W:VO - 8. kapitola

Překlad: Aileen
Kor.: Majuš

Už jsou to dva dny od toho incidentu a máma se mi stále nemůže podívat do očí. Každé jídlo poslala po Hailey, vyhýbajíc se tomu, aby se se mnou ocitla ve stejné místnosti. Táta se taky moc neukazoval, což mě přimělo přemýšlet o tom, zda mu to řekla. Zaúpím, jelikož existuje jen jedna věc horší než to, že mě máma viděla a to ta, že o tom ví můj otec.

Mámino vyhýbání se neobešlo bez toho, aby si toho Hailey všimla.

"Co se děje s mámou?" zeptá se, když mi dává tác na klín.

Vezmu si sekanou a tváře mi začínají hořet.

"Chová se divně už pár dní. Máte spolu nějaký problém nebo tak něco?"

"Ne," zamumlám. Neexistuje, do háje, abych jí o tom kdy řekl. Poslouchal bych to donekonečna.

"Je divná od chvíle, kdy se sem vrátila pro peněženku v ten den, kdy jsme šli všichni ven," pokračuje. "Tak mě napadlo, žes něco řekl nebo udělal."

"Proč je to vždycky moje vinna?" zavrčím. Je mi fuk, že zním jako pětileté dítě. "Možná má špatný týden."

Protože vešla ve chvíli, kdy někdo vykouřil jejího syna.

"Fajn, užij si večeři, brácho."

"Hailey, počkej," zavolám za ní.

Zastaví, otočí se a zastrčí ruce hluboko do kapes své bundy. "Jo?" ozve se nedůvěřivě.

"Podej mi peněženku. Je támhle na stole." Dívá se, jak jde ke stolu, zvedne peněženku a hodí mi ji. Chytnu to a vytáhnu padesát dolarů. "Tady. Kup si něco hezkého."

Zírá na mě jako na blázna. Možná, že jsem, ale právě jsem splnil jednu z těch tří věcí, na kterých jsem se dohodl se Scarlett.

"Seš v pořádku?"

"Vezmi si ty prachy dřív, než si to rozmyslím," zavrčím.

Trhne sebou a strčí peníze do kapsy. Jak spěchá z pokoje, můžu slyšet pod vousy zamumlaná slova jako "šílenec" a "magor", ale o to se nestarám. Jsem dost zaměstnaný tím přijít na to, co ještě můžu udělat. Můj původní plán byl objednat mamce na zakázku velkou kytici, ale potom, co viděla v pondělí, jsem nevěděl, jak to udělat, aniž by to nevypadalo jako omluva.

A je to! Sáhnu do šuplíku a vytáhnu Jakeův dopis. Otáčím ho a usměji se, jak si pročítám zpáteční adresu. Koupím něco tomu dítěti. Pokud to nebude křičet "nesobecké", tak už fakt nevím co.

O deset minut později je k Jakeovi posláno zbrusu nové závodní kolo a já jsem na sebe zatraceně pyšnej. Taky jsem se postaral o všechny doplňky: helmu, zámek, stojan, pumpu, batoh a láhev na pití. Bude ho, kurva, milovat.

Nakonec se přihlásím na donáškovou službu, která roznáší květiny v USA a pošlu Scarlett několik rudých růží. Tak: Udělal jsem tři totálně nesobecké věci. Zhasnu světlo a zavřu oči.

Dá to práci být milý.

***

"Kolo?"

Zní naštvaně. Proč zní naštvaně? Je to šíleně úžasnej dárek.

"Je to jeden z mých dobrých skutků," prohlásím defenzivně.

"Jo, skvělej nápad. Koupils dítěti se špatnými plícemi kolo, které nemůže používat."

Ach, sakra.

"A nejen to," pokračuje. Květiny? Ty si vážně myslíš, že chci, abys mi kupoval květiny? Proč automaticky spojuješ nesobeckost s penězi? Myslíš si, že si můžeš každého koupit? Měla jsem to vědět," zasměje se. "Nemůžu se dočkat, až uslyším, jaký byl tvůj další dobrý skutek."

"Jo? A jaký byl tvůj sobecký čin, slečno "jsem šíleně nad věcí"?" zeptám se jí ofenzivně, naštvaný na to, jak nevděčná je. Tak kolo byl špatnej nápad, ale odhodlání zde bylo.

"Nechala jsem se ostříhat." Její tón zní obranně a měl by, vzhledem k tomu, že to ani sobecké není.

"Účes?" zasměji se. "Páni, tys fakt utrácela. Ta vina tě musí požírat."

"Hej, abys věděl, tak účes je pro mě obrovská věc," prohlásí. "Naposledy jsem si stříhala vlasy v jednadvaceti. A ještě jedna věc: odkdy se do háje staly účesy tak drahé?"

"Co se stalo, když ti bylo jednadvacet? Tehdy se narodil Jake?" zeptám se. Nemá ráda mluvení o sobě samé, takže beru jakoukoli šanci na to zjistit o ní víc. Proč, to si nejsem úplně jistý. Pořád si říkám, že se o ně zajímám, protože se nudím.

"Ne. V té době mi zemřela máma," řekne tiše. "Jakea jsem měla v šestnácti." Náhle se zasměje. "Proč ti to vlastně všechno říkám?"

"Proč ne?" řeknu. Líbí se mi, že se mi otevírá. Vypadá to, jako bychom rozvíjeli naše přátelství nebo tak něco. "Zdá se, že potřebuješ někoho, s kým si můžeš promluvit."

"Takže, co? Nabízíš se mi jako terapeut?" odfrkne si. "Protože to je to, co potřebuji. Potřebuji to stejně, jako můj syn potřebuje kolo."

"Ne, nabízím se ti jako kamarád."

"Kdo řekl, že potřebuji přátele?" zamumlá.

"Možná já jsem ten, kdo potřebuje kamaráda. Ležím na prdeli a nic nedělám. Mluvením s tebou tak nějak zabíjím čas."

"No, hádám, že tě ani zdaleka nepohltí můj nabitý program," zareptá. "Jsem velmi zaměstnaná žena, víš." Povzdechne si a potom si pročistí hrdlo. "Dobře, Rydere. Dám ti další šanci. Chci, abys udělal něco pro někoho jiného bez použití peněz. Udělej to a můžeme být přátelé."

"Znamená to taky, že mě necháš mluvit s Jakem?"

"Netlač na pilu," varuje mě smějíc se.

"Dobře. Takže co mám udělat a nepoužít přitom peníze?" zamumlám. Mně to zní šíleně: Mám peníze, tak proč jimi nerozmazlovat ostatní lidi?

"Lidé to zvládají každý den, Rydere. Jsem si jistá, že něco vymyslíš. Udělej něco hezkého pro svou matku," navrhne.

"Bože, nezmiňuj mou matku," zaúpím, dávajíc si hlavu do rukou. Okamžitě zalituji, že jsem vůbec něco řekl.

"Proč ne?" zeptá se s úsměvem.

"Protože tenhle týden jsem zažil snad ten nejvíce ponižující okamžik na světě se svou matkou," zamumlám. Bože, jen při pomyšlení na tu událost se oklepu.

"No, teď jsem zvědavá. Musíš mi o tom povědět."

"To v žádném, podělaném, případě. Nemůžu na to ani pomyslet."

"No, tak. Pravděpodobně se budeš cítit lépe, když o tom někomu řekneš. A navíc, mluvíš s holkou, která ve svých šestnácti, musela říct své mámě, že je těhotná."

Zavřu oči a povzdechnu si. "Dobře, řeknu ti to. Ale jestli se budeš smát…" varuji ji. "Už je to nějaká ta chvíle, co jsem cítil tu úlevu, jestli víš, co mám na mysli."

"Tvoje máma tě načapala při onanování?" hádá a přitom se dusí smíchy.

"Ne. To je ten problém. Když to zkouším, tak to, sakra, hodně bolí. Nemůžu uvěřit, že jsem ti to fakt řekl," zamumlám. "Po hodně dlouhé době jsem byl v bytě sám, tak jsem si zařídil, ehm, společnost." Doufám, že chápe, protože opravdu netuším, jak jí to říct.

Chápe. "Ach, bože, ne," zachichotá se. "Co se stalo?"

"Řekněme, že mi kamarád sehnal velmi pečlivou masérku. Myslel jsem si, že jsem doma sám ale evidentně ne. Moje máma přiběhla, myslíc si, že jsem spadl z postele nebo tak něco." Znovu si povzdechnu a zavřu oči. "Nemyslím si, že budu moct dělat něco v sexuální oblasti, aniž bych přitom myslel na matčinu tvář."

Ona dostane záchvat smíchu a já si nemohu pomoci a usměji se.

"Jsem rád, že se bavíš."

"Promiň, to jen…" její hlas se ztrácí. Jsem si jistý, že upustila telefon, jelikož její hlas je slyšet z dálky. "Bože, omlouvám se, ale tohle je, kurva, k popukání. Jednoho dne se na to zpětně podíváš a budeš se tomu smát. Otec mého přítele mě přichytil v podobné situaci, když jsem byla teenager," dodá. "Byla jsem vyděšená. Myslím, že fakt, že jsem se jeho otci nemohla podívat do očí, byl jeden z důvodů, proč jsme se rozešli."

"Byl to Jakeův táta?" zeptám se. Nemůžu si pomoct, ale jsem zvědavý. Musím o ní vědět víc.

"Ne, Jakeův otec je jen kus hovna, který s námi nemá nic společného od chvíle, kdy jsem mu oznámila, že jsem těhotná," povzdechne si. "Hele, nestojí tě tyhle telefonáty majlant? Jsi pořád v Paříži?"

"Jo a jo, ale to je v pohodě. Doufám, že brzy se vrátím domů. Bože, už abych byl ve své vlastní posteli." Usměji se při pomyšlení, že zas budu zpět na svém místě. Nemůžu se, kurva, dočkat.

"Máš Skype?" zeptá se najednou.

"Proč?"

"Protože by to do háje mohlo být levnější než tyhle telefonní rozhovory. A taky se mohu ujistit, že jsi osoba, kterou tvrdíš, že jsi."

"Kdo jiný bych byl?" uchechtnu se. Ale v tu samou chvíli se mi líbí myšlenka na to, že bych ji viděl.

"Já ti nevím," odpoví defenzivně. " Možná seš ten strašidelně vypadající chlápek, který spí před bankou, kde pracuji, a sleduje mě k mému autu."

"To se opravdu stalo? Řeklas to policii?"

"Policie se na to vysere. Teď, máš skype nebo ne?" zeptá se znovu.

Popadnu pero a noviny ze stolku vedle postele. "Ne, ale dej mi své ID a já si založím účet."

""Sweetie Tweetie". Jak to že nemáš skype se vším tím cestováním? Takhle akorát zbytečně vyhazuješ peníze."

""Sweetie Tweetie"?" ušklíbnu se. "A já nikomu nevolám, když jsem pryč," odpovím se smíchem.

"Ani svým rodičům?"

"Od toho je e-mail."

"Hm," řekne to tak, jako kdyby to hodně vysvětlovalo.

"Předpokládám, že seš ten typ holky, co volá mámě každej den?" zavtipkuji.

Do prdele. Silně semknu víčka k sobě a přeju si, abych svá slova mohl vzít zpět.

"Ne. Říkala jsem ti ani ne před pěti minutami, že moje máma zemřela. Posloucháš vůbec? Začínám pochybovat o našem domluveném přátelství, Rydere."

"Omlouvám se," zamumlám. "Někdy bych potřeboval verbální filtr. Mrzí mě to, to s tvou mámou," řeknu tiše, nejistý, co dalšího povědět.

"Proč? Zabils ji?"

Zasměji se. "Ne. Nelituji pouze něčeho, za co jsem zodpovědný. Věř tomu nebo ne, jsem schopen empatie."

"Jo, no, blbý věci se stávaj. Milovala jsem svou matku a kéž by byla pořád tady, ale to změnit nemůžu, že?"

"Myslím, že ne."

"Přesně. Každopádně si myslím, že bys měl vyvinout větší úsilí na to být víc v kontaktu s rodinou," oznámí mi. "E-mail? No, tak. Poslední týden jsi strávil hodiny na telefonu, abys mluvil s úplným cizincem, a na ostatní používáš e-mail, když jsi pryč?

Usměji se. Bože, je drzá. Miluji její smělost. "Jsi velmi tvrdohlavá, jen abys věděla. Už vím od koho to Jake má," komentuji pobaveně.

"Ne, jenom jsem se naučila vážit si věcí, které mám. Udělej něco hezkého pro svou rodinu. Něco neočekávaného."

"Dobře. No, nic, raději půjdu. Můžu ti zavolat později?"

Zasměje se. "Budu zklamaná když ne."