NLTL - 29. kapitola 2/2

Překlad: Raduš
Kor.: Yanica

Reginald vystoupil před námi, zvedl svou podložku, snažíc se nás chránit před nekončícími záblesky fotoaparátů těch paparazzi. „Dobře, to je skvělé. Reportéři vám budou chtít položit pár otázek,“ řekl a ukázal na dlouhou řadu lidí s mikrofony a videokamerami. Anna se vedle mě napjala, jak jsme ho následovali na vhodné místo. Žaludek se mi stáhl nervozitou. „Jen jednu otázku, lidi. Jeden po druhém, v pořádku?“ Nařídil a ukázal na první osobu, která tam stála.

Anna stiskla moji ruku – už to skoro byl její zlozvyk. Usmál jsem se a tiše přemýšlel, jestli si myslela, že bych chtěl utéct a nechat ji samotnou. První reportér, žena lehce nad třicet, řekl bych, se vzrušeně ušklíbla, když rychle přeletěla Annu pohledem, určitě uvažovala o své jediné otázce, kterou nechtěla promarnit.

„Slečno Spencerová, kdo vám navrhl šaty? Jsou krásné.“

Smál jsem se. Ze všech věcí, na které se mohla zeptat, se ptá na šaty. Typická ženská! Anna se usmála a podívala se na sebe dolů. „Já vím, že jsou neuvěřitelné. Je to anglická designérka a jmenuje se Mary Shaun. Myslím, že to bude další velká osobnost. Miluju její návrhy,“ odpověděla jednoduše, jako by si oddechla, protože čekala, že to bude jako mučení nebo tak něco. Byl jsem o půl kroku za ní.

Reginald ukázal na dalšího reportéra, který byl evidentně lépe připraven, než ten první, a nekladl otázky o módě. „Slečno Spencerová, co si myslíte o zvolení vašeho otce?“

Rozzářila se vražedným úsměvem. „Je to skvělé. Pracoval velmi tvrdě a jeho politika stojí za podporu. Jsem na něj nesmírně hrdá.“

„Slečno Spencerová, kdo je dnes večer vaše rande“ zeptal se další reportér.

Moje záda ztuhla, protože jsem nečekal, že se o mně vůbec někdo zmíní. Byl jsem nikdo. Anna se zasmála a zatahala mě za ruku, takže jsem musel udělat půl kroku vpřed, aby se dostal k jejímu boku.

„To je můj přítel, Ashton Taylor,“ odpověděla Anna, usmívajíc se na mě. Nemohl jsem si pomoct, ale vrátil jsem jí úsměv zpátky. Byl jsem tak pyšný, že ta slova pocházejí z jejích úst, a to i v případě, že to nebyla úplně pravda. Můj přítel, Ashton. Miloval jsem to.

„Jak dlouho jste vy dva spolu?“ Zeptal se rychle další reportér, využívajíc svoji otázku.

„Rok a tři měsíce,“ zalhala rychle Anna. Bylo to přesně to, co jsme řekli lidem na vysoké škole, o tom, jak dlouho jsme spolu, a potřebovali jsme toto zdání udržet.

„Slečno Spencerová, budete pracovat pro administrativu vašeho otce?“ Zeptal se ten další.

Zavrtěla hlavou v reakci. „Ne, vlastně nyní studuji na vysoké škole.“

Můj žaludek se zhoupl, stiskl jsem jí varovně ruku, modlíc se aby nic dalšího neprozradila. I když jsme probírali možné scénáře toho, co by se stalo, kdyby lidé věděli, kdo je, tak jsem ji pečlivě instruoval, aby neříkala žádné podrobnosti ze svého života. Děkuji bohu, že nic neupřesnila, takže jsem vydechl úlevou. Byli jsme teď u posledního reportéra, a pak jsem ji mohl dostat dovnitř a přestat se tak zatraceně bát o její bezpečí. Oba jsme se s očekáváním podívali na poslední reportérku.

Dáma se usmála. „Pane Taylore, jaké to je, chodit s dcerou budoucího prezidenta?“

Anna se zasmála a já se na ni nervózně usmál. Neměl jsem tušení, proč by tato žena plýtvala svou jedinou otázku na mě. Necvičil jsem si žádné odpovědi, tak jsem se rozhodl odpovědět na její otázku pravdivě. „No, abych byl upřímný, je to trochu zastrašující, jít navštívit její rodiče.“ žertoval jsem. Anna se zasmála, stejně jako polovina novinářů, kteří nás ještě natáčeli a fotili. „Upřímně řečeno, je to nejlepší část mého života. Ona je ta nejlepší věc, která se mi kdy stala,“ řekl jsem upřímně. Sklonil jsem hlavu a políbil ji na čelo.

Anniny oči zářily štěstím a radostí, usmála se na mě, jasně spokojená s mou odpovědí.

Reginald postoupil dopředu ještě jednou. „Dobře, to je vše, přátelé. Pouze jedna otázka pro každého. Slečna Spencerová a pan Taylor by chtěli jít dovnitř a užít si oslav.“ Pak nás zavedl směrem ke dveřím, takže jsem ji rychle vtáhl dovnitř, rád, že je po všem.

Moje tělo se uvolnilo, když jsme byli za dveřmi. Koutkem oka jsem zahlédl Deana proklouznout za námi do budovy. Nenápadně na mě kývnul, což znamenalo, že všechno bylo v pořádku.

„To bylo šílené,“ zamumlal jsem, zabalil ruku kolem jejího pasu a přitáhl si její tělo blíž.

„Já vím, ale tak to chodí,“ s úlevou si zhluboka si povzdechla. Kývla směrem k ceduli, která stála ve foyer hotelu, ukazujíc cestu k soukromé akci v tanečním sále. „Myslím, že to jsme my,“ zamumlala a vklouzla rukou do mé.

Formální nebyl zcela výstižný název pro nóbl večírek, v jehož středu jsem se právě nacházel. Večeře byla vynikající; ale malé porce, takže jsem byl rád, že jsem před tím snědl sendvič. Po večeři mělo několik lidí, kteří chtěli Anninu otci popřát všechno nejlepší k narozeninám, projevy, v nichž vzpomínali na to, jak se poprvé setkali, nebo vyprávěli vtipné anekdoty o něčem, co udělal nebo řekl za léta jejich přátelství. Bylo to příjemné a intimní. Samozřejmě, protože Anna nebyla plnoletá, a já jsem předstíral, museli jsme si připíjet nealkoholickým šampaňským.

Nakonec projevy skončily, a začal hrát big band. Usmál jsem se, toužíc uniknout pozornosti lidí, kteří s námi seděli u našeho stolu. „Chceš tancovat?“ Zeptal jsem se Anny.

Šťastně se usmála a přikývla. „Jasně,“ odpověděla, vzala mě za ruku. Vstal jsem a hrdě ji vedl na taneční parket, přitáhl si ji tak blízko, jak jen to šlo, aniž by se nad tím všichni pozastavovali.

„Jsi úžasná, víš to?“ Zašeptal jsem. Neměl jsem na mysli jen to, jak dnes večer vypadala. Chtěl jsem ji říct, že si počíná s grácií a drží hrdě vzpřímené tělo, i když pravděpodobně nenáviděla celou tu věc a pozornost, která na ni byla upřená. Právě teď jsem na ni byl nesmírně hrdý.

Usmála se. „Taky nejsi špatnej,“ škádlila mě, zpevnila sevření mého ramene.

Při tanci s Annou se cítím úžasně, jako bych byl nejdůležitější člověk na světě; nechtěla tančit s nikým jiným, jen se mnou a já jsem to miloval. Všiml jsem si, že ji někteří kluci v sále pozorovali jako supi. Samolibě jsem se pro sebe usmál a držel ruku na jejích malých zádech, když jsme kroužili kolem parketu.

Po několika písničkách přišel její otec, šťastně se usmívajíc. Dnes v noci vypadal každým coulem jako prezident, a já jsem měl tu čest být v jeho přítomnosti; byl to pro tuto zemi opravdu skvělý člověk.

„Vadilo by, kdybych vás přerušil?“ zeptal se. Odolal jsem nutkání říci ne. Nechtěl jsem ji dnes večer pustit. No, to nebyla úplně pravda, nechtěl jsem ji pustit nikdy, nebylo to omezeno jen na dnešní večer.

Anna pokrčila rameny. „Jistě, pokud chceš tančit s Ashtonem, pak půjdu pro něco k pití nebo tak,“ dobírala si ho, takže já i její otec jsme se smáli.

Ustoupil jsem, když k ní natáhl ruku v pozvání. Zhluboka se nadechla, zdálo se, že se potřebuje obrnit, než k němu přistoupila blíž, vložila jednu ruku do jeho a druhou mu položila na rameno. Hrdě jsem se usmál a vydal se zpět ke stolu, popíjel jsem svou vodu, ale po celou dobu jsem z ní nespustil oči. Annin otec vypadal hrdě a jako nejšťastnější člověk na planetě, když se pohyboval se svou dcerou kolem parketu.

Když se píseň chýlila ke konci, sklonil se a políbil ji na čelo. Překvapivě neuhnula, jak jsem ji to viděl dělat v minulosti. Nenáviděla všechny formy náklonnosti či blízkost s ostatními lidmi. Její otec vzhlédl a zachytil můj pohled, a jen krátce mírně přikývl. Musel dnes v noci odvést svou práci, mluvit s lidmi, takže pravděpodobně omezil tanec jen na ten jeden. Usmál jsem se a zamířil k nim.

Zachytil jsem konec jejich rozhovoru. „Vím, že s mou novou prací to teď pro tebe bude těžké, a je mi to líto. Ale jsem rád, že ho máme. Je to opravdu dobrý chlap,“ řekl jí senátor Spencer tiše. Zpomalil jsem svůj příchod tak, aby mohl dokončit větu. Měl jsem pocit, že ten „on“ jsem byl já.

„To je v pořádku, tati, upřímně. Jsem opravdu hrdá,“ odpověděla Anna.

Její otec se na ni rozzářil. „Děkuji, Annabelle. Hodně to pro mě znamená,“ odpověděl. Nemohl jsem to déle zdržovat. Přistoupil jsem k ní, a ona se u mě okamžitě uvolnila. Usmál jsem se a láskyplně omotal ruku kolem jejího pasu. Její otec se na mě usmál, než se podíval zpět na svou dceru. „Zítra se neuvidíme, protože tvoje máma a já musíme vyrazit brzy, abychom chytili let do New Yorku, takže se ujistíme, že se rozloučíš se svým starým tátou, než dnes večer odejdeš, ano?“

Usmála se a kývla na souhlas.

„Děkuji za tanec,“ řekl spokojeně.

„Kdykoliv, pane prezidente.“ Zasmála se Anna.

Usmál se. „To bude trvat, než si zvyknu,“ prohlásil a zavrtěl hlavou, vypadal trochu zmateně. Obrátil se ke mně, a když natáhl ruku, vřele se usmíval. „Hlídejte mou holčičku,“ prosil.

Opravdu mě nemusel prosit, abych se postaral o Annu, tedy pokud by mě nechal. „Samozřejmě, pane,“ slíbil jsem, přikývl a obtočil jí svou druhou ruku kolem pasu, když jsem mu potřásal rukou. Jakmile její otec odešel, vytáhl jsem ji do dalšího tance, toužíc ji mít znovu v náručí. Moje ústa se nemohla dočkat, až budou na jejích. Vypadala dnes večer skvěle. Upřímně, byla tak krásná, že až mě bolelo se na ni dívat. Nemohl jsem se k ní dostat dost blízko. „Nemyslím, že tě můžu políbit před tvými rodiči,“ zašeptal jsem, a už jsem znal odpověď.

Zavrtěla hlavou a trhla sebou. „Nemyslím si, že bys to mohl dokončit.“

„Jo, to je to, co jsem si myslel,“ přiznal jsem a snažil se jí ukázat, jak jsem zklamaný, že jsem jí nemohl líbat na její měkké rty. Když její pohled zaletěl přes mé rameno, celý její postoj se změnil. Ztuhla, zpevňujíc ruku na mém rameni; její nehty se mi zaryly do hřbetu ruky, kterou jsem ji držel, když jsme tančili. Mé tělo se také napjalo, ale neměl jsem tušení, co, nebo kdo, způsobil její reakci. Právě když jsem se chystal otočit a podívat se, otočila mé tělo a sklonila hlavu, aby byla skryta. Očividně nechtěla, aby ji ten, na koho se dívala, viděl.

„Do prdele, Jackova rodina je tady,“ zašeptala.

Oči se mi rozšířily překvapením. Nepochyboval jsem, že se opět úplně zhroutí, jako loni, když viděla Jackovu matku. Chytil jsem ji pevněji, přitiskl si její tělo blíž k sobě, nakukujíc přes rameno. „Co? Chceš odejít?“

Polkla, ale neodpověděla. Její ruka se v té mé pomalu uvolnila a z jejích ramen spadlo napětí. „Vlastně, jsem v pořádku,“ odpověděla, ačkoliv se z toho zdála být trochu v šoku. Ohromeně jsem se na ni podíval. Její oči mi řekly, že mluví pravdu, opravdu je v pořádku, aby se setkala s Jackovou rodinou. Konečně se z toho dostává? Je konečně připravena jít dál? Doufal jsem.

„Jo?“ Zeptal jsem se, pozorně sledujíc, jestli její maska sklouzne.

„Jo,“ přikývla. „Vlastně, chci je jít pozdravit,“ dodala, úsměv zatahal za koutky jejich úst.

Projela mnou hrdost. Vlastně jsem chtěl skákat nahoru a dolů na oslavu, a zatančit vítězný taneček, protože se zjevně trochu posunula ve svém žalu.

Vytáhla se z mého náručí, vyhnula se mi, a s jistotou se vydala ke stolu v zadní části místnosti. Následoval jsem ji a srdce mi bušilo v hrudi. „Ahoj kluci, já jsem si neuvědomila, že jste tady, jinak bych přišla dřív,“ řekla Anna, šťastně se na ně usmívala, když jsme se dostali k jejich stolu.

Rychle jsem se rozhlédl kolem stolu, hodnotíc je všechny. Když moje oči přistály na blond chlapovi, cítil jsem se špatně. Byl to Michael, Jackův bratr. Naposledy nad sebou ztratila kontrolu, protože vypadal tolik jako jeho bratr. Možná, že ho ještě neviděla? Hodil jsem očima k Deanovi, abych viděl, že se na tu scénu dívá s vykulenýma očima. Zjevně taky očekával, že každou chvíli začne vyšilovat.

Blond chlap, pravděpodobně něco přes čtyřicet, vstal a láskyplně se na Annu usmál. „Ahoj! Oh tobě to sluší, Anno,“ zavrkal, když přistoupil a zabalil ji do pevného objetí.

Usmála se a ustoupila zpátky. „Díky, Steve, sám vypadáš docela dobře,“ odpověděla, prohlížejíc si ho. Otočila se k Jackově mamince, která tam stála taky. „Je to tak hezké tě zase vidět. Už je to nějaký čas.“

Dáma ji utopila v objetí, poplácala ji zpátky, když zavřela oči a jasně vyzařovala náklonnost k někomu, na kom jí hluboce záleželo. „Je to už příliš dlouho,“ rozplývala se dáma. Zoufale jsem se snažil rozpomenout si na její jméno, ale nemohl jsem si na něj vzpomenout. Když jsem se s ní seznámil v kavárně, tak jsem měl příliš velké starosti s Annou, než abych poslouchal její jméno.

„To je Ashton Taylor,“ usmála se Anna a pokynul směrem ke mně.

Ten chlap jménem Steve, se usmál. „Jasně, jo, slyšeli jsme o něm. On je ten, co je s tebou na vysoké škole?“

„Jo, to je,“ potvrdila Anna.

Natáhl jsem k němu ruku. „Je hezké, že vás poznávám, pane,“ pozdravil jsem zdvořile.

Usmál se, vzal mě za ruku a pevně s ní zatřásl. „Já také. Můžete mi říkat Steve,“ odpověděl a mávl rukou. Přikývl jsem. Zdálo se mi, že je to rovný chlap.

Moje tělo podvědomě ztuhlo, když Michael vyskočil ze židle. Vypadal tak hodně jako Jack, až to bylo děsivé. Věděl jsem docela přesně, jak Jack vypadal, z fotografie, kterou měla Anna v naší ložnici – i když už nestála na nočním stolku. Přesunula ji na jednu z polic a na nočním stolku teď stála fotografie jí, mně a mých přátel z jednoho baru, do kterého jsme v LA v šli.

„Ahoj, Michaeli,“ pozdravila ho Anna s úsměvem.

Zamračil jsem se zmateně, znovu sklouzl očima k Deanovi, který se tvářil stejně ohromeně, jako jsem se já cítil. Neměl jsem tušení, co se děje. Toto setkání nešlo tak, jak jsem předpokládal, že půjde.

Přitáhl si ji do objetí a do ucha jí řekl něco, co způsobilo, že se rozesmála. Pak přerušil objetí, ustoupil a pokynul směrem k mladé dívce, která s ním seděla u stolu. „Tohle je moje rande, Lisa. Liso, to je Anna,“ mávl rukou mezi jeho randem a Annou.

„Hele, to je hezké, že tě poznávám,“ řekla Anna.

Lisa stála, vypadala trochu ohromeně, pravděpodobně atmosférou, prostředím, celebritami a naprostým luxusem párty. „Ahoj. Líbí se mi tvoje šaty,“ odvětila, dívajíc se trochu žárlivě na Annu. Nebyl jsem překvapen, že dívka žárlila; Anniny šaty byly vražedné a vypadala v nich jako supermodelka.

Anna rychle přikývla na souhlas. „Vím, že jsou žhavé, že jo? Viděla jsi moje boty? Miluji své boty,“ rozplývala se a zvedla šaty ke kolenům. Podíval jsem se na její dokonalé nohy a uvnitř zasténal, protože mě okamžitě napadly špinavé myšlenky. Jackova máma a ta dívka zalapaly po dechu, obě toužebně zíraly na ty boty. Všiml jsem si, že se Michael díval taky, nemyslel jsem si, že by mohl říct, jakou barvu ty boty měly – díval se na její nohy, stejně jako já.

„Ach bože, ty jsou krásné,“ vydechla Jackova máma.

„Já vím. Musím ty šaty a boty vrátit, ale boty se mi asi náhodou ztratí v kufru,“ řekla Anna. Tomu jsem se usmál. Byla naprosto vážná – poznal jsem to podle jejího hlasu.

„Já bych je ztratila taky,“ zašvitořila Lisa se smíchem.

Anna přikývla a nechala šaty klesnout zpátky na zem. „No, to je opravdu skvělé, že tě vidím. Chystám se jít trochu víc tancovat, ale přijdu a uvidíme se před odjezdem.“

Jackova maminka se natáhla a zamilovaně se dotkla Anniny tváře. „Ráda bych, miláčku. Chyběla jsi mi.“

Anna smutně přikývla, než vklouzla svou rukou do mé, zamávala přes rameno Jackově rodině a tak trochu mě odtáhla směrem k parketu.

Ostražitě jsem ji sledoval, když mě objala. Vypadala šťastná a já jsem to prostě nemohl pochopit. „Opravdu jsi v pořádku?“ Zeptal jsem se.

Sevřela rty, když o tom pár sekund přemýšlela. Nakonec přikývla a zdálo se, že je trochu v šoku ze svých vlastních pocitů. „Vlastně, jsem v pořádku. Může se to zdát podivné, ale já se opravdu cítím dobře.“

Štěstí ve mně explodovalo, protože možná, jen možná, se přes to opravdu dostává… možná jsem po tom všem měl šanci. „Skvělý. To je opravdu skvělé, holčičko,“ řekl jsem, třel ji kůži na zádech, posílajíc jí rukama malé záchvěvy rozkoše. Byl jsem na ni tak pyšný, musel jsem se držet, abych ji nepopadl a nezatočil se s ní kolem dokola. Opravdu se posouvala dál a nemyslel jsem si, že si to uvědomila.

V tichosti jsme tančili ještě pár písní, než mi položila hlavu na rameno a zhluboka vzdychla. Přejel jsem jí rukama po zádech, sevřel její zátylek, cítil její měkké hedvábné vlasy pod konečky prstů. Mé srdce se potopilo, asi jsem věděl, co se stalo. Ta věc s Jackem ji nakonec dohnala. „Co se děje?“ Zašeptal jsem, opřel jsem si hlavu o vrcholek její.

Její paže se kolem mě sevřely pevněji, když mluvila, s tváří přitisknutou ze strany k mému krku. „Nic se neděje. Jen jsem si dnešní večer s tebou hezky užila.“