TB - 12. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Není nad upřímnost, nebo ano? A na závěr trochu (na tuhle sérii spíš cudného?) sexu místo večeře.

Sinnel

Nedokázala jsem se dát dohromady, abych prošla vstupní halou naší budovy – a to poslední, co jsem chtěla, bylo stát se terčem drbů našich trochu podivných sousedů – takže Tony zajel k postrannímu vchodu a jeli jsme nahoru servisním výtahem.

Neil v autě toho řekl zatraceně málo, za což jsem byla jak vděčná, tak zároveň i rozzlobená. Proč mi dává prostor? Myslí si, že přeháním? Co se k čertu právě děje v jeho hlavě?

„Nemůžeš se tady z toho jen tak distancovat, jak víš. Ty jsi součástí toho všeho,“ vyštěkla jsem na něj, když jsme vstoupili do našeho bytu.

„J-já, ehm… Jsem si toho vědom.“ Vypadal tak zmateně, že se mu podařilo prorazit mým hněvem.

Ať už jsem teď cítila cokoli, musela jsem si připomínat, že Deju nevyhodil naschvál kvůli mně. „Omlouvám se. Jen prostě nevím, na koho jsem právě teď naštvaná.“

„Není tu žádný důvod, abys byla na někoho naštvaná.“ Nesetkal se se mnou pohledem, místo toho se díval dolů na své boty. „Je to prostě skutečně situace na hovno. Víc než z jednoho důvodu.“

„Ty máš rád Deju.“ Nemohla jsem uvažovat, jak by to mohlo ovlivnit jeho. „Pravděpodobně cítíš nějaký...“

„Zradu?“ Pokrčil rameny a jemně se na mě usmál. „Ale po tom všem je tu jeden světlý bod.“

„To, že je to poprvé, kdy jsem se před tebou nesnažila skrýt něco důležitého?“ Snažila jsem se usmát, ale místo toho jsem se znovu rozbrečela.

Neil mě objal do náruče a přitáhl si k sobě blíž.

„Co teď mám dělat?“ Zabořila jsem se do klopy jeho vlněného trenčkotu. „Je to moje nejlepší kamarádka. Je to moje jediná kamarádka.“

V téhle části rozhovoru bych čekala, že řekne něco, co se říká, jako „Já jsem tvůj přítel,“ nebo „Jsi milý člověk, vytvoříš si nová přátelství,“ slova, která by vyvažovala moje znepokojení. Jakýkoli jiný zamilovaný partner by mohl vzít můj zármutek jako náznak, že bych si raději měla vybrat přátele, kteří budou na mé straně. To jediné, co Neil řekl, bylo: „Já vím,“ a to bylo také to jediné, co jsem potřebovala slyšet

Došli jsme do kuchyně, kde jsem ze sebe skopla své boty a kabát hodila na stůl. Obvykle, když byla Sue stále ještě v práci, jsem nedělala nepořádek, ale teď jsem byla vyčerpaná a na dně. Došla jsem do ložnice, a cestou do hlavní koupelny jsem se zbavila všeho oblečení, vlasy si stáhla do ohonu a vydrhla si tvář od zbytků make-upu a slzavých stop. Pak jsem se v ložnici objevila ve svých dětsky modrých kalhotách na jógu a příliš velké mikině. Neila jsem našla na okraji postele s rozepnutými rukávy. Sako měl přehozené přes peřinu a kravata mu visela volně kolem krku. Podíval se na mě s povzbuzujícím úsměvem. „Proč sis nevlezla do vany? Vždycky ti to pomáhá cítit se lépe.“

„Ne, nemám chuť.“ Sedla jsem si na konec a poslouchala šustění košile, jak si ji svlékal. Na mé otřesy v mozku to působilo jako uklidňující balzám.

Stále ve mně byl ten malý, zlomený kousek, který čekal, až se kurva dostane nahoru. Ta jediná věc, o které jsem ve svém životě nikdy, ani na okamžik nepochybovala, bylo moje přátelství s Holli. Tak proč se to všechno kolem mě tak roztříštilo?

„Víš...“ V krizích jsem vždycky nejvíc zraňovala sama sebe. A přesně do toho to zapadalo, takže jako bych mluvila sama k sobě. „Nemám žádné jiné přátele. Není to ubohé?“

„Neřekl bych, že nemáš žádné jiné přátele,“ řekl tiše Neil. „Já vím, že se nepočítám, protože jsem tvůj partner, ale považuji se za tvého přítele. A máš i další přátele.“

„Jmenuj jednoho. Právě teď. Když jsem odjela do toho zasraného Londýna a přestala jim volat, odcizila jsem se všem ostatním přátelům.“ V tom smíchu jako bych cítila i své žaludeční šťávy. „Je paráda, jak jsem skvělá v tom, jak udržovat vztahy s lidmi. Jak dokonce můžeš jen stát v mé přítomnosti?“

Neil vstal a pak si klekl na koberec přede mě, bez košile, jen v kalhotách a botách. Popadl mě za ruce. „Ty to víš a já to vím taky, že tohle je sebelítost. Ale chci, abys mě v tom svém smutkem zmateném mozku poslouchala: nic z toho, co o sobě říkáš, není pravda.“

„Nevím o nikom, kdo není přímo spojený s tebou,“ namítla jsem. „Ani předtím, než jsem tě potkala, jsem nikdy neměla mnoho přátel. Chci říct, je tady okruh přátel, které vídáváš na každém večírku, na který jsi pozvaný. Ale žádný přítel, kterému bych mohla zavolat uprostřed noci a svěřit se se zlomeným srdcem. Nikdo, kdo by kvůli mně byl ochoten na poslední chvíli změnit plány, nebo na koho bych se mohla spolehnout, že se díky němu budu cítit lépe, když se cítím jako… jako teď. Kromě tebe,“ dodala jsem rychle.

„Tohle nepotřebuješ. Naším vztahem jsem si dost jistý, takže mě nemusíš takhle ujišťovat.“

To mě donutilo usmát se, ale jen trochu. Pak se mi zase spustily slzy. „Co když je to tady? Co když si nevytvořím žádné další kamarády? Po zbytek života tu prostě budu jen já, ty a Emma stanu se divnou dámou z naší budovy?“
„Paní Smoot-Hawley?“

„To ne!“ Dala jsem hlavu do dlaní. „Neile, co když nejsem schopná s nikým udržovat vztah?“

Když jsem to řekla, tak moc to bolelo… cítila jsem skutečný strach, ne něco, co jsem si vykonstruovala, abych sama sebe omlouvala.

Co když bych skutečně nebyla schopná udržovat s nikým vztah?

„Holli říkala...“ V ústech mi vyschlo. „Holli říkala, že jsem všechny opustila, abych byla s tebou. Když jsem přišla do New Yorku, opustila jsem Jessu.“

„A Jessa je tvoje kamarádka z domova, předpokládám?“

Nešťastně jsem přikývla. „Už roky jsem s ní nemluvila. Byla jsem doma a ani jsem se neobtěžovala, abych tě s ní seznámila. Celé roky pro mě byla tou nejdůležitější osobou v mém životě, a teď je to prostě někdo, na koho se občas podívám přes jeho aktualizace na Facebooku. Nedokážu vydržet tu skutečnost, že přesně takhle to dopadne i s Holli.“
„Drahá, ztratit kontakt s tvými přáteli ze střední je něco naprosto běžnějšího, než abys je udržela -“

„Ale já nedokážu udržet nikoho!“ Ten obří hnisající bolák, který momentálně představoval můj současný emoční stav, se přeměnil v ošklivou bolest hlavy. Nechtěla jsem se vymluvit až do toho stádia, že nenávidím sama sebe. V očích se mi objevil čerstvý příděl slz, rozmazal se mi pohled před očima a připadalo mi, že se mi hrudník propadne pod tou silnou bolestí. „Co když se to samého stane i s tebou? Co když si za pár let uvědomíš, jak zatraceně příšerná jsem. Nebo prostě… já nevím. Začnu se nudit a odejdu pryč?“

Natáhl se a odhrnul mi vlasy z obličeje. „Nedokážu si představit, že by se nám tohle stalo. Ale ani jsem si nedovedl představit, že se tohle stane mě a Elizabeth. Mezi sebou máme obrovskou propast víry. Ale není tu žádný důvod proč věřit tomu, že se jen tak svévolně chystáš opouštět lidi, které miluješ.“

Odtáhla jsem se, vstala a došla k nočnímu stolku pro krabici kapesníků. Otřela jsem si oči, i když už jsem neměla co ronit. Asi už hrozně dlouho další slzy nezvládnu. „Víš… nemělo by mě to překvapovat. Všechny si držím daleko od sebe. Nikomu se neotvírám. Slyšela jsem to už tisíckrát. Jsem zatracená kurva jako on.“

„Jako kdo?“ Když jsem se podívala zpátky do svého zraněného nitra, na Neilovi tváři se objevila zmatená bolest. Nechtěl, abych se cítila tak, jak jsem se právě cítila, ale byl bezmocný, aby to dokázal změnit. Loňský rok jsem strávila tím, že jsem před ním skrývala své obavy a problémy, a teď už jsem je nezvládla držet zpět. V tom zatraceném okamžiku ta slova vystřelila z mých úst jako neřízená střela: „Můj otec!“

Neil vypadal, jako by ho někdo praštil. Ne, vypadal, jako by někdo praštil mě. „Tohle si o sobě skutečně nemůžeš myslet.“

„Proč ne?“ zeptala jsem se. „Tvoří půlku mojí DNA. Proč bych nemohla být jako on?“

„Proč bys měla?“ Neil byl stejně neústupný. „Ten muž odešel z tvého života. Odešel pryč od své dcery. Jestli je to takový typ člověka, jako je on, pak to nejlepší, co pro tebe mohl udělat, bylo odejít. Ale byla to jeho volba, jeho sobecká, hloupá volba, která se na tobě neodráží, Sophie.“

„Neodráží se ve mně? Já s každým dělám to samé, já to vím! Než jsme jeli na Vánoce k nám domů, neviděla jsem svoji rodinu celou zatracenou věčnost. A to jsou lidé, které bych měla milovat. A když jsi byl v nemocnici, když jsi na tom byl skutečně, ale doopravdy strašně špatně, myslela jsem...“

Nemohla jsem to doříct. Bylo by to příliš strašné se k tomu přiznat.

Jeho krásné smutné oči se třpytily neprolitými slzami a já nenáviděla, že to ještě zhorším. „Neublížíš mi, Sophie. Prosím, dokonči tu myšlenku.“

Chystala jsem se mu ublížit. „Myslela jsem na odchod. O tom, že prostě od tebe odejdu.“

Nic neřekl.

„Ve mě je něco rozbitého, Neile! Nedokážu to najít, abych to opravila, ale vím, že to tam je a vím, že to všichni můžou vidět. Mohou ve mně tu rozbitou věc vidět a vědí...“ tak moc jsem vzlykala, až mě bolel hrudník. Z očí my vytékali slzy, ale nestarala jsem se teď o to, abych si je otřela. Byla jsem paralyzována bolestí ze svého vlastního přiznání. „Vědí, že nemůžu být milována. Ani svým vlastním zkurveným rodičem.“

Rychle se pohnul, zabalil mě do své náruče a pevně mě k sobě drtil, jako by ze mě mohl všechen ten smutek vymačkat.

„Ne,“ řekl a jeho tón nepřipouštěl žádný argument. „V tobě není nic rozbitého, Sophie. A rozhodně nic, co by dělalo nehodnou lásky.“

„Jsem příšerný člověk,“ vzlykala jsem mu do hrudníku.

Svou velkou rukou mě hladil zezadu po hlavě. „Nejsi příšerný člověk. Udělala jsi něco neuvěřitelně těžkého, pomohlas mi v mém životě, když jsem byl na dně. Možná jsi myslela na to, že ode mě odejdeš, ale neudělala jsi to. To je to, co tě odlišuje. To je to, co on nezvládl.“

„Ale zničila jsem život Holli.“ Popotáhla jsem. „Říkal jsi, že Deja už nikdy v New Yorku nenajde práci. Jsou naprosto v prdeli. Budou se brát.“

„To nebyl můj nejlepší okamžik,“ přiznal. „Byl jsem zraněný. Mám rád Deju a mám rád Holli. Cítil jsem, jako by mě osobně zradila a já kolem sebe mlátil. Ale nemám v úmyslu se jakkoli mstít.“

„Skvělé. Takže Holli mě nenávidí pro nic za nic.“ Podívala jsem se na něj. „Dobře. Téměř žádný důvod. Stále ještě jsem zničila její život.“

„Deja přišla o práci, protože si ji ohrozila ona sama. Ne ty.“ Palcem mi setřel slzu z tváře. „Kdybys jela domů a neřekla mi to, jak by ses právě teď cítila?“

Pokrčila jsem rameny. „Cítila bych se normálně. Tajit důležité věci před lidmi, které miluji, je pro mě mnohem normálnější.“

„A až by to vyšlo na světlo, když už by na tebe ta vina byla příliš a ty bys mi to řekla… Jak by ses cítila potom?“

„Cítila bych se… skoro přesně jako teď.“ Sakra. Nenáviděla jsem, když mi svou logikou a argumenty dal důvod, proč bych sama sebe neměla nenávidět. „Ale hůř, protože bych to tak dlouho před tebou tajila.“

„Dostala ses do situace, která byla zatracená, ať už by ses rozhodla pro cokoli. A to není fér, ale jsem si jistý, že už víš, že život je jen zřídka kdy fér.“ O krok ustoupil. „Dojdu ti pro studenou žínku na oči. Jinak si budeš celou noc stěžovat kvůli svým oteklým očím.“

Jeho jemné škádlení mě rozesmálo navzdory smutku, který jsem cítila. Když odešel z pokoje, sesunula jsem se na konec postele. Byla jsem vyčerpaná a všechno mě bolelo. Byl výrazný rozdíl mezi dobrým pláčem, který pomůže k uvolnění přetlaku emocí, a tímhle pláčem. Tohle ten tlak jen zvyšovalo, díky tomu jsem měla hruď ještě těžší a cítila jsem na ní ostřejší bolest, a to nejhorší ze všeho bylo, že mě to bolelo čím dál víc.

Neil se vrátil a do rukou mi vložil studenou mokrou žínku.

Vděčně jsem si ji přiložila na své horké oči. „Děkuji.“

„Váhám ti to navrhnout, protože se bojím, že se ti díky tomu objeví čerstvá vlna slz,“ začal, „ale vím, že když jsi naštvaná, obracíš se na Holli a vyžíváš se v těch příšerných komediích s levným námětem, ve kterých si vy dvě tak nevysvětlitelně libujete.“

V hrdle mi zabublal smích.

Pokračoval: „Vím, že jsem v tomhle případě jen chabou náhražkou, ale pokud bys mi dovolila vstoupit na tuto pozici -“

„Ano, budu se s tebou dívat na stupidní filmy,“ souhlasila jsem a na okamžik jsem cítila, jak ze mě špetka smutku vyprchala. I když ne moc. „Hele. V zájmu upřímnosti… skutečně mi vadilo, že jsi Deje řekl, že v New Yorku už nikdy nesežene práci. Já vím, jaký je to pocit. Není to nic dobrého.“

Trhl sebou. „Ano, to vím. Nebudu se jí snažit aktivně bránit v sehnání nové práce. Dám ji dost slušné reference, něco ve smyslu, že její pozice do restrukturalizace nezapadá. Dost vágní na to, abych nemusel lhát ani ji odsoudit.“

„Dobře.“ Natáhla jsem se po jeho ruce a stiskla ji. „Dobře.“

Mezi námi na chvíli panovalo ticho, kdy si s výrazem, který jsem nebyla schopna rozeznat, prohlížel můj obličej. Pak řekl: „Nevěděl jsem, že tě ztráta práce stále tak moc ovlivňuje. Proč jsi mi to neřekla?“

„Myslím, že dokud jsem neviděla, jak se to stalo někomu jinému...“ Nebylo co dodat.

Vypadal, že se stydí. „Myslel jsem si, že od doby, kdy tvoje kniha -“

„To jsou paměti. Kdybych možná byla tvůrčím autorem, možná bych mohla být šťastná díky tomu, že budu po pamětech psát další paměti. Ale přiznejme si, že je tu jen jediný důvod, proč má někdo zájem o můj život. Je to kvůli tomu, že jsem s tebou.“ Tohle jsem si přiznala už v okamžiku, kdy šel rukopis do aukce. „Takhle jsem si svoji kariéru nepředstavovala. Chtěla jsem pracovat v oboru módy. Investovala jsem do toho tolik času… Zlato, i když jsem vodila psa na hodiny jógy pro domácí mazlíčky, stále jsem to brala tak, že bych díky tomu mohla mít dobrou práci ve špičkovém časopise. Pracovala jsem na tom tak tvrdě, a teď je to všechno pryč. A nemůžu si pomoct, ale vidím tady úplně stejnou paralelu mezi mou situací a tím, jak je na tom Deja. Jediný rozdíl je v tom, že Deja nemá bilionáře, ke kterému by se vracela domů. Ona má modelku. A i když je Holli jednou z nejtvrději pracujících modelek, které znám, nemá dost peněz. Vzhledem k tomu, že jsi viděl rozpočet Porteras na módu, tak to víš.“

„To jo.“ Zhluboka se nadechl a rukama se opřel o kolena. „Neměl jsem tušení, jak moc se tě dotýká. Já… je mi to tak hrozně moc líto.“

„No, není to jen tvoje vina. Podělala jsem to. A podělala jsem to s Gabriellou Winters. To samo o sobě by mi zaručovalo, že moje vyhlídky na práci v módním průmyslu jsou víc než žalostné.“ Podařilo se mi roztřeseně usmát. „Ale udělala jsem dobře, když jsem ji odmítla. Nechci, aby mě kdokoli vlastnil. A ani tě nechci ztratit.“

Něco vymyslel. Viděla jsem mu to v obličeji. Pomalu zvedl ruku a ukazováčkem na mě ukázal. „Počkej tady.“

„Kam jdeš?“ zeptala jsem se, ale jeho jedinou odpovědí bylo „Počkej tady.“

Když se vrátil, držel v ruce svou šekovou knížku a plnící pero. Sedl si vedle mě na konec postele, rozšrouboval své pero a začal psát. „Když jsem v roce 1989 zakládal Auto Watch, udělal jsem to s půjčkou dvě stě padesát tisíc liber. Jediným investorem byl můj otec. Teď investorem být nemůžu. Dostal bych se do konfliktu zájmů. Ale můžu ti vypsat šek...“

Doširoka jsem vytřeštila oči a sundala jsem si z čela studený obklad.

„… z mého osobního… účtu.“ S rozmáchlým gestem dokončil svůj podpis a vytrhl šek z šekové knížky. „Tohle není investice. Není to ani půjčka. Dávám ti kapitál, abys to nastartovala, ale nemám s tím žádné jiné spojení.“

Vzala jsem si od něho ten pevný kousek papíru. Půl milionu dolarů.

„Je to skromný rozpočet, ale když jsem to zvládl s dvěstěpadesáti tisíci, můžeš s tím vyjít.“

„Udělat co?“ Neměla jsem tušení, co se děje. Na zlomek vteřiny jsem přemýšlela, zda mi skutečně bez jakýchkoli debat vypsal šek. „O čem to mluvíš?“

„Říkala jsi, že jsi přišla o svoji kariéru. To není pravda. Bylas vyhozena a věci pro tebe vylétly do vzduchu. Ale neznamená to, že jsi kvůli tomu přišla o svou vášeň.“ Kývl na ten kousek papíru v mé ruce. „Když nemůžeš najít práci v časopise, pak dostaneš časopis.“

„Myslíš tím...“

Pomalu zamrkal a okraje úst se mu zvlnily v náznaku úsměvu. „Myslím tím, že vytvoříš svůj vlastní časopis.“

Na jeden podivný okamžik jsem si to představila. Seděla jsem za velkým stolem, lidé mi nosili kávu a já terorizovala personál. Ale pak jsem si vzpomněla na něco rozhodujícího. „Nemám ani ponětí, jak bych začala vytvářet časopis.“

„Skutečně? To je škoda,“ jemně blafoval. „Kdyby tu byl někdo, ke komu bys mohla přijít říct si o radu...“

„Aha, takže se chystáš udělat tu samou věc, kvůli které jsem byla já a Deja vyhozena? Budeš dodávat informace konkurenční společnosti?“ Podala jsem mu šek zpátky.

Nevzal si ho. „Řekl jsem, že bych ti poradil. Nechystám se s tebou mluvit o obchodech Porteras. Jestli ode mě budeš potřebovat radu, poskytnu ti ji. Ale kvůli tomu se nechystám poškodit své vlastní zájmy.“

Neil už nic dalšího neříkal, zatímco jsem šek položila mezi nás. Pak se mi podíval do očí a řekl: „Volba je jen na tobě. Ale když nemůžeš mít svou vysněnou práci v Porteras, zkus prosím zvážit to, že si vytvoříš pro sebe svůj nový sen. Pokud budeš chtít, budu tu pro tebe na každém kroku tvé cesty. Neopustím tě, Sophie. Tak zatraceně dlouho jsem čekal, abych mohl být s tebou, a společně jsme už mnohým prošli.“

Podívala jsem se na tu spoustu dolarů, která ležela na posteli. „Není to tvůj způsob, jak si mě uplatit ze smutku?“

„Ne, Sophie, to není. Říkal jsem ti, že je v pořádku, když použiješ naše peníze na nový začátek.“

„Kdybych si to vzala… udělala bych přesně to, z čeho mě Holli obvinila.“ Vzpomněla jsem si, jak jsem si přímo před ní koupila zatracenou tašku za sto tisíc dolarů, jako by to nic nebylo. Cítila jsem se tak zahanbeně. Dokonce jsem o tom ještě neřekla ani Neilovi.

Šek jsem roztrhala.

Usmál se na mě. „Měl jsem pocit, že bys mohla tohle udělat.“

„No, jednoho dne tě překvapím. Ještě si nejsem jistá jak, ale stane se to.“
Objal mě rukama a přitáhl si mě k sobě. „O tom, drahá, vůbec nepochybuji.“

******

O dva večery později Neil po příchodu z kanceláře domů na mě zakřičel už od vstupních dveří. Právě jsem v knihovně vyplňovala rozhovor pro blog k mé připravované knize. Vždycky jsem si naivně myslela, že se rozhovory dělají po telefonu. Vystřelila jsem na nohy. Neil křičel jen zřídka, pokud jsme zrovna nebyli uprostřed vášnivé hádky a já si nevzpomínala, že bychom se dneska o něčem hádali. Stalo se něco špatného? Byla jsem si naprosto jistá, že tenhle týden žádný další stres už nezvládnu.

Doběhla jsem do haly, jakmile mě uviděl, upustil svou černou koženou tašku, aby mě sevřel v objetí a zatočil se se mnou.

„Wow!“ Zahihňala jsem se závratí a lehce mu položila ruce na ramena, abych se ustálila. „Co to do tebe vjelo?“

„Přijali naši nabídku. Je to naše.“

Trvalo okamžik, než mi to došlo, ale široký úsměv na jeho tváři a ta zář v jeho očích mi to prozradili. „Dům?“

„O pět milionů méně, než byla nabídková cena a můžeme se připravit na uzavření.“ Sklonil se, aby mě políbil a já mu vyhověla, ale jeho slova mě zastavila.

„Počkej, připravit se na uzavření… Kdy to bude?“ Velice rychle jsem se vrátila do víry publicity pro svou knihu. Bylo by masochistické se v ten samý čas stěhovat.

„Musím stáhnout nějakou hotovost ze svých investičních účtů, abych pokryl nákup. Tolik peněz nemám tak snadno přístupných. Mělo by to zabrat deset až čtrnáct dnů na vyřešení převodu a pak to půjdeme podepsat.“

Nikdy mě nepřestalo udivovat, že Neil jen tak běžně mluvil o přemisťování osmimístných čísel z účtu na účet. Byla jsem si dost jistá, že na svém soukromém spořícím účtu mám jen pět dolarů, což byl minimální požadavek pro to, aby zůstal otevřený.

„To je ta nejšílenější věc, kterou jsem kdy slyšela.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Neile. Budeme mít dům.“
„Ach, ano, budeme.“
„Stáváme se něčím jako rodina.“

Jeho výraz změkl do toho odzbrojujícího polovičatého úsměvu, který jsem tak milovala a sklonil hlavu, aby se se mnou setkal. Pod tlakem jeho úst jsem od sebe oddělila rty, jazykem jsem ho ochutnávala, zatímco jsem svírala jeho kabát za klopy a balancovala na špičkách, abych získala lepší úhel. Když už jsem byla bez dechu, odtáhl se. „Už jsme rodina, Sophie.“

Objala jsem ho rukama kolem krku a stáhla si ho k sobě pro další polibek.

„Počkej, počkej,“ zasmál se a znovu se narovnal. „Ještě jsem si ani nestihl sundat kabát.“

„No, tak si ho sundej,“ hravě jsem nařídila. „Na chlapovi, který mi koupí dům za sedmdesát osm milionů dolarů, je něco neuvěřitelně vzrušující.“

„Nekupoval jsem ten dům jen pro tebe,“ připomněl mi, sundal si rukavice a setřásl si kabát z ramenou. Oboje pohodil na velký kulatý dům, který stál uprostřed haly. „Očekávám, že tam budu žít, jestli je to tak v pořádku.“

Povzdechla jsem si a s předstíraným těžkým gestem jsem si přitiskla ruku k hrudníku. „No, když musíš.“

Následovala jsem ho do ložnice, kde jsem se opřela o rám dveří. „Víš, Sue tady právě teď není.“

„Skutečně?“ Zamračil se a hodil své sako přes pohovku před krbem. „Kde je?“

„Nevím. Říkala, že potřebuje na večer volno, tak jsem jí ho dala. Není to tak, že bychom se o sebe nezvládli postarat sami.“ Kousala jsem se do rtu. „Ve skutečnosti… jak by se ti líbilo, kdybychom po přestěhování neměli hospodyni?“

„Jak se cítíš na vysávání třiceti pět tisíc čtverečních stop?“ Usmál se na mě a sedl si na pohovku, aby si zul boty.

„Proč bych měla vysávat já?“ vrátila jsem mu to zpátky. „Ty jsi ten, kdo bude v důchodu. Budeš mít možnost dělat domácí práce za mě.“

„Odpusť mi, možná ti to bude připadat neuvěřitelně nóbl, ale ve svém životě jsem vysavač nikdy nepoužil.“

Dobře, to že kolem sebe rozhazoval obrovské sumy peněz, na to už jsem si začínala zvykat. To, že se setkal s Královnou podivínské Anglie a fotku z toho setkání měl zarámovanou a zavěšenou na chodbě? S tím bych si dokázala poradit. Ale to, že se neseznámil s takovými malými, každodenními věcmi, to mě vyděsilo.

Změnila jsem téma rozhovoru. Vzhledem k tomu, jaký jsem za sebou měla týden, jsem neměla odvahu přemýšlet o něčem tak divném, jako žít padesát let, aniž by se dotkl vysavače.

„Nikdy jsem neříkala, že bychom nemohli mít uklizečku na pár dnů v měsíci,“ rozumně jsem začala. „Třicet pět tisíc čtverečních stop je obrovský dům. Nebudeme používat každý den všechno. A jak jsem řekla, ty se chystáš do důchodu. A miluješ vaření.“

„Miluji vaření,“ připustil.

„A navíc bude bláznivě nádherné mít možnost extra hlasitého sexu, kdykoli budeme chtít.“ Pomalu jsem šla k němu. „To bylo to, k čemu jsem se chtěla dostat, když jsem ti řekla, že tady Sue není.“

Emma dnes ráno odletěla do Anglie, abych vyřídila věci v Londýnské kanceláři Global Defense Fondu. Byli jsme tu skutečně sami, což byla vzácná příležitost, kterou jsme si museli vychutnat.

Obkročmo jsem si sedla do jeho klína a naklonila se k němu blíž. Ještě si neuvolnil kravatu, takže jsem ji za něj popadla a zatáhla. „Co na to říkáš? Budeme dělat samé neslušné věci?“

„Kdykoli,“ řekl s lehkým úsměvem. „Já jen… nevěděl jsem, jestli na to budeš mít náladu. Po tom, co se stalo.“

Pravdou bylo, že jsem stále ještě byla zničena ze svého boje s Holli. Šest let přátelství nezmizí jen tak za dva dny jako mávnutím kouzelného proutku. Většinu dopoledne jsem strávila sledováním komedie, u které jsem brečela, ale odpoledne jsem začala být kvůli svému smutku otrávená. Jen proto, že se mi Holli neozvala, neznamenalo to, že nechtěla – obě jsme potřebovaly vychladnout. I když jsem se nemohla pořád jen trápit. Ne, pokud jsme s Neilem měli mít šanci být normálním párem.

„Proč se nepřevlékneš a já zatím začnu dělat večeři. Máme před sebou celou noc,“ připomněl mi. „Kromě toho, zvuk mého prázdného žaludku by při tom velice sexy setkání nezněl moc dobře. Dneska jsem přes oběd pracoval.“

Znala jsem Neilovi „pracovní obědy“. Obvykle jen seděl a vedle sebe měl talíř něčeho, co bylo až moc studené a ztuhlé, než aby to mohlo být k jídlu a pak přišel domů hladový.

„Dobře.“ Sklouzla jsem mu z klína. „Tak jako tak bych si měla nejdřív dát sprchu.“

Zatímco se Neil šel věnovat svému plánu, já šla udělat ten svůj. Rychlá horká sprcha mě zvedla ze dna – jak z deprese, tak i zápachu – až jsem se rozhodla, že nestačí, abych na sebe hodila jen tak nějaké pyžamo. Práce z domu mě nějak dovedla k šíleně lenivému stylu.

Vyfoukala jsem si vlasy a pak jsem použila kulmu, abych si vytvořila měkké, romantické vlny, které mi spadaly na ramena. Následně jsem si nanesla make-up, díky černým tekutým linkám si vytvořila hustý, přitažlivý vzhled kočičích očí a pak ještě použila červenou rtěnku značky MAC v odstínu  Relentlessly Red. Přesně odpovídala barvě šatů, které jsem si chtěla obléknout.

Nedávno jsem si pořídila skutečně úžasné, jasně červené šaty s velice, velice hlubokým výstřihem. Pravděpodobně to byla ta nejpřiléhavější věc, kterou jsem si kdy koupila a ještě jsem je na sobě před Neilem neměla. Pokud si jich všiml ve skříni, nekomentoval to. Vybrala jsem si červenou krajkovou podprsenku s balkonovým push up efektem a upravila si polohu ňader v extra polstrovaných košíčcích. Pak jsem se nasoukala do šatů, zapnula zip a zkontrolovala se pohledem v zrcadle.

Vypadala jsem, jako bych měla vlasy z videa hudební skupiny z 90. let. Bylo to perfektní. Vklouzla jsem do lodiček z černé lakované kůže a vydala se přímo do kuchyně.

Když jsem tam vstoupila, Neil byl právě otočený zády. Měl otevřené ocelově broušené dveře ledničky a na něco se tam mračil. Ani se na mě nepovídal a zeptal se: „Dal jsem do trouby hrnec s dušenou čočkou se zeleninou od Sue, ale co by sis dala jako přílohu? Vypadá to, že naší volbou může být kapusta, kapusta a další...“

Když se podíval nahoru a spatřil mě, zmlkl.

Pomalu jsem se otočila. „Co myslíš?“

Věděla jsem, co si myslel. Šaty mi padly jako latexové rukavice a vytvářely iluzi, že mám nádherné, nekonečně dlouhé nohy. A jestli jsem hluboko v mysli o něčem pochybovala, všechny pochyby zmizely, když přešel ke mně, natáhl se po mně a zabořil mi ruce do vlasů. Nepolíbil mě na ústa – skvěle, protože jsem nechtěla, aby mi rozmazal rtěnku, zatím ještě ne – ale sklonil se na stranu k mé hlavě, aby mi mohl sát ušní lalůček a přitom zašeptal: „Myslím, že z tebe strhám tyhle šaty, hodím tě na pult a ošukám tě tak moc, až zítra nebudeš schopná chodit.“

Těch pár hrubých slov pronesených s jeho kultivovaným přízvukem stačilo, aby mi všechna krev v těle dotekla k jihu. Ta bolest mé touhy nevzrůstala postupně, ale stala se okamžitou, intenzivní potřebou.

„Jdi si raději nejdřív pro kondom,“ připomněla jsem mu. Dohodli jsme se, že poté, co jsme měli sex s jiným partnerem, nebudeme spolu tři měsíce bez ochrany. Tedy za předpokladu, že poté proběhne zdravotní prohlídka s negativním výsledkem na pohlavní nemoci.

„Ach, ano. Omlouvám se. Máš pravdu,“ zasténal mi do ucha. „To dušené se asi připálí, co?“

„Pravděpodobně.“ O krok jsem ustoupila. „Skutečně to ze mě nechcete strhat, že ne, Pane?“

„Už jsem ti někdy zničil něco, co bych ti nenahradil?“

Pomyslela jsem si na všechny ty kalhotky, utržené knoflíky a kostice, které mi zkroutil. Ale měl pravdu. Všechno z toho mi nahradil.

„Jestli nechceš, neudělám to,“ slíbil mi s úsměvem. „Vezmi si stoličku a dej si ji někam, kde na tebe budu vidět.“

Od ostrůvku jsem si odtáhla jednu s židliček s vysokým opěradlem. Zaskřípala po dlaždicích. Neil se vrátil k ledničce a stěží se po mě podíval, jak jsem se uvelebila na svém bidýlku.

Na ostrůvek položil kapustu, pak se otočil na mě a jednou rukou se opřel o pult. Po chvilce zvažování se zeptal: „Máš na sobě kalhotky, Sophie?“

Sevřela jsem rty k sobě a zavrtěla hlavou. Mírně jsem pohnula jedním kolenem, takže jsem je měla těsně u sebe.

„Ukaž se mi,“ nařídil.

Na obě kolena jsem si dala ruce a pomalu jsem nohy tlačila od sebe. Jak jsem roztahovala stehna, odhalila jsem se uprostřed úplně.

Souhlasně přikývl a vrátil se k ostrůvku.

Nebyla jsem si jistá, zda bych měla nohy znovu dát sobě či nikoli, tak jsem to zkusila.

„Nedělej to. Řekl jsem ti, že je můžeš sevřít?“

„Ne, Pane. Odpusťte mi, Pane,“ zapředla jsem na něj.

Rychle se na mě podíval a pak sáhl po hlavičce česneku. „Jak se cítíš?“

„Vystaveně, Pane.“ Chichotala jsem se nervozitou, kterou jsem vždycky cítila při pár prvních příkazech. Byl to ten závratný moment, kdy jsem si uvědomila, že hra začala.

„Dobře. Ukaž mi své kozy.“

Zrudla jsem až na krku. Milovala jsem, jak se v téhle roli stával obscénním, říkal mi věci, které by mi nikdy normálně neřekl. Povolila jsem si z ramene jedno ramínko a pak jsem se rozhodla, že bych toho udělala až moc, kdybych se dostala už teď ze šatů. Takže jsem si stáhla výstřih níž a vyndala svá prsa z košíčků podprsenky.

„Dotkni se jich. Jakkoli chceš, tak dlouho, dokud tě nezastavím.“ Popadl prkénko z ostrůvku a k mletému masu přidal česnek.

Pod jeho slovy mi zrůžověla kůže. Krev mi začala v žilách kolovat rychleji, jako by se náhle v pokoji ochladilo, což jen zvyšovalo můj pocit vystavení a zranitelnosti. Ta nejistota z toho, co má v plánu, co se děje v jeho nevyzpytatelné mysli, mě přiměla zavrtět se na židli.

Začala jsem prsty přejíždět přes vrcholky mých prsou, pak dolů mezi nimi, zakroužila kolem pevných bradavek. Neil se na mě stěží podíval. Věděla jsem, že nebyl tak zaujatý vařením, že by si nemohl dopřát pohled na mě, aby se potěšil. Jeho mysl pracovala obrovskou rychlostí, takže bez ohledu na to, co bylo, pečlivě spřádal plány na to, co by mohlo být -

„Dnes večer nic extra intenzivního,“ řekl, jako by mi četl myšlenky.

Ruce na těle mi ztuhly. Podíval se na mě, výraz měl jemný a díval se na mě se soucitem. „Drahá, nemáš za sebou zrovna nejlepší týden. Můžeme si ještě hrát, ale byl bych raději, kdybychom to udrželi v lehké rovině, pro tvé bezpečí. V žádném případě nechci riskovat sub syndrom.“

Měl pravdu. Už jsem do toho dvakrát spadla. Poprvé, protože v počátku našeho vztahu na to šel příliš rychle, a podruhé, když se vrátil z nemocnice. V obou případech jsem zažila emocionální otřes v ostatních částech svého života, a při submisi se mi otevřela stavidla a na povrch vyplul všechen stres. Následkem toho jsem měla deprese, které trvaly několik dlouhých dnů. Měl naprostou pravdu – pouhé dva dny poté, co jsem se šíleně pohádala se svojí nejlepší kamarádkou, nebyl vhodný čas na to, aby mi někdo dal výprask a nazýval mě kurvou, bez ohledu na to, co jsem si právě teď myslela.

„Máte pravdu, Pane. Můžu pokračovat?“ Hřbetem prstů jsem si přejela těsně kolem bradavky a slyšitelně jsem se nadechla, až to zaslechl.

Ušklíbl se na mě a otočil se ke sporáku, aby se natáhl po jednom z měděných hrnců, které visely naproti myčce. „Říkal jsem ti, abys přestala?“

Když Neil přidával dušenou kapustu s česnekem do zeleninového vývaru, vytáhl hrnec z trouby a otevřel láhev bílého vína, stala se ze mě už třesoucí hromádka. Už dřív mě donutil takto vyvrcholit, jen hlazením prsou a přejížděním prstů po bradavkách. Byla jsem svázaná a se zavázanýma očima, zajímalo mě, že už by si měl pospíšit a věnovat se mému klitorisu, když se ve mně pomalu rozrostl orgasmus, který mě donutil kňučet a vzpínat se proti povlečení.

„Myslím, že dnešní noc budeme jíst v jídelně,“ řekl srdečně, jako by neslyšel můj těžký dech, mé sténání a frustraci. „Proč tam nejdeš napřed a nepočkáš tam na mě? Budeš tak mít čas na to, aby ses aspoň jednou dostala na hranu, než budu servírovat.“

„Ano, Pane.“ Sklouzla jsem ze židle. Moje broskvička byla kluzká a horká, klitoris mě bolel při pouhém dotyku. Věděla jsem, že budu ještě víc frustrovaná, když si to odepřu na samé hraně potěšení. Ten dotyk jsem nutně potřebovala. Vyšplhala jsem se znovu nahoru, a i když mi to nenařídil, nic nenamítal. Tohle bylo něco jiného než naše obvyklá rutina. Jakoukoli jinou noc bych se pravděpodobně ocitla na kolenou nebo ohnutá přes nějakou zatracenou část nábytku s vystrčeným holým zadkem, kdy bych na něj silně dostala pár ran, až bych křičela. Ne, že by mi to bylo proti mysli. Na Neilovi bylo dobré to, že mým limitům věnoval větší pozornost, než já sama.

Seděla jsem u stolu, na svém obvyklém místě napravo od Neilovy židle a měla jsem doširoka rozevřené nohy. Dokonce, i když jsme tu byli sami, nemohla jsem se ubránit strachu, že by mohl někdo vejít. Pravděpodobně proto mě to donutil udělat. To vzrušení ze strachu, že budu odhalena – i když bylo velice nepravděpodobné, že bychom byli vyrušeni – ještě zvyšovalo tu intenzitu, aniž by došlo k ohrožení mého duševního zdraví.

Pomalu, protože jsem věděla, že by se mému Pánovi nelíbilo, kdybych spěchala, jsem rukou vklouzla mezi své nohy. Ten první dotyk, když jsem přejela přes své stydké pysky, mi přišel jako elektrický šok. Vnořila jsem prsty mezi svoje záhyby, které byly plné mé vlhkosti, takže jsem lehce sklouzla až k oteklému klitorisu. Už jsem byla plná zoufalství, stačilo dvakrát přejet přes ten citlivý bod a už jsem cítila, jak mi mou kočičkou projíždí napětí orgasmu. Musela jsem pokračovat, jít dál, až k samému okraji, a pak odolat nutkání dokončit to. Snažila jsem se na nic nemyslet a udělat vše pro to, abych svoji mysl odvedla od nevyhnutelného orgasmu, ale stejně jsem se dovedla soustředit jen na to. Musela jsem to udělat – bylo to ještě těžší, než jsem si představovala, že by to mohlo být.

Když se objevil Neil s dvěma stříbrnými talíři, které nesl v rukou, už jsem lapala po dechu, třela se o svou židli a bála se pohnout rukou, jak moc jsem byla blízko.

„Neudělej se,“ varoval mě a pak položil jeden talíř přede mě a druhý naproti mně. „Jsi tak blízko své odměně.“

Nechystal si pro sebe své obvyklé místo. Něco se dělo.

Neobvykle dlouho mu trvalo znovu se vrátit. Když to udělal, měl nalité víno do našich sklenic a umístil je na stůl s větší péčí, než bylo nezbytné. Pomalu jsem dýchala, snažila se ignorovat pulzující střed mezi nohama. Nesedl si proti mně, ale na své obvyklé místo v čele stolu.

„Pojď sem.“ Poplácal na stůl.

Ach, kurva ano. To, že jsem byla schopná vstát a ujít ty dva kroky k němu, aniž bych vyvrcholila, bylo důkazem mého sebeovládání.

Rukou mě objal kolem pasu a vyzvedl mě na dokonale hladké, lakované dřevo stolu. Sukně se mi stále ještě lepila na boky, a když se moje nahá broskvička dotkla chladného povrchu, zalapala jsem po dechu.

Neil jednou rukou sevřel vršek mých šatů na hrudníku. Červené hedvábí použil k tomu, aby si mě stáhl k sobě dolů a už měl svá ústa na mých. Teď už nějaká starost o to, že se mi rozmaže make-up šla naprosto mimo mě a já vášnivě odpovídala na každý dotek jeho rtů a jazyka. Líbal mě tak intenzivně, až jsem začala kňučet a zoufale lapat po dechu. Pak mi dovolil se nadechnout.

S ústy pouhý milimetr ode mě zašeptal: „Chtěla by ses udělat, Sophie?“

Málem jsem se udělala jen z jeho slov.

„A-ano. Prosím, Pane.“ Stiskla jsem stehna k sobě a posunula se na stole. Velkýma, teplýma rukama mě popadl za holá stehna, roztáhl mi je a pak mě jemně položil na široký stůl. Ruce mi dal pod záda, zvedl boky a řekl: „Dej si nohy na mě. Hodná holka. Chci mít výhled na tu nádhernou kočičku.“

Zasténala jsem a v jeho sevření se kroutila. Tohle byla vždycky ta chvíle pro mě, měla jsem možnost nechat tomu volný průběh, ten zlomek vteřiny strachu, kdy jsem chtěla uniknout nevyhnutelnosti vlastního vyvrcholení. Neil mě měl před sebou jako nějaké zralé exotické ovoce a jak jsem zabořila svoje vysoké podpatky do pevných svalů jeho stehen, sklonil se k mému pahorku.

Zachytil můj klitoris do úst, a jak mi ho dráždil jazykem, zároveň ho i sál. To bylo to jediné, co jsem potřebovala, a začala jsem se svíjet a hlasitě sténat v blažené úlevě. Prohnula jsem záda, zvedla boky a než jsem si stihla uvědomit svou chybu, Neil mě popadl pod ohnutými koleny a přetáhl si moje nohy přes ramena.

Neměla jsem jak se dostat z vlivu jeho úst. Nepolevoval, tlačil mě do další mučivé post-orgasmové citlivosti, kdy jsem zase začala cítit dobře, než jsem začala chtít další orgasmu, který jsem potřebovala. Škubala jsem sebou na stole, ale pevně mě držel za boky. Jazyk mě vnořený do mě, ochutnával mě, šukal mě a pak ho nahradil prstem. Poklepával jím a škádlil můj klitoris, tvrdě tisknul můj bod G, dokud ve mně napětí narostlo do té míry, že to bylo až moc, než bych s tím zvládla bojovat. Vyvrcholila jsem znovu, stehna se mi třásla podél jeho hlavy.

Vzhlédl, vzal si ubrousek, který ležel vedle jeho talíře a otřel si obličej. Pak si sundal moje ochablé nohy ze svých ramenou, stoupnul si, rozepnul si poklopec a z kapsy vytáhl kondom.

Takže proto mu tak dlouho trvalo, než přinesl víno. Vzal si svoji pilulku a pořídil si zásoby pro bezpečný sex. Velice záludné.

Ne, že bych si stěžovala. Chtěla jsem ho tak moc, s takovou bolestnou prázdnotou, že jen pomyšlení na to, že bychom šli, až do naší ložnice mi přišlo daleko jako stovky neuspokojených mil. „Prosím, Pane,“ žadonila jsem, i když byly jeho úmysly zcela zjevné. „Prosím, ošukejte mě.“

Sevřel mě kolem pasu a hrubě mě na stole posunul výš, i když se ozvaly zlověstné zvuky nějakého křehkého zacinkání. Snažila jsem se vzpomenout, zda jsme někdy měli sex v pozici, která aktivně ohrožovala naši večeři.

Jednou rukou mi sevřel obě zápěstí dohromady nad hlavou a tou druhou si jednu moji nohu navedl kolem zad. Hrubým přírazem mě naplnil, až ze mě skoro vyrazil dech. Byla jsem tak nateklá a on byl tak tvrdý, že jsem věděla, že to budu cítit ještě ráno, ale byla jsem bezmocná. Moje tělo už nepodléhalo kontrole logiky, zdravého rozumu ani ničemu jinému a já jsem se tiskla k němu a vychutnávala si to hluboké, bolestivé pálení, když jsem v sobě měla jeho obrovský penis.

„Jsi tak mokrá,“ zasténal do mého ucha, a když jsem se trošku narovnala, abych se s ním setkala v dalším přírazu, ucítila jsem na zádech vlhkost. Do prdele, co to je? Neměla bych jít k doktorovi? Pak jsem si všimla, že je vedle nás převrácená láhev od vína, jejíž obsah pomalu vytéká na stůl.

Tak náhle a prudce jsem se zasmála, až to Neila překvapilo a pustil mě zápěstí. Hystericky jsem se chichotala a rukou jsem ukázala směrem k láhvi. „Myslela jsem, že jsem to byla já, že mám nějaký problém, se kterým skončím na pohotovosti.“

Vzal si můj obličej do dlaní a se smíchem mě políbil. Líbání se náhle stalo mnohem důležitější než smích a znovu se uvnitř mě pomalu začal pohybovat. Povzdechla jsem si a rukama ho objala kolem ramen, pevně si ho k sobě tiskla a s každým jeho hlubokým tahem mi z hrdla vycházeli měkké zvuky uspokojení.

Když se ze mě bez varování stáhl, zklamaně jsem zakňourala. Jemně mě plácl přes broskvičku a zavrčel: „Na kolena.“

Přetočila jsem se a on mi pomohl, až jsem na stole byla na rukou a kolenou. Při změně polohy moje noha zasáhla talíř. Jeho pád v jinak tichém pokoji vydal ohlušující zvuk a mně se rozbušilo srdce. Neil na stůl vylezl za mnou, do ruky popadl hrst mých vlasů a jemně mi stlačil hlavu dolů ke stolu. Pak mě zvedl boky nahoru a pomalu do mě zatlačil, jen palec nebo dva. Když jsem se zkusila pohnout, plácl mě přes zadek. „Zůstaň v klidu.“

Zhoupl se dopředu a dozadu, téměř úplně ze mě vystoupil a pak se vtlačil zpět, několik k zbláznění lahodných palců. Chtěla jsem, aby mě ošukal silněji, aby do mě vstoupil celý, ale nechtěla jsem přerušit jeho škádlení, které mě citlivě otevíralo.

Upravil úhel a já vydala povzdechnutí, které jsem se snažila umlčet, abychom nebyli moc slyšet.

„Dneska v noci jsme tu sami, Sophie,“ připomněl mi. „Nech to být.“

Pak zajel hluboko a já vykřikla: „Ach ano, do prdele ano!“ a rukama jsem se tiskla ke stolu.

„To je moje holka,“ zavrčel a uchopil mě za boky, aby mohl přirážet rychleji a tvrději.

Dobře, možná jsem trochu přeháněla svůj křik a sténání, ale sakra, bylo to tak skvělé moci mu ukázat svoji bezednou vděčnost za to, jak mě můj snoubenec úžasně šuká. Zvlášť kdy jsme uprostřed jídelního stolu. Bylo to tak necudné a veřejné.

Vyhrnul mi šaty výš a olízl mi rozlité víno ze zad, kam až jeho jazyk dosáhl. Přitiskl se k mému tělu a zasténal. „Musíš dát ruku sem, Sophie.“

„S potěšením, Pane,“ bez dechu jsem souhlasila a natáhla se dolů, abych začala třít svůj klitoris v divokých kroužcích. Při vyvrcholení se mi kroutily i prsty na nohou, napjala se mi ramena a sevřela stehna, až jsem měla pocit, že prasknu, že ta vlna rozkoše, která byla tak intenzivní, rozdrtí všechny moje kosti. Zhroutila jsem se na stole, tvář jsem měla položenou na studeném laku dřeva. Neil mě stále držel za boky a s posledním hlasitým „Ach, kurva“ přirazil. Pak se zhroutil na mě. Na podlahu se zřítil druhý talíř.

Zvedla jsem hlavu a on mě políbil na tvář. Jeho penis ve mně stále ještě pulzoval.

„Takže,“ vydechla jsem, zatímco mi z konečků rozcuchaných vlasů kapalo víno na obličej. „Pak si objednáme pizzu, co?“