Higher - 3. kapitola

Překlad: Lucka

8:03: Bethany, mluv se mnou. Zvedni ten telefon.

Bethany strčila nohy do černých lodiček a pokoušela se ignorovat svůj telefon a textovky, které se začaly hromadit.

Bethany ještě nepředpokládala, že by se vrátila do práce – Keely se na ní podívala, když jí minulý týden vyzvedávala z VIP prostoru klubu Indigo a napsala Sheeně email, že Bethany nebude k dispozici dalších pár týdnů.

Když opouštěla Marakéš to ráno po Zachově atomovém odhalení, nemyslela si, že bude někdy v takovém rozpoložení, že by ještě byla schopná normálně fungovat. Ale realita byla způsob, jak vás donutit tomu čelit, i když jste byli emocionální troska, která nechtěla nic jiného, než zůstat navždycky v posteli a zatáhnout závěsy.

A realita se dostavila v pátek ráno v podobě emailu od SMC Group, s dotazem, zda by byla schopná dostavit se v deset k pohovoru. Chtěla ten email ignorovat, přetáhnout si přikrývky přes hlavu a utápět se v té mizérii, ve které se plácala po krk hluboko.

Potom v ní začal narůstat vztek. Neudělala nic špatného, kromě toho, že se zamilovala do muže, který byl v zásadě vzato nedosažitelný. Což z ní dělalo celkem hloupou, jo, ale neznamenalo to, že se odplazí a umře. I když každá buňka jejího těla žadonila právě o tohle.

A vážně, to všechno mělo i svou světlou stránku. Měla, a ruku na srdce, ten nejlepší sex svého života. Bylo to něco tak pamětihodného, že by se nebránila tomu, uchovat si vzpomínku na tenhle zážitek i někdy ve vzdálené budoucnosti …

Ježíši. Přestala a nadechla se. Prohrávala. Naprosto pochopitelné, ale pokud měla mít alespoň nějakou naději, že udělá na svém pohovoru nějaký dojem, potřebovala dostat svojí hlavu pryč z Marakéše, zpět do režimu New York. Co nejdříve!

Zvedla svůj telefon, právě když přišla další textovka.

8:37: Nemůžu na tebe přestat myslet. Jsou to muka, bejby. Prosím, zvedni ten telefon.“

Přepnula telefon do tichého režimu, dříve než začal vyzvánět a snažila se dostat své myšlenky do profesionálního pracovního režimu. Na cestě do kanceláře SMC v centru měla čas, aby oprášila, co řekla ve svém životopise. Jenom potřebovala zastavit svůj mozek, aby přestal luštit každičký rozdíl v Zachových zprávách. Ten muž to se slovy uměl. A byl obzvlášť nemilosrdný, když přišlo na to, být po jeho.

Dobře, skončila s přemítáním o Zachovi Savagovi. A pokud by nějaká myšlenka náhle způsobila další tříštění jejího křehkého srdce na kousky, tak to bude něco jiného, na co se dnes bude muset vykašlat.

Pohovor proběhl v závoji kultivovaných otázek a stejně kultivovaných odpovědí, cítila se tak trošku mimo svoje tělo, během té hodiny, kterou v kanceláři výkonného ředitele strávila.

Než odešla, byla si jistá, že tu práci nevezme, i kdyby jí byla nabídnuta. Její potenciální nový šéf, byl věrnou kopií Sheeny a brát všechno co bylo v nabídce, by udělalo už tak špatnou situaci ještě horší.

Už udělala dost nepořádku ve svém soukromém životě. Když cítila další vibrace ve své kabelce, snažila si říkat sama sobě, že jí nezajímá, co dalšího Zach potřebuje říct. Ale její ruka stejně sáhla po telefonu.

10:14: Do prdele. Zastav už to. Chybíš mi. Z.

Ale jak četla poslední textovku, srdce jí začalo bušit.

10:49: Taky jsi něco slíbila, Bethany. Slíbilas, že tě neztratím, bez ohledu na cokoliv. Slíbílas, že se ode mě nebudeš držet dál. Porušilas oba sliby.

Zastavila se uprostřed chodníku. Někdo do ní vrazil a následovala klasická New Yorská reakce aládávej bacha, děvko.

Prsty se jí třásly, až stiskla tlačítko.

Odpověděl okamžitě. „Bethany?“

A její svět se právě propadl. Byla zpátky v jeho rukách, na tom skvělém místě, kde se cítila, jako nikde jinde ve vesmíru. Způsob, jakým Zachary Savageřekl její jméno způsobil, že se chtěla rozdělit a plakat stejným množstvím radosti a smutku.

Hlasitě vydechl do telefonu. „Prosím, řekni něco, bejby.“

Svět se vrátil zpět do plného soustředění. Klaksony vřískaly a lidé kolem ní spěchali závratnou rychlostí. Okolí, zvuky, pachy. Ale všechny ty špatné. Toužila být zpátky v Paříži nebo v Marakéši. Než šlo všechno do kopru.

„Ty chceš, abych něco řekla? Jak se odvažuješ vytahovat na mě moje sliby, když jsi nikdy nedodržel ani jeden ze svých?“ Její hlas, chraplavý ze všech těch emocí, které se snažila udržel uvnitř, zněl jako kdyby vykouřila k snídani krabičku cigaret.

„Bethany –“

„Očekáváš ode mě, že za tebou budu pořád běhat jako nějaký nadržený štěně potom, co jsi mi k nohám předhodil takovouhle bombu a odešel pryč? Zkus si na vteřinu tohle. Co kdybych to byla já, kdo hodil takovýhle granát k tvým nohám? Chtěl bys jen tak bezstarostně pokračovat, jako kdyby na tom, co jsem řekla, nezáleželo?“

„Ne. Ale ani bych neodešel. Nechal jsem tě jít, protože –“

„Tys mě nechal jít? Pro tvojí informaci, já jsem samostatná bytost. Možná jsem tě nechala mít toho příliš mnoho po tvém na cestě do Paříže a Marakéše. Ale nepleť si ochotu se zbabělostí.“

„Nikdy jsem si nemyslel, že jsi zbabělá.“

To ji trochu uklidnilo, ale vztek uvnitř ní pořád vřel, že by použil její sliby proti ní. „Tvoje poslední textovka byla podpásovka. Jsem zklamaná, že bys klesnul na takovouhle úroveň.“

„Chtěl jsem získat tvojí pozornost.“

Zaznamenala, že se neomluvil. Tenhle Zach si stále ještě nechával prostor. „No dobře, uspěls. Na minutu. Sbohem –“

„Ne! Zatraceně, nezavěšuj.“

Chytila telefon pevněji. Někdo do ní vrazil a její zasyčení hněvu bylo hned následováno hrubým návrhem, co si může …

„Kde jsi?“ zeptal se Zach.

„Stojím uprostřed chodníku někde v centru,“ odpověděla, než se nad tím mohla lépe zamyslet.

Slyšela jasný zvuk židle, která byla odstrčena.

„Můžu tam být do patnácti minut. Řekni mi přesně kde –“

„Počkej minutku. Ty jsi v New Yorku?“ Otřásl jí šok. Tak nějak si představovala, že telefonoval z jeho sídla v San Franciscu. Vědomí, že byl v tom samém městě, jí v jednom momentě způsobilo horko i chlad.

Ta představa, že byl patnáct minut od ní, jí převrátila srdce.

„Snažím se neznepokojovat skutečností, že si myslíš, že bych byl kdekoliv jinde, než jsi ty.“

Slova, připomínala si. Byla to jenom slova. A Zach Savage to se svými slovy opravdu uměl, i když skrývala jejich skutečný význam.

Když do ní někdo strčil potřetí, Bethany se přinutila k pohybu. Chtěla se ho zeptat, jak dlouho byl v New Yorku, ale držela jazyk za zuby.

„Vzal jsem první komerční let, hned poté co moje letadlo odletělo, aby tě dopravilo domů,“ sám jemně přiznal. „Tys potřebovala čas, takže jsem si nechtěl vynutit svojí přítomnost v mém letadle. Řekni mi, kde jsi.“

Došla ke křižovatce a zastavila. „Ne.“

„Prosím, bejby.“

„Měl jsi pravdu, že potřebuju čas.“

Vydechl a Bethany si dovedla představit jeho oči zužující se v soustředění. „Je to už týden, Bethany. A mám pocit, jakoby to byly tři zkurvenýživoty a přitom je to jenom zatracený týden.“

Světla na semaforu se přepnula a ona vplula do shluku lidí. Neměla představu, kam míří, ale pohybovat se bylo alespoň trochu lepší než ztuhnout jako robot naladěný na Zachův hlas.

„Vím přesně, jak dlouho to je. Jsi připravený vysvětlit, jak jsi to v Marakéši myslel?“

Jeho ticho trvalo několik sekund, ale přišlo jí to jako rok. „Řekl jsem ti, že to není tak jednoduché.“

Ta neustálá velmi silná bolest kolem její hrudi se ještě více utáhla. „Pak myslím, že si vezmu ještě více času.“

Povzdychl si. „Zatraceně Bethany, přestaň s těmihle hrami.“

„Naser si, Zachu. Nechystáš se mi to říct. Jestli je tady jen malý kousíček hráčství, není to na mojí straně. A jestli ničemu jinému nevěříš, tak v tomhle mi věř. Užíval sis to oblbování mojí hlavy od tý doby, co jsme se potkali. Ale už nebudeš mít příležitost se mnou vyjebávat.“

„Já vím, že chceš odpovědi –“

„Odpovědi, které jsi ujasnil, že nejsi připravený mi dát. Vědomí, že nejsem hodna tvojí důvěry, bolí a já odmítám vystavovat se další bolesti. Takže pokud se nechystáš navrhnout něco alespoň vzdáleně blízkého tomu, co potřebuji, nechápu, co je smyslem tohoto telefonního hovoru.“

„Zkurvený smysl je, že tě potřebuju. Chybíš mi. Nemůžu bez tebe spát. Můžu stěží kurva fungovat,“ zavrčel.

Zavrávorala, nenáviděla se, že jí zrazoval její vlastní tok tepla, který začínal v břiše a mířil rovně mezi její nohy. Sledovala kavárnu před sebou, rychle se vrhla dovnitř a hledala v předobědovém čase volné místo.

„Já vím, že taky nefunguješ dobře, bejby,“ jeho hlas se zjemnil, takřka jí broukal do ucha.

„Dobře. A tohle víš jak?

„Protože tě znám. Uvnitř i zvenku. Řekni mi, kde jsi. Potřebuju tě vidět. Můžeme si promluvit.“

„Tím promluvit ve skutečnosti myslíš zašukat, viď? Protože ty víš, že je jenom jedna věc, o které chci mluvit. A protože oba víme, že o tom ty mluvit nechceš, můžeš mít na mysli pouze jedinou věc.“

Povzdychl si. „Potřebuju víc času, Bethany. Jsou tady zahrnuty ještě další faktory mimo mě, odhalující co se před šesti lety stalo. Ale pracuju na tom.“

Její srce se zpomalilo v bolestném žuchnutí. „Víš ty co, Zachu. Už od té doby, co jsme se potkali, ses snažil udržet důležité části svého života ode mě. Proč ses vůbec obtěžoval říct mi o tvé … o Farrah? Ach počkej, tys mi to neřekl. Zjistila jsem to jenom protože jsi o ní snil, zatímco jsi byl v posteli se mnou.“

„Kriste, Bethany –“

Zasmála se tak, až jí zaškrábalo v hrdle a získala si tím ostražitou pozornost chlapíka u vedlejšího stolu. „A teď zním jako zasraná neurotická fňukna, protože jsem chtěla kontrolovat, o kom sníš. Až takhle jsem se snížila. Potřebuješ víc času? Jasně. Do toho a vezmi si všechen čas, který potřebuješ.“

Ukončila hovor. Její telefon začal okamžitě zvonit. Přepnula ho do tichého režimu a roztřeseně se nadechla.

Chlapík od vedlejšího stolu po ní znovu bleskl pohledem. Jeho výraz se pomalu změnil z ostražitého do vděčného. Opětovala pohled a snažila se vypadat dobře. Byl dobře stavěný, s příjemně okouzlující tváří a hustými hnědými vlasy, které mu padaly přes jedno oko. Přes ramena mu visely sluchátky a byl oblečený nedbale moderním způsobem, který lichotil jeho tělu.

Její pohled se znovu střetl s jeho. Jeho zájem byl jednoznačný.

Kdysi dávno by tím byla nesmírně polichocena.

Ale teď necítila nic. Ani to lehké ženské zadostiučinění, že si získala pozornost nějakého muže.

Protože jediná pozornost, kterou chtěla, byla ta Zachova. Od začátku a na vždycky. Až na to, že Zach měl jenom jeden zájem. Její tělo.

Odvrátila od toho chlapíka pohled a ani se necítila špatně, když zaznamenala jeho zklamání. Srdce jí až příliš bolelo. A s tělem to bylo ještě horší.

Absťák jménem ZachSavage byla nemoc, která se jí během posledních sedmi dní stala bolestně známou. Ta bolest nebyla pozvolná. Ta bolest, když odešla od Zacha, byla okamžitá. A nesnesitelná.

Úplně vypnula, jakmile nastoupila do letadla, aby se dostala domů. Spala během celé cesty, jako by ji její tělo připravovalo na tu drsnou jízdu, kterou měla před sebou. Když se vzbudila půl hodiny předtím, než přistáli v Newarku, znovu si vzpomněla na události předchozí noci a byla ohromena, že jí Zach nechal odejít.

Možná by byla naštvaná, že se jí připomněl právě teď, ale pravda byla, že kdyby ji požádal, aby zůstala, vážně by to zvažovala. V tom okamžiku, po jeho příkrém prohlášení, byl sice dostatečně zranitelný, aby se snažila z něj dostat informace, ale takhle se rozhodla.

Jistě, šok sehrál obrovskou roli a v tyto cenné minuty ji učinil bezduchou. Zachova trojitá pohroma, byl ženatý jen jeden den než … než …

Bože. Nemohla na tohle poslední prohlášení myslet. Bez ohledu na to, jak moc ji vrtalo v hlavě dožadovat se odpovědi, nemělo to smysl.

Nikdy ve svém životě jsem nepoužil sekyru …

Tohle jí řekl v Paříži. Vypadal, že to myslí vážně. A vážně, kdyby Zachary Savage, neobyčejný miliardář vzal na někoho sekyru, nebylo by to určitě tématem hlavních zpráv?

Z hrdla se jí vydral hysterický smích.

Roztomilý chlapík se změnil zpět v ostražitého chlapíka. Servírka, která šla okolo, se sotva podívala jejím směrem. Pravděpodobně byla zvyklá zastavovat se u pomatenců, kteří si zavzpomínají na svoje sekyrový vrahounský ex-milence těsně předtím, než se sem navalí davy na oběd. Hrozilo, že znovu vyprskne smíchy, ale podařilo se jí to spolknout.

Nakonec ses kurevky pomátla, Bethany.

Vstala, vzala svojí tašku a znovu se nadechla. Když vycházela z kavárny, její telefon znovu cinknul.

Srdce jí vyskočilo až do hrdla, když zprávu četla.

11:46: existuje časový limit, jak dlouho jsem připravený žít bez tebe. Hodiny odpočítávají rychle a já pomalu ztrácím rozum. Ať tak nebo tak, tohle musí brzy skončit. Z.