ST - 24. kapitola

Překlad: Teza

Sawyer

Další ráno jsem hlasitým zapištěnímvytáhnut z toho nejlepšího spánku mého života. „Oh můj bože, Sawyere, rychle, vzbuď se! Tomu nebudeš věřit!“ nadšeně zaječela Grace odněkud z domu.

Podíval jsem se na hodiny a viděl, že je jenom osm ráno. Ježíši, co dělá vzhůru tak brzo? Do teď jsem jí skoro po osm hodin šukal, proboha. Jenom z myšlenky na to se mi pták probudí znovu k životu.

Do prdele, jsem si docela jistý, že této holky nikdy nebudu mít dost. Být uvnitř ní bylo to nejlepší, co jsem kdy cítil. Jestli jsem si myslel, že jsem na ní byl předtím závislý, tak to není nic v porovnání s tím, co cítím teď.

Když jsem slyšel, jak se přední dveře otevřely, vytáhlo mě to z myšlenek. Divíc se, co dělá, jsem vylezl z postele a hodil na sebe džíny z předešlé noci bez spodního prádla. Ani jsem se neobtěžoval s knoflíkem, protože teď když už vzbudila můj zadek, mám v plánu v ní být znova.

Odešel jsem z pokoje, zabočil doprava a zamířil k obývacímu pokoji, když mě udeřil průvan studeného vzduchu z předních dveří nechaných dokořán otevřených. „Ježíši, ženská, co to do pekla děláš?“ zareptal jsem, když jsem šel k otevřeným dveřím.

Jakmile jsem dosáhl výhledu na venek, prudce jsem zastavil. Je kurevská zima a sněží jako svině. A tady je můj dortík, obličej zakloněný k mlhavé šedé obloze, ruce zvednuté u jejích boků, dlaně otečené vzhůru, chytajíc husté, nadité vločky, jako by to bylo zlato. Nemá na sobě nic krom mého trika z minulé noci a boty, které jdou až k jejím kolenům, předpokládám, že to jsou zimní boty mé sestry.

Když si uvědomila mojí přítomnost, přitáhla svůj pohled k mému a dala mi ten největší úsměv, který jsem na ní kdy viděl. Je to jako rána do hrudníku; přísahám, málem mě to srazilo na zadek. „Oh můj bože, Sawyere, není to nádherné?“

„Jo,“ řekl jsem chraplavě, ale nemluvil jsem o sněhu. Opřel jsem se o futra a sledoval jsem jí, jak vstřebává něco, co bylo pro mě tak prosté, ale výjimečné pro ni. Husté, bílé, třpytící se vločky začaly obalovat její dlouhé, vlnité, blonďaté vlasy a padaly na její řasy. Je tím nejhezčím zasraným pohledem, jaký jsem kdy viděl.

Hluboce mě zasáhla jedna skutečnost; ta smutná holka, kterou jsem potkal před pár měsíci, má teď úsměv, který září pravým štěstím a který jsem do teď na ní nezažil. Přesně v tuhle vteřinu jsem se rozhodl, že strávím zbytek života tím, že se ujistím, že se takto usmívá každý den.

Když se znovu na mě podívala, její nos byl růžový a omotala okolo sebe ruce. „Do prdele, je zima!“ smála se, když skákala nahoru a dolů.

„Zatraceně je. Teď sem dostaň svůj sexy zadek a skoč do sprchy, máme plány.“

„Vážně?“ zeptala se zmateně. „Kam jdeme?“

„To je překvapení.“

Poctila mě dalším krásným úsměvem a rozběhla se do domu, když se na mě vrhla. Snadno jsem ji chytil, jak mi okolo pasu omotala nohy, a chytil jsem jí pod zadkem. „Ježíši Kriste, ženská, ty jsi studená.“

„Máš pro mě překvapení, sexy Sawyere?“ zeptala se s nadšením a ignorovala mou poznámku o chladu.

„Jo, baby, je v mých kalhotách.“ Její úsměv zakolísal a hravě mě plácla.

„Dělám si srandu, teda tak trochu. Tohle překvapení ti dám déle, ale mám ještě jedno před tímhle.“

„Co to je? Řekni mi to,“ zeptala se netrpělivě.

„Brzo uvidíš. Pojď, jdeme do sprchy.“ Šel jsem s námi ke koupelně. Po cestě tam mě líbala po čelisti a já se rozhodl, že pozdější překvapení půjde první.

***

O hodinu později zastavuji u arény. „Máš další hokejový zápas?“ Gracesezmateně zeptala.

Potlačil jsem úsměv, když jsem si všiml zklamání, které se snaží skrýt. „Ne,“ bylo vše, co jsem řekl, než jsem vyskočil z trucku a popadl svou hokejovou brašnu. Potkal jsem Grace, když přišla okolo z druhé strany.

Chňapnul jsem jí teplou, jemnou ruku a vedl jsem jí k vedlejším dveřím arény. Joe, hlídač arény, na nás čekal, jakmile jsme vešli dovnitř. „Tady je náš zlatý chlapec,“ přivítal nás s úsměvem a poplácal mě po zádech.

„Rád tě vidím, Joe. Díky, že to pro mě děláš.“ Grace se dívala sem a tam mezi námi, stále zmatenější.

„To se vsaď, kluku. To je ona?“ zeptal se, když posunul svůj pohled na Grace.

„Jo, je. Grace, tohle je Joe Paletti, spravoval tohle místo od té doby, co jsem nosil brusle.“

Usmála se a podala mu ruku. „Ráda vás poznávám, Joe.“

Koutky mu zacukaly a vzal její ruku. „Já tebe taky, zlato.“ Podíval se zpátky na mě. „Dobrá, jděte dozadu. Máte hodinu, než přijdou další.“

Poděkoval jsem mu, pak jsem vzal Grace za ruku a vedl jí na kluziště.

„Chystáš se mi říct, co se děje?“ zeptala se, když jsem jí vzal na střídačku a posadil ji na lavičku.

Pustil jsem svou hokejovou tašku a vytáhl jsem brusle svojí sestry. „Jdeme bruslit, baby.“

„EEEEKKKK!“ zapištěla anadšením tleskla rukama v rukavicích. „V to jsem doufala.“

Minulou noc, po cestě na můj zápas, mi řekla, že nikdy nebruslila. Byl to šok pro můj zasraný organismus; jak do pekla někdo nikdy nebruslil? „No, je to něco, co každý musí zkusit jednou za život.“

Ignorovala, co jsem zrovna řekl, a začala shazovat boty ve spěchu, aby si nazula sestřiny brusle. Se smíchem jsem se sklonil a začal jsem jí je zavazovat. Sledoval jsem jí, jak se v úžasu koukala okolo. „Dostali jsme celý led pro sebe?“ zeptala s obdivem.

„Jop, kluziště se otevírá za hodinu. Takže tak dlouho máme.“

„Jak jsi to zvládl?“

„Říkal jsem ti, dortíku, jsem zasranou legendou v těchto místech.“ Hravě obrátila oči vzhůrus úsměvem. Sotva jsem dokončil druhou brusli, už se zvedala. „Nepočkáš na mě?“

Zavrtěla hlavou. „Ne, jsem v pohodě. Jenom se budu držet stěny, dokud nepřijdeš.“

Po stranách zvedla ruce ve snaze balancovat, jak se kolébala k průchodu. Mám pocit, že by to mohla být totální zasraná katastrofa, takže neplýtvám časem a obouvám si brusle a zavazuji je. Po celou dobu slyším její smích, pištění a hodně ‘uh oh‘.

Postavil jsem se a došel k průchodu, udělal první krok na studený, tvrdý led a cítil jsem se jako doma. Rozhlédl jsem se a našel Grace ve čtvrtině cesty od místa, kde začínala. Jedna její ruka je vystrčená, stále se snažíc balancovat, zatímco ta druhá svírá stěnu. Ohnutá v pase se zadkem ve vzduchu vypadá zasraně směšně, ale pekelně roztomile.

Se smíchem jsem k jí hladce doklouzal, pak jsem ji plácnul přes zadek, jak jsem probruslil okolo. Překvapeně vyjekla, uchopila stěnu oběma rukama a koukala na mě, jak jsem jí minul po druhé, když jsem bruslil pozadu. „Přestaň se vytahovat a pomoz mi.“

„Nevypadáš, jako bys potřebovala pomoc, dortíku. Tvůj postoj je dobrý. Jen vystrč zadek trochu výš.“ Místo toho, aby se urazila, se zasmála. Smiloval jsem se nad ní a dojel jsem k ní, vzal její ruce do svých. „Postav se rovně.“

Když udělala, jak jsem řekl, začal jsem bruslit pozadu a táhl ji před sebou. „Prr, prr, prr,“ pištěla, jako bychom jeli rychle, když ve skutečnosti jedem zasraně pomaleji, než by jela moje babička.

Nakonec se uvolnila a já trochu zrychlil. Jak její smích naplnil ticho arény, zamořila mne nezvláštnější senzace – taková, kterou jsem nikdy necítil. Taková, která mi říká držet se a nikdy se nepustit. S tou myšlenkou jsem prudce zastavil naše rázování.

Zmateně se na mě podívala. „Co se děje? Proč zastavujeme?“

„Pojď sem,“ přitáhl jsem si jí k sobě a sklonil se, „dej mi ruce okolo krku.“ Když poslechla, chytil jsem ji za zadek a zvedl ji.

„EEEKKK!“ znovu zapištěla. „Oh bože, nepusť mě, Sawyere,“ zasmála se nervózně.

„Omotej mi nohy okolo pasu. Jenom dávej pozor na čepele, už mám dost jizev na zádech,“ vtipkoval jsem.

Její smích odumřel a výraz ji zesmutněl.

Do prdele, to nebyl můj úmysl.

„Budu opatrná,“ slíbila jemně.

Když její kolena sevřely ze strany mé boky, začal jsem dlouze a hladce klouzat. Její úsměv se vrátil, ale její prsty se pevně zatínaly do mých ramen. „Uvolni se, baby, mám tě.“

Trochu nejistě se na mě podívala. „Co se stane, když spadnu?“

Nemohl jsem odolat a sáhl pod její dlouhé, hedvábné vlasy a chytil jí ze strany krku. „Nikdy bych tě nenechal spadnout, Grace.“

Její dech se zasekl těsně předtím, než mi dala malý úsměv. Sklonila se a nechala mě ochutnat trochu z jejích sladkých úst, než se pustila ramen.

Zvedla ruce a zavřela oči. „Rychleji,“ zašeptala jemně.

Zrychlil jsem své kroky, a čím rychleji jsem jel, tím větší její úsměv byl. Její výraz je měkký a vlasy jí začaly jemně vát z naší rychlosti. A v tento moment, když držím její teplé tělo proti svému, bez zasrané pochyby vím, že Bůh stvořil tuhle krásnou dívku právě pro mě.

Dalších pětačtyřicet minut jsem jí buď držel, nebo jsem ji učil bruslit. Smáli jsme se a měli pár žhavých muchlovaček, z kterých mi ztvrdl pták a toužil být znovu uvnitř ní.

Upřeně na mě koukala a její teple jantarové oči svítily něčím, co jsem neuměl pojmenovat. „Dekuji, sexy Sawyer, že jsi mě sem vzal. Je to vzpomínka, kterou budu na vždy opatrovat.“

„Nemáš zač. zasloužíš si být takhle šťastná, Grace, vždycky.“

Opřela čelo o mé. „Ty mě děláš šťastnou.“

Nebudu lhát o tom, jak zasraně úžasně jsem se cítil kvůli tomu, co řekla. Tahle aréna drží několik nejlepších vzpomínek mého života, ale tahle bude vždy o tolik moc mou nejoblíbenější.