Away - 7. kapitola

Překlad: Nemedi
Kor.: Týna

SLUNEČNÍ SVĚTLO ZÁŘÍ SKRZ okno a udeří mě do očí, jak je jedno po druhém rozevírám. Cítila jsem se vyčerpaněji a víc z formy než den předtím. Setkání a uvítání s Bartem a pak mluvení s Jasonem způsobilo, že se mi moc dobře nespalo. Posadila jsem se a protáhla jsem ruce nad hlavou, než jsem chtěla letět do koupelny. Byla jsem připravená ulevit si od kýblů vody, které jsem minulou noc vypila, když jsem uslyšela lehké zaklepání na dveře.

„Vstupte,“ řekla jsem a uvažovala nad tím, kdo by to mohl být. Pomalu se otevřely jak Jason, oblečený v jiných džínách, tričku s výstřihem do V a kovbojských botách, vstoupil dovnitř. Nemohla jsem si pomoct a prohlédla jsem si ho celého od bot až k jemným vlnám, které pokrývaly vrchol jeho hlavy. Všechno k sobě sedělo. Jsem si dost jistá, že to bylo těma džínama, které mu dokonale obepínaly zadek nebo tím tričkem, které mu objímalo hrudník právě tolik, aby ukázalo svaly pod ním, ale v každém případě vypadl dobře. Můj výhled byl kompletní se stejně širokým úsměvem, jaký se zdá, že má vždycky nalepený na obličeji. Přála jsem si, abych znala jeho tajemství, že se stále usmívá.

„Dobré ráno nebo spíš skoro odpoledne,“ řekl. Rozhlédla jsem se, v místnosti nebyly hodiny a já jsem neměla tušení, kolik vlastně bylo. „Je skoro poledne, musela si být unavená.“ Položil obě ruce na konec postele, vznášel se nad mýma nohama, jeho svaly se napínaly, jak se držel nahoře. Bylo těžké si toho nevšimnout.

„Páni, nikdy tak dlouho nespím,“ řekla jsem, stále jsem se snažila probudit a odvrátit pozornost z něho, vznášejícího se nade mnou. Vždycky jsem vstávala brzy na přednášky, takže jsem tohle vůbec nebyla já, ale bez hodin, které bych navštěvovala, jsem asi tak nějak mimo.

Vzala jsem mobil z nočního stolku vedle mě a posunula jsem ho po posteli k němu. „Ještě jednou díky, včera večer jsem se dovolala své kamarádce. Všechno je v pohodě, ale možná ti bude volat a tím možná myslím, že bude,“ varovala jsem ho.

Mírně se zasmál, než si vzal telefon a vecpal si ho do přední kapsy. „Aby se ujistila, že jsem tě ještě nerozřezal a nezabil?“

„Přesně tak,“ ujistila jsem ho s přikývnutím.

„Ujistím se, že jí dám vědět, že tě udržuju v bezpečí.“

„Pěkný obrázek, mimochodem,“ Koukala jsem na něho a snažila se změnit téma, abych se přestala červenat.

„Říkal jsem si, že ti to dojde. Ten starý strom tu byl od doby, co si pamatuju a pak si přišla ty a ukázala mu, kdo je tady šéf.“ Zasmál se.

„Myslím, že to on mě ukázal, kdo je šéf,“ řekla jsem a stála jsem cítila tu bolest, kterou mi způsobil před několika dny. Chvíli jsem tam seděla a třela si krk, když jsem ucítila podivný, ale známý pocit, který se do mě plížil.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se a zíral na mě se zalarmovanýma očima, na které jsem si až příliš zvykala, že vidím.

Znovu jsem to cítila, tu potřebu utíkat a rychle. Zakryla jsem si rukou ústa, odstrčila přikrývky na stranu, jak jsem utíkala kolem Jasona a šla jsem přímo do koupelny. Klečíc před záchodem, jsem znovu nevydávila nic jiného než žluč. Kyselina pálila mé odřené hrdlo dnes ještě víc, než včera. Nechala jsem to vyjít ven ještě dvakrát, než jsem si všimla Jasona, jak stojí ve dveřích a drží žínku. Opřela jsem se o zeď naproti záchodu, abych si dala minutku na vzpamatování. Vešel dovnitř a sehnul se dolů přímo vedle mě, když mi začal otírat ústa. Vzala jsem si žínku z jeho rukou a nebyla jsem si jistá, jak se mám cítit ohledně toho, že mi omývá obličej a dokončila jsem to. Otřela jsem si čelo jednou stranou a položila žínku vedle sebe, když jsem skončila.

„Opravdu nemusíš být tak nápomocný,“ řekla jsem mu, když jsem opřela hlavu zpátky o zeď. Natáhla jsem si nohy, každou jsem dala na jednu stranu záchodové mísy, která byla přede mnou. Tohle těhotenství začínalo být čím dál horší. Nevěděla jsem, jestli mám sílu to vydržet, dokud se nedostanu k Mel. Nehledě na to se dále pokoušet skrývat tu nevolnost před Jasonem. Nebyla jsem si jistá, jak mu tohle hodlám vysvětlit tak, abych se vyhnula další zbytečné cestě do nemocnice.

„Vím, že nemusím,“ řekl, zavřel za sebou dveře a opřel se zády o zeď, naše nohy byly téměř vedle sebe. Dál jsem hleděla před sebe; kdybych se na něho podívala a viděla ty zatracené oči, jak na mě zírají, nevěděla jsem, jestli budu schopná zadržet pravdu a to jsem opravdu potřebovala.

Odkašlal si a otočil se, aby se na mě podíval. „Ale chci, Cassie,“ řekl tiše.

„Proč?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Vypadáš vystrašeně a já prostě nechci, abys musela být vyděšená sama, dobře?“

Zvedla jsem pohled a otočila se, takže jsme byli tváří v tvář. „Dobře,“ odpověděla jsem mu. „Doufám, že víš, jak moc si toho cením.“

„Vím.“ Jemně zastrčil pramen mých uvolněných vlasů za mé ucho. Srdce se mi zastavilo. Bylo to malé gesto, ale neměl tušení jak moc silný prožitek to ve mně zanechalo. „Takže.“ Zvedl obočí a probodával mě očima, které chtěly odpovědi.

Měla jsem vědět, že to přijde. Potřebovala jsem vyrukovat s nějakou lží a to rychle. Zhluboka jsem se nadechla a vymyslela jsem si odpověď. „Myslím, že jsem se cítila blbě, protože potřebuju něco sníst,“ řekla jsem mu. Nebyla to ani tak úplně lež. Byla jsem tak hladová, že mi z toho opravdu bylo špatně.

Nechal obočí zase spadnout. „Dobrá odpověď. Chtěl jsem tě vzít zpátky, víš? Nerad vidím, když je ti špatně.“

„Já vím, Jasei, já vím.“ Začínala jsem víc vidět, jak moc se staral, když přišlo na mé zdraví. Jen jsem nechápala proč.

Naklonil hlavu na stranu a provrtával mě pohledem. „Jak si mi to právě řekla?“ zeptal se.

Neuvědomila jsem si, že jsem to udělala, ale zřejmě jsem mu právě dala přezdívku. Klesla jsem hlavou dolů po zdi, cítila jsem se trapně a uvažovala jsem nad tím, že není moc šťastný, že jsem mu právě zkrátila jméno. „Řekla jsem ti Jasei. Je to v pohodě?“ zeptala jsem se stydlivě.

Úsměv se mu roztáhl po obličeji, jeho perleťová bělma zářila stejně jako jeho oči. Postavil se a podal mi ruku, aby mi pomohl vstát.

„Rozhodně je to v pohodě,“ řekl souhlasně.

„Dobře,“ odpověděla jsem.

„Snídani nebo oběd?“ zeptal se. Jídlo, ano jídlo.

„Upřímně, vyber ty, jen prostě něco potřebuju,“ řekla jsem.

„Dobře, snídaně je tak nějak mým oblíbeným jídlem dne a jedním z věcí, které umím uvařit. Raději se připrav na nejlepší snídani, jakou si kdy měla, zlato.“

„Nemůžu se dočkat,“ řekla jsem, stěží jsem mohla uvěřit tomu, že mi kluk bude vařit snídani. Jediná jídla, která pro mě byla kdy uvařena byla buď od kuchaře v restauraci nebo od mikrovlnky. Začal nás vyprovázet z koupelny, ale já jsem tam ještě tak úplně neskončila.

Škubla jsem rukou za ním, abych ho otočila k sobě. „Pořád potřebuju jít na malou.“ Teď mi bylo opravdu trapně. Z hrdla mu uniklo zasmání, než pustil mou ruku a já mohla jít zpátky do koupelny.