Unbearable - 22. kapitola

Překlad: Markéta

SLADE

Zatímco Anděl vybírá nový nábytek do naší ložnice, moje mysl bloudí v nedávných událostech. Dneska ráno jsem se vzbudil a dostal všechny ty zprávy, a každá z nich měla jiný příběh o tom, co slyšeli, ale nikdo z nich neměl pravdu. Volal jsem Joshovi, Tateovi, Micahovi a mému otci. Omluvil jsem se jim za své chování a obecně za celou situaci. Všichni řekli, že je to v pohodě a že tomu rozumí. Nejdéle jsem mluvil s Tatem. Oba jsme se omlouvali a řekli si, že se budeme chovat, jako by se to nikdy nestalo. Anděl si už tak procházela spousty dalšíma sračkama, a vím, jak je on pro ni důležitý, takže jsem potřeboval napravit tu minulou noc.

"Líbí se ti tahle postel?" zavolá Anděl, získávajíc tak mou pozornost.

Dívám se na postel s nebesy. Je podobná té, kterou už mám, ale má v sobě víc elegantního cítění. Je to bílé dřevo s baldachýnem, který visí na vrcholu. Bílé průsvitné látky závěsů visí na všech čtyřech stranách a dotýkají se podlahy. Usměju se, když si představím, jak to všechno využiju ve svůj prospěch.

"Myslím, že je perfektní."

"Skvěle," říká otáčejíc se na prodejce. "Vezmeme si ji v královské velikosti." Pak začne ukazovat na komody a noční stolky, které se k ní hodí.

Věděl jsem, že dnes ráno bude spát, takže jsem vytáhl svůj kocovinový zadek z postele a dal si šálek kávy venku na zadní verandě. Když to nefungovalo, jel jsem na projížďku. Potřeboval jsem nějaký čas o samotě, abych si prošel události z minulé noci. Potřeboval jsem přijít na to, co bych mohl udělat, abych zastavil Jessicu. Jsem si zatraceně jistý, že chce, abych jí kontaktoval, aby mohla hned běžet za Andělem a říct jí, že jí podvádím. No tak to se nestane.

Anděl mě vytrhuje z myšlenek, když se do mě zahákne paží. "Dával jsi vůbec pozor?" zahihňá se.

"Naprosto," říkám, když sleduju muže zapisovat všechna ta čísla, která patří k nábytku.

"Takže, co všechno jsem vybrala?" ptá se a druhou ruku si dá v bok.

"Tohle všechno," odpovídám bez váhání.

"Tys dával pozor." Usmívá se vesele.

Není to tak těžké uhodnout. Samozřejmě, že chce tohle všechno.

Muž odtrhne kus papíru a podá mi ho. "Vezměte to k pokladně."

"Mockrát Vám děkuju za Vaši pomoc," říká Anděl vzrušeně a já si nemůžu pomoct a usměju se.

Jdeme k pokladně a já jim podám papír. "Jsi si jistý, že se ti to líbí?" ptá se váhavě.

"Miluju to."

Usměje se a hledá v kabelce svou peněženku. "Co to děláš?"

"Vytahuju peněženku, abych mohla zaplatit."

Zavrtím hlavou. "Tohle nebudeš platit, Anděli."

"Měla bych to zaplatit. Je to moje vina, že budeme mít nový nábytek," zašeptá.

"Ne, to není." Přitáhnu si ji k sobě blíž. "A teď vrať zpátky svou peněženku. Chystám se Ti koupit náš nový nábytek."

Pomalu vrátí peněženku zpátky a dá mi malý úsměv. "Děkuju zlato."

"Nemusíš mi děkovat." Políbím ji na hlavu předtím, než se se otočím k pokladně.

Než dokončíme papírování, informují nás, že dodávka je naplánovaná na zítřejší odpoledne.

"Co chceš dělat na své narozeniny?" ptá se, jakmile se dostaneme do auta.

"Nic."

Podívá se na mě z profilu. "Musíme něco udělat na Tvé narozeniny."

Natáhnu se a chytím jí za ruku. "Řekněme, že chci zůstat doma a sledovat filmy."

"Tohle můžeme dělat jiný večer."

Chystám se jí říct, co můžeme dnes večer dělat, když mi zazvoní telefon. Vytáhnu ho z kapsy, abych ho zvedl.

"Haló?"

"Slade. Tady je strážník White. Věříme, že ve spojitosti s Vašim vloupáním, máme ve vazbě podezřelého."

"Vážně? Proč si to myslíte?" ptám se a podívám se na Anděla.

"Asi před hodinou byl chycen při vloupání do domu jen míli od Vašeho domu. Přiznal se, že se v posledních týdnech vloupal do několika domů v této oblasti."

"To je skvělé." To je ta nejlepší zpráva, kterou jsem za poslední dobu slyšel.

"Mysleli jsme si, že byste to rád věděl. Jakmile zjistíme něco dalšího, budeme Vás kontaktovat."

"Děkuji Vám," říkám, než zavěsím.

"Kdo to byl?" ptá se Anděl, sledujíc mě.

"To byla policie. Mají člověka, který se nám vloupal do domu."

Znovu se ze široka usmívá a já mám pocit, že se věci vracejí do normálu. Mají za mřížemi muže, který je zodpovědný za vloupání a Jessica už nemůže kontaktovat Anděla. Všechno jde skvěle.

"Znamená to, že znovu můžu pracovat v noci?" ptá se vzrušeně.

A je po dobré náladě. "To si nemyslím."

"Ale no tak." Trošku se zasměje. "Jedna noc v týdnu neuškodí."

Povzdechnu si. Co špatného na tom vlastně je? Chce pracovat noční směny, pak jí nemůžu bránit.

Aniž by počkala na mou odpověď, vytáhne telefon a vytáčí Hollyino číslo, aby se jí zeptala, jestli dnes večer nepotřebuje pomoct. A samozřejmě jí Holly říká, ať přijde.

Jakmile nás dovezu domů, uvědomím si, že je to možná dobře. Tohle je to, co potřebujeme. Potřebujeme, aby se věci vrátily do normálu. S Jessicou mimo dosah a vetřelcem za mřížemi se věci takhle mohou dít.

Samantha

Usměju se, když vidím, jak Tate vchází k Larrymu.

"Ahoj, Sam," pozdraví a uvelebí se u baru.

"Co tady děláš?" ptám se a předkloním se.

"Jen jsem si myslel, že bych si tady s tebou přišel povyrazit."

"jak jsi věděl, že jsem v práci?"

"Dřív jsem volal Sladovi, abych mu dal vědět, kdy bude hotové okno k náklaďáku. Řekl mi, že mu volala policie a jak jsi byla ráda, že se vracíš zpátky do práce."

Nevím, jestli bych si měla dělat starosti, nebo být šťastná, že on a Slade se dostali přes tu minulou noc. Vytáhnu Bud Light a otevřu mu ho.

Začne mluvit, ale když vzhlédnu, vidím, jak Holly tryskem běží k dámským záchodkům. "Hned budu zpátky," říkám mu, než se za ní vydám.

Vejdu do koupelny a najdu Holly, jak si vyplachuje ústa v umyvadle. "Jsi v pohodě?"

Přikývne. "Je to jen nějaký virus. Myslím, že jsem to chytila na Halloweenské párty."

Podívám se dolů na hodinky a vidím, že před sebou máme už jen pár hodin práce. "Proč nejdeš domů? Můžu zavřít."

"Ne. Nechci Tě tady nechávat samotnou."

"Bude to v pohodě. Slibuju. Běž domů, odpočiň si a já Tě zítra přijdu zkontrolovat."

Vypadá, že se chce hádat, ale končí tím, že místo toho běž opět zpátky do kabinky.

Po několika dalších minutách objímání toalety souhlasí s tím, že půjde domů a trochu si odpočine. Nehodlala jsem brát ne jako odpověď, práce byla tím posledním místem, kde by měla být.

Jakmile jí pomůže proplatit tuto noc, udělám kolečko, abych zkontrolovala zbývající zákazníky.

Jdu zpátky k Tateovi a sednu si na barovou stoličku vedle něj. Neměla jsem šanci si sednout a promluvit s Tatem od té doby, co jsme se setkali kvůli mé matky. Chci ho znova poznat.

"Kdy ses rozhodl, že se z Tebe stane inkoustový feťák?" (tetování), ptám se s dráždivým úsměvem.

Trošku se zasměje. "První jsem si nechal udělat, když mi bylo osmnáct."

"A které z nich to bylo?" ptám se při pohledu na všechny ty kmenové práce na levé paži. Začíná na jeho zápěstí a pokračuje podél ruky až pod rukáv košile.

"Na mém boku." Ukáže ke svému pravému boku. Na té samé straně, kterou jsem viděla, že je tam něco napsáno ten den, kdy mi otevřel dveře jen v boxerkách.

"Vzpomínám si, že jsem ho viděla ten den, kdy jsem tě navštívila."

Přikývne.

"Co se tam píše?" ptám se zvědavě. Neměla jsem šanci si to přečíst. A taky jsem tam nechtěla jen tak stát a zírat na něj.

Podívá se na mě a já vidím něco v jeho modrých očích, co jsem tam dřív neviděla, něco temného a chladného. "Měl jsem pocit, že potřebuju připomínku," je vše co řekne předtím, než přeruší oční kontakt a napije se piva.

Přikývnu v porozumění. Respektuji, že se mnou o tom nechce mluvit. Cítila jsem se stejně, když se mě Slade ptal na tetování, které mám na zadní straně krku.

Rozhodnu se změnit téma. "Jak to jde mezi Tebou a Missy?"

Málem se udusí pivem, zatímco stírá to, co vyplivl ze svých úst a co mu steklo po bradě. "Není tady žádné já a Missy."

"Ona Tě má ráda."

Na rtech se mu usadí duchaplný úsměv, než se jeho rysy vyhladí. "Není můj typ."

"Takže, raději upřednostníš nechat se celý potetovat?" směju se a on jen zavrtí hlavou. "Co je špatného na Missy? Vážně ji mám ráda. Vypadala tak hezky."

"Je vážně moc hezká. Ale přestaň." Ukáže na mě prstem.

"Přestat s čím?"

"Můžu vidět, jak se Ti v hlavě protáčejí kolečka. Přestaň si hrát na dohazovačku. To nebude fungovat."

"Dobrá. A co ta dívka, která byla u Tebe doma, když jsem přišla? Vypadala …. Zajímavě."

Znova se trochu usměje. "Ano, to byla."

Zamračím se, protože vím, že tohle není odpověď. "Je to důvod, proč nejdeš po Missy, protože jsi s tou ženou?"

Zavrtí hlavou.

"A co Little Bo Peep?"

Zamračí se na mě. "Jsi strašně zvědavá."

Usměju se na něj. "Jen chci vědět, jak se věci s Tebou vyvíjejí."

"Můj milostný život?" Opře se, napije se piva a pak promluví. "Věř mi, že to není zajímavé."

Nerozumím, proč nechce randit s Missy. Ona je rozkošná a super sladká. Mnohem hezčí než dívka, která to ráno odešla z jeho domu a ta dívka z Halloweenské párty dohromady.

Znovu se opřu na židli, když začnu spojovat kapky. "Jsi jako Slade," oznamuju mu, než si to vůbec uvědomím.

Dívá se na mě s prázdným výrazem. "Ne každý hledá lásku, Sam."

Narovnám se a dávám mu tvrdý pohled. "Nehledala jsem lásku po Jaxovi. Prostě se to stalo. Nenutila jsem Slada, aby mě miloval, nebo se mnou chtěl vztah. Ale vy využíváte ženy."

"jak jsem řekl už předtím, ne všechny ženy hledají lásku." Pokrčí rameny. "Některé se chtějí prostě pobavit."

Protočím oči. "Mluvíš jako opravdový hráč," zamumlám.

Zasměje se, čímž překonává napětí mezi námi a já opouštím toto téma. "Budu teď uklízet, takže dnes v noci nezůstanu dlouho."

Jakmile je doba zavíračky, začnu vyprovázet zákazníky ke dveřím. Jakmile zavřu, otočím se k Tateovi, který pořád sedí na baru. "Musíš odejít, Tate."

Zavrtí hlavou. "Neodejdu, dokud nepůjdeš domů."

"Co to znamená? Poslal Tě sem Slade, abys mě špehoval?" Dám si ruce v bok. To je mu podobné. Moje první noc v práci a on mi pošle chůvu.

"Ne," říká a zní uraženě. "Slade není jediný, kdo se o Tebe stará."

Protočím oči a začnu uklízet špinavé stoly po zákaznících, které jsem vykopla. Kromě nich je bar už čistý.

Jakmile skončím, otočím se k němu a on vstane. "Zaparkoval jsem vpředu. Setkáme se za chvilku."

Zamračím se, zmatená, proč prostě neřekne, "Sbohem, uvidíme se později?"

Nechám ho vyjít ze vchodu a zamknu za ním dveře. Vyzvednu si kabelku a jdu k zadním dveřím, zamykajíc za sebou.

Dívám se dolů, abych vytáhla klíče z kabelky, zatímco mířím k Tahoe. Právě kolem nich sevřu prsty, když cítím na svém rameni něčí ruku.

Chystám se otočit v domnění, že je to Tate, ale nemám šanci. Ruka na rameni mě tlačí dopředu, přitlačujíc předek mého těla na dveře Tahoe. Začnu panikařit a snažím se odtáhnout, ale nemůžu se pohnout. Cítím, jak se ta ruka hrabe v mojí kabelce.

Bouchnu hlavou dozadu a setkám se s jeho tváří.

"Do prdele!" zasyčí, sundávajíc ruku z mého ramene. Otočím se, abych ho nakopla, ale on chytí do rukou plnou hrst mých vlasů a praští mi hlavou do okna. Cítím slabost a kolena mi trochu poklesnou, když cítím, jak mi krev zaplňuje ústa.

Začínám cítit bolest v pravé ruce a uvědomím si, že držím svoje klíče tak silně, až se mi prořezávají do dlaně. To mi vnukne nápad. Zvednu svou ruku a švihnu s ní, což ho přiměje znovu zanadávat, když se moje klíče dostanou do kontaktu s jeho tělem.

Snažím se získat dobrý výhled na toho, kdo to je a čelit mu, ale má jednu ruku nad svou tváří, když mě znovu praští a pro mě je velká tma, než abych rozeznala něco jiného než tmavé oblečení.

Moje tvář začne okamžitě pálit, když si ji zakryju rukama. Vykřiknu, když ztrácím rovnováhu a padám k zemi.

Snažím se popadnout dech, když vyplivnu krev na beton, protože mi vnitřek úst rozřezaly zuby. Snažím se získat rovnováhu, když cítím dvě ruce na mých ramenou, jak mě vytahují. "Sam."

Snažím se odtáhnout. "Sam?"

Přes bolest hlavy a pálení ve tváři vidím, že je to Tate, která mi pomáhá vstát.

"Jsi v pořádku?" ptá se s vytřeštěnýma očima.

Přikývnu.

"Kam šel?"

Několikrát zamrkám a snažím se zaostřit. "Cože…?"

Zatřese se mnou, což dělá peklo mojí hlavě. "Kudy šel, Sam?" dožaduje se.

"Já … já nevím." Rozhlížím se po temném parkovišti. On pustí své ruce z mých ramen a běží k baru.

Opřu se o Tahoe a snažím se dostat své třesoucí se tělo pod kontrolu. Jen na pár vteřin, než se Tate vrátí. "Nikoho jsem neviděl." Znovu se rozhlíží po parkovišti.

"Co se stalo?" ptám se zmateně. V jednu chvíli mě někdo napadne a hned v další se mnou Tate třese.

"Přišel jsem za roh a uviděl Tě na zemi," říká, aniž by těžce dýchal z běhu okolo budovy. "Co jsi viděla?" ptá se ve spěchu.

"Jen tmavé oblečení."

"Pojď," říká berouc mě za ruku a odtahujíc mě od Tahoe.

"Cože? Kam jedeme?"

"Zavoláš Sladovi a já Tě vezmu do nemocnice." Posadí mě do svého auta.

"Neviděla jsem ho a nepotřebuju jet do nemocnice," tvrdím.

"Na tom nezáleží. Musíš to nahlásit a potřebuješ získat hlášení."

"Nepůjdu do nemocnice," vyštěknu. "Policejní stanice je v pořádku, ale nepotřebuju jít do nemocnice."

Ignoruje můj výbuch a vytáhne svůj telefon z kapsy.

Povzdechnu si, když zavřu oči, stále se snažíc uklidnit svou srdeční frekvenci. Po několika vteřinách se ptá na můj telefon. Podám mu svou kabelku, nechci se v ní hrabat, abych našla svůj telefon.

"Čau Slade, tady je Tate," říká, jakmile Slade odpoví. "Jo, mám Samin telefon." Zhluboka se nadechne. Můžu si jen představit, jak se Slade ptá na několik otázek najednou a chce vědět, proč má Tate můj telefon. Tate dále vysvětluje, co se stalo na parkovišti a pak mi podává telefon.

"Chce s Tebou mluvit."

Samozřejmě, že chce. "Haló?"

"Anděli. Jsi v pořádku? Co se to k čertu stalo? Co jsi tam dělala samotná?" dožaduje se.

"Poslala jsem Holly domů dřív, protože je nemocná," vysvětluju. "A nebyla jsem sama. Tate tady byl."

"No očividně nedělal nic dobrého. Někdo tě napadl," vyštěkne.

"Já bych to tak nenazvala." Snažím se odlehčit konverzaci.

"Vážně?" konfrontuje. "Tak jak bys to kurva nazvala?"

"Jsem v pořádku Slade. Míříme na policejní stanici, abych to ohlásili, i když jsem nic neviděla."

"Já vím. Setkáme se tam," říká předtím, než zavěsí. Hodím svůj telefon do držáku a opřu se do sedadla. Obličej mě bolí a mám bolest hlavy. Nechci jít na policejní stanici. Byla bych mnohem raději, kdybych byla prostě v klidu a tichu.

Myslím, že mi Tate rozumí, jak se cítím, protože zůstává v tichosti, když řídí skrz město.

Jakmile dorazíme k policejní stanici, vidím, že Sladovo auto už stojí na parkovišti. Setká se s námi hned, jakmile vejdeme dovnitř.

"Anděli," říká a běží k nám.

"Jsem v pohodě," ujišťuju ho a snažím se znít pozitivně. Můj obličej stále hoří a cítím, že mi otéká, když se na něj podívám.

Přistoupí ke mně blíž a chytne mě za bradu. "Neříkej mi, že jsi v pohodě. Tvůj obličej už začíná modrat."

Odtáhnu se z jeho sevření a zavřu oči od bolesti, kterou způsobila akce mého krku.

"Slečno Hallová, prosím pojďte do mé kanceláře," říká důstojník a ukazuje na malou kancelář v rohu.

Tate a já opakujeme naše vyprávění o tom, jak se to stalo a Slade sedí tiše vedle mě. Rozhodla jsem se, že se mi víc líbí, když křičí, než když je zticha. Alespoň vím, co si myslí, když mluví. Jeho mlčení mi dělá starosti.

"Co si myslíte, že bylo jeho záměrem, slečno Hallová?" ptá se důstojník.

"Moje peněženka." Pamatuju si, jak se jí snažil chytit.

Slade vydává drsný smích a já se k němu otočím. "neexistuje způsob, že šel po tvé kabelce, Anděli."

Důstojník položí své lokty na stůl. "Máte nějaké informace, které byste chtěl přidat, Slade?"

Slade na důstojníka zvedne obočí. "No, Brade, během minulého měsíce se nám vloupali do domu, někdo vybil okno v našem autě, zatímco ona nakupovala a teď jí někdo napadl, když odcházela z práce. Řekl bych, že po ní někdo jde."

Protočím oči. "Nejsou v tom souvislosti."

"Jak to víš?" Sladovy oči se zaboří do mých.

Poukážu na důstojníka Brada. "Mají chlápka, který se vloupal do našeho domu, ve vazbě."

"Proč si to myslíte?" říká důstojník zamračeně.

"Protože policista volal včera Sladovi a řekl mu to."

"Kdo byl tím policistou, který Vám telefonoval?" Podívá se na Slada.

Slade ho informuje o rozhovoru, který proběhl mezi ním a důstojníkem Whitem. Pak Brad zvedne telefon a volá. Vyštěkne několik úkolů a zavěsí. Složí ruce na stole a dívá se na Slada. "Ten chlap byl propuštěn několik hodin poté, co Vám volali."

"Proč?" dožaduje se Slade.

"Ten chlap byl opilý a bezdomovec. Vloupal se do domu, aby mohl strávit noc ve vězení." Pak zavrtí hlavou s úšklebkem na tváři. "Lhal o dalších vloupáních."

Dívám se zmateně na Tatea. Kdo lže o vloupání do něčího domu?

"Stává se to často. Bezdomovci raději stráví noc ve vězení, kde je teplá postel a jídlo, než na ulici," vysvětluje, jako by mi četl myšlenky.

"Proč jsem kurva nebyl o tom obeznámen?" Slade se náhle postaví.

Důstojník si povzdechne. "Omlouvám se, Slade. Kdybych věděl, že Vám volali a informovali Vás o zatčení, tak bych Vám zavolal a dal vědět, že byl propuštěn. Od této chvíle budu jediný, kdo Vás bude kontaktovat." Ukáže prstem na nás na všechny. "Pokud Vám někdo odtud zavolá, aby Vám sdělil informace, okamžitě mi dáte vědět."

Slade se otočí k Tateovi a pokývne ke dveřím. Tate vstane, popadne mě za ruku, aby mi pomohl vstát a vyvádí mě z kanceláře. Jakmile zavře dveře, Tate mě stále táhne k dalšímu stolu, kde sedí policista. "Potřebuju nějaký Tylenol a sklenici vody," říká Tate.

Policista přikývne a zvedne se z křesla. Vrací se o několik vteřin později a podává to Tateovi. Otevře Tylenol s podává mi dvě pilulky. Beru si je bez váhání. V hlavě mi stále buší a cítím trochu závrať.

Slade opouští kancelář s úšklebkem na tváři. Vyjdeme ven z policejní stanice a já se otočím ke Sladovi. Dává mi tvrdý pohled, než promluví. "První věc, kterou zítra uděláš je, že skončíš s prací."

"Cože?" Nějaký chlap mi se mě snaží obrat o kabelku a to znamená, že mám skončit se svou prací?

"Slyšela jsi mě. Tady není nic k diskuzi. Ty. Jsi. Skončila. Se. Svou. Prací."

Dívám se z něj na Tatea. Tate jen zírá někam do ulice, jako kdyby nás neslyšel, i když stojí jen třicet centimetrů vedle mě. "Ne, neskončím."

"Ano, skončíš," vyvrátí mi to, než mě obejde.

"Ano? Co mám dělat, Slade?"

"To mě nezajímá," prohodí přes rameno.

"Proč chceš, abych to udělala, Slade? Jsem si jistá jako peklo, že nebudu sedět doma po celý den!"

"Uděláš to tak, jako tak," vyštěkne.

Dám si ruce v bok. "Co to má kurva znamenat?" křičím na něj.

Zastaví se a otočí se čelem ke mně. "To znamená, že jsi zasraná servírka, která pracuje v zasraném baru," vyštěkne. "Snažil jsem se Ti říct, abys skončila, ale z nějakého důvodu je to pro Tebe příliš těžké!"

Moje tělo se teď třese z jiného důvodu. Vztek.

"Takže, servírka byla dost dobrá, aby sis jí přivedl domů a ošukal, ale teď když bydlíme společně, už nejsem dost dobrá?"

Udělá ke mně krok, držíc prst nahoře. "Za prvé, nevzal jsem Tě jen domů a nešukal. Čekal jsem. To ty jsi byla tou, kdo o to prosil." Moje brada poklesne, když široce otevřu ústa v úžasu nad jeho slovy. "Za druhé, jak už jsem řekl. Ty. Jsi. Zkurvená. Servírka. Není to tak, že by bylo tvé zaměstnání důležité."

Nemyslím si, že bych byla kdy ve svém životě tak v rozpacích. Otočím se a jdu směrem k Tateovu náklaďáku. Otevřu dveře spolujezdce a naskočím dovnitř.

K mému překvapení vidím, že se Slade otočí a jde taky ke svému autu.

Tate klidně nastoupí do auta a nastartuje. "Vezmi mě zpátky k Tahoe," je všechno, co mu řeknu. Veze mě zpátky k baru, opět v tichosti.

"Pojedeš domů?" ptá se, než otevřu dveře na straně spolujezdce.

"Ne." Proč bych měla jezdit domů? Kdo chce poslouchat někoho, koho miluje, jak Vás ponižuje? Aby Vám říkal, jak jste bezcenní?

Já ne!

Otevřu dveře a prásknu s nima. Nevím proč, ale jsem stejně na Tatea docela nasraná. Jen tam stál jako zkurvený stín, aniž by se staral o to, co mi Slade řekl. Nastartuju Tahoe a rozhodnu se, že nejlepší místo, kam jít, je do hotelu. Chci noc bez otázek, noc bez argumentů. Co se stalo, nebyla moje vina a nechci sedět a poslouchat jeho životní lekce o tom, jak jsem číšnice k ničemu, která pokračuje v tom, že to nezvládá.