SYL - 31. kapitola

Překlad: Verča

Tak jsme na konci prvního dílu. V překladu dalších dvou dílů budu samozřejmě pokračovat, takže se nebojte. J Mockrát vám děkuju za komentáře, které mě vždycky velmi potěší. Těším se na vás u dalšího dílu. J

                                                                                                                                             Verča

Se zavřenýma očima, jsem přitlačila čelo ke chladnému oknu, abych ochladila svou horkou kůži. Nevěděla jsem, kolik času uplynulo, nebo jak dlouho jsem tam seděla, ztratila jsem se v temném prázdnu svých emocí. Když jsem se konečně rozhodla opustit toto místo, popadla jsem tašku a vyšla jsem, dveře se cvaknutím otevřely a vstoupil Jett. Jako obvykle vypadal božsky, oblečen v jednom ze svých obleků s jeho rozcuchanými vlasy a těma zelenýma očima. Prudká bolest mnou projela a ustřihla přívod vzduchu. Sklonila jsem svůj pohled na měkký koberec pod nohama, aby neviděl škodu, kterou mi způsobil. Nechtěla jsem, aby viděl všechen rozruch, který způsobil. Nezasloužil si poznání.

„Brooke?“ ozval se jemně, když se ke mně krok po kroku blížil. „Jsi v pořádku?“ Objal mě a snažil se mě přitáhnout k hrudi. Udělala jsem krok zpátky, dělajíc mezi námi nějakou vzdálenost.

„Nedotýkej se mě.“ Snažila jsem se udržet svůj hlas co nelhostejněji jak jsem mohla. „Je po všem.“

Neřekl nic. Několik okamžiků jsem ho sledovala a dívala se na jeho reakci. Naše oči se spojily, po dobu jedné minuty; cítila jiskření. Bylo to tam pořád. Ty moje city – moje hloupé, prokleté city. Mnohem silnější ale byla bolest.

„Zjistila jsi to,“ zašeptal, jeho krásné oči se do mě vpalovaly a prosily mě, abych pochopila pravdu, že je to lež. „Můžu to vysvětlit.“

„Ani to nepopřeš?“ Zvýšila jsem hlas, jak mnou projížděl vztek. Přehrada se prolomila. Nemohla jsem se držet zpátky. „Jsi idiot, lhář. Jsi horší než nejslabší parchant. Věřila jsem ti, když ty jsi měl v plánu mě využít. Nepotřebuju tvoje zkurvené vysvětlení, ne teď ani nikdy jindy.“

„Brooke, prosím, uklidni se. Neměl jsem v úmyslu využít tě. Jen mě poslouchej.“ Popadl mě za paži, aby mě přitáhl k sobě. Odstrčila jsem ho a udělala krok směrem ke dveřím, jak se mi hromadily slzy v očích.

„Nedotýkej se mě.“

„Brooke, prosím, poslouchej.“ Krok za krokem se ke mně blížil, ale nepokusil se mě dotýkat. Zřejmě věděl, že bych běžela ke dveřím, v tu dobu, kdy by na mě položil prst.

„Zničil jsi všechno, co jsem myslela, že jsme měli. Zlomil jsi mou důvěru. Neexistuje žádný způsob, abych poslouchala další z tvých lží. Myslela jsem, že o mě máš zájem, ale všechno bylo jen o penězích.“

„Záleží mi na tobě, Brooke. Nebyla to lež. Nechtěl jsem ti ublížit. Musíš mi věřit.“

„Nemůžu. Nevěřím ti. Lhal jsi o všem,“ odplivla jsem si, neschopna kontrolovat svůj hlas.

Zavrtěla jsem hlavou a poprvé jsem viděla v jeho rysech odrážet bolest. Tvrdohlavý záblesk se objevil v jeho očích. „Ne o všem.“

„Ne, máš pravdu. Nelhal jsi mi o všem. Jen ses rozhodl udržovat pravdu pro sebe. To není lepší než lhaní. Je to ještě horší.“

„Dobře, připouštím, že jsem ti neřekl všechno. Ale měl jsem pro to dobrý důvod. Neřekl jsem ti to, protože jsem se do tebe zamiloval, neřekl jsem ti celou pravdu, bál jsem se. O tebe. O nás. Ty to nechápeš.“

Na okamžik, kdy mi řekl, že se do mě zamilovat mi srdce třepotalo novou nadějí, než jsem si uvědomila, že je to lež. Snažil se vykroutit z této situace. Nehodlala jsem se nechat znovu zmanipulovat.

„Jak můžeš říct, že mě miluješ, když jsi mi lhal?“ Navlhčila jsem si rty. „Jak můžeš říct, že ses o mě staral, když jsi chtěl jen peníze?“

„Protože je to pravda,“ zašeptal. Hledala jsem něco v jeho pohledu, ale nic jsem nenašla. Žádné stopy, že lže, ale vždyť byl mistr v přesvědčování, ne? Měli jsme o tom dokonce vtip.

„Dovolíš mi to vysvětlit, prosím? Jen ne tady. Je to příliš nebezpečné.“ Jeho pohled mě prosil, abych s ním šla. Natáhl ruku a čekal až ji chytím.

„Ne. Nejdeme nikam.“ Otočila jsem se k němu zády, nemohla jsem se dívat. Nesnesla bych další lež.

„Řekni mi pravdu. Stačí říct ano nebo ne,“ řekla jsem tónem, který by mohl zmrazit i poušť. „Měl jsi v plánu se se mnou setkat kvůli dědictví?“

„Nebylo to tak.“

„Ne,“ přerušila jsem ho. „Staří říct ano nebo ne.“

„Ano.“ Poražený vzdech unikl jeho hrdlem.

Dávila jsem se, došla jsem ke dveřím ve dvou dlouhých krocích, ale byl rychlejší. Jeho ruka se protáhla kolem mě a zablokovala mi dveře.

„Brooke, prosím…zastav. Musíme si promluvit. Musíš mi věřit,“ zašeptal.

„Ne,“ můj hlas se třásl, celé mé tělo. Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila. „Je mi líto, nemůžu to udělat. Není nic, co bys mi mohl říct, nic, abych ti zase mohla věřit. Udělal jsi, co jsi musel udělat. Ale je čas, abys mě nechal jít. Nikdy nebudeš mít to panství. Postarám se o to. A pokud ti na mně někdy záleželo, i když jen na chvíli, nech mě jít.“

Napětí z něho odcházelo v silných vlnách. Jeho pohled přejížděl přes mé tváře a rty. Než jsem se mohla vzdálit, přiblížil se ke mně, až jsem cítila jeho horský dech na mé kůži. Brnělo mě z něj celé tělo.

„Záleží mi na tobě hodně, nechám tě tedy jít,“ zašeptal Jett. „Ale nikdy tě nepřestanu chránit.“

Odstrčila jsem ho stranou, otevřela dveře a vyšla ven, ignorujíc zvědavé pohledy od lidí v hale. Nenásledoval mě. S každým krokem jsem si uvědomovala tu vzdálenost mezi námi, bolest v hrudi se zvětšila, ale neměla jsem na vybranou. Musela jsem poslouchat mysl a ne moje srdce, které mi říkalo, abych ho alespoň vyslechla, abych mu dala šanci vysvětlit to, protože možná, možná myslel vážně, to co říkal.

Ale já jsem to nechtěla vědět, přinutila jsem se tedy k chůzi.

Opustila jsem budovu, vyšla a zhluboka se nadechla výfukových plynů.

Ranní paprsky světla hřály mou kůži. Lidé kolem mě spěchali. New York žil. I přesto, mě má bolest přemohla; ale byla jsem stále naživu, a to bylo to, na čem záleželo.

Znovu jsem se nadechla a pomalu vydechla. Budu v pořádku….časem. Moje srdce se vyléčí. Možná jednou, najdu někoho, kdo mě bude opravdu milovat. Někoho, kdo mě bude držet a nenechá mě spadnout. Někoho, kdo mi nikdy nebude lhát.

Ten někdo ale nebude Jett.

I když posunout se bude těžké, časem to bude lepší. Jednoho dne se podívám zpět na ten den s vědomím, že jsem se poučila ze svých chyb…

Konec 1. dílu