TB - 1. kapitola

Překlad: Niki

Současnost

Kacey prohledávala jeho oči kvůli nějakému náznaku pobavení. Nemohl být vážný, ne Jake. Jake nikdy nebral nic vážně. Rychle zvedla ruku, aby se dotkla jeho čela a v duchu se otřásla. Proč Bůh požehnal takovému arogantnímu muži s tváří filmové hvězdy, bylo vážně nad její sféru porozumění.

Ale tady byl, úplný Adonis, zíral zpátky na ni, jako kdyby jeho oči nepřiměly smrtelnou ženu cítit se nepohodlně.

„Jsi opilej?“ Zašeptala, naklánějíc se blíž, i když celou dobu proklínala drahou vodu po holení, linoucí se z něj.

Jake jí ruku odstrčil. „Ne, nejsem opilej. Ježíši, Kacey, chováš se, jako bych ti dával sexuální návrhy nebo tak něco.“

„To je příklad, se kterým přijdeš? Sex? Opravdu? Protože, abych byla upřímná, Jaku, tohle je mnohem horší!“ Ruce se jí třásly, jak se snažila vyrovnat dýchání na normální tempo. Při tomhle tempu upadne do plnohodnotné paniky.

„Jak je tohle horší?“ Jeho hlas zesílil o několik oktáv, čímž se další zákazníci kavárny podívali jejich směrem.

Kacey se opřela o kožené křeslo a zasténala.

„Jsem smrtelně vážný, Kacey. Je to jediný způsob, jak je přesvědčit.“ Jake se naklonil dopředu, jeho bronzová svalnatá předloktí se napjala proti vyhrnutým rukávům, jak se opřel rukama o stůl.

„Uvědomuješ si, že mě tvoji rodiče znají od doby, co mi byli tři? Navíc jsem přesvědčená, že tvoje máma by nás mohla prokouknout. A to ani nezačínám o tvojí babičce.“

Jakeova kamenná tvář propukla do úsměvu.

„Nesměj se! Myslím to vážně, Jaku! Ta žena by měla pracovat pro FBI.“

„Jsou to její oči.“ Jake pokrčil rameny. „Vždycky mě dostanou.“ Otřásl se. „Ale dostáváš se mimo téma, Kacey. Jsem zoufalej.“

„Oh, wow. No, když je to tak, jak bych tě mohla odmítnout? Jsi zoufalej! Romantik nejsi. Nemám ponětí, jak se ti podařilo stát se tím nejvíc vhodným svobodným mužem ve městě a to v jednadvaceti. Působivé.“ Nevěřícně zavrtěla hlavou.

„Opravdu, ty nevíš?“ Naklonil se dopředu, biceps se mu napjal pod šedou košilí s knoflíčky, která každou chvíli praskne. Jeho hladce oholený obličej držel náznak stínu pěti hodinového strniště a tmavé vlasy mu padaly ve vlnách přes čelo. Jasné světlé oči na ni zíraly a ona nemohla najít sílu odtrhnout se od jeho rtů, jak přes ně přejel jeho jazyk.

Srát na to. Opravdu se potila jen při pohledu na toho chlapa. A ani tomu nepomáhalo, že tohle bylo poprvé, co to od něj slyšela, od toho incidentu. Ne že by tohle byla ta chvíle to nadhodit.

„Fajn.“ Kacey řekla svému srdci, aby přestalo bít tak rychle a znovu zavřela oči. „Jaku, to nebude nikdy fungovat. Proč nepřesvědčíš jednu ze svých striptérských přítelkyň, aby to pro tebe udělala?“ A prosím, pro lásku Boží, nech mě na pokoji. Skrz jeho oči na ní civělo příliš mnoho vzpomínek a nebyla si jistá, jestli to její žaludek zvládne. Ne po vyslechnutí, že restaurace, kterou vlastnili její rodiče, právě otevřela dvě nové pobočky, jednu z nich v Seattlu. Rána se zdála být opět otevřená. Otřásla se a nechala Jakea nadále hájit své argumenty.

„Um, protože to jsou striptérky?“ Jake zvedl ruce do vzduchu a zavrtěl hlavou. „Chceš, aby moje babička zemřela? Protože tě ujišťuju, že to neudělá o nic víc, než že to způsobí další mrtvici.“

Kacey se odmlčela. „Další mrtvici? Jako že už jich pár měla?“ To je důvod, proč jí babička Nadine už měsíc nenapsala?

Jake sebou trhl. „Jo, zhoršilo se to.“ Přejel si rukama přes husté vlasy. „Pomůžeš mi, nebo ne? Zaplatím ti – "

„Ty mi zaplatíš?“ Kacey si odfrkla. „Stejně jako platíš svým striptérkám? Proč mám pocit, že nic z tohohle nechápu?“

Jake se usmál. „Wow, nerad vytahuju velký zbraně, ale dlužíš mi.“

„Já ti dlužím?“ Opakovala Kacey. „Oh, prosím řekni mi, jak ti dlužím veliký Jaku Titusi laskavý. Umírám touhou to vědět, opravdu.“ Zvedla obočí a poklepala pěstěnými nehty o šálek se studenou kávou.

„Dobře.“ Opřel se a zkřížil si ruce na prsou. „Pátá třída, chtěla jsi psa. Tví rodiče řekli, že ne. Takže já jsem byl dobrý kamarád, šel jsem do obchodu a jednoho jsem ti koupil.“

„To se nepočítá,“ vložila se do toho Kacey. „Pojmenoval jsi ho po sobě.“

„Měl tmavou srst,“ argumentoval Jake. „Kromě toho, spala jsi s ním každou noc.“ Jeho úsměv byl nestydatý a Kacey ho za to chtěla praštit.

Otevřela ústa, aby taky něco řekla, ale on ji přerušil.

„Osmá třída - "

„Oh, Bože.“

„Osmá třída,“ zopakoval s mrknutím. „Byla jsi hotová do Stevensona Merrita. Já byl takovej kamarád, že jsem mu řekl, že líbáš nejlíp v celé škole. Pak jste lidi rok randili, než jsi mu dala kopačky kvůli zelenějším pastvinám.“

„Ah, takže tohle je, jak mluvíš v dnešních dnech sám o sobě. Zelenější pastviny.“ Kacey se blahosklonně usmála.

„Jo, no, je to pravda.“

„To nestačí.“ Povzdechla si Kacey. Byl tak blízko, že mohla cítit jeho šampón. Kořeněná mužná směs máty a skořice, která škádlila její smysly vizemi muže, kterého by už nikdy znovu neměla. Beru to zpátky. Nikdy ho neměla, v první řadě.

„Dobře.“ Jake zavrtěl hlavou. „Tohle jsem nechtěl udělat.“

Předstírajíc nudu, Kacey jen zírala a čekala.

„Tvůj první rok na vysoký, měla jsi rybičku, pojmenovala jsi ho Stuart. Nejošklivější ryba, která kdy žila.“

„Hej!“ Zlostně zírala. „Byl to můj nejlepší přítel.“

„Kterého jsi taky nechala na dva týdny ve škole, za předpokladu, že se ti o něj bude starat tvoje spolubydlící Matka Tereza.“

„Vždycky rybičky nenáviděla,“ zanadávala Kacey.

„Tak kdo si vzal tvojí rybičku k sobě?“

Kacey se podívala dolů na své ruce.

„Kdo si vzal rybičku k sobě, Kacey?“

S velkým povzdechem odpověděla, „Ty sis vzal rybičku k sobě, Jaku.“

„Takže jsem vyhrál. A znovu, ty mi dlužíš. Navíc, opravdu chceš, aby moje babička zemřela? Ta samá babička, která ti pomohla vyhrát královnu plesu? Ta, která opravdu nosila tvé náhrdelníky z makaronů? To je opravdu docela jednoduchý. Prostě to na víkend udělej a jsi z toho venku.“

Odmítajíc mu odpovědět, Kacey civěla na stolek a olízla si rty. Možná, kdyby vypadala dost uboze, prostě by ji nechal na pokoji. Jen být s ním v té samé místnosti způsobovalo, že se jí svíralo srdce.

„Kace,“ zasténal Jake. „Nemáš ponětí, jak je pro mě můj dojem důležitý.“

„Wow, tak to nepomáhá tvým argumentům,“ odsekla Kacey.

„Já potřebuju tohle.“ Jake se natáhl přes stůl a chytil ji za ruku. Vždycky měl ruce tak velké a teplé, jako by jen tím, že je drží, mohl odnést všechnu její bolest. Ale ona znala pravdu, tytéž ruce ji zničily, zlomily ji a nakonec, tyhle sobecké ruce ji nikdy nevrátily zpět její srdce. „Zaplatím tvoje studentské půjčky.“

„Jak vůbec víš o mých studentských - "

„Já vím všechno.“ Zamrkal. „To je moje práce. No tak, musíš dokončit poslední ročník vysoký, Kace. Jsou to tři měsíce od ukončení studia. Opravdu chceš zůstat pozadu, zatímco všichni ostatní tam venku prosazují sami sebe?“

Ten chlap by se nikdy neměl snažit být právníkem. Kacey by byla překvapená, kdyby jí zbývalo nějaké sebevědomí v době, kdy opustí kavárnu. Tak jako tak se snažila rozhodnout, jestli by bylo možné třísknout hlavou o stolek dost tvrdě na to, aby měla otřes mozku.

„Prosím,“ prosil Jake. Jeho ruce ty její stiskly pevněji. „Udělej to pro mě. Udělej to pro babičku. Sakra, udělej to pro tebe. Musíš dokončit školu, Kace, a od doby, co tvoji rodiče - "

„Neopovažuj se je do tohohle zatáhnout.“

Jake pomalu polkl a pustil její ruku. Prsty mu tančily po její čelisti, jak jí otočil hlavu, aby se jí mohl podívat přímo do očí. „Je to jen na víkend. Jak zlé by to mohlo být? Byli jsme nejlepší přátelé.“

Použil to klíčové slovo. Dokonce jí ani nenapsal smsku od promoce.

„Bezcitný miliardář….,“ zamumlala Kacey. Ten chlap neměl vůbec stud. Co bylo k nasrání, bylo to, že ona opravdu potřebovala dokončit školu a nesplácela své půjčky. Všechny peníze, které jí nechali rodiče, šly do domu a odchod do důchodu, a no, nebylo to, jako by Seattle University byla levná škola.

„Miliardář? Ještě ne, bejby. Bezcitný?“ Jake se natáhl a dotkl se rukou její tváře. „Myslím, že na to známe odpověď oba.“

Vzpomínky na jeho dotek zaplavily její smysly, dokud Kacey neměla pocit, že nemůže dýchat. Cestovala po té cestě s tímto mužem příliš mnohokrát. První na střední a pak znovu na vysoký. Nemyslela si, že by jí život přivedl do cesty jediného muže, kterému kdy dala své srdce. Ale Jake se změnil a to mu nikdy neodpustí. Kacey se podívala dolů na klín a zavřela oči. Jak to, že má nad ní pořád takovou moc? Jeden dotek a úplatek a byla připravená udělat přesně to, co řekl.

Je pravda, že měla vždycky slabost pro jeho babičku, bez ohledu na to, jak děsivá byla či nebyla. Navíc, babička Nadine byla jediná, kdo pomohl Kacey dostat se přes období v jejím životě, kdy jí bylo jedno, jestli zemře ve spánku nebo bude žít. Temné roky byly právě takové. Temné. Kacey se otřásla při pomyšlení na to, jak špatné věci byli. Pokud byla babička Nadine nemocná a on se jí opravdu snaží pomoct a jestliže to Jake dotáhne a zaplatí její zbývající úvěry. Mělo by to stát za to.

„Jen víkend?“ Zeptala se Kacey malým hláskem. „A říkáš, že babička je celá sentimentální a necítí se dobře?“

Jake přikývl. „Říká, že tě chce vidět a potřebuju uklidnit rodiče ohledně celého toho tiskového fiaska s tou striptérkou. Přivedl bych tě domů s prstenem na prstě a vše by bylo odpuštěno. Táta si nebude myslet, že se musí vrátit zpátky z důchodu a babička mě nezastřelí. Je to v každém případě úspěšný. Kromě toho, jak jsem řekl, image je všechno a já chci mít pořád kontrolu nad babiččinou společností na konci měsíce. Pro to rada nebude, pokud budu mít špatnou publicitu. Potřebuju všechny z rady. Půjdeme každý svou vlastní cestou a já budu předstírat rozchod, brečet v televizi a no, pak aspoň členové rady, kteří mě nenávidí, mě budou litovat.“

Nečekal na její souhlas. Místo toho, sáhl do kapsy. „Je to víc než jen pro mě. Je to pro babičku, Kace. Není na tom dobře. Tohle může být jedna věc, která jí přiměje chtít žít.“

Kacey přimhouřila oči. Prolhanej mizera. Ve svých jedna-dvaceti letech se Jake nenaučil lhát líp, než takhle? Jeho úsměv byl napjatý, dýchání trochu trhané. Ale zmínil babičku.

Kacey se najednou cítila špatně. Chtěla hned teď naskočit na letadlo, ale Jake nevěděl, že ona a jeho babička spolu pořád mluví. Ani nechtěla, aby to věděl. „Dobře, ale babička se nedozví o mých studentských půjčkách. Platí?“ Kacey natáhla ruku v naději, doufajíc, že si Jake nevšimne, že se jí mírně chvěje.

Vydechujíc, Jake se usmál. „Díky, že to pro mě uděláš.“

Kacey se podívala do jeho křišťálově zelených očí. „Pro babičku. Udělám to pro babičku a pro mě.“ Ne pro tebe, nikdy znovu pro tebe, Jaku. Zbytek myšlenky visel ve vzduchu. Najednou se kavárna zdála být až příliš malá aréna na vykopávání démonů minulosti. Kacey se roztřeseně zasmála a otřela si zpocené ruce o džíny. Bála se, že by to udělal ještě nějak horší, usmíváním nebo nabízením soucitného objetí, dala si velký doušek kávy.

Jake se odtlačil od stolu. „Dobře, okay. No, díky, že budeš moje falešná snoubenka.“ Vytáhl tří karátový prsten a sebevědomě jí ho navlékl na prst.

„A-ale….“ Koktala. „Jak to, že znáš moji velikost?“

Usmál se a vstal z křesla. „Muž na tyto ruce nikdy nemůže zapomenout, Kacey.“

„Bez ohledu na to, kolik rukou děvkař držel?“ Zeptala se Kacey sladce.

Jake se zasmál. „Absolutně. Uvidíme se v pátek ráno, jo?“

Kacey si povzdechla. „Okay.“

„Díky, Kace….“

„To nestojí za řeč.“

Kacey v agónii sledovala muže, který stále držel její srdce, zapískal, vrazil si ruce do kapes a vyšel z kavárny. Nejznámější svobodný muž Seattlu ji právě požádal o ruku. Třebaže falešné manželství, byl to pořád návrh. Měla by být nadšená.

Ale bylo těžké být nadšená, když láska jejího života, kluk, který s ní vyráběl bahenní koláče a dal jí pusu na kolena, když spadla o ní nijak nepřemýšlí, jen jako o cestě, jak se dostat z mizerný situace.

Najednou si přála, aby byla v baru namísto centra města v Pike Place Market.