinými vlasy a má ten šílený pohled, jako by si brzy měla vzít motorovou pilu. „Co jí to dala? Ne. Ne. Je mi to jedno. Jak…to mám udělat?“ Annabelle se podívá na mě. „Řekni mi to.“

„Nevím. Ohledně svých tajemství se chová dost divně.“

„To je v pořádku,“ řekne. „Nemusím to vědět. Prostě mi řekni, že budu další.“

„Promiň,“ zvednu ruce. „Dnes odletěla.“

Annabelle se chová, jako bych jí právě přejel kočku, což bych udělal, kdybych ji viděl. Zvedne si Charliiny vlasy k nosu a nadechne se.

„Dobře, to stačí.“ Vytáhnu jí Charliiny vlasy a ukážu, aby si sedla.

Annabelle ustoupí od židle, ale vypadá, jako by zvažovala, jestli někoho praští do ledviny, nebo podpálí školu.

„Anno, máš krásné vlasy,“ řekne Charlie.

Annabelle ukáže na Charlie plastovou vidličkou. „Nemluv na mě.“

Charlie se nakloní dopředu a zašklebí se. „To myslíš vážně?“

Annabelle převrátí oči. „Ne. Ale radši bys mi měla říct, až příště Ježíš přiletí do Peachvillu.“

Charlie se zasměje, ale v tu samou chvíli se na mě podívá koutkem oka – jako bychom se podělili o tajemství, jako kdyby tady opravdu přijel Ježíš.

„Co to čteš?“ změním téma.

Annabelle si čte First Shot Magazine. „Píší o černobílých filmech.“

„Jsi na staré filmy, co?“

„Je to moje nejoblíbenější věc po basketbalu. Když o tom mluvíme, dnes si jdeme po škole zahrát? Chceš jít taky?“ Annabelle se zakření, pak zaječí a zamračí se na Blua. „Vážně? To bolelo.“

„Ne,“ řeknu. „Mám něco na práci.“

„To je škoda,“ řekne si pro sebe Blue.

Prokřupnu si klouby, když pomyslím na jeho ukecanou hubu. Kašlu na to. „Víš co, změnil jsem názor. Nevadilo by mi nakopat někomu zadek.“

„Jo.“ Kývne Annabelle. „O tom mluvím. Charlie, chceš přijít? Bude potřebovat pokyny k poslednímu místu odpočinku.“

Charlie se na mě překvapeně podívá kvůli tomu poslednímu místu odpočinku. „To zní dobře,“ řekne. „V kolik?“

„V sedm.“

Blue se podívá na Charlie. „Přijdeš?“

Pokrčí rameny. „Jistě, musím vás zkontrolovat.“

Jsem překvapený, že předtím nikdy nešla. S jejím kulháním bych se divil, kdyby jí vůbec někdo dovolil jít na hřiště.

Obědová přestávka končí a u našeho stolu stojí krásná královna. Když si pohodí s vlasy, uvědomím si, že je to pořád Charlie.

„Čau,“ řekne nějaká sexy holka Charlie.

Charlie se na ni podívá. „Ahoj.“

Sexy holka přešlápne, jako by ji stání na tomto místě bolelo.

„S kamarádkou jsme se zajímaly, jestli sis něco udělala s vlasy.“

Charlie se rozzáří. „Jo. Díky, že sis všimla.“

„Ehm,“ řekne sexy holka. „Kde jsi byla?“

Charlie ukáže na mě. „Udělala to jeho kamarádka, která není odtud.“

Holka zavrtí hlavou. „To je tragédie. Nemůžu najít vlasového stylistu, který by mi zachránil tu hrůzu na hlavě.“ Povzdychne si. „I tak díky.“

Když se vrací ke stolu, Charlie se otočí ke mně. Oči má velké jako melouny.

Sakra jo, pomyslím si. To bylo perfektní.