MMM - 12. kapitola

Překlad: Marta

Matt

Bože, tohle bylo těžké. Nikdy jsem ve svém životě nechtěl někoho tak moc políbit. Ale ještě na mě není připravená. To můžu říct. Není připravená na druh potřeby, kterou mám uvnitř sebe. Sakra, ačkoliv si nejsem jistý, jestli jsem na to připravený já. Ale chci být, a to je dobré místo pro začátek.

Trošku si poskakuji při cestě zpátky k Reedům. Cítím se špatně za to, jak jsem je předtím opustil, přímo uprostřed tetování. Ale Seth mě potřeboval, a abych byl upřímný, chtěl jsem vidět Sky.

Je těžké přiznat, že se vším, co jsem v životě dostal, to neoceňuji jako dost. Dostal jsem druhou a třetí šanci, které většina lidí nikdy mít nebude. Ale i po tom všem, jsem životem jen tak proplouval. Ona mě přinutila chtít víc, než jen přežívat setrvačností. Donutila mě chtít tvrdě šlapat.

Jdu do studia a jsem rád, že právě vidím Logana a Petea. Logan je o dva roky mladší než já, ale je děsně chytrý. Pete je nejmladší, sotva dvacet jedna let, ale má vážný vztah stejně jako Logan a chci tak trochu vzít jejich mozky.

„Všechno v pořádku?“ ptá se Logan. Logan je hluchý, ale jeho řeč je excelentní, takže s námi mluví. Když mu odpovídáme, znakujeme a mluvíme ve stejnou dobu, takže nic nezmešká. Logan roky nemluvil, dokud nepotkal Emily a nepřinutila ho otevřít pusu. Teď jí sotva zavře.

„Fajn,“ odpovídám. „Právě jsem přišel od Skylar.“

Pete přimhouří oči. „Co se ti kurva stalo s nosem?“ ptá se.

Podívám se do zrcadla nad umyvadlem. Kůže pod okem je lehce fialová a představuji si, že je tu dobrá šance, že ráno budu mít dvě černé oči.

„Skylar mě praštila,“ říkám.

Pete si odfrkne. „Drž kurva hubu,“ říká, když se na něj podívám. „Vážně tě praštila?“

„Byla to nehoda,“ poznamenávám. „Hráli jsme bowling na Wii a vylétl jí z ruky ovladač.“ Sáhnu si na nos. Ve skutečnosti to bolí jako svině.

„Budeš si ji muset vzít,“ říká Logan. „Je to pravidlo.“  Ale směje se. Já ne.

„Jo, tak trochu mířím tím směrem,“ říkám. Nechci se podívat ani na jednoho z nich, protože cítím, že by viděli skrz mě. Vždycky toho byli schopni.

„Co?“ Logan si přetočí křeslo mým směrem, takže se může dívat přímo na mě.

„Viděl jsi, co jsem řekl,“ odpovídám.

Vyklene obočí. „Jen si chci být jistý, že jsem viděl správně.“

Odstrčím jeho křeslo nohou a sklouzne po podlaze. „Viděl jsi správně.“

„Už?“ říká Pete. Sedne si naproti mně. „Právě jsi jí poznal.“

„Jak dlouho trvalo, než jsi věděl, že chceš Reagan?“ zeptám se. Petea odstrčit nemůžu, protože není na kolečkách.

„Vteřiny,“ prohlásí. Ani nemrkne.

Podívám se na Logana. „A ty?“ ptám se.

„Nikdy jsem Reagan nechtěl,“ říká Logan. Pete ho praští do paže a on rozhodí ruce v gestu kapitulace. „Minuty.“ Podívá se na mě. Logan má ten způsob pohledu, že vidí až do vaší duše. Musí přečíst lidi na základě řeči jejich těla a bojím se, že mě má přečteného celého. „Wow,“ vydechne. „Máš jí rád tak moc.“

Přikývnu. „Jo.“   Vysměju se. „Nejsem do ní zamilovaný nebo tak něco“ – upřímně bych tak stejně mohl být - „ale nemůžu jí dostat z mysli.“

„Udělal jsi jí už?“ ptá se Pete.

„Udělal jí?“ opakuju.

Udělá sprosté gesto rukama. „Udělal jí,“ říká znova.

„Bože, ne,“ vydechnu. „Ani jsem jí ještě nepolíbil.“

„Wow,“ říká Logan znova.

„Mohl bys to přestat říkat?“ remcám.

„Chceš jí líbat,“ poznamená Pete.

„Chci s ní dělat všechno možné,“ přiznávám. „Ale je speciální.“

„Wow,“ říká Logan znova.

„Nech toho!“ strčím ho do ramene.

„Pamatuju si, když jsem přivedl domů Emily. Spala v mojí posteli dlouho předtím, než jsme měli sex. Nebylo to o tom. Bylo to o těch tichých, intimních chvílích. Na nich záleželo. Ty živí mou duši.“ Nechte Logana udeřit hřebík do hlavičky.

„Jo,“ poznamenám. Jako takhle.

„Taky jsem jí chtěl šukat, ale ne dokud jsem nevěděl, že to bude trvalé.“  Jeho poznámka je neomalená, a někdo další by jí mohl shledat vulgární a bezcitnou, ale pro mě je upřímná.

„Já taky,“ přidá se Pete. „Takhle poznáš, že je ta pravá. Když si chceš užívat slyšet její hlas víc, než mít sex.“

Přikývnu. Nevím, co dalšího říct. Pete mě strčí do ramene. „Jsem za tebe šťastný?“

„Ptáš se mě?“

Pokrčí rameny. „Tak nějak. Nevím, co ti mám říct. Jestli je ta pravá, poznáš to.“

„Co April?“ zeptá se Logan.

„Co s ní?“ Proč teď vytahuje April?

„Není to tak dávno, kdy byla pořád v tvojí hlavě. To se změnilo?“ ptá se.

„Jo. Hodně.“  Zatahám za gumičku z vlasů a nechám je spadnout mi kolem obličeje. Projedu si skrz ně prsty, abych si koupil nějaký čas. „Nevím, jak to vysvětlit.“

„To je krása lásky,“ prozpěvuje Pete.

„Nejsem do ní zamilovaný,“ namítám.

„Ještě ne. Ale je tu ta možnost.“

„Jo. Hodně možností.“ Šklebím se.

„Nemá přítele?“ zeptá se Logan.

Zavrtím hlavou. „Už ne. Rozešli se.“

Logan zúží oči, ale nic neříká.

„Působila dojmem, že neměl rád myšlenku vychovávat děti míšence.“ Zašklebím se, protože se mi nelíbí říkat to i jen nahlas.

„Jak se ohledně toho cítíš ty?“ ptá se Logan.

„Děti jsou děti,“ říkám. Byli jsme vystavení tolika typům lidí a s Loganovým postižením jsme se brzo naučili, co je v životě důležité. A teď, když Pete pracuje s postiženými dětmi a dětmi z polepšovny, a často je přivádí domů, jsme tomu vystaveni ještě více. Nezáleží na tom, jak vypadáš zvenčí, to, na čem záleží, je v tvém nitru.„Chci je téměř tak moc, jako chci jí,“ přiznávám. „Bude mi ctí, mít místo v jejich životě. Jakékoliv místo, které mě nechají mít.“

Logan pořád vypadá vyvedený z konceptu.

„Přestaň na mě koukat, jako bych se zcvoknul.“

Logan zavrtí hlavou. „Jsem prostě překvapený,“ přiznává.

„Já taky.“

Pete mě poplácá po rameni. „Kdy se dostaneme k tomu se s ní znova setkat?“ zeptá se.

„Převést jí k vám, lidi?“ vypustím dech. „Musíš být blázen. Odradil bys jí.“

Ale při vší upřímnosti, nechtěl bych nikoho, kdo by nemohl přijmout mé bratry přesně takoví, jací jsou. Jsou hlasití a hrubí a hodně prdí, ale všichni mají srdce ze zlata. A jsou moji. „Zeptám se jí.“ Podívám se po obchodě. „Skončili jsme pro dnešek?“ ptám se.

„My?“ protestuje Pete. „Neviděl jsem tvůj zadek dneska dělat tetování.“ Skrčí ramena do kabátu. „Jdu domů,“ říká. Ale předtím než odejde, podívá se na mě a pozdrží se.

„Co?“ ptám se.

Zakření se. „Jsem jen za tebe šťastný,“ říká pak se smíchem. „Opravdu jsem.“

„Drž hubu,“ reptám.

Odchází a zůstal jsem jen já a Logan. Přestane mluvit a začne znakovat. Je ta pravá, co? zeptá se.

Možná, znakuju v odpověď. Nevím.

Přikývne. Dobře.

Dobře co?

Pokud si někdo zaslouží šťastně až na věky, Matte, jsi to ty.

Drž hubu, remcám znova. Nevím, co na to říct.

Zasměje se. Jdu domů. Taky bys měl.

Přikývnu a pomůžu mu zamknout. Pak mě zanechá na ulici s ťuknutím pěstí a rychlým zaznakováním miluju tě. Ukážu to na něj rychle zpátky taky a odchází.

Vyndám si telefon z kapsy a najedu na číslo Sky. Je pozdě, ale chci slyšet její hlas. Je to hloupé, já vím. Ale je to, co to je.

„Halo,“ říká, její hlas je váhavý.

Opřu se o budovu, protože mi kolísají kolena, když s ní mluvím. Způsobuje mi to závrať. „Ahoj,“ říkám tiše.

„Ahoj,“ vydechne nazpět.

„Spala jsi?“

„Ne, jen jsem přemýšlela.“

„O čem?“

„O tobě,“ přiznává. Moje srdce začne být tvrději.

„Dobré myšlenky?“ ptám se.

Téměř můžu přes telefon slyšet její úsměv. „Velmi dobré.“

„Jen jsem ti chtěl popřát dobrou noc.“ Zní to nahlas hloupě.

„Jsem ráda, že jsi zavolal,“ odpovídá. „Opravdu ráda.“

„Můžu ti zavolat zítra?“

Zasměje se. „Radši bys měl.“

„Dobrou noc, Sky,“ říkám.

„Dobrou, Matte.“

Zavěsím a dám telefon do kapsy. Nikdo není vzhůru, když přijdu domů. Ani si nejsem jistý, jestli je Paul doma. Jdu do své ložnice a připravím se do postele. Jakmile vklouznu mezi přikrývky, zazvoní mi telefon. Vidím, že je to její číslo.

„Sky?“

„Jo,“ přiznává.

„Jsi v pořádku?“

„Jen jsem ti chtěla říct dobrou noc,“ říká tiše.

„Myslím, že jsi to už udělala.“ Ale uvnitř mě bije srdce jako tetovací pistole.

„Oh,“ říká tiše. Směje se. „Promiň.“

„Jsi unavená?“ zeptám se.

„Vůbec ne.“

Takže si povídáme dlouho do noci. Mluvíme, dokud mi nepadají oči a stále nechci zavěsit telefon.

**********************************************************************

Ráda bych poděkovala za vaše početné komentáře, doufám, že to množství stále udržíte ☺

Pro SKAJU: Dnešní kapitola je vyloženě jen kvůli tobě, mé věrné nadšené čtenářce. Absolutně jsem nestíhala, jak jsem potřebovala, ale nemohla jsem to přece udělat a kapitolu dnes nevložit. Takže v kuchyni je šílený bordel, ale Matta si dnes můžete vychutnat ♥♥♥