CYL - 8. kapitola

Překlad: Verča

Nikdy jsem se snadno nevypořádávala s emocemi. Srdce mi bušilo, moje mysl se točila a tělo se vznášelo ve vzduchoprázdnu, když jsem jela s Jettem zpátky do lázní. Po našem rozhovoru a těch pár nečekaných zvratů, jsem nevěděla, čemu mám věřit nebo co si myslet.

„Díky za oběd.“ Moje ruka se vznášela na klice, ale něco mi bránilo v otevření dveří.

„Bylo mi potěšením,“ řekl tiše Jett. Jeho pohled byl zaměřen na mě, jako vždy. Všechno ovládal: mé myšlenky, můj prostor, dokonce i vzduch, který dýchám. Můj dech se zadrhl. Byl příliš blízko.

„Je mi líto, musím jít.“ Bez toho aniž bych na něj pohlédla, jsem otevřela dveře a rozeběhla se ven – do bezpečí lázní.

Jak jsem tlačila těžké skleněné dveře, cítila jsem jeho pohled na zádech, kde mi propaloval díru. Když jsem byla uvnitř u recepce, neodvažovala jsem se zastavit, zhluboka jsem se nadechla a hledala ho přes ulici, ale auto už bylo pryč. Nevěděla jsem, zda mám cítit úlevu nebo zklamání. Ať tak či onak musela jsem to tajit, protože Sylvie měla horlivé jestřábí oko. Určitě zahájí svůj výslech.

Naštěstí pro mě, Sylviina procedura ještě neskončila. Nechala jsem jí vzkaz na recepci, kam jdu, kdyby skončila dřív a vyšla do rušné hlavní ulice, která byla zaplněná turisty a nakupujícími. Ačkoliv to moje oči mohly vidět, můj mozek byl pořád zabraný. Jettovo prohlášení o klubu mi vadilo. Byla jsem připravena vzít jeho varování vážně a prošetřit jeho tvrzení. Mé myšlenky kroužily zpátky k Jettovi a skutečnosti, že je mezi námi stále jiskra.

Co jsi čekala, Stewartová?

Obrátila jsem oči nad svou vlastní hloupostí. Druh přitažlivosti, který máme bude pravděpodobně pryč během několika dnů. V hloubi duše jsem věděla, že bych se s ním neměla stýkat, ale přesto jsem se s ním dohodla na obědu.

Pokud opravdu chcete jít dál, měly byste to udělat s někým jiným, stejně jako Sylvie. Ale ty ne. Ty máš vyhrazené místo ve svém srdci pro Jetta a nechceš ho zaplnit někým jiným. Ty ho chceš a musíš zjistit, jestli s ním můžeš vzít věci pomalu. Jsi připravena zahnat démony své minulosti a vytvořit prostor pro budoucnost s ním.

Zastavila jsem se v malé rohové kavárně, kde prodávali zmrzlinu a smoothies, koupila jsem dva plastové kelímky melounového frapé a šla zpět do lázní. Sylvie něco zuřivě psala do telefonu, když jsem k ní došla a podala jí kelímek. Její plet zářila a vypadala uvolněně. Vydechla jsem úlevou.

„Připravená?“

„Jo. Díky.“ Ukázala na její melounové frapé a napila se. „Měla jsi pravdu. Bylo to úžasné. Taková škoda, že jsi nemohla jít.“

„Jo.“ Střelila jsem po ní úsměv.

„Jak to šlo?“

„Dobře. Obchody byly….Chceš jít na oběd?“

Celý její výraz se změnil v jediném okamžiku. „Myslela jsem, že jsi měla udělat něco pro starého muže.“

Sakra.

„Nenašla jsem to, pro co jsem šla,“ řekla jsem a zašklebila se. „Přivezou to zítra.“

Do prdele, zněla jsem tak provinile, mohla bych mít razítko „NĚCO SCHOVÁVÁM“, na čele.

„Nedaleko odsud je pizzerie.“ Napila jsem se svého frapé a prohlížela si pár jezdeckých bot s třásněmi v jednom krámku za výlohou. Z jejího výrazu jsem usuzovala, že je pořád naštvaná.

„Dobře. Mám hlad,“ řekla.

Během pěti minut jsme seděly u stolu v pizzerii, popíjely vodu a prohlížely si italské menu.

„Zkoušíš si zapamatovat tvojí objednávku?“ Zeptala se mě Sylvie.

„Ve skutečnosti jo. Pomůžeš mi?“ Usmála jsem se a zamávala na číšníka. Poznamenal si naše objednávky a pak jsme byly zase o samotě. Můj úsměv ztuhl, když se moje mysl snažila přijít na to, o čem si budeme povídat, když všechno co jsem chtěla, bylo zamknout se sama ve svém pokoji a přemýšlet o svém obědě s Jettem.

Sylvie se na mě podívala a zamračila se. „Jsi trochu neklidná. Je všechno v pořádku?“

„Jo. Ne. Bolí mě hlava. Je tu teplo.“ Nelhala jsem. Moje hlava tvrdě bušila a nevěděla jsem jestli to je ze slunce, napětí nebo vším, co se teď děje.

Sylvie otevřela kabelku a vylovila malou lahvičku s aspirinem, posunula ho ke mně pře stůl. „Vezmi si dva. Nemůžeme si dovolit, aby ti bylo špatně.

To ano, doslovně. Neměla jsem práci ani zdravotní pojištění.

„Díky.“ Polkla jsem dvě pilulky a spláchla hořkou chuť několika doušky vody. Zatímco Sylvie odešla na toaletu, číšník přinesl naše pizzy. Ústy jsem se silným přízvukem řekla „grazie“, když se moje obrazovka na mobilu probudila k životu. Zkontrolovala jsem volajícího. Číslo bylo soukromé. Téměř jsem očekávala Jetta, stiskla jsem tlačítko pro přijmutí a dala si mobil k uchu.

„Ahoj,“

Vzápětí linka ohluchla. Zamračila jsem se.

„Hej.“ Sylvie klesla na židli a popadla pizzu. „Kdo to byl?“

„Co?“

Ukousla si velké sousto a ukázala na telefon.

Mávla jsem rukou. „Špatné číslo.“

„Máš volání do zahraničí?“

„Zřejmě.“

Kousla jsem si do pizzy a začala žvýkat, a Sylvie začala mluvit o svých dojmech z Itálie a bůh ví o čem ještě. Naštěstí, byla tak trochu bavič, takže nikdy nepotřebovala, abych se zapojovala do konverzace. Jak jsem se snažila poslouchat, bolest hlavy se zlepšila, ale neodešla. Když jsme dojedly, Sylvie navrhla, že se vrátíme zpátky na panství.

***

Odpolední slunce bylo vysoko, teplota se zvýšila o několik stupňů. V době, kdy jsme se vrátily, bylo pět hodin odpoledne a horko jak na poušti.

Lehla jsem si do své postele, když se Sylvie převlékala do plavek, které podpořily ještě víc její opálení. „Jsi si jistá, že nechceš jít?“ Stála uprostřed mého pokoje a plácala na sebe půl lahve opalovacího krému.

Zavrtěla jsem hlavou a zamrkala nad bolestí mé hlavy. „Ne, jdi a bav se. Vyspím se z toho.“

Ustaraný výraz se objevil na její tváři. „Chceš něco přinést?“

„Jsem v pohodě.“ Podařil se mi falešný úsměv.

„Je tam horko. Pokud budeš něco potřebovat, stačí zavolat.“

„Díky, zlato,“ zašeptala jsem a opřela si obličej o chladné saténové povlečení. Sylvie měla pravdu. Rozhodně jsem nebyla zvyklá na italské počasí. V tichu a klidu tohoto místa má bolest pomalu odcházela. Cítila jsem se dost v pořádku na to, abych vstala.

Vytáhla jsem stranou brokátové závěsy. Slunce zapadalo a nespočet odstínů oranžové a měděné barvy se objevilo na večerní obloze. Z dálky jsem mohla rozeznat Sylviiny nahé nohy na venkovním lehátku, kde měla výhled na jezero. Tvář jí zakrýval obrovský slaměný klobouk. Převlékla jsem se a myslela si, že se k ní připojím. Ale opět jsem začala přemýšlet o tom, co mi Jett řekl o klubu. Kdyby to byla pravda, musel by tu být nějaký důkaz.

To byla moje příležitost. Šla jsem dolů po schodech, prošla kuchyní a obývacím pokojem, došla jsem ke dveřím do dvora a vyšla do voňavého večera. Mé srdce začalo bušit proti mému hrudnímu koši, což bylo hloupé. Budova byla postavena na kopci, obklopena tisíci akrů půdy. Dokonce i když jsem narazila na jedno místo, o kterém mi Jett vyprávěl, našla bych pravděpodobně, to co už našli ostatní, když pročesávali panství v nepřítomnosti Alessandra. Takže kaple, kde Jettův soukromý detektiv našel deník, který tam schovala Maria, byla moje jediná stopa.

Ztracená ve svých myšlenkách jsem se rozhlédla po okolí. Podle Jettovo zpráv, měl Alessandro stovky mil vinic, lesů a polí, nepočítaje krásné zahrady. Stála jsem v zahradě na schodišti. Viděla jsem trochu zanedbanou, ale ohromující, malinkou kamennou stavbu, která kontrastovala s obrovským množstvím kvetoucích květin, palem a stromů. Řekla jsem si, že někdo chtěl kapli schovat za vysoké stromy, aby ji nikdo nemohl vidět. Bylo to perfektní místo, pokud jste hledali soukromí.

Vyšla jsem ze dvora a lezla po příkrých schodech k lesu. Nemusela jsem jít příliš daleko. Za obrovskými palmami a vyschlou studní jsem mohla rozeznat šedou budovu o velikosti kůlny. Kdyby to nebylo na tomto pozemku, jen bych pokrčila rameny. Ten, kdo jí stavěl určitě chtěl, aby byla nenápadná. Anebo poté, co Maria zemřela se o ni nikdo nestaral. Ať tak či onak nevadilo mi si probojovat cestu skrz křoví.

Byla jsem skoro tam, když jsem uslyšela ženský hlas volající mé jméno. Moje hlava sebou trhla prudce směrem k domu.

„Brooke. Kde jsi? Pomoz mi.“

Soudě naléhavosti a výběru těchto slov to znělo důležitě. Kaple musela počkat. Uháněla jsem zpátky k domu a přemýšlela jsem nad milionem věcí, které se  mohly stát.

***

„Kurva, Brooke. Tolik to bolí. Nemůžu to vydržet.“ Sylvie byla hysterická, křičela. Jako obvykle byla melodramatická – ale milovala jsem to. Alespoň nebrečela.

„Proboha. Přestaň být číča,“ řekla jsem jí, zatímco jsem se soustředila na odstranění třísky z levé nohy. „Neřežu ti nohu.“

Kus dřevěné třísky byl tak malý, že jsem musela použít pinzetu, abych jí vůbec uchopila. Musely jsme ji stejně změkčit mýdlem a potom i alkoholem, ale byla příliš hluboko. A konečně, po době, která mi připomínala věčnost, se mi podařilo třísku sevřít a vytáhnout ven.

„Díky.“ Sylvie si třela bolavou nohu a druhá jí vysela z lavičky. „Chodila jsem bosá v trávě a stoupla jsem na větev. Kde jsi byla? Musela jsem doskákat k domu na jedné noze a málem se mi podařilo vymknout kotník.“

Podala jsem ji zpátky pinzetu a vymýšlela si omluvu. Samozřejmě jsem nemohla Sylvii říct o kapli a o Jettovi, přestože to byla moje nejlepší kamarádka, které jsem opravdu věřila. Nebyla jsem připravena ji říct o obědě s Jettem. Ne, když jsem nevěděla, co s ním budu dělat.“

„Šla jsem na procházku. Věděla jsi, že má Alessandro svůj vlastní bazén? Možná bys ho mohla použít místo jezera.“

„Jo.“ Něžně otestovala svojí nohu, trhla sebou a pak odkulhala do kuchyně a zpět. „Cítím se mnohem lépe.“

Zhluboka jsem se nadechla. „To je skvělé.“

Otevřela jsem lednici, vytáhla dvě plechovky sody a jednu jí podala. Neotevřela jí.

„Kdy ho hodláš znovu vidět?“ zeptala se Sylvie.

„Koho?“ Zmateně jsem zamrkala. Jett byl v mé mysli po celé hodiny a chvíli jsem si myslela, že mluví o něm, pak mi ale došlo, že musí mluvit o Alessandrovi. „Nevím. Je opravdu nemocný a každý den je pro něj boj. Clarkson od nás očekává, že tu zůstaneme týden, během kterého doufá, že s ním znovu budu mluvit.“

Sylvie přimhouřila oči. „ A pak co?“

Dobrá otázka. „Abych byla upřímná, nemám tušení.“ Pořád jsem se nemohla dostat přes skutečnost, že tento obrovský majetek bude brzo patřit mě. To nejmenší, co jsem mohla udělat, bylo zdržet se tu kolem o trochu déle, i přesto, že se moje prvotní nadšení se rozptýlilo při výhledu, že žiji v místě, kde býval bizarní klub. 

„Já ano.“ Sylvie šla ke mně a stiskla mi ruce, její modré oči si mě prohlížely. „Od chvíli co jsme přijely, jsi na okraji. Vždycky jsi byla trochu ustaraná, ale nikdy jsem tě neviděla tak smýšlející a divnou.“ Navzdory svému mračení se její hlas stal měkčí a uklidňující. „Chci, abys šla se mnou. Nech Clarksona, ať se postará o nemovitost a pronájem jestli chceš, ale tohle nejsi ty. Není to tvůj způsob života. Děláš to jen proto, že máš pocit, že někomu něco dlužíš?“

Zírala jsem na ni. „To není vůbec pravda. Já-“

Ušklíbla se a přikývla. „Brooke.“

Jak jsem jí mohla říct, že jsem přijala Alessanrovo pozvání, protože to bylo jeho přání se se mnou setkat. Teď jsem byla připravena tu zůstat, protože mě tu udržuje tajemství. Zaujalo mě to a chtěla jsem se dozvědět více o majetku a lidech, kteří zde žili. A jestli měl Jett pravdu, pak nebudu v bezpečí nikde – ne tady a ne zpátky doma. Půjdou po mně.

„Vrátím se, až budu připravena,“ řekla jsem.

Sylvie pokrčila rameny a otevřela si její plechovku sody. „Musím se podívat na Facebook, vidět, co moji přátelé dělají. Zanedbávala jsem je.“

„Jasně.“ Chtěla jsem poukázat na to, že většina jejích přátel, nebyli ani lidé se kterými se setkala, ale nechala jsem si to pro sebe.

Naštěstí pro nás, Alessandro měl přístup k internetu v knihovně, kde Sylvie mohla využít jeho počítač. Byla to stará věc, které trvalo pět minut, než naběhl, ale Sylvie měla svatou trpělivost, když přišlo na její virtuální společenský život. Zavřela jsem za ní, nechajíc jí soukromí, které potřebovala a šla do svého pokoje s obálkou od Alessandra. Po několika minutách, když jsem si prohlížela rodinné fotografie, zazvonil můj telefon a mé srdce začalo závodit, když se na obrazovce objevilo Jettovo jméno.

„Našla jsi něco?“ Řekl Jett hned, co jsem to zvedla.

„No, tobě taky ahoj.“ Zamračila jsem se a zastrčila si nohy pod sebe. „Neměla jsem šanci. Jak jsi věděl, že budu hledat?“

„Znám tě.“ Nastala malá pauza. V pozadí jsem slyšela mluvit lidi. Pak hluk zmizel, jako kdyby šel někam, kde je klid. Nelíbila se mi představa, že navštívil bar beze mě. Ženy by se na něj mohly hned vrhnout. Zděsila jsem se a moje nálada klesla na minimum.

Chlape, zlobím se a nic jsi neudělal. „Proč jsi-“

Přerušil mě. „Máš nějaké plány na zítra? Vyzvednu tě v deset.“ Jeho hlas zněl tak sexy, hladký jako jahody máčené v čokoládě, a přesto tak drsný, pronikajíc do mých nervových zakončení.

„Proč?“

Jedna moje část – pravděpodobně ta, která je pokrytá mými kalhotkami – doufala, že ho zase uvidím, zato ta druhá část, která ubytovávala můj mozek, na něj chtěla křičet, aby přestal být arogantní osel a zavěsil.

„Dlužíš mi rande, Brooke.“

„Nepůjdu s tebou na rande.“

„Proč ne?“

Zaslechla jsem náznak pobavení v jeho hlase a zhluboka se nadechla. „Vzhledem k tomu, že se to nestane. Musím mít důkazy.“

„Chápu, že jsi naštvaná a že je konec a nemáš v úmyslu to oživit.“

Páni. „Nejsem naštvaná, protože jsi mi neřekl pravdu. Udělal jsi to pro tvojí společnost.“ Zhluboka jsem se nadechla, a přemýšlela nad svými slovy. „ Jsem naštvaná, protože nevím, jestli ti můžu věřit.“

„Brooke, co se stalo, stalo se. Nejdu po majetku. Nenutím tě, abys dělala něco, co nechceš dělat. Nebudu roztrhávat tvoje spodní prádlo a šukat tě, i když…musím přiznat, že to je přesně to, co jsem měl na mysli, mnohokrát od chvíle, kdy jsi ode mě odešla.“

Zadusila jsem se a všechna energie se shromáždila mezi mýma nohama a poslala lahodné chvění přes můj klitoris. Instinktivně moje ruka putovala na jih, dvěma prsty jsem tlačila na citlivý klitoris, abych zastavila rostoucí bolest. Jeho otevřenost mě vzrušila. V hloubi duše jsem čekala – počítala jsem, že to udělá.

Kousla jsem se tvrdě do rtu a zatajila dech, aby neslyšel moje ztížené dýchání.

„Stále máme smlouvu,“ řekl Jett pomalu. Jeho hlas byl ochraptělý. „Nikdy mě neopustíš a víš proč.“

„Skončili jsme to,“ zašeptala jsem.

„Vůbec, zlato. Ne písemně.“

Byli jsme zase na začátku. Opět sex, čistý, skvělý sex. Nebyla jsem tak hloupá, neudělám tu stejnou chybu dvakrát.

„Tohle vůbec není dobrý nápad, Jette.“

Kurva, dokonce i jeho jméno znělo jako hřích.

„Jsi sama?“ Jeho hlas byl sexy. Hladil mé tělo, dotkl se mě.

Přikývla jsem, i když mě nemohl vidět. „Ano,“ zašeptala jsem.

„Co máš na sobě?“ Jeho tón byl náročný, takže mi nezbývalo nic jiného než odpovědět.

Pane Bože.

Nebyla jsem tak naivní, abych nevěděla, kam to směřuje.

„Top a džíny.“ Snažila jsem se udržet svůj obvyklý tón.

„Sundej to i se svým spodním prádlem.“

„Proč?“ Hloupá otázka, vím.

„Sundej si to oblečení, Brooke,“ nařídil Jett.

V jeho tónu bylo něco, co mě donutilo okamžitě udělat to, co řekl.

„A hned,“ požadoval.

Telefon jsem umístila mezi rameno a bradu a zamkla dveře. Vysvlékla se z džínů a kalhotek a vytáhla top přes hlavu, pak jsem si sundala i podprsenku. Vzduch byl překvapivě chladný proti mé horečnaté kůži, byla jsem si příliš vědoma své nahoty. V prázdné místnosti, jsem se cítila takhle vystavená sexy. A pak tu byl fakt, že jsem se cítila nadrženě a byla jsem pro nějakou tu zábavu. Slyšela jsem jeho dech a připomnělo mi to všechny ty chvíle, kdy jsme spolu byli v posteli a užívali si navzájem svá těla.

„Hotovo?“ Zeptal se Jett chraplavě.

„Jo.“

„Teď, chci aby sis lehla na postel a zavřela oči. Chci, aby sis představila, že jsem tam s tebou. Že tě pozoruju.“ Jeho hlas byl pomalý a hluboký. Opřela jsem se do polštářů, zavřela oči a soustředila se, dokud jsem ho neuviděla před sebou – oblečený v džínách a přiléhavé košili.

„Sundávám si svoje oblečení až budu nahý,“ zašeptal a zastavil se u slova nahý. Představila jsem si jeho tělo v celé kráse, všechny pevné svaly a hladkou kůži.

„Moje ruce kloužou přes tvé tělo a hladí tě. Cítím měkkost pokožky, váhu tvých prsou v mých rukou, a cítím vůni tvých vlasů.“

Smála jsem se, moje nervozita opadala.

„Soustřeď se, Brooke,“ ostře zašeptal.

„Promiň.“

„Chci, aby sis představila, že tam stojím nahý, před tebou a když tě uvidím, bejby, jsem tvrdý jako nikdy. Nechám tě se mě dotknout.“

Věděla jsem, že bych měla přestat, ale můj mozek zůstal překvapivě poddajný. Jeho hlas mě držel v pozoru. Všechno bylo tak absurdní. Nebyl tady, a přesto jsem byla ochotna udělat všechno, co chtěl.

Odkašlala jsem si a zhluboka se nadechla. Představila jsem si jeho hlas vedle mě, jeho tvrdost a to jak se mě dotýká. Intenzivně by si mě prohlížel. Přestavovala jsem si jeho oči a jejich ohromující zelenou barvu a jeho silné prsty, které by přejížděly přes má prsa. Nohy jsem dala k sobě v potřebě zesílit napětí, které se pomalu mezi nimi budovalo. Srdce mi bušilo proti mým žebrům.

„Vidíš mě?“ Zeptal se Jett.

„Ano.“ Kupodivu ano.

„Přejíždím rty přes tvůj krk, cítíš můj dech na kůži. Začnu ti líbat rameno a páteř, zatímco moje ruka by pomalu přejížděla k pasu, abych ti roztáhl nohy.“

Moje kůže se chvěla jeho drsným tónem.

„Tiskla by ses ke mně, a moje ruka by přejížděla přes tvou štěrbinu. Sklonil bych se a začal tě lízat. Cítil bych chuť tvého vzrušení. Cítíš ji?“

„Ano.“

„Dobře.“ Nastala pauza, pak „chci, aby ses dotkla sama sebe, jako kdybych se tě dotýkal já. Udělej to pro mě, bejby. Chci, abych mi popsala jaký to pro tebe je cítit uvnitř sebe prsty.“

Na jeho příkaz jsem roztáhla nohy a zasunula prsty mezi ně, jemně jsem se hladila a pak si strčila dovnitř dva prsty.

„Řekni mi, co cítíš, Brooke.“

„Jsem mokrá,“ zašeptala jsem.

„Jak mokrá?“

„Velmi, velmi…mokrá.“

„A tvoje prsty?“

„Dva uvnitř.“

 „Nezastavuj, Brooke.“ Těžce dýchal. „Děláš mi to tak těžké. Pokračuj.“

Ponořila jsem prsty dovnitř a ven.

„Představ si mojí erekci u tvojí kundičky. Jaký je to pocit?“

„Líbí se mi to.“ Ano, protože moje vzpomínky s ním…mě dělají vlhčí.

Drsně se zasmál. „Pohybuju se u tebe pomalu a představuju si jak můžeš být mokrá a těšná, a to je pro mě tak dobré. Jaký je to pocit pro tebe, Brooke?“

„Dobrý,“ vydechla jsem. Můj palec kroužil kolem mého klitorisu, cítila jsem oheň mezi nohama.

„Zasouvám se do tebe, tak pomalu, a když jsem v tobě, začnu tě šukat. Začneš sténat moje jméno.“ Zašeptal nízko. Jeho vlastní vzrušení bylo zřejmé z jeho namáhavého dýchání. Skousnu tvrdě můj ret, promnu si prsty záhyby, usilovně se snažíc najít své potěšení v jeho nepřítomnosti.

Jeho hlas je v mé hlavě, říká mi jak hluboko je a jako dobře se cítí, když je uvnitř mě. Nemohla jsem ho poslouchat, už ne. Ponořila jsem prsty dovnitř a ven a představovala si, že mi jeho erekce prořezává kůži. Zakňučela jsem a přitiskla si obličej do chladného saténového polštáře, když se moje tělo začalo třást a kroutit.

„Už budu,“ zašeptala jsem chvilku předtím, než svět kolem mě zčernal a ztratila jsem se ve sladkých záchvěvech.

Když bylo po všem, telefon jsem měla stále přitisknutý k uchu. Druhý konec linky byl ale tak klidný, že jsem si nebyla jistá, jestli je ještě na příjmu, nebo zavěsil.

„Jette?“ Zeptala jsem se, posadila se a zabalila kolem sebe prostěradlo. Najednou jsem se styděla. Slyšel to všechno? Byl šokovaný, možná znechucený, z toho, že jsem se o sebe sama postarala?

Odkašlal si, ale hrubost touhy tam stále byla.

„Opravdu žárlím na tvoje prsty, bejby,“ zašeptal. Usmála jsem se. „Myslím, že mám problém.“

„Jaký problém?“ Zašklebila jsem se, vědíc, že se chystá říct jednu z jeho sexy věcí.

„Myslím, že se přes to nedostanu,“ zašeptal. „Máš nějakou představu, jak moc si přeju abys tady byla? Jak moc jsem si přál, abych tě viděl, jak ses udělala?“

Usmála jsem se, vděčná, že nemůže vidět ruměnec na mých tvářích. Vážně, mohla bych to dělat celou noc, poslouchat jeho hluboký hlas v tiché a sladké noci.

V pozadí něco slyším, nějaký mužský hlas – něco říká, ale Jett mu odpoví „jdi do prdele.“

Nebyl sám. Možná byl na veřejném místě. Teplo spalující můj obličej bylo intenzivnější z toho ponížení a vzrušení.

„Vyzvednu tě zítra ve dvanáct na stejném místě jako minule.“ Jeho tón byl obchodní. Pak se ale změnil v šepot. „A Brooke, jsem všude bolavý, bejby. Dlužíš mi a já si to vezmu.“ Linka oněměla.

Zavěsil.

Moje tělo na něj stále reagovalo. Nikdy jsem si nedokázala představit, že něco podobného udělám. Nebylo mi nepříjemné slyšet takovéhle věci. Vždycky jsem si myslela, že tyhle telefonní rozhovory jsou jen pro osamělé kluky, kteří jsou daleko od internetového připojení. Pokrčila jsem rameny a oblékla se zpět do mých šatů a napsala mu zprávu.

Nedělej si velké naděje. Už se s tebou znovu nevyspím.

Mé prsty se vznášely nad tlačítkem odeslat, ale místo toho jsem zprávu vymazala. Proč ho varovat, když ho můžu nechat podusit celou noc a pak rozbít jeho naděje. Zaslouží si trochu bolesti.