MMM - 20. kapitola

Překlad: Marta

Matt

Paul má posranou náladu. Nevím, co se s ním děje, ale dneska je obzvlášť podrážděný. Friday je na tom dost podobně, ale nevím, co se s ní děje o nic víc, než, co se děje s Paulem. Paul praští tetovací pistolí o vedlejší stolek, udeří s ní dost na to, aby vzhlédl i Logan.

WTF? znakuje Logan.

Pokrčím rameny. Logan pracuje na nějakých obzvlášť složitých vzorech pro katalogy, které musíme připnout na zdi. Když není ve škole, v Madison Avenue nebo nedělá tetování, zaměstnává se děláním návrhů pro lidi, aby měli z čeho vybírat. Někteří lidé, kteří přijdou, nemají žádný nápad, co chtějí a prohlížejí si katalogy, dokud něco nenajdou. Jiní lidé přijdou s designem v hlavě a pak to musíme převést do reálného života. Jsem rád, že Friday umí taky kreslit. Je téměř tak dobrá jako Logan. Viděl jsem některé z jejích obrázků a je to dechberoucí.

„Vole, snažíš se to rozbít nebo opravit?“ zeptá se Pete, zvedá obočí, když zírá na Paula. Všichni máme vlastní vybavení, takže se nijak zvlášť nestarám, jestli si Paul to svoje rozbije, když má vztek. Ale raději bych se tomu vyhnul, pokud mu to můžeme rozmluvit.

„Ta zatracená věc nefunguje správně,“ mumlá si Paul.

Logan jde k němu a drží nataženou ruku. Paul na ní zírá, pak přetočí oči a předá mu tetovací pistoli. Logan s ní něco opravdu rychle udělá a dává mu ji zpátky. Neusmívá se nebo nemá škodolibou radost. Prostě jde zpátky ke stolu, speciálnímu stolu, který používá pro kreslení a pokračuje v jeho nákresech.

„Kurevsky tě nesnáším,“ mumlá Paul k jeho zádům.

Křením se. Nemůžu si pomoct.

„Co,“ ptá se Logan a dívá se ze mě na Paula a zpátky.

„Říkal děkuji ti,“ říkám.

„Jsem si jistý, že říkal zrovna tohle.“  Zírá zpátky na Paula. „Co tě kurva žere?“ zeptá se.

Zbytek nás je zticha. Nikdo se obvykle neplete do Paula, když je v prdeli. Našlapujeme kolem něj a nepřestáváme, dokud se přes to nedostane.

„Je nasranej, protože minulou noc udělal něco hloupýho,“ prohodí Friday. Nepodívá se na něj. Jen o něm mluví. Má větší koule než kdokoliv z nás to udělat. „Pak to chtěl vzít zpátky, ale bylo příliš pozdě. Takže teď se cítí provinile.“  Vyfoukne vzduch a začne si balit batoh.  Strká do batohu jednu knihu za druhou, používajíc mnohem větší sílu, než je nutné.

„Kam jdeš?“ vyštěkne Paul. V očích se mu sbíhají bouřkové mraky.

„Nevím,“ vyštěkne zpátky. „Možná mám rande. Možná si chci zapíchat. Možná prostě chci mít zemi-otřásající orgasmus a nemuset se o deset minut později cítit provinile.“

„Oh kurva,“ říká si Pete pod vousy. Střelím na něj pohledem a zakryje si pusu.

„Počkej minutu a doprovodím tě domů,“ říká Paul, když dává svoje věci na stranu.

„Ne, děkuji ti,“ zacvrliká Friday. Zvedne ruku a zamává na nás zpoza její hlavy, kroutí prsty, když volá, „Dobré odpoledne, všem.“

„Budeš zítra zpátky, že jo?“ křičí na ní Paul. Vypadá trochu rozrušeně, dokonce víc než před minutou.

Nic neříká. Prostě bouchne dveřmi dost na to, že se pode mnou otřesou nohy. Do prdele. To bylo trapný.

Paul klesne ztěžka do židle a spustí hlavu do dlaní, lokty má na kolenou. Vzhlédne a vypadá tak unaveně. Chci jít k němu a něco udělat, aby se cítil lépe, ale obávám se, že nemůžu.

„Měl bys jít za ní,“ říká Logan.

Paul zvedne oči. „To je ta poslední věc, co potřebuje,“ říká tiše. Zavrtí hlavou. „Nevadí.“ Vstane. „Zpátky do práce,“ říká k nám všem.

Pete otvírá pusu, aby mu to osladil, ale zakašlu do pěsti. Podívá se na mě a rozhodí ruce. Pete pohledem následuje Friday, jako kdyby se chtěl jít ujistit, že je v pořádku. Vidím ho vytáhnout telefon z kapsy a rychle textovat. Pravděpodobně žádá Reagan, aby ho vyzvedla. Vzhlédne ke mně a přikývne. Ujistí se, že bude Friday  v pořádku.

Mezi Friday a Paulem je bláznivé napětí, kterému nikdo nerozumí, ani oni. Paul umí být mužská děvka, zejména teď, když se Kelly s někým vídá. Spí téměř s každou, ale posledních pár týdnů nebo tak nějak s holkama v obchodě tolik neflirtoval a neměl dokonce ani tolik randění.

Nade dveřmi zacinká zvonek a vzhlédnu. Srdce se mi zadrhne, když žena mých snů projde dveřmi. Sky je nastíněná sluncem, jak stojí před oknem a nikdy jsem neviděl krásnější pohled. Přešlapuje z nohy na nohu a překříží si ruce na prsou.

„Ahoj,“ říká tiše.

Má na sobě džíny a mikinu a vypadá tak zatraceně pěkně, že se nemůžu udržet a nepopadnout ji. Jdu přes místnost a přitáhnu ji k sobě. Její ruce zůstávají strnule vedle boků, takže je zvednu a dám si je kolem krku. „Jsem tak rád, že jsi tady,“ říkám a myslím tak každé slovo. Upřímně, způsobuje, že mé břicho dělá kotrmelce. Skloním hlavu a rychle jí políbím, ale její rty se natahují po mých, když se začínám odtahovat zpátky. Její ústa jsou měkká a teplá a vlhká, a polibek vystřelí rovnou do mého středu.

Bráchové začnou pískat a nakonec musím zvednout hlavu. Ukážu jim prostředníček a Sky ode mne popojde, tváře má celé růžové a tak pěkné. Mávne na mé bratry. Je to trhavý, rychlý pohyb a pak si zaboří tvář do mého trička. Je tak kurevsky krásná, že mi krade dech a její červenání je naprosto rozkošné.

Popadne mé tričko do pěstí a strhne můj pohled na ni. „Už jsi obědval?“ zeptá se.

Právě jsem jedl, ale nenechal bych si ani za nic ujít šanci sedět hodinu vedle ní. Zavrtím hlavou. „Chceš si vyjít?“

Skousne si spodní ret mezi zuby. „Chceš jít ke mně?“

Vyhýbá se mému pohledu a moje srdce znova dělá ty třepotající se věci. „Na oběd?“

Přikývne, ale tváře jí ještě víc zrůžoví a nemám ponětí, co si myslí. Doufám, že myslí na to, na co myslím já, což zahrnuje jí celou nahou a mě uvnitř ní.

„Co je k obědu?“ ptám se, když si navlékám kabát. Zajímá mě, co je její plán, nebo jestli se musíme zastavit vyzvednout sendviče nebo tak něco.

Usměje se. „Já,“ říká tiše. Pak se její úsměv promění do křenění a zamíří k předním dveřím. Následuji ji jako štěně za jejími patami, protože nemůžu dělat nic jiného.