CAWM - 24. kapitola

Překlad: GaJa

Naše poslední ráno v tropickém ráji, jsem cíleně vstala extra brzo, abych si byla jistá, že budu vzhůru dřív než Luke.

On pro mě tenhle týden toho udělal tolik – sakra, tenhle měsíc, a já jsem mu to musela oplatit, než se vrátíme do reality. Ne že by tahle realita byla nějak špatná, jen to bylo požehnání mít ho celý týden jen pro sebe.

Po našem Nahém Dni, jak si ho budu pamatovat, mě Luke překvapil výletem na krmení žraloků, i když před tímhle výletem bych očekávala, že hlavní položkou na jejich menu budu já, ale nakonec to byl nejradostnější zážitek v mém životě. Nikdy nezapomenu, jak jsem stála po pás v teplé vodě obklopená tucty poslušných žraloků plovoucích kolem nás, které jsme krmili z rukou.

Včerejšek jsme strávili procedurami v romantických lázních pro dva. Za poslední dva týdny jsem v lázních byla víckrát než v posledních dvou letech.

Nestěžuju si.

Ale dnešek je náš poslední den. Strčila jsem hlavu do dveří ložnice, abych se ujistila, že pořád spí, a pak jsem šla po schodech vedoucích do vody pod námi a čekala na snídani, kterou nám dováželi v kánoi. Dala jsem jídlo a kávu na podnos a zamířila do ložnice.

Potom, co jsem položila delikátně vonící jídlo na pohovku v nohách postele, vyskočila jsem na Luka a políbila ho na rty.

„Luku, miláčku, vzbuď se.“ Oždibovala jsem mu rty a líbala ho přes krk, jak se pode mnou pohyboval.

„Ránko.“ Zamumlal.

„Dobré ráno, lásko. Vstávej. Něco pro tebe mám.“

Položil mi ruce zezadu na záda a zamračil se. „Těžko se budeme milovat bejby, když si oblečená.“

Zasmála jsem se, když otevřel ty svoje krásné sexy modré oči. „To není to, co pro tebe mám.“

Vstala jsem a šla na konec postele, zatímco si sedal. Prostěradlo mu sjelo k bokům, dlaněmi si přejel přes obličej a vlasy. Jeho ranní strniště bylo neuvěřitelně sexy.

„Snídaně!“ položila jsem mezi nás tác a sundala stříbrné víko z talíře. Byly tam obrovské palačinky, slanina, vajíčka a ovoce. Na straně byla konvice s kávou a dva hrnky.

„Tojsi objednala ty?“ zeptal se.

„Jo, myslela jsem, že by bylo dobré pro jednou tě nakrmit.“ Usmál se a sevřel moji tvář v dlaních.

„Děkuju ti, bejby.“

„Nemáš zač. Doufám, že máš hlad.“ Nabídla jsem mu jahodu a on si ukousl, zbytek jsem si vložila do úst já.

„Umírám hlady,“ řekl, touhou naplněné oči upřené na mě.

„Později,“ zašeptala jsem.

„S tebou není žádná zábava.“ Trucoval,zatímco si nalíval kávu a já se zasmála.

„To není to, co jsi říkal minulou noc.“

Vzpomínka na to, jak jsme se milovali ve vaně zabudované venku v podlaze, mi proletěla myslí a já si zkousla ret.

„Ne, neztěžuju si na minulou noc.“

„Kdy odjíždíme?“ zeptala jsem se.

„Až do večera ne. Proč?“

„Máme na dnešek nějaké speciální plány?“ jedla jsem palačinku a zamručela.

„Bože, to je dobrota.“

„Sakra, miluju dívat se na tebe, když jíš, bejby.“

Ne, myslím, že budeme muset něco vymyslet. Máš na mysli něco konkrétního?“

Pokrčila jsem rameny, a znovu si ukousla palačinky.

„Co je to?“

„Nic, můžeme dělat, co jen budeš chtít.“ Přikývla jsem, ale vyhnula jsem se jeho pohledu, najednou stydlivě. Nechci dnes nikam jít, chci jen být s ním, a nevím, proč jsem najednou tak stydlivá, když o tom mám mluvit. Je to hloupé.

„Natalie.“ Jeho hlas byl vážný a pohled upíral na mě. „Co se děje?“

„Nic se neděje. Jen jsem myslela…“ položila jsem vidličku a zkousla si ret. „Jen bych chtěla zůstat tady, dokud nebudeme muset jet na letiště. Chci, abychom byli sami, tak dlouho jak jen můžeme, tady v naší tropické bublině.“ Těch posledních několik slov jsem zašeptala a podívala se na něho, abych viděla jeho reakci.

Sladce se usmíval. „Proč to říkáš tak nejistě?“

Pokrčila jsem rameny a podívala se dolů. „Nevím, myslela jsem, že máš třeba v plánu nějaké velkolepé dobrodružství, než odjedeme, ale já chci jenom tebe.“

„Bejby, podívej se na mě.“ Udělala jsem, co chtěl bez zaváhání, a oddychla si, když jsem uviděla jeho krásný úsměv. „Strávit s tebou den o samotě na tomhle krásném tropickém ostrově zní perfektně.“

„Okej,“ usmála jsem se na něj, uklidněná a pokračovala v napichování palačinek.

Dosnídali jsme, a zatímco se Luke sprchoval, obsluha v kánoi přijela vyzvednout špinavé nádobí a povlečení. Ten muž byl veliký a upovídaný zatímco sbíral věci do krabice a dával je do kánoe.

„Vás manžel je šťastný muž,“ usmál se na mě a já mu úsměv opětovala, i když něco uvnitř mě varovalo.

Co bych tak měla říct? Neopravila jsem jeho chybné označení mého stavu a jednoduše řekla: „Děkuju.“

„Jak dlouho jste manželé?“

„Ach, ne dlouho.“ Proč mě tak děsí? Už dávno jsem se naučila poslouchat své instinkty, tak jsem přešla pokoj a postavila se vedle velké pohovky, vedle dveří do koupelny.

„Ach, to je hezké.“ Objevil se u pohovky a sebral neexistující smítko prachu u oranžového potahu. Moje srdce začalo zběsile tlouct, jak strach zaujal své místo. Snažil se ke mně přiblížit a nejednou jeho oči byly oči predátora. „Všiml jsem si tě tenhle týden. Jsi opravdu krásná.“

„Myslím, že byste raději už měl jít.“ Pohnula jsem se na druhou stranu pohovky, pryč od něj, ale sledoval mě a já měla srdce až v krku.

„Proč?“

„Protože vás tady nechci. Můj manžel tu bude každou chvilku, a já nemám zájem. Jděte ksakru pryč nebo vás nechám vyhodit.“

„To nemůžeš udělat, můj strýc to tu vlastní.“ Zasmál se a rychle ke mně vykročil.

„Luku!“ zakřičela jsem, ale před tím než to vyšlo z mé pusy, byl ten velký muž odhozen zezadu a narazil do zdi. Luke, jeho dech zrychlený a jeho tvář rudá, ho držel pod krkem. Praštil ho do obličeje, dvakrát a z mužova nosu začala téct krev a on ječel jako holka.

Jsem si celkem jistá, že nikdo před tím se na něj neopovážil vztáhnout ruku.

„Ujistím se, že už nikdy na žádnou ženu v tomhle resortu nešáhneš, ty sráči.“ Lukův hlas byl chladný a klidný, jeho oči ledové, tohle byla zuřivá stránka jeho povahy, kterou jsem nikdy dřív neviděla.

„jsi okej, bejby?“ Nedíval se na mě, když se mě ptal, nesundal oči z toho muže.

„Jsem v pohodě.“ Můj hlas byl silnější, než jsem se ve skutečnosti cítila a byla jsem za to ráda.

„Zavolej na hlavní recepci a řekni jim, ať zavolají policii. Řekni jim, co se stalo.“ Udělala jsem, co mi řekl a během minuty u našeho bungalovu zastavil motorový člun s vedením hotelu a policií a mužem, který musel být strýc tohohle sráče.

Policie převzala nad situací kontrolu a propustila Luka ze stráže. Luke pak zamířil ke mně a sevřel mě v náručí. Musela jsem být v šoku, protože jsem neudělala nic jiného, než zírala se široce rozevřenýma očima na to, co se kolem nás dělo.

„Jsi v pohodě“ rukama mi jezdil po zádech nahoru a dolů, uklidňující mě.

„Ano, jsem v pohodě. Nedotkl se mě, jen mě opravdu vyděsil, ale vím, že by mi ublížil nebýt tebe. Vycítila jsem to v ten moment, kdy sem přišel, proto jsem šla za gauč blíž ke dveřím do koupelny pro případ, že by něco zkusil, a on zkusil.“ Zatřásla jsem se a Luke mě objal pevněji.

Strýc křičel na policii, aby ho zatkla. Vypadalo to, že to nebylo poprvé, co se něco podobného stalo. Ten Sráč brečel a mumlal, ale nikdo se o něj nestaral.

Jak jsem sledovala vše, co se kolem mě děje, strach nahradila čirá zuřivost. Vymanila jsem se z Lukova objetí a přešla k tomu Sráčovi, kterého policie mezitím spoutala. Brečel, slabý a plný strachu, a před tím než jsem si uvědomila, co dělám, kopla jsem ho kolem mezi nohy, až ho to srazilo na kolena.

Moje hruď se prudce zvedala a najednou kolem nás zavládlo ticho.

„Nejsem oběť.“ Můj hlas byl tvrdý a plně pod kontrolou a hlasitý, protože jsem chtěla, aby slyšel každé slovo. „A ty nejsi víc než kus hovna.“

„Viděli jste, co mi udělala? Chci vznést obvinění!“ kvílel ten ukňouraný Sráč, ale jeho strýc zvedl ruku, aby byl zticha.

„Neviděl jsem nic, co by sis nezasloužil. Odveďte ho ven.“

Byl eskortován ven a majitel se nám hojně omlouval, nabízel kompenzace a vrácení peněz a cokoliv co si dokážete představit. Jsem si jistá, že se modlil, abychom s tím nešli do tisku, což bychom stejně nešli.

Luke by nemohl.

Otočila jsem se a podívala se na Luka, který měl přivřené oči a tvrdost ve tváři. Říkal vedoucímu, že pořád odjíždíme dnes.

„Vzneseme obvinění, ale do tisku s tím nepůjdeme,“ zamumlal Luke  a moje srdce se zastavilo.

Ach můj Bože. Tohle by mohlo věci opravdu zkomplikovat, kdyby se to objevilo v bulváru. Najednou jsem se cítila neskutečně vinná. Nechala jsem Luka, aby zbytek vyřešil sám a šla do hlavní ložnice a začala balit.

Luke přišel do pokoje, zrovna když jsem končila se zásuvkou s prádlem.

Šel přímo ke mně a přitáhl si mě do pevného objetí, a políbil mě na čelo. „Opravdu jsi v pořádku?“

„Omlouvám se.“

„Za co?“ odtáhl se a zamračil se na mě. „Nic špatného si neudělala.“

„Pro tebe by to bylo opravdu špatné, kdyby se o tom bulvár dozvěděl.“

„Věř mi. Nedozvědí. Nechce to hotel ani já. Ale to není důležité, ty jsi, bejby. Ublížil ti?“

„Ne, řekla jsem ti, že se mě nedotkl. Ale byl to příjemný pocit kopnout ho do koulí.“ Usmála jsem se a Luke si mě znovu přitáhl.

„Hrozně jsem se lekl, když jsem vyšel z koupelny a uslyšel tě křičet. Viděl jsem toho bastarda, jak se na tebe vrhnul a upřímně po tom si toho moc nepamatuju. Musel jsem se jenom ujistit, že se tě nedotkne.“ Pohladil mě palcem po tváři a já ho políbila do dlaně.

„Děkuji ti.“

„Vždycky tě ochráním, bejby. To je proč, tu jsem. To je to, co chci dělat.“

„Já vím, a je to jeden z důvodů proč tě miluju. Nevím, proč nevyšiluju.“ Pokrčila jsem rameny a zasmála se. „myslím, že jsem se cítila silná, a věděla jsem, že tu jsi, a že mi nemůže ublížit.“  Rukama jsem mu projela vlasy.

„Jsi v pořádku?“

„Tak dlouho jak budeš ty, budu i já. Bože, miluju, jak jsi silná, bejby. To byl pohled, jak si ho sejmula na kolena.“

„Měl by sis to pamatovat pro případ, že bys někdy přišel na řadu.“ Přitiskla jsem svoje tělo proti jeho a usmála se na něj.

„Ach, jo? Myslíš, že na mě máš?“ otřel se nosem o můj a já vzhlédla.

„Pravděpodobně ne, ale ta wrestling část by byla určitě zábava.“

Zasmál se a něžně se na mě usmál.

A teď, z jiného soudku.

„Takže, před tím než jsme byli tak vyrušeni, jsem se chystala dát ti dárek, až vyjdeš ze sprchy.“

Zvedl obočí. “Ty pro mě máš dárek?“

„Něco takového, jo.“ Měla jsem na sobě župan, který byl docela konzervativní, černý. Byl to ten typ s kapuci na zip vepředu, který mě zakrýval od kolen až ke krku.

Odstoupila jsem od Luka a zatáhla zip pomalu dolů, a nechala látku se otevřít. Když byl zip kompletně rozepnutý, stáhla jsem si látku z ramen a nechala ji spadnout k chodidlům.

Luke zalapal po dechu a rozšířily se mu oči, a na tváři se mu objevil úsměv. Položila jsem si ruce na nahé boky a natočila hlavu stranou. „Líbí se ti můj outfit?“

Přišel ke mně,přejel mi prsty po perlách a políbil mě tím něžným způsobem a já ucítila slabost v kolenou.

„Bejby, ty víš, že já tenhle outfit miluju. Nic se nevyrovná tomu dívat se na tebe, jak na sobě nemáš nic jiného kromě těchto perel.“

„Líbí se mi, jak se na mě díváš.“ Zašeptala jsem.

Lukovi oči hladově přejely moje tělo, a když se jeho pohled setkal s mým, něžně mě políbil.

„Dneska tě nechci šukat, Natalie,“ zašeptal proti mým rtům.

Ach, „Nechceš?“ zašeptala jsem zpět a narovnala hlavu, jak sunul rty po mém krku.

„Ne.“

„Miluju, když šeptáš.“

Zakřenil se. „Já vím.“

„Co chceš dělat?“

„Chci tě pomilovat pomalu a sladce.“ Konečky prstů se mě lehce dotýkal, otírajíc se mi lehce o záda, vysílajíc chvění skrze mě, a jeho rty přiitisklé na krku. Bylo to k zbláznění.

„To zní skvěle.“

Zvedl mě do náruče a já mu zabořila ruce do vlasů ve chvíli, kdy mé rty našly jeho v měkkém polibku. Jemně mě položil na postel a přikryl mě svým tělem, nohy dal mezi mé. Klouzal pravou rukou po mé levé a spojil naše prsty, ale místo toho, aby mi je držel nad hlavou, nechal je odpočívat vedle mé hlavy.

Nebylo to o kontrole, nebo o hraní. Tohle bylo o tom, ukázat mi, jak moc mě miluje, a to mě naplnilo takovou silou, útěchou a něžností.

Prsty levé ruky mi projel ve vlasech až na tvář a pokračoval v líbání mě něžně, měkce a trpělivě. Já měla chodidla na jeho lýtkách, masírujíc ho, hladíc ho konečky prstů mé volné ruky po silných zádech.

Cítila jsem jeho tvrdost proti mně, ale neuděl žádný pohyb, aby se do mě ponořil. Zatím.

„Jsi tak krásná,“ zamumlal proti mým rtům.

„Díky tobě se cítím krásná,“ zašeptala jsem mu a on se usmál.

Líbal mě do koutku úst.  Zabořila jsem mu prsty do vlasů a něžné ho zatahala.

„Miluju tvoje vlasy. Je tak příjemné cítit je mezi prsty.“

„Všiml jsem si,“ zašeptal a já cítila jeho úsměv na mém krku. „Vždycky v nich máš ruce.“

„Nikdy si je nestříhej na krátko, prosím.“ Milovala jsem poslouchat jeho chraplavý hlas.

„Okej.“ políbil mě na loketní jamku a polechtal mě zuby. „Máš úžasnou pleť; tak hladkou a měkkou. A vždycky tak úžasně voníš.“

Jeho slova byla svůdná, jeho ruce stále v mých vlasech a moje tělo hučelo. Začala jsem proti němu pohybovat boky a cítila na krku jeho úsměv. „Ty víš, co se mnou děláš.“

„To samé děláš ty mě, bejby.“  Pohnul boky, zatlačil penis proti mému vlhkému středu. Jeho špička přejela přes můj klitoris a já zalapala po dechu.

„Chci tě.“

„Já vím. Taky tě chci.“ Miluju šeptání, měkké vzdychy a lapání po dechu. Takhle tiše jsme to nikdy nedělali a nebylo to méně opojné.

Ach, tak pomalu mě začal naplňovat, jeden rozkošný palec (ve smyslu míry tj. cca 2,5 cm) za čas, dokud se do mě nezabořil tak daleko jak jen mohl. Úplně mě naplnil, fyzicky, emocionálně a já cítila, jak mi slzy kapou z očí. 

Tenhle sladký, ochranářský, milý, sexy muž mě miluje. A já miluju jeho, ach, tak moc.

„Neplač, bejby.“ Jeho šepot byl drsný emocemi, začal se pomalu pohybovat, tam a zpět. Nohama jsem objala jeho boky, tiskla si ho hlouběji, a jak se dotknul toho nejvíce citlivého místa, cítila jsem jiskření uvnitř mě.

„Ach, už budu, bejby.“

„Ano,“ zašeptal mi do ucha, a já byla ztracená, orgasmus mě pohltil, ale já stěží vydala zvuk, zcela pohlcená naším tichým milováním.

Luku se uklidnil, naposledy do mne vnikl a vystříkl do mě, šeptajíc moje jméno.