H-SH - 29. kapitola

Překlad: Liv

Potom, co neurčitou dobu seděla na zemi, Kate zavolala mámě. Potřebovala útěchu, kterou jí mohla Diane nabídnou, ale věděla, že když zavolá, všechno se stane skutečností.

„Ian je mrtvý,“ řekla, když to její matka vzala. Brečela tak silně, že si nebyla jistá, jestli jí Diane chápala.

Ale pochopila, protože Diane potlačila zajíknutí a řekla, „Ian? Co se stalo? Byla jsi s ním? Jsi v pořádku?“

Kate jí přerušila a vyhrkla slova v jedné dlouhé větě. „Mami, vůbec nic nevím, kromě toho, že do něj někdo narazil a byl tam led, jeho auto nabouralo do ohraničení mostu a sjel do vody, a já potřebuju, abys přijela, hned teď prosím, prosím přijedeš, jo?

„Miláčku, poslouchej mě. Teď zavěsím a zavolám na letiště. Může s tebou někdo zůstat, než přijedu?“

Nikomu jinému nezavolala, protože věděla, že příjmení Merrick si s jejím Ianem nikdo nespojí, takže nebyl důvod se někomu ozývat. Ačkoli sotva věděla, co dělá, zavolala Heleně a byla radostí bez sebe, když se dostala do její hlasové schránky. Kate posbírala všechnu svou sílu, aby zanechala zprávu o tom, že je nemocná a požádala Helenu, aby se postarala o spíž, dokud jí nebude líp.

„Chci jenom tebe,“ řekla Kate.

„Budu tam hned, jak to půjde.“

Když Kate zavěsila, natáhla se pro telefon, který jí dal Ian. Čekala, až zazvoní. Jistě by jí někdo měl zavolat a předal tu zprávu. Nebylo fér, že si to musela zjistit sama a vidět to ve zprávách.

Ale nikdo nevěděl, že by jí měl zavolat, protože si s ní Iana nikdo nespojoval.

O tom se ujistil.

I kdyby se našel jeho telefon, o čemž pochybovala, rozhodně by nefungoval. Identifikoval Iana někdo z FBI? Slyšeli o té nehodě a poznali jeho auto? Budou vědět, jak kontaktovat jeho matku? Ian říkal, že se znova vdala, ale Kate neznala její současné příjmení, nebo jestli pořád žije v Amarillu. Nevěděla co dělat, nebo kde začít. Možná by měla jít na policii. Říct jim, kdo je a co ví? Představila si Ianovo tělo, které leží někde v mrazu a sám. Pevně stiskla oči, ale ten obraz zůstal.

Dával přednost esemeskám, a jen zřídka kdy nechal hlasovou zprávu. Ale jednu si z těch pár zpráv uložila a teď stiskla tlačítko, aby si to mohla poslechnout.

„Ahoj, krásko. Zrovna jsem vyšel z bytu. Myslím na tebe celý den. Brzy budu u tebe. Miluju tě.“

Poslouchala to znovu a znovu a další hodinu probrečela.

V ložnici našla jeho mikinu v koši na prádlo a vytáhla jí. Oblékla si jí na tričko a vklouzla tváří pod výstřih, aby mohla cítit jeho vůni. Neměla to dělat, jen jí to rozvzlykalo, protože Kate už ho nikdy neucítí.

Nikdy už neucítí jeho dotek.

Nikdy už jí nepolíbí.

Nikdy neuvidí jeho úsměv.

Už jí nikdy neřekne krásko.

Zbytek odpoledne strávila tím, že ležela na Ianově straně postele, hlavu měla na polštáři a nenáviděla, jaká je jí bez něj zima. I když jí to jedině rozplakalo, znova poslouchala jeho hlasovou zprávu. Když vstala, aby šla do koupelny, prošla kolem skříně, kde vyselo jeho oblečení. Na pultu v koupelně ležely jeho věci: jeho kartáček, žiletka, kolínská.

Nikdo si pro jeho věci nepřijde. Mohla si je nechat a nikdy se jich nezbaví, protože jsou to jediné věci, které jí po něm zůstaly.

Diane dorazila o čtvrt na devět. Řídila celou cestu, protože než by se dočkala volného letu, kterým by se dostala do Chicaga a pak do Minneapolis, měla rychlejší jet autem a nemusela se starat o zpoždění nebo zrušení letu.

Kate věděla, kdy jí čekat, protože jí matka kontrolovala každou hodinu. Kate se uklidnila dost na to, aby matce řekla vše, co věděla o Ianově smrti.

„Neměl to auto vytahovat,“ řekla v jednom z Dianiných telefonátů. „Nevím, proč to neudělal dřív, jak to plánoval.“

Možná se nechal rozptýlit prací a nestíhal. Možná si všiml, jak je silnice nebezpečná a jel k ní, aby zaparkoval Shelby tady, než aby s ním jel až do skladu. Kate se to nikdy nedozví.

Teď, když u ní byla matka, se Kate kompletně zhroutila. Diane jí držela, když plakala a když Kate přestala, zabalila jí do deky a hladila jí po zádech. Udělala kouřící konvici čaje a vyřídila hovory, kterých Kate nebyla schopná – zavolala Kateniným kamarádům, správní radě a Heleně, aby vysvětlila, co se opravdu stalo.

Zavolal její táta, ale z nějakého důvody jí jeho konejšivé slova rozplakaly ještě víc, takže jí Diane vzala telefon z ruky a řekla, že to zkusí za chvíli. Zavolal Chad a Kristin, slova jejího bratra byly upřímné a plné podpory. Kristin plakala spolu s Kate.

„Víš něco o pohřbu?“ zeptala se Diane jemně.

„Nevím nic. Nevím, komu bych měla zavolat. Ani nevím, jestli někdo kontaktoval jeho matku.“

„Možná bude něco online. Dneska si s tím nebudeme dělat starosti. Můžeme se podívat zítra.“

Kate potřebovala Ianův pohřeb. Zoufala se potřebovala rozloučit a vědět, že bude mít místo posledního odpočinku, i kdyby to mělo být v Texasu.

O půlnoci Kate matka uložila do postele a ujistila jí, že se vyspí na pohovce. Když zavřela dveře, Kate se automaticky překulila na levou stranu, ale musela se hned obrátit na záda, protože absence Ianových rukou kolem ní, bylo víc, než dokázala snést.

Brečela.

Znovu poslouchala jeho hlasovou zprávu.

Byla vzhůru hodiny.

Ale nakonec usnula.