H-SH - 35. kapitola

Překlad: Liv

V sobotu Kate vytáhla z horní police skříně velkou cestovní tašku. Položila do ní peněženku, klíče, telefon, několik toaletních potřeb a pár kousků oblečení.  Čas se táhl, ale o půl druhé vešla do Wilde RoastCadé – celou dobu bojovala s touhou se podívat přes rameno za sebe – a objednala si sendvič. Mírně se chvěla a neodvážila se objednat nic, co by v sobě mělo kofein. O patnáct minut později, když snědla tolik, kolik v tu chvíli mohla, zaplatila účet. Opustila kavárnu a šla po ulici, jako by nikam nespěchala. Když zalezla do tunelu, který spojoval SE Main Street s St. Anthony Falls, vytáhla telefon a zavolala taxi, na který čekala v tunelu, dokud nezaparkoval u chodníku. Rychle kráčela k čekajícímu vozu a vklouzla na zadní sedadlo.

„Kam to bude?“ zeptal se řidič.

Dala mu adresu na rozjezdovou dráhu a snažila se uklidnit.

Když zastavili na parkovišti, sedělo letadlo na ploše, přesně to stejné, kterým letěl minule Ian. I přesto váhala. Co když to nebyl on?

„Tohle je vaše zastávka, slečno,“ řekl řidič.

„Já vím. Jen minutku.“ Třesoucíma rukama vytáhla z tašky telefon a poslala zprávu přes internetovou seznamku.

Nejsem si jistá, jestli se s tebou mám dnes setkat. Co když je to chyba?

Měla zkroucený žaludek a přemýšlela, jestli ten sendvič nebyl špatný nápad.

Není. Slibuju. Jen vystup z toho auta. Zvládneš to. Čekám na tebe.

Kate se zhluboka nadechla a pomalu vydechla. Jediná věc, která je od sebe dělila, byl její strach. Podala řidiči peníze, vzala za kliku auta a otevřela dveře. S odhodlaností přešla parkoviště a došla k otevřeným dveřím plotu. Na asfaltu trochu zaváhala, protože na ní nikdo nečekal u otevřených dveří letadla.

Dojdu až nahoru. Ale nevlezu dovnitř, pokud ho neuvidím.

Pomalu zdolávala schody a srdce jí prudce bušilo. O pozornost Kate soupeřilo až moc emocí. Strach, úzkost, ale nejvíc naděje. Z tama vzala odvahu vyšplhat poslední schod a naklonila se ke vchodu letadla.

A tam stál, jako nějaký duch.

Vrhl se k ní a chytil jí právě ve chvíli, kdy se jí podlomila kolena. Obmotala kolem něj nohy a ruce, přitiskla se k němu, když se zhroutila a hystericky vzlykala.

„Prosím, nezačni mě nenávidět,“ řekl a držel jí tak pěvně až to bolelo, jako by se snažit spojit jeho tělo s jejím.

Ta bolest jí nevadila, protože jí dokázala, že je skutečný. Sedl si s ní do sedadla a ona se v jeho klíně stočila do klubíčka, tiskla tvář k jeho hrudi a mačkala jeho tričko v rukou. Nemohla přestat brečet ani se přestat třepat.

„Co se s ní děje, Phillipe?“ řekl Ian.

„Dej jí minutku,“ ozval se hlas po její pravici.

„Krásko, mrzí mě to,“ řekl a hladil jí po zádech.

„Kate, moje jméno je Phillip Corcoran. Pracuji pro FBI a jsem Ianův přítel. Jsi v bezpečí a všechno bude v pořádku. Chci, aby ses několikrát pomalu a zhluboka nadechla.“

Slova a tón, kterým na ní Phillip mluvil, jí pomohl se trochu uklidnit. Ianovy paže jí pořád pevně držely, ale sevření trochu uvolnil, aby se mohla pořádně nadechnout. Jeho vůně, pořád tak známá, jí naplnila nos, když se nadechla. Přitiskla tvář k jeho krku a cítila na rtech jeho teplou pokožku, když jí hladil po vlasech.

„Všechno je pořádku,“ zašeptal. „Jsem přímo tady.“ Držel jí ještě dlouho, ani jeden z nich nemluvil a nakonec se přestala třepat. Šok a adrenalin jí nechali fyzicky vyčerpanou.

„Pilot je připraven vzlétnout,“ řekl Phillip. „Nepředpokládám, že bys byl ochoten jí připoutat do sedadla vedle tebe.“

„Ne,“ řekl Ian a pevně jí stiskl.

Nepustil jí, když letadlo jelo po dráze, ani když vzlétlo do vzduchu. Nepřestal jí hladit nahoru a dolů po zádech, šeptal jí do ucha, že jí miluje a jak moc mu chyběla.

Kate nikdy nebyla tak emocionálně unavená. I když se snažila, nemohla udržet oči otevřené a usnula v jeho náručí.

Mírné dunění kol, které se dotkly přistávací dráhy, probudily Kate z osvěžujícího snu, kde byl Ian naživu.

Kromě toho, že to nebyl sen, protože jí Ian pořád držel na klíně a první věc, kterou udělal, když otevřela oči, bylo to, že jí jemně políbil na čelo.

„Kde to jsme?“ zeptala se.

„Kousek od DC.“

„Nemůžu uvěřit, že se to opravdu děje,“ řekla Kate. Dotkla se jeho obličeje, přejížděla prsty přes jeho oči, nos a ústa.

„Věř mi, krásko. Děje se to.“ Otřel slzy, které naplnily její oči a stékaly po tvářích. „Až se dostaneme do domu, všechno ti s Phillipem vysvětlím.“

Phillip Corcoran žil ve starším, dobře udržovaném domě koloniálního stylu, který byl hodinu cestu od hlavního města Washingtonu. Jeho žena na ně čekala u dveří.

„Jmenuju se Susan. Pojď dál, drahoušku,“ řekla a vzala Kate za ruku. „Můžu ti nabídnout něco k pití?

Kate měla vysušený krk z pláče. „Mohla bych dostat vodu, prosím?“

„Samozřejmě.“ Susan jí poklepala po rameni a rychle stiskla, než zmizela do kuchyně.

Ian držel Kate za ruku a následoval Phillipa do obývacího pokoje, kde dovedl Kate až k pohovce. Phillip se posadil naproti nim.

„Děkuji,“ řekla Kate, když se vrátila Susan a podala jí sklenici vody. Napila se a uklidnila svůj hořící krk.

„Budu nahoře, pokud mě budete potřebovat,“ řekla Susan.

Phillip se na ní usmál a přikývl. Kate položila sklenici na stůl a otočila se na Iana. Měl tmavé kruhy pod očima a vypadal vyčerpaně.

„Našli tě,“ řekla. Když si dovolila uvěřit, že je ve skutečnosti naživu, začala si skládat všechno dohromady. „Proto jsi skončil s autem v řece. Chtěl jsi, aby si mysleli, že jsi mrtvý.“

„Ano,“ odpověděl Ian. „Zjistili, kdo jsem a kde bydlím.“ Ian a Phillip si vyměnili pohled. „Ale horší než to, a důvod toho všeho bylo, že našli tebe.“