TC - 15. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

Překvapení!

Stáhnu Charlie na postel a posadím se vedle ní.

„O čem to mluvíš, Dante?“ Charlie se dívá na své nohy. Vím, že jí ublížím tím, že není hezká, ale musíme čelit faktům, abychom se posunuli dál.

„Pár věcí o mně nevíš,“ řeknu.

Uvědomění, že se budu muset odhalit, mi dopadne na ramena. Svěsím je. Nepomyslel jsem na to, jak to řeknu, protože jsem si nemyslel, že budu muset.

„Určitě o tobě nevím hodně věcí. Známe se jen dva dny.“

Podívám se na hodiny. „Technicky tři.“

Je zmatená, tak se podívá na hodiny. Čekal jsem, že se zasměje, ale ne. „Dobře, tak tři.“

Postavím se, položím si ruce za hlavu a propletu prsty. Pak si protřepu ruce a posadím se.

„Co se děje?“ řekne ustaraně a cítím se tak ještě hůř kvůli tomu, jak jí budu lhát. Proto nenávidím, když se z něčeho stanou věci osobní.

„Nebyl jsem k tobě upřímný v tom, kdo jsem,“ řeknu jí.

Opře se. „No, to je snadné. Prostě mi řekni pravdu. Kdo jsi?“

Jsem sběratel poslaný z Pekla, abych tě přiměl k hříchu a sebral ti duši.

Tak bych ale začít neměl. Místo toho řeknu: „Nepřišel jsem z Peachvillku kvůli mámině práci. Přišel jsem pro tebe.“

Charlie polkne. „Co tím myslíš?“

Položím ruku na její, jako kdybych se o ni staral.

„Máma není na cestách. Já taky ne. Zůstávám ve Wink Hotelu.“ Stisknu jí ruku. „Charlie, moje práce byla najít tě.“

Uvolní si ruku. „Proč?“

Nevím, co říct dalšího, tak se rozhodnu to přeskočit. „Jsem sběratel.“

„Jako že hledáš dlužníky?“

„Ne, Charlie.“ Prokřupnu si klouby. A jsme u toho. „Pracuju jako sběratel duší.“

Charlie se začne smát, vstane z postele a opře se o bok. „Můj bože, Dante. Jsou zatraceně tři ráno. Pokud ze mě chceš dělat blbce, proč jsi to neudělal na párty?“

„Říkám ti pravdu.“

„Ne, jsi blbec. A chci, abys odešel.“

„Charlie, poslouchej mě.“ Přejdu pokoj a chytnu ji za loket.

„Jsem sběratel. Moje práce je vkládat značky na lidské duše.“

„Proč se mnou mluvíš, jako bych byla idiot?“

„Nemyslím si, že jsi idiot,“ řeknu. „Přísahám, že –“

„Dobře, fajn. Řekneme, že jsi sběratel,“ řekne posměšně.

„Jak jsi přišel k práci?“

„Byl jsem pro tu pozici zvolen.“

„Kým?“

„Bohem.“

Nevím, proč jsem to řekl. Možná protože jí nemůžu říct, kdo mě zaměstnává. Ale teď, když jsem to řekl nahlas, uvědomil jsem si, jak je to skvělé. Můžu ji přesvědčit, aby pracovala pro Šéfa, a možná bude souhlasit se smlouvou. Nikde není psáno, kam duše odcházejí.

„Bohem?“ Charlie na mě zúží oči. „A proč by Bůh chtěl mou duši?“

„Protože je čistá.“ Mám pocit, že lžu, ale je to pravda.

„Máš důkaz, že pracuješ pro Boha?“

„Ne, nemám, ale –“ zarazím se. Počkat. Sakra, že mám důkaz. „Dobře, udělám něco a budeš mi muset slíbit, že nebudeš křičet jako holka, jo?“

Vypadá nejistě, ale kývne.

Stisknu rty, nechám rozproudit stíny a zůstane v pokoji sama.

Charlie ustoupí a narazí do skříně. Figurky se začnou třást.

„Dante?“ řekne vyděšeně. „Kam jsi šel?“

Odhalím stíny a objevím se.

Zvedne ruce k puse. „Právě jsi zmizel,“ řekne přes prsty.

„Říká se tomu stín. Všichni sběratelé to mohou udělat.“ Vytáhnu si džíny a ukážu na zlatý náramek – mou Achillovu patu. „To je důvod, proč nenosím šortky.“

„Co. Je. To?“ přejede prsty po kovu.

„Můj náramek. Díky němu můžu sbírat duše, používat stín a chodit po zemi i po smrti.“

Charlie vytřeští oči. „Po smrti? Snažíš se mi říct, že jsi mrtvý?“

„Jo. Náramek mě drží naživu. Upřímně, Charlie. Myslíš si, že bych nosil takovou věc jen pro zábavu?“

„Ne. Ale nevypadáš jako mrtvý.“ Kousne se do rtu a přemýšlí.

„Pokud jsi mrtvý…jak jsi umřel?“

Celý ztuhnu. Je to rozumná otázka, ale nejsem na ni připravený. V krku mi vyschne a nejsem si jistý, jestli na to dokážu odpovědět. Je to dlouho, co jsem si dovolil myslet na tu noc.

Charlie to musela vycítit, protože řekla: „Ach můj bože. Myslíš to vážně. Jsi mrtvý.“

Sklopím pohled k zemi. Nemůžu se jí podívat do očí. Nechci, aby to o mně věděla. Ale z nějakého důvodu ze sebe vyhrknu: „Jo. Byla to autonehoda.“

Charlie mě obejme okolo pasu. Přitisknu jí hlavu k vlasům a pevně zavřu oči. „Táta chtěl v obchodě koupit brownie mix. Prosil mě, abych šel, že potřebuje pomoc.“ Zakloním hlavu.

„Ten zatracený jelen stál na silnici.“

Jako bych nemohl přestat. Přestaň!

„Umřel jako první. Viděl jsem to. Sledoval jsem svého otce umírat. Poté jsem odešel já.“

Charlie se zakloní, zvedne mi bradu a v té chvíli v jejích očích vidím něco, co jsem ještě neviděl. Soucit, ano a něco dalšího. Setkali jsme se před třemi dny a zdá se to, jako bych ji viděl poprvé. „Hej,“ řekne tiše. „Byla to nehoda.“

Kývnu.

Najednou mám pocit, že mě neobjímá jako kamarádka, ale jinak. Charlie mi něco mumlá u hrudníku. Celý se zachvěju a nevím proč.

„Nevěděl, co se stane.“

Přikývnu.

„Nejsme odlišní,“ řekne a hladí mě po paži. „Kromě toho, že já jsem nějak přežila.“

Přežití je důvod, proč jsem tady. Abych mohl podruhé žít na zemi. Sáhnu do kapsy a dotknu se penny, které mi táta dal na 7 narozeniny. O kterém jsem řekl, že to není moje věc.

Přejedu si dlaněmi po tvářích, abych na něj přestal myslet. Je to pro mě příliš emocionální a musím s tím přestat. Oba jsme tu noc umřeli, ale on odešel jednou cestou a já jinou. A teď jsem tady.

„Poslouchej, víš, jak jsem ti řekl, že z tebe udělám krásku? Něco pro tebe mám.“ Vytáhnu ze zadní kapsy smlouvu a podám jí Charlie.

„Co je to?“ vezme si smlouvu a dívá se na ni.

„No, jak jsem řekl, jsem sběratel. Přišel jsem si pro tvou duši.“

Zašklebí se a všechny věci, které jsem jí ve tváři viděl – zmizí. Snažím se to zmírnit.

„Vím, že to zní zle, ale nechceš po smrti odejít právě na to místo?“

„Do nebe?“ zeptá se.

„Jistě.“

„Jo. Ano. Ale nejsem připravená na smrt.“ Vystrašeně vytřeští oči. „Pořád chci udělat nějaké věci. A co babička? Nikoho nemá.“

Chytnu se toho problému. „To je ta nejlepší část. Budeš žít i poté, co odevzdáš duši. A mezitím ti dáme cokoli, co budeš chtít.“

„Je to jako když prodáš svou duši?“ zeptá se.

Usměju se a vrtím hlavou. „Jo, tak nějak. Prostě nemáš co ztratit.“

„Já nevím. Je to divné.“

„Není na tom nic divného. Ber to jako dar. I tak chceš, abychom měli tvou duši, a my ti za ni ještě zaplatíme.“

„Já vím, ale je divné si přestavit, že budu chodit bez duše.“

Stisknu si kořen nosu. Už se blížíme ke konci, cítím to. Snažím se zachovat si zdravý rozum. „Charlie, miliony lidí by za tuto příležitost zabíjelo.“

Přejde pokoj a posadí se na postel. „Na tři hodiny ráno je toho dost k přemýšlení.“

„Lidé mívají ve tři ráno skvělé nápady,“ řeknu. „Charlie, prostě to udělej. Můžeš být krásná a já můžu dokončit práci.“

Ale podivně zaskuhrá. Kdybych ji neznal lépe, myslel bych si, že ji něco bolí.

„Co když se nechci změnit?“ řekne tiše.

„Všichni se chtějí změnit.“ Vezmu jí z ruky papír a složím ho na noční stolek. Nejsem si jistý, jestli bych měl použít magické pero, nebo stačí jen to, co jsem si vzal z hotelu, ale doufám, že bude fungovat. „Tady. Donesl jsem ti k tomu skvělé pero.“

Charlie má najednou nečitelný výraz. „Přinesl jsi pero?“

„No, jo.“

Vezme si jej a otáčí s ním mezi prsty. „Byl sis jistý, že to podepíšu, že?“

„Ne,“ řeknu. „Jen jsem předpokládal –“

„Že budu souhlasit se vším, co budeš žádat?“

Rudý signál! Rudý signál! Zpátečka!

„Charlie, dělám to pro tvé vlastní dobro.“

„Pro mé vlastní dobro? Jako protože jsem tak směšná?“

I když to řekne tiše, její slova mnou projedou jako nůž máslem.

„Tak jsem to nemyslel. Ale…“

„Ale?“

Bojuju se slovy. „Ale mohla bys vypadat jinak.“

„Chci, abys odešel.“

„Charlie –“

„Odejdi!“

Ustoupím. Nikdy jsem si nemyslel, že na mě Charlie bude křičet. Otřáslo to mnou. Natahuju k ní ruku, ale ustoupí a svěsí ramena.

Vezmu si smlouvu a zastavím se u okna.

„Omlouvám se, Charlie,“ zašeptám. Nejsem si jistý, jestli mě slyšela a nevím, jestli jsem to myslel vážně, ale připadalo mi to jako správná věc.

Slezu po stromě, nastoupím do auta a podívám se k jejímu pokoji. Na chvíli jsem si myslel, že se to stane. Ale měl jsem vědět, že to nebude tak snadné.

Když řídím do hotelu, uvědomím si, jak jsem to podělal. Ví, kdo jsem. Nebude hřešit, když si myslí, že pracuju pro Boha. A smlouva fungovat nebude.

Možná nebudu moci dokončit práci.

A teď dokážu myslet jen na ty zatracené následky.