Elite - 16. kapitola

Překlad: Mili

"Slintáš," oznámil Nixon ve chvíli, kdy jsem ho v pondělí ráno poprvé po čase zahlédla. Po všem, co se v pátek událo, jsem zoufale potřebovala trochu klidu. Monroe a já jsme v sobotu zůstaly v posteli a koukaly na filmy.

V neděli měla rodinný oběd, takže jsem pracovala na úkolu, co mi zbýval, a pak jsem se ponořila do upířího románu, abych zapomněla na drama mého života.

Muselo to zafungovat, protože jsem jako totální lůzr usnula v sedm večer a neprobudila jsem se až do budíku v pondělí ráno.

Nixon se mnou od toho pátečního večera, co jsem mu  usnula v náručí, nepromluvil. Začínala jsem si myslet, že jsem se zbláznila a že se nic nestalo.

Byla jsem v pokušení mu ukázat prostředníček. Jen jsem zahuhlala pod vousy díky, když jsem šla kolem jeho stolu a sedla si. Ještě jeden týden s ním coby zastupujícím učitelem a pak budu volná a doma.

"Filmový den." Oslovil třídu, vnořil se do své role, vypnul všechna světla a začal hrát černobílý dokument o rané Americe. Skvělé.

"Hej," vydechl mi do ucha.

"Sakra!" Můj stůl povyskočil, jak jsem se lekla. Otočila jsem se a podívala na něho. "Snažíš se mě zabít?" Zašeptala jsem.

Nixon se ušklíbl. "Vůbec ne. Pamatuješ? Jsem ten, co tě drží v bezpečí. Jsem ten, který by pro tebe umřel a takové ty věci. Proč, chceš, abych ti dokázal svou loajalitu?" Jeho provokující úsměv způsobil, že jsem měla chuť ho praštit svou učebnicí dějepisu nebo možná učebnicí literatury. Ta je těžší.

"Snažím se sledovat film." Ach bože, nic z toho nebyla ani vzdáleně pravda. Můj hlas dokonce zakolísal do území prošpikovaného lží.

"Ne, nesnažíš." Vydechl a sklonil se. Každý ze studentů věnoval svou pozornost filmu. Proč jsem byla já ta šťastná, která byla pronásledovaná zločincem?

"Ano, snažím." Odhodila jsem vlasy a otočila jsem se, snažíc se soustředit na film o Americe. Ach, indiáni, soustřeď se na Cherokees, Trace.

Vyrušilo mě hlasité zazívání, následované dvěma pažemi, co se protahovaly zhruba stůl za mnou, které mě pak prakticky stáhly k sobě.

Těžce jsem povzdechla, hodila pohled k nebi a zakroutila hlavou. O deset minut později se Nixonovi nějakým způsobem podařilo vmanévrovat ruce pod mé vlasy a začal mi masírovat krk.

Byla jsem ve třídě, masírovaná svým zastupujícím učitelem. Neplánovala jsem, aby se můj druhý týden ve škole takhle vyvíjel.

Ale sakra, jestli mě ten krk vážně nebolel. Ztěžka jsem se opřela proti jeho rukám, jak vyvíjel tlak na mé zatuhlé svaly a pak jsem ucítila jeho druhou ruku, která se vtírala pod mou košili. Ne, ne, to nedělal. Ne. Ne.

Jedna strategicky hříšná ruka mě masírovala, zatímco druhá holubička si to mašírovala hlouběji pod mou košili. Jestli mi zajede na prsa, tak se jeho koule ocitnou na druhé straně mé tužky.

Všechno, co jeho ruka dělala, bylo skvělé. Cestoval dolů po mých zádech a pohrával si se zapínáním mé podprsenky. Snažila jsem se ji setřepat. K mému zděšení se zasmál, tak jsem se nechala.

"Hmm, měl jsem za to, že jsi dívka, co si potrpí na lepší pohodlíčko. Není toto krajka?" Rty mě polechtal na krku.

Neschopná slov, protože jsem dočista zapomněla na abecedu, jsem kývla.

"Je to sexy."

V břiše mi začalo hořet, když se jeho rty znovu dotkly mého ucha a tentokrát mě do nich lehce klovl zuby, až jsem málem lapala po dechu. V tu ránu se někdo ve třídě otočil a jeho Nixonova rázem vyjela zpod košile.

Skvělé, teď to vypadalo, že se celá politická historie obrátí mým směrem.

Nová holka bučí před studenty a má skoro orgasmus během vyučování politiky.

Úžasné.

Cítila jsem, jak se mi rozpaky krade červeň do tváří ve chvíli, kdy se kluk podívá ze mě na Nixona a pak zase na mě.

Nixon za mnou musel udělat něco děsivého, protože oči toho kluka se rozšířily a pak se otočil se zády rovnými jako pravítko.

Nebyla jsem si jistá, jestli jsem byla podrážděná nebo potěšená tím, že po zbytek hodiny ode mě držel ruce pryč. Nebyla jsem rozhodnutá ani o hodinu a půl později, když skončilo vyučování.

Poté, co jsem strčila učebnici politiky do své nové Prada tašky, zívla jsem a vydala se směrem ke dveřím.

"Kam si myslíš, že jdeš?" Zeptal se mě Nixon ve vteřině, kdy jsem vkročila na práh dveří.

"Na vyučování?" Odmítla jsem se otočit a proč jsem sakra pořád vyčkávala? Sáhla jsem si na náhrdelník. Toto gesto se stalo pravidlem, když jsem byla nervózní. Vzala jsem náhrdelník do ruky a mnula v prstech kříž. Skvělé, potřebuju teď nadpřirozené síly, abych dokázala být s Nixonem v jedné místnosti.

"Pojď sem."

"Neslyšela jsem prosím." Ušklíbla jsem se a pořád se neotočila.

Ucítila jsem na krku jeho dech. Koutkem oka jsem viděla jeho svalnatou paži, opírající se o rám dveří, když je pomalu zavíral. "Prosím."

Počítala jsem do tří a otočila se s očekáváním dvou věcí. Buď, že mě zabije nebo políbí. Nic třetího nebyla logická možnost, ne s Nixonem.

"Sedni si," poručil.

Pustila jsem tašku na zem a překřížila ruce na prsou.

"Prosím." Zakřenil se.

"Fajn." Šla jsem k nejbližšímu stolu a sedla si na něho, přičemž jsem dávala pozor, aby se mi moc nevyhrnula sukně.  Svádět ďábla nebyla ta nejchytřejší věc, když zvážím, že jsme tady byli sami.

"Potřebuju, abys pro mě něco udělala."

"Nebudu s tebou mít sex. Nejsem ten typ holky." Naklonila jsem hlavu na stranu a vyhřívala se ve slávě, když jsem Nixona překvapila tím, že jsem se mu chtěla pomstít nadhozením věci, která se odehrála minulý týden uprostřed parketu.

"To jsem si zasloužil." Opřel se o učitelský stůl.

"A ještě víc."

"Chceš mě potrestat?"

"Odcházím." S rozzlobením jsem se odstrčila od stolu a popadla tašku.

"Počkej." Vzal mě za ruku. "Já jen, jen jsem tě chtěl varovat. Buď opatrná, dobře?"

Zakývala jsem.

"Uvidíme se na obědě?" Jeho hlas zněl skoro nejistě.

"Jop, pamatuješ? Mám tvoji kartu." To je věc, kterou jsem zaznamenala, když jsem jela dneska výtahem do prvního patra a chtěli si se mnou plácnout dlaní!

"Nech si ji." Nixonovy oči zase padly na můj náhrdelník. "Ještě jedna laskavost?"

"Wow, dneska ráno jsi samý požadavek, což?"

To jsem asi neměla říkat.

Nixonovy oči vzplály, jak přistoupil blíž a s malým škubnutím si mě přitáhl na své tělo. "Oh, v duchu myslím ještě na víc laskavostí. Jak moc toužíš dostat Áčko?"

"Ne tak moc, abych tě chtěla vidět nahého."

Tiše se zasmál a vzal mě za bradu. Stalo se zvykem koukat mu do očí. Nenáviděla jsem pocit, že si zvykám na jeho doteky. A ještě víc jsem nenáviděla, že se mi to líbilo.

"Nenos během školního dne drahé šperky. Nesnesl bych, kdyby byl svědkem toho, že ti někdo ukradne něco, co je pro tebe důležité." Zabodl své oči do mého náhrdelníku. "Prosím? To je něco, co nedokážou nahradit ani moje peníze."

Byla jsem omráčená tím, jak se staral, zírala jsem na něho s otevřenou pusou. Nixon si olízl rty a podíval se za mě, načež mě velice něžně vzal za bradu, přitáhl si ji ke své a políbil mě. "Měj hezký den, Trace."

Uh-huh. Svaté nebe, budu mít hezký den na všechny způsoby, pokud budu líbaná tak jako teď. Otevřela jsem pusu, abych něco řekla, ale Nixon mi na rty přitiskl dva prsty. "Neříkej nic, čím bys tento okamžik zkazila. Teď. Jdi na vyučování."

Nosní dírky se mi zachvěly. Ustoupila jsem o krok, zatáhla za dveře a prudce je otevřela, abych mohla vyjít do hlučné chodby. Jdi rovně, Trace. Jen jdi rovně.