H-SH - 43. kapitola

Překlad: Liv

Dvoupokojová chata na ostrově Roanoke byla výstižně pojmenovaná Nekonečné léto. Venku svítilo sluníčko, byla posekaná tráva, živý plot ohraničoval chatku a na cihlové terase byly čtyři židle.

„Co si o tom myslíš?“ zeptal se Ian, když odemkl dveře a vešli dovnitř.

Kate se rozhlédla kolem. Vnitřek domu byl perfektní směs kýčového domu na pláži s moderním vybavením. „To je ale rozkošné hnízdečko lásky.“

„Je to útulné, to je jisté,“ řekl se smíchem. „Aspoň je to větší než dům pro hosty Phillipa a Susan.“

„Pro nás dva je to perfektní.“ Spojila ruce za jeho krkem a políbila ho.

„Co říkáš na to, že tohle místo pokřtíme? Nebudeme se tady cítit jako doma, dokud to neuděláme.“

Kate se ho ještě nenabažila, takže řekla, „To zní jako mnohem větší zábava, než vybalování.“

Když se konečně vynořili z ložnice a donesli všechno z auta, šli prozkoumat ulice Mantea. Ruku v ruce prošli obchod se suvenýry, knihkupectví i uměleckou galerii.

„Je pro tebe dost teplo, hackere?“ zeptala se Kate. Teplota se vznášela kolem dvacet stupňů, které byly na začátku května typické. Nebylo tak horko, jak bude, ale je tepleji než v Minneapolis.

„Ještě ne. Možná v červenci.“

„To už bude takových dobrých třicet stupňů.“

„To je dobře. Možná se ti potom budou chtít nosit jen plavky.“

Přešli ulici a zastavili se před Tranquil House Inn, u které byla cedule, na které stálo Restaurace1587.

„Máš takový hlad, jako já?“ zeptal se Ian.

„Umírám hlady.“ Opustili dům Kateniných rodičů kolem poledne a na noc zastavili v Západní Virginii, než pokračovali v třináctihodinové cestě do Roanoke. Hned po snídani se vydali zase na cestu, takže neobědvali. Teď byli víc než připravení se najíst.

Servírka je doprovodila ke stolu u okna a zeptala se, co si dají k pití. Měli nádherný výhled na ShallowbagBay a na lodě, které lemovaly dok. Katy si zastínila oči před sluncem, které se odráželo od vody a proudilo do restaurace.

Když jim servírka přinesla nápoje, Ian zvedl svou sklenici. „Na nekonečné léto, Katie.“

Usmála se, přiťukla a řekla, „Na zdraví.“

Ostrov Roanoke byl pro Kate dobrý. Ian se k ní choval jako k drahocennému pokladu a zacházel s ní ještě pečlivěji.

Každou noc spal s rukama kolem ní a tiskl své tělo na její.

Každý den jí říkal, jak moc jí miluje.

V předchozích měsících vybrečela celý oceán slz, víc, než za celý svůj dospělý život a byla si jistá, že už jí žádné slzy nezbyly.

Prozkoumali každou píď ostrova, stejně jako města v OuterBanks, severně na Duck i jižně do Hatteras. Každý den přinesl nové možnosti a oni brzy zjistili, že oba rádi tráví čas u vody. Kate ráda ležela na pláži, dívala se na krabi v písku, nebo si četla knihu, a když jí začalo být horko, šla se ponořit do zatím ještě studeného oceánu. Každé ráno před snídaní se procházela, ale na ostrově Roanoke vzduch voněl oceánem a ne řekou Mississippi.

Ian začal na PamlucoSound provozovat windsurfing a dával tomu přednost před jakýmkoliv jiným cvičením. Jeho špinavě blond vlasy byly delší a z denního pobytu na slunci značně zesvětlaly. Díky opálení vypadal spíš jako surfař, než hacker, zvlášť když vyšel z vody, jeho kraťasové plavky posazené nízko na bocích a písek na nohou.

V polovině června už jí po citovém trauma, když si myslela, že ho navždycky ztratila, zůstal jen malý pocit smutku. Ale tu a tam se události minulých měsíců bez varování vrátily.

„Tenhle dům je moc malý pro někoho, kdo měří sto devadesát pět centimetrů,“ řekl Ian jednoho dne, kdy se málem bouchl hlavou o rám dveří.

„Mám ráda tenhle malý domek a tenhle malý ostrov, protože vždycky vím, kde jsi,“ vyhrkla Kate a rozbrečela se.

„Krásko, pojď sem,“ řekl a přitáhl si jí k sobě. Držel jí pevně a hladil jí po vlasech, dokud se neuklidnila.

„Promiň,“ řekla a držela se ho, dokud nepřestalo její srdce zběsile tlouct. „Nevím, kde se to vzalo.“

„Mně se nikdy nemusíš omlouvat. A já slibuju, že už tě nikdy neopustím.“

Čtvrtý červenec se rozhodli oslavit v NagsHead.

„Jeden z místních obyvatel mi řekl, že z mola střílí ohňostroj. Z pláže bychom měli mít skvělý výhled,“ řekl, když zapnul v autě klimatizaci.

Když dorazili, šli po cestě a nahoru po dřevěných schodech, až se dostali na vrchol duny, kde Ian položil plážovou tašku s jejich věcmi. Pod nimi se začala rychle plnit pláž.

„Pojďme támhle,“ řekl Ian a ukázal směrem k oblasti, kde nebylo moc lidí.

Nenechal Kate, aby mu pomohla s věcmi. Už předtím naplnil sám chladič, posbíral zbytek věcí, které by mohli potřebovat, a naložil vše do auta. Teď, když rozložil deku a dal vedle sebe nízké plážové židle, sáhl do chladiče.

„Páni, šampaňské,“ řekla Kate, když zvedl láhev. „Nóbl.“

Vytlačil zátku a naplnil dvě flétny. „Pro tebe jen to nejlepší.“

„Co máš ještě v té kouzelné tašce?“

„Jahody v čokoládě, samozřejmě.“

„Samozřejmě,“ řekla a otevřela pusu, aby jí mohl jednou nakrmit.

Ignorovali plážová lehátka a natáhli se na deku. Kolem nich stavěly děti hrady z písku a honily se s prskavkami. Slunce zapadlo níž za obzor a jeho ohnivé červenozlaté světlo pomalu mizelo z oblohy. Z oceánu foukal silný vítr a Kate se zachvěla. Ian sáhl po své vybledlé MIT mikině, přetáhl jí přes její hlavu, a zatímco strkala ruce do rukávů, on jí vytáhl vlasy z límce.

„Ah, mnohem lepší,“ řekla.

Když byla úplně tma, posadil se na plážové lehátko a vytáhl Kate nahoru, aby seděla mezi jeho nohama. „Než začne ohňostroj, řeknu ti příběh.“

„Příběh? To jsem zvědavá.“

„Byl nebyl jeden hacker. Viděl v televizi ženu a pomyslel si, že je krásná, nesobecká a laskavá. A i když se naboural do jejího počítače, souhlasila, že s ním půjde na rande. Snažil se hrát, že je nad věcí, ale byl z toho opravdu šťastný. Dokonce mu nevadilo, že vytáhla svůj pepřový sprej a donutila ho sundat všechno oblečení.“

„Sám jsi chtěl, abych viděla tvé nahé tělo, a teď musím přiznat, že si opravdu užívám ten neomezený přístup, který k němu mám. Bože, tu noc jsi byl tak drzý.  Nemůžu uvěřit, že jsem souhlasila a šla na rande s mužem, který hacknul můj počítač a neřekl mi ani své příjmení. Co jsem si myslela?“

„Nemám tušení. Upřímně řečeno jsem myslel, že utečeš.“ Natáhl se pro láhev, aby jí dolil šampaňské. „Takže, když byl ten hacker mladší, nemyslel na to, že by se jednou usadil a měl ženu.“

Kate se napila a usmála se.

„Ale jednou o tom začal přemýšlet. Byl šíleně zamilovaný do té dívky, kterou viděl v televizi a chtěl s ní mít budoucnost. Bohužel to všechno nešlo podle plánu a on se bál, že jí navždycky ztratil. Ale jedna z věcí, kterou na ní vždycky obdivoval, byla její tolerance. I když to tentokrát opravdu přehnal, ona mu odpustila. A po několika napjatých hodinách vyjednávání, její otec neochotně souhlasil, že dá jejích manželství požehnání.“

Ian otočil Kate tak, aby seděla čelem k němu.

„Chci s tebou strávit zbytek života. Katherine Wattsová, vezmeš si mě a uděláš mě tím nejšťastnějším mužem na světě?“

Kate začaly stékat slzy po tváři, i navzdory přesvědčení, že už nemá další slzy. „Nic mě neudělá šťastnější, než když si tě vezmu, Iane. Bude mi ctí se stát tvou ženou.“

Objal jí a ona přitiskla svou tvář na jeho hruď. Ničím si nebyla tak jistá, jako tímhle rozhodnutím. Cítila pohyb jeho rukou a odtáhla se, aby si mohla otřít slzy. „Snažíš se mi strčit ruku do kraťas?“

„Snažím se najít prstýnek v mojí kapse.“

„Ty máš prstýnek?“

„Jistě, že mám prstýnek.“ Když se mu podařilo vyndat krabičku, řekl jí, aby zavřela oči a zapnul baterku na svém telefonu, aby měl dost světla. „Teď mi podej ruku.“

Bála se, že utratil až moc. Každý muž, která zaplatil sedm milionů za auto, mohl u snubního prstýnku přestřelit. Ale když jí ho nasadil na prst a řekl, že může otevřít oči, zalapala po dechu, protože to byl přesně ten typ prstýnku, který by si sama vybrala. Zhruba dva a půl karátů, rozhodně ne malý, ale nebyl ani přehnaně velký. Svatozář z menších diamantů obklopovala kámen ve středu prstenu, který tomu dávat vintage styl, který milovala.

„O můj Bože.“

„Líbí se ti?“

„Je perfektní. To jsi ho měl celou dobu?“

„Byl dělaný na míru. FedEx ho doručil včera.“

„Nech mě hádat. Někdy v té době, kdy jsi mě poslal zpátky do kavárny pro muffin.“

„Sledoval jsem tu zásilku na telefonu.“

Kate se zasmála. „Pochopitelně.“

„Pamatuješ na ten den, kdy jsem byl u tvých rodičů, zatímco jsi jela z Minneapolis? Chtěl jsem to udělat správně, takže jsem poprosil tvou mámu, aby mi ho pomohla navrhnout. Rozbrečelo jí to.“

„Ten prsten je úžasný. Miluju ho.“

„Měla jsi strach, že bude moc velký, že?“

„Ne, to vůbec ne.“

Zasmál se. „Kate.“

„Možná trochu.“

V tu chvíli začal ohňostroj, a jak barvy létaly po obloze, budoucí paní Bradshawová se přitulila k muži, se kterým stráví zbytek života.

Když další noc seděli u stolu v Restauraci 1587, což se rychle stalo jedno z jejich oblíbených míst v Roanoke, Ian řekl, „Moje snoubenka by si dala sklenici chardonnay a já si dám bourbon.“

„Ty jsi tak sladký,“ řekla Kate a usmála se, protože to štěstí bylo hmatatelné.

„Gratuluji,“ řekla servírka. „Kdy bude ten velký den?“

„Tak daleko jsme se ještě nedostali,“ řekl Ian.

„Děláme tady i svatby. Na cestě ven se můžete stavit na recepci a něco si o tom zjistit.“

„Opravdu?“ řekl Ian.

„Ano. Lidi se tady berou pořád. Budu hned zpátky s nápoji.“

„Nemůžeme se vzít tajně,“ řekla Kate, jakmile servírka odešla. „Pod tou sladkou a mírnou skořápkou mé matky se skrývá žena odhodlaná naplánovat svatbu své jediné dcery. Těšila se na to celý můj život. Nepřiznala by to, ale když jsem se rozešla se Stuartem, truchlila nad ztrátou toho obřadu. Nebyla schopná se vyřádit na Chadově svatbě, protože máma Kristin je stejný blázen, jako ona. Pokud nedostane šanci splnit si u mě její svatební fantazie, zblázní se a můj táta tě tentokrát zabije doopravdy.“

„Oh, já vím všechno o svatební posedlosti tvé matky. Když mi pomohla s prstenem, seděli jsme na pohovce s mým notebook celé hodiny, zatímco jsme na tebe čekali. Ukazovala mi kytky a šaty, taky jsme se dívali na smokingy a svatební dorty. Vím, že to nemůžeme udělat tajně. Ale co kdybychom všechny pozvali sem? Nemělo by být těžké, něco takového naplánoval, hlavně když pomůže tvoje máma.“

„To je vlastně dost dobrý nápad.“

„Bude naštvaná, že nemůžeme mít velkou svatbu?“ zeptal se Ian. Už se rozhodli, že o tom, co se stalo s Ianem, můžou vědět pouze rodiče Kate a Chad s Kristin.

„Bude v pohodě. A vzhledem k tomu, že to bude muset být rychlé, zaneprázdní jí to od takových myšlenek.“

„A co ty? Co bys chtěla ty?“

„Záleží mi jen na tom, aby tady byla moje nejbližší rodina a abys na mě čekal na konci uličky. Možná tady s námi všichni stráví pár dní, než bude svatba. Poznáš Chada a Kristin. Jen tak mezi řečí: můj bratr si myslí, že jsi šílený.“

„Získám si ho. Uvidíš. Chci pozvat Phillipa a Susan.“

„Samozřejmě,“ řekla Kate. „Mohli bychom pozvat i tvou matku.“

„Jo, možná.“

Ale Kate si nemyslela, že by to udělal.

Diane se po hlavě vrhla do plánování svatby a už se několikrát setkala se svatebním poradcem a potom to probrala s Kate. Rozhodli se vzít v restauraci, jak to navrhovala servírka. Byla to taková malá věc, že se všechno dalo lehce zařídit, což jim vyhovovalo. Kate si koupila šaty online, a matka z toho málem dostala infarkt, ale když viděla jejich fotku, uklidnila se. Dlouhé hedvábné šaty v barvě slonové kosti s úzkými ramínky byly jednoduché a nenápadné, ale Kate budou slušet.

„Už ty šaty viděl Ian?“ zeptala se jednou její matka po telefonu.

„Ne. Řekla jsem mu, že musí počkat do svatby. Ptal se na moje vlasy. Budu je mít vyčesané a bude pod nimi zapletený závoj. Nevím, proč to chtěl vědět.“

„Já to vím,“ řekla Diane.

„Víš? Řekni mi to.“

„Rozhodně ne. Slíbila jsem mlčenlivost.“

„Jsi z toho nadšená, že?“

„Nemůžu si pomoc,“ řekla Diane. „Budeš tak překvapená.“

„Co bys chtěla dneska dělat?“ zeptal se Ian jedno ráno týden před svatbou. Šli do kavárny na snídani a teď sedí v Adirondack na terase, pijí kávu a jí, zatímco kolem nich proudí vlhký vzduch. „Pláž v NagsHead? Oběd v Rodanthe?“

„Později má pršet, takže Rodanthe,“ řekla Kate. „Můžeme si dát oběd v GoodWinds a potom jít domů a zalézt do postele.“

„Líbí se mi, jak uvažuješ.“

„Už se ti ozval Phillip?“ zeptala se Kate a napila se kávy.

„Volal mi dneska ráno, když ses byla projít. Říkal, že ztrácí vlasy znepokojivým tempem a ten zbytek šediví. Zněl, jako by měl starosti.“

„Měl by teď být na výsluní za dobře odvedenou práci, když už je fórum zničené.“

„Phillip se nerad opaluje. Navzdory tomu stresu, není šťastný až do doby, dokud nemůže vyřešit další problém.“

Společnost kartářů se rozpadla, ale zatčení se provádělo až potom, co Ian předstíral vlastní smrt a tak zvažoval, jestli to byl opravdu kartář, který odhalil jeho identitu. Svěřil se Kate s možností, že to byl možná někdo jiný s úplně jiným motivem, což ho nesmírně trápilo.

„Co ho tak znepokojilo?“ zeptala se Kate.

„Hactivisti. Ti znepokojí každého, i Phillipa.“

„Hactivisti? Hackeři, kteří jsou aktivisti?“ Kate věděla, že kombinace těch tvou slov nemůže být dobrá věc.

„Přesně tak. Jsou sociálně a politicky motivovaní. Z velké části nenásilní, ale hluboce si stojí za svým a budou pokračovat za každou cenu. Phillip kvůli toho nemůže spát.“

„Jsou opravdu až tak špatní?“

„Vedle nich vypadají kartáři jako skauti. Ale na rozdíl od kyberzlodějů, nejsou zaměřeni na zisk, proto je těžší je zastavit. Chtějí být slyšeni.“

„Když nekradou, co dělají?“

„Zahajují útoky, které zahltí webové stránky natolik, že se hroutí. Získávají důvěrné informace, protože věří ve svobodu projevu. Časté cíle jsou vládní úřady, proto mě Phillip požádal, abych pro ně pracoval. Nemyslí si, že je současný systém dost bezpečný.“

„Co myslíš ty?“

„Myslím, že jsou ty obavy na místě.“

„Vypadá to, že to bude trochu výzva,“ řekla Kate.

„Těším se na to. Nikdy jsem nevydržel tak dlouho bez hackování.“

„Upřímně řečeno mě překvapuje, že se ještě netřepeš.“

„Odkdy jsi tak drzá?“ zeptal se, zazubil se a přitáhl si jí k polibku.

Vzali si na ostrov notebooky a Ian je zabezpečil anonymním připojením k síti. Ulevilo se jí, že už v jejím počítači nenašel zadní vrátka, ale stejně se cítila nesvá, když počítač používala.

„Čím víc to budeš používat, tím přesvědčivější se to bude zdát, pokud si tě znovu zkontrolují,“ řekl Ian. „Postupně ho budeš používat míň a míň, a potom ti koupím nový.“

Plánovali se vrátit do Washingtonu pár dní po svatbě, protože se rozhodli, že ostrov Roanoke je perfektním místem na líbánky a ani jednomu z nich nevadilo, že to se svatbou a líbánkami udělali naopak. „V lednu bychom mohli jet do tepla,“ řekl Ian. „To už budu mít zimy plné zuby.“

Kate se těšila na další fázi jejich života a věděla, že se Ian nemůže dočkat, až začne pracovat. I když Kate přísahal, že ten čas, který s ní stráví v chatce, je všechno co potřebuje, ona věděla, že ještě v životě tak dlouho bez činnosti nebyl. Byl připraven koupit dům a chtěl se s Realitní kanceláři spojit co nejdřív; mezitím budou bydlet v domě pro hosty Phillipa a Susan, z čehož nebyl nadšený.

„Nebude trvat dlouho, než si najdeme něco vlastního,“ ujišťovala ho. Malý dům pro hosty jí nevadil ze stejného důvodu, jako jí nevadila tahle malá chata. Potřebovala k němu mít blízko víc, než potřebovala prostor. Alespoň ještě na nějakou dobu.

Katenina rodina a Phillip se Susan měli přiletět druhý den ráno a Kate s Ianem jim rezervovali pokoje v House Inn. Ian pozval svou matku, ale nechala vzkaz, že se nebude moct zúčastnit, ale důvod neuvedla. Ian to odmávl rukou a Kate na něj nenaléhala. Jednou se spolu ti dva možná usmíří.

Kate čekala, že bude zaneprázdněná a možná trochu vynervovaná, ale Diane všechno zkontrolovala třikrát a Kate mohla jedině relaxovat.

„Půjdu se ostříhat,“ řekl Ian.

Kate vzhlédla. „Nemusíš to dělat.“

„Od muže, který by si vzal mou dceru, bych očekával, že se před nejdůležitějším dnem jeho života ostříhá.“

„Tohle je podruhé, co jsi zmínil svou dceru.“

„Shelby je naše dcera.“

„Ty už jsi jí pojmenoval?“

„Ty můžeš pojmenovat našeho syna.“

„William.“

„Oh, krásko. Jak dlouho jsi měla tohle jméno vybrané?“

„Od třiadvaceti. William Ian Bradshaw zní pěkně, nemyslíš? Můžeme mu říkat zkráceně Will.“

„William se jmenoval můj táta, ale všichni mu říkali Bill.“

„V tom případě bude William perfektní jméno, pro našeho syna.“

Ian přikývl, usmál se a vypadal dojatě. „Jaké jméno si měla vybrané pro dceru?“

Kate pokrčila rameny. „Nepamatuju se. Jaké jsi měl vybrané jméno pro kluka?“

„Žádné jsem neměl.“

Usmála se.

Ian jí pevně objal. „My jsme tak dobrý tým, Katie.“

„Nemohla bych souhlasit víc.“