AS - 9. kapitola

Překlad: Simča

"A nad vším, co klade lásku, se váže vše

dohromady v dokonalé harmonii. "

-Colossians 3:14

LIAM

Obehrála mě.

Nechtěla rozvod, věděl jsem, že nechtěla.

Chtěl jsem být na ni naštvaný. Nepřenesl jsem se přes těch pět měsíců, a přesto,i když jsem se strašně moc snažil, nemohl jsem sebrat energii, abych dál bojoval. Vyšukal jsem si to ze systému…. A to bylo to, co ona chtěla. Bylyto dva dny a nemohl jsem být kolem ní, aniž bychnechtěl pohřbít sám sebe uvnitř ní. Nemluvili jsme spolu; všechno, co jsme dělali, bylo, že jsmekontrolovalikaždý poslední prodej v pěti měsících, co jsme byli pryč. Ani jednoho z nás nepřekvapilo, žejsmepřicházeli o peníze, ale to neznamenalo, že jsme se chystali to přijmout. Čekalo nás hodně práce, a navíc, Avian byl jako kovadlina visící nad našimi hlavami, čekajíc na to, aby nás zničil.

Vcházejíc do pokoje, jsem se zastavil. Pokud mi bylo známo,v našem pokoji se jen koupala a převlékala. Trávila své noci sotva spíc v rohu Ethanovapokoje. Více než několikrát, jsem ji chtěl zvednout a vzít ji do postele. Ale místo toho, jsem se usadil naproti ní. Nyní seděla ve středu naší postele s Ethanem v prostoru mezi nohama. Vypadala tak uvolněně v šortkách a hedvábnémtopu, zatímco četla, co vypadalo jako pracovní dokumenty.

Slyšíc mě vstoupit, vzhlédla a zadívala se na mě. Sundal jsem si sako, kravatu a boty, než jsem šel na moji stranu postele a naklonil se pro polibek na Ethanovu hlavičku. Udeřil můj obličej s jeho malou

rukou, jako by chtěl říci: "Nech mě na pokoji, abych se mohl soustředit." Snažil se dát čtvercový kolík do kruhového otvoru. Pohybujíc jeho rukou, jsem se snažil mu pomoci umístit kolík do správného místa. Na okamžik se podíval na něj a pak na mě. Zamračil se a vzal si další kolík a ještě jednou se pokusil to strčit do kolečka.

"Je tvrdohlavý. Zajímalo by mě, po kom to má? "Mel zamumlala tiše.

Ušklíbl jsem se, když jsem se na ni podíval. "Od nás obou? Což znamená, že jsme v háji, až vyroste."

"Pak ho teda nikdy nenechám vyrůst," odpověděla, jak malý úsměv hrál na jejích rtech.

Myslím, že můj otec říkával to samé o mně.

Spadli jsme na chvíli do ticha a já bojoval s nutkáním je oba vtáhnout k sobě a jít spát. Byl to dlouhý den.

Měl bych něco říct? Nechtěl jsem se hádat. A už vůbec ne před Ethanem.

"Coraline mi dala velmi dlouhý seznam rozhovorů pro zítřek," řekla mi, když mi podala kus papíru.

"Panebože." S kým nebudeme mluvit? "Poslali seznam otázek?"

Přikývla. "To ano, ale jsou to krav-"

Zastavila se a podívala se na Ethana, který se na ni podíval. "To ano, ale jen nástin. Nebudou se toho držet."

Ušklíbajíc se, jsem polkl svůj komentář, když se na mě zamračila. Žádné nadávky. Jasně.

"Jaký je potom náš příběh?" Zeptal jsem se jí, jak jsem hladil Ethanovy jemné vlasy. Nebyl jsem si jistý, jestli bychom měli tento rozhovor, kdyby tu nebyl. Oba nás držel v klidu.

"Věděl jsi celou tu dobu, kde jsem byla, a zůstaljsi ve vězení, abys chránil naši rodinu. Nemůžu mluvit o vyšetřovánív nějakých velkých detailech, kvůli důvodům pro národní bezpečnost, ale budu mluvit o tom, jak strašně jsem se cítila a jak vyděšená jsem byla… něco v tomto směru. Taky jsem volala prezidentoviColemenovi, abych se ujistila, že náš příběh je doložený."

Čekal jsem hněv. Překvapivě nepřišel. "Dobře."

"Dobře?" Zeptala se.

"Je to tvůj příběh, Mel. Plánovala jsi to, a věřím, že to bude fungovat."Vzhledem k tomu, že devětkrát z deseti, to tak bylo.

"Musíme taky prodiskutovat business," řekl jsem, když jsem si lehl a sáhl po spisech na nočním stolku.

"Do toho."

"Než začneme, potřebuju, abys byla ke mně stoprocentně upřímná, Melody," odpověděl jsem a posadil se. Zaťala zuby a zírala na mě, jako kdyby věděla, co jsem se chystal zeptat. "Poptávka po kokainu znovu stoupá a tak… "Zaváhal jsem, nejistý si, jak přistoupí k tomuto tématu. Nenáviděl jsem, jak nejistý byly mezi námi věci v poslední době.

"Jen to řekni, Liame."

"Co se ti stalo…bude mít na to vliv, naši práci? Pokud ano, můžu to za tebe převzít."

"Jsem ráda, že se ptáš, takže ti to můžu říci jednou provždy," zamračila se, "nejsem závislá. Nejsem

oslabená. Prošla jsem si drsným odvykáním. Bolelo to, a já nemám zájem si tím znovu projít."

"Většina lidí nemá na vybranou," zašeptal jsem.

"No, já nejsem jako většina lidí," vyštěkla na mě. "Kdyby jim na někom nebo na něčem záleželo, mám na mysli,skutečně záleželo, stejně jako mě, přestali by. Není to tvoje chyba, moje, nebo někoho jiného, že nepřestanou. Necítím žádný soucit vůči nim. Dodáváme a cokoliv se stane poté, co opustí naše zařízení, není to na našich rukou. Odpověděla jsem na tvou otázku? "

Ethansi hlasitě říhl a nikdy jsem nebyl za to víc vděčný, protože to bylo jako ledová voda, která mě polila… zklidňujíc moje přání na ní skočit. Něco na ní bylo, něco, co mě strašně vzrušovalo.

"Dobře," odpověděl jsem a snažil se být v pohodě, když jsem jí podal soubor, kterým jsem přelétl očima. "Roy, myslím, že se tak jmenuje, snižuje produkt, aby udělal malý zisk. Nic velkého, ale vadí mi to."

"Declan a já si s ním promluvíme. Zřejmě moc nepochopil, jak to chodí, když jsme ho naposledy viděli."

"Ne, to my si s ním promluvíme."

Střelí ke mně pohledem. "Proč po mně chceš, abych byla upřímná, pokud mi nevěříš?"

"Věřím ti. Právě jsem strávil pět měsíců od vás, nechci zbytečnou vzdálenost dokud- "

"Dokud si nebudeš úplně jistý, že nezmizím."

Proč mě musela vždy přerušovat? "Tvoje zmizení byla moje chyba, že si se držela od nás, byla zas tvoje. Nechci odstup, dokud nebudu v pohodě s tím, že oba znovu neuděláme stejnou chybu."

"Ty se viníš za moje zmizení?" Zeptala se mě pomalu.

Opravdu jsem o tom nechtěl mluvit. "433K, naše společnost v Coloradu, se chystá vydělat alespoň

400 milionů v letošním roce. Říkám, lobujme do více států k legalizaci marihuany. Ale teď, chci zřídit nejméně čtyři 433K obchodů v každém časovém pásmu prodávajíc lékařskou marihuanu, tak že kdyžbude zlegalizována, budeme mít oporu v této oblasti."Když jsme hráli se správnými kartami, mohli jste ovládat oba trhy, legální i ilegální. Taky by to pomohlo s publicitou.

"Nemůžeme," řekla.

Co to sakra? "Proč kurva ne?"

Přitiskla ruce na Ethanovy uši, on si široce zívl a jeho hlava se houpala sem a tam jako by se začal vznášet. Bylo jen 21:00, ale tušil jsem, že bylo něco lehce po jeho večerce.

"Veřejnost nám bude věnovat zvláštní pozornost v příštích několika týdnech. Navíc ve chvíli, když se začneme pohybovat v tomto území, mnoho dalších nás bude následovat. Tak říkám ano tvému plánu, ale udělejme to zcela pod radarem."Zvedla Ethana a objala ho k hrudi a on si položil hlavu na její rameno, oči se mu začaly zavírat.

Ukládajíc puzzle, se kterými si hrál, jsem čekal, že ho vezme zpětdo dětského pokoje, ale místo toho ho položila na bříškodoprostřed naší postele. Položila ruku na jeho záda, když si lehla vedle něj, a já si uvědomil, že neměla svůj svatební prsten. Jak dlouho ho už neměla? Muselo to být od doby, co se vrátila, nemohl jsem si vzpomenout, že bych ho viděl.

"Co se stalo s tvým prstenem?" Zašeptal jsem od okraje postele a pozoroval je oba.

Nepodívala se na mě, místo toho zírala na Ethana, když odpověděla. "Moje matka mi ho vzala. Nejsem si jistá, co se stalo potom. "

Matka?

Odkdy začalaříkat tý psychotický děvce matka? Sahajíc si do kapsy, jsem vytáhl svůj telefon a poslal rychlou smskuCoraline. Věděl jsem, jaký prsten jsem pro ní chtěl.

"Možná ho nemají,"Coralineodepsala.

"Nabídni dvojnásobek… trojnásobek, je mi to jedno. Peníze hovoří, Coraline. "

Umisťujíc telefonu na noční stolek, vlezl jsem si na postel, na druhou stranu Ethana. Povzdechl si, když jsem tak udělal a jeho pěst se pohnula k jeho ústům.

Bože, byl to dobrý pocit, znovu odpočívat v naší posteli.

"Proč si myslíš, že moje zmizení byla tvoje vina?" Zeptala se, očima se setkala s mými nad Ethanovou hlavou.

"Melody-"

"Přestaň," zašeptala. A protože měla nějakouzvrácenou nadpřirozenou kontrolu nade mnou, zastavil jsem se. Nemohl jsem jí čelit, a tak místo toho jsem zíral na Ethana.

"Nesnáším, když mi říkáš Melody," řekla tiše. "Bolí to. Bolí, když se ode mě odtahuješ. Vše, co si předtím řekl, mi ublížilo. Nenávidím tě za ta slova, a nenávidím sebe, že se starám. Nenávidímvícnež cokoliv… že je pro mě tak těžké říci, jak moc tě miluju. "

Sakra, ženská.

Vzhlédl jsem a byl jsem jak přikovaný. Nevěděl jsem, co na to říct.

"Proč tohle všechno říkáš?" Tohle vůbec nebylo jako ona.

Pokrčila rameny. "Já nevím. Cítím se dobře. Konečně mám vás oba; To je vše, co skutečně potřebuju. Navíc, možná jsem měla tři nebo čtyři sklenky červeného vína."

"Vždycky jsi měla nás, Mel. Nemůžu pochopit, proč to nevíš. "Je to jako kdyby nechápala, že už nebyla sama.

"Měla jsem kdysi psa," řekla, když se posunula na záda. "Jmenoval se Rufus, což bylo směšné, protože byl celý bílý a Rufus znamená v latině červená- "

Odbíhala od tématu? Mluvila vůbec někdy Melody Giovanni – Callahan od věci?

"Můj otec mě nikdy moc nepouštěl ven. Neměla jsem přátele, a Rufus byl vše, co jsem měla. Všechno jsem mu říkala a on tam vždy byl. Jednou ráno kolem Vánoc, jsem si chtěla jít zabruslit a vyběhla jsem ven. Rufus běžel přede mnou a vlítnul na led. "Odmlčela se a rty stlačila k sobě před tím, než je opět otevřela. "Propadl se a to jen proto, že byl přede mnou. Orlando nehodlal riskovat něčí život za vořecha. Rufusse nakonec dostal ven sám, co se zdálo být jako celé hodiny. Třásl se, a bez ohledu na to, kolik dek jsem na něj dala, nebo jak moc jsem se snažila ho zahřát, nelepšilo se to. Orlando si nehodlal nechat ujít tento moment, niž by mi udělil další lekci.Oba nás odvedl ven a podal mi zbraň.

''´Existují dva typy bolesti, Melody´,´ řekl. ´První nás přiměje růst a druhá nám nedává naději a vede nás ke smrti. V které z nich se nachází? Proč prodlužovat jeho bolest? ´ Zeptal se mě a já nemohla promluvit. Řekl mi, ať vystřelím a já tak udělala. Minula jsem. Zasáhla jsem Rufuse do nohy a slabě vykřikl. Jen jsem chtěla, aby to měl za sebou, takže jsem střílela a střílela, dokud neutichl. Plakala jsem po celou dobu, říkala jsem mu, že byl můjnejlepší přítel, a že je mi to líto. Pokud existovalo něco,co Orlando nesnášel, byl to můj pláč. ´Utři si obličej a nebuď ostuda. Nepotřebuješžádné přátele. Přátelé tě strhnou, Melody. Jediný člověk, na kterého by ses měla kdy spolehnout, jsi jen ty sama. Všichni ostatní budou umírat a opustí tě. Přestaň plýtvat slzami, protože každý, kdo by se staral, je nemůže vidět.´ Bylo mi devět."

Co jsem mohl říci? Právě teď jsem si přál, abychtu jehlu píchl pomaleji, jak jsem ho poslal k odpočinku… ten parchant si zasloužil bolestivou smrt.

"Jedním z důvodů, proč jsem se nevrátila, bylo, že jsem se bála." Nakonec naklonila hlavu na stranu a viděl jsem jí do oči. Oči měla zamlžené. "Bála jsem se, že jsem bylaRufus."

"Ty sis myslela,že se tě zbavím?" Zašeptal jsem.

Jak si to sakra mohla myslet?Škrtněte to, věděl jsem jak.

"To je to, co máme dělat, Liame. Pokud někdo je nebezpečím pro rodinu, svrhneme je. Bez ohledu na to, jak je to těžké. To je to, co nás učili dělat. Viděla jsem tě v zadní části mé mysli tlačíc mě, abych se dala do pořádku, vždycky jsem se obávala, pochybovala; Nejistá si, jestli jsem to mohla opravdu zvládnout. Takže ano, měl jsi pravdu. Udělala jsem, co bylo pro mě jednodušší a je mi to líto. "

Nic víc neřekla.

"Důvěřovala jsi mi," řekl jsem svírajíc si kořen nosu. "Zcela jsi mi důvěřovala, když jsi ho porodila. Nikdy jsem se necítil víc… pyšný? Šťastný? Nevím. Ale způsob, jakým ses na mě podívala s tolik víry a radostí. Jsi dobrá v chrnění sama sebe a v ten okamžik jsem měl ochránit já tebe a selhal jsem. Ano, zůstala jsi pryč, ale kdybych udělal svou práci, nikdy bys nemusela udělat to, co jsi udělala. Byla jsi bezbranná a já selhal. "

"Nebudeš mě poslouchat, ale já se ti nedivím. Nikdy jsem na tonepomyslela tímto způsobem." S povzdechem se natáhla, vzala mě za ruku a políbila ji.

"Máš pravdu, nebudu."

Tam to bylo, všechno bylo venku.

"Taky tě miluju, Mel," zašeptal jsem, když jsem zavřel oči. "Vždy a navždy, dokud neumřu."

MELODY

Všichni jsme spali až do pozdních dopoledních hodin, což bylo divné,vzhledem k tmu, jak brzy jsme šli do postele. Ale byli jsme tak uvolnění a Ethan fungoval perfektně jako alarm. Nicméně, zmeškal jeho tří hodinovou jablečnou přesnídávku a byl přesto šťastný.

Nebyla jsem si jistá, proč jsem minulou noc s Liamem tolik sdílela.Prostě to ze mě vylezlo… jeho přítomnost mi připomněla, jak se nám dařilo, než tato noční můra začala a ten Coralinin zatracený hlas mi stále zněl v mysli jako zasraný drozd. Ať už je důvod jakýkoli, myslím, že to fungovalo, protože Liam nedokázal udržet ruce pryč ode mě poté, co jsme se probudili. Když krmilEthana na naší malé pohovce, jeho oči mě hladově sledovaly. To způsobilo, že jsem se třásla, přesně věděl, co mi dělal. Cítila jsem se tak… cítila jsem se jako teenagerka.

Přestaň sesakra na mě takhle zasraně dívat.

"Náš rozhovor je až za hodinu, bude potřebovat vykoupat. Měla by ses vykoupat s ním, "řekl, jak dal láhev na zem a třel Ethanovazáda. I kdyžnebyl kolem něj po dobu pěti měsíců, věděl, co dělat.

Přikývla jsem, svléklajsem si tričko a on zalapal po dechu, než hlasitě polkl. Šukal mě očima s naším synem v náručí. Ale na druhou stranu, nechtěla jsem to? Alespoň být rodiči nás nedělalo o nic méně sexuálními.

"Prosím tě, jdi, Mel, nemůžu se na tebe takhle dívat… zabývám se pěti měsíci nahromaděnou frustrací. "Pak zasténal.

"Zvrhlíku," uchechtla jsem se.

"Děláš mě jím." Mrknul.

Zakoulela jsem očima a šla do koupelny a snad podesáté od probuzení, se mi zkroutily prsty. Cítila jsem se tak typicky, jako normální žena dělajíc její manželské povinnosti. Svlékla jsem se úplně a naplnila vanu vlažnou vodou a přidala malé množství dětského mýdla. Vklouzla jsem dovnitř a uvolnila se na pár minut předtím, než jsem zavolalaLiama.

"Můžeš, jsem připravená," zavolala jsem.

Trvalo mu jen okamžik, než se objevil s Ethanem, který byl nyní nahý a kroutil se mu v náručí. Podívala jsem se na Liama, který se zřejmě snažil na mě nedívat.

"Jsi si jistá, že nepotřebujeme něco jako plovák nebo něco-" Odmlčel se, zřejmě vzdávajíc boj sám se sebou a otevřeně na mě pošilhával.

"Pojď sem ty," řekla jsem, když jsem natáhla ruku k Ethanovi. Umístila jsem si ho k hrudi a jemně jsem nalila vodu na jeho záda.

Liamspadnul na dlaždice, oba nás sledoval. Položil ruku do vany a na moje koleno. Ethana jsem si přesunula do klína a usmála se, když se Liam posunul, pohybujíc se kupředu jen v případě… bylo to roztomilé.

Kdy jsem začala používat slovo roztomilý? Kdo jsem sakra byla?

"Nechci, aby byl zapojen do všech rozhovorů," řekla jsem mu.

Přikývl. "Já taky ne. Poslední věc, kterou chci, je, aby byl vystavený. "

Ethan plácl rukama nad vodou.

"Hádám, že jsme dohodnutí." Zasmála jsem se, když jsem opatrně opláchla jeho hlavičku, zatímco se snažil udržet vodu z očí.

"Bože, je nádherný," zašeptal Liam, podíval se na mě. "Stejně jako jeho matka."

"Máme jen hodinu, Liame," varovala jsem ho. "Ale děkuji."

Našpulenými rty se naklonil a políbil mou hlavu, než vstal.

Trvalo nám víc než hodinu dokončit koupel a připravit se. Ale Liamovi a mě to bylo jedno. Byli jsme v

bublině, velmi šťastné bublině. Ethan byl vykoupaný, nakrmený a oblečený, a teď odpočíval ve středu naší postele.

Cítila jsem, jak si Liam stoupl za mě. Přetáhl mi vlasy na stranu a políbil základnu mého krku, než zapnul moje černo bílé šaty.

"Chci, aby byl pokřtěn," zamumlala jsem, když jsem se naklonila k němu.

"Pod jednou podmínkou."

Co?

Obrátila jsem se k němu a viděla, jak sena mě usmál, než padl na jedno koleno a vytáhl malou krabičku z jeho kapsy.

"Liame-"

"Ne. Nezastavíte mě, paní Callahanová. Nepůjdete do národní televize bez prstenu. Tak mě nechte domluvit. "

Zakoulela jsem na něj očima. "Dobře."

"Melody Nicci Giovanni - Callahan, vezmeš si mě znovu? Žádná smlouva. Ne pro peníze nebo moc,

jen pro mě. Jen z lásky." Otevřel krabičku a odhalil prsten s velkým neobroušeným diamantem posetým nekonečnou platinou. Byl mnohem lepší, než obří prsten, který mi dal poprvé.

"Každý den od teď, paní Callahanová." Zamračil se na mě.

Zazubila jsem se, pokrčila jsem rameny. "Je to velký závazek, Liame, nejsem -"

"Měl jsem ti prostě jen dát tu zasranou věc na prst." Povzdechl si a vstal. Vzal mě za ruku a nandal mi ho. "Tak zatraceně tvrdohlavá."

"Jeho první slovo bude" kurva ", díky tobě." Zamračila jsem se, když jsem si uvědomila, že jsem to právě řekla taky. Celá tahle věc s neklením byla zatraceně těžká.

"Jaký otec, takový syn. Správně, chlapče? "Liam se ušklíbl na plazícího se Ethanaa vtáhl ho do svých

paží. "Jen to nedělej před babičkou, jo? Nebo v kostele, nebo na veřejnosti, nebo k nám. Ve skutečnosti, až začneš mluvit, projdeme si pravidla."

Zasmála jsem se jeho seznamu. "Přijala jsem svůj prsten, teď co si myslíš o křtu?"

"Prsten nebyl podmínka. Přijala bys ho ať už by se ti to líbilo nebo ne." Řekl vážně, když si olízl rty. "Opravdu jsem doufal, že se začneš hádat."

"Beru na vědomí. Takže, co je tvoje podmínka?"

Široce se usmál, když něco zašeptal Ethanovi. Nelíbilo se mi, kam to vedlo.

"Liame-"

"Rande."

"Dobře, začínám hádku. Žádné rande."

"Žádný křest," opáčil.

To nemohl myslet vážně. Chtěla jsem si sundat podpatek a rozbít mu obličej. "Držíšduši našeho syna jako rukojmí pro rande?"

"Rande… myslím víc, než jen jedno."

"LiameAlecuCallahane, já…"

"Pamatuj si tento pohled, synu, jednoho dne ti ho bude dávat." Ignoroval mě, jak hladil Ethanovy paže.

"Liame, žádná rande. Já nerandím."

Našpulil rty, díky čemu i Ethan našpulil a přísahám, že moje obočí škubalo tak moc, že to bylo jako kdyby se můj obličej, chystal prasknout.

"Prosím tě, mami, mysli na mou duši. Je to jen pár schůzek s tátou,"Liam řekl rozkošně dětským hlasem. "Pěkně prosím?"

"Dobře! Ale nebude se mi to líbit. Celou dobu budu nadávat a - "

"Tvá duše je zachráněna, malý chlapáku!" Liam se ušklíbl, zvedl Ethana do vzduchu, což způsobilo, že se nahlas začal smát, jak zatleskal a mával nohama.

"Pojďte, pane Callahane. Čím rychleji půjdeme za… pijavicemi, tím rychleji můžeme dělat svou práci," zamumlala jsem.

"Žádná rychlovka na později?"

Zavrtěla jsem hlavou, otočila jsem se a otevřela dveře, kde jsem našlaEvelyn stát s pěstíve vzduchu, připravujíc se zaklepat. Zírala na mě.

"Oba jdete pozdě…"

"Mami, za minutu jsme dole."

Zamračila se na mě předtím, než se otočila. "Je na mě opravdu naštvaná."

"Netrap se tím," zamumlal, když vyšel na chodbu.

Nechystala jsem se… bylo mi to u prdele. Liam a já jsme byli na správné cestě, a kdyby se pokusila nám to posrat, dala bych jí do zasranýhopečovatelskýho domu rychleji, než by mohla zamrkat.

Naše bublina blaženosti teď praskla, teďbylo na čase jít čelit idiotům. Naše rodina - Ethan, Liam a já budeme v pořádku. Teď musíme napravit image a business.