FMG - 37. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: An

Tak tu máme poslední kapitolu. Děkujeme za komentáře a vaše díky. J

Do komentářů nám můžete napsat připomínky k překladu nebo například, které scény či kapitoly se vám líbily nejvíc.
Překlad zasílat nebudeme.

Těšíme se na vás u pokračování.

- Arey & An

LIAM

„Synku, pojď dolů.“

Automaticky protočím oči. Vzpomenu si na dny, kdy tak na mě volal táta. Nečekal jsem, že tak ztuhnu, když uslyším znovu jeho hlas, ale stane se tak. Čím víc se maturita blíží, tím těžší to s ním je.

Ten den, kdy jsem Josie pozval na ples, začaly všechny naše hádky. Rodiče si mě zavolali a vysvětlili mi koncept přijatelných sociálních standardů. Ve zkratce, nehodí se, aby se někdo jako já stýkal s Josie.

Poprvé jsem tak viděl rodiče v jiném světle. Bylo mi špatně z toho, že jsem jejich syn. Nechápal jsem, jak můžou říct něco tak hrozného o člověku, kterého ani neznají. Tu noc, kdy se konal ples, jsem odešel z domu v obleku bez rozloučení. Ani jsem nedovolil mámě, aby si mě vyfotila. Nebudou mi diktovat, s kým můžu randit nebo koho milovat.

„Zavolám ti zpátky,“ řeknu Josie. Už víckrát nepřijde. Vzdala to už dávno. Dokonce se i nabídla, že se semnou rozejde, abych měl lehčí život. Řekl jsem jí, že v žádném případě nenechám Sterlinga a Biancu Westburyovi, aby mi ji vzali.

Josie je ta nejlepší věc, co se mi v životě stala. Rozumí mi.

Vzdychnu, když odhodím telefon na postel. Počítám dny, kdy odsud odejdu. Mason a já bereme holky před odjezdem na vysokou, na víkend kempovat. Poslední hurá a týden naprosté samoty jen s Josie. Bez otravných rodičů za zády.

Když sejdu dolů, přivítá mě tátův naštvaný pohled. Má něco za lubem. Chytne mě za rameno a vede do obývacího pokoje. S překříženýma nohama tam na pohovce sedí dcera jeho kamaráda z golfu, Sasha.

Zaúpím a přejedu si rukama přes obličej. Tak jak stojím, bych mohl tátu praštit loktem do koulí a utéct, ale Sasha už mě zahlédla a jde směrem ke mně. Natáhne ke mně ruku, jako bych ji měl políbit. Jako bych jí děkoval za to, že je v mém domě. Ne, díky.

„Liame, ráda tě vidím.“ Má ukňučený hlas a plný nos. Nemůžu to vydržet. Ušklíbnu se, čemuž se jen víc usměje. Má tak bílé zuby. Mohla by osvětlit ulice v noci.

„Sasho,“ řeknu chladně, s nezájmem.

„Myslel jsem, že byste si vy dva mohli dnes večer vyjít,“ řekne Sterling. Zase protočím oči, čehož si Sasha všimne.

„Nebo můžeme zůstat tady,“ navrhne.

Zhrozím se myšlenky, že bych s ní měl strávit nějaký čas. „Už mám plány.“

„Oh, nevadí mi jít ven s tebou a tvými kamarády.“ Zasměje se a pohladí mě po ruce. Odtáhnu se.

Nevzpomínám si, že bych jí to nabídl, tak vyhrknu: „Jsem si jistý, že ne, ale moji přítelkyni by to asi vadilo,“ řeknu, abych naštval Sterlinga. Ztuhne a já se chci začít smát. Dohazování mu nevyšlo, což znamená, že jeho kamarád bude naštvaný.

„Sasho, omluv nás na chvilku.“ Táta mě chytne za rameno a zavede mě do vedlejší místnosti. Mám plno toho, co bych mu chtěl říct, co bych si užil.

„Liame, časem se zeptáš, kam směřuje tvá budoucnost. Dokončíš vysokou a Sasha je pro tebe skvělá holka. Hlavně když ti volali agenti z NFL. Musíš prezentovat celé balení a ona ho doplňuje. Nemůžeš mít po boku jen někoho, s kým se teď stýkáš. Potřebuješ někoho, kdo tě bude podporovat.“

Jeho slova mě naštvou. „O Josie a její rodině nic nevíš.“ Ukážu na něj a zatlačím prstem do jeho prsou. „Neděláš nic, jen sedíš na své velké prdeli a díváš se shora na lidi, kteří nechodí do toho tvého stupidního country klubu. Miluju ji a mám v plánu si ji vzít, ať se ti to líbí nebo ne. Proč si se Sashou nerandíš sám? Stejně nejspíš hledá někoho, kdo ji bude vydržovat.“

„Kam jdeš?“ zeptá se, když odcházím.

„S kamarády ven. Mason má narozeniny, takže ty budeš muset zabavit Sashu. Jen ať vás, prosím, nenachytá máma.“ A zabouchnu za sebou dveře.

Zatřesu hlavou, abych se těch vzpomínek zbavil. Tak dlouho už svého tátu nesnáším za to, jak s Josie jednal. I když máma občas přijde navštívit Noaha, odmítám jít k nim domů. Ona se snaží. Proti ní nic nemám, ale on… ani náhodou. Jestli nebyl schopen přijmout Josie jako součást mého života tenkrát, ať se propadnu, abych mu dovolil být poblíž mého syna.

Za poslední čtyři měsíce se toho tolik změnilo. Josie a Noah se nastěhovali do mého – našeho – domu hned po Novém roce. Harrison a Quinn se taky přestěhovali do Beaumontu, přímo naproti Josiinu starému domu. Věděl jsem, že se to stane. Všechno to dávalo smysl. Je totiž ve stejném sousedství jako Katelyn, kde, pokud kolem v sobotu projede, uvidíte jeho potetované ruce, jak sečou trávník.

Dnes slavíme Masonovi narozeniny. Je to už sedm měsíců, co nás opustil a všichni se s tím vyrovnáváme jinak. U Ralpha, což je momentálně velmi oblíbené místo, jsme uspořádali sbírku pro Katelyn a holky a vedli jsme si docela dobře. Také jsem Katelyn najal jako svou manažerku, což jí umožnilo pracovat z domu, i když každý den chodila pracovat ke mně domů. Hned jak skončí škola, vyrazíme na turné. Tři členové kapely, dvě rozkazovačné ženské a čtyři děti, se vydají na tříměsíční turné. Teď bude život kapely zcela jiný.

Čekám, až bude Josie hotová. Dám do kufru auta chlaďák s pivem. Josie bude pro dnešek náš řidič, za což jsem vděčný. Chci, abychom se dnes večer bavili a nějak si to kvůli Katelyn užili. Josie vyjde ven z domu s rukama plnýma jídla. Přijdu k ní, dám jí pusu na tvář a převezmu všechno to jídlo. Všechno jsem objednal, aby se Josie a Katelyn nemuseli stresovat kvůli tomu, kolik toho připravit.

Otočím se a prohlížím si ji, zatímco dávám věci do kufru. Je nádherná. Má na sobě upnuté džíny s černými kovbojskými botami. Tílko s nápisem ‚Miluju svého rockera‘ jí obtahuje křivky. Takhle oblečená mě provokuje.

Přišourám se k ní, sevřu ji v náručí, lehce ji prohnu v zádech a políbím na krk. Zasměje se a snaží se mě odsunout. Konečně povolí a já vím, že jsem vyhrál.

Postavím ji zpátky na nohy. „Připravená?“ zeptám se. Přikývne a proplete své prsty s mými. Vleze si do auta přes dveře řidiče a posadí se doprostřed. Jako na střední.

Když dorazíme k vodní nádrži, je tam plno lidí. Překvapilo mě, když Katelyn řekla, že chce pozvat lidi ze střední. Josie a já vyskočíme z auta ruku v ruce. Otevřu kufr a pomůžu jí vše vynosit. Harrison nás přijde pozdravit a hned odejde s jedním pivem.

„Jdu napřed, ano?“ Dám jí pusu a vezmu balík piv. Masonovo auto je úplně přesně postavené na náš rituál házení lahví. Harrison jde za mnou po žebříku. Většina chlapů už ho zná, ale stejně ho ještě párkrát představím.

Otevřeme první pivo a napijeme se. Na tři hodíme láhve dolů. Když se ozve tříštění skla, všichni zařveme ‚Mason!‘ Ženské začnou povzbuzovat a pustí hudbu.

Začínáme párty v Masonově stylu.

Během večera se vypráví různé historky. Je to super být s kamarády ze střední zase spolu. Už nejsem ten kretén, který všechny opustil, a Harrison mezi nás skvěle zapadne. Doslova prožívám to nejlepší z obou mých životů a nemůžu být šťastnější.

Podívám se na Harrisona, když ztěžka oddechne.

„Co je s tebou?“

„Nic,“ řekne. Sleduju, kam se dívá, a vidím Katelyn, která se baví s Billem Rogersem - nějakým šprtem, co se stal milionářem proto, že vytvořil počítačový program, který všichni milují.

Přisunu si láhev k puse a podívám se na něj. Jeho výraz je smutný. Vím, že se mu líbí, ale bojí se, že ho odmítne.

„S Katelyn si dej na čas, chlape. Jen tu pro ni buď a netlač na ni. Byli spolu hrozně dlouho, ale vím, že o tobě ví. Slyšel jsem, jak se o tobě s Josie baví. Tvoje chvíle přijde.“

Harrison se začne smát. „Ty máš co povídat.“

„O čem to, sakra, mluvíš?“

„Píšeš jednu písničku za druhou o tom, jak tu ženskou miluješ.“ Kývne směrem k Josie, která zrovna mluví s Jennou. „Žiješ s ní, máte syna, ale stejně jsi ji ještě nepožádal o ruku.“

Podívám se z Josie na něj a pak zase zpátky.

„Máš pravdu.“ Vstanu, opřu se o zábradlí, dám prsty do pusy a hlasitě zapískám, abych na sebe obrátil pozornost.

„Hej, Josie!“

„Co chceš, Westbury?“ zakřičí zpátky. Líbí se mi, jak se některé věci nezměnily.

„Vezmeš si mě?“

Někdo vypne hudbu a všichni ztichnou. Přijde blíž k vodní nádrži a dá si ruce v bok. „Jestli mě chceš požádat o ruku, měl bys to udělat správně.“

„Ano, madam.“ Hodím pivo dolů a slezu po žebříku. Lezu dolů opatrně. Když se moje nohy dotknou země, sáhnu do kapsy pro prstýnek, který tam nosím už několik týdnů. Vytáhnu ho a vložím do dlaně. Jen jsem čekal na správný moment. Tohle musí být on.

Přijdu k ní, ruce má pořád v bok a vykulené oči. Tohle nečekala.

Kleknu si před ni na koleno. Jednou rukou si zakryje pusu a za ní uslyším několik zalapání po dechu.

„Josie Prestonová, miluju tě od svých šestnácti. Vím, že jsem toho hodně pokazil, ale slibuju ti, že ti to každý den budu vynahrazovat. Prokážeš mi tu nesmírnou čest a přijmeš tenhle prsten, moje jméno a staneš se nejen mou partnerkou, ale co víc, moji ženou?“

Josie přikývne. Má v očích slzy a já chci vstát a slíbat je pryč. „Ano, Liame. Ano, milionkrát ano, vezmu si tě.“

Přitáhnu si její ruku a nasadím jí prsten. Políbím ji na prst a pak na rty. Uslyším hlasitý potlesk a povzbuzování.

„Miluju tě, Jojo. Vždycky budeš moje holka.“