AS - 7. kapitola

Překlad: Simča

"Sám sobě řekneš, co budeš muset, abys

předstíral, že jsi pořád ten pod kontrolou. "

-Jodi Picoult

MELODY

Dnes ráno, věrný své formě, se Ethan probudil ve tři, křičíc jako kdyby měl hlavu v jednom ohni… a to byl nejúžasnější zvuk na světě. Liam a já jsme vyskočili z podlahy a rozběhli se k němu, ale on nás nechtěl, chtěl jeho hudbu. Liam byl zmatený, když jsem mu o tom řekla, ale v každém případě stisknul play. Sekundu na to,se Ethan začal uklidňovat a já jsem ho krmila, dokudneupadl zase do jeho bezstarostného spánku.

Liam a já jsme jinak spolu nemluvili. Poté, co Ethan usnul, vypadal, jako by chtěl jít do postele, ale pak si to rozmyslel a opřel se o protější zeď. Vypadal unaveně, ale protože byl egoistický pitomec, nechtěl zavřít oči, dokud si nemyslel, že jsem spala. A protože jsem byla hloupá, umožnila jsem mu, aby si to myslel. Nenáviděla jsem ho a nenáviděla jsem, že jsem se cítila tak zranitelná.

Potřebovala jsem chvilku na vyčistění hlavy a sprchu. Evelyn nechávala náš pokoj nedotčený, jako by se nic nestalo. Moje boty, make-up, oblečení, všechno bylo na stejném místě, včetně vzkazu, který mi zanechala Adriana. Věděla jsem, že pokud náš pokoj nebyl dotčený pak ani její nebyl a měla jsem pravdu. Myslela jsem, že bych se cítila lépe poté, co bych byla v jejím pokoji, ale vše, co jsem chtěla udělat, bylo vrátit se k Ethanovi. Její brýle byly stále na nočním stolku, její postel byla pořád neustlaná, a pálka, kterou ji dal Antonio poté, co šli na zápas Chicago Cubs, odpočívala v prádelníku. Antonio přišel ke mně soukromě a požádal mě o volný víkend. Adriana byla naštvaná, nenáviděla, že se mnou mluvil za jejími zády. Nicméně, řekla jsem, aby šla. Nevěděla jsem, jak to dopadlo, opravdu jsem se nechtěla ptát. Vypadala dost šťastně. Nyní, Antonio byl mrtvý, a tak byla i ona. Ale aspoň zemřel se ctí a loajalitou. Alespoň mě nezradil.

Přešla jsem k prádelníku, popadla jsem pálku, a první věc, kterou jsem měla na mušce, bylo její zrcadlo. Rozpřáhla jsem se a vší silou jsem do něj udeřila, pozorovala jsem, jak se rozbíjelo, než jsem přešla k lampě. Prudce jsem ji odpálila, tvrdě slítla ze stolu před tím, než se roztříštila na milion kousků. Ještě jednou zablikala, než se zhasla.

Vybila jsem si vztek nad Adrianinými věcmi. Ani mi nezáleželo na tom, co to bylo, jen jsem to chtěla

v kusech; židle, skleněný stůl. Máchala jsem po tom všem. Všechno, v této místnosti byla Adriana, to všechno byla lež… Adrianna, kterou jsem znala, byla lež.

"Madam?" Slyšela jsem někoho zavolat.

Ohlédla jsem se a uviděla Fedela, jak stojí ve dveřích. Zastavujíc se uprostřed rozmáchnutí, hodila jsem pálku na zem, než jsem se otočila úplně ke dveřím. Fedel, Monte a Liam, všichni tam stáli a dívali se na mě a na zkázu, kterou jsem způsobila.

Možná si mysleli, že jsem se zbláznila… Možná jsem se zbláznila.

"Chci mluvit s každým blízkým rodině, ve sklepě," promluvila jsem přímo k Liamovi. Toto nebylo k diskuzi.

Nic mi neřekl, ale oslovil Fedela a Monteho. "Slyšeli jste ji," řekl jim a během několika vteřin, byli pryč. Zavolal na služku, ukázal do místnosti. "Ať je všechno vyklizeno. Nechci už nikdy nic z toho vidět."

"Ano, pane." Přikývla, než se otočila.

"Můj otec je s Ethanem."

"On přišel, když jsem odcházela a řekl mi, abych se šla umýt," řekl jsem mu.

"A ty jsi poslechla?"

"Stejně jsem to měla v plánu."

S kývnutím, se otočil a část mě chtěla natáhnout ruku a udeřit ho do tváře… nebo políbit. Cítila jsem, jako kdyby neustále tahal za mé částí.

"Sejdeme se tam."

"Dobře."

Šli jsme každý svou cestou a byla jsem s tím v pořádku. Byla jsem v pohodě. Musela jsem být v pohodě.

Cesta zpět do Ethanova pokoje se zdála být příliš dlouhá, chtěla jsem za ním běžet. Že byl pryč

ode mě tak dlouho, mě znervózňovalo. Bylo to, jako bych ho potřebovala vedle sebe po celou dobu.

"Olivie, možná…" Sedric nedokončil to, co se chystal říct, když jsem vešla.

Otočila se ke mně s Ethanem v náručí. Držel ji za vlasy, usmíval se v její náručí, blábolíc něco,úplně zapomínajíc na to, co se dělo kolem něj.

"Má rád, když se mu třou po ránu záda" řekla mi, než otočila pozornost k němu.

"Půjdu zkontrolovat Liama. Ale doufám, že my dva si budeme moci promluvit později, Mel," řekl Sedric, ale nevěnovala jsem mu pozornost. Vše, co jsem mohlaudělat, bylo přikývnout v reakci na cokoli, co řekl. Když Olivie políbila Ethanovo čelo, snažila jsem se jí honevyrvat. Místo toho jsem se natáhla pro něj a ona couvla.

"Mel, je to v pořádku. Nemůžeš ho udusit, "vyštěkla na mě.

"Olivie, dej mi mého syna nebo přísahám Bohu,zaživa tě upálím." Držíc se Ethana, jsem ho zvedla od ní. Vykřikl a snažil se znovu po ní sáhnout.

"Jsi tak zatraceně sobecká! Nemůžeš ho prostě vzít. Nezná tě!"

"Je můj, Olivie, mám právo si ho vzít, je to můj syn! Má krev! Není tvůj. Víc se opakovat nebudu, Olivie. Odejdi. Vypadni z mého obličeje, než ho rozbiju."

Ethan se stále po ní natahoval. Nicméně, šla jsem k oknu mimo její dosah. Věděla jsem, že

kdyby opět po němsáhla, musela bych zrekonstruovat pokojíček, kdybych se k ní musela dostat.

Jak jsem houpala Ethana ve svém náručí, zhluboka si povzdechla. Uklidnil se, ale pořád nevypadal potěšeně.

"Podívej, Mel, nesnažím se tě nahradit. Vím, že nemůžu. Jen se snažím apelovat na tvou povahu-"

"To je právě to… moje povaha už ani nemůže být lepší. Tak proč jsi stále přede mnou? "

Coraline otevřela dveře a vešla dovnitř, držíc pár malých chráničů sluchu. "Ruším něco? "

"Ne," ušklíbla se Olivie dřív, než oddupala ven z místnosti.

Jak mohla dokonce snít o starání se o dítě, když se pořád chovala jako jedno?

"Co to mělo znamenat?" Zeptala se Coraline širokýma očima.

"Co se děje, Coraline?" Zeptala jsem se, ignorujíc její otázku, místo tohojsem políbila Ethanovu hlavičku.

"Chtěla jsem s tebou mluvit."

Samozřejmě, že ano.

Každý se mnou chtěl mluvit, nebo křičet na mě, ale já skončila s posloucháním.

"Mel, víš, že mi můžeš věřit, že jo? Nikdy bych neudělala nic, co by ti ublížilo…"

"Coraline, prosím, prostě ven s tím."

Vzdychla, přistoupila k Ethanovi a umístilaprotihlukové klapkypřes jeho uši, než se mi podívána zpříma do oči.

"Jsi mrcha."

"Prosím?" Vzpřímila jsem se, mé tělo se napjalo, když jsem na ni hleděla.

Založila si ruce a vztyčila hlavu. "Liam je osel, a ty jsi mrcha. Ale oba jste stále lidé a pod tím brněním, které oba nosíte každý zasraný den, se navzájem milujete."

"Coraline-"

"Ne. Ne. Ještě jsem neskončila a budeš poslouchat. Pokud budeš i později chtít nakopat přeživší rakoviny, je to tvoje volba."Zvedla na mě prst a já bojovala s nutkáním ho zlomit.

Kdo sakra si myslela, že byla?

"Mel, prostě mu řekni, že tě to mrzí," dodala a já se otočila a stiskla nos proti Ethanovi a vdechla ho. "Vím, že ho miluješ a on miluje tebe. Oba jste si společně prošli peklem a i od sebe, ale alespoň, když jste obaspolu, můžete najít útěchu v sobě navzájem. Když někoho miluješ, budeš ho prostě muset občas nechat vyhrát. To neznamená, že jsi slabá. To neznamená, že jsi o nic menší žena, do které se zamiloval. Pro tebe by prošel i peklem… když jsi byla pryč, řekl Evelyn, aby ukazovala Ethanovitvoje fotky. Nedovolil nikomu z nás, abychom o tobě pochybovali. Pokud ho opravdu miluješ, dej mu to a jděte dál, Mel, nebo ho ztratíš natrvalo. Jsem si jistá, že v budoucnostibudete mít stále spoustu hádek."

Podala jsem jí Ethana a narovnala jsem si bundu. "Přiveď ho dolů do sklepa. Mám práci a nechci ho příliš daleko ode mne. "

Políbila jsem ho ještě jednou na hlavičku, vzala jsem klapky z jeho uší a hodila je do rohu místnosti, když jsem odešla. Teprve když jsem vyšla z místnosti, jsem se zhluboka nadechla. Položila jsem mou ruku na svou hruď, snažila jsem se uklidnit, ale moje srdce stále bušilo proti mému hrudnímu koši.

Co se se mnou dělo?

LIAM

Co se to s nídělo?

Co sekurvadělo se mnou?

"Liame, slyšel jsi vůbec, co jsem právě řekl?" Declan se mě ptal, jak se opíral o dřevěný dveře.

"Ne," povzdechl jsem si, jak jsem si oblíkl tričko. Vidět pět měsíců jejich tváře v omezené míře se teď nezdálo být tak špatné.

"Jako tvůj bratranec ti říkám, jsi idiot."

Řekni mi něco, co nevím.

"Declane-"

"Vím, co se s ní stalo," přerušil mě a já ztuhl, okamžitě jsem seotočil k němu.

"Co?"

Odtahujíc se ode zdi, si přede mě stoupl. "Mel. Vím, co se s ní stalo. Coraline vás zaslechla, jak jste se hádali. Ne, neměla v úmyslu vás špehovat, a ano, všechno mi řekla. Nikdo jiný to neví, a ty jsi stále idiot. "

"Coraline se potřebuje zasraně starat o svoje věci. Její loajalita by měla být pro Melody a mě, ne tebe.

Manžel nebo ne. "

"Když se rodiče hádají, děti si najdou někoho s kým mluvit. Takže, sval hněv na Coraline, budeme mít problémy, ale je to tvoje privilegium. Můžeš to přidat do svého seznamu posraných věcí."

Můj seznam posraných věcí?

"Declane, odejdi. Nemám náladu."

Nevypadal, že by se staral. "Neodejdu, dokud to nepřiznáš."

"Nepřiznám co? Co zkurveně chceš ty a tvoje zatraceně vlezlá žena? Pro lásku Ježíše, řekni to a zmiz. " Cítil jsem se, jako by můj mozek byl převařený. Teď jsem to dělat nechtěl. Tohle… To nebylo to, co jsem myslel, že by to bylo… já jen… do hajzlu se vším.

"Přiznej, že chceš, aby trpěla," zašeptal.

"Máš zkurvenou pravdu,chci, aby trpěla. Jsi teď šťastný, drahý bratránku? Řekl jsem to. Přiznávám to. Chci, aby cítila bolest, protože chci, aby nejdříve myslela, než zase udělá něco takového." Což ze mě dělalo hrozného manžela, ale byla to pravda.

Ani se neobtěžoval vypadat překvapeně. Jen přikývl. "Jediný problém je, že ona již trpěla. Trpěla víc než dost. A ty nejsi ten, kdo by měl pomáhat v jejím trápení. Její bolest nikdy nemůže odpovídat tvojí bolesti,protože není možný, aby odpovídala. Ty ji potřebuješ; ona potřebuje tebe, a zbytek nás potřebujevás oba dohromady. Na okamžik se projdi v jejích botách - strávila celý svůj život s umírajícím otcem, který ji učilspoléhat jen na sebe. Nemůžeš tohle změnit za pouhé dva roky. A v případě, že ji miluješ tak moc, jak si já myslím, že miluješ, tohle bys měl vědět. Vždycky jsi byl dobrý v trpělivém usilování o to, co chceš. Nejsem si jistý, proč je pro tebe tak moc těžké být trpělivý s ní."

Odjistil jsem pistoli a podíval se mu do očí. Povzdechl si, než se otočil k odchodu. Můj otec, který stál venku za dveřmi, se na nás podíval, pak předtím, než ustoupil, zavrtěl hlavou. Slyšel jsem zavření dveří a já měl pocit, že Declan to už nikdy znovu nevytáhne. To nebylo poprvé, co mi někdy zkoušel poradit, a nebylo to poprvé, co jsem na něj mířil zbraní.

Což bylo divné, protože to byla Mel zbraň.

Položil jsem tu zbraň na prádelník a podíval se na svůj odraz. Vypadal jsem jako hovno a cítil jsem se desetkrát hůř.

Nemysli na to. Nemysli na ni.

Řekl bych, že jsem byl hotový a byl jsem. Právě teď, potřeboval jsem se soustředit na dostání našich… mých… mužů zpět do latě.

Odcházejíc z mého pokoje, jsem doufal, že nikdo jiný se nechtěl podělit se mnou o své moudrosti. Mel určitě chtěla pronést nějakou řeč, což znamenalo, že jsem chtěl něco přidat. Jízdou výtahem do sklepa, jsem nic neslyšel. Bylo naprosté ticho, vzduch byl hustý a nikdo se nepohnul.

Vystupujíc, jsem viděl Coraline sedět v koutě s Ethanem, který jí stál na klíně. Zbytek mužů, včetně mého otce, Olivie, Neala a Declana stáli všichni kolem mého ringu. Mel byla uvnitř, procházela se kolem dokola, obalujíc si pěsti. Její tmavé vlasy byly v těsném ohonu a její tvář byla soustředěná. Když její hnědé oči padly na mě, zdálo se, že uvízla na místě, jako kdybych stiskl pauzu. O chvíli později se vzpamatovala a udělala krok kupředu.

"Jak všichni vidíte, nejsem mrtvá. Pro ty z vás, kteří o mě pochybovali, najdu si vás a budete litovat svých kreténských zadků. Vy všichni byste měli být pevní jako skála, ze železa a místo toho všichni vypadáte slaběji než novorozené tele. Fedele, dostaň se dovnitř,"přikázala. A stejně jako u Rudého moře, muži se rozešli a Fedel měl dovoleno vstoupit do ringu. "Udeř mě."

Postavil se a během vteřiny, pěsti létaly směrem k jejímu obličeji, rychle. Udělal jsem krok kupředu bez přemýšlení, než jsem ustoupil. Byl rychlý, ale byla rychlejší. Zablokovala jeho pěst a udeřila ho do krku a hrudníku, než mu podkopla nohy a poslala ho k zemi. Přitiskla nohu k jeho krku a držela ho na zemi.

"Vypadni z mého ringu," ušklíbla se, když zvedla nohu.

Fedel si odkašlal, převalil se a zvedl svou prdel.

"Další!" Zavolala. Jeden z mých mužů, Kain Fionn, si sčesalvlasy dozadu a zvedl jeho tmavé pěsti vzhůru, poskakoval na špičkách. Měl minimálně sto liber, ne-li víc, ale nezdálo se, že by se starala.

Když vystřelil paže k ní, ona se mu vyhnula. Pořád vrážel pěstmi a ona pořád uhýbala. Nechávala toho idiota vyčerpat a jako blázen, nechal ji. Sral mě a díky němu jsme my, Irové, vypadali špatně. Jeho pěsti zpomalovaly, když se nadechl, a v tom okamžiku, ona vystřelila paži a její pěst se srazila s jeho nosem. Všichni jsme slyšeli odporné prasknutí, jak se mu zvrátila hlava dozadu. Jehokrev kapala z nosu a její pěsti, když šel dolů.

Blbec.

"Jsi idiot, vypadni z mého ringu," povzdechla si. "Další".

Nahoru vylezl Monte a jehozadek letěl hned zpátky dolů. Dokonce nikomu z nich se nepodařilo se jí dotknout prstem. Byla desetkrát lepší, než kdy předtím.

Ale na druhou stranu, strávila pět měsíců trénováním. Jen Bůh ví, co tihle zmrdi dělali pět měsíců…s největší pravděpodobností vyhazujíc moje… naše… rodinné peníze oknem. Bylo by legrační, kdybych nebyl tak naštvaný a nadržený pro ni ve stejnou dobu. Způsob, jakým vydechla, jak ji vlasy lítaly dopředu a dozadu, škody, které způsobila. Byla krásná, dokonce celá od krve a potu. Připomnělo mi to dobu, kdy jsem ji viděl poprvé.

Sakra, uklidni se. Uklidni se.

Nemohl jsem jí čelit s erekcí.

Když seDeclan dostal do ringu, usmál jsem se. Usmíval jsem se tak široce, že jsem musel vypadat jako bláznivá kočka.

Declan se setkal s mým pohledem a zlostně se na mě podíval.

To je to, co tvůj děvkovskej zadek dostane.

Ale nebojovala s ním. Místo toho si začala rozbalovat pěsti.

"Kolik našich lidí mě zradilo, Declane?"

Tohle se kurva neděje. Nakopej mu prdel.

"Dva?" Zeptal se, prohlížejíc si ji pečlivě. "Patrick a Adriana."

Usmála se. "Špatně."

S tím vyskočila a kopla ho do zasraný čelisti. Dítě ve mně chtělo vystřelit pěstí do vzduchu. V mém periferním viděním, jsem viděl Coraline vstát a zamračit se do Meliných zad.

"Tři. Patrick, Nelson a Adriana, "řekla, když pokračovala v sundávánízábalu. "Po tom, co byl Patrick upálen, předpokládala jsem, že nikdo z vás nebude chtít jít v jeho stopách. Ale mýlila jsem se. Loajalita je cena, kterou nám zaplatíte. Každý okamžik, každou sekundu, váš život si klade za cíl, aby nás potěšil. A přesto vím, že je tu ještě jeden hajzl, který je dost hloupý, aby se pokusil nás zničit. Patrick, Nelson a Adriana jsou všichni mrtví. Najdusi vás. Zničím vás. A když tak udělám, budete muset lézt do pekla, abyste našli úlevu. Nikdo tady nemá výhodu. Nevěřím nikomu z vás. Je smutné, že to musí být tímto způsobem, ale to jste si zvolili. Pokud se dozvím, že nás zrazujete, budu vás mučit a zabiju vás pomalu. Krev…"Podívala se na Declana, Neala, Olivii, Sedrica a Coraline. "Nebo ne. Mám něco, co ochránit musím a pokud si myslíte, že mě todělá slabou jakýmkoliv způsobem, velice se mýlíte."

Když skončila, podívala se na mě, čekajíc, jestli chci něco dodat k její ukázce moci.

"Všechno se změní," řekl jsem jim všem, když jsem šel k ringu. "Od této chvíle vás budeme osobně, náhodně zkoušet, i když půjde o svazování zasraných bot. Pokud se vám to nepodaří, budete umírat. Pokud nás zklamete, zemřete. Pokud vám budeme něco připomínat dvakrát, zemřete. Doufám, že vašedovolená byla dobře strávená. Máte řídit ulice, správně? Kdybych byl vámi, a jsem rád, že nejsem, tak bych spustil zdvojnásobení jejich kontroly. Mám pocit, že ztrácím peníze. Co ty, drahá? "

Mel zvedla obočí a zamračila se. "Mé kapsy se cítí být lehčí."

"Tak proč jste pořád tady?" Vyštěkl jsem na ně. "Dejte se do práce a udělejte nás šťastnými!"

Rychle odešli, snažíc se držet na jakémkoliv pramenu pýchy, který jim zbyl.

"Liame, můžeme si promluvit?" Neal mě požádal.

"Je to o osobním životě?" Zeptal jsem se, když jsem vstoupil do ringu za Mel. Věděl jsem, že musel mít na starosti hodně věcí z rodinného podniku, když jsem byl pryč, a musel jsem se ujistit, že věděl, že to bylo jen dočasné. Moc byla víc návyková než jakákoliv droga. Ochutnal ji a moje instinkty mi říkaly, abych mu věřil ze všech nejméně.

"To může počkat." Zamračil se a udělal krok zpět.

"Mel, naplánovala jsem rozhovory…" Začala Coraline, ale moje žena ji přerušila.

"Proč?"

"Potřebujeme podpořit image, musí to být provedeno," přerušil jsem ji. Mel a já jsme uzamkli pohled. "Budeme potřebovat chvilku. "

Vypadala tak krásně.

"Proč mě nenecháš na pokoji, abys mi mohl říkat, že jsem idiot, že jsem k tobě neutíkala?" Zeptala se Mel, když všichni odešli.

"Proč ztrácet dech, Melody, stejně ti to je u prdele," vyštěkl jsem na ni.

"Nemluv za mě, Liame Callahane, zvláště když nevíš, o čem to mluvíš-"

"Že ne? Ty- "

Než jsem vůbec mohl promluvit, její pěst přilítla na můj obličeji tak rychle, že jsem neměl ani čas na přemýšlení. Jen jsem reagoval. Kopl jsem do ní a ona letěla zpátky. Byla to automatická odpověď, a to něco bylo uděláno záměrně. Myslel jsem, že by mě bavilo jí sledovat ublíženou, ale při pohledu na ni, jak ležela na podlaze ringu, mi poskočilo srdce. Nemohl jsem se na ni už dívat.

"Nemám náladu na hraní tvých her."

Nechtěl jsem to dělat.

"Dobrá věc je, že tohle není zkruveně o tobě!" Zasyčela, a jakmile byla znovu na nohou, její pěst letěla. Popadl jsem ji a ona mě uhodila čelem do čelisti, nutíc mě stlačit pevněji a zatlačit ji za paži. Ona mě uhodila loktem do obličeje a já ji popadl za krk a přitiskl ji k zemi. Její prsty se zabodly do mých očí a nohy obalila a stiskla kolem mého pasu, jak se snažila mě oslepit.

"Ublížím ti," ušklíbl jsem se skrz zaťaté zuby, když jsem jí stiskl krk ještě víc.

"Řekni mi něco, co nevím," ušklíbla se a zasípala.

Co to sakra mělo znamenat?

Pustil jsem ji, uviděl jsem stopy na krku z mé ruky a pokusil se pomalu couvat, ale ona mě držela na místě.

Mé oči přešly k jejím ňadrům, jak se zvedaly s každýmnádechem. Jednou rukou mě popadla za vlasy a přitáhla si mě ke rtům.

Připadal jsem si jako doma a nemohl jsem odolat kousnutí do jejího spodního rtu. Používajíc můj jazyk, jsem prosil o vstup a nemohl zastavit sten, když jsem ucítil její jazyk střetávajíc se s mým vlastním. Uchopil jsem ji za prsa a zasténal ještě hlasitěji, když se ke mně tiskla.

Bože, jak mi zasraně chyběla-ne!

Nutíc její nohy mě pustit, jsem sez nich osvobodil a přesunul tak daleko od ní, jak jen bylo možné.

"Nemůžu."

Odvrátil jsem se a snažil se odejít.

"Chci se rozvést," zavolala za mnou.

Co?

Nemohl jsem ani myslet dost na to, abychvytvořil slova. Jak se opovažuje? Otáčejíc se k ní, jsem zíral do jejích očí, ani se nepohnula, místo toho ležela na podlaze, kde jsem ji nechal, zírajíc na mě.

"Ty chceš rozvod?"

MELODY

Znala jsem ho, jeho krev vřela. Tento chladný blok ledu, který stát naproti… jako by nebyl můj. Byl

takový zvenčí a já jsem byla jeho žena. A tak jsem smetla jeho volbu ze stolu. Nehodlal to nechat jen tak. Chystal se prosadit jeho dominancijinou cestu. To bylo to, kým byl.

Pojď, Liame.

"Chceš to a já taky. Je to tak lepší, pak nebudeme pokračovat v ubližování si," odpověděla jsem, když jsem vstala z podlahy.

Nozdry mu vzplanuly, když šel dopředu a popadl mou ruku. Přitáhl mě k němu, přičemž se jeho rty zmocnily mých, byly tvrdé a horké. Cítila jsem jeho ruce přejíždětpo mém těle, než našel lem mého topu, oběma rukama ho uchopil a roztrhnul ho.

"Liame-" zasténala jsem mu do úst, když jsem mu rozepínala pásek.

"Nemluv," zamumlal, když mě políbil na krk. Oba jsme spolu spadli na holou zem ringu. Jeho ruce opět přejížděly po mém těle, zatahal za moje legíny tak silně, že se roztrhly. Jeho dech byl jako můj; krátký a rychlý. Moje ruce se ocitly v jeho vlasech, tahala jsem za ně a hladila je. Cítila jsem ho tahat za svoje kalhoty, než jsem ho mohla zaregistrovat u mého vchodu, vrazil ho do a znovu a znovu s vytrvalým a trestajícím tempem do mě bušil.

"Ach…" Zasténala jsem v bolesti a potěšení. Stýskalo se mi po pocituho mít v sobě. Zabalila jsem sebe

kolem něj, když do mě bušil. Kousla jsem se do rtu, jak jsem bojovala s nutkáním vykřiknout… kurva, moje nohy se nekontrolovatelně třásly. Chápala jsem, že to potřeboval, já to potřebovala taky. To bylo všechno, co jsme nemohli dát do slov, takhle jsme řešili naše problémy, a dokonce i tento pozůstatek nedávné minulosti způsobil, že mé srdce zabolelo, ale ne tak, jak jsem si zvykla. Zoufala jsem po tomto, potřebovala jsem to, potřebovala jsem, aby si vzpomněl, jak nám bylo dobře, jak jsme si v tomhle rozuměli.

"Rozvod…" odmlčel se a vrazil do mě s tvrdostí, která byla vynikající. Zatlačil mě ještě víc dozadu a držel obě ruce v jedné ze svých, když druhou sevřel moje stehno. "Nepřipadá nikdy…" Znovu se odmlčel a vrazil do mě vší silou. "V úvahu." Zdálo se, jako by to byla připomínka, a já krátce uvažovala o tom, kdo potřeboval připomenutí.

Nezastavil se. Okusoval mi ucho a líbal mé rty, ústa měl všude. Snažila jsem se udržet oči otevřené, ale nemohla jsem ani dýchat a myslet ve stejnou dobu, natož ovládat své tělo.

"Liame!" Pot z jeho nosu kapal na mě, když mě držel pevněji. Mé prsty se v botáchzkroutily, jak jsem plula na svém skoro bolestivém orgasmu. Jeho skořicově - medová vůně vyplnila všechny mé smysly.

On byl všechno, co jsem mohla vidět, slyšet, cítit a ochutnat. Obklopoval mě ze všech stran, a chyběl mi, chybělo mi na něm všechno… stýskalo se mi po nás.

"Ugh," zavrčel, když se udělal.

Polkl pomalu nade mnou, vdechujíc mě stejně, jako jsem dělala já jemu.

"Uvízla jsi semnou. Doku oba nezemřeme. Smlouva to říká. Já to zasraně říkám. Takže pokud to znovu vytáhneš… pomáhej mi Bůh, Melody, ukážu ti samotnou definici šílenství. "

Vytahujíc se ze mě, se upravil a neohlédl se, jak vycházel ven. Musel se cítit pyšný sám sebou… dokonce i mužně. Ošukal mě jako barbar. Ale já jsem tady vyhrála. Věděla jsem, co se mu honilo v hlavě od doby, co jsem se ukázala a viděla jsem to v jeho očích - konflikt, nerozhodnost. Musela jsem mu připomenout, kdo jsme byli, odkud jsme přišli a jak jsme zacházeli s našimi konflikty. Rozvod pro nás nikdy nebyl možností a ani nebýt spolu nikdy nepřipadalo v úvahu, a on to musel mít na paměti. Nejsem si jistá, jak někdy mohl zapomenout na to, kým jsme byli, nebo že tohle byl způsob, jak jsme se zabývali s věcmi -  prostě jsme si to vyšukali ze systémů. Ale já mu to hodlala připomenout, protože jaksi zapomněl.

Vyhrávala jsem já, ne on.