AS - 5. kapitola

Překlad: Simča

"Máme nejlepší vládu, která si může peníze koupit."

-Mark Twain

LIAM

"Dobrý večer, jsem Stan Mercy."

"A já jsem Toni Blake."

"To jsou KW4 večerní zprávy. Dnes večer budeme vysílat v přímém přenosu příběh, který zaujal celý národ. Jméno Callahanbylo těžce pomlouváno ve vnitrostátních zprávách celé roky, ale ne více než v posledních několika měsících. V překvapivém zvratu událostí, jméno Callahan je nyní synonymem pro národní bezpečnost. Za posledních několik měsíců, federální agenti prováděli vyšetřování, které vedlo k úmrtí Josepha Williamse a dalších dvou ze státních teroristů zodpovědných za bombové útoky přes mexickou hranici a Evropu.

"Před pěti měsíci, vládní agenti odhalili informaci, přes pomoc svědka, což vedlo k tomuto objevu. Svět ji zná jako paní MelodyCallahan. Po pokusu o její život, byla umístěna do ochrany svědků. Jediní lidé, kteří věděli o jejím pobytu, byl její manžel a nejvyšší představitelé. Tato operace vyžadovala velké oběti z velkého množství lidí. V poslední zprávě, celkový počet obětí dosáhl šesti. Tito všichni byli vládními agenty, kteří bohužel ztratili své životy při ochraně své země. Roger Kane, KimberlyGreen, Beatrice Sinclair, Adam…"

"Do prdele," zašeptal Neal, když se díval na šest agentů na obrazovce. "To je opravdu zabila kvůli krytí?"

Všichni z nás, s výjimkou Mel, Evelyn aCoraline, kteří byli v Ethanovém pokoji, jsme sledovali zpravodajství. Sledovali jsme, jak prezident, ten, na kterého jsem utratil jmění, kryl Mel… kryl nás všechny.

"Vůbec bych ji nepodceňoval," přišel ke měDeclan a podal mi sklenku brandy on therocks.(Druh Brandy?) Přičemž jsem nad její vůní skoro zasténal, když jsem si dal velký doušek.

"Jak jsem mohl bez toho žít?" Zeptal jsem se ho. "Měl jsem ji propašovat místo therocks. (Therocks – hlupáci, kameny atd…)  Mohl jsem vydělat více peněz. "

"Nebyla potřeba něco propašovávat," odsekla Olivie, zkřížila si nohy na židli, když se dívala na prezidenta v televizi.

"Děkuji za tvůj zájem. Pět měsíců bez návštěvy, nemyslel jsem si, že ti na mě záleželo."

Dopíjejíc brandy, jsem šel přes místnost k mahagonovému baru v rohu.

"Tohle krytí… je velká věc. Proč si vybrala terorismus? "Zeptal se Neal, při pohledu na televizi, jak prezident pokračoval.

"Protože existují pouze dvě války v této zemi, o které se lidé zajímají," zamumlal jsem, "válka drog a válka proti terorismu; raději je nutí se zaměřit na druhou variantu, z pochopitelných důvodů. "

Jakou to inteligentní ženu jsem měl, měla to všechno perfektně naplánované.

"Budeme muset udělat tiskových konferencí, a ne jen tak se toho zbavíme. Budeme ve zprávách po celé týdny, ne-li roky, "zasténal Declan a tam jsem byl s ním. Poslední věc, kterou jsem chtěl udělat, bylo sedět naproti stejnému druhu žraloků, kteří volali po mé krvi pouze před několika hodinami.

"Mluvila Melodys tebou o něčem z toho?" Zeptal se můj otec.

"Mluvila se mnou o něčem? Co, vypadám snad jako její manžel? "Hořce jsem se zasmál, když jsem se napil.

"Liame?" Znovu se mě zeptal.

"Proč jsi mě sakra nechal oženit se?" Povzdechl jsem si, jak jsem si stiskl kořen nosu. "Nic o tom neřekla a nedal jsem jí šanci. "

"Co budeš dělat?" Zeptal se Neal.

"Teď jdu zkusitze sebe umýt pach vězení. Pak budu pít… vlastně chystám se to obojí udělat ve stejnou dobu a teprve poté si s ní budu moci promluvit."Nebo uškrtit ji…

Vyšel jsem z místnosti, pár služekpokývlo hlavami, když jsem je míjel, což mi připomnělo, že jsem potřeboval udělat další kontrolu a založit nějakou páku na všechny z nich.

"Liame," zavolal Olivie za mnou.

Zastavil jsem se uprostřed mramorového schodiště.

"Liame, je mi líto, že jsem za tebou nepřišla," zašeptala. "Trávila jsem většinu svého času s Ethanem."

"Všiml jsem si, zdáš se býtpřitahovaná," odpověděl jsem, jak jsem se obrátil zpátky k ní. Což byl důvod, proč jsem ze začátku nechtěl, aby byla poblíž něj.

Stiskla ruce a kousla se do spodního rtu. "Jsem a to není moje vina. Byla jsem zde pro něj pět měsíců a pozorovala jsem ho, každým dnem se z něj stává úžasná bytost. Záleží mi na něm a mám strach, žedo čeho se vy všichni dostanete, ho ovlivní. Je mi líto, že to říkám, ale ani jeden z vás nejste skvělí rodiče. Ve skutečnosti ani jeden z vás jste se jim nestali. Ale co očekávat, když jsme oba tak vtáhnutí do této rodiny. Nechci mu ublížit. "

"On není tvůj syn, Olivie."

Vypadala, jako bych ji právě dal facku. "Já… já vím."

"Opravdu?"

Zíral jsem na ni na chvíli, ale zřejmě nemohla najít slova říct něco jiného, ​​a tak jsem se otočil a začal odcházet.

"Dobrou noc, Olivie, doufám, pro tvé dobro,že znovu něco takového neřekneš, nikdy."

"Hroz mi, jak jen chceš, Liamae, ale to neznamená, že se mýlím!"

Zakoulím očima, jak jsem se snažil ignorovat bolest hlavy, která se budovala po celý den.Doslova jsem se právě dostal z vězení pro lásku Kristovu. Měla by být čekací doba, než budu mít co do činění s tím vším hovnem.

Ale věděl jsem, že se toho nedočkám.

Věděl jsem, že budeme muset čelit Ivanovi – Avianovi-bez ohledu na to, jak si sakra říkal. Ale nemohli jsme prostě skočit zpět do všeho, jako by se nic nestalo.

Krok číslo jedna bylo napravit mou rodinu.

Chce to nějaký čas, kdy se dočkáme pomsty.

Ale bude to stát za to.

MELODY

"Mel jsem si jistá, že to může počkat," řekla miCoraline, jak jsem stěhovalanábytek kolem Ethanova pokoje. Ale to nemohlo počkat. Nebylo to bezpečné.

"Raději ne," řekl jsem jí.

Ethan tvrdě spal pod jeho na zakázku ušitou, zelenomodrou, kašmírovou dekou. Drželi se tématu, které jsem pro něj zvolila – deštný prales, ale udělali to, co vždycky,přehnali to, ale bylo to krásné. Nicméně, jeho postýlka potřebovala být dále od dveří a okna.Překvapivě, jak jsem ji přesunula, neprobudil se.

Evelyn seděla v houpacím křesle a dívala se na mě, jak jsem ji ignorovala. Chtěla křičet, ale tady nemohla. Takže místo toho, mě propichovala pohledem.

"Probudí se ve tři ráno a je úplně jedno, kdy ho dáme spinkat, bude spát až do tří hodin rána a pak se znovu probudí,"uchechtla seCoraline, jak zvedla pár drobných ponožek ze země a dala je do jehoskříně.

"Ano, pokud máš v plánu býttentokrát v jeho životě déle než jeden den, měla by sis na to zvyknout."

Tohle byl Evelynin čtvrtý kousavý komentář, od doby, co jsme vstoupily do pokoje.

Když jsem se otočila, držela jsem se zuby nehty, abych z ní nevydusila život.

"Dobře, to je naše narážka, abychom odešly," Coraline ovinula ramena kolem její tchýně a zvedla ji ze židle, jako kdyby byla nějaká stará žena.

"A my ji tady jen tak necháme? Nemá tušení, jak ho zvednout… nebo co má rád…"

"Když se probudí, musím mu pustit okolní zvuky oceánu." Ukázala jsem na mp3 v rohu. "Když ho přebalím, musím mu dát jen trochu prášku,protože mu to vadí a kýchá. Má rád jablečnou přesnídávku místo mléka, když se probudí a pokud je klidný dost dlouho, znovu usne, než jí dopije."

Její ústa jsou otevřená, stejně jako Coralinina. Na chvíli přimhouří oči.

"Mel, jak jsi-"

"Jen proto, že jsem tu nebyla, neznamená, že jsem neviděla to, co jsem potřebovala," zašeptala jsem, když jsem si sundala sako a položila jej na přebalovací stůl.

"Ale Declan říkal, že jsi ještě nezkontrolovala kamery," odpovědělaCoraline.

"O kterých ví. Řekni mu, aby příštěudělal svojí virtuální stopu menší."

Její tvář potemněla a jasně nerozuměla termínu, ale věděla jsem, že Declan ano.

Evelyn nic neřekla a prostě odešla. Ale měla jsem pocit, že se vrátí.

Coraline políbilaEthana předtím, než šla ke dveřím. "Dobrou noc vám oběma."

Jen jsem přikývla. Když se dveře zavřely, vytáhla jsem obě moje pistole z tašky vedle přebalovacího stolu. Položila jsem je za sebou na prádelník a vrátila se k Ethanovi. Poprvé v měsících, jsme byli oba

sami a cítila jsem, že jsem mohla opět dýchat. Byl naživu a šťastný a krásný.

"Omlouvám se, zlatíčko," zašeptala jsem k němu, když jsem políbila jeho hlavičku. "Je mi to líto. Už tě nikdy neopustím, slibuju."

Nechtělajsem ho budit, otřela jsem si oči předtím, než jsem se posadila vedle okna. Podívala jsem se ven, ale vše, co jsem viděla, byly jen stromy.

Potřebovali jsme tam senzor světel a taky budu potřebovat vetší a lepší zabezpečení celého domu. Už nás doma napadli a to se už nikdy víc nestane. Část mě měla strach, že vyvolám ještěněco horšího tím, že se vrátím zpátky, ale neměla jsem na výběr.

Zouvajíc si podpatky, jsem je odkopla před sebe, než jsem se stočila do malého klubíčka k oknu. Pojistka byla namé zbrani, jak jsem ji držela u boku. Skrz mezery dřevěné postýlky, jsem mohla

vidět jeho zvedaní a padání hrudi… důkaz, že je živ a zdráv. Připadalo mi, jako bych zavřela jen oči a v okamžiku, kdy jsem slyšelapraskání prkna, byla jsem na nohách s prstem na spoušti.

Liamovy zelené oči se rozšířily, když se díval do hlavně moji pistole a pak se uvolnil. Mračíc se na mě vykročil vpřed.

"To nemůžeš myslet zasraně vážně, Melody."

Trvalo mi chvíli se přizpůsobit. Odtahujíc se od něj, moje ruka se lehce třásla, jak jsem seposadila k oknu.

Dýchej, Mel.

Položila jsem pistoli vedle sebe, zhluboka jsem se nadechla a podívala se opět na Ethana.

Je v pořádku. Ty jsi v pořádku. Všechno je v pořádku.

Připadalo mi to jako věčnost, než jsem se znovu uvolnila. Opírajíc se o zeď, Liam se na mě podíval s hněvem, strachem a zmatkem v jeho očích.

"Co to bylo?" Zeptal se mě a poprvé jsem si ho pořádně prohlídla. Musel se před chvíli sprchovat,protože měl vlasy ještě mokré. Neměl na sobě nic jiného než černé, hedvábné pyžamové kalhoty. Přísahám, že musel cvičit každou vteřinu ve vězení. Každý jeho sval, od šesti břišákůaž k jeho svalech na rukou, byly vytesané a bezchybné. Vypadal jako gladiátor a já jsem bylajen ten lev, kterého se snažil zabít.

Přestaň zírat.

"Nejsem psycholog, ale řekla bych, že to byl vedlejšíefekt z posledních pěti měsíců," odpověděla jsem, když jsem si přitáhla kolena k hrudi.

Pohlédl na Ethana. "Mám ho vzít ven z místnosti?"

"Já nevím. Chceš přijít o ruce?"Protože kdyby se pokusil vzít ode mne syna, přišel by o všechny své končetiny.

"Pokud bych o ně přišel, abych ho udržel v bezpečí, udělal bych to," řekl, když stáhl Ethanovy vlasy dozadu.

"Udržel v bezpečípřede mnou?"

"Ano, před tebou. Ubližuješ lidem. Jediná osoba, o kterou se zajímáš, jsi ty sama."

Začínal mě srát.

"Víš, byl jsem v této místnosti, když jsi volala," zašeptal. "Byl tak malý, přísahám, že se mohl vejít do prostoru mezi mým zápěstím a dlaní. Byl tak klidný… tak ospalý. Chtěl jsem, aby měl svět, ale ze všeho nejvíc, chtěl jsem, aby měl matku. Myslel jsem, že to byla moje chyba - že se dostalaAviela k

tobě kvůli mně. Pak jsi mi zasraně zavolala a řekla mi, že jsi potřebovala čas. Racionální část mě

věděla, že se něco muselo stát. Ale Melody, za boha jsem nemohl pochopit, proč jsi sakra nemohla přijít ke mně? To jsem tak neschopný, že bys mi nemohla věřit? Nemohla jsi mi říct pravdu? "

"Byla jsem závislá na koksu, který by mohl porazit i průvod slonů," odpověděla jsem, přerušujíc ho před tím, než by mě nebo sebe mohl urážet dál. Odmítala jsem být jeho emocionální boxovací pytel.

Celým tělem se ke mně otočil. "C… Co?"

S povzdechem jsem zavřela oči. Jen jednou jsem hodlala říct příběh, musel to vědět, jenom on.

"Byla jsem dopovánakoksem třikrát denně a nebyla to nízká kvalita, bylo to nejlepší z nejlepšího…naše, s laskavým svolením Aviely a Nelsona, stevarda na mém tryskáči. Víš, co si pamatuju nejvíce, byl ten pocit. Mé srdce cítilo, jako bych se neustále snažilazabírat díru v mé hrudi. Utéct, zabítAvielu, to bylo všechno rozmazané. Ale taky si vzpomínám na telefonní hovor, kvůli kterému jsem šla pět mil zasněženým kopcem Friuli, abych si vůbec zavolala. Každé slovo bylo nejjasnější moment v mé mysli.

Slyšet Ethana dýchat přes telefon, přísahala jsem, že nedovolím, aby můj syn mě takhle viděl. Protože jsem nemohla přijít domů, i když to bylo fyzicky možné. Nejít. Domů. Nějak jsem skončila v opuštěné chatrči. A ve chvíli, kdy jsem myslela, že jsem v bezpečí, zkolabovala jsem na celé dva dny. Ale to byla ta snadná část. "Povzdechla jsem si, držela zavřené oči. Nechtěla jsem ho vidět.

"Nezajdu do detailů účinku drog, jsem si jistá, že si to dokážeš představit. Trvalo mi čtyři týdny, dva dny a devět hodin, abych ovládla samu sebe. Žádný kontakt. Žádné zprávy. Jen studené koupele, trénink, brambory a voda.

"Já ani nevěděla, že jsi ve vězení. Dozvěděla jsem se to, když Avian poslal svého prvního agenta, Rogera Kane, když jsem si uvědomila, co se děje. Překvapil mě, když jsem byla ve vaně. V jeden okamžik, jsem přemýšlela o tom, jak se dostat domů, a v dalším, jeho ruce mě držely pod vodou. Neexistoval způsob, jak bych mohla bojovat a vyhrát. Když si myslel, že jsem mrtvá, zvedla jsem se na vzduch a vrátila mu laskavost, omotala jsem mu šňůru kolem krku. Když se probudil, přinutila jsem ho mluvit.

"Avian tě chtěl ve vězení a potřeboval mou smrt. My máme své muže, on má své agenty. Všichni si myslí, že slouží jejich zemi. Patří do Bílé listiny… skupiny agentů FBI a CIA, kteří jsou uchováni na stranu. Jsou ochotni udělat cokoliv a všechno, co je potřeba. Naše daně v akci. Po Rogerovi následovala, Kim, Beatrice, Adam, Dillon, a pak Tom. Lovili mě po celé Evropě. Ale Beatrice, ona

přišla připravená. Nějak dostala jeden z Ethanových dudlíků." Moje hlava jako by byla v jednom ohni, když jsem si vzpomněla na to všechno. Vzpomněla jsem si, jak jsem rozbíjela její tvář v průběhu našeho setkání v Belgii. Měla jsem počkat, dokud se nevrátila k vědomí, než jsem jí nalila benzín do krku. Potom jsem ji podpálila. Můj syn byl zakázaný limit.

"Nemohla jsem se vrátit, dokud jsem nevěděla, že to bylo bezpečné. Můj život se změnil z filmu Kmotr k JasonuBourneovi; Z lovce se stala kořist. Kéž bych mohla být ve vězení. Takže pokud hledáš omluvu, vytáhni si ji ze svého zadku, ty zkurvysyne. Neumožním tobě, nebo tvojí zkurvený rodině, snažíc se mě strhnout, když sebe sotva držím."

Seděl na opačné straně místnosti, a neřekl ani slovo. Nakonec promluvil. "Takže jsem měl pravdu. Myslela sis, že jsem neschopný. Opravdu si věřila, že mi nemůžeš důvěřovat. Děkuji za tvoji odpověď,"odvětil tiše, jako by všechno, co jsem řekla, se ho ani nedotklo.

Dělal si ze měprávě teďkurva srandu?

"Slyšel si mě? Já jen neu- "

"Slyšel jsi mě, Melody. Vždycky tě slyším, "řekl, stále klidný a mě to sralo. "Když průser prasknul, postarala ses o to všechno sama."

"Protože jsem byla sama!" Zasyčela jsem.

"Protože ses rozhodla být,Melody. Chápu, co říkáš. Sama jsi odešla, a namísto, abys sem mnou pracovala, se svým manželem, ses rozhodla, že jsi chtělavše na vlastní pěst. Znovu jsi dokázala, že nikoho nepotřebuješ. Jsi nejsilnější. Ty jsi přeživší."

"A já jsem na to zatraceně pyšná."

Ušklíbl se smutně, ale bylo to napůl nasraně. "Nikdy jsem si nemyslel jinak. Snažila ses dokázat, jak silná jsi od prvního dne, kdy jsem tě potkal. Ale to, co jsi mi udělala, nebylo silný. Spoléhání se na mě, nanás, to by bylo silný. Místo toho jsi nechala mezi námi oceán, to vše jen proto, že jsi nechtěla, abych tě viděl slabou. Místo toho, jsi nechalaAviana se ti dostat do hlavy a čelilajsi sama jeho lidem, trpělajsi sama. To je to, co chtěl, a ty jsi mu to dala. Nevěřila jsi mi natolik, abych mohl krýt tvá záda. Takže, Melody co chceš, abych řekl? Děkuji? Miluju tě a jsem rád, že jsi naživu, ale každá unce ve mně bojuje s tím, abych tě nezabil."

"Udělala jsem, co jsem považovala za nejlepší."

"Udělal jsi, co jsi tymyslela, že je nejlepší a to nebylo. Byli jsme tým a tys to porušila."

Dokonce s tím, jak byl klidný, jsem cítila, jako by mě kuchal. "Smlouva říká-"

"Smlouva? Vracíme se ke smlouvě?

"V ní, neříká se, že plánujeme společně? Myslím, že dokonce jsi to byla ty, kdo to tam přidal. Nejprve tvoje matka, teď tvůj dědeček. Orlando se ujistil, že dodatek bude super mini písmem,"odpověděl, když si stiskl kořen nosu.

"Buď rád. Děláš, jako by tvoje rodina zvládla mě jako nepřítele. Vy všichni byste umírali pomalu

a víš to- "

"Ale my jsme krváceli a teď to vypadá, jako by se nám dařilo líp," povzdechl si. "Skončil jsem s tím, Melody. Právě teď chci jen mír."

Zhluboka jsem se nadechla, ale neřekla jsem nic. Moje hruď byla až moc těžká, než abych o tom mluvila znovu.

LIAM

Skopla můj svět mimo svou osu. Nevěděl jsem, kde začít, nebo jak dokonce začít zpracovávat všechno, co mi právě řekla. S ní to byla jako rána za ranou. Její telefonát se přehrával znovu v mé hlavě. A ani jednou jsem si neuvědomil, v jak moc velkých potížích byla. Proč nic neřekla? Vždycky měla v sobě tuto zeď a byl jsem unavenýsnažíc se ji prorazit.

Snažil jsem se na ni nedívat, ale bylo to těžký. Byla pohodlně v rohu, její zbraň zastrčená za zády, stejně silná jako dřív.

Bylo to sobecké ode mě. Já vím. Ale chtěl jsem… potřeboval jsem, aby mě potřebovala tolik, kolik jsem potřeboval já ji. Byl jsemzkurvenězmatený.

Vrátila by se vůbec, kdyby nebylo Ethana?

Zdálo se, že po dvou letech, jsme byli zase na začátku. Taková byla všechna manželství?

Nekonečná horská dráha emocí, která se z vás snažila vybít sračky?