H-SH - 33. kapitola

Překlad: Liv

Ian byl mrtvý třicet jedna dní, když Kate přišla ta zpráva. Šla domů z práce v lijáku, její deštník se otočil naruby kvůli nárazovému větru, který doprovázel déšť, a v tu chvíli jí cinklo na mobilu upozornění, že má nový e-mail. Úplně na to zapomněla, dokud o hodinu později nechtěla zavolat matce a nemohla najít telefon. Když ho konečně vypátrala v promočených džínách, které si sundala hned potom, co přišla domů, vzpomněla si na to upozornění. Když domluvila s Diane, podívala se na nepřečtené e-maily. Zaujala jí zpráva z internetové seznamky, kterou už dávno nepoužívala.

Předmět e-mailu hlásil, Máte jednu novou zprávu.

Kate by se musela přihlásit na svůj účet, aby si zprávu přečetla, ale protože neměla chuť ani zájem zjistit, kdo jí tam psal, e-mail smazala.

Když druhý den seděla u stolu, přišlo jí další upozornění. Máte jednu novou zprávu.

Na Ianovu žádost si účet nezrušila. Ale ta představa, že by s někým randila, jí dělala fyzicky špatně, a to poslední co chtěla, byla připomínka toho, že je sama. Otevřela prohlížeč na svém telefonu a přihlásila se ke svému účtu na seznamce. Změnila nastavení tak, aby nedostávala žádné další upozornění, ale všechno nastavení se vrátilo do původního stavu. Bodla prstem do menu a zase všechno vypnula. Rozhodla se, že je čas vymazat svůj profil už napořád, takže se vydala hledat tlačítko na smazání profilu.

„Kate? Můžeš odemknout zadní dveře kvůli dodávce?“

„Jasně,“ řekla a položila telefon na stranu, aby vytáhla klíče z kapsy. Šla odemknout dozadu a na smazání účtu si nevzpomněla až do příštího dne, kdy krátce potom, co přišla domů z práce, viděla další upozornění.

Máte jednu novou zprávu.

Znovu se přihlásila ke svému účtu.

Znovu byla všechna oznámení zapnutá.

Podrážděně projela zprávy a přemýšlela, kdo je tak vytrvalý. Když se podívala, měla v plánu konečně smazat účet. Kate čekala, že tam bude mít desátky zpráv, ale byly tam jen tři, které přišly od chvíle, když poprvé dostala upozornění a všechny bylo od jedné osoby.

Někdo pojmenovaný RionBodoh.

Rion? Pomyslela si Kate.

Šla na jeho profil, ale nebyl tam žádný obrázek ani životopis.

Klikla na první zprávu:

Opravdu rád bych se s tebou spojil.

Kate to smazala a obrazovku zaplnila druhá zpráva.

Prosím, opravdu rád bych dostal šanci tě poznat.

Kate smazala i tuhle.

Poslední zpráva se ukázala na obrazovce.

Žádám jen o jednoduchou odpověď, abych věděl, že ti chodí moje zprávy. Pokud nemáš zájem mě poznat, prosím řekni mi to a já už ti znovu nenapíšu.

Kate vyťukala krátkou odpověď a doufala, že to stačí a už se nebude víckrát pokoušet s ní navázat rozhovor.

Ano, tvoje zprávy mi došly. Nemám zájem se s někým scházet nebo randit. Mažu tenhle účet.

Zvuk, který upozorňoval na e-mail zazněl téměř okamžitě.

Máte jednu novou zprávu.

Byla zdvořilá a udělala to, o co jí požádal. Ale samozřejmě „Ryan“ s divným pravopisem, nesplnil svou část dohody.

Jako vždycky.

Nemůžu ti říct, jak jsem šťastný, že jsi odepsala. Opravdu rád bych tě poznal. Líbí se mi tvoje brýle. Vypadáš v nich velmi chytře.

Její brýle?

Kate klikla na svůj profil. Její životopis byl pořád stejný, ale prudce se nadechla, když si všimla fotky a moc dobře si pamatovala, kdy jí Ian vyfotil.

Ležela vedle něj v posteli, vlasy měla rozcuchané, oči napůl zavřené, rty lehce stočené do spokojeného úsměvu a pod dekou byla nahá. Natáhl se pro telefon na nočním stolku a vyfotil jí. Potom jí ho ukázal a řekl, „Tohle je teď moje oblíbená fotka. Miluju jí, protože jsem to já, kdo ti na tváři vykouzlil tenhle výraz. Bože, Kate. Ty jsi tak nádherná.“

Pamatovala si, že potom, co jí fotku ukázal, odtáhl deku a zeptal se, jestli může vyfotit ještě jednu. „Jen pro moje oči,“ řekl.

Souhlasila.

Teď byla ta fotka oříznutá jen na její tvář a byla otočená tak, aby byla vzpřímeně.

A měla na sobě brýle.

Hezké, normální brýle.

Jak dlouho po Silvestru – kdy byla její fotka ještě ta, kde řídila Shelby – to Ian změnil?

Dávalo smysl, že vybral svou oblíbenou fotku, hlavně když věděl, jaké za tím byly okolnosti.

Ale kdy jí přidal brýle?

A proč?

Její podráždění nahradila zvědavost. V životě nepotřebovala brýle, takže jaký význam přinášeli fotografii? Ian nosil brýle, ne ona. Pomyslela na tu první chvíli, kdy ho viděla v brýlích.

„Jsou ty brýle kvůli přestrojení? Protože já jsem tě poznala hned.“

„Ty brýle jsou skutečné. Často trpím únavou očí, protože trávím tolik času u počítače a včera jsem šel spát pozdě v noci, protože jsem pracoval.“

„Vypadáš díky nim velmi chytře.“

Je to náhoda, řekla si. To je všechno.

Její telefon se znovu ozval. Máte jednu novou zprávu.

Kate klikla na svůj účet a prsty se jí jemně třásly.

Prosím, nemaž si účet. Já počkám.

Počká na co? Počká, až na to přijde? Položila telefon na konferenční stolek, odvrátila se od něj a objala si kolena u hrudi. Věřit, že ta zpráva měla něco dočinění s Ianem, byl nebezpečný způsob uvažování a způsobil by jen to, že by odloupla strup, který se udělal nedávno, když se začala vyrovnávat se svým žalem. Copak si myslela, že nějak našel způsob, jak komunikovat z hrobu?

Já počkám.

Jen pro mé oči.

RionBodoh.

To jméno jí zaráželo ještě víc, než ty brýle. Bylo příliš zvláštní, že to nemělo význam. Bylo v tom něco, co měla vidět.

Zírala na to jméno.

RionBodoh.

Když klepla na nastavení účtu, bylo upozornění znovu vypnuto. Ať už posílal ty zprávy kdokoliv, už nechtěl, aby je doprovázely e-mailové upozornění.

Tu noc, když Kate ležela v posteli úplně vzhůru, jí to praštilo tak náhle, že nemohla uvěřit tomu, že to neviděla hned. Její srdce v zdivočelo a husí kůže pokrývala každou část jejího těla.

Prosím, nepleť se v tomhle, prosím, nepleť se v tomhle, prosím, nepleť se v tomhle.

Odhodila přikrývku a běžela do obývacího pokoje, po cestě zapínala světlo. Popadla kus papíru a tužku, škrtla každé písmenko, které dole napsala v novém pořadí.

RionBodoh.

Robin Hood.

Kate prudce stoupla naděje a rozbrečela se.

Po probdělé noci a telefonátu Heleně, aby dala vědět, že přijde až kolem jedenácti, dorazila Kate krátce po deváté do skladu v Bloomingtonu. Tichý hlas v hlavě jí varoval, že pokud udělá chybu, nebo ještě hůř – pokud tohle byl nějaký trik – zažije desetkrát větší utrpení, než když se dozvěděla o Ianově smrti. Ale její naděje byla jako sněhová koule kutálející se z kopce, každou chvíli rychlejší, silnější a ona nebyla schopna jí zastavit.

Prošla hlavními dveřmi skladu v úzké pencilové sukni, push-up podprsence a podpatcích. Nesla koženou brašnu.

Mladý muž za pultem vypadal na devatenáct a znuděně, ale trochu ožil, když si sundala kabát a odhalila halenku s velkým výstřihem.

„Dobré ráno,“ řekla. S vážností vytáhla z kožené brašny papír a cvakla propiskou. „Potřebuji kopii nájemní smlouvy. Jméno je Ian Merrick. M-E-R-R-I-C-K. Máte takové v systému?“

Napsal jméno do počítače a vzhlédl.

Bingo, pomyslela si Kate.

„Pracuji na závěti pana Merricka. Kdybych získala kopii této smlouvy, mohla bych se pohnout dopředu. Určitě si dokážete představit, jak uklidňující to bude pro rodinu pana Merricka.“

„Nemůžu vám to dát. Naše záznamy jsou dostupné jen po soudní obsílce. Lidi si tady ukládají takové věci, o kterých nechtějí, aby se vědělo. Nemůže poskytovat informace jen tak.“

„Ano, já vím. Jsem právník.“ Kate vytáhla z brašny jednu ze svých starých vizitek a držela jí před jeho obličejem dost dlouho na to, aby si jí mohl přečíst. „Ale nemám čas shánět obsílku. Jak si jistě dokážete představit, rodina je zdrcená.“

„Je mi to líto,“ řekl. „Stejně vám to nemůžu dát. Pokud nebudu dodržovat pravidla, mohl bych přijít o práci.“

Kate se mu podívala do očí a držela jeho pohled dýl, než bylo nutné. Když vracela vizitku do brašny, vrazila loktem do stojanu brožurek na pulty a ty se rozprostřely po podlaze.

„Strašně se omlouvám. Už teď můžu říct, že tenhle den bude stát za to.“ Zohnula se, aby mohla brožurky posbírat.

„Nic se nestalo.“ Obešel pultu, aby jí pomohl a mezitím se díval do jejího výstřihu.

„Tu obsílku si dokážete sehnat, že? Když jste právnička a to všechno? Cítím se špatně, že vám nemůžu pomoct.“

„To je v pořádku. Jsem si jistá, že dodržování firemních pravidel z tebe dělá skvělého zaměstnance. Jak dlouho už to tady máš na starosti?“

„Skoro rok,“ řekl. „Ale nemám to tady úplně na starost. Zatím.“

Kate se usmála. „Pravděpodobně to nebude trvat dlouho. Nepochybně si všimli tvé oddanosti.“

Vstal a položil brožurky zpátky do stojanu na pultu. „Jsi mnohem milejší než ten chlap, který přišel a kladl otázky,“ vyhrkl.

„Choval se hnusně?“ řekla Kate soucitným a starostlivým tónem. Opřela se o pult, jakoby neměla na spěch.

„Nic, co bych nezvládl. Vím o všem, co se tady děje, ale neřekl jsem mu to, protože se choval jako kokot.“

„Co chtěl vědět?“

„Chtěl vědět, kdy přijde FBI pro druhé auto pana Merricka. To, které nechal na parkovišti, když si šel zajezdit s tím parádním starým autem.  Tehdy jsem pochopil, že je šílený. V takovém stavu jeho tělo sotva vytáhly z řeky. Proč by se FBI zajímala o autonehodu, chápeš? To nedává žádný smysl.“

Kate držela neutrální výraz. „Zdá se to trochu divné. Byl oblečený jako já? Možná to byl někdo z pojišťovny nebo tak něco.“

„Měl na sobě roztrhané džíny a mikinu.“

Její tep se zrychlil. „Fialovou? Možná fanoušek Vikingů?“ (Vikings = tým amerického fotbalu z Minneapolis)

„Ne. Ta mikina byla myslím šedá. Nebo černá.“

„Díky za tvůj čas.“ Položila dlaň na jeho ruku. „Moc jsi mi pomohl.“

Napřímil se. „Nemáš zač. Pokud budeš potřebovat něco dalšího, tak se stav. Jsem tady pořád.“

Usmála se. „Budu na to pamatovat. Zatím se měj.“

Kate ta nájemní smlouva nezajímala. Nebylo na ní nic, co by jí pomohlo, nebo co by jí mohlo zajímalo. Potřebovala jen záminku ke konverzaci. Protože pokud se ukázal někdo jiný než FBI, pravděpodobně to znamenalo, že byla Ianova identita prozrazena a někdo pochyboval o jeho smrti. Zmínka o někom, kdo tady čmuchal kromě FBI – zejména hacker – bylo to, co jí zajímalo hned na začátku.