CYL - 7. kapitola 2/2

Překlad: Verča

Zamračil se. Upřímně jsem si myslela, že začne mluvit… dokud znovu nezvedl vidličku a nezačal jíst.

Zasténala jsem.

Sakra!

Udělal to znovu – ignoroval mě. Nechal mě čekat, jen proto, že měl pocit, že mě má pod kontrolou.

Vyhodnocoval. Testoval.

Testoval co?

Chtěla jsem ho uškrtit.

„Není to jen o Lucazzone. Je to i o elitním klubu, ke kterému patří,“ řekl pomalu. „Můj otec, Robert, do něj byl zapojen před několika lety.“

„Co je to za klub?“

Jett si povzdech a přejel si rukou přes jeho rozcuchané tmavé vlasy. Jeho sklíčený výraz odrážel bezpočet emocí. Svěsil ramena, jako by se mu to nechtělo vysvětlovat, ale jeho výraz se nezměnil.

„Řeknu ti všechno, co vím, ano?“ řekl Jett. „Chci, abys mě jen poslouchala a pozorně naslouchala. Co řeknu, to neopustí tuto místnost. Nesmíš to nikomu říct.“

Ostrost v jeho tónu okamžitě pozvedla mou ostražitost. Popadl mě za ruku a tvrdě stiskl, dokud jsem nepřikývla a tiše mu dala své slovo.

„Před několika lety byl Alessandro Lucazzone zapojen do obchodu s mým otcem. Bylo to jen krátce a nikdy nebyl uveden jako oficiální akcionář, takže nemůžu přijít na to, proč můj ho můj otec nechal učinit rozhodnutí, které nás stálo milióny. Narazil jsem na to, když jsem kontroloval naše finanční zprávy, které se datovaly v čase, kdy jsem byl na vysoké škole. Před několika týdny, Robert konečně přišel a přiznal něco, co by mohlo poškodit společnost.“

Jett se odmlčel a jeho oči se zúžily, rozzlobená čára mezi jeho obočím říkala více než tisíc slov. Jeho stisk ruky se upevnil. „Oba byli zapojeni do elitního klubu. Víš, drogy a perverzní sexuální praktiky a tak. Můj otec a poměrně málo lidí – mnozí z nich byli bohatí a slavní – byli závislí na těch věcích a utráceli za to milióny. Například můj otec, to platil z účtů společnosti. Když jsem vstoupil do podnikání, byla společnost na pokraji likvidace. Vrhnul jsem se do podnikání, abych nás udržel při životě aspoň na chvíli. Ale jedno špatné rozhodnutí, zjistí to média, skončíme a ztratíme naši dobrou pověst. Měla jsi pravdu.“

„Nerozumím. Pravdu v čem?“ Jeho pohled spočinul na mě, prosíc mě, abych mu rozuměla. Jeho ruka stiskla mojí a mlčky mě požádal, abych mu věřila.

„Robert si myslel, že když koupí Lucazzoneho panství může zachránit společnost. Nejdřív jsem souhlasil, myslel jsem si, že je to dobrý nápad. Půda je totiž dobře oceněna, mnohem víc než jsme původně nabízeli. Myslel jsem si proč to nezkusit, ne?“ začal si masírovat spánky.

„Byl to obrovský hazard. Ztratil bys hodně peněz,“ zašeptala jsem, a hlava se mi točila ze slov „sexuální praktiky“ a „elitní klub“. Zní to jako špatný hollywoodský film.

„Byl jsem proti tomu zaplatit víc, protože stejně jako ty, jsem věděl, jaké to bylo riziko, ale on to chtěl a nakonec, je to stále jeho společnost. Bál jsem se, že jakmile se lidi do toho zapojení, dozvědí o tvém dědictví, půjdou po tobě.“

Vzal mi obličej do rukou a přinutil mě, abych se na něj podívala. „Chápeš, co říkám?“

Přikývla jsem, ale ne proto, že jsem to pochopila. Byla jsem nervózní. Cítila jsem napětí. Záblesk v jeho očích mě vyděsil.

„Říkal si „klub“,“ začala jsem pomalu. „Mluvíme o výstředních věcech, jako je BDMS nebo-“

Zavrtěl hlavou a pustil mou tvář, ale nepřerušil oční kontakt.

„Všechno, co vím je, že byli fanatičtí o udržení jejich tajné identity, což mě vede k tomu, že to bylo více než to.“

„Wow.“ Kousla jsem se tvrdě do rtu, sotva cítíc bolest. „Kde se to uskutečňuje?“

Přes tvář mu přeskočila grimasa a tiché porozumění prošlo mezi námi. Nemusel mi to říkat, dělo se to na Lucazzoneho panství.

„Podle mého otce je do toho zapojeno mnoho mocných lidí,“ řekl Jett. „Dal jasně najevo, že mnozí se nezastaví před ničím, pokud bude hrozit, že se to dostane na veřejnost.“

„Ale proč si myslí, že o tom vím?“

„Protože jsi dědička. Očekává se, že zdědíš Lucazzoneho tajemství. Pravděpodobně se bojí. Vím, že budou.“ Jeho výraz zůstal vážný, ale náhlá nesdílnost v jeho hlase mi nějak neunikla.

„Ty jsi do toho zapojen?“ Snažila jsem se vštípit nonšalanci do mého hlasu. Nebyla to moje věc, ale záleželo mi na tom. Nechtěla jsem, aby byl nějaký úchyl.

Střelil po mě špinavý pohled a zhluboka se nadechl, než pomalu vydechl. Způsob, jakým jeho prsty začaly klepat na stole, mi řekl, že těžko udržoval svou rozmrzelost pod kontrolou.

Zvedla jsem bradu a pozorně si ho prohlížela.“ Jsi-“

Jett mě přerušil. „Slyšel jsem tě a jsem na tebe kurva naštvaný, že si to jen myslíš.“

„Já..Já-“ Moje hrdlo se zúžilo z jeho rozzlobeného záblesku v očích.

„Co to sakra, Brooke? Myslel jsem, že mě znáš.“ Jeho hlas byl tak nízký. Bylo to horší než kdyby na mě začal řvát.

„Já ti nevím, protože jsme se sotva dotkli svých životů,“ řekla jsem opatrně. Srdce mi tlouklo strašlivou rychlostí. „Omlouvám se. Byla to jen nevinná otázka. Každý by se tě na to zeptal, vzhledem k okolnostem.“

„Vzhledem k okolnostem.“ Jeho čelist spadla. Vytáhl ruku a opřel se, dělajíc mezi námi vzdálenost.

Byl naštvaný a nedivím se mu.

„Nechtěla jsem-“začala jsem „-byla to jen otázka, Jette.“

Pomalu se zasmál, vyhýbajíc se mému pohledu. Prohlížela jsem si jeho krásnou tvář. Jeho zamračení mu nijak neubíralo na kráse.

„Kéž bych věděla, že jsi lepší,“ řekla jsem tiše. „Skutečný ty, ne maska, která ukrývá co je uvnitř.“

Jeho mrak hněvu se o trochu zvedl. „Moc rád bych si dal další rande.“

Smála jsem se jeho drzosti. „Tohle není rande.“

„Ať už to nazýváš jak chceš, rád bych někam zašel.“ Naklonil hlavu a dal mi ten úsměv, na který jsem celý den čekala.

Ne, Stewartová. Neopovažuj se!

„Já tě nežádám.“ Koutky se mu stočily vzhůru. „Pokud řekneš „ne“ pak mi nedáváš jinou možnost než udělat to nehloupější – unesu tě, protože chci získat tvojí důvěru. Chci, aby se věci daly zase do pořádku. Co říkáš?“

Srdce mi poskočilo a neměla jsem tušení, zda to bylo proto, že mi Jettovo silná přitažlivost posílala nemravné myšlenky do mé hlavy. Nebo proto, že mě fascinuje.

„Nemyslíš to vážně.“

„Zkus to.“ Žádný úsměv. Žádné mrknutí. Jen čisté, syrové odhodlání.

Polkla jsem velký knedlík uvnitř krku. Mělo to být formální setkání. Nic intenzivního. Přesto jsem tady, v pokušení dát mu další šanci, i když vím, že by to pro mě mohla být zničující cesta.

„Celý tvůj příběh zní jako by byl trochu přitažený za vlasy, Jette. Nemáš žádný skutečný důkaz. Všechno je založeno na předpokladech. Dej mi jeden dobrý důvod, proč bych ti měla věřit.“

„Protože je to pravda.“ Nezaváhal, ani nemrknul. „Nikdy jsem do toho nebyl zapojen, Brooke. Nejsem ten typ člověka a doufám, že si to jednoho dne uvědomíš ve svém srdci.“

Možná, ale ještě to nepřišlo. Jett byl přesvědčivý člověk, který může, ale nemusí říkat pravdu. Potřebovala jsem důkaz, než budu připravena mu znovu věřit.

Zkontrolovala jsem čas na mém mobilu a otřela si ruce o mou sukni, tak jak jsem to vždycky dělala, když jsem byla na odchodu.

„Musím jít. Je pozdě a Sylvie na mě čeká už deset minut.“ Nebyla to lež. Aniž bych čekala na jeho odpověď, popadla jsem tašku, vstala a přemýšlela, proč jsem nebyla spokojená s naší schůzkou.

Možná proto, že ti nedal žádné skutečné odpovědi.

Skutečné. Ve skutečnosti jsem měla více otázek, a to se mi ani trochu nelíbilo.

„Jsi úžasná, víš to?“ Jett obešel stůl a zastavil se přede mnou. Jeho výška mě jako vždy zastrašovala. Mé oči prodlévaly na jeho rtech. Tak blízko. Tak lahodné. Zatajila jsem dech, když mi zvedl zbloudilý pramen vlasů z mého obličeje. Z jeho doteku mě zamrazilo. Byla jsem si příliš vědoma, jak blízko u sebe stojíme. Můj tep začal bubnovat v uších. Tento pocit jsem zažila v jeho kanceláři v New Yorku v den, kdy jsem se s ním rozešla v domněnce, že jsem ho navždycky ztratila. Těsně předtím, než mi řekl, že mě miluje.

Jeho rty se pohybovaly jen kousek od mých. Ne zase moc blízko, ale dost na to, abych si byla vědoma jeho mužné vůně.

„Jsi opravdu úžasná, Brooke,“ zopakoval.

„Proč mi to říkáš?“ Málem jsem se těmi slovy udusila.

„Protože kdybych ti to řekl předtím, nevěřila bys mi. A budu ti to říkat tak často, dokud to nebudeš moct zapomenout.“

K čertu s ním a jeho schopností říkat správné věci ve správný čas. Nechtěla jsem do toho spadnout hlouběji, než jsem.

„Jette prosím, přestaň.“ Zamrkala jsem nad vlhkostí v mých očích.

„Proč?“

Protože když jsi mi už jednou zlomil srdce, neexistuje záruka, že to neuděláš znovu.

„Nevěřím ti, Jette. Všechno co jsi řekl, prostě tomu nemůžu věřit. Ne, dokud mi nedáš důkaz.“ Byla to pravda. I kdybych chtěla, nemůžu mu věřit. „Neměla jsem sem chodit. Sylvie měla pravdu, když mě před tebou varovala.“

„Některým lidem na tobě skutečně záleží.“ Odvrátila jsem se, ale popadl mě za ramena a přinutil mě se na něj podívat. „Pokud chceš znát pravdu, neptej se kamarádky, která ti řekne všechno, co chceš slyšet. Podívej se na fakta a uvidíš. Ano, udělal jsem chybu, ale věř mi, že jsem se tě snažil chránit.“

Vytrhla jsem mu ruku z jeho sevření. Věděla jsem, že ho to zasáhlo. Mohla jsem to vidět v jeho tváři, v jeho očích. Nakonec, vypustil frustrovaný sten.

„Lhal jsem ti jednou, když jsem tě neznal. Předtím, než jsme se rozhodli mít vztah. Vím, že jsem udělal mnoho věcí špatně, ale nikdy jsem se o tebe nepřestal starat.“

Lhář, jak je známo, říká mnoho lží, ale ten kdo mluví pravdu, se vždy bude držet toho stejného příběhu. Jednalo se o univerzální poznání, které jsem zjistila před mnoha lety. V tomto případě mě však pravda vyděsila.

„Musím jí, Jette.“ Znovu jsem zkontrolovala čas na mém mobilu a modlila se, aby mě nechal. Ustoupil, ale jeho pohled mě nikdy neopustil.

Šla jsem přes terasu a dolů po schodech, hlídajíc si svoje kroky, když mě Jett následoval. Dosáhla jsem taxíku několika dlouhými kroky. Jeho silný stisk na mém lokti, mi řekl, že náš rozhovor ještě neskončil a chystal se mi říct poslední slovo.

„Brooke. Nikdy jsme neměli skutečné rande.“ Jeho oči byly dvě zářící jámy doutnajícího tepla. Nikdy jsem neviděla v někom tolik odhodlání. Na druhou stranu, jsem asi ještě nikdy neviděla skutečného Jetta. „Navzdory všemu, co se stalo a co jsem ti dnes řekl, mohla bys se mnou jít na rande? Nežádám tě, abys mi věřila. Vím, že to nějakou dobu potrvá. Žádám tě, abys mi dala možnost zasloužit si tvojí důvěru a dát všechno zase do pořádku.“

Srdce se mi v hrudi rozbušilo. Přitažlivost tu pořád byla. „Mohla bych. Jen dokaž, že jsou tvoje tvrzení pravdivá.“

„Jsou. Dokonce, i když to nechceš pochopit, dřív nebo později zjistíš, že jsem ti nikdy neublížil.“

„Stále potřebuju důkaz,“ řekla jsem chladně.

„A pak mi dáš šanci vykoupit se?“

„Ano.“ To zní fér. „Opravdu musím jít. Sylvie na mě čeká.“

Jeho úsměv se vrátil v plné síle a přinesl s sebou ty nejkrásnější dolíčky. Zatajila jsem dech, když se ke mně přiblížil ústy. Ale místo toho aby mě políbil, zašeptal mi do ucha: „Pořád na tebe myslím. I přesto, že jsem všechno zpackal, stále tě chci po mém boku. Pořád chci být s tebou, v tobě a slyšet jak vzdycháš mé jméno.“