W:VO - 2. kapitola

Překlad: Aileen
Kor.: Majuš

Poté, co odejde, si přes pokojovou službu objednám steak a hranolky, které ujídám při sledování televize. Moje tiskovka se objeví na obrazovce a já se musím rozesmát, když novináře zrovna posílám do prdele.

Jídelní set položím na kávový stolek a vstanu. Steak byl až moc propečený a hranolky studené, ale byl jsem tak hladový, že vše co zbylo, je tenká šlacha. Znovu se osprchuji a obleču si neformální džínsy a černé tričko. Kouknu na sebe do zrcadla a jsem se sebou spokojený. Moje nakrátko ostříhané vlasy jsou přesně na svém místě. Přejedu si rukou přes strniště a přemýšlím, jestli se mám oholit. Usměji se a mé hluboké hnědé oči se na mě samotného zúží. Ne. Srát na to.

Většina lidí z tenisového světa se drží na stejných místech, ale několik exkluzivnějších klubů významných řetězců dokážou přilákat hráče. Mluvím o věcech jako je VIP vstup, nápoje zdarma a v některých případech "zvláštní pozornost" od žen, najatých k tomu, abychom měli o zábavu postaráno. Samozřejmě že nebylo mnoho sportovců, kteří měli rádi párty tak jako já, mezitím co probíhá turnaj. Většina z nich uctívala sport, který si vybrali.

Není to tak, že nerespektuji pravidla hry. Jenom vidím víc toho "pro co žít" než je okolo letící míček. Pro mě tenis znamená kariéru. Neznamená pro mě důvod k žití a dýchání.

Sebevědomě si vykračuji přes halu hotelu nezajímajíc se o pozornost, které se mi dostává od opačného pohlaví. Ať už mě poznaly nebo ne, vždy přitahuji pozornost. Vím, že jsem atraktivní. Tenis udržuje mé tělo zdravé, pevné a můj chlapecký vzhled dobře zabírá na ženy.

Mrknu na hezkou blondýnku v černém obleku a podpatcích, která stojí u dveří. Začervená se a usměje se na mě, naklání hlavu a přitom mě svlíká pohledem. Možná se zítra bude potloukat kolem.

Venku si přivolám taxík a nastoupím.

"Klub Revolution, přes Montague, prosím," zamumlám a doufám, že mluví anglicky.

Jedna věc, kterou na Francouzích miluji, je jejich všudypřítomná do očí bijící lhostejnost k angličtině. Už jsem přestal počítat, kolikrát mi někdo řekl: "Jsi ve Francii. Mluv francouzsky."

***

Vytáhnu svůj mobil a procházím zmeškané hovory, které mám od Matta. Je tu i zpráva od Joshe, ve které se mě ptá, kam dnes večer vyrážím. Tomu se musím zasmát. Moc dobře ví, jaké mám plány. Ale stejně mu odepíšu.

Revolution. Držím ti místo.

Dám telefon zpět do kapsy a užiju si zbytek jízdy jedním z nejkrásnějších měst světa.

Paříž. Romantik ve mně-ano, mám v sobě tuhle část-nemůže popřít, jak je tohle město sexy. Ale tohle na ženy nezkouším. Něco na tom, jak ženy vysloví mé jméno, když dosáhnou orgasmu... Ach, nemůžu to ani vysvětlit, takže se o to ani nebudu pokoušet.

Taxikář zastaví přímo před nóbl klubem. Do ruky mu dám padesát euro a řeknu mu, aby si to proměnil. Usměje se, kývne a francouzsky mi poděkuje. Jdu přímo do klubu ignorujíc frontu lidí, kteří čekají na to, aby se dostali dovnitř. Kývnu na muže stojícího u dveří, kterého poznávám z minulé noci.

"Jsi zpátky," řekne s těžkým přízvukem. "Neměl bys být doma v posteli a spát do krásy? Zítra máš velký zápas."

"Já jsem už dost krásný, Pierre," odpovím a poplácám ho po zádech.

Zasměje se a mávne na další dvě holky ve frontě, které na mě mrkají.

"Ahoj," uculím se na krásku po své levici. Ta se zahihňá a uteče za svým přítelem, takže mě tam nechá stát samotného. Ne, že by mi to nějak vadilo. Existuje spousta žen, které budou nadšené, že budou mým rozptýlením pro dnešní večer.

Dojdu k baru, kde si objednám rum s kolou. Kývnu na barmana, vezmu pití a jdu k prázdnému stolu v zadní části místnosti. Tady se usadím a nechám působit svůj šarm.

Usměju se na skupinku holek, které na mě bezostyšně zírají. Začervenají se a vybuchnou smíchy a mně je jasné, že jedna z nich půjde se mnou domů. Nebo všechny.

"Je neobvyklé vidět tě sedět samotného."

Dívám se, jak Josh dosedne na sedadlo vedle mě. Ukážu hlavou na můj malý fanklub a uchechtnu se. "Nemám v plánu být dlouho sám," oznámím mu.

Protočí oči a zasměje se.

Josh je můj nejlepší kamarád. Je Američan a vždy, když přijde, rozesměje mě. Je to něco, na co se zřejmě nejvíc těším během sezóny, kdy s ním strávím spoustu času.

Mimo sezónu je to totiž dost těžké. On trénuje na Floridě, kde žije se svou přítelkyní Charlottou. Je modelka a skvěle se k sobě hodí. Jsou jako perfektní pár, který pravděpodobně bude pokračovat dokonalými dětmi. Poslouchat, jak jsou šťastní, mě nutí přemýšlet o tom, jak mi chybí vztah.

Můj poslední vztah skončil už dávno a ne zrovna v dobrém. Většinou si přeji, abych znovu nevstoupil do vztahu. Klíčovým slovem je tu většinou.

"Chlape, já tě vůbec nechápu. Kterákoliv jiná noc v roce, jo fajn, ale ty jsi ve finále French Open. Jak to, že nic z toho nebereš víc vážně, sakra? Štveš lidi svou neúctou ke hře. Štveš mě."

"A přesto pořád vyhrávám," řeknu ostře a přiložím si skleničku ke rtům.

"To je přesně to, proč dráždíš lidi."

Zasměji se a položím svoje pití. Jak mu to mám vysvětlit? Nikdo to nepochopí. Všichni předpokládají, že jsem namyšlený kretén, ale od pravdy jsou zatraceně daleko. Byla to moje chyba, že mě vyhrávání už neuspokojovalo? Další konečná. Tak co, sakra? Kde je problém?

"Nejsem tady, abych klábosil o tenise, Joshi. Jsem tady, abych si užil trochu zábavy. Jsi pro?"

"Já jsem vždycky pro, chlape." Zavrtí hlavou a mávne na servírku. "Mohl bych dostat vodku s tonikem, prosím? Chceš další?" zeptá se mě. Přikývnu. "A rum s kolou pro mého kamaráda."

Číšnice kývne a odejde. Zasměji se tomu, jak se můj malý fanklub začne přibližovat ke stolu. Hezká brunetka vepředu se setká s mým upřeným pohledem. Mrknu na ni a sleduji, jak se k nám blíží.

"Můžu si přisednout?" zeptá se a přehodí si tmavé vlasy přes rameno.

Ukážu na volnou židli před námi. "Prosím. Jsem Ryder."

"Ráda tě poznávám, Rydere. Jsem Salli." Zahihňá se a napřáhne svou ruku ke mně.

Naprosto ignoruje Joshe sedícího vedle mě, ale koutkem oka můžu vidět, jak se baví. Ne, že by mu to vadilo. Je mou oporou, ale nikdy by neudělal nic, co by ohrozilo jeho vztah. Za což ho obdivuji.

"Tak, co tě přivádí do Paříže, Salli?" zeptám se. Její přízvuk mi říká, že je Britka, stejně jako já.

"Holčičí víkend." Znovu se zasměje a její krása do mě udeří.

Někdo by mě mohl nazvat hráčem, ale tak to není. Já jen miluji objevování smyslnosti různých žen. Každá žena je jedinečná svou vlastní krásou a já zjistil, že to může být neuvěřitelná zkušenost. Jsem opravdu špatnej chlap, když chci být důkladný?

"Opravdu?" Nadzvednu obočí a natáhnu se po svém pití. "A na jak dlouho jsi tu?"

"Zítra se vracíme domů. Po tenisovém finále," dodá.

Její oči zajiskří a já se usměji. Téměř praská vzrušením a já vím, že dnes večer bude má.

"Co bys řekla na to," začnu a mé oči drží ty její, "kdybychom tenhle večírek přesunuli ke mně do pokoje?"

Prakticky omdlí, když jí dojde, co jsem řekl. Koutkem oka vidím, jak Josh zavrtí hlavou.

"Milovala bych to." Trochu našpulí svá ústa. "Ale slíbila jsem svým kamarádkám, že je neopustím. Myslíš, že by mohly přijít taky?"

Následuji její pohled na její kamarádky. Ty se od nás vzdálily a teď blízko baru oplzle tancují.

"Pokud budou chtít přijít, více než rád jim vyhovím," odpovím s úšklebkem.

"Dej mi minutku." Znovu se zahihňá.

Zvuk jejího smíchu mi začíná vadit, ale je ohromující-a stejně tak její kámošky-takže se donutím soustředit se. A možná neříkat nic, co by ji rozesmálo. Poposednu si a sleduji, jak přiběhne ke svým kamarádkám, a potřesu hlavou.

Co kdyby mi ta pětka doslova spadla do klína? Byla by pětka už ta věc? Nebo všechno přes tři účastněné jsou orgie?

"Jak to děláš?" zamumlá Josh. A jen v úžasu zavrtí hlavou.

Usměji se, nenechávajíc ho si myslet, že jsem zapomněl, že tu stále je.

"Jak to, sakra, děláš?"

"Člověče, já nemám páru. Jsem to prostě jen já sám." Pokrčím rameny.

A je to pravda. Mám přátelskou povahu, která ženy přitahuje-tak jednoduché to je. Pokud existuje nějaká věc, kterou nenávidím, jsou to muži, kteří zacházejí se ženami jako s hovnem. Ale tyhle sviňárny se mě netýkají. Mám-li být upřímný, nehodlám se zabývat ženami, které samy sebe nerespektují.

"Víš, že tě chtějí jen proto, že jsi Ryder Stevens, že jo? Ale neříkám, že je to něco špatného," dodává.

"Proč se vůbec staráš? Copak jsi zapomněl na Charlotte?" zeptám se.

"Já se nezajímám tak, jak naznačuješ. Jen by to pro tebe nemělo být tak zatraceně lehký," zabručí. "Všechno je pro tebe snadné."

Zasměji se a hodím pár drobných na stůl. "Uvidíme se později. Kup si drink nebo dva. Budeš zítra v mojí lóži?"

Přikývne a já se ušklíbnu.

"Dobře. Protože to je pravděpodobně nejblíže, jak se dostaneš k finále French Open."