TB - 6. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Další den se Neil vrátil zpátky do společnosti  Elwood & Stern. Tedy oficiálně. Od listopadu strávil nespočet hodin nad prací jak pro Porteras tak i pro Auto Watch prací z domova, a to navzdory doporučení jeho lékaře, aby odpočíval a dopřál si čas. Byl celý žhavý do toho, aby se dostal zpátky do práce.

Jeho budík mě vzbudil v půl sedmé ráno, ale já tvrdohlavě zůstala pod peřinou, dokud jsem nezaslechla, jak se přemístil do hlavní koupelny do sprchy. Hlavní koupelna v New Yorském bytě byla fakt boží. Vstupovalo se do ní přes šatnu, mnohem větší a organizovanější verze šatníku, která měla na úrovni podlahy zabudované podlahové topení.

Vážně, jak jsem dosud mohla žít bez speciálních průduchů, které by ráno zahřívaly moje nohy?

Ze země jsem sebrala svoji košili – dobře, její torzo – kterou Neil předchozí noci dost poničil, a vklouzla jsem rukama do ní. Bude potřebovat spoustu nových knoflíků, takže jsem si rukama přidržovala její předek u sebe. Přešla jsem do šatny, opřela se o rám dveří a nahlédla dovnitř. Neil si právě zapínal manžety své oslnivě bílé košile. Šedé vlasy měl rozcuchané a třpytily se mu v nich kapičky vody. Zpozoroval mě. „Omlouvám se, vzbudil jsem tě?“

„Vždycky se můžu vrátit do postele.“ Přimhouřenýma, ještě ospalýma očima jsem na něm zaznamenala nějakou změnu. Chvíli mi trvalo uvědomit si, co to bylo. „Ty sis oholil vousy.“

S vysokým soustředěním si vybral tmavomodrou kravatu s bílými tečkami. „Vypadal jsem jako muž ve středních letech.“

„Ve skutečnosti ti v březnu bude padesát, takže můžeš vypadat jako muž ve středních letech.“ Shrnula jsem si vlasy na jednu stranu a hlasitě zívla.

Podíval se na mě se svým polovičatým úsměvem. Skutečně vypadal bez vousů mladší. „Zavři svá inteligentní ústa a pomoz mi s kravatou. Pro dnešek mám pro tebe úkol.“

Bříško se mi zachvělo. „Úkol? To je nějaká hra na zlobivou studentku a nažhaveného profesora? Vzhledem k tomu musím říct, že do toho jdu.“

Postavil mě před velké, vestavěné trojdílné zrcadlo.

„Ruce dolů, prosím, bráníš mi ve výhledu.“ Nasadil mi na krk svoji kravatu, a zvedl mi vlasy, které mi zasahovaly pod ní. „Narovnej se.“

Dala jsem ramena dozadu a tím se mi rozevřel předek košile, který odhalil velký kus mého nahého těla pod ní. Stál za mnou, velice blízko, až jsem na zadní části stehen cítila dotyk jeho hedvábných kalhot námořnické barvy. Když se mě tak dotýkal, bojovala jsem s nutkáním zabořit se obličejem do jeho rukávu. Včera večer jsem se neodlíčila a nechtěla jsem mu košili ušpinit.

„Jaké máš pro dnešek plány?“ zeptal se, zatímco se mu ruce dokonale plynule pohybovaly pod bradou a vázal mi kravatu. Mojí pomoc k tomu vůbec nepotřeboval, chtěl jen moji fyzickou blízkost.

Setkala jsem se s jeho pohledem v zrcadle, právě když dotahoval volný uzel kolem krku. „Chystám se dneska na oběd s Holli a Dejou, takže se ujisti, ať jí dá Rudy v poledne pauzu na oběd, jo?“

„Miláčku, vracím se po roce zpátky do své společnosti. Možná nebudu mít čas na to, abych se věnoval mikroproblémům obědových pauz v Porterasu.“ Sklonil se ke mně a zastrčil mi pramen vlasů za ucho. „Zbožňuji, jak ráno voníš. Jako pot, sex a horká kůže.“

„Mmm,“ řekla jsem a vykroutila se mu. „A ranní smradlavý dech, takže se nesmíš dostávat tak blízko ke mně. No tak, řekni mi, jaký úkol pro mě máš? Co to má všechno být?“

Přešel k ušáku, vedle kterého byla jeho směšně přehnaná – a to i na někoho, kdo pracoval v módním průmyslu – sbírka bot. Vyndal lesklý mahagonový pár mokasínů v barvě krokodýlové kůže a zároveň s ním i kožené kotníkové boty značky Berluti.

„Hele, počkej,“ řekla jsem a překřížila jsem dva ruce. „Tohle si přece nemůžeš vzít. V jednom z tvých časopisů jsi vyhlásil ne krutosti, vzpomínáš si?“

„Valerie vyhlásila ne krutosti.“ Já jsem to jen prostě rozjel. Chceš znát svůj úkol, nebo ne?“ zeptal se a na nohu si oblékl námořnicky modrou ponožku.

„Fajn.“ Opřela jsem se o zeď a zívla.

„Vzhledem k tomu, že se chystáš na oběd pryč, budu muset svůj plán přehodnotit. Chtěl jsem tě požádat, aby ses patnáctkrát přivedla na samotnou hranu, pak se zastavila u mě v kanceláři, sundala si tam své mokré kalhotky, nechala mi je tam a dovolila, abych to dokončil. Ale nechci, abys kvůli mně musela rušit svůj oběd s Holli. Takže až se vrátíš z oběda, tak se přivedeš patnáctkrát na okraj a pak mi zavoláš, abych ti dal svolení vyvrcholit?“

Sice to mohl formulovat jako otázku, ale v tónu hlasu se ozýval můj Pán. Byl to příkaz a mnou projelo vzrušení až do konečků prstů.

„Ano, Pane!“ Kolébala jsem se na špičkách a právě jsem se úplně probudila. V žádném případě už nezvládnu jít znovu spát. „Jak chceš, abych to udělala?“

Když se obouval, zvažoval tu otázku. „Myslím, že jen prsty.“

„Plné proniknutí?“ To byl důležitý rozdíl. Někdy mi to nedovolil.

„Nemyslím si, že by to mohlo něčemu ublížit. Asi budu pracovat pozdě do noci, takže si na tom dej záležet.“ Postavil se, přistoupil ke mně a pomalu mě pohladil hřbetem prstů dolů po tváři, přes čelist až na krk. Zadrhl se mi dech a pod košilí mi ztvrdly bradavky.

„Teď si vezmu svoji kravatu.“ Ušklíbl se a než o krok ustoupil, přetáhl mi ji přes hlavu a nechal mě celou roztouženou.

Nasadil si kravatu, oblékl své elegantní sako a přejel se pohledem v zrcadle. „Není to tak špatné. Možná, že jsou jen trochu těsnější rukávy.“

„Vypadáš dobře,“ ujistila jsem ho. Vypadalo to, že mu přijde jeho mírný váhový přírůstek po chemoterapii zoufale nápadný. „Všichni budou tak šťastní, že jsi zpátky.“

„To se ještě uvidí.“ Zasmál se a naposledy si přejel rukama po saku, aby si ho uhladil. Popadl své mokasíny – aby si je mohl v kanceláři přezout – a když mě míjel, dal mi pusu na čelo. „Až mi budeš volat, ujisti se, že jsi skutečně mokrá. Chci to po telefonu slyšet.“

*****

I když jsem se s Holli viděla v New Yorku před tím, než jsem na vánoce letěla domů, byla jsem nadšena tím, že se spolu sejdeme a budu ji moci říct svou úžasnou novinku. Bude vyšilovat, až zjistí, že se budu vdávat.

Pravdou bylo, že mezi námi dvěma jsem si vždycky představovala, že Holli bude tou, která se možná dostane pod čepec. A představovala jsem si, že to bude za někoho, kdo zbohatl díky internetu. Nebo filmu.

Vedly jsme spolu obrovské množství rozhovorů, kdy jsem vždy rozhodně prohlašovala, že se nikdy nebudu vdávat. Bude tím šokována.

Když jsem dorazila do restaurace – módního bistra poblíž High Line – Holli už tam byla a seděla v boxu pro čtyři uprostřed místnosti. Holli je modelka a její nedávno prudce rozjetá kariéra způsobila, že kamkoli šla, byla poznávána. Zbožňovala to, a proto ten stůl přímo uprostřed. Aby jí mohl každý vidět.

A lidé si jí skutečně všímali. Viděla jsem, jak si ji hoch pro všechno z kuchyňského výklenku tajně fotí na iPhone. Do prdele, moje nejlepší kamarádka je skutečně slavná.

„Sophie!“ Holli vyskočila ze své židle, oblečená do černých přiléhavých džínách a černého saka. Kolem krku měla tenký řetízek s větším stříbrným přívěskem ve tvaru slzy. Vlasy měla stále skřítkovsky krátké, když si je před rokem kvůli přehlídce nechala ostříhat, kroutily se jí za ušima. „Chyběla jsi mi!“

„Já vím. Rok a pak deset dní? Rozhodně moc dlouho.“ Objala jsem ji, o něco pevněji než obvykle. „Kde je Deja?“

„Na cestě. Její kreténský šéf ji zdržel,“ řekla se zakoulením očí. Pak to rychle upřesnila: „Rudy. Ne, víš. Tvůj kretén.“

Posadily jsme se na své židle a já přejížděla očima přes menu, ale nechtěla jsem se rozhodovat o tom, co si dám k jídlu. Chtěla jsem se svěřit se svou úžasnou novinkou.

Protože jsem ještě nemohla, zeptala jsem se jí, jak probíhala návštěva doma. Její nevlastní bratr nedávno utekl se svojí přítelkyní, kterou rodina neschvalovala. A vybrali si právě Štědrý den k tomu, aby oznámili, že čekají rodinu.

„Takže to byl skvělý den k tomu, abych všem představila Deju.“ Holli nebyla sarkastická. Jasně zářila. „Moje máma byla tak zaneprázdněna tím, aby křičela na Patricii jako na couru, že se dokonce ani neobtěžovala projevit svou rasou mikro-agresi vůči Deje. A co ty?“

„Vánoce dopadly dobře,“ řekla jsem s nakloněnou hlavou. „Máma Neila nenávidí -“

„Věděla jsi, že to tak bude.“ Holli usrkla trochu vody.

„Jo. A ehm… chtěla jsem počkat na Deju, ale mám pocit, že by bylo neupřímné, kdybych pokračovala dál, aniž bych prozradila největší novinku.“ Zahoupala jsem svou levou rukou před sebou a vystavila prostředníček. „Je větší. Ale chystám se vdávat.“

„Ach můj bože! Sophie!“ Holli vyskočila a přes stůl mě pevně objala svýma dlouhýma rukama. „Jsem za tebe tak šťastná!“

„Za co jsme tak šťastné?“

V tom okamžiku jsem se podívala nahoru a uviděla Deju, jak si vedle stolu sundává kabát. Holli mě pustila a objala svoji přítelkyni. „Myslela jsem, že si tě tam Rudy bude držet celé odpoledne.“

„No, nepotřeboval mě tam. Zamířil do kanceláře velkého šéfa pro slavnostní whiskey. Tuším, že slavíte totéž?“ Deja po mě blýskla s úsměvem, při kterém jí zazářily neskutečně rovné zuby. Díky nějaké nadpřirozené schopnosti dokázala mít namalované rty jasně oranžově červenou rtěnkou, aniž by se jí uvízla na perleťově bílých zubech. Přistoupila ke mně a objala mě.

„Gratuluji, Sophie.“

Rozzářila jsem se na ni.

„Takže, legrační, že jsi vytáhla téma svatby,“ řekla Holli a odkašlala si. „Protože my máme taky nějaké novinky...“

Pohledem jsem nevěřícně těkala z jedné na druhou. „V žádném případě… Vy nejste...“

Obě natáhly své levé ruce. Díky své vlastní zprávě jsem byla tak roztržitá, že jsem ani nezaznamenala jiskřivé brilianty na jejich prstech.

„Ach můj bože!“ Věděla jsem, že jsme všechny trochu moc hlučné, ale nedokázala jsem si pomoc. Byla jsem tak nadšená – ani za tisíc let jsem si nedovedla představit, že bych byla zasnoubena ve stejné době jako moje nejlepší kamarádka. „Obě jsme se zasnoubily ve stejnou dobu? To je jako ve filmu!“

„Otec nevěsty, díl druhý?“ zalapala Holli po dechu.

Deja s úsměvem zavrtěla hlavou. „Ne, zlato. Válka nevěst. Doufám, že k tomu tuhle situaci nenecháme dojít.“

„Nemyslím si, že bychom mohly mít tenhle problém,“ ujistila jsem je, zatímco jsem si zpět sedala na svou židli. „Když se Neil ženil naposledy, byla to gigantická svatba v Itálii. A mám tušení, že nebudeme mít tradiční svatbu v hotelu Plaza.“

„Chceme se brát na zámku v Central Parku,“ rozplývala se Holli.

„A k tomu chceme být oblečené jako princezny. Květiny ve vlasech, vlečky dlouhé devět metrů. A pak chceme mít fotografie pořízené na Brooklynském mostě,“ dodala Deja a pak se zamračila. „Víš, zasnoubily jsme se na Štědrý den a plánujeme svatbu. Myslím, že to pomůže, když by se něco zadrhlo.“

„Vy už máte stanovené datum?“ V žaludku jsem pocítila drobné zachvění, které jsem cítila vždycky, když jsem se srovnávala s někým jiným a prohrávala jsem. Nedávalo mi to smysl, ale ten tenký hlásek mi v hlavě naznačoval, že od doby, kdy jsme se s Neilem dohodli, že se vezmeme, jsme spolu neprobírali žádné svatební plány, jako by se nás nic dalšího z toho už netýkalo.

Odsunula jsem to stranou. Takové sračky pak vedou k závisti a já nechtěla své nejlepší kamarádce nic závidět. Tohle jsme si nedělaly.

Deja prakticky zářila. „Ne datum – den, ale uvažujeme o tom, že by byla svatba v srpnu.“

„Wow, tak brzo?“ Znělo to tak, jako bych to brala za křivdu? To jsem rozhodně nechtěla. „Myslím tím, na plánování nepotřebujete hodně času?“

„S tady Slečnou Efektivní?“ Holli šťouchla loktem do Deji. „V žádném případě. Klidně bychom se mohli brát příští víkend na bruslích na ledu v Rockefeller Centru, kdyby si to usmyslela.“

„Prosím, ne,“ zasmála jsem se. „Právě jsem se vrátila z Islandu a severního Michiganu. Nepotřebuji další zimu.“

„A ty budeš moje družička, že jo?“ zeptala se Holli a pak se kousla do rtu. „Myslím tím, vím, co jsi v minulosti říkala, že nenávidíš svatby -“

„Ach můj bože, sklapni! Budu tvoje hlavní družička!“ Myslím, že jsem trochu čekala, že mě o to požádá, protože jsem byla její nejlepší kamarádka, ale ani to neudělalo tu žádost méně vzrušující.

Naše tlachání se pak přetočilo k možnosti svatby v tropech. Jako nezávislé mladé ženy žijící v jednadvacátém století bychom možná měly strávit polední pauzu nad mnohem závažnějšími tématy, ale přece jenom jsme byly všechny zasnoubené. Nebyl to žádný typický běžný oběd.

Když jsme byly připravené zaplatit, zastavila jsem je. „Vážně, tohle je na mě. Ani nemáte představu, jak moc jsem to dneska potřebovala.“

„Stále ještě čekáš, až ti dají vědět ohledně té práce, co?“ zeptala se Deja a svoje dokonalé obočí vyklenula v soucitu.

„Bohužel. Ale to není ten problém.“ Vložila jsem svoji kartu do černého koženého pouzdra a nechala ho na straně stolu. „Skutečně mi chyběl New York. Londýn je úžasné město a s Emmou byla spousta legrace, když tam byla… ale uplynulý rok stál za hovno. Je dobré vrátit se zpátky do normálu.“

„Verze normálnosti, kde žiješ v paláci na Páté Avenue a já jsem zasnoubená s lidskou bytostí místo s architekturou?“ zasmála se Holli. „Jsem tak šťastná, že jsi doma. Už nikdy, nikdy se nestěhuj znovu pryč.“

„Budu se o to snažit.“ Nemělo smysl jí říkat, že do patnácti let má Neil v plánu uvěznit nás oba do nějaké nevrlé, staré usedlosti. Ještě patnáct let se o to nemusím starat.

V taxíku jsem cestou z restaurace přemýšlela o Holli a o tom, jak se naše životy za poslední rok a kousek změnily. Předtím, než přišel Neil do Porterasu – a zaměstnal Deju – jsme ani já, ani Holli nečekaly, že by mohl nastat konec našich svobodných dnů. Myslím, že teoreticky jsme o tom snily jako o nějaké hodně vzdálené budoucnosti. „Mohly jsme si to představovat v době, až nám bude kolem třiceti.“ „Radši bychom se měly rozhodnout o otázce dětí, než nám bude čtyřicet a bude těžké otěhotnět.“ Vždycky to byly jen abstraktní myšlenky, daleká budoucnost. Možná to bylo proto, že jsme viděly manželství nebo zásnuby jako nudného a omezeného – vím, že já sama jsem si to tak představovala. A vždycky jsem měla ten idealistický názor na to, že se vdávat nebudu. Svatba, svatební šaty, líbánky – tohle všechno bylo v rozporu s mojí představou obrazu nezávislé, úspěšné Sophie, kterou jsem si na koleji pečlivě vybudovala.

Kdy jsem tuhle představu začala bořit? Vdát se za Neila – do pekla, jen se k němu přestěhovat – definitivně zbořilo určité zdi, ale stejně neměly zásadní pevnost. Stále jsem byla Sophie, přesně tak jako Holli byla stále Holli. Být s našimi partnery, kteří nás respektují, z nás neudělalo nic víc ani nic míň.

Takže, pokud je svatba vcelku nezásadní záležitostí, proč jsem to tak v hlavě měla? Pravděpodobně proto, že to bylo nové a vzrušující, a abych řekla pravdu, i trochu děsivé. Ale obvykle cokoli souviselo s Neilem, bylo vždy vzrušující a trochu strach nahánějící.

Vždycky jsem předpokládala, že když někdo někoho miluje a chce si ho vzít, pak to tak bylo. Kdyby to bylo tak složité, skutečně bych byla připravena jít do toho?

Jakmile jsem vystoupila z výtahu, zazvonil mi telefon. V jedné ruce jsem žonglovala s kabelkou, abych ho mohla zvednout, zatímco druhou jsem dávala klíč do zámku a zadávala bezpečnostní kód. Na druhém konci linky byla Holli.

„Dobře, takže proč vyšiluješ?“ zeptala se místo pozdravu. „Protože já vyšiluji.“

„Copak se nepředpokládá, že budeme vyšilovat? Protože možná budu vyšilovat, právě teď si chci být jistá, jsme na té samé stránce.“ Ve foyer jsem hodila kabelku s kabátem na podlahu a zamířila přímo do knihovny.

„Celá ta věc se svatbou, Sophie. Nemám ani ponětí, co dělám.“ Hlas se jí třásl. „Je to… Jak kdybych cítila, že to pravděpodobně není to správné rozhodnutí, hm.“

„Nemyslím si, že by to byla pravda.“ Přešla jsem k antické skříňce, kde jsem měla svůj laptop, otevřela jeho kryt a zapadla do svého křesla. „Jedná se o zásadní životní změnu. Myslím, že by od nás bylo stupidní, kdybychom o tom vážně neuvažovaly.“

Do vyhledávacího okénka jsem napsala: svatba, strach.

„Tys to dala do googlu, Sophie?“zeptala se Holli mrzutě s odfrknutím. „Nemyslím si, že tohle je věc, kterou bys měla řešit s googlem.“

„Aha! „Strach nebo ještě něco dalšího?“ Je tu článek, který si právě spolu přečteme.“

Naklonila jsem se a zamžourala na display. „Dobře. Zřejmě… je naprosto normální, že… bla, bla, bla… Dobře, přímo tady: „Mnoho párů pocítí příznaky úzkosti včetně zvýšené hašteřivosti a snížené sexuální touhy.“ Je to to, co se děje mezi vámi dvěma?“

„Ne, teď je to lepší než kdykoli předtím. Jako by ty dva zatracené kroužky měly nějakou magickou sexuální sílu nebo tak něco.“ 

Holli se odmlčela, takže jsem mohla pokračovat.

„I když je normální interpretovat každou hádku ohledně domácích prací jako znamení, nezapomeňte, že se společně přesouváte k nové vzrušující kapitole svého života. Promluvte si se svým klukem, možná to může cítit podobně.“

„Svým klukem? Proboha, ty mi tu čteš párové poradenství z Cosma? Protože jestli mi to má pomoc -“

„Není to Cosmo, je to nějaký blog Svatební zvony. Myslím, že je to pro Jižanské nevěsty, ale i tak toho hodně platí.“ Přejela jsem očima další kus textu. „Aha. Tohle je špatné.“

„Co je špatné?“ Zaječela Holli.

„No, je tady seznam důvodů, proč bys měla odvolat zásnuby. Chceš je slyšet?“ Nebyla jsem si jistá, jestli to chce slyšet.

„Já nevím?“ Holli zněla v hlase přesně ta samá panika, kterou jsem cítila. „C-co když ty věci, které tam jsou, platí i pro nás? Co se stane pak?“

„Nevím. Tuším, že… se nevdávat?“ Při tom pomyšlení mě bodlo u srdce, jako kdybych právě stála v nějakém filmu v přechodové komoře s tím, že se navždy loučím se svou láskou. „Nebo ne. Myslím, že je to jen blog, jo? Není to tak, že když si to přečteme, jsme odsouzeny navěky k neštěstí. Nikoho nezajímají nějaké sračky na blozích.“

„Ani trochu,“ souhlasila. „Ale co když si to nepřečteme? Koneckonců, ani jedna z nás svatbu neplánovala. Pravděpodobně vyšilujeme jen proto, že jsme změnily naše názory nebo tak nějak.“

„Ale možná by bylo pěkné vědět -“

„Ne, nechci,“ trvala Holli pevně na svém. „Podívej, ať už na tom seznamu bude cokoli, myslíš, že by tě to přinutilo milovat Neila méně? Vzhledem k tomu jsem si dost jistá, že ať je na tom seznamu cokoli, nepřestanu Deju milovat.“

„Dobře. Máš pravdu,“ připustila jsem. „Prostě jen blázníme.“

„I když to je dost děsivé. Chci říct, že spolu bydlíme od září. A jde to skvěle, ale -“ S povzdechem se zarazila. „Víš, je to prostě tak dospělácké a oficiální. Je mi jen dvacet pět. Zbytek mého života je hrozně dlouhá doba.“

„Možná, že není,“ připomněla jsem jí. „Málem to tak pro mě a Neila nebylo. A cítím se jako nějaký kretén. Loni bych dala cokoli za jakoukoli budoucnost s Neilem. A teď, když se mnou chce strávit zbytek svého života, pochybuji o něčem, co jsem předtím zoufale chtěla?“

Když Holli promluvila, představila jsem si, jak moudře přikyvuje. „Víš, že jsme totálně v prdeli.“

„To jsme,“ souhlasila jsem. „Jsem tak ráda, že jsme se vypovídaly ze svých pochybností.“

Pak jsme se rozloučily a já zůstala sedět. Prst se mi vznášel nad laptopem nad tím článkem. Holli měla pravdu. Na ničem z toho seznamu nezáleželo. Nic by mě neodradilo od svatby s Neilem. Takže to ani nemělo smysl číst.

Ale pro jistotu jsem si ten článek uložila.

******

Neil mi napsal po jedné, abych mu ohledně naší sexuální schůzky po telefonu zavolala kolem páté, protože to bude mít čas mezi jednotlivými schůzkami. Pak mi přišla ve tři další textovka s tím, že jeho pracovní plány pro dnešní den šly do háje a nedostane se domů dřív než po desáté.

Když jsem si tu zprávu přečetla, zklamáním jsem zakňučela a následně sama sobě vynadala. Tím, jak jsem měla Neila celé dny jen pro sebe, jsem se stala zkaženou, věděla jsem, že by mohlo být těžké vrátit se zpátky k životu z doby, kdy jsme spolu začali chodit. Ve srovnání s naší starou rutinou sexu po Skypu během týdne a příležitostných společných víkendů, však tohle nebude až tak špatné. I tak jsem však vytočila jeho číslo, protože jsem potřebovala slyšet jeho hlas.

„Sophie?“ Hlas měl soustředěný, ale trošku jsem ho tím rozptýlila.

„Skutečně se nedostaneš domů dřív než v deset?“ zakňučela jsem.

„Omlouvám se, drahá, ale varoval jsem tě, že se vracím do práce -“

„Což znamená postarat se o všechny věci, které se nahromadily, zatímco jsi byl pryč. Já vím. Přišel jsi po ročním volnu,“ rezignovala jsem s tím, že budu usínat u televize.

„Podívej, drahá, musím už jít, ale zavolej mi později. Kolem sedmé, to bych měl mít čas. Vzpomínáš, co máš udělat dneska večer?“ zeptal se s příjemně neutrálním hlasem. Ten nemravný muž byl určitě právě teď v místnosti plné lidí, tím jsem si byla jistá.

„Samozřejmě, že ano, Pane,“ zapředla jsem.

Poté, co jsme se rozloučili, jsem řekla Susie, že by mohla odejít klidně o hodinu dřív a nechat mi tu večeři, protože Neil se nevrátí a pravděpodobně bude jíst v kanceláři. Pak jsem se pustila do dalšího videa pro svůj YouTube kanál.

Poté, co India začala dávat odkazy na moje videa do svého velice oblíbeného Tumblr, musela jsem do nich začít investovat mnohem víc energie. Nemohla jsem jen tak sedět s telefonem u zrcadla a nanášet si oční stíny. Teď jsem měla své studio se světlým, malým rozkládacím pozadím, uměleckou HD kameru se stativem a profesionální mikrofony. Videa, která dříve představovala pouze koníčka, jsem měla vytvořena během pár hodin, ale teď mi zabírala mnohem víc času. Na každém dílu jsem pracovala celé týdny a Neil začal nazývat naši knihovnu „studiem“. Už to nebylo tak zábavné, jako dřív. Pro dnešek jsem se rozhodla pro návod na vytvoření kouřového líčení očí – jestli se Neilovi podaří dostat domů dřív, možná bych mohla svůdného líčení lištičky využít – a pak zvážit, zda pokračování natáčení stojí za to.

Kolem šesté jsem umyla svoje štětce, věci uklidila, popřála Sue dobrou noc a zamířila do ložnice. S Neilem se netočilo vždycky všechno jen kolem sexu, ale práce do noci nebyla ta nejhorší věc, která nás mohla potkat. Když byl nemocný, nemilovali jsme se fyzicky celé měsíce. Věděla jsem, jak to jde. Součástí toho bylo užít si skvělý sex sama se sebou. Napustila jsem si do vany horkou vodu se spoustou bublinek, v koupelně připojila ke zvukovému systému Neilův iPod a probrala se seznamem skladeb. Rozhodla jsem se Morcheebu a jejich pomalé, vášnivé skladby. Zapálila jsem svíčky rozestavěné kolem vany, zhasla světlo a ponořila se do vody.

Opřela jsem se a nestarala o to, jestli se mi nepořádně sepnuté vlasy nenamočily. To bude nepříjemné až později, když se přemístím do postele. Ve vaně jsem měla úžasný polštářek, na který jsem si opřela hlavu s krkem, zatímco mi masážní trysky uvolňovaly bolavé svaly ve stehnech a lýtkách. Zavřela jsem oči, představila si Neila, jak přichází domů a nachytá mě při tom. Naprosto přesně jsem ho viděla stát vedle vany v rozepnutých drahých kalhotách a košili s vyhrnutými rukávy na jeho silných rukách. Beze slov by se na mě díval, zatímco bych se sama hladila pod vodou…

Vklouzla jsem prsty po mém těle dolů, nadzvedla boky, jak moje ruka zabloudila čím dál blíž svému cíli. Kdyby mě Neil skutečně sledoval, měla bych mnohem déle škádlit své bradavky a dělat dlouhé jemné tahy dolů k žaludku. Vzhledem k tomu, že tu nebyl – a dal mi časově náročný úkol dostat se patnáctkrát na hranu – začala jsem konečky prstů dělat jemné, pomalé kroužky kolem klitorisu. Horká voda, která mi nerušeně přejížděla po ničím nechráněném uzlíčku nervů, mě nutila vzdychat a na ústech se mi objevil nezbedný úsměv. V rychlosti jsem zauvažovala, zda bych se neměla vrátit pro videokameru, ale ve vodě bylo tak úžasně, teple, a když jsem se sama sebe dotýkala, cítila jsem se tak dobře, že jsem nechtěla přestat.

Pomyslela jsem na to, co by Neil řekl, kdyby tu nade mnou teď stál. Něco, co by přilákalo moji pozornost, jako třeba: „Nikdo by neměl být ve vaně tak neslušný,“ nebo nějaké podobné klišé, ale ještě žhavější bonmot. Já bych zalapala po dechu, otevřela oči, podívala se na něj a pocítila náhlou tíhu jeho propichujícího pohledu, jak by přejížděl očima po mém těle a byla bych naprosto bezmocná.

Zrychlila jsem pohyb prstů, přejížděla jimi po svém masu. Patnáctkrát na hranu. Patnáct orgasmů, které v posledním možném okamžiku nedotáhnu do konce. Patnáct zaťatých pěstí, zkřivených prstů, nespočet vzlyků díky frustraci a zábavě. Musela jsem to všechno udělat a pak mu zavolat, aby mi dal svolení, abych se konečně dostala přes hranu a mohla se uvolnit.

„Do prdele,“ zašeptala jsem, když jsem druhou rukou svírala hranu vany vedle svojí hlavy. Přirážela jsem boky proti prstům a rozkoš stoupala a stoupala…

Pomyslela jsem si, že pod vodou je Neilova velká ruka, a jak mi poskytuje rozkoš, přejíždí uvnitř mě prsty. Byla jsem tak blízko, až jsem musela dát ruku pryč a zasmála se v překvapení, jak rychle jsem se dostala na takovou intenzitu.

Než jsem se přinutila ukončit koupel, dostala jsem se na hranu pětkrát. Kolena se mi třásla, ale když jsem se přemístila z koupelny ven a usušila jsem se, byla jsem znovu vzrušená. Po šesté jsem se dostala na hranu, když jsem si poštěváček osušovala poklepáváním měkkým froté ručníkem a musela jsem sebrat všechnu svou sebekontrolu, abych se neudělala úplně.

Pak jsem si trochu pohrála s fantazií, jak se dostat na další hranu. Seděla jsem na polstrované lavici vedle sprchy a použila svůj štětec na make-up, kterým jsem se sama dráždila a přejížděla hladkými, lechtivými chloupky po svém klitorisu. Řekl žádné hračky, ale usoudila jsem, že štěteček na růž se jako sexuální hračka počítat nedá. Přešla jsem pak do šatny a sedla si, s roztaženýma nohama, přímo před zrcadlo a sledovala, jak se pod mými prsty leskne moje vlastní vlhkost. Ten pocit, že se tak vystavuji a dělám něco skutečně nemravného, mě vrátilo zpátky do dnů, kdy jsem jako dospívající zjistila, že existuje masturbace. Bylo na tom to neslušné vzrušení, že to tolikrát dělám, a jak jsem se tak přesouvala z koupelny přes šatnu až do ložnice, znovu jsem plně vyzkoušela svojí sexualitu. Už to bylo strašně dlouho, kdy jsem sama sebe takhle poznávala. Po létě plném stresu jsem ze svého mozku vystrčila až na úplný okraj, jak jen to bylo možné. Bylo tak dobré to znovu moc dohnat.

Když jsem konečně dosáhla čísla patnáct, byla jsem celá zpocená, stěží jsem lapala po dechu a byla uprostřed rozházené postele. Už jsem byla tak blízko, tak blízko, že jsem cítila, že jsem krůček od vrcholu, a musela jsem vytáhnout prsty a bolestivě si je držet. Jakýkoli pohyb, dokonce i jen samotné dýchání, bylo moc těžké, protože tu bylo silné riziko, že by vyvolalo můj dlouho zadržovaný orgasmus. Kočička mi pulzovala, všechnu tu jemnou tkáň jsem měla bolestivě nateklou. Přímo jsem ukapávala do peřiny pod sebou. Měla jsem si pod sebe dát ručník. 

Když pominulo akutní nebezpečí, natáhla jsem se po telefonu na svém nočním stolku. Ruce se mi třásly, mnohem víc z fyzického napětí než ze vzrušení. Jak Neilův telefon vyzváněl, zadržovala jsem dech strachy, abych se neudělala jen z prostého zvuku jeho hlasu.

„Ahoj, Sophie,“ zvesela se ozval. „Potřebuješ něco?“

Zalapala jsem po dechu, jak mě v krku zalechtalo zasmání. Měla jsem ho přitom celý odřený z naříkání a sykavého popírání. „Prosím, Pane. Můžu se udělat?“

„Nevidím žádný důvod, proč ne. Jsem tady sám.“ Podle tónu hlasu měl na tváři ten svůj sexy polovičatý úsměv, tím jsem si byla jistá. „Ale nejdřív se ujistíme, že jsi postupovala podle mých instrukcí. Jsi mokrá?“

„Děláš si srandu?“ vyštěkla jsem.

Zamlaskal na mě jazykem. „Vždycky bych ti to mohl odmítnout, jak víš.“

„Vždycky bych se mohla tak jako tak udělat!“ Touhou jsem byla mimo sebe, a i když jsem věděla, že můj Pán nemá rád hubaté subinky, nedokázala jsem si představit nic horšího, než že se právě teď nebudu moci udělat.

Hlas se mu klesl k temnému, hedvábně přísnému tónu, který mě lechtal na každém milimetru kůži. „Jestli to uděláš, mohl bych tě svázat a ujistit se, že si ho užiješ do sytosti a ještě víc. Pak bys to minimálně rok nechtěla zopakovat.“

To by taky mohl udělat. Zbožňoval mučit mě orgasmy, které mi vyvolával jeden za druhým, až jsem ho musela prosit, aby přestal. Kdyby to udělal dneska večer, po všech těch mukách, které jsem už zažila, nebyla jsem si jistá, zda bych zvládla vydržet déle než pět minut, než bych použila své bezpečnostní slovo.

„Omlouvám se, Pane.“

 „Tak to už je lepší.“ V pozadí něco bouchlo, možná, že zavřel dveře své pracovny. Bylo to trochu šílené vědět, že při mém vyvrcholení zvládne ještě spoustu dalšího. „Polož si telefon k broskvičce a dotýkej se ta, abych tě slyšel.“

V obličeji se mi rozlila červeň a já se v rozpacích zachichotala. „Chcete si promluvit s mojí kočičkou, Pane?“

„Ne, chci si popovídat s mojí kundičkou. Komu patří?“ Při jeho požadavku se mi podlomila kolena.

„Vám, Pane. Je Vaše.“

„Dobře. Takže, udělej, co jsem ti řekl. Zatímco jsme spolu mluvili, chyběla mi ta nádherná kočička,“ řekl s hlubokým smíchem.

Položila jsem telefon dolů a nemohla se ubránit zasmání. Bylo to tak absurdní a přesto podivně povzbuzující. Vklouzla jsem dvěma prsty do sebe a zarejdila jimi, až se ozýval mokrý, čvachtající zvuk. Pak jsem znovu zvedla telefon k uchu. „Dobře, teď se můžu udělat? Čekám na to už hodinu.“

„Můžeš. Ale pomalu.“ V pozadí něco zacinkalo. „Drahá, právě teď jsem v hale a nastupuji do výtahu. Právě se vracím z večeře s Rudym. Když bych ve výtahu ztratil signál, počkej na moje zavolání. Rozumíš?“

„Rozumím.“ Naneštěstí. „Takže na to jít pomalu a neskončit, jestli nám spadne spojení.“

„Hodná holka.“

„Dobře, zapínám hlasitý odposlech.“ Stiskla jsem tlačítko, zavřela oči a položila hlavu zpět na polštář. „Nemáš ani představu, jak moc to potřebuji.“

„Myslím, že určitou představu bych mohl mít,“ řekl a linka trochu zapraskala. Naštěstí neztratil signál úplně a před tím, než se signál opět vyčistil, jsem uslyšela otevírání výtahových dveří. „Ale ty jsi strašně potichu.“

„Když chtěl, abych vydala nějaký zvuk, mohla bych nějaký vydat. Můj zmučený klitoris prakticky ucukl před dotykem, když jsem si ho začala hladit. Byla jsem dost mokrá, aby dobře klouzal a byla jsem tak nateklá, až to bolelo. Napětí v mé pánvi dosahovalo až téměř křečí a měla jsem pocit, jako bych si při každém dotyku na klitorisu do něho zapichovala jehly. Nemusela jsem se ani nutit do sténání a škubání sebou, jak jsem se blížila blíž a blíž. Právě když se otevřely dveře do ložnice a Neil vstoupil dovnitř, rukou jsem pěstí drtila polštář vedle své hlavy.

Ten bastard! Byl v našem výtahu.

Otevřela jsem ústa, abych řekla něco vtipného a vybuchla v pláči.

Sundal si kabát a sako a sám pro sebe se mírně usmíval. „Jestli chceš, můžu znovu odejít.“

„Ani se neopovažuj!“ Vyšplhala jsem se na kolena, chytila ho a přitáhla si ho k sobě za jeho nehorázně drahou košili. Prakticky jsem se do něj zabořila se zoufalými vzlyky, a když jsem ho prosila, po tváři mě tekla horká slza. „Ošukej mě! Prosím!“

Pevně mi sevřel prsty bradu. „Co po mě žádáš?“

„Ošukejte mě, prosím, Pane. Prosím!“ Snažila jsem se ho stáhnout si k sobě dolů a on mě jemně odtlačil. Zabralo mu jen okamžik rozepnout si knoflíky na košili – aspoň horní čtyři. Pak si ji s jemným bavlněným tílkem přetáhl přes hlavu a už byl zpátky na mě a tápal mezi námi, aby si mohl rozepnout svůj opasek. Rukou narazil na můj pahorek a pošimral mě tam. Zaryla jsem prsty do jeho ramen, a stále dokola otrhaným šepotem opakovala „Prosím“ a lapala po dechu. Rozepnul se, pak se mě dotkl špičkou svého ptáka a konečně, konečně byl přímo uvnitř mě.

„Bože, ty jsi mokrá,“ zasténal mi do ucha. Stiskla jsem kolem něj svoje vnitřní svaly a s ostrým nadechnutím uvítala jeho pevnost. Políbil mě na ucho a zamumlal: „Byl bych raději, kdyby ses udělala teď, protože mám pocit, že mi to nebude trvat dlouho.“

Nevím, jestli čekal, že se s ním budu hádat, ale už jsem se celá chvěla a vzlykala, byla ze mě pouhá emocionální troska. Bála jsem se, že jestli se okamžitě neudělám, skutečně bych se mohla nějak rozpadnout. Zvažovala jsem, zda nemám použít bezpečnostní slovo pro to, abych ulevila svému napětí, ale jak svým penisem narážel na můj klitoris a neuvěřitelně dráždil můj bod G, stačilo pouhé dva tahy, aby mě přivedl znovu na tu krutou hranu. Moje tělo, které si to tak dlouho odpíralo, nejistě balancovalo na kritickém bodu a jak jsem se svírala kolem něj, moje výkřiky nabíraly na intenzitě. V zoufalství a očekávání, že už bych mohla prasknout, se konečně ten balvan rozpohyboval dolů. Třásla jsem se silou svého orgasmu, všechny svaly ve v mém těle se mi rozpadly a křečovitě povolily, až jsem zvládla jen ležet na peřině a svíjet se. Moje sténání přešlo v mučivý výkřik extáze. Jak se mi celé tělo třáslo vyvrcholením, stále přirážel dál a dál, až jsem ani nemohla popadnout dech. Chytila jsem se ho, rukama jsem mu přejížděla přes hrudník až k ramenům, abych si ho stáhla k sobě, a zabořila mu obličej do krku, kdy jsem stále jako mantru opakovala: „Miluji tě, miluji tě.“ Nohama jsem ho objala kolem pasu a on se prohnul a jak do mě udeřil v posledních pár výpadech, tvář se mu zhroutila v úšklebku. Zavrčel, popadl mě za stehna a přitáhl si mě k sobě ještě pevněji, zatímco jsem v sobě cítila záškuby jeho penisu. Sevřela jsem se kolem něj a libovala si v tom horkém, vlhkém výronu a v tom, jak hluboko uvnitř mě pulzoval.

„Jsem tak šťastný, že jsem přišel domů,“ šeptal mi do ucha a já se k němu rukama a nohama tiskla.

Pak ze mě vystoupil a natáhl si boxerky. Potom si sedl na okraj postele, aby popadl dech.

Vyklouzla jsem z postele a klekla si k jeho nohám. Sáhla jsem po tkaničkách jeho bot a rozvázala je. Zvedl nohu, takže jsem mu mohla botu zout a opatrně ji postavit stranou. Všimla jsem si, jak Neilovo sako z obleku za třicet tisíc dolarů jen tak bezmyšlenkovitě leží na podlaze, ale dělal si zatracené vážné obavy o své boty.

Když jsem mu sundala ponožky, zakroutil prsty u nohou a pak se natáhl dolů k mé čelisti a zvedl mi hlavu, abych se na něj podívala. Na tváři se mi rozsvítil líný úsměv. „Také jsem šťastná, že jste přišel domů, Pane.“

Skopl ze sebe kalhoty a pak se zavrtal nohama pod přikrývku. „No tak, pověz mi, co jsi dneska dělala.“

Vlezla jsem si na svou stranu postele a převalila se doprostřed, abych se mohla opírat o Neila. Pomocí dálkového ovladače zvýšil osvětlení tak, že bychom neměli usnout bez večeře.

„No, zaslechla jsem dneska velké novinky.“ Ležela jsem na zádech a uhladila jsem si přikrývku na hrudníku. Ruce jsem si upjatě založila na peřině. „Holli s Dejou se zasnoubily.“

„Jo?“ Neil zvedl obočí. „Rudy mi o tom neřekl ani slovo.“

„Co jsem slyšela, s Rudym jste si udělali oslavu.“

„Tak bych to nenazval. Připili jsme si na moje štěstí, to je všechno. A pak jsme šli na oběd, kde jsme si připili trochu víc.“ Pak přešel do vážného tónu. „Ale varoval jsem ho, aby si to nechal pro sebe, aby se o tom před Dejou nezmínil. Chci tu zprávu říct Emmě osobně a bojím se -“

„Že to uslyší od Valerie, která to zaslechne v kanceláři,“ přikývla jsem a vlasy mi přejely po polštáři. „Chápu. Deja by nikdy nešířila drby o svém zaměstnavateli. Je mnohem lepší asistentka, než jsem byla já.“

„Ach bože. Dokonce nenávidím ani tu zmínku o tom. Ale to víš.“

Věděla jsem. Jedním z největších problémů, na kterých Neil pracoval se svoji poradkyní, bylo, naučit se říkat mi věci, třeba jako byly tyto, hned v tom okamžiku, kdy na ně pomyslel. Neil měl šílený zvyk přemýšlet o relativních maličkostech, které mě mohly potenciálně zranit, a zamlčet mi je. Udělal to, když se rozhodl dát mi obrovský podíl svého majetku, místo toho, aby s tím přišel za mnou, to konzultoval s Valerií. Když si pak plánoval svůj vlastní pohřeb, probíral detaily s Valerií, místo toho, aby to řešil s Emmou a se mnou. Svým způsobem byl ve vyhýbací taktice ještě mnohem lepší než já.

Posunula jsem se do ohbí jeho ruky a hlavu si položila na jeho hrudník. „Holli s Dejou již mají stanovené datum,“ řekla jsem s jemným vemlouváním.

Neilův ospalý smích mi zaduněl pod uchem. „Ano, skutečně?“

„A pak se ptaly „Kdy se budeš vdávat?“  Ony to udělají v srpnu. Mají osm měsíců na naplánování celé svatby, to mi přijde šílené. Je potřeba aspoň...“

„Začínám mít pocit, že mi něco naznačuješ.“ Přestal mi pomalu hladit vlasy na zádech a povzdechl si. „Věř mi, když říkám, že moje neochota neskočit oběma nohama přímo do svatby nemá nic společného s tebou.“

„Já vím, že jsi zaneprázdněn plánováním velkého dne pro Emmu. A to je v pořádku.“ Skutečně to tak bylo. Nechtěla jsem se dostat do šíleného víru plánování, zvlášť teď, když jsem měla za necelých sedm měsíců být Hollinou hlavní družičkou. „Prostě chci jen datum.“

„No, datum bude do značné míry záviset na dostupnosti místa konání, ne?“ zmínil se jemně Neil a posadil se.

„Myslím, že to mě ani nenapadlo.“ Měl pravdu. „Kde se chceš ženit? Kromě „ne v Itálii.““

Chvíli přemýšlel. „Dobře, pojďme to zúžit na kontinent. Mohli bychom se vzít v Langhurst Court. Pro svatby je velice populární. Viděl jsem v brožuře nějaké fotografie, i když naše svatba zřejmě nebude po tom všem vypadat jako z turistického balíčku -“

„Tys nechal cizí lidi, aby pořádali svatby ve tvém domě?“ vykřikla jsem. „Neile, to je tak neuvěřitelně podivné!“

„Platí to jeho údržbu,“ protestoval. „Dobře. Máš rozvětvenou rodinu. Možná, že bychom mohli svatbu udělat tady, v New Yorku. Cestování by tak pro ně bylo výrazně jednodušší.“

„Dobrý plán. Vezměme se v New Yorku. Je tady taky spousta tvých obchodních přátel.“

Svatba v New Yorku. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy neměla v plánu vdávat se, nikdy jsem o ničem takovém nesnila. Kromě toho jsem, pochybovala, že bych si někdy dokázala představit něco tak rozsáhlého, co si vysnila Emma. Věděla jsem, že bych mohla být klasickou stereotypní nevěstou v New Yorku a trvat na Plaza, ale to mi přišlo jako moc velké klišé. „Máš na mysli něco určitého?“

„Plaza je docela hezké,“ řekl Neil až příliš rychle. Poté, co jsem zvedla obočí, defenzivně dodal: „Podívej, není to tak, že bych nikdy nepomyslel na to, že si tě vezmu. Rád bych tě viděl jít uličkou v Terrace Room. V nádherných bílých šatech -“

 „Hele, brzdi. Tolik bílé by mě zabilo. A když už jde o celou tu bílou kulturu čistoty, to jsou kecy. Ne-ehm.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Ale můžeme dát Plazu na seznam.“

„A co Svatý Patrik? To by potěšilo tvoji matku,“ navrhl Neil. „Mohli bychom udělat recepci na střešní zahradě v Rockefellerově centru.“

„Žádný kněz se zdravým rozumem by nám svatbu v kostele nedovolil. Jedná se o tvůj druhý sňatek, nejsi katolík a já nebyla na mši minimálně sedm let. Jo a byla jsem na potratu. Jak jistě víš, katolická církev není zrovna příznivcem potratů.“

„Hmm a klauzule „sex až po svatbě“ je pravděpodobně též nepopiratelná?“ Zamračil se. „Je tu Mandarin, mají krásný taneční sál. Je velice moderní, pokud je to to, co chceš.“

„Myslím, že skutečně budeme muset probrat svoje možnosti, co?“ Moje vzrušení spadlo při pomyšlení na to, čím Emma procházela. Pak jsem se rozzářila. „No… pak je to tím spíš důvodem pro určení data.“

Trhl sebou.

Dobře, s tím není v pohodě. „Ehm… je tu něco, co mi chceš říct?“

„Ne, to ne...“ ztěžka si povzdechl. „Neznamená to, že se nechci ženit. To chci. Nenavrhoval bych ti to, kdybych to nechtěl. Jen se prostě netěším na svatbu. Hrozně moc se těším na to, až s tebou budu ženatý. Ale když jsem to dělal naposledy, svatba ohlašovala začátek konce. Teď, když jsem ti to skutečně navrhl, mi to přijde mnohem reálnější.“

Poté, co se vrátili z líbánek, bývalá manželka Neilovi prozradila, že přestala brát antikoncepci, a to navzdory jejich dohodě, že nebudou mít děti. To zklamalo jeho důvěru až do té míry, že už se to nepodařilo napravit, i když spolu strávili dva roky, než to definitivně skončilo. Ve svém nadšení nad nadcházejícím manželstvím jsem naprosto zapomněla na bolestivé podrobnosti předchozí katastrofální Neilovi zkušenosti. Bylo jen přirozené, ne-li naprosto logické, že je z toho nervózní.

„Nesrovnávám tě s Elizateth ani neočekávám, že budeš dělat to, co dělala ona. I když tak může moje frustrace vyznít, mám pocit, že ti můžu věřit, že s důležitými věcmi za mnou přijdeš. Aspoň většinou.“

„A víš, že nebudu sabotovat své nitroděložní tělísko či tak nějak,“ ujistila jsem se. „A nechystám se proměnit v Bridezillu (myšleno Godzilla ve formě nevěsty).“

Zvedl obočí.

„Dobře, dobře. Pravděpodobně tu bude určité šílenství Bridezilly, ale slibuji, že pouze na nízké úrovni.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Fuj. Neměli bychom o tom mluvit. Už jen při tom pomyšlení je mi špatně.“

Neil se ušklíbl. „Máš pravdu. Omlouvám se. Budeme si to muset schovat pro terapii. Pojď sem.“

Posunula jsem se, až jsem mu mohla položit hlavu na rameno. On mi zajel svými prsty do vlasů, a zatímco mluvil, hladil mě po hlavě. „Promluvme si o líbánkách. To je to, na co se těším.“

„My budeme mít líbánky?“ vydechla jsem s předstíráním překvapením. „Nemyslela jsem si, že by sis znovu mohl vzít někdy volno z práce.“

„Pojedeme, nejlépe do tropů, kde budeš nosit titěrné bikiny a já budu mít možnost celou tě natřít krémem na opalování. Zbláznila ses, jestli sis myslela, že si nechám utéct tuhle šanci.“

„Slyšela jsem, že je to nádherné na Belize,“ navrhla jsem a představila si horký písek pod nohama a křišťálově modrou vodu, která se táhne až za obzor.

Neil vydal souhlasný zvuk. „Nebo Fidži? Mám přítele, který v té oblasti vlastní ostrov. Jsem si jistý, že by nám ho k tomu pronajal.“

„Nebo Markézy!“ Skutečně jsem si dovedla představit dovolenou v tropech.

„Tam jsem vždycky chtěl jet a nikdy to neudělal.“ Odmlčel se. „Udělali jsme… prostě jsme právě naplánovali část naší svatby?“

„Markézy, to je ono.“ Zvedla jsem mu ruku a pevně ji stiskla. „O čem budeme rozhodovat příště?“

„Večeře.“ Pak mě poplácal po boku a paží objal kolem zad. „Mám něco uvařit nebo si něco objednáme?“

„Ani jedno. Právě ses po celém dni vrátil z práce. Uvařím.“ Sklonila jsem se k němu, políbila ho a pak se odvalila. 

„Víš, mohl bych si zvyknout, že se po perném dnu vrátím domů z kanceláře a najdu tam svoji ženu, která mi připravila večeři,“ řekl a díval se na mě, jak jsem zamířila do koupelny.

Zastavila jsem se ve dveřích šatny a podívala se na něj svým nejdobromyslnějším pohledem ve stylu o-tom-si-nech-jen-zdát. „Předpokládám, že mluvíme o scénáři pro tvoji třetí ženu.“